Tady to skončí hodně špatně. Sestra Mašínů o Česku

Happening. Tak nazývá Zdena Mašínová běh událostí, který se v Česku za posledních dvacet let odehrál. Exprezident Václav Havel se bratřil s estébákama, dnešní hlava státu Václav Klaus je škodnou této společnosti, takže by funkci prezidenta úplně zrušila. Na téhle desetimilionové parcele totiž úplně postačí kvalitní premiér. Ale kde takového vzít a nekrást? Sestra bratří Mašínů je skeptická a mladým lidem, ač nechce, věští do jisté míry beznaděj.

Bohužel, ten happening, co zde od roku 1989 probíhá, už začíná mít následky. Václav Havel je asi hodný člověk, ale s prezidentskou funkcí si ukousl hodně velké sousto, které nemohl sežvýkat. Vždyť Havel byl proti tomu, aby komunističtí zločinci šli za mříže. Disidenti jednali třeba s Čalfou, což bylo úplně zmýlené a například justice se vlastně nezměnila,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdena Mašínová.

Zločin a trest

Podle Mašínové si komunisté hned zpočátku perestrojky zmapovali, s kým bude výhodné jednat a s kým ne. „Velmi to zazlívám Havlovi, že se s nimi spustil. Jak je třeba možné, že Havlovi dostali v restitucích takový majetek. Havel pak ještě vzal dvě stě milionů od estébáka Václava Junka. Veřejnost na to zapomíná, ale já nemohu. Je to jednoduché. Tam, kde byl zločin, musí být trest a to se zde dodneška nestalo,“ rozvádí.

Justiční posloupnost – za zločin trest – není podle Mašínové v Česku dodržována. „Vždyť nedošlo ani k potrestání lidí, jako byl vrahounský prokurátor Karel Vaš. Ten zavraždil dobrého přítele mého táty generála Heliodora Píku a dnes si žije na slušné penzi a chová se, jakoby se nechumelilo. To je urážka všech obětí. Pořád historici něco odhalují, ale skutek utekl. Zbytky těchhle stárnoucích zločinců by měly sedět, až budou černý,“ vysvětluje. Nutno dodat, že Karel Vaš byl v případě Píky souzen, soud konstatoval jeho vinu, ale kvůli promlčení zůstal nepotrestán. Ostatní jeho těžké zločiny se k soudu ani nedostaly.

Komunistická ideologie sužuje srdce Evropy neustále a rozlézá se jako rakovina. „Před pár dny jsem dostala do rukou vyjádření z ministerstva vnitra. Jde o třináct stran, celý elaborát o tom, proč komunistická strana nemůže být zrušena ani pozastavena. Měla jsem z toho bezesnou noc. To je skandál. Jestliže máme v roce 2011 obsazeno nejdůležitější ministerstvo takovými neumětely, jsem ráda, že mi bude osmdesát let. Tady to totiž špatně dopadne,“ říká s tím, že na začátku devadesátých let slyšela dnešního poslance Miroslava Grebeníčka (KSČM). „To individuum Grebeníček vyřvávalo, že oni mají času dost. Už je to tady a já tomu individuu musím dát bohužel za pravdu,“ doplňuje Zdena Mašínová.

Zrušit prezidenty

Ostatně ani dalšího českého prezidenta v řadě Václava Klause nehodnotí přívětivě. „Klause lze zhodnotit velmi rychle. Škodná této společnosti. Je patologický případ a ještě k tomu škodí.“ Ani ke knížeti Karlu Schwarzenbergovi jako možnému kandidátovi na prezidenta není nakloněna: „Ne, ne, ne. Je pro mě zklamáním.“

Nakonec k tomu poznamená dost radikální názor: „Možná, že to bude znít jako vtip, ale na té naší desetimilionové parcele v Evropě bych po tom, co jsme zažili, prezidentskou funkci úplně zrušila. Ta je zde totiž zcela znemožněná, ale ani monarchii bych nechtěla. Nejvyšší hlavou státu by byl premiér, schopný člověk, který by odolával různým vlivům a měl organizační schopnosti.“ Ani ona však neví, kde hledat ideálního premiéra. Jen chce fungující demokracii a s nostalgií, i přes některé chyby, vzpomíná na dvacet let první republiky Tomáše Garrigua Masaryka.

Není vzorů pro mládež

Dnešní marasmus začíná podle ní od rozkladu rodiny, ale dle mladých lidí, s nimiž se setkala, to zase až tak beznadějně nevidí. Velkým problémem však je, že v Česku nejsou osobnosti, k nimž by mohla mládež vzhlížet. „Tady opravdu nejsou žádné vzory. To je malér. Nedivme se ale tomu, máme dvě totality za sebou, což je tragédie. Nerada jsem tak skeptická, ale jsem. Možná to je i věkem. Pokud si momentálně vzpomenu, tak třeba páter Tomáš Halík by mohl být vzorem. Prostě někdo, aby byl vzdělaný a měl charakter,“ podotýká.
Zdena Mašínová se narodila roku 1933, takže v době útěku bratří Mašínů do západního Berlína v roce 1953 byla mladou slečnou. „My jsme pouze o rok jeden od druhého. Kdybych byla tehdy fyzicky zdatnější, byla bych jim nápomocná,“ dodává. Jejich maminku, také Zdenu, kvůli tomu zatkli, a ač těžce nemocnou, trpěla rakovinou střev, odsoudili na pětadvacet let za velezradu a špionáž do žaláře. Umístili ji do tábora nucených prací v Pardubicích, kde se její nemoc tak zhoršila, že po šesti měsících v roce 1956 zemřela a byla pochována do hromadného hrobu. Tento zločin nosí Zdena Mašínová mladší stále v sobě a, jak sama říká, nikdy ho komunistům neodpustí.
Jelikož zůstala v tehdejším komunistickém Československu, byla kvůli bratrům také krátkou dobu ve vězení, a pak ji režim celoživotně šikanoval. „Nehledě na to jsem byla šťastná, protože jsem se cítila vnitřně svobodná. Za tohoto happeningu jsem se stala, po dost velkém martýriu, restituentem, takže si po hmotné stránce nestěžuju,“ komentuje s tím, že už se nechce dokolečka opakovat, a přemýšlí nad tím, že už rozhovory poskytovat nebude.