Plány na vytvoření jednotného trhu mezi Evropskou unií a USA umožní korporacím, aby žalovaly vlády u tajných panelů, které budou mít pravomoci větší než soudy a parlamenty

Panika se šíří v Evropské komisi jako fretky v systému zaječích nor, píše George Monbiot. Její plány na vytvoření jednotného trhu Evropy a Spojených států fungovaly tak dobře, když byly utajovány. Všechno nyní bylo prozrazeno. Po celé Evropě se lidé nyní ptají, proč se tohle děje, proč jsme nebyli konzultováni a v čím zájmu se to děje.

Je správné, že se lidé ptají. Evropská komise trvá na to, že její Transatlantické partnerství pro obchod a investice musí obsahovat toxický mechanismus, který se jmenuje Urovnávání sporů mezi státy a investory. V těch případech, kdy byl tento mechanismus včleněn do jiných obchodních dohod, umožnil velkým korporacím, aby žalovaly vlády u tajných arbitrážních panelů, které se skládají z podnikatelských právníků. Procedura se vyhýbá domácím soudům a rozhoduje bez ohledu na vůli parlamentů.

Tento mechanismus ohrozí téměř všechny prostředky, jejichž prostřednictvím by vlády mohly chránit své občany anebo přírodu. Tento mechanismus už nyní zneužívají důlní společnosti a na jeho základě žalují vlády, které se jim snaží zabránit, aby zakládaly doly v chráněných oblastech, zneužívají ho banky, které se bouří proti finanční regulaci, zneužívá ho jaderná firma, která zpochybňuje rozhodnutí Německa vypnout jadernou energii. Tabáková firma Philip Morris žaluje Austrálii, že její vláda a Nejvyšší soud si dovolily rozhodnout, že se tam cigarety budou prodávat v neatraktivních hnědozelených balíčcích s šokujícími fotografiemi nemocí, které kouření způsobuje.

Evropská komise nyní seznala, že o věci už nemůže mlčet, a tak si vypracovala strategii jak nám lhát. Před několika dny byl prozrazen interní dokument. Z něho vyplývá, že „celou komisí je nyní koordinována“ „cílená komunikační operace“. Její součástí je, řečeno děsivým jazykem Evropské komise „zvládání podílníků, sociálních médií a otevřenosti“. Evropská komise by si měla dát výraz „zvládání otevřenosti“ jako svoje motto.

Evropská komise se snaží tvrdit, že obchodní dohoda se týká „vytváření růstu a pracovních příležitostí“ a „neohrozí regulaci a existující míru ochrany v oblastech, jako je zdravotnictví, bezpečnost a životní prostředí“. Má to celé jediný problém: Prostě to není pravda.

Od samého začátku jsou motorem tohoto transatlantického partnerství korporace a jejich lobbistické skupiny, které se vychloubají, že mají možnost se podílet na psaní textu této dohody. Po velkém úsilí zjistila Coprorate Europe Observatory, že Evropská komise uspořádala k této věci 8 setkání s organizacemi z občanské společnosti a 119 setkání s korporacemi a jejich lobbisty. Na rozdíl od setkání s organizacemi z občanské společnosti byla setkání s korporacemi a jejich lobbisty tajná a žádné informace o nich nebyly zveřejněny na webu.

I když Evropská komise nyní tvrdí veřejnosti, že ochrání „právo státu regulovat“, něco jiného říká korporacím. Stuart Eizenstat, spolupředseda podnikatelské organizace Transatlantic Business Council – která je hlavním katalyzátorem celého procesu – dostal odátzku, zda firmy, jejichž výrobky regulační orgány zakázaly, budou mít právo státy za to žalovat. Ano. „Kdyby byla taková žaloba úspěšná, znamenalo by to, že by země, která výrobek zakázala, musela jeho výrobci zaplatit odškodné, anebo vpustit výrobek do země.“ Bude se to týkat i evropského zákazu mytí kuřecích mrtvol chlórem, což je kontroverzní praxe, dovolená v USA? „to je jeden příklad, jehož by se to týkat mohlo.“

Evropská komise a její členské vlády nevysvětlují, proč vůbec potřebujeme nadnárodní arbitráž. Tvrdí, že domácí soudy mohou být „zaujaté a nejsou nezávislé“. Ale o kterých soudech to tvrdí? To nesdělí. Minulý měsíc se britský ministr Kenneth Clarke pokusil smlouvu hájit a tvrdil, že „ochrana investorů je standardní součástí dohod o volném obchodu – účelem je ochraňovat investory v prostředí, kde nevládne zákonnost“. Takže proč je tento instrument v dohodě o volném obchodu mezi USA a EU? Možná je to proto, že fungující soudy jsou o hodně méně užitečné korporacím než tajné a nespravedlivé arbitrážní panely, utvořené z podnikatelských právníků.

Co se týče tvrzení Evropské komise, že obchodní dohoda přinese růst a pracovní příležitosti, to je zřejmě také lež. Barack Obama přislíbil, že americko-jihokorejská dohoda o volném obchodu zvýší americký vývoz o 10 miliard dolarů. Okamžitě se snížil o 3,5 miliardy dolarů. Dohoda měla vytvořit 70 000 nových pracovních příležitostí. Ve skutečnosti zlikvidovala 40 000 pracovních příležitostí. Bill Clinton slíbil, že Seveeroamerická dohoda o volném obchodu vytvoří v USA 200 000 nových pracovních příležitostí: ve skutečnosti zlikvidovala 680 000 pracovních příležitostí.

Co dělají naši volení zástupci? Tvrdě spí. Jedinou výjimkou jsou europoslanci britské Labouristické strany. Ti se nyní zoufale snaží mechanismus o sporech mezi investory a státy z dohody odstranit. Ostatní poslanci zůstávají v limbu. Dohoda bude ku prospěchu korporacím v Evropě i v Americe a tvrdě k neprospěchu občanů. Dohoda je nebezpečím demokracii a ochraně veřejných zájmů.

Poslanci mlčí. Mají pravdu. Potlačit naše zákony, zlikvidovat naše práva, vyšachovat parlament – jsou to jistě triviální a irelevantní záležiotsti, když uvážíme, kolik peněz by korporace mohly vydělat. Jen se o takové hlouposti nestarejme.

– Přečteno na: http://www.blisty.cz/art/71238.html