Proč SYRIZA? Protože EU a velkokapitál zničil Řecko!

Z čeho pramení otřesy a děs z volebního vítězství SYRIZY? Vždyť všichni si museli být vědomi, že vítězství levice způsobila katastrofální politika EU vůči Řecku.

 Tak to suše konstatoval bývalý řecký diplomat a velvyslanec, člen strany Jednotná lidová fronta Leonidas Chrisantopulos.

„Za poslední čtyři roky se Evropská unie snaží „zachránit“ Řecko, a ve skutečnosti zničila jeho lid. Žádné z naordinovaných opatření nepomohlo. A protože Řecko postihla naprostá katastrofa, čekáme už jen zlepšení. Evropská unie již dlouho předvádí evropským národům, že existuje pouze v zájmu evropských bank. Takže jsem moc rád, že dochází ke změně a doufám, že budou mít dopad na celou Evropu,“ zdůraznil bývalý diplomat.

Ve svém volebním programu SYRIZA slíbila, že opustí drastická úsporná opatření, na kterých se předchozí vlády země dohodly výměnou za půjčky z tzv. Trojky – Evropské komise, ECB a MMF.

To by ani nebyla česká pravice, která hned nezačala nasazovat na vítěze řeckých voleb, jimiž líčen jako extremní levice. Místopředseda v tomto mustru extrémní pravice TOP 09 Miroslav Kalousek posměšně komentoval lídra SYRIZY Alexise Tsiprase za větu „dáme lidu naději“ a označil to za obelhávání a nereálné sliby. Britský konzervativec David Cameron zase utrousil, že vítězství levice v Řecku posílí ekonomickou nejistotu EU (až na to, že současnou ekonomickou nejistotu Evropy nezpůsobilo Řecko).

A hned se ozvala i Evropská centrální banka (ECB), že se nemíní podílet na snižování dluhu Řecku. S tímtéž prohlášením si rovněž pospíšila Deutsche bundesbank. To aby bylo jasné, kdo je tady pánem.

Ve skutečnosti je řecký stát a jeho obyvatelstvo terčem finančního a spekulativního kapitálu, jehož cílem je zisk na základě faktické likvidace sociálního státu. Vzhledem k tomu, že Evropská unie a její lídři dnes nepředstavují reprezentanty evropských národů, ale bank (absolutní souhlas s Chrisantopulosem), udeřila na Řecko nevídaná síla sjednocené nadnárodní politiky, médií a finančních institucí.

Dluhy, které Řecko vytvořilo, bylo způsobeno směsicí špatných vlád, falšování, korupce, přehnaných investic do zbrojení a vědomého přivírání očí EU. Především německé, francouzské, britské ale i americké banky financovaly například gigantický vojenský rozpočet, ačkoli si byly vědomy, že Řecko na to nemá. A když bublina praskla, řecké dluhy dosáhovaly výše 120 procent HDP. Avšak někdo to (investice, odškodnění a zisky) rizika investorů zaplatit musí, usoudily a ve spolupráci s eurolídry rozhodly! Tím někým se stali obyvatelé Řecka.

Všechny následné půjčky helénské demokracii nesměřovaly na „pomoc“ Řecku, nýbrž na splacení pohledávak investorů! Ale to nestačilo. Další půjčky, podmíněné sadistickým řezáním výdajů státu, sociálních systémů a důchodů, snižování mezd a k propouštění, dospěly k čtvrtinové nezaměstnanosti dospělých a 60procentní nezaměstnanosti mladých lidí. A co je šokující pro tento aglomerát evropských asociálů? Nevedly k ničemu jinému, než že dluh Řecka vzrostl na více než 170 procent HDP! Otázka zní, je to šokující, nebo předvídatelné?

Média do zblbnutí opakují, že Řecko dostalo „pomoc“ ve výši 240 miliard eur – tedy ohromujících 8,9 bilionů korun. Ale již zapomínají dodat, že samotné řecké vládě z celé ohromující částky zbývalo na chod země něco přes deset procent (podle některých řeckých zdrojů dokonce jen pět procent)! Zbytek šel zpět do kapes investorů, bank a Trojky. A že kromě splácení „starých“ pohledávek, již Řecko tvrdě platí úroky za tyto půjčky právě oné bankovní diktatuře zvané Trojka, která na zbídačelém Řecku vydělává! Proboha, tak jaká pomoc? Vždyť jde o lichvu toho nejodpudivějšího typu.

Ekonomové navíc spočítali, že za při dodržování nebo ještě lépe, prohloubení drakonických asociálních opatření a škrcení ekonomiky, se může Řecko dostat k normálu za nějakých 30 let. Připočteme-li pětiletou „léčebnou kůru“ vychází nám, že si to v malé zemi, srovnatelné počtem obyvatel s Českem, odskáčou zničeným životem dvě generace!

SYRIZA to nebude mít lehké. Nic se nezmění ze dne na den. Ale na rozdíl od apologetů velkokapitálu typu Kalouska, Camerona či Merkelové, jsem přesvědčen, že „dát naději lidu“ je konečně rozumný krok nejen pro obyčejné Řeky, ale ukazuje to cestu i ostatním.

Lauterbachová: Syriza může vyvolat vlnu, která pohne Evropou

Volbami v Řecku je asi poprvé vážně ohrožena dnešní podoba EU, která nedemokratickou cestou hájí zájmy finančních korporací a koncernů. Kurz eura k dolaru se okamžitě dál propadl, a s ním i koruna. 

Ať tak nebo tak, vítězství Syrizy v parlamentních volbách je impulsem, který dá Evropu do pohybu. Do středy již bude oznámena nová řecká vláda, protože jako partner v koalici se přidává euroskeptická strana ANEL, která je spíše pravicová, ale v opozici se Syrizou se osvědčila. Takže levice a pravice se spojuje proti většímu zlu. Tím je nedemokratická a fašismus na Ukrajině podporující bruselská elita. A pokud bude ministrem financí opravdu Yanis Varoufakis,  tak se máme na co těšit.

Syriza může vyvolat vlnu, která pohne Evropou. Přejme si, aby to byla cesta ke skutečné demokracii a cesta evoluční. Podporovat ji budou obdobné strany jako Podemos ve Španělsku, Hnutí 5 hvězd v Itálii. Ale asi ani Francie, Portugalsko a Irsko již nebudou zřejmě trpět další diktát MMF, ECB a EK.

Tím je asi poprvé vážně ohrožena dnešní podoba EU, která nedemokratickou cestou hájí zájmy finančních korporací a koncernů. Kurz eura k dolaru se okamžitě dál propadl, a s ním i koruna. Boj proti „deflaci“ bude tak dle ČNB trvat ještě delší dobu. Reálný kurz koruny se tedy může přiblížit 30 korunám za euro. Hle, jak skromní jsou Češi a ochotní pracovat za minimální mzdu 328 eur, kterou jim nadiktoval směnný kurz ČNB! V Řecku je minimální mzda 683 eur. A trhy, místo aby ocenily skromnost nevědomých Čechů, nás ještě potrestají tím, že nás zase okradou. Půjdeme demonstrovat před ČNB, nebo si necháme jako vždycky všechno líbit?

Warren Buffet už finančním trhům asi nevěří a neúčastní se orgií na akciové burze. Místo akcií nakupuje už přímo podíly ve firmách. Pyramida se začíná hroutit a diktát Trojky je v každém případě u konce, minimálně v Řecku. Politika úspor vedla k dalšímu uměle vynucenému zadlužování zemí jižní eurozóny a k hospodářské depresi a sociálním důsledkům z ní vyplývajícím. Ten, kdo ovládá tisk peněz, zotročuje národy a způsob emise peněz prostřednictvím dluhu soukromých bank, neumožňuje, aby se bez zadlužení státy mohly z problémů dostat.

Syriza nemůže slibovat, že bude plnit „domácí úkoly“, jak si představují finanční elity a přitom sníží nezaměstnanost a nastartuje hospodářský růst. Na druhé straně, pokud budou Řecku dluhy škrtnuty, bude moci začít nové kolo zadlužování pro banky. A o to jim jde. Co víc si mohou přát, když toxický odpad převezme Evropská centrální banka! Převzetí dluhů Evropskou centrální bankou a jejich následné odpuštění však znamená pouze dárek bankám na úkor hodnoty eura a vlastně i koruny. Tedy na náš účet.

Uvidíme, zda se Syriza stane tzv. „systémově relevantní politickou stranou“ jako koupení čeští socialisté, křesťané, či dokonce už vzhledem k přístupu k TTIP i komunisté. Bankrotu Řecka Tsipras zabránit nemůže. A setrvávání Řecka eurozóně dneška koncipované ve prospěch finančních elit – to nemůže vyléčit ekonomiku Řecka z dlouhodobého hlediska.

CETA,TTIP, TiSA – dohody o nichž mnoho nevíme. V čem tkví jejich nebezpečí?

6. listopadu se konala Mezinárodní konference na téma Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) http://akce.vse.cz/detail/3504

O TTIP se nejčastěji hovoří pouze jako o obchodní dohodě. Poněkud zaráží to, že největší obchodní dohoda planety pro 820 milionů obyvatel EU a USA není nijak zvlášť medializovaná. Zdá se, že strategie odvádění pozornosti od podstatných problémů a změn řízených politickými a ekonomickými elitami, která využívá techniky zahlcování veřejnosti bezvýznamnými informacemi, slaví pozoruhodné úspěchy. Lidé musí být neustále něčím zaneprázdněni, aby neměli čas na přemýšlení.

Obdobná dohoda CETA (Kanada – EU), lakmusový papírek pro dohodu TTIP, už je úplně stranou pozornosti ač je vyjednána a měla by se ratifikovat v nejbližších dnech. ČR – pokud vím vyměnila slib ratifikace této dohody za bezvízový režim s Kanadou. A pokud je mi známo, tak se proti dohodě CETA ozvali pouze Piráti, protože její součástí jsou ustanovení, která už EU jednou v podobě dohody ACTA odmítla.

Že se vyjednává další dohoda TiSA (The Trade in Services Agreement) o službách, je už úplně mimo zorné pole veřejnosti. Je zvláštní, jak se promíchávají zájmy států se zájmy korporací. To je to skryté jádro pudla. Dnes už je přece nad slunce jasnější, že v USA vládne korporátní systém a politici jsou pouze placeným nástrojem korporací k prosazování jejich zájmů. Jmenované smlouvy se uzavírají z iniciativy států, ale jsou psány pérem korporací.

Nevyjadřují zájmy národních států, ale výhradně zájmy korporací. Základní informace o dohodě TTIP najde zvídavý čtenář zde: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/transatlanticka-dohoda-o-obchodu-a-investicich-mezi-eu-a-usa-ttip-41079.html

V této informaci jsou zdůrazněny především klady navrhovaného řešení. Patří mezi ně volný obchod a to, že vytvoří nová pracovní místa. Problém ovšem je, že to nelze potvrdit ani teoreticky ani prakticky. Volný obchod neslouží v žádném případě k naplňování sociálních cílů. Otevírání se mezinárodní dělbě práce představuje pro každou zemi zásadní změnu, která vede k přesunům kapitálu, znejistění dosud místní ekonomiky a šokům společnosti. Vzpomeňte na zážitky z počátku devadesátých let!

Volný obchod je hra na vítěze a jenom nejsilnějším přináší užitek. Přestože může být výsledek pro celou zemi nakonec kladný, bude mezi společnost rozložen dosti nerovnoměrně. Argumentace odstraněním cel není korektní, protože jak USA, tak EU, které mají zahrnovat TTIP, jsou členy Světové obchodní organizace (WTO) a jejich vzájemné celní zatížení je již nyní velice nízké. I kdyby byla vzájemná cla snížena na nulu, bude to jen velmi malý rozdíl oproti současnému stavu, bez většího ekonomického dopadu. O cla tedy docela určitě nejde, protože ta jsou mizivá.

Logicky se tak přesouváme k překážkám netarifního charakteru. Překážka obchodu je velice široký pojem. Jsou jimi i různé zdravotní a jiné certifikáty a povolení a samozřejmě i sociálního charakteru. Kolizím bude těžko možné zabránit. Je totiž obtížné jednoznačně určit, kdy se jedná o snahu ochránit obyvatelstvo před nějakými škodlivými dopady a kdy se jedná o protekcionistické opatření obchodníků.

A tak nastupují obavy z odstranění, či snížení evropských standardů. Vždyť americké buď neexistují vůbec nebo jsou podstatně nižší než je zvykem ve staré dobré Evropě. Není divu, že evropské občanské organizace bijí na poplach – proč by Spojené státy, neboť iniciativa vzešla od nich, měly takový zájem na uzavření dohody s EU, kdyby nepožadovaly akceptaci svých, mnohem nižších standardů? Že by manažeři nadnárodních korporací toužili po vyšších sociálních standardech EU? Náměstek ministra průmyslu a obchodu Vladimír Bärtl vypráví pohádky, když říká „Otevírání veřejných zakázek přináší výhody oběma stranám.Odstranění překážek, jako je legislativa Buy American, zajistí USA přístup k levnějším produktům, které nejsou tradičně v USA vyráběny,“ (http://www.mpo.cz/dokument153944.html). Jenže Act Buy Americana je o něčem jiném. Je uplatňován již od minulého století.

Přežil i podpis USA na Všeobecné dohodě o clech a obchodu a založení Světové obchodní organizace, ačkoli jedním ze základních principů mezinárodního obchodu je podle WTO princip tzv. národního zacházení. Národní zacházení znamená, že se zachází se zahraničním zbožím, službami a subjekty (pokud jsou již legálně na území státu) jako s národními, bez diskriminace nebo upřednostňování. Buy American Act, ukládající kupovat přednostně americké produkty, by se tedy mohl zdát v rozporu s tímto principem. Je třeba však tento zákon prostudovat. Neplatí totiž pro jakékoliv nákupy, vztahuje se výlučně na takové projekty, které financuje federální vláda. Že by to nezajímalo korporace? A v projektu americké federální vlády se uplatnil český obchodník?

Samozřejmě, že svou roli hraje také vrcholná geopolitika. Vedle dohody TTIP jednají USA také o dohodě TPP (Trans Pacific Partnership), která se týká asijských zemí mimo země dohody BRICS. Obě dvě dohody sledují několik cílů. Jednak dostat do ekonomického vlivu amerických korporací členy EU a odříznout Evropu od Ruska. U dohody Trans Pacific Partnership pak jde o oslabení Číny, neboť TPP se koncentruje na země, které v posledních letech více obchodují s Čínou, než s USA. Patří k nim především Japonsko a Austrálie. Oba dva návrhy jsou propracované jedním politickým záměrem. Nabízejí zachování zóny, která bude donucena akceptovat americké dolary, čímž budou moci Spojené státy dál kumulovat dluh. Spojené státy se tak snaží udržet svůj ekonomický vliv, kontrolu nad kapitálem.

Tak prý volný obchod přináší nová pracovní místa. Je to častá politická fráze, kterou však není možné prokázat. Je možné se podívat na existující velké a významné zóny volného obchodu. Kritici uvádějí často dohodu mezi Jižní Koreou a USA, která měla vytvořit velké množství pracovních míst, ale v reálu se tato optimistická očekávání nenaplnila. Efektivita skutečně neznamená vznik nových pracovních míst, jako spíš nárůst mezd v silných odvětvích a naopak zánik odvětví, která jsou zkrátka „nekonkurenceschopná“ třeba tím, že je zaveden sociální nástroj minimální mzdy. Dalším příkladem je Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA). Znamenala deindustrializaci a ztrátu milionů pracovních míst v USA a rozvrácení mexického zemědělství masovým importem americké dotované kukuřice. Všechny existující statistiky prokazují prostě opak deklarovaných účinků. Volný obchod je především nástroj efektivity a specializace. Jiná otázka je, jestli tuto specializaci vůbec požadovat za žádoucí. „Banánové“ republiky jsou víc než poučným příkladem.

Smlouvy TTIP i CETA jsou aktivisty nejčastěji kritizovány proto, že stanovují řešení i budoucích kolizí nadnárodními rozhodčími komisemi ISDS (Investor-state dispute settlement), které vlastně obcházejí demokratické principy soudní moci. Tento mechanismus je kritizován i z vládních kruhů německé a francouzské vlády, protože to staví národní stát do podřízené pozice. Ten nástroj už z jiných smluvních ujednání existuje a má své výsledky . Například tabákový gigant Philip Morris žaluje australskou vládu o miliardy dolarů, protože společnosti vznikly prodejní ztráty zákonem, který stanovuje jednoduchý prostý obal pro cigarety všech značek.

Podle ustanovení tohoto nástroje ve Smlouvě o energetické chartě, švédská energetická společnost Vattenfall žalovala Německo pro odstoupení od jaderné energetiky o 3,7 miliardy eur a francouzská společnost Veolia požaduje na egyptské vládě odškodnění za ohrožení svých zisků, protože vláda zvýšila minimální mzdu.

Jednání o atlantické partnerství (Trans Atlantic obchodní a investiční partnerství, TTIP) se staly jedním z nejvíce diskutovaných politických témat v Evropě. TTIP znamená zavedení nové charty práv pro nadnárodní společnosti, kterým zaručuje dříve netušené možnosti „převálcovat“ stát a ve jménu „volného“ obchodu ohrozit standardy práce, ochrany životního prostředí a bezpečnosti potravin. Ve většině evropských zemí již existují protestní hnutí proti TTIP jako přímé hrozby zbytku demokracie na evropském kontinentě. V ČR toto téma zdvihlo hnutí ProAlt prezentované ekonomkou Ilonou Švihlíkovou, ale výrazný dopad do veřejnosti jsem zatím nezaznamenal.

Stanovisko oficiálních kruhů je prodohodové. Česká republika chce, aby současná bilaterální dohoda s USA o ochraně investic byla nahrazena dohodou o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Současná dohoda o ochraně investic z 90. let je pro ČR podle ministerstva nevýhodná. Požadavek vyjádřil ministr financí Andrej Babiš po setkání s hlavním vyjednavačem dohody TTIP a ředitelem Generálního ředitelství pro obchod při Evropské komisi Ignaciem Garciou Bercerem. „Uvědomujeme si, že jde o dohodu mimořádného významu, která usnadní přístup malých a středních firem z České republiky na americký trh, kde v současnosti naráží na překážky nejen celní, ale i regulatorní a byrokratické. Netarifní překážky jsou komplikací například pro automobilový průmysl, který je pilířem naší ekonomiky,“ uvedl Babiš.

Analýza dopadů případné dohody na ČR se podle ministerstva připravuje. „Podle některých odhadů by ČR mohla očekávat 0,2procentní až 2,6procentní růst HDP a vznik 6000 až 20.000 pracovních míst,“ uvedlo ministerstvo financí. Existuje sice analýza, kterou vydala Asociace pro mezinárodní otázky, a která doporučuje vyjednavačům smlouvy, aby opustili kontroverzní Dohodu o sporech mezi investory a a státy (ISDS) http://www.amo.cz/download.php?group=produkty1_soubory&id=632

Pro běžného čtenáře je ale obtížné se problematice orientovat už i proto, že zmíněná analýza je v angličtině a české analýzy dopadu na společnost neexistují. Na německém portálu http://www.mehr-demokratie.de/ jsem našel stručné shrnutí předpokládaných dopadů na spolkové země a obce. Vzhledem ke geografické a národnostní blízkosti by mohlo navodit alespoň přibližnou představu těchto dopadů u nás. Bohužel jsem nenašel link odkud jsem to stáhnul, tak jsem to umístil sem – http://www.kyslinger.info/ttip.pdf Pro ty, jež nevládnou němčinou jsem se pokusil o překlad, který následuje.

Dohoda TTIP z hlediska komunity: Sledujte dopad dohody o transatlantickém obchodu a investičním partnerství pro spolkové země a obce

Krátké shrnutí

Od července 2013 Evropská unie vyjednává s USA o obchodní a investiční dohodě TTIP (Trans Atlantic Trade and Investment Partnership). TTIP se dotýká mnoha oblastí, v nichž spolkové země a obce mají své vlastní kompetence. Široké a obecně velmi důležité spektrum úloh zemských a obecních zastupitelských orgánů ospravedlňuje požadavek je aktivně zapojit do jednání o přijetí TTIP. Ale to se nestalo. Stejně jako není odpovězeno na velkou část otevřených otázek zástupitelů o obsahu, rozsahu a možných důsledcích této smlouvy.

Tato krátká studie Thomase Fritze osvětluje možné důsledky obchodní dohody mezi EU a USA, na spolkové země a obce. Analýza je založena na uniklých dokumentech a mandátu pro jednání Evropské komise, jakož i textovém znění návrhů jednotlivých kapitol a příloh.

Kromě toho bylo dokončeno vyjednávání znění dohody mezi EU a Kanadou, CETA, která je považována za předlohu dohody TTIP. Kapitola o ochraně investic v dohodě CETA například sloužila komisi jako podklad pro veřejnou konzultaci o ochraně investic v TTIP. Dále byly použity kapitoly dotace a výběrové řízení z dohody CETA, protože k těmto otázkám zatím žádné dokumenty dohody TTIP neunikly.

TTIP je podle všech veřejných vyjádření vyjednavačů ještě rozsáhlejší než CETA. Ale i CETA hrozí propašovat TTIP „zadními vrátky“, protože americké společnosti mohou ustanovení CETA využívat pobočkami v Kanadě. Ratifikaci dohody CETA již nestojí nic v cestě a začíná teď, na podzim 2014.

Výsledky ve zkratce

1. Opatření zemí a obcí, která mají vliv na obchodní zájmy transatlantických aktivních investorů by mohli vést k nároku na vyrovnání mezinárodní arbitráží TTIP. K tomu určené rozhodčí orgány ve sporu investor kontra stát již proběhly i v minulosti, aby řešily místní nebo regionální rozhodnutí, zejména proti požadavkům ochrany životního prostředí, licenčním podmínkám, nebo zamítnutí provozní licence. Vzhledem k velmi vysokým transatlantickým investicím, spadajícím pod režim ochrany investic, může počet těchto žalob výrazně stoupnout. V tomto řízení obvykle rozhodují v roli rozhodců komerční právníci. Rozhodčí řízení neexistencí opravných prostředků srovnatelných s legitimitou řádného soudu obchází základní demokratické nástroje práva.

2. Plánovaná kapitola TTIP o službách a investicích ovlivňuje svrchovaná práva zemí a obcí svobodně organizovat přístup na trh, zákaz diskriminace a ochrany investičních pravidel. Opatření, jako je omezení komerce nebo ochrana proti nekalé konkurenci, příjem kampeliček nebo ochrana nájemníků, mohou být pod tlakem, že budou označena jako porušení dohody TTIP.

Bude-li přidána zastřešující klausule, tak jak je obsažena v prvním návrhu TTIP, tak všechny smluvní nebo zákonné závazky smluvních aktérů s transatlantickými investory podléhají režimu ochrany investic. Běžné smluvní spory – i ze smluv, které nemají mezinárodní konsekvence – by se tak povýšili na úroveň mezinárodní obchodní dohody. Střety v obcích kvůli stavebním projektům by tak mohly mít za následek žalobu před mezinárodním rozhodčím tribunálem.

3. Protože neexistuje žádná výjimka zájmů dohody TTIP, je třeba se obávat jakékoliv další privatizace veřejných služeb. Doložka o výjimkách obsažená v první verzi EU seznamu závazků k veřejným službám („veřejné služby“) obsahuje příliš mnoho mezer, aby je mohla účinně chránit. To otevírá privátním společnostem nesčetné možností, jak zasáhnout proti konkurenci ze strany obecních nebo i dalších, ve veřejných zakázkách působících soukromých společností. To by mohly zneužít velké evropské dodavatelské společnosti s kancelářemi ve Spojených státech k stížnostem na požadavek německých měst o místě podnikání. Dohoda prosazuje tzv. princip zachování současného stavu a ustanovení, že nelze zvrátit jednosměrný průběh privatizace , aby nedošlo k porušení smlouvy.

4. Zatím nebyla předložena žádná podrobnější zpráva TTIP koncepce, která by umožnila spolehlivou výpověď o budoucí struktuře dotačních pravidel. Následuje-li ale dohoda TTIP vzor smlouvy EU s Kanadou (CETA), jsou náhrady (dotace) za veřejné služby napadnutelné. Tak, mimo jiné, je třeba se obávat, aby dotace veřejné služby nebyla považována za „nepřímé vyvlastnění“ – což je možnost, kterou dohoda CETA nevylučuje. Soukromí poskytovatelé, jako jsou velké řetězce nemocnic, které již nyní žalují vyrovnávací příspěvek obcí, by takovou doložku mohly zneužít.

Příklad: Spolkový svaz německých soukromých klinik (BDPK) v precedenčním procesu žaluje okres Calw (v Baden-Württembergsku), kvůli vyrovnávacímu příspěvku poskytnutému okresní klinice.

Zemský soud Tübingen žalobu zamítl, ale BDPK již oznámil odvolání. BDPK je součástí velkých řetězců nemocnic, jako jsou kliniky Helios Fresenius (Poznámka: Fresenius vlastní Helios Kliniken , je to více než 100 nemocnic a více než 30.000 lůžek, léčí více než 4 miliony pacientů ročně. Provozovatel nemocnice je největším poskytovatelem lůžkové a ambulantní péče v Německu), za kterými stojí mocný americký kapitál. TTIP by umožnil akcionáři amerického Fresenia jak BlackRock, nadále vyvíjet další tlak na místní úřady prostřednictvím nároků na náhradu škody před zvláštní soudy. (Poznámka: BlackRock, Inc. je nadnárodní investiční společnost se sídlem v New Yorku. Společnost byla založena v roce 1988, zpočátku jako řízení rizik a s pevným výnosem. BlackRock je největším světovým správcem aktiv. Ve finanční hantýrce je známá pod nickem šedá banka)

Pokud budou platit v dohodě TTIP podobná pravidla pro vytváření transatlantického trhu veřejných zakázek, jako v dohodě CETA, veřejné zakázky budou pro soukromé společnosti na obou stranách Atlantiku dostupnější. Stanovením prahových hodnot, nad kterými musí být řešeny v transatlantickém prostoru, veřejný trh ztrácí hřiště pro autonomní obchodní politiku. Sociálně-ekologické reformy, zadávání veřejných zakázek, stejně jako je uzavírání věrnostních doložek mohou být v rozporu s pravidly TTIP. Vzhledem k nedostatku zakotvení sociálních standardů, jak je tomu již v případě dohody CETA, jsou právě kritéria sociální kritéria, jako je například dodržování kolektivních smluv napadnutelná jako porušení smlouvy.

Autor: Leo K.

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2014/11/19/jeste-o-ttip/

Smlouva TTIP rozloží celé státy a povede k nezaměstnanosti

EU ztratí kolem 583 tisíc pracovních míst do roku 2025. TTIP je nástrojem přerozdělování od chudých směrem k bohatým. Ti budou skutečným vítězem, díky dalšímu nafukování indexů na burze.

První skutečně nezávislá analýza dopadů smlouvy o transatlantickém obchodním a investičním partnerství TTIP byla uveřejněna 24. října 2014 v USA Institutem pro globální rozvoj a životní prostředí na univerzitě Tuftsu, je podepsána autorem Jeronimem Capaldem, najdete ji zde(external link). Tuto zprávu stojí za to si řádně prostudovat. Potvrzuje pouze argumenty odpůrců smlouvy. Pro Evropu bude mít podepsání této smlouvy dalekosáhlé důsledky. EU ztratí kolem 583 tisíc pracovních míst do roku 2025. TTIP je nástrojem přerozdělování od chudých směrem k bohatým. Ti budou skutečným vítězem, díky dalšímu nafukování indexů na burze.

Jak dopadneme

Je otázkou, zda smlouva skutečně přinese vypočítané zvýšení životní úrovně amerických rodin a snížení příjmové základny rodin evropských, nicméně uveřejněná data říkají toto: Příjmy domácností v Německu by měly poklesnout o 3 402 eur ročně, ve Francii o 5 518 eur, v zemích severní Evropy o 4 448 ročně. Méně by měl být postižen evropský jih, ale zde je již tak situace katastrofální a všechny země jsou prakticky na kolenou.

Propad německé ekonomiky bude mít ovšem dramatické dopady i do české ekonomiky, jak nám fundovaně včera vysvětlil v Hydeparku prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Byl to pořádný rozdíl oproti plácání nesmyslů guvernérem České národní banky Miroslavem Singerem předevčírem, tedy 12. listopadu 2014. Ten mele pořád svou o příznivých dopadech oslabování kurzu koruny na ekonomiku a dokonce i oslabování kurzu eura, které se prý nakonec projeví pozitivně na německém exportu. Zastavení kvantitativního uvolňování v USA a zvýšení úrokových sazeb, které se v USA plánuje, prý Německu nakonec bude ku prospěchu. Boží prostoto, spráskla by ruce moje babička!

Jen ať si placený bankéř Singer vychvaluje USA, jenom hlupák by mu skočil na špek. FED připravuje pouze útěk kapitálu z Evropy a hrob jí vykopává svou politikou ECB a Evropská komise s celým plánem TTIP, TISA a CETA.

Země severní části Evropy budou teď poslány do konkurzu, a tato studie to dokládá. Propad byl zatím vyhrazen pouze zemím jižní eurozóny, ale po zavedení TTIP daňové příjmy severních států výrazně poklesnou, což bude znamenat přísnou politiku úspor a postupný úpadek funkcí doposud slušně zajišťovaných státy jako je Rakousko, Německo, Švédsko, Finsko či Holandsko.

Evropská komise v kleštích

Abychom se však nemýlili: Ke zhoršení dojde i ve Velké Británii, poněvadž i zde se zvýší nezaměstnanost, a jediný, kdo vydělá, bude londýnská City. Zcela jednoznačně z této politicky připravené akce mají profitovat Američané. Nárůst exportu o 1,02 %, HDP o 0,36 %, 784 tisíc nových pracovních míst a o 699 eur vyšší příjmy amerických domácností, stejný má být i nárůst daňových příjmů.

Studie je jedna věc, druhá věc je realita, která ukáže, zda si toto vše nechají Evropané líbit. Angela Merkelová, Sigmar Gabriel a Jean Claude Juncker nás uklidňují, že doložka o arbitrážích, díky nimž mohou koncerny a korporace žalovat celé státy, může být ze smlouvy snadno vyňata. A také prý nemusíme jíst prochlórovaná kuřata, vezmeme-li tuto absurditu vážně. A to je prý velké vítězství Evropské komise při vyjednávání. Evropská komise si nechala také vypracovat „nezávislou studii“, kterou ovšem sama dobře zaplatila, aby měla argumenty pro veřejnost, proč TTIP podepsat. Za naše peníze se máme dozvědět, že jenom TTIP je zachráncem evropské ekonomiky.

Jedno je stoprocentně jisté: Od přijetí eura to jde v Evropě z kopce dolů. Poválečná silná marka rozhodně v Německu nevedla k poklesu konkurenceschopnosti a exportu, jak se nám snaží namluvit naši experti z ČNB. A to je prostě lež. Jak již bylo zmíněno výše, profitovat budou především velké burzy ve Frankfurtu a Londýně a spekulanti, kteří budou nafukovat akciové bubliny, protože potřebují zvyšovat ceny akcií. Většina penzijních fondů totiž investovala na burze. Aby nepadly, tak potřebují penzijní fondy růst kurzů. Navíc úroky z vkladů při stávající politice ECB a FEDu, ale i ČNB již nic nenesou, vinou obrovskému tisku levných peněz (fiat money). Že bude obětována jedna generace na oltář velkého Minotaura za oceánem? Ale to je přece politikům a bankéřům úplně jedno!

Autor: Květa Pohlhammer Lauterbachová

http://e-republika.cz/article2877-Smlouva-TTIP-rozlo-i-cele-staty-a-povede-k-nezam-stnanosti

Zabraňme výprodeji demokracie – podpořme petici proti obchodní dohodě TTIP!

Tisková zpráva Hnutí za Přímou Demokracii

Plzeň, 10. 11. 2014 – Hnutí za Přímou Demokracii chce upozornit na nebezpečný postoj vlády k připravované obchodní dohodě TTIP mezi EU a USA a zároveň vyzývá občany, aby podpořili petici Evropské občanské iniciativy proti TTIP zdola.

„Nemůžeme mlčet k tomu, že ministr financí Babiš potvrdil hlavnímu vyjednavači dohody TTIP Bercerovi maximální podporu ze strany České republiky. Pokud Babiš tvrdí, že dohoda usnadní přístup malým a středním firmám z České republiky na americký trh, že prioritou ČR je odstraňování netarifních bariér, nahrazení zastaralé bilaterální investiční dohody s USA a zajištění klíčových zeměpisných označení pro české výrobky na americkém trhu, potom nám předkládá jen jednu stranu téže mince. Tu druhou nám zamlčel. Zřejmě proto, že se nám vůbec nebude líbit. To je pro občany velmi nebezpečné“, uvádí mluvčí HzPD Ladislav Štítkovec.

Na obou březích Atlantiku se vzedmula obrovská vlna kritiky, která poukazuje na nebezpečnost tajných vyjednávání o TTIP, které ovlivňují lobbistické tlaky nadnárodních korporací. Ty budou mít z dohody největší profit a především v  jejich zájmu se dohoda připravuje na úkor obyčejných lidí. Kritika se týká především řešení sporů mezi investory a státy a pravidel pro spolupráci v oblasti regulace. Jedná se hlavně o obavu ze snižování zaměstnaneckých, sociálních, enviromentálních, spotřebitelských norem, deregulace veřejných služeb (např. voda) a kulturního bohatství.

Varování a protesty k TTIP přicházejí jak z akademické půdy, tak z občanského sektoru. Nepřehlédnutelné jsou kritické hlasy od nositele Nobelovy ceny Josepha Stiglitze, z časopisu Economist nebo od odborových centrál z USA a EU k doložce o ochraně investic (ISDS), která dává společnostem více práv než národním vládám a občanům a umožňuje jim napadat jejich demokratická rozhodnutí u soukromých soudů.

Významnou protestní silou se stala Občanská evropská iniciativa Stop TTIP, za kterou v tuto chvíli stojí více než 290 organizací z 18 zemí EU, která požaduje zrušit mandát Evropské komisi pro jednání o smlouvě Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) s USA a také neuzavřít komplexní hospodářskou a obchodní dohodu (CETA) s Kanadou.

„Je velice podivné, že vláda ignoruje odůvodněné kritiky ze všech možných stran. Navíc nebezpečnost TTIP lze vyvodit i z praktických příkladů smluv, které již byly v minulosti uzavřeny jinde. Například není složité si zjistit, že po 20letém fungování dohody NAFTA (USA, Kanada, Mexiko) Mexiko skončilo zničením zemědělství, částečným vylidněním, válkou drog a masovou emigrací do USA, a Kanada ztratila svůj status jako jeden z globálních lídrů v mnoha průmyslových odvětvích“, přidává mluvčí L.Štítkovec

Hnutí za Přímou Demokracii, jako člen koalice organizací EOI Stop TTIP, již nějakou dobu upozorňuje na negativní, dlouhodobě nevratné důsledky dohody TTIP a je důležité, aby se široká veřejnost dozvěděla, co se na ni chystá. V tomto úsilí hnutí spolupracuje s dalšími organizacemi v ČR, jako jsou AlternativaZdola, IuRe, ProAlt a další. Je však potřebné, aby se k podpoře protestu proti TTIP vyjádřili i odboráři, malopodnikatelé a živnostníci. I oni budou smlouvou postiženi.

„Pokud Babiš a celá naše vláda podporují bez výhrad TTIP, potom hájí zájmy nadnárodních společností. Je tedy nutné jim důrazně připomenout, na které straně mají stát. Pojďme tedy společně vyvinout tlak na naše i evropské politiky, aby zabránili výprodeji demokratických pravidel soukromými společnostmi. Na evropské úrovni lze podepsat petici proti TTIP, kterou během tří týdnů podepsalo více než 850 000 občanů EU. U nás potom je nutné psát dopisy politikům, organizovat protestní akce, diskusní fóra, přednášky. Jinde v EU to vře. My nemůžeme být pozadu. Je třeba zorganizovat i v ČR širokou protestní koalici občanů a organizací, jejichž zájmem bude donutit vládu, poslance hájit zájmy jejich občanů.“, uvádí závěrem mluvčí HzPD Ladislav Štítkovec

Za Hnutí za Přímou Demokracii

Ladislav Štítkovec, mluvčí

Poznámky:

Odkaz na stránky petice – https://stop-ttip.org/podepiste/

ECI Stop TTIP na FB – https://www.facebook.com/eci.ttip?fref=nf

Stop TTIP na webu HzPD – http://www.hzpd.cz/eci-stop-ttip/

Proti TTIP CZ – https://www.facebook.com/vttip.cz?fref=nf

Hnutí za Přímou Demokracii je občanským sdružením založeným v únoru 2001. Není politickou stranou, nechce jí být a neusiluje o vstup do Parlamentu ČR. Avšak usiluje o změnu postavení občanů v politickém systému naší země tak, aby se v souladu s Ústavou ČR stali skutečnými nositeli moci ve státě.

Autor: Ladislav Štítkovec

http://outsidermedia.cz/zabra%C5%88me-v%C3%BDprodeji-demokracie-podpo%C5%99me-petici-proti-obchodn%C3%AD-dohod%C4%9B-ttip/

5 důvodů, proč odmítnout TTIP

Už jste slyšeli o TTIP? Pokud ne, nedivte se. O této důležité obchodní dohodě se moc nemluví.

Novinář Lee Williams na webu The Independent píše důvody, proč bychom měli mít obavy z Transatlantického partnerství pro obchod a investice (TTIP) mezi Spojenými státy a Evropskou unií.[1]

Tyto důvody pro obavy můžeme použít jako argumenty, proč TTIP odmítnout.

1) Bezpečnost potravin a životního prostředí

Agenda TTIP bude „sbližovat právní předpisy,“ aby se právní předpisy Evropské unie v oblasti potravin a životního prostředí přiblížily k americkým předpisům. Ale americká pravidla jsou mnohem méně přísná, například 70% všech zpracovaných potravin prodávaných v supermarketech v USA nyní obsahující geneticky modifikované složky. USA má také mnohem laxnější omezení týkající se používání pesticidů. USA také používají v hovězím mase růstové hormony, které jsou v Evropě zakázány kvůli souvislosti s rakovinou. Američtí zemědělci se v minulosti opakovaně snažili zrušit tato omezení prostřednictvím Světové obchodní organizace, a je pravděpodobné, že TTIP tak využijí úplně stejně.

Obdobně to platí pro životní prostředí, kde eurounijní předpisy s názvem REACH jsou mnohem přísnější na poli potenciálně toxických látek. V Evropě musí firma prokázat, že látka bezpečná před tím, než může být použita; v USA je tomu právě naopak: každá látka může být použita, dokud není prokázána její nebezpečnost. Jako příklad lze uvést, že EU v současné době zakazuje 1200 látek pro použití v kosmetických prostředcích, USA jen 12.

2) Bankovní regulace

TTIP je dvousečná. Spojené království – pod vlivem City of London – přivítá uvolnění finanční regulací v USA. Americké finanční regulace jsou tvrdší než ty britské, byly zavedeny po finanční krizi s cílem omezit pravomoci bankéřů a vyhnout se opakování podobné krize v budoucnosti. Existují obavy, že TTIP odstraní tato omezení a dá tak zpět moc bankéřům.

3) Soukromí

Vzpomínáte si na dohodu ACTA? V roce 2012 byla odmítnuta velkou částí Evropského parlamentu po obrovském odporu veřejnosti proti tomu, co bylo právem považováno za útok na soukromí jednotlivců – poskytovatelé internetových služeb by sledovali online aktivity lidí.[2]

Existují obavy, že by TTIP přinesla zpět hlavní prvky dohody ACTA – ukázalo by se tak, že když demokratický postup nefunguje, jsou tu vždy zadní vrátka. Oslabení zákonů o ochraně osobních údajů a omezení přístupu veřejnosti k dokumentům klinických studií farmaceutických společností by také mohly být na stole.

4) Zaměstnanost

EU připustila, že TTIP pravděpodobně způsobí nezaměstnanost, jak se pracovní místa přehoupnou do USA, kde jsou nižší pracovní normy a odborová práva. EU dokonce doporučuje svým členům čerpat prostředky z evropských fondů jako kompenzaci očekávané nezaměstnanosti.

Příklady jiných obdobných dvoustranných obchodních dohod po celém světě podporují argumenty pro ztráty pracovních míst. Dohoda o volném obchodu v Severní Americe (NAFTA) mezi USA, Kanadou a Mexikem způsobila ztrátu statisíců amerických pracovních míst během 12 let namísto stovek tisíců pracovních míst navíc, které byly přislíbeny.[3]

5) Demokracie

Největší hrozbou TTIP pro společnost je její útok na demokracii. Jedním z hlavních cílů TTIP je zavedení Dohody o sporech mezi investory a státy (ISDS), která umožňují společnostem žalovat vlády, pokud politika těchto vlád způsobí ztrátu zisku. Ve skutečnosti to znamená, že nezvolené nadnárodní korporace mohou diktovat politiku demokraticky zvolených vlád.[4]

ISDS jsou již zavedeny v jiných bilaterálních obchodních dohodách po celém světě a vedly k takovým nespravedlnostem například v Německu, kde švédská energetická společnost Vattenfall žaluje německou vládu o miliardy dolarů za rozhodnutí o útlumu jaderných elektráren v důsledku katastrofy ve Fukušimě v Japonsku.[5] Zde vidíme, jak je politika veřejného zdraví zavedená demokraticky zvolenou vládou ohrožena energetickým gigantem kvůli potenciálně ušlému zisku. Nic nemůže být více cynicky anti-demokratické.

Zdroje
[1]: The Independent – What is TTIP? And six reasons why the answer should scare you
[2]: Evropský parlament – Evropský parlament odmítl dohodu ACTA
[3]: Huffington Post – U.S. Economy Lost Nearly 700,000 Jobs Because Of NAFTA, EPI Says
[4]: Britské listy – Obchodní dohoda TTIP umožní americkým firmám vysoudit na evropských vládách miliardy dolarů
[5]: Finanční noviny – Vattenfall chce po Německu 4,7 mld. eur kvůli odklonu od jádra

Další informace
Česká televize – Nedej se plus: Tajná dohoda
Petice – STOP TTIP
Slovo – Dohoda TTIP: šance a riziká
Slovo – Koniec Európy: staneme sa americkou kolóniou?

http://www.freepub.cz/2014/5-duvodu-proc-odmitnout-ttip/

Obchodní dohoda TTIP umožní americkým firmám vysoudit na evropských vládách miliardy dolarů

Většinu těchto soudních sporů vedou americké korporace proti chudým zemím v Latinské Americe a ve východní Evropě

Evropské země čelí reálnému riziku, že jim bude nařízeno, aby podle podmínek kontroverzní mezinárodní obchodní dohody TTIP, o níž se jedná mezi USA a EU, vyplácely americkým multinacionálním firmám miliardy dolarů. Vyplývá to z analýzy obdobných, už platných dohod, informuje deník Independent.

Britská vláda opakovaně bagatelizuje obvinění, že tajné tribunály soukromých právníků, jejichž ustavení umožní dohoda TTIP, povedou k tomu, že velké množství amerických korporací bude v obchodních sporech žalovat evropské vlády.

Avšak z údajů OSN, které zjistil deník Independent, vyplývá, že americké firmy vydělaly miliardy dolarů tím, že žalovaly vlády jiných zemí celkem téměř 130krát za posledních patnáct let.

V jednom případě úspěšně vysoudila americká ropná firma Occidental Petroleum na vládě Ekvádoru částku 1,8 miliard dolarů.

Kritikové poukazují na to, že soukromé právní tribunály, které jsou ustavovány podle systému tzv. Řešení sporů mezi investory a státy (ISDS), podvracení demokratickou spravedlnost a dávají moc nad cizími občany velkým korporacím. Slyšení se konají tajně, u mezinárodních soudů ve Světové bance ve Washingtonu a vyhýbají se soudnictví těch zemí, které korporace žalují. To znamená, že podrobnosti těchto žalob a sporů je často obtížné zjistit. V některých případech nejsou žaloby ani soudní spory vůbec zveřejňovány.

Z dosud nezveřejněných údajů z OSN vyplývá, že americké firmy žalovaly za posledních 15 let vlády jiných zemí ve 127 případech.

Alex Scrivener, poradce organizace Světové rozvojové hnutí, varoval: „Tyto údaje z OSN dokazují, že korporace běžně používají těchto mechanismů k tomu, aby agresivně získávaly miliardy liber od vlád po celém světě jako trestné platby za to, že vlády zmrazily ceny energií, zvýšily minimální mzdu anebo zvrátily privatizaci zdravotnictví.“

Většinu těchto soudních sporů vedou americké korporace proti chudým zemím v Latinské Americe a ve východní Evropě, s nimiž mají Spojené státy bilaterální obchodní styky.

Odbory a nevládní organizace varují, že dohoda TTIP vyvolá vlnu těchto žalob, jejichž prostřednictvím budou demokraticky volené vlády v západn Evropě nuceny zrušit svá demokratická rozhodnutí.

Informace z OSN posilují tyto obavy, protože ukazují, že americké firmy už žalovaly bývalé země sovětského bloku, s nimiž měly relativně nedávno uzavřené dohody o volném obchodu, devětkrát.

Britské odborové svazy se zejména obávají, že obří americké zdravotnické koncerny by mohly žalobami donutit britskou vládu, aby zrušila státní zdravotnictví v Británii a zprivatizovala ho.

Jiné aktivistické organizace se obávají, že dohoda TTIP povede k zavedení laxnějších zákonů o kvalitě potravin a že evropským zemím bude vnuceno neregulované americké pracovněprávní zákonodárství.

Zastánci dohody TTIP argumentují, že systém řešení sporů mezi investory a vládami je nutný, aby měli investoři důvěru, že jim budoucí vlády cizích zemí jejich investice neznárodní. Investoři tvrdí, že v takových případech nemusí být místní soudnictví nezávislé.

Proti dohodě TTIP vystupuje především Německo, které se už v rámci systému „řešení sporů mezi investory a vládami“ stalo terčem žaloby za své moratorium na jadernou energetiku.

Rada Evropy ve čtvrtek ustoupila požadavkům, aby byla při vyjednáváni dohody TTIP otevřenější a zveřejnila svůj vyjednavací mandát pro dohodu TTIP.

– Přečteno na: http://www.blisty.cz/art/75062.html

Naše šikanující korporace jsou novým vnitřním nepřítelem

Čím více moci máte, tím se cítíte ohroženější. Paranoia moci táhne lidi k absolutismu. Ale ten nefunguje. Místo aby je více moci vyléčilo z přesvědčení, že jsou ohroženi a obleženi, více kontroly vyvolává ještě větší paranoiu, píše v Guardianu George Monbiot.

V pátek ministr financí George Osborne tvrdil, že byznys je terčem politického útoku v rozsahu, jakému nečelil od pádu berlínské zdi. Hovořil v Institutu ředitelů, kde byl uveden tvrzením, že „jsme uprostřed generačního boje na obranu principů volného trhu proti lidem, kteří si ho přejí podkopat a zrušit“. Pár dní předtím, když uváděl Osborna na konferenci Konzervativní strany, Digby Jones, bývalý šéf Konfederace britského průmyslu, varoval, že firmám hrozí smrt kvůli „regulaci „silnou vládou“ a utonutí „v blátě nálady zaměřené proti byznysu podporované těmi, kdo usilují o hlasy“. Kde je taková vláda a kdo jsou ti, kdo usilují o hlasy? Jsou to výmysly jeho představivosti.

Kde, s výjimkou Zelených a welšské Plaid Cymru – které mají dohromady čtyři poslance – jsou politické strany vyzývající k většímu omezení moci korporací? Když se David Cameron vychloubá, že „natahuje červený koberec“ pro mnohonárodní korporace, „omezuje jejich byrokracii a daně“, vždycky slibuje nastavit „nejkonkurenceschopnější korporátní daně v G20: nižší než v Německu, nižší než v Japonsku, nižší než ve Spojených státech“, celá Labour party může říci „a my též“.

Její stínový ministr obchodu Chuka Umunna, který kdysi vedl drsnou kampaň proti daňovým únikům, přijal dar od firmy, která dodává „jednotlivcům a organizacím v mezinárodním měřítku dodává přesně střižená daňová řešení“. Stínový ministr financí Ed Balls nedokáže otevřít ústa bez toho, aby mu z nich vykoukla bota velkého byznysu. Neexistuje lepší ilustrace mezistranického korporátního konsensu, než platforma, kterou poskytli toryové Jonesovi a jeho paranoi. Jones byl Tonym Blairem povýšen do šlechtického stavu a zařazen na post ministra v labouristické vládě. Teď se svíjí na konferenci konzervativců, aby aplaudoval Osbornovi coby muži, který „udělal, co je pro tuto zemi správné. Za to zaslouží osobní poplácání po rameni.“ Poklepání na čelo by bylo přiměřenější – můžete pozorovat, kam směřuje moc.

Korporátní konsensus je vynucován nejen nedostatkem politické volby, ale také útokem na samotnou demokracii. EU a USA podněcované obchodní lobby jednají o smlouvě TTIP. Ta by potlačila schopnost vlád upřednostnit veřejný zájem před ziskem. Může vystavit Velkou Británii žalobám, jakým čelí El Salvador, jehož vládu australská společnost pohnala k soudu před uzavřeným tribunálem korporátních právníků kvůli 300 milionům dolarů (což je téměř polovina ročního rozpočtu) kvůli potenciální ztrátě zisku. Proč? Protože El Salvador zamítl povolení pro zlatý důl, který by mohl otrávit pitnou vodu.

To kvůli moci korporací zůstává minimální mzda tak nízká, zatímco vedení shrabuje miliony. Kvůli této moci většina lidí žijících v bídě pracuje a stát musí platit miliardy na dorovnání jejich mezd. Kvůli této moci uprostřed krize tak vážné, že svět ztratil přes 50% obratlovců za pouhých 40 let, vláda rozdělává oheň pod ochranou životního prostředí. Kvůli této moci místo inovativního zdanění (jako daně z finančních transakcí a ceny půdy) máme permanentní strohost vůči chudým. Kvůli této moci dosud miliardy odtékají do daňových rájů. Kvůli této moci se Británie sama stává daňovým rájem.

A stále chtějí více. Prostřednictvím lobbingového průmyslu a systému financování politických stran po sobě následující vlády selhávají při reformách, korporace vybírají a nakupují a zastrašují politickou třídu, aby předešly vzniku účinné výzvy adresované vlastní hegemonii. Každý politik dost odvážný na to, aby se jim postavil, je korporátními médii neúnavně pronásledován. Korporace jsou vnitřním nepřítelem.

Proto je depresívní vidět charitativní organizace, jak jedna přes druhou ujišťují Osborna, že neoponují „argumentu byznysu“, jak naznačil minulý týden. „Neuznáváme rozdělení, které rýsuje mezi zájmy byznysu a charity,“ říká Oxfam. Lidé „by měli oslavovat a ne očerňovat vztah mezi byznysem a charitou,“ říká Národní rada dobrovolnických organizací. Jsou to dobré skupiny, dělají dobrou práci. Ale pokud se tváří v tvář útoku korporátní moci na všech frontách zaměřenému proti všemu, kvůli čemu charitativní organizace existují, tyto nedokážou postavit za svou věc ve jménu problému, musíte se divit, k čemu tu vůbec jsou.

Opravdu probíhá generační boj: Boj o to, co zbývá z naší demokracie. Je čas se do něj zapojit.

– Přečteno na: http://www.blisty.cz/art/75037.html

Ještě stručně k TTIP a „transatlantické vazbě“

Existuje celá řada důvodů, proč si přát, aby vazby mezi USA a Evropou zůstaly nadále především v rovině regionálního vojenského spojenectví, méně již v rovině takových dohod, jako současná podoba TTIP. Spojené státy a Evropa jsou dva do značné míry odlišné světy a tak by to mělo nadále zůstat. Pro příklady důležitých rozdílů netřeba chodit příliš daleko.

Německá policie v roce 2013 vystřelila v souvislosti s osobami 100 ran. Z toho bylo 41 varovných výstřelů a 17 výstřelů na materiál. 38 ran bylo vystřeleno v mimořádných situacích a 4 na prchající podezřelé. Zemřelo celkem 8 osob a 20 bylo zraněno, viz ZDE (pdf). Podobná byla statistika za rok 2012 ZDE.

Americká policie pouze při jedné lokální akci v roce 1995 vystřílela 107 ran, při jiné v roce 2005 43 ran, při další v roce 2006 na pachatele beze zbraně 50 ran ZDE.

Celkem často se stává, že američtí policisté postižení „nakažlivou“ střelbou vypálí při jediné akci více ran, než Němci celostátně za celý rok.

Také v Německu působí organizovaný zločin, také Německo má některé ne zcela bez problémů integrované menšiny; nelze rozhodně říci, že by policisté měli málo práce.

Avšak jsou vycvičení a zvyklí střílet na člověka jedině tehdy, když je to opravdu nezbytně nutné. Nestává se, že by neozbrojeného pachatele zasáhly desítky policejních kulek. V Evropě je také celkem běžné, že policisté absolvují výcvikový kurs zaměřený na dodržování lidských práv ZDE (pdf).

Že to s TTIP nikterak nesouvisí? Záleží na okolnostech. V případě jiných podobných dohod probíhaly arbitráže třeba kvůli zavedení minimální mzdy či zákazu smrtelně jedovatých chemikálií. Pokud by dohoda TTIP byla podepsána s kontroverzním arbitrážním dodatkem (ISDS), v nějaký okamžik může nadnárodní korporace X obvinit evropský stát Y, že „kvůli přílišné regulaci“ policejního násilí utrpěla škodu například při nějakém přepadení – a žádat kompenzaci za „nedostatečnou ochranu investic“. Několik takových prohraných arbitráží a vláda začne přemýšlet, zda by neměla změnit kontroverzní zákon. Jednoho dne se pak mohou i Němci dívat na starý detektivní seriál Derrick a nedokážou pochopit, jak to, že hlavní hrdina za čtvrt století nevystřílel dohromady ani jeden zásobník.

Pokud by TTIP neobsahovala arbitrážní dodatek, nenutila Evropě americké zemědělské a potravinářské standardy a zakotvovala právo partnerů stanovit vlastní standardy v různých oblastech nad úrovní minimálních standardů společných, samozřejmě bych proti takové užitečné smlouvě vůbec nic nenamítal…

Autor: Karel Dolejší

– Přečteno na: http://www.blisty.cz/art/74890.html

Zděšení a šok ve FEDu: Německo potichu plánuje vstup do sdružení BRICS, které ovládá Rusko!

Obrovská rána, jako když spadne kredenc. Tak by se dalo charakterizovat naprosto šokující prohlášení, které oznámil finanční analytik Jim Willie [1]. Německo plánuje vstup do sdružení BRICS! A právě snaha Německa o vstup do skupiny ekonomického bloku „zlých a silně proti-dolarových a proti-amerických zemí“ způsobil, že USA skrze své tajné služby začaly špehovat německou kancléřku a její spolupracovníky. Nyní se ukazuje, že tragédie letu MH17 možná nakonec má ještě i jiný rozměr, ani ne tak nasměrovaný na rozpoutání války s Ruskem, ale prostě jenom k rozeštvání Ruska s významnými evropskými zeměmi a zejména Německem. Už včera Putin upozornil amerického prezidenta, když mu na dálku přes média vzkázal, že se Washingtonu nepodaří vrazit klín mezi Rusko a Evropu.

Podle všeho to prý vypadá, pokračuje analytik, že Německo naprosto bezprecedentně chce asistovat Rusku ve vykopnutí print-dolaru ze světových trhů. Německo hledá politický a finanční rámec, jak to udělat, aby se Německo mohlo ke skupině BRICS přidat. Tržní potenciál celého sdružení je připravený na obrovský růst. Všichni členové BRICS představují gigantické nenasycené trhy, které jsou hladové po nových technologiích, jsou to trhy, které jsou dostatečně nerozvinuté ve vybraných oblastech, jsou to země, kde je obrovský převis poptávky po investicích do reálných projektů fyzické a nikoliv virtuální ekonomiky. To je přesně to, co Německo potřebuje pro svůj udržitelný ekonomický růst.

Pryč od volného trhu s USA, vstříc obchodům s BRICS

A pozor, Německo je lídr! Za Německem dříve či později půjde do BRICS celá Evropa. Protože představa společného trhu EU spolu s BRICS je pro Německo totiž alternativou k velice nepopulární a právě teď projednávané zóně volného trans-atlantického trhu v EU parlamentu! Chápete, o co se tu hraje? Merkelová si dost možná zahrává s myšlenkou kopnout „černého náčelníka“ za mořem do zadku, dát mu košem a místo volné zóny trans-atlantického obchodu s USA, na které by Německo a EU drasticky tratilo a USA naopak vydělávaly, raději vytvořit zónu volného trhu s Ruskem, Čínou, Brazílií, Indií a Jihoafrickou republikou. To je šok, naprostá nukleární bomba na finančních trzích, tohle nemá obdoby.

[POSTER] BRICS je v současnosti největší zóna volného obchodu na světě

Nyní už dává smysl, proč byla Merkelová tak intenzívně sledovaná ze strany NSA, už dává smysl, proč to narafičené sestřelení letadla na Ukrajině, které by se hodilo na Rusy a které mělo pomoci vrazit klín mezi Kreml a Bundestag. Najednou se ukazuje, že obětování nevinných cestujících z letu MH17 mělo pomoci záchraně mrzkého amerického print-dolaru, záchraně trans-atlantické dohody volného trhu a mělo zabránit Německu vstoupit do skupiny BRICS.

USA jsou jako zloděj mezi slušnými obchodníky

Putin rozjel v rámci skupiny obrovské manévry na odklonění obchodu celého sdružení od dolaru a nastartoval změny vedoucí k odproštění se od západních bankovních systémů. BRICS založilo novou světovou rozvojovou banku [2], jakožto konkurenta FEDem ovládané Světové rozvojové banky. Putin rozjel v Rusku a nyní i v rámci celé skupiny také nový systém platebních karet, konkurence a náhrada Američany a Brity ovládaných systémů VISA, Master Card, American Express a několika dalších. BRICS se rozhodl vytvořit i vlastní oddělenou páteřní síť internetu [3]. Není divu, že vrcholový americký diplomat prohlásil, že Rusko zradilo Nový světový řád [4].

Amerika de facto tlačí Německo do bezvýchodné pozice. Tlačí Německo do sankcí prot Rusku, které poškozují tisíce německých firem. Tyto firmy tlačí na Merkelovou a vyhrožují jí, že pokud se nepostaví USA na odpor na ochranu německého průmyslu, může jako kancléřka skončit. Merkelová je v obrovském lisu mezi tlakem Bílého domu a tlakem německého průmyslu a odborů. Jak je ale zřejmé, nakonec bude košile bližší než kabát a Merkelová se bude muset podvolit německému průmyslu a odkopnout zájmy USA do rohu. Každá další sankce proti Rusku ohrožuje Merkelovou v jejím kancléřském křesle. Nemůže jít donekonečna proti zájmům vlastní země. USA se ji však budou snažit dohnat dost možná i k sebevraždě nebo k rezignaci. USA můžou pádem dolaru v Evropě ztratit vše. Proto si troufám tvrdit, že USA ve svých komplotech a „false flag“ operacích v nasledujících měsících ještě přitvrdí, aby Merkelovou přivedly k rozumu (anebo jí o rozum připravily…).

Moje rada na závěr? Dávat si bacha v následujících měsících na veřejných prostranstvích, v metru, nelétat letadly ani nejezdit vlaky či loděmi. Američané zajisté přichystají nějakou další masovou vraždu civilistů, ze které obviní Rusko nebo Putina, ovšem nedivil bych se, že zvolí i nějaký diskreditační útok na samotnou Merkelovou, když zjistí, že s ní nepohnou.

 

http://aeronet.cz/news/zdeseni-a-sok-ve-fedu-nemecko-potichu-planuje-vstup-do-sdruzeni-brics-ktere-ovlada-rusko/