Co nás o lásce mohou naučit psi

Pes už dávno není jen hlídač uvázaný u boudy na řetězu. Čím dál častěji se stává rovnocenným členem rodinného klanu. Je to parťák pro zábavu, rodinnou pohodu, ale i smutek či jakoukoliv jinou nepohodu. Podle vztahového kouče Michaela Griswolda se od psích miláčků můžeme ledačemu i přiučit, zejména co se týče lásky, oddanosti a romantiky.

1. Vždy se těší z přítomnosti své milované osoby – je jedno za jakým účelem a na jak dlouho odejdete z domu, pes vás vždy vítá se stejnou radostí a nadšením. Je to způsob, jakým vám ukazuje svou lásku a oddanost.

To je to, co lidem často chybí. Neumí dát dostatečně najevo, že jsou rádi, když svůj milovaný protějšek vidí. Po letech se často ani nepozdraví. Přitom je to naprostá drobnost, která může vztah obohatit.

2. Podporuje naděje a sny – ať už jsou vaše plány a sny jakékoliv, pes svými pohledy a chováním vás v nich vždy podpoří.

Samozřejmě slepá podpora naprosto všeho se ve vztahu příliš nevyplácí, nicméně umět partnera vyslechnout, říct mu svůj názor a poté jej i podpořit v jeho rozhodnutí, by mělo být naprostou samozřejmostí.

3. Dá najevo svou náklonost – psi mají tendenci být k člověku laskaví, a to v jakoukoliv hodinu. Mazlí se s ním, olizují ho a udělali by cokoliv, jen aby mohli být v jeho těsné blízkosti. To, co neumí říct slovy, dokazují činy.

Lidé mají tu výhodu, že se mohou vyjádřit i slovy. Bohužel v jejich podání dost často „říkat a dělat” jsou dvě zcela odlišné věci. Pro dlouhodobě funkční vztah je toto nutné sjednotit a naučit se dávat najevo svou lásku jak skrz slova, tak i činy.

4. Dají najevo své potřeby – psi jsou prakticky zcela závislí na lidech, kteří je krmí, venčí a poskytují jim teplé a bezpečné místo k životu. Nicméně uspokojení svých potřeb nenechávají jen na intuici páníčka, ale sami si dokážou říct.

Lidé dost často spoléhají na intuici druhého a očekávají, že když je ten druhý miluje, tak bude vědět, jaká jsou jejich přání a potřeby. A když tomu tak náhodou není a ti druzí to neví, zahrnují je výčitkami. Proto je tak důležité naučit se říkat nahlas své touhy a potřeby a nečekat, až se druhý dovtípí.

Proč SYRIZA? Protože EU a velkokapitál zničil Řecko!

Z čeho pramení otřesy a děs z volebního vítězství SYRIZY? Vždyť všichni si museli být vědomi, že vítězství levice způsobila katastrofální politika EU vůči Řecku.

 Tak to suše konstatoval bývalý řecký diplomat a velvyslanec, člen strany Jednotná lidová fronta Leonidas Chrisantopulos.

„Za poslední čtyři roky se Evropská unie snaží „zachránit“ Řecko, a ve skutečnosti zničila jeho lid. Žádné z naordinovaných opatření nepomohlo. A protože Řecko postihla naprostá katastrofa, čekáme už jen zlepšení. Evropská unie již dlouho předvádí evropským národům, že existuje pouze v zájmu evropských bank. Takže jsem moc rád, že dochází ke změně a doufám, že budou mít dopad na celou Evropu,“ zdůraznil bývalý diplomat.

Ve svém volebním programu SYRIZA slíbila, že opustí drastická úsporná opatření, na kterých se předchozí vlády země dohodly výměnou za půjčky z tzv. Trojky – Evropské komise, ECB a MMF.

To by ani nebyla česká pravice, která hned nezačala nasazovat na vítěze řeckých voleb, jimiž líčen jako extremní levice. Místopředseda v tomto mustru extrémní pravice TOP 09 Miroslav Kalousek posměšně komentoval lídra SYRIZY Alexise Tsiprase za větu „dáme lidu naději“ a označil to za obelhávání a nereálné sliby. Britský konzervativec David Cameron zase utrousil, že vítězství levice v Řecku posílí ekonomickou nejistotu EU (až na to, že současnou ekonomickou nejistotu Evropy nezpůsobilo Řecko).

A hned se ozvala i Evropská centrální banka (ECB), že se nemíní podílet na snižování dluhu Řecku. S tímtéž prohlášením si rovněž pospíšila Deutsche bundesbank. To aby bylo jasné, kdo je tady pánem.

Ve skutečnosti je řecký stát a jeho obyvatelstvo terčem finančního a spekulativního kapitálu, jehož cílem je zisk na základě faktické likvidace sociálního státu. Vzhledem k tomu, že Evropská unie a její lídři dnes nepředstavují reprezentanty evropských národů, ale bank (absolutní souhlas s Chrisantopulosem), udeřila na Řecko nevídaná síla sjednocené nadnárodní politiky, médií a finančních institucí.

Dluhy, které Řecko vytvořilo, bylo způsobeno směsicí špatných vlád, falšování, korupce, přehnaných investic do zbrojení a vědomého přivírání očí EU. Především německé, francouzské, britské ale i americké banky financovaly například gigantický vojenský rozpočet, ačkoli si byly vědomy, že Řecko na to nemá. A když bublina praskla, řecké dluhy dosáhovaly výše 120 procent HDP. Avšak někdo to (investice, odškodnění a zisky) rizika investorů zaplatit musí, usoudily a ve spolupráci s eurolídry rozhodly! Tím někým se stali obyvatelé Řecka.

Všechny následné půjčky helénské demokracii nesměřovaly na „pomoc“ Řecku, nýbrž na splacení pohledávak investorů! Ale to nestačilo. Další půjčky, podmíněné sadistickým řezáním výdajů státu, sociálních systémů a důchodů, snižování mezd a k propouštění, dospěly k čtvrtinové nezaměstnanosti dospělých a 60procentní nezaměstnanosti mladých lidí. A co je šokující pro tento aglomerát evropských asociálů? Nevedly k ničemu jinému, než že dluh Řecka vzrostl na více než 170 procent HDP! Otázka zní, je to šokující, nebo předvídatelné?

Média do zblbnutí opakují, že Řecko dostalo „pomoc“ ve výši 240 miliard eur – tedy ohromujících 8,9 bilionů korun. Ale již zapomínají dodat, že samotné řecké vládě z celé ohromující částky zbývalo na chod země něco přes deset procent (podle některých řeckých zdrojů dokonce jen pět procent)! Zbytek šel zpět do kapes investorů, bank a Trojky. A že kromě splácení „starých“ pohledávek, již Řecko tvrdě platí úroky za tyto půjčky právě oné bankovní diktatuře zvané Trojka, která na zbídačelém Řecku vydělává! Proboha, tak jaká pomoc? Vždyť jde o lichvu toho nejodpudivějšího typu.

Ekonomové navíc spočítali, že za při dodržování nebo ještě lépe, prohloubení drakonických asociálních opatření a škrcení ekonomiky, se může Řecko dostat k normálu za nějakých 30 let. Připočteme-li pětiletou „léčebnou kůru“ vychází nám, že si to v malé zemi, srovnatelné počtem obyvatel s Českem, odskáčou zničeným životem dvě generace!

SYRIZA to nebude mít lehké. Nic se nezmění ze dne na den. Ale na rozdíl od apologetů velkokapitálu typu Kalouska, Camerona či Merkelové, jsem přesvědčen, že „dát naději lidu“ je konečně rozumný krok nejen pro obyčejné Řeky, ale ukazuje to cestu i ostatním.

Lauterbachová: Syriza může vyvolat vlnu, která pohne Evropou

Volbami v Řecku je asi poprvé vážně ohrožena dnešní podoba EU, která nedemokratickou cestou hájí zájmy finančních korporací a koncernů. Kurz eura k dolaru se okamžitě dál propadl, a s ním i koruna. 

Ať tak nebo tak, vítězství Syrizy v parlamentních volbách je impulsem, který dá Evropu do pohybu. Do středy již bude oznámena nová řecká vláda, protože jako partner v koalici se přidává euroskeptická strana ANEL, která je spíše pravicová, ale v opozici se Syrizou se osvědčila. Takže levice a pravice se spojuje proti většímu zlu. Tím je nedemokratická a fašismus na Ukrajině podporující bruselská elita. A pokud bude ministrem financí opravdu Yanis Varoufakis,  tak se máme na co těšit.

Syriza může vyvolat vlnu, která pohne Evropou. Přejme si, aby to byla cesta ke skutečné demokracii a cesta evoluční. Podporovat ji budou obdobné strany jako Podemos ve Španělsku, Hnutí 5 hvězd v Itálii. Ale asi ani Francie, Portugalsko a Irsko již nebudou zřejmě trpět další diktát MMF, ECB a EK.

Tím je asi poprvé vážně ohrožena dnešní podoba EU, která nedemokratickou cestou hájí zájmy finančních korporací a koncernů. Kurz eura k dolaru se okamžitě dál propadl, a s ním i koruna. Boj proti „deflaci“ bude tak dle ČNB trvat ještě delší dobu. Reálný kurz koruny se tedy může přiblížit 30 korunám za euro. Hle, jak skromní jsou Češi a ochotní pracovat za minimální mzdu 328 eur, kterou jim nadiktoval směnný kurz ČNB! V Řecku je minimální mzda 683 eur. A trhy, místo aby ocenily skromnost nevědomých Čechů, nás ještě potrestají tím, že nás zase okradou. Půjdeme demonstrovat před ČNB, nebo si necháme jako vždycky všechno líbit?

Warren Buffet už finančním trhům asi nevěří a neúčastní se orgií na akciové burze. Místo akcií nakupuje už přímo podíly ve firmách. Pyramida se začíná hroutit a diktát Trojky je v každém případě u konce, minimálně v Řecku. Politika úspor vedla k dalšímu uměle vynucenému zadlužování zemí jižní eurozóny a k hospodářské depresi a sociálním důsledkům z ní vyplývajícím. Ten, kdo ovládá tisk peněz, zotročuje národy a způsob emise peněz prostřednictvím dluhu soukromých bank, neumožňuje, aby se bez zadlužení státy mohly z problémů dostat.

Syriza nemůže slibovat, že bude plnit „domácí úkoly“, jak si představují finanční elity a přitom sníží nezaměstnanost a nastartuje hospodářský růst. Na druhé straně, pokud budou Řecku dluhy škrtnuty, bude moci začít nové kolo zadlužování pro banky. A o to jim jde. Co víc si mohou přát, když toxický odpad převezme Evropská centrální banka! Převzetí dluhů Evropskou centrální bankou a jejich následné odpuštění však znamená pouze dárek bankám na úkor hodnoty eura a vlastně i koruny. Tedy na náš účet.

Uvidíme, zda se Syriza stane tzv. „systémově relevantní politickou stranou“ jako koupení čeští socialisté, křesťané, či dokonce už vzhledem k přístupu k TTIP i komunisté. Bankrotu Řecka Tsipras zabránit nemůže. A setrvávání Řecka eurozóně dneška koncipované ve prospěch finančních elit – to nemůže vyléčit ekonomiku Řecka z dlouhodobého hlediska.

Šéf ODS Fiala: Odmítám islámskou Evropu a šíření nenávisti přistěhovalců k nám. Přestaňme se chovat sebevražedně.

Předseda ODS Petr Fiala odmítá, aby v Evropě vládlo islámské právo šaría. Muslimové mohou pokojně vyznávat svou víru, pokud nehlásají věci v rozporu s našimi zákony a základními západními hodnotami. Politika Západu šíření demokracie na Blízkém východě byla nešťastná. Musíme zabránit, aby nám Brusel určoval kvóty na imigranty a neexistuje automatické právo na imigraci. Evropa by si měla uvědomit své křesťanské kořeny, ze kterých vyrostla.

Zásadní otázka. Když se vede debata o islámském terorismu, problematice imigrace a tak dále, tak jedna část lidí říká, že islám za násilné věci nemůže, že za to může takzvaný islamismus, který je nějakou perverzí a zneužitím islámu pro politické účely, ale pak jsou lidé, například pan Konvička z iniciativy Islám v ČR nechceme, či bývalí muslimové jako Ayan Hirsi Ali či Ibn Waraq, kteří říkají, že to násilí je podstatou islámské nauky jako takové, že je to obsaženo v Koránu, že negativní věci jsou v právu šáría, kde za odpadlictví od islámu je trest smrti stejně jako za homosexualitu, ženy jsou považovány oproti mužům za podřadné bytosti. Dalším argumentem je, že prorok Mohamed od prvopočátků šířil islám ohněm a mečem a expanze islámu arabská i osmanská byla krutá q násilná. Takže existuje mírumilovný islám, nebo v samotném islámu jsou nebezpečné prvky?

Na toto neexistuje jednoduchá odpověď, pokud má být poctivá. U každého náboženství, které je založeno na nějaké knize, knihách či výrocích zakladatele, proroků a podobně do značné míry záleží na interpretaci těch textů. Říct a priori a úplně jednoduše, že islám je ve své podstatě násilný, je přílišné zjednodušení a není to pravda. Máme spoustu muslimů, kteří žijí mírumilovně a normálně. Problém je v tom, že nyní čelíme ideologii radikálního, militantního islámu. Čelíme ideologii, která se sice odvolává na náboženské základy, ale která má všechny parametry politického náboženství. Tato ideologie nás ohrožuje přímo a ohrožuje naší civilizaci. Problém je, že tato ideologie i ve svých nejbrutálnějších činech se odvolává na islám. S touto věcí si musíme poradit. Rád bych ale upozornil na hlasy zevnitř islámského světa, kdy někteří předáci jsou si tam stále víc vědomi toho, že jestli bude v očích ostatního světa islám chápan v činech a výrocích militantního islámu, tak to špatně dopadne.

Jaké hlasy?

Zde bych poukázal na egyptského prezidenta Sísího a jeho novoroční poselství, kde vyzval islámské učence, aby ukázali světu jinou interpretaci islámu, než je tato násilná. Takže není to jednoduchá věc. Není jednoduché rozlišovat, ale jde to. Uvedl bych příklad. Předseda frakce Evropských konzervativců a reformistů je britský věřící muslim. On sám vyzývá k boji proti militantnímu islámu. Vyzývá k integraci a říká, že všichni Britové musí sdílet britské hodnoty a že je nutné je k tomu nutit.

Vy jste ale řekl, že nechcete žít v islámské Evropě…

Když já mluvím o tom, že nechci žít v islámské Evropě, tak tím nemyslím tím, že chci žít v Evropě, kde nejsou muslimové. Ať tu jsou. A hlavně tu již jsou. Myslel jsem tím, že nechci žít v Evropě, která se řídí islámským právem a kde obětujeme naše civilizační hodnoty, o kterých jsem přesvědčen, že je to to nejlepší, co kdo v historii kdy dokázal.

Není problém, že čeští muslimští předáci jako Sáňka, Abbás či Alrawi, kteří se prezentují jako umírnění, sice odsoudili teroristické útoky, ale současně hovoří sami nebo vydávají publikace o tom, že právo šáría by mělo být závazné a úkolem muslima je usilovat o to, aby by byl nastolen islámský stát s islámským právem? Mohamed Abbás hájil kamenování žen, že je to slovo Boží… Není to také tak, že jistě existují mírumilovní muslimové, ale ti jimi jsou v rozporu či na úkor Koránu a islámu, že to je podobná věc, jako když existují pokřtění matrikoví katolíci, kteří fakticky věřícími nejsou a jdou do kostela na Vánoce a možná na Velikonoce a berou to spíš jako tradici? Není to tak, že agresivita muslimů klesá s mírou a intenzitou jejich vyznavačství islámu?

Ta otázka, kterou kladete, je na místě. Není na ní jednoduchá odpověď a jako civilizace, jako Evropané ji budeme hledat. Protože si musíme také uvědomit, že ty teroristické útoky nepáchají lidé ze zemí ovládaných radikálním islámem, ale to jsou lidé, kteří v Evropě žili, využívali místní sociální systém, často mají naše vzdělání, poznali naše hodnoty a odmítli je. A stoupenci radikálního islámu jsou mnohdy občany EU. Pokud někdo hlásá, že v této společnosti má platit islámské právo, tak jde proti zájmům a hodnotám naší civilizace. Pokud chce někdo vyznávat svou víru, může, ale nesmí ordinovat společnosti, co zde má být či si dělat výjimku z obecně platného řádu. Pokud nezačne evropská společnost přemýšlet nad hodnotami, na kterých sama stojí, tak budeme mít čím dál větší problém čelit tlaku radikalizujících islámských skupin, jejichž členů přibývá a kteří budou mít politické požadavky.

Když si to dáme do souvislosti s debatami, jestli může viset ve školách či veřejných prostorách kříž, kdy proběhly obrovské debaty v Itálii či Rakousku a byly o tom i rozsudky soudů, když si to dáme do souvislosti, jak dopadl kandidát na evropského komisaře Rocco Butiglione, který jenom řekl, že je přesvědčeným katolíkem a že si myslí to a to a zároveň dodal, že bude jako evropský komisař respektovat jiné názory, a stejně byl odstaven, a vedle toho připouštíme, aby zde někdo hlásal, že je správné kamenovat ženy s tím, že je to jeho právo to říkat, tak na to říkám ne. Chceme-li zachovat evropskou civilizaci a chceme-li se těšit toleranci a svobodě, kterou máme, tak ji musíme aktivně hájit na základě hodnot, na kterých vznikla, jinak to nemůže fungovat.

Debata v médiích se vede pouze ohledně islámského terorismu. Ale není to z hlediska integrace, jestli je vhodné, aby tady žil nějaký imigrant, málo? Není podmínka, že mě zrovna nevyhodí do vzduchu nebo nezastřelí, nedostačující? Zmíním dva faktory. První je věc identity. Já jako Čech, Evropan, křesťan, katolík jsem zvyklí, že na vesnici jsou kostelíky, ve velkých městech katedrály a vůbec by se mi nelíbilo, aby panorama tvořily mešity. Jsem přece původní obyvatel této země, jehož předkové zde žili po generace a chci zachovat kulturně-civilizační a národní ráz této země. Druhý faktor je, že problém s imigranty z muslimských zemí není jen, co se týče terorismu, ale často v těchto komunitách vidíme kriminalitu, asociální chování. Víme, že jenom během silvestrovské noci v Paříži shořelo tisíc aut, v městech s imigranty, například v Oslo, jsou často znásilňovány ženy, vidíme krádeže, žití na sociálních dávkách a nezaměstnanost…

Debata o imigraci musí být spojena s debatou o integraci. Že se tomu evropští politici dlouho vyhýbali, vedlo ke špatným koncům. Dnes se tomu již nevyhýbají. S překvapením sleduji, že když řeknu, abychom pomohli některým syrským uprchlíkům, ale přemýšlejme o tom, jak zde dlouho budou, co to znamená a jaké stanovíme pravidla hry, a pak začne pokřik o tom, že nechceme přijmout nemocné syrské děti, tak mě to upozorňuje na nepřipravenost na tu veřejnou debatu. To, co říkám já, říkají dnes již evropští politici naprosto běžně. Když jsem prohlásil, že multikulturalismus selhal, tak jsem to řekl jako prohlášení faktu a všichni to vědí. V českém mediálním prostoru se najednou rozvířila debatu, jak si mohu dovolit to říct. Všechny země, které podporovaly multikulturalismus, přiznaly, že multikulturalismus selhal a že to není cesta a že se musíme zabývat integrací. V Německu zjistili po útocích v New Yorku, že náboženské vzdělávání, které platil německý stát, bylo zneužíváno pro vedení k militantním postojům a nenávisti ke společnosti. S integrací a imigrací také souvisí naše pojetí sociálního státu.

V jakém smyslu?

Statistiky dokazují, že převážná část přistěhovalců v minulosti byli ekonomičtí imigranti. Využívali obrovských výhod našeho sociálního systému prakticky bez jakýchkoli našich požadavků. Pak žijí v uzavřených komunitách, v ghettech se radikalizují názory a nakonec ve druhé či třetí generaci nejsou potomci přistěhovalců integrovaní, ale naopak nenávidí naší společnost. Chci vyvrátit mýtus, kterým nás krmí levice a liberální intelektuálové, že ti lidé se k radikálnímu islámu hlásí proto, že žijí v bídě a jsou nevzdělaní. Toto je vyvráceno fakty. Oni mají vzdělání, nežijí v bídě, využívají všech výhod státu, studují, a přesto se k radikálnímu islámu hlásí. To není způsobeno jenom ekonomickými důvody. Marxistické vysvětlení nefunguje. Těch příčin je spousta.

Které například?

Jednou z nich je, že západní společnosti se přestaly věnovat něčemu, co bych nazval občanským vzděláváním, které by mělo základní hodnoty civilizace sdělovat a předávat. Bez uznávání těchto hodnot členy společnosti, nemůže fungovat demokratická společnost. My se ve výsledku nechováme tolerantně a velkoryse, my se chováme sebevražedně. Pokud demokracie, bez ohledu na to, kdo je jakéhokoli původu, nebude lidem vštěpovat základní demokratické hodnoty, pravidla hry a nebude je vést k úctě k demokratickým institucím a postupům, tak nemá šanci. Američané po druhé světové válce věnovali obrovskou pozornost – a můžeme si o tom myslet cokoli – politickému vzdělávání v Německu, protože byli přesvědčeni, že pokud u mladých lidí nedojde k rehabilitaci demokratických institucí a důvěru v ně, tak se ta změna nepovede. Na takové věci nesmíme rezignovat.

Vy jste mluvil o nebezpečí radikálního islámu a o tom, že máme vynucovat naše základní hodnoty. Neměly by státní orgány více sledovat, co v těch mešitách děje a káže? Bývalý český muslim Lukáš Lhoťan napsal knihu Islám a islamismus v ČR, kde dokazuje, že české mešity jsou napojené na Saudskou Arábii a jsou odtud i financované. Tam je wahhábistický islám, který je velmi radikální či fundamentalistický a pak se takové věci hlásají i v českých mešitách. Nemělo by se tedy zabránit tomu, aby se tam hlásala nenávist vůči západní civilizaci a vůči západním hodnotám a aby se tam propagovalo právo šáría?

Měřme všem stejným metrem. Pokud někomu bráníme, aby hlásal protidemokratické věci a aby vyzýval k násilné likvidaci a bojujeme proti takzvanému pravicovému či levicovému extremismu, tak musíme bojovat i proti tomuto typu extremismu. Prostě musíme. To není nic proti náboženské svobodě. Kdybyste se mě zeptal, mají-li se sledovat jenom mešity, tak bych řekl, že ne. Ale pokud byste se měl zeptal, zda se mají sledovat všechna shromáždění, kde se vyzývá k násilí vůči této společnosti a kde se hlásá popírání práv a svobod, tak odpovím ano. A pokud se něco takového děje v mešitách a pokud máme informace, že tam dochází k radikalizaci, tak je opravdu potřeba se tím zabývat.

Jsem pro občanský princip. Pravidla mají platit pro všechny. Problémem západní společnosti je, že na vymáhání těchto pravidel rezignujeme tam, kde narazíme na odpor. Takže to vymáháme jen po těch, kteří zákony dodržují a u nichž je snadné to vymáhat. A když narazíme na komunitu, která pravidla respektovat nechce, tak často mávneme rukou. To je nebezpečné. Musíme po všech požadovat dodržování pravidel hry.

A jak se tedy stavíte ke stavbě těch mešit?

Když teď řeknu, že tu nemáme mít mešity, protože tu máme mít kostely, tak budou druhý den titulky, jak jsem nenávistný vůči islámu. Toto je ale debata, kterou nemusíme vymýšlet. V řadě zemí kolem nás tato debata proběhla a jsou různá řešení. V některých zemích smí být mešita, ale nesmí tam být minaret. Právě proto, že máme nějakou historii, tradici, charakter krajiny a tak dále. A je to i v zemích, které jsou velmi tolerantní. Jinde se rozhodli jinak. Tato debata je na místě. Nikomu nemusíte bránit ve vyznávání víry, když mu dovolíte mít modlitebnu a žít jeho způsob života. Ale ve chvíli, kdy on řekne: „Nad tímto městem se musí tyčit symbol islámu, mé víry“, tak vy můžete říct: „Tak to tedy ne.“ A je to naprosto demokratická legitimní debata.

Prezident Miloš Zeman teď řekl, že lidé by měli žít primárně v zemích, odkud pochází. Exprezident Klaus před časem napsal něco v tom smyslu, že neexistuje žádné právo na imigraci a právo potulovat se kdekoli po světě, kde se mi zamane. Řekl, že existuje právo emigrovat…

Právo na emigraci existuje a když jsou lidé někde pronásledováni a je tam ohrožována jejich základní životní existence a utečou, tak ty další země by jim měly nějak pomoci. Já jsem říkal, že syrským uprchlíkům máme poskytnout pomoc, ale nemusí tu zůstat trvale. Můžou tu být řadu let, než skončí konflikt v Sýrii a pak uvidíme. Ti, kteří budou moci, odejdou zpět a pokud zde bude někdo s novou rodinou či to bude lékař, kterého budeme potřebovat, tak ať se integruje. Ale automaticky přijímat skupiny lidí, které zde budou žít pořád, nevidím smysluplné ani pro ty lidi. Můj strýc s tetou emigrovali na konci šedesátých let do Kanady a na začátku devadesátých let, když mohli, tak se vrátili zpět do vlasti, i když se vrátili do mnohem horších podmínek. Vrátili se do své země. Tohle je přece přirozené. A nechápu, proč by to mělo být jinak. Debata o syrských uprchlících, jak je v médiích občas vedena, pokládám za pokryteckou.

Proč?

V místě konfliktu žijí v šílených podmínkách statisíce lidí. A jestliže přijeme 15, 130 či 100 rodin a na základě toho si řekneme, jak jsme se skvělí a jak se staráme, je to vědomá lež. Jestli máme opravdu pomoci uprchlíkům, tak jim pomáhejme v zemích, kam utekli a v zemích, kde jsou, pomáhejme uprchlickým táborům. Tvrdím, že jako v podstatě bohatá země tu povinnost máme a ten region nás zajímá. Ale my stejně nedokážeme přijmout všechny. Když tady dáme třeba 50 milionů na pomoc uprchlíků u nás, dlouho to nevydrží, ale když je pošleme tam, tak to má mnohonásobně větší význam a efekt. Humanitární akce v místě konfliktu jsou nejúčinnější.

Není odpovědnost také na sousedech těchto zemí. Na bohatých arabských a islámských zemích, které jsou těm uprchlíkům, s výjimkou křesťanů, etnicky, nábožensky a kulturně blízké? Když je konflikt na Ukrajině, tak uprchlíci jdou buď do Ruska, nebo k nám. Neutíkají do Saudské Arábie, Kataru či Spojených arabských emirátů, protože my jsme jim bližší. Proč nemají bohatí Arabové a muslimové převzít větší odpovědnost za své soukmenovce?

To by měli, ale to bychom s nimi museli intenzivněji jednat a naše politika vůči tomuto regionu by musela vypadat jinak. To, co dělal Západ ve vztahu k arabskému jaru a podobně, to bylo nešťastné. A i nyní, pokud chceme porazit Islámský stát, tak musíme zvažovat vojenskou pozemní intervenci. Bombardování a pomoc Kurdům nestačí. A to bychom měli udělat ne proto, abychom vyváželi demokracii, ale abychom se chránili. My jsme pomohli svrhnout Kaddáfího režim. Jaký máme výsledek? Máme rozbitou Libyi, kde se dějí hrůzné věci, a nic pozitivního. Všichni, kdo tu zemi znali, před tím varovali. V Egyptě padnul Mubarakův režim. Zaváděli jsme tam demokracii. Ale v těchto zemích nejsou vhodné podmínky pro demokracii. Nastoupilo tam Muslimské bratrstvo. Sísí udělal vojenský převrat. A teď je tam pokračování Mubarakova režimu v jiné podobě. A to to ještě dobře dopadlo.

V rozvráceném Iráku a Sýrii operuje skupina, která je nebezpečnější než cokoli, co kdy na Blízkém východě bylo a která ohrožuje i nás. Pojem Blízký východ vychází z toho, že to je území „blízko“ nám. Takže se nás ta oblast týká. Dnes je tam největší katastrofa, která tam kdy byla. Po léta tam jsou vyvražďování křesťané. Před třiceti lety se to nedělo. Žili tam po staletí v nějakých komunitách, které byly respektovány. Tady musíme aktivně vystoupit proti Islámském státu a nesvrhávat každý režim, který nevypadá jako západní demokracie a spolupracovat musíme s těmi umírněnými. Umírněný je ten, který neexpanduje, nepodporuje terorismus po celém světě, drží se ve svých hranicích. Řada politiků naivně uvěřila ideologiím, že na Blízkém východě dokážeme během pár let vytvořit fungující demokratické systémy. K demokracii nestačí volby, ale potřebujete mít kulturní, sociální a další podmínky, které tam nejsou. Západ si nemůže dovolit rozpad a destabilizaci celého Blízkého východu a severní Afriky. To nás extrémně ohrožuje.

Jsme členy EU a Schengenu. Tlačí se na společnou imigrační politiku a kvóty. V Lisabonské smlouvě se píše o řízení migračních toků na základě společné solidarity. Není volný pohyb osob bez hraničních kontrol rizikem? Tím nikdo nechce stavět drátěné ploty a rušit bezvízový styk. Jestli to není příliš vysoká cena, že ušetříme deset minut na hranicích a že nemusíme ukázat pas, když ztrácíme kontrolu, kdo k nám jde a když nám hrozí kvóty na imigranty… Představte si, že já napíšu něco negativního o islámu. Nějaký český radikální muslim to předá bratřím třeba do Německa. A přijede sem nějaké komando přes hranice, aniž by někdo zkontroloval, jestli to nejsou rizikové osoby v nějaké databázi či nejsou hledané… Nesnižují tato rizika kouzlo Evropské unie?

Myšlenka kvót je šílená. Různé země mají různou absorpční schopnost. Když si někdo v Bruselu představuje, že bude přidělovat dle nějakých parametrů imigranty do jednotlivých zemí, tak je to scestné. Proto jsme chtěli vyvolat debatu ve sněmovně s vládou, jakou má imigrační politiku a zeptat se, zda náhodou přijetí syrských rodin není prvním krokem k realizaci kvót. I na syrské uprchlíky se dle některých nápadu měly přidělovat kvóty. Pokud jde o kvóty, tak doufám, že ten návrh nebude schválen.

To, co říkáte, je bolestná otázka. Já dlouhodobě říkám, že pro mě má evropská integrace smysl ve čtyřech svobodách a že považuji za dost nešťastnou postupující politickou a byrokratickou integraci. Představa volného pohybu osob, jak tomu bylo i v 19. století, je dobrá. Ale vyžaduje, že tento prostor má výborně chráněné vnější hranice. Ta rizika, o kterých mluvíte, existují. Radikální islám se nás týká už jen kvůli tomu, že existuje Schengenský prostor. A nemusíte kvůli tomu ani číst prohlášení představitelů Islámského státu, dle kterého jsme všichni bezvěrci hodni vyvraždění. A ti nerozlišují, zda je někdo Francouz, Čech nebo Dán. Někteří lidé namítají, že máme málo imigrantů. Vidíme Maďarsko nedaleko, podobná země, relativně uzavřená, složitý jazyk. Za rok 2013 dvojnásobný počet imigrantů. Je iluze, že se České republice problémy s imigrací musí vyhnout.

Zavedení hranic uvnitř Schengenu bych viděl jako poslední krok. Musely by pro to být extrémní důvody a bylo by to velmi složité. Pokud jde o pařížské atentáty, tak je hrozivé, že ti lidé žili ve Francii a že bezpečnostní složky ty lidi znaly a vědělo se, že k tomu inklinují. Německá kancléřka, britský premiér nyní říkají, že občanům, kteří se dostanou do styku s radikálním islámem, seberou pas nebo odeberou občanky. Ale vždy, když se uvažuje o větší bezpečnosti, současně se uvažuje o menší svobodě. Je potřeba to hodně zvažovat. Nejsou jednoduché odpovědi. Dnes potřebujete na letištích dvě hodina k odbavení a kontrolám, před dvaceti lety to bylo za půl hodiny. Teď si musíme jako společnost říct, zda chceme riskovat, že to letadlo někdo vyhodí do vzduchu a zda budeme absolvovat to sledování a kontrolování občanů. Na to nejsou jednoduché odpovědi.

A co postavit mešitu na Hradčanech, paní Šabatová?

Ombudsmanka Šabatová se veřejně zastala dívek, kterým škola v Praze zakázala nosit hidžáb. Zákaz je prý diskriminační, protože podle ní je muslimský šátek projevem náboženství navenek.

Je s podivem, že ochránkyně lidských práv, která vehementně hájí muslimské šátky, adopci dětí homosexuály, či přístup zdravotních pojišťoven k datům rodinných příslušníků, stejně usilovně nevystupuje na obranu důchodců, připoutávaných k lůžkům, hladovějících a okrádaných v některých rádoby pečovatelských domech. Ombudsman je ochránce lidských práv, jeho posláním je tato práva hájit. Pokud ale diktuje školám, co smí či nesmí mít jejich žáci na hlavě, pokud lobbuje za soukromé pojišťovny, pak podle mého paní Šabatová lidská práva nehájí, ale zcela nemístně do nich zasahuje se snahou je omezovat.

V případě zákazu hidžábu šlo o muslimky ze Somálska a Afghánistánu a podle Šabatové je škola diskriminovala, protože prý nerespektovala jejich náboženství a zvyky jejich země. Fajn. Zkuste vyrazit s manželkou třeba do Dubaje a vzít ji za ruku na ulici, nebo dokonce políbit, jak je naší běžnou zvyklostí. Skončíte ve vězení. Pokud nebudete sezdáni a budete mít na hotelovém pokoji sex, může být partnerka obviněna ze smilstva. Pokud by se to stalo ne v Dubaji, ale třeba v tom Somálsku, nebo Afghánistánu, hrozilo by jí zřejmě ukamenování. Tak vypadá respekt arabského světa k našemu náboženství a zvyklostem. Přitom oni požadují, abychom my respektovali je.
Paní Šabatové při jejím boji za práva muslimek prezentovat veřejně jejich náboženství nedošla zásadní věc. Muslimky mimo jiné nesmí na ulici bez doprovodu muže, nesmí se cizího muže jakkoli dotknout, nesmí jej vidět nahého, nesmí být s cizím mužem o samotě. Inu, jak s těmito nekompromisními pravidly jejich náboženství chtějí vykonávat praxi zdravotních sester a učit se jí? Takže, ten jejich pokřik o údajném porušování jejich práv zní velmi účelově a paní ombudsmanka ve svém boji za lidská práva muslimek očividně sedla na lep. Což svědčí o její neprofesionalitě. Nač je nám tedy ombudsman, který je laikem a hájí nábožernství, které ani nezná?
Evropa se otevřela imigraci všem, tedy i muslimům. Začalo to prosbami o azyl, o práci a končí to požadavky na stavbu mešit, nošení hidžábu a burek, vypalováním obchodů a domů jako ve Francii, či vraždami jako v Anglii a jinde. Přistěhovalci z „arabského světa“ v Evropě skupují nemovitosti, staví mešity a tak ji nenápadně osidlují, aby později, v rámci „hájení“ svého území , majetku a „práv“ vyhlásili okolí „svatou válku“? Lidé z nearabského světa, kteří respektují a neporušují práva muslimů na jejich území, jsou unášeni s požadavky výkupného, zabíjeni bombami a podřezáváni. Je otázkou času, kdy se to s naším dosavadním přístupem, pseudobojem za lidská práva a stávající imigrační politikou, začne dít u nás.

V Norsku údajně čtyři muslimové znásilnili dvanáctiletou dívku a dostali za to jen pokutu a trest veřejně prospěšných prací. Zřejmě proto, že s ohledem na jejich „náboženství“, kdy je u nich takové jednání s ženami běžné, by byl tvrdší trest diskriminační a potlačoval by jejich práva. Se stávajícím přístupem za chvíli může ombudsmanka orodovat za postavení mešity na Hradčanech., protože dramaticky naroste počet „Čechů“ s muslimskou vírou, jejichž práva bude nutno hájit. Uvítal bych, kdyby ombudsmanka Šabatová hájila lidská práva občanů této republiky, místo obhajování práv muslimů. Přehmaty a vlastní laickostí jí zastávaný úřad degraduje a posouvá jej do role zbytečnosti.

Autor: Michal Malý