Sedlák Pávek to vidí zle: Zbyde po nás velký hovno

Zemědělství je kompenzací války. Označení bio je nanic. Většinová populace je odsouzená k tomu, aby žrala plastové sušenky anebo chemomrkev. Takové má názory farmář a exnáměstek ministra pro místní rozvoj Petr Pávek, který vlastní polnosti v Jindřichovicích pod Smrkem. Nicméně nejde o žádné revoluční myšlenky. Prý vychází jen z pravd starých sedláků, kteří uměli hospodařit a zaslouží si úctu.

„Teď je ve velkých městech boom farmářských trhů. Při jednom z prvních si prodejci dali do držky, protože se mezi nimi objevily chytré hlavy, které ráno nakoupily mrkev v nějakém supermarketu, takže žádné bio, a pak jí tam prodávaly kilo za padesát korun. Tím se to celé shodilo, což je dobře. Nechci totiž, aby se pořád zpřísňovaly podmínky v zemědělství. Nová razítka a nálepky,“ vysvětluje vousem zarostlý Pávek. Jako farmář prý trvá na tom, aby jeho zákazníci přijeli do Jindřichovic pod Smrkem a viděli, jak se stará o zvířata a zeleninu a kupovali potraviny na základě důvěry. Zní to jako idealismus, ale prý funguje.

Bioznačení je jen vykradení pojmu

Na jeho sedmdesáti hektarech ohraničených z větší části lesy se pase přes padesát krav. Nedávno sklízel oves. Dvanáct hektarů vyjmul úplně z dozoru úřadů, takže na ně nedostává žádné dotace. Vynětí z režimu bio ho prý bude stát milion korun za pět let, ale může si na nich hospodařit po svém. „Jsem odpůrcem toho, aby se něco postaru a bez chemie pěstovaného nebo chovaného nazývalo třeba biozeleninou nebo biomasem. Vždyť je to obyčejná mrkev nebo hovězí. Jedná se o vykradení pojmů, jako krávy, rajčata, kuřata, mrkve a tak,“ podotýká.

Na zemědělce se totiž s označováním potravin přízviskem bio valí opět další administrativa a pravidla se ještě zpřísňují. „Proč si ti druzí před své výrobky nemají psát třeba chemomrkev anebo genokuře. Velký koncerny, co produkují potraviny jak na běžícím pásu za cenu chemického hnojení nebo genetických úprav by spíše unesly administrativu a byrokracii spojenou se zaváděním nálepek jako chemo, geno a dalších. My, obyčejný ekologický zemědělci, bychom se na to mohli vysrat a prodávat třeba jen tu mrkev anebo kuřata,“ vysvětluje dál.

V zemědělství zuří ideová válka

Zemědělství se podle něj za posledních sto let dost změnilo. „Nabralo úplně válečný režim. Podle mě je totiž dnešní pojetí zemědělství na východě i západě kompenzací války. Od světových válek se to zvrtlo a některé firmy, co dřív vyráběly zbraně jako tanky, děla a letadla, v míru montují zemědělskou techniku. Pořád větší a těžší. Jiné zase produkovaly válečné plyny, nyní herbicidy, pesticidy a jiné sajrajty, co se sypou na pole. Na pole jezdíme těžkými traktory, co půdu udusí. Na škůdce nalétáváme letadly a z nich je bombardujeme chemií. A to úžasné výrazivo. Bojujeme proti škůdcům, aby nám nezničili produkci. Nepěstuje se zelenina a nechová dobytek, ale je rostlinná a masná produkce,“ přemýšlí otevřeně o stavu zemědělství.

O sezóně vstává v šest ráno, domů se dostane někdy až v deset večer. Jak říká, je to o práci, ale ne o zaměstnání. „Rád makám, rád se hrabu v hnoji. Mě nevadí ošetřit pazneht krávě, když ho má zraněný. Člověk tady na venkově a na poli zpomalí a časem se i uskromní. Zmenší se potřeba hmotného zabezpečení. Auta, baráky, nábytek, elektronika člověka uvrhnou do matrixu spotřeby, kdy chce všeho víc a víc. Když z něj unikne, stane se šťastnějším. Jde o tělesné zdraví a svědomí duše,“ doplňuje s tím, že svého odchodu z politiky vůbec nelituje.

Stačí pár dobrých klientů

Vlastní způsob hospodaření zakládá na myšlenkách rakouského filosofa Rudolfa Steinera a starých sedláků. „Dobře fungující statek podle nich nepotřebuje nic zvenčí. Statek, který potřebuje stále něco dokupovat, je jako člověk, který bere léky. Nejsem ještě tak daleko, abych byl soběstačný, ale malými krůčky se k tomu dopracovávám a je to realizovatelné. Skoro bych řekl, že tento způsob ekologického hospodaření je vysoce exklusivní a elitářský. Nakrmit přes milion lidí, co se pinoží v Praze, venkov už nezvládne. Většinová populace je tedy odsouzena k tomu, aby žrala plastový sušenky či chemomrkev anebo zakonzervované potraviny z jižní Ameriky,“ říká Pávek.

Zákazníky má nicméně hlavně z velkých měst. Jde o movitější klientelu, která si může dovolit připlatit za dražší potraviny a nedělá jí problém přijet za svým oblíbeným farmářem až na pole. „Nepotřebuju nálepky bio, zákazníci mi věří, protože mě znají a vše vidí na místě. Máme samozřejmě nadstandardní vztahy. Jde o padesát nadstandardních klientů, takřka kamarádů, co lehce vydělávají peníze. A já jim tady prodám s láskou vypěstovanou zeleninu a dobré maso. Mohl bych mít víc zákazníků, ale to bych musel slevit ze svých názorů, což neudělám,“ prozrazuje svou obchodní strategii.

Hovna jsou nad chemikálie

Petr Pávek se po změně režimu vrátil do Československa a v roce 1997 se stal členem ODA a zanedlouho i mluvčím strany. O rok později se stal starostou Jindřichovic pod Smrkem, kde prosadil několik ekologických projektů a zakázal vstup byrokratům. Nicméně pak opět postoupil do vyšší politiky. Stal se krajským lídrem Strany zelených, a přestože ve volbách roku 2006 dosáhl jedinečného výsledku, do sněmovny se kvůli volebnímu systému nedostal. Roku 2007 byl necelého půl roku náměstkem ministra pro místní rozvoj. V současnosti se plně zabývá farmařením.

Všeobecným ohrnováním nosu nad fyzickou prací třeba na poli je znechucen: „Všichni říkají, vykašli se na pole, budeš jen do konce života dřít. Nicméně staří sedláci měli pravdu. Za nimi byla vidět vzkvétající hospodářství. Za námi zbude jen velký hovno, ale takový, co nejde ani použít na hnůj, aby se tím něco vrátilo zemi.“ Dříve se exkrementům říkalo hnědé zlato, protože jeho navrácením do půdy, která je dnešním válečným zemědělstvím vyčerpaná, se udržuje rovnováha v přírodě. Chemické hnojení totiž podle něj do půdy nic nevrací, to jen prodlužuje agónii drancování.

 

Sedlák Pávek z biofarmy: Tato vláda je nejhorší. Bezohledná k lidem

Venkovský křupan a obyčejný sedlák. Tak o sobě mluví Petr Pávek, jenž má za sebou nespočet politických funkcí. Na všechny rezignoval. Udolalo ho prý byrokratické úřednictvo, nemožnost cokoliv dlouhodobě prosadit a politické čachrování. Jeho pes je prý inteligentnější než většina poslanců. Vrátil se k hospodaření na své farmě v Jindřichovicích pod Smrkem, politiku sleduje poskrovnu a je spokojený.

„Můj pes ovládá asi osm povelů. Poslanec jen dva. Zvedni ruku a nech ji ležet. A existují tací, co jsou schopni, přestože jim přijde textovka s povelem, se splést, kdežto můj pes se neplete nikdy. Vlastně se ještě musí hlídat, aby si před kamerami neposlintali kravatu, ale to je vše. Ve sněmovně prostě ovládá dvacet relativně chytrých lidí ten zbytek a jde o nekonečný příběh,“ směje se bývalý člen Strany zelených Petr Pávek na své farmě v Jindřichovicích pod Smrkem na Frýdlantsku. Pes mu sedí ostražitě u nohy a neslintá.

Současná politika je pro něj mrtvola

Při přemítání o nynější politické situaci si vzpomene na studentská léta v emigraci, kdy si na vysokou školu v Mnichově přivydělával mimo jiné i jako hrobník. „Zákonodárci nejsou hrobaři, ale prohnilé zdechliny. Být teď v politice, připadal bych si, že na mě do hrobu někdo hází hlínu,“ říká. Došlo u něj k vystřízlivění z politiky a žije se mu lépe. Nemá televizi, nečte noviny a důležité zprávy se dozvídá od sousedů nebo v autě z rádia.

O politice proto mluví obecně a dnešní vládu považuje nejen za nejhorší, ale i za nejzkorumpovanější. „Začíná se sice potírat malá korupce, ale ta velká jen kvete. Rozhodnutí vlády směřují k posílení vlivu pár nadnárodních podnikatelských skupin. Hlavně těch energetických, farmaceutických, bankovních a pojišťovacích, které si tuhle zemi už rozdělily. Vláda nebere ohledy na lidi a valí to dost hustě,“ míní. Největším zlem je podle něj ministr financí Miroslav Kalousek, jenž vládě de facto šéfuje. „Je prototyp moderního šmejda. Chytrej, schopnej, prolhanej, pokryteckej, zpravodajsky vybavenej,“ dodává redakci.

Tichá vzpoura úředníků

Nejvyšší Pávkovou politickou funkcí bylo náměstkování na ministerstvu pro místní rozvoj. „Tehdy jsem ještě vnímal politiku jako nástroj změn. Tam jsem poznal, jak je okleštěná administrativou. Kdekdo tam má větší moc než náměstek nebo ministr. Vždy si v tomhle ohledu vzpomenu na seriál Jistě, pane ministře. V našich končinách nejde o nadsázku, ale o realitu. Všichni se tam klaní a při tom prděj. To prdění znamená, jakoby říkali: hele mladej, užívej si, cestuj, naparuj se, ale neser se nám do toho, protože my jsme tady přežili dvanáct ministrů a padesát takových, jako jsi ty. Zavolal jsem si ředitele odborů, abych se seznámil s jejich prací. Oni, že výborně, že konečně má někdo zájem o problematiku. Druhý den jsem se do kanceláře přes stohy šanonů a spisů skoro nedostal. Takže jsem je vyzval, aby mi sepsali rešerše. Oni, že výborně, že konečně přišel manažersky schopný člověk. Ten systém je neprůstřelný a všichni dostanou tu samou školu. A nikoho nelze vyhodit. Neseženete náhradu a navíc má každý úředník konexe u nějaké politické strany či vlivné příbuzné, “ popisuje.

Pár věcí se mu na ministerstvu přesto povedlo. Narodil se mu syn a prosadil své zlepšováky do stavebního zákona, byť ho za to, protože o návrzích jednal s ODS, vyhodili jako zrádce ze Strany zelených. Tehdy ho zklamal i Martin Bursík. A posléze jeho zlepšováky prý někdo stejně ze zákona odstranil.

Tehdy mu na ministerstvu šéfoval Jiří Čunek. „Měl jsem ho lidsky rád, byl správný chlap. Samotného ho překvapily kotrmelce, jak se tak rychle dostal nahoru. Nebyl na to připraven. Chybělo mu zázemí a nebyl s nikým mafiánsky propojen. Dost mu podrážel nohy Kalousek. Do toho přišla umělá a vylhaná kauza, kterou ho odstřelili,“ hodnotí Pávek. „My jsme spolu dobře vycházeli. Vždycky jsem se usmíval nad jeho entuziasmem, že se všechno dá rychle řešit a říkal mu, že tady není ani na smrku, ani pod smrkem, takže vše musí řešit způsobem, jaký je na ministerstvu zavedený a nastavený,“ vzpomíná naopak senátor Jiří Čunek.

Papíry straší

V roce 2010 poprvé v životě ve sněmovních volbách nevolil, protože si uvědomil, že se odevzdáním hlasu stejně nic nezmění a totáč s pluralitní podobou přežije. Přestože, jak podotýká, není anarchista, navrhuje dnes dost anarchistická řešení: „Celá společnost se přeměnila ve sběratele papírů a razítek. Povolení, lejstra, dokumenty. Papírky a papírky a razítečka. S nadsázkou říkám, že by všichni lidé měli začít vše falšovat, aby zahltili systém. Vždyť na kopírce si kdekdo udělá kdeco. Navíc dnešní zákony nutí člověka, aby většinu věcí dělal na černo. Proto vítězí korupce. Takže si myslím, že by mohlo být nejlepším způsobem výběrového řízení povýšení korupce a úplatkářství na jediné výběrové kritérium. Bylo by to čisté a průhledné.“

Poté, když se Pávek po změně režimu vrátil do Československa, se v roce 1997 stal členem Občanské demokratické aliance a zanedlouho i mluvčím strany. O rok později se stal starostou Jindřichovic pod Smrkem, kde prosadil několik ekologických projektů a zakázal vstup byrokratům. Nicméně pak opět postoupil do vyšší politiky, jak sám říká, nechtěně. Nejdřív byl zastupitelem Libereckého kraje, pak se stal krajským lídrem Strany zelených, a přestože ve volbách roku 2006 dosáhl jedinečného výsledku, do sněmovny se kvůli volebnímu systému nedostal. Roku 2007 byl necelého půl roku náměstkem ministra pro místní rozvoj. V současnosti se plně zabývá farmařením. Jeho biofarma, kde chová přes padesát krav, má sedmdesát hektarů.

Syn exministra: Režim potřeboval zlé teroristy. Přijde čas mimozemšťanů?

Antonín Baudyš junior v jednom z článků svého blogu uvedl, že víra v pravdivost oficiální verze o 11. září 2011 s sebou nese také spoluzodpovědnost za přítomnost násilí v tomto světě. Souhlasem s oficiální verzí událostí z 11. září prý podle něj nese každý z nás spoluzodpovědnost za atmosféru strachu, bezmoci a nevyhnutelnosti, kterou plánovači Nového světového pořádku generují.

Připustíme-li takzvanou kolektivní vinu, myslíte si opravdu, že v okamžiku, kdy si začnu jako jedinec zahrávat s myšlenkou, že je vše jinak, než je nám sdělováno, budu se moci vyvléknout ze zodpovědnosti nad násilím ve světě? Nechci samozřejmě zlehčovat, přesto určitě chápete, že většina lidí se bude vždy i v rámci svého pohodlí raději přiklánět k tomu, co je jim naservírováno sdělovacími prostředky…

Ať jsme neoficiálnímu výkladu nakloněni či nikoliv, spoluzodpovědnost máme na planetě všichni za všechno. A to i bez ohledu na to, zda si ji uvědomujeme či nikoliv. Stejně tak máme každý svůj světlý podíl na tom, že tento vůbec existuje, naší společnou láskou je držen pohromadě. Pravděpodobně všichni lidé dohromady tvoříme jednu bytost. Beztak to říká i bible skrze Pavla z Tarsu. A v rámci jedné bytosti nemá velký smysl, aby si například ledviny stěžovaly, že nebudou spolupracovat s žaludkem, protože se žaludek chová sobecky ke zbytku těla. Každý z nás představuje nepostradatelnou jednotku ve velkém těle, má svoji krásnou roli a svoji spoluzodpovědnost.

Vyzýváte také lidi, aby se v těchto souvislostech ptali svých volených zastupitelů na jejich názor v této věci a informovali je o pravém stavu věci. Pokud nebudou dotazům či názorům přístupní, nevolte je. Pokud nebude tvým dotazům či tvým názorům přístupný nikdo, nevol nikoho. Namísto toho sám/sama kandiduj. Je to velmi zajímavá myšlenka, ale zkoušel jste to někdy v minulosti i Vy sám osobně? Jste ochotný říci, u jakého politika? A jak jste dopadl?

Toto jsem ve svém blogu napsal někdy před dvěma lety, od té doby je mi ale mnoho věcí ukradených, protože už cítím, že na nich nezáleží. Už se nestihnou provést. Dříve, než by k nim došlo, a to je otázka zda vůbec, okolnosti našeho života se pravděpodobně samy natolik změní, že nějakými zastupiteli a jejich názorem se nebudeme muset vůbec zabývat.

Pokud padne „lež“ o 11. září, padne mnoho dalšího. V podstatě se svět, jak ho známe, nevratně změní. Zlomená důvěra totiž přináší konec vztahů a následný vznik vztahů jiných. A proto má mnoho lidí zájem na prodloužení informačního embarga. Stejně jako řada jiných lidí (sdružených v Hnutí za pravdu o 11. září) má zájem na zveřejnění pravdivé verze. ‚Neuvědomujeme si, že naším mlčením a nezájmem posilujeme informační embargo, které na události 11. září trvá.‘ I toto jsou vaše slova. Říkáte však nyní, že cítíte, že se něco láme – znamená to tedy, že se domníváte, že tlak veřejnosti způsobí to, že se dozví nové skutečnosti o 11. září?

Žijeme v unikátní době, kdy pravý stav skutečnosti vyplouvá na povrch, ať už očekáván či nikoliv. Zdá se, že dochází k růstu lidského vědomí a nám jako celku začíná být zřejmé samo od sebe mnoho z toho, vůči čemu jsme v minulosti měli mlhu před očima.

Vyjádřil jste se také v tom duchu, že spěje civilizace k zániku. Podle vás je to tím, čím déle trvá stav, kdy média a společnost žijí s 11. zářím jako s tabuizovaným traumatem uvnitř velké rodiny Západu. Rozumím tomu dobře, že zánik v těchto souvislostech by se týkal hlavně tzv. „západního světa“ ? Dá se tomu podle vás ještě nějak zabránit? A proč jste přesvědčený o tom, že tou rozbuškou byly události 11. září před deseti lety?

Každá civilizace obsahuje obdivuhodné i odpudivé formy sebe sama. Západní civilizaci miluji, severskou, středomořskou, ostrovní a věřím, že to nejlepší z ní zůstane na věky zachováno. A na straně druhé je možné, že všechno to, co doposud bránilo životu, během několika málo let kompletně ztratí svoji sílu, rozpadne se a zmizí. Stejně jako vyhynuli brontosauři. Domnívám se, že před takovým přelomem se nacházíme a blížící se přelom vítám srdcem, tělem i myslí.

V rámci různých konspiračních teorií se hovoří také o tom, že by právě v těchto dnech měli být lidé představující „západní“ společenství na pozoru, protože by se mohly objevit snahy něco podobného zopakovat. Pokud máte pravdu ve Vašem pohledu na události, strach by tedy asi na místě být neměl? Nebo bychom se měli bát nebezpečí zcela odlišného, než je nám předkládáno?

Ona ale už katastrofa připravená a naplánovaná byla (Antonín Baudyš před ní varoval před několika lety v Berlíně, pozn. red.). Ale nedošlo k ní. Dává nám to naději, že už k žádnému dalšímu neštěstí nedojde. Temná strana síly je na absolutním vrcholu své síly. A zároveň před svým úplným zhroucením. Obávat se nyní můžeme každý pouze své vlastní zbabělosti. Protože ta nám brání být upřímní sami k sobě. A nic dalšího než upřímnost k sobě po nás, domnívám se, žádáno není.

Říkáte také, že útoky na WTC způsobily nastolení atmosféry nedůvěry v Západní společnosti vůči cizincům a zavedení zákonů neslučitelných s demokracií, tzv. Patriot Act. Jinými slovy, 11. září bylo podle vás kromě zahraniční agrese záměrně připraveno za účelem nastolení zákonů vedoucích k fašistickému uspořádání společnosti. Válka s terorismem se prý už v roce 2005 nenápadně změnila ve válku s extremismem. Znamená to tedy, že sílí extremismus, ale bojuje se proti němu?

Prázdná plechovka s terorismem rychle vyčichla, a tak loutkáři zkusili veřejnosti prodat jinou prázdnou plechovku, ve které se měl skrývat extremismus. Tato plechovka také nezabrala. Zkusí nám tedy nabídnout ještě plechovku s bojem proti zlým mimozemšťanům. Možná také ne, moc času na to už nemají. Extremismus i mimozemská agrese jsou poslední zoufalé manévry, kterým se režim pokusí shodit nás do mentality strachu a podřízenosti.

Jak vnímáte situaci v Česku? I zde se může zdát, že má extremismus kvůli neřešeným sociálním problémům šanci narůstat. Stejně tak se objevují hlasy o posilující xenofobii… Co podle Vás může i Čechům pomoci k tomu, aby se situace zklidnila?

Situaci v Česku nevnímám. Vnímám jen krásu české přirody, bohatsví našich lidí a krásu našich žen. I z mých předchozích odpovědí asi cítíte, že mám jednou nohou našlápnuto do onoho blížícího se světa. Pro Romy by bylo dobré nastavit si svůj způsob vnímání sebe sama a skutečnosti tak, aby v blízké budoucnosti mohli obstát. Vesmír totiž miluje spravedlnost. Tzv. bílá většina zase udělá dobře, pokud přestane Romy paušálně odsuzovat. Myslím, že být Romem není v českém prostředí vůbec snadné.

Vaše názory jsou velmi smělé a odlišné od většinových – neměl jste kvůli nim někdy v minulosti nějaké vážnější potíže?

Absolutně nikoliv. Mám zkušenost, že řada lidí se mi vysmívá, potom mne už jenom kritizuje. A nakonec dojde k závěru, že jsem se změnil, a že se mnou vlastně souhlasí. Pokládám to za přirozené. Jen je otázka, zda se nezměnily obě strany. Potíž kvůli svým názorům mám akorát sám vůči sobě, protože mi to zpravidla velmi dlouho trvá, než si něco o něčem vůbec začnu myslet a pak dlouho nevím, zda to není chyba. Ale tenhle proces možná znáte také.