Sestra Mašínů: Klaus „Pružinský“ není slušný ani etický. Nebyl ani Havel

Volba prezidenta je zbytečná. Havel s Klausem, tedy Pružinským, Pražský hrad a postavení hlavy státu zcela zdiskreditovali. Pokračovat v tom není nezbytně nutné. Fischer, Zeman, Švejnar, Schwarzenberg, Bobošíková. „Ne, ne, ne! To je hrůza,“ kroutí hlavou sestra bratří Mašínů Zdena. I když si myslí, že prezidentská volba je šaškárna, nakonec jedno jméno přeci jen padne. Na Hradě by podle ní měla usednout předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová.

Na post českého prezidenta je Zdena Mašínová opravdu vysazená a dává to dost rázně najevo. Když jí ParlamentníListy.cz vyjmenovaly jednotlivé prezidentské kandidáty, tvářila se, jako kdyby žvýkala šťovík. Statistik Jan Fischer, prognostik Miloš Zeman, ekonom Jan Švejnar, kníže Karel Schwarzenberg a další. „Proboha ne,“ řekla vždycky. Ostatně volba prezidenta je pro ni šaškárnou.

Šaškárny se nezúčastním

Přímá nebo nepřímá volba prezidenta? To sestru vůdců odbojové skupiny bratří Mašínů Zdenu vůbec nevzrušuje. „I když bude přímá, stejně se jí nezúčastním. Podle mě je to šaškárna. Česko má obrovský problém, že zde chybí mravní autority a vzory. Možná kněz Tomáš Halík je takovou osobností, jinak nikdo,“ sdělila. Avšak po chvilce licitování dodala, že by jí na Hradě nevadila snad jen předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. „Té by se dalo důvěřovat. A není to o tom, že je ženská. Lidi podle pohlaví nerozděluji. Posuzuji je podle osobního života. Když se v něm chovají slušně, lze jim nejspíš věřit,“ dodala

Ostatně funkce českého prezidenta je podle ní za posledních pětasedmdesát let zcela zprofanovaná. „O éře totality ani nemluvím, ale ani po ní se toho až tak moc nezměnilo. Ani první republika nebyla tak ideální, jak si jí většina maluje. Ale byl to celkem zdárný, i když dost krátký, pokus o organizaci slušné společnosti. Vše totiž stojí a padá na jedincích,“ zdůraznila s tím, že ani zesnulý exprezident Václav Havel, ani současná hlava země Václav Klaus nebyli nikdy vzorem etiky a slušnosti. Jak sama přiznává, lidem dnes vůbec nevěří a je velmi negativní.

Žádný Klaus, ale Pružinský

Současnému prezidentovi Václavu Klausovi neřekne jinak, než Pružinský. „Vůbec nás neměli brát do Evropské unie, vždyť na to nemáme. Teď jim ji slibně rozkládáme a Pružinský na Hradě tomu dává korunu,“ zmínila starší dáma. K přezdívce Klause jen sdělila, že pochází z rodiny důstojníka a odbojáře, takže vždy věděla, jak si sehnat pravdivé a důležité informace anebo ty oficiální zbavit zcela nedůležitého balastu. ParlamentnímListům.cz předala článek, v němž Jan Šinágl píše o tom, že je prezident Václav Klaus zahalen mnoha tajemstvími.

V článku je zmiňováno, že rodina Václava Klause pochází z Haliče a změnila si ve vhodnou dobu jméno z Pružinskyj na Klaus. Jde prý o komunistickou rodinu a ze stejného zázemí pochází i jeho manželka Livie. „Klaus se opakovaně hlásil do KSČ, ale jeho žádost byla vždy zamítnuta. Byl vzorným pionýrem a jako jediný z třídy si pořídil hedvábný pionýrský šátek. Po prominentní VŠE v Praze nastoupil aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV, což bylo určeno nejvybranějším komunistickým nebo špionážním kádrům takzvané vědecko – technické rozvědky, řízené přímo ruskými tajnými službami KGB nebo GRU,“ zní některé pasáže. V dalších odstavcích se navíc píše, že Klaus byl v roce 1962 naverbován tajnou služnou a jako agent horlivě působil proti reformním silám a disidentům.

Havel získal Barrandov neoprávněně

Drsnými odsudky nešetří ani u zesnulého exprezidenta Václava Havla. Při tom zmiňuje knihu Bouře, která v Česku existuje jen v několika výtiscích a šíří se mezi lidmi v xeroxovaných kopiích. Napsal ji Čechoameričan Paul Polansky. Polansky mi přinesl kila xeroxových kopií dobových dokumentů. Přesto mi údaje o Havlových a Schwarzenbergovi, které zveřejnil ve svém textu, připadaly tak neuvěřitelné, že jsem pro jistotu vyslal svého právníka, aby je ještě jednou ověřil, pro klid svědomí. Výpisy z katastrů a místní kroniky nabízejí hodně prostoru pro spekulace. Třeba když právník našel v archivu v knize katastrů mezi dobovými stránkami psanými rukou vlepený čerstvý strojopis, který dokládal Havlovo vlastnictví Barrandova. Neměl jsem ale kapacitu, ani motivaci hrabat se v tom vážněji,“ řekl kdysi o knize vydavatel Fedor Gál. Na její zadní straně se však píše, že se román nachází na pomezí dokumentu a fikce.

Jako jedna z mála o knize napsala roku 2003 novinářka Tereza Spencerová. Ta z ní cituje drsné pasáže o tom, jak rodiče Karla Schwarzenberga využívali na lesní práce za protektorátu Čech a Moravy vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku. „Potíže s pracovní silou v té době nepostihly jen knížete Schwarzenberga, nýbrž i podniky rodiny Havlových. Sám Miloš Havel, jehož bratranec byl údajně jedním z dozorců v letském táboře, kde patřil k nejbrutálnějším, udal gestapu šest svých židovských podílníků na Barrandově, za což ho říšský protektor Reinhardt Heydrich odměnil tím, že mu připsal jejich podíly. Heydrich měl ostatně rodinu Havlových v oblibě. V Lucerně se ostatně Heydrich nechal vyfotografovat s malým Václavem Havlem, naším budoucím prezidentem,“ uvádí se mimo jiné v další citaci.

Osud drsné knihy

Ostatně osud drsné knihy je zahalen tajemstvím. Spencerová v článku píše, že krátce po vydání jejího českého překladu praskla v patře nad skladem nakladatelství voda a celý náklad zničila. Pojišťovna škodu zaplatila. Knihy, která vyšla v roce 1999, zůstalo pár výtisků a Paul Polansky tehdy odjel z České republiky do Kosova, kde se začal starat o romský uprchlický tábor. Nicméně Zdena Mašínová má jednu oxeroxovanou kopii a věří v ní popisovaným událostem. Přestože se v knize Bouře jedná o rodiče významných českých politiků, Mašínová tvrdí, že se jak Václav Havel, tak i Karel Schwarzenberg měli zachovat rovně a nezamlčovat rodinné kostlivce ve skříni. Navíc jim podle ní v restitucích neměl být vrácen žádný majetek, protože spadal pod Benešovy dekrety.  I proto oba státníky neuznává.

Profesor Krejčí má strach: Bída z lidí vlky činí. A vlky z lesů žene hlad

Současný stav české armády spíše odpovídá cestovní kanceláři pro dobrodruhy, která slouží velkým mocnostem v jejich nezodpovědných akcích a dnes již není schopna bránit zemi. V rozhovoru je o tom přesvědčen politolog a odborník na mezinárodní politiku, profesor Oskar Krejčí. Kritizuje také ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga.

Profesor Krejčí se zamýšlí nad tím, zda hrozí reálné riziko vypuknutí větších nepokojů v Evropě dle řeckého vzoru. Západ podle něho dlouhodobě žil – a stále žije – nad poměry. Ve snaze představit se jako úspěšnější uspořádání než byl byrokratický socialismus prý zahájil budování sociálního státu.

„Tato idea je bezesporu správná. Nejen z hlediska lidských práv, ale i jako cesta k vyšší ekonomické efektivnosti. Jenže obrovské neproduktivní výdaje například na zbrojení a války – vietnamská válka byla pro USA první válkou programově vedenou na dluh –, ale také nástup konzervativní politiky vedly svorně k dramatickému zadlužení. Obava z narušení sociálního smíru, pohánění spotřeby uměle vytvořenými potřebami, nesmyslné představy o možnosti zadlužovat jedince a stát formou zvyšování výdajů a omezováním daní – to vše je v pozadí obrovského zadlužení Západu,“ míní politolog.

Bída z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad…

„Takzvaně ‚líní Řekové‘ měli do nedávna největší vojenské výdaje v Evropské unii – v roce 2009 činily vojenské výdaje v Řecku 535 euro na obyvatele, zatímco unijní průměr byl 392 euro. Řekové byli největšími dovozci zbraní z Německa, třetími největšími z Francie – a půjčovali si na to od ochotných německých a francouzských bank. Podle Mezinárodního měnového fondu je dnes zadluženost Evropské unie 83 % HDP, USA 105 %, Japonska 238 % HDP. Nedovedu si představit, že se Západ obejde bez rozpočtových škrtů, které zbrzdí ekonomiku a zpomalí oddlužování. Právě tak si nedovedu představit, že tyto škrty budou spravedlivé, že nepostihnou především sociálně slabé a střední vrstvy. Což nutně povede k většímu napětí. A ‚bída z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad‘, praví klasik…,“ cituje v obavách Krejčí.

Ten je dle svých slov evropský federalista. „Myslím si totiž, že jednotná Evropa je cestou k odstranění válek v našem regionu a vytváření konkurenceschopnosti v globalizujícím se světě. Pohled na bruselskou byrokracii a kvalitu vlád většiny unijních zemí, které na summitech či ministerských radách za nás rozhodují – ten pohled mne leká. Nestačí mít instituce, je třeba mít i kvalitní kádry,“ říká pro ParlamentníListy.cz

Evropská unie má sice k dispozici jakousi unijní armádu, profesor Krejčí si však nemyslí, že by ji Brusel v případě rozpoutání větších nepokojů v EU byl ochoten použít. „Zatím to nepřichází v úvahu. Především domácí silové sektory v jednotlivých členských státech prozatím vykazují disciplínu. A užití unijních vojáků by bylo velkou diskreditací integrace,“ domnívá se.

Arabské jaro – hrozba pro Evropu?

Může vlna revolucí v arabských státech být přímým bezpečnostním rizikem? Podle Oskara Krejčího ani ne tak pro evropský kontinent, jako pro stát Izrael. „Nejbližším problémem vzešlým z tzv. arabského jara je snížení bezpečnosti Izraele, který je vnímán jako součást Západu a jako strategický spojenec USA. Případný izraelský útok na Írán by tento problém učinil aktuálním,“ mluví profesor o stále častěji předpovídaném íránsko – izraelském konfliktu.

Vzhledem k aktuální evropské situaci se ale podle něho budeme muset učit vnímat islám jako součást evropské kultury. „Nejde jen o historii, kdy maurská Al-Andalus stála u kolébky renesance. Jde i o fakt, že v tomto regionu muslimové žijí. V Rusku je jich 14,5 miliónů, ve Francii 4,7 milionů, v Německu 4 miliony. Je třeba se ptát, proč mezi nimi získávají pozice extremisté – není to z důvodu povahy islámu či většího výskytu patologických osobností. Důvody jsou politické a sociální, přičemž jejich počátky jsou až příliš často v extremistické zahraniční politice Západu a v naivním liberalismu při vytváření multikulturní společnosti,“ kritizuje Krejčí v rozhovoru pro server ParlamentníchListů.cz

O případné hrozbě války profesor Krejčí už v minulosti mluvil v souvislosti s takzvanou změnou světového hegemona, tedy jakéhosi střídání největších světových velmocí. Podle jeho slov se nyní rodí alternativní svět, s nímž se Západ vůbec nemusí dobře vyrovnávat.

„Poslední summit států BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika – pozn.red.), který skončil před dvěma dny v Dillí, už hledal cesty k obchodu bez dolaru a vytvoření vlastní investiční banky. Objevuje se alternativní cesta globalizace, nebo paralelní svět. Stále není jasné, jak se Západ s propadem svého významu vyrovná. Zatím zbrojí a zbrojí, mentoruje a hází bomby. Rozhodně nelze polevit v požadavcích diskutovat o hrozbě války – je to jediná zbraň, kterou mají humanisté tváří v tvář hlouposti a sobectví mocných,“ upozorňuje.

Mravokárce Schwarzenberg se bojí budoucnosti

Při diskusích o české zahraniční politice se stále častěji mluví o rozšíření sfér zájmu v exportní politice. Téma začal otevírat již před časem prezident Václav Klaus a za své ho přijal i ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Plán obchodně se zaměřit hlavně na mimoevropské rostoucí ekonomiky však zatím nijak výrazně nepodporuje ministr zahraničí Schwarzenberg. V tom profesor Krejčí u Schwarzenberga vidí jen obstrukce a hry na mravokárce.

„Maličké Česko i větší Evropská unie musejí hledat jakoukoliv příležitost na nových trzích, jinak nerozpohybují ekonomiku a neposílí měnu. Ideologické předsudky privilegovaných by jim v tom neměly bránit. Navíc je v dějinách odzkoušeno, že budování ekonomických a kulturních mostů pomáhá urychlení rozkladu toho, kdo nedokáže modernizovat své řízení a společnost. Možná, že toto je důvod, proč si ministr zahraničí Schwarzenberg vymýšlí obstrukce a hraje si na mravokárce. Prostě se bojí, že svět, který si pro sebe vytvořil, nemá budoucnost,“ je přesvědčen politolog.

Nepříliš utěšená situace pak dle jeho slov vládne i v české armádě, kde se nedávno sešel tým expertů, aby zahájil diskusi nad novou obrannou strategií našeho státu. „Jsou dva problémy, které znemožňují formovat racionální strategii. Především nás nikdo svoji armádou neohrožuje, chybí nám nepřítel. A vojenské uvažování se pohybuje ve stereotypech klasických bojů. Výsledkem je, že nejsme schopni zformulovat rozumnou strategii, která by obsahovala věcnou analýzu a z ní odvodila požadavky. Třeba na výzbroj. Jak chcete rozhodnout, kolik máte koupit obrněných transportérů, když nevíte, na jaké bitvy je potřebujete?“ ptá se Krejčí.

Morálka a vděčnost. To s mezinárodní politikou nesouvisí…

Výsledkem neschopnosti zformulovat strategii prý je i fakt, že máme armádu, jejímž cílem není chránit zemi, ale pomáhat spojencům. „Když mají mezi našimi spojenci nejdůležitější slovo lidé jako Bush, Blair či Sarkozy, posíláme vojáky či podporu nezodpovědným akcím. Dnes je naše armáda nepoužitelná pro klasické boje. Měla by být budována jako součást integrovaného záchranného systému, ne jako cestovní kancelář pro dobrodruhy,“ navrhuje.

„Vojenské riziko je dnes minimální. Kdyby se naplnily fantazie některých washingtonských a bruselských politiků, pak nám stejně proti raketám Severní Koreje či Íránu klasická armáda nepomůže. A spojenci nám pomohou jen tehdy, když to bude vyhovovat jejich zájmům. Morálka, vděčnost, sebeobětování – to jsou vlastnosti, se kterými se v mezinárodní politice nepočítá,“ shrnuje odborník na mezinárodní politiku.

Ten se také vrací k nedávnému třináctému výročí útoku vojsk NATO na někdejší srbskou část Jugoslávie. „Byla to vojenská agrese, kdy NATO nefungovalo jako obranná instituce, ale jako nástroj prosazovaní úzkoprsých zájmů. To ale nestačí. Někdo nese osobní odpovědnost za tisíce mrtvých jugoslávských civilistů a vojáků. Někdo konkrétní vytvořil onen podivný stát, Kosovo – druhý etnicky čistý albánský stát bez historie i životaschopné ekonomiky. Někdo porušil mezinárodní právo. A někdo tomu přízvukoval pomocí ideologického ospravedlňování,“ naráží na podporovatele bombardování, mezi něž v naší zemi patřil třeba exprezident Havel.

Podle Krejčího je tu ale ještě další problém. „Intervence v Afghánistánu, Iráku, Libyi a politika vůči Sýrii či Íránu ukazují, jak omezená je schopnost západních politiků učit se. Nadužívání vojenské síly, pohrdání mezinárodním právem a úpadek diplomacie – to je problém Západu, jehož bylo bombardování Jugoslávie jen startovacím bodem,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz profesor Oskar Krejčí.