Ta nová, turecko-germánská rasa uspěje tam, kde ta čistě germánská neuspěla: ovládne Evropu!

Pravidelní čtenáři serveru Eurabia si snad ještě vzpomínají na moje dopisy z Moskvy, z Ukrajiny a z Paříže, uveřejněné během roku 2014.Přikládám nyní ještě dopis z Německa – i když jsem tam teď vykonal pouze velmi krátký pobyt.

Německo je velmi krásná, dobře organizovaná, blahobytná země. Mnoho Čechů má vůči Německu dost ambivalentní postoj. Na jedné straně je tu určitý obdiv, ba závist, německých úspěchů. Na druhé straně přetrvává určitý, snad ne vždy vědomý, odpor vůči Němcům. Byl vytvářen nejen generacemi českých obchodníků a podnikatelů, bojujících s německou konkurencí, ale i generacemi vzdělanců, usilujících o zachování našeho jazyka a kultury. A byl samozřejmě posilován tradiční německou povýšeností vůči Čechům i ostatním slovanským národům.

Lidí mladších generací se tato problematika třeba už tolik netýká. Já osobně jsem se narodil za Protektorátu. Začínal jsem svou existenci v útrobách své matky v době Heydrichiády. Možná něco z úzkosti, kterou tehdy prožívala, se nějak prostřednictvím jejích hormonů zapsalo do mého podvědomí. Nyní jsem v Německu navštívil, mimo jiné, obec Reinhardsdorf. A samozřejmě jsem si okamžitě vybavil, že křestní jméno říšského protektora Heydricha bylo právě Reinhard.

Mnozí si asi říkají: „Co nám tu ten starý pán vykládá. My už s tím vším přeci nemáme nic společného. My jsme už dvacet pět let občany svobodného stát, jehož bezpečí je zajištěno členstvím v Severoatlantickém paktu a v Evropské unii.“

Řekl bych k tomu, že hlavní chybou mnoha lidí je, že si těžko dovedou představit, že by se svět, na který jsou zvyklí, mohl najednou rychle změnit.

Při tom všichni vědí, že islamizace západní Evropy pokračuje velmi rychle. Psal jsem dlouze o islamizaci Francie. Možná ale, že islamizace Německa představuje ještě větší nebezpečí.

Vzpomínám si na jeden článek, jehož autor říkal, že současný turecký režim je ještě nebezpečnější, nežli ten v Íránu. Tam už se islámská republika mnoha lidem začíná znechucovat. V Turecku prý naopak islamisté postupují pomalu, ale jistě. Skutečně přesvědčují, místo aby nutili.

Víme, že nejpočetnější muslimské obyvatelstvo Německa tvoří Turci. Německý a turecký národ se dobře doplňují. Oba se v historii dlouho projevovaly jako agresivní a dobyvačné. Byly spojenci za první světové války. Osmanský chalifát spáchal tehdy první genocidu dvacátého století, genocidu Arménů – shodou okolností prvního národa, který jako celek kdysi přijal křesťanství. Osmanská říše byla tenkrát zcela závislá na Německu. To se ale nikterak nesnažilo genocidě zabránit.

Víme také, že politik, který nese největší zodpovědnost za jmenování Hitlera říšským kancléřem, byl jeho předchůdce Franz von Papen. Ten byl za první světové války na Blízkém Východě velitelem štábu čtvrté osmanské armády, bojující s německou pomocí proti Britům. Později, během druhé světové války, byl velvyslancem v Turecké republice. Ta byla tehdy oficiálně neutrální. Přesto ale poslala své poradce pomáhat Němcům organisovat spolupráci s muslimskými národy jako krymští Tataři nebo Čečenci, na územích okupovaných Třetí říší.

Ale vazby nacistů s islámem byly ještě daleko hlubší. Víme, že Rudolf Hess, jeden z prvních spolupracovníků Hitlera, později jeho ministr a zástupce ve vedení nacistické strany, se narodil a vyrostl v Egyptě. Mnoho autorů zvažovalo, do jaké míry islám, se svou dobyvačností a kultem násilí, ovlivnil Hessův pohled na svět. Heinrich Himmler, šéf SS a Gestapa, v dětství katolický ministrant, v dospělosti pravidelně četl Korán.

Mnoho muslimů, jako budoucí egyptský prezident Anvar Sadat, nebo tuniský prezident Habíb Burgiba, spolupracovalo s nacisty. Irák se za války postavil na stranu nacistického Německa a v Bagdadu došlo k velkému masakru Židů. Po dobytí země Brity a jejich spojenci, irácký ministerský předseda Rašíd Ali El Gajlani uprchl do Berlína, spolu s velkým jeruzalémským muftím Hadž Amínem El Husejním. Ten byl přijat Hitlerem a pak organizoval muslimské divize SS v okupované Jugoslávii. V roce 1948 se stal hlavním vůdcem arabské správy pásma Gaza.

Před několika lety jsem navštívil město Ramallah u Jeruzaléma, kde sídlí autonomní palestinská správa. Hlavní třída tam nese jméno Amín Husejní. Možná o tom rozhodl jeho slavný příbuzný Jásir Arafat (jehož skutečné příjmení bylo též Husejní). Projel jsem čtyřmi kontinenty, ale musel jsem dojet na předměstí Jeruzaléma, abych mohl vidět ulici nesoucí jméno nacistického válečného zločince.

To svědčí o tom, že problematika o které píši se netýká jenom minulosti. Síly, které před sedmdesáti lety spáchaly tolik zla, nezanikly. Jenom se představují jiným způsobem.

Bývalí nacisté, kteří věřili, že existuje jenom právo silnějšího, se po prohrané válce snažili ztotožnit s vítězi. Nebyli lepší komunisté, než ti ve východním Německu a lepší demokraté, než ti v západním Německu. Masa obyčejných občanů Spolkové republiky se po letech strádání a utrpení ráda nechala vézt k radostem konzumní společnosti. Se vším, co tato forma společnosti s sebou nese. První evropskou zemí, ve které se zhroutila porodnost, byla Spolková republika.

Může se zdát paranoické tvrdit, že Wotan, starý germánský bůh války, ještě nezemřel, že jenom dlouho spí. Ale možná, že ho probudí právě setkání s muslimským Alláhem.

Víme, že Adolf Hitler na konci svého života trpce litoval, že nerozvinul radikálnější spolupráci s muslimským světem. Bránily mu v tom ohledy na jeho spojence: na Mussoliniho Itálii, Pétainovu Francii, Francovo Španělsko. Před svou smrtí prý Hitler říkal, že tito spojenci mu stejně moc nepomohli a že kdyby se plně spojil s muslimy, byl by válku vyhrál.

Co kdyby se z nejžhavějších hlubin pekla ještě Hitlerův duch volal: „Deutschland, erwache!“ (Německo, probuď se!) Co kdyby říkal: „Udělejte, co jsem nebyl schopen udělat já. Spojte se s muslimy, především s Turky. Ti byli našimi dobrými spojenci v letech 1914-1918. Dnes mají početné rodiny, jsou pracovití a ukáznění. Drží se svých bojových tradic, povinnosti svaté války jejich proroka Mohameda i tradic tureckých a tatarských dobyvatelů, kteří vytvořili obrovské říše. Na Kypru nedávno udělali z Řeků rychle fašírku a to byl jenom skromný začátek.

Samozřejmě, Němci musí dál vézt hospodářství Evropy. Musí rozhodovat o investicích, o sociální politice, řídit evropskou měnu. S tím, že německé ženy provdané za Turky se zase naučí rodit a vychovávat děti. Ta nová, turecko-germánská rasa uspěje tam, kde ta čistě germánská neuspěla: ovládne Evropu!“

Někdo se může smát, že mám mnoho představivosti. Víme ale, že mnoho německých podnikatelů i politiků usiluje o vstup Turecka do Evropské unie. O tom řekl bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d´Estaing, že by to neznamenalo nic menšího, než konec Evropské unie. Možná se tak vyjádřil proto, že se cítil vinným za to, že kdysi uzákonil příchod žen a dětí přistěhovalých pracujících do Francie. Tím rozpoutal proces, na jehož konci bude možná zánik francouzského národa.

Pro Čechy je ovšem podstatnější budoucnost Německa, nežli budoucnost Francie. Češi žijí mezi Německem a Tureckem. A všechny slovanské národy žijí mezi Německem a rozsáhlým prostorem, obývaným turko-tatarskými národy. Jde o obrovský celek, táhnoucí se od Balkánu přes Malou Asii a Kavkaz na východ. Zahrnuje prakticky celou střední Asii, velké části Ruské federace a západní území Číny, tradičně zvané Sin-kiang, nebo též čínský Turkestán. V Turecku existuje významné panturánské hnutí, usilující o sjednocení všech těchto zemí pod vedením Ankary.

O tom všem české sdělovací prostředky vůbec neinformují. Také nelze říci, že informují objektivně o současném konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.

Je nepochybné, že svojí současnou politikou Rusko narušuje mezinárodní řád, který byl vytvořen po konci studení války. Na druhé straně určitě není v českém národním zájmu, aby Rusko bylo úplně slabé a bezvýznamné. Spíš než dokazovat naší věrnost západním spojencům a udržovat vzpomínky na sovětskou invazi roku 1968 se mi zdá pozitivní hledat možnosti kompromisu a usmíření mezi Ukrajinou a Ruskem. A především nezapomínat odkud přichází ta hlavní hrozba. Sovětský svaz okupoval Československo něco víc než dvě desetiletí. Osmanský chalifát okupoval část Slovenska skoro dvě staletí.

Možná, že je to přece jenom užitečné učit se dobře dějepis.

V roce 2030 bude Švédsko díky muslimskému přistěhovalectví zaostalé

Webový portál Jews News informuje, že podle analýzy OSN se Švédsko v roce 2030 může zařadit mezi tzv. země třetího světa. Dle všech faktů stojí za propadem Švédska masové přistěhovalectví muslimů ze zemí Afriky a Asie.

Ještě v roce 2010 se Švédsko nacházelo na 15. místě v hodnocení OSN Human Development Index. Podle prognóz odborníků, ale již příští rok spadne Švédsko v hodnocení na 25. místo a v roce 2030 bude na místě 45. Černým humorem řečeno, je nejvtipnější fakt, že i krachující Řecko na tom bude dle OSN v roce 2030 mnohem lépe než Švédsko.

Švédsko patří mezi nejaktivnější země v přijímání islámských přistěhovalců v masovém měřítku. Mnozí muslimové přicházejí ze zemí poznamenaných válečnými konflikty, mají velmi nízké vzdělání a jsou silně nábožensky založeni.

Zpráva OSN k stažení zde.

Prezident USA: „Budoucnost nepatří těm, kdo urážejí proroka islámu“

Věřme americkému prezidentovi B. Husseinovi Obamovi jeho slova o islámu – tak se dá shrnout sbírka Obamových výroků o islámu, které sestavila americká bloggerka Viktoria Jackson.

Prezident USA Barack Hussein Obama například prohlásil:

Budoucnost nepatří těm, kdo urážejí proroka islámu (Mohammeda).

Obama také například řekl, že jeho „role jako prezident Spojených států, je třeba bojovat proti negativním stereotypům islámu všude, kde se objeví.“

Myslím si, že všechna tato jeho prohlášení jen dokreslují fakt, že v posledních letech zesílí snaha části americké administrativy podporovat prosazování islámských zájmů v evropských zemích. Různé proislámské projekty na podporu muslimských komunit a boje proti kritice islámu skrze americké ambasády v Evropě ukazují, že nejvyšší patra americké vlády se připravují na to, až bude za pár desetiletí Evropa islámská a oni budou muset s muslimy umět vycházet. Lze se tomu divit, když naše dnešní evropská společnost páchá dobrovolně sebevraždu?

Islámské šátky v české škole jsou počátkem konce naší svobody

Dlouho očekávané se stalo skutkem. Militantní islám začal testovat odolnost české společnosti. A tak jako všude jinde, okázalým zakrýváním hlav tam, kde to běžné předpisy nepovolují. Normální místní obyvatelé vyrazili na obranu vlastní civilizace, intelektuálové zase na obranu islámských šátků. A skoro nikoho nezajímá, co se vlastně stalo. Když se ale podíváme podrobněji (zde), vidíme, že šlo o dva zcela rozdílné případy.

Jedna z dívek podle všeho do zdravotnické školy vůbec nechtěla chodit. Spíše to působí, že se přihlásila jen, aby mohla podat diskriminační žalobu. Při přijímacím pohovoru lhala a odhlásila se hned první den školy. Klasický a osvědčený postup militantních muslimů všude v Evropě.

Druhý případ je ale zajímavější. Dívka začala chodit do střední zdravotnické školy, neobjevily se známky žádných problémů a žádných konfliktů, a po dvou měsících náhle z ničeho nic zjistila, že se bez islámského šátku cítí špatně a že jako muslimka nemůže pokračovat. Není těžké představit si, co se stalo. V lepším případě se jí dostalo poučení od imána, v horším případě se jí dostalo vyhrůžky podříznutím. V každém případě to znamená, že se o možnost získat za peníze českých daňových poplatníků kvalifikaci zdravotní sestry připravila.

Zde se dostáváme k jádru celého problému. Nejspíš je tomu opravdu tak, že existují umírnění muslimové, kteří si váží toho, že v České republice nejsou poměry jako v Pákistánu a kteří by chtěli žít tak, aby nenarušovali chod místní společnosti. Jenže takoví lidé jsou v očích radikálů zrádci a riskují, že podle toho dříve či později dopadnou – to nejlepší, v co mohou doufat, je rychlá a bezbolestná smrt. Jedině jednoznačné místní zákony a jejich tvrdé prosazování, jim může dát omluvu. Pak i radikál bude muset uznat, že dívka vychází ven bez šátku a vdaná žena s nezakrytou tváří jen proto, že se – ač nerada – podřizuje místním přísným podmínkám.

Stalo se už zvykem nadávat na radikalizaci muslimů v Evropě, ale v tom by nemělo zaniknout, že neděláme nic proto, abychom ochránili ty umírněné před militantními souvěrci.  Multikulturalisté se naopak snaží zvýhodnit spíše ty radikály. Pak se nemůžeme divit, že přistěhovalecké komunity se v řadě evropských zemí staly tak násilnickými, že ohrožují přežití většinové společnosti.

A dvě poznámky na závěr. Za prvé. Spor o islámské zakrývání hlav a obličejů není sporem o náboženský symbol. Tak, jako nikomu místnímu nevadí výstřednosti Hare Krišna, bylo by snadné tolerovat i zakryté vlasy nebo tváře. Jenže dnešní islámské šátky a závoje odpovídají spíše situaci z 30.let, kdy se Němci demonstrativně procházeli po Praze ve svých národních krojích. Na kšandách není nic závadného, ani na mysliveckých kloboučcích. Nepřijatelnými se stávají ve chvíli, kdy je oběma stranám jasné, že tím agresor vyjadřuje svoji dominanci na dobývaném území.

Není možné nikomu určovat, jak se obléká doma. A není možné ani žádné soukromé organizaci nařizovat, zda má nebo nemá obsluhovat zákazníky v určitém odění. Ale tam, kde platí daňoví poplatníci, bychom symboly agresorů trpět neměli.

Za druhé. Je neuvěřitelné, jak snadné je stát se v Čechách intelektuálem. Stačí vyplodit dvě věty na obranu islámské víry a zasypat je povinnými omšelými slovními obraty jako „česká xenofobie“, „burani“, „vidlácká islamofobie“ či „pivní rasismus“  a z člověka se stane myslitel. Není to krásné? To je vlastně jediná pozitivní stránka celého případu.

Doplněk:

V diskuzi na podobné téma na serveru FinMag (zde) upozornil Jan Daniel (mimochodem, jeden z nejzajímavějších a nejinteligentnějších diskutérů na českých serverech) na důležitý aspekt, který v dosavadní diskuzi zanikl. A sice rozlišení práv a privilegií. Práva mohou být poskytnuta všem svobodným občanům. Privilegia mohou dostat jen někteří, a jsou z principu nenároková. Ony dvě islámské dívky s nárokem na změnu školního řádu (se kterým předtím samy souhlasily) se dožadují privilegií, neuplatňují práva. Pokud někdo tvrdí, že jim má být takové privilegium poskytnuto, implicitně tím vyjadřuje, že „čeští burani“ jsou proti muslimům lidmi druhé kategorie. Člověku přijde líto, že zákon neumožňuje iniciovat referendum o zákazu dotací pro nejrůznější lidskoprávní skupiny.

Převzato z blogu na www.hampl.blog.ihned.cz

Islám je vnitřně rozrůzněný, sdílí mnoho hodnot s jinými kulturami, klade důraz na některé jiné hodnoty než Západ, není však méněcenný a zaslouží si úctu. Opravdu milé Nesehnutí?

Kritika politického islámu, ve zkratce islámizmu, je v Česku tabu. Podle některých vlivných diskutérů, kteří se religionistikou a politikou živí, je islámizmus jen umělá konstrukce. Podle nich u nás v Česku žádné nebezpečí nehrozí a ve skutečnosti je český islám pro naši pluralitní, multikulturní a demokratickou společnost velkým přínosem a obohacením. Tito lidé vycházejí z předpokladu, že všechna náboženství přinášejí stejně cenný obsah do rozvíjení demokratické pluralitní společnosti Západu a tak se podle nich kritika islámizmu považuje za nepřípustnou kritiku proti islámu jako celku.

Jakmile se někde objeví pochybnosti vycházející z varovných projevů muslimského antisemitismu, propagace zákonů Šárí’a v Česku, zahraničních zpráv o muslimských enklávách stojících mimo zákon, násilí na nemuslimech v zahraničí, …, ochotní obránci islámu převedou debatu z věcné roviny o ideologickém obsahu na emotivní rovinu rasistického a xenofobního útočení proti muslimským věřícím a k tomu se pro jistotu takto onálepkovaný útočník označí za nenávistného primitiva nebo vzteklého a hysterického extrémistu, který se svou “zkřivenou brunátnou držkou” (citováno podle [1]) snaží prosadit vlastní mylné představy a vyvolávat konflikty. Z takové argumentace má být každému rozumně myslícímu člověku zřejmé, že takto odporně smýšlející individuum lže a musí být umlčeno. Pokud do médií přes bariéru tolerance proniknou informace např. o znásilněních, vraždách nebo únosech či vypálených kostelech, tak “zcela jistě” nesouvisí s islámem.

Naopak jakákoliv skutečná nebo jen domnělá újma učiněná islámskému světu včetně takových maličkostí jako je nakreslení obrázku nebo vyřčení slova, uvádí muslimy na celém světě do zuřivosti a má za následek odplatu v podobě ničení, násilí a zabíjení. Muslimové si přeci nenechají nic líbit, a to ani vlastní historii. Stačí z kroniky citovat vyřčená slova dávno zemřelého východořímského císaře, jak to jednou učinil papež Benedikt XVI., a jsou na celém světě masové protesty na rouhání se islámu, Koránu a Mohamedovi. Jenže odporná antisemitská kázání, bláboly o západních ženách chovajících psí domácí mazlíčky na sex, lži o výskytu rakoviny, homosexuality a psychiatrických nemocí západních mužů, zprávy o parazitech v západních nečistých potravinách, karikatury Židů, a další primitivní hovadiny z muslimské dílny se v zájmu smiřování našeho světa s islámizmem tolerovat musí.

Tato zarážející neochota k věcné diskuzi u apologetů islámu a samotných muslimů, jejich úporná snaha lakovat muslimskou realitu narůžovo a zároveň nesmírná propagandistická zuřivost na adresu západní civilizace je velmi podobná projevům totalitních agitátorů například současných severokorejských komunistických politruků. Ostatně mnoho by se objasnilo po prostudování kulturně-politického zázemí a psychologického profilu takto smýšlejících českých islámských apologetů, konvertitů a konvertitek k islámu a jejich zahraničních muslimských učitelů. Je jenom náhoda, že islám slouží některým jedincům k legalizaci jejich antisemitských postojů?

V Česku se může o problémech židovství nebo křesťanství svobodně hovořit a přemýšlet, ale o problémech islámu a z něj rostoucího islámizmu se debatovat nesmí. Může to souviset s tím, že když se kriticky beseduje o židovství nebo křesťanství, tak za to v dnešní době řečníkovi nehrozí na rozdíl od “urážení” nebo “rouhání” se islámu žádný trest?

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s ESF – European Science Foundation vydává propagační multikulturní leták, ve kterém se píše:
„Islám je vnitřně rozrůzněný, sdílí mnoho hodnot s jinými kulturami, klade důraz na některé jiné hodnoty než Západ, není však méněcenný a zaslouží si úctu.“
(http://multikulti-challenge.cz/, Stejný text je také otištěn v osmistránkové brožuře NESEHNUTÍ – NEzávislého Sociálně Ekologického HNUTÍ)

Proč tolik servility? Jakou konkrétní formou by podle představ úředníků české vlády a “nezávislých iniciativ” měli občané České republiky vzdávat islámu úctu? Tolerance za podmínek dodržování zákonů České republiky nestačí? Co když někdo řekne, že islám také některé západní hodnoty vůbec neuznává a dává přednost jiným hodnotám, které jsou naopak s těmi našimi západními v rozporu? Bude potrestán za nedostatek úcty k islámu? A jak by měl být potrestán? Českým soudem za trestný čin hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle §355 nebo za podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §356 trestního zákoníku a nebo bude českými úřady předán do rukou islámské spravedlnosti, která klade důraz právě na ty jiné hodnoty, které si zaslouží úctu?

Islámizmus je poměrně dobře vymezen v knize “Islamic Declaration – A Programme for Islamization of Muslims and the Muslim Peoples.” [2] nedávno zemřelého prezidenta republiky Bosna a Hercegovina Aliji Izetbegoviće. V knize se kritizuje sekularizace Turecka, odmítá moderní západní společnost z důvodu nesouladu s obsahem Koránu a dokazuje se, že islám není jen náboženské hnutí, ale především politické hnutí zasahující celou společnost.

Mezi největší odpůrce islámizmu ve světě nepatří Evropané, ale na základě své otřesné každodenní zkušenosti sami Arabové a s nimi příslušníci původních národů v dnešních islámských zemích, dnes ve svých zemích občané druhé kategorie. Jsou to např. Koptové (Egypťané), Berbeři, Syřané, Chaldejci, Beduíni a další. Jakým rasizmem nebo xenofobií trpí koptský Egypťan nebo palestinský křesťan, národností Arab? Nebo jordánský Beduín, který je muslim, ale s islámisty nesouhlasí? Jsou Evropané žijící v Bosně, Bulharsku, Kosovu a Makedonii rasisty a xenofoby, když říkají, že je islám ohrožuje?

Po historických zkušenostech 20. století naše západní civilizace odmítá fašizmus a komunizmus. Pokud někdo dnes po právu odsuzuje fašizmus, tak je rasista a xenofob, protože tím dává najevo, že nemá rád Němce nebo Italy? Pokud někdo dnes opět po právu odsuzuje komunizmus, tak je rasista a xenofob, protože tím dává najevo, že nemá rád Rusy nebo Číňany? Co když je před svobodnou společností po fašistické a komunistické minulé totalitě nové nebezpečí v podobě islámizmu? [5] Ano, je správné si přát, aby náboženská, filosofická a politická rozmanitost zemi a její obyvatelstvo obohacovala. Ale jak naši civilizaci obohacuje islámizmus, který je hrozbou pro všechny včetně těch muslimů, kteří islámizmus odmítají?

Na kritiku islámizmu se v našem mediálním diskurzu také odpovídá vyzdvihováním vybraných kladných stránek islámu. Proč? Omlouváme dnes fašizmus a komunizmus poukazováním na některé dílčí možná kladné stránky jejich výchozích filozofií? Například za Protektorátu Čechy a Morava byla fašistickou správou provedena reforma sociální péče a sociálního pojištění, za vlády komunistů se podařilo snížit dětskou úmrtnost a prodloužit věk dožití a totalitní režimy mají velmi kladný vztah k masovému i vrcholovému sportu. Nic z uvedeného ale neomlouvá fakta, kvůli kterým je fašizmus a komunizmus neslučitelný se západní pluralitní demokratickou společností.
A do třetice, v našem mediálním diskurzu se problémy islámizmu, například šárí’atské zákony o nerovnosti mužů a žen, separaci pohlaví a nadřazenosti muslimů nad nemuslimy, také relativizují poukazováním na podobné verše z Bible, jako kdyby v naší dnešní židokřesťanské západní civilizaci doslovně platila 2000 let stará slova apoštola Pavla o podřízenosti žen a byla součástí západního práva. Možná proto, že v mnoha dnešních islámských zemích Korán a Šárí’a doslova platí a je součástí místního práva. Jenže to je právě ten rozdíl. Islám si podle islámizmu zakládá na tom, že sám sebe považuje za poslední zjevení, které je tak od počátku dokonalé a nemusí se vyvíjet. Tato neměnnost je považována za přednost. [3] Prakticky to znamená zaostalost a ztrátu kontaktu s moderním západním světem. Zaostalost, která se tragikomicky projevuje. Jeden příklad za všechny: Islám dal světu před staletími astroláb, aby si muslimští věřící mimo jiné uměli spočítat čas své modlitby. Ale dnes muslimští věřící ovlivnění islámizmem považují astroláb za dílo ďáblovo a ničí ho, protože je údajně při modlitbě ruší. [4]

Objevuje se také názor, že radikalizaci islámu do podoby islámizmu má na svědomí modernizace naší západní společnosti. Možná ano, protože novověk v Evropě začal objevením zámořských území v Americe a obeplutím Afriky poté, kdy muslimové v 15. století dobyli Konstantinopol, pronikli na Balkán a tím odřízli Evropu od tisíc let používané obchodní cesty do Indie a Číny. Jenže ani předtím to nebyla žádná idyla. Islám válčí s Evropou se střídanými úspěchy a neúspěchy neustále od svého vzniku v 7. století. Nemá smysl omezovat složité evropsko-islámské dějiny pouze na jedno století kolonializmu nebo jedno století křížových výprav.

Jistěže většina muslimů různých národů jsou milí a mírumilovní lidé, kteří chtějí žít v míru s ostatními stejně jako křesťané, židé, ateisté a všichni ostatní lidé. Jenomže ani občané Československa před rokem 1989 za vlády komunistů nijak horlivě nepřemýšleli o ideologii a stejně tak se v minulém století v 30. letech chovala většina Němců včetně těch, kteří volili Hitlerovu stranu NSDAP. Tito lidé také jen chtěli slušně žít. Pouze malá část z nich byla fanatickými vrahy toužícími po vyhlazení celých národů. Bohužel i ta malá část byla dostatečně aktivní, aby zavlekla celý svět do světové války.

Určitě nelze klást rovnítko mezi islám a islámizmus. Jenže islámizmus z islámu vychází a je jeho extrémní a bohužel dnes také významnou součástí. Islámisté sami sebe považují za vzorné muslimy. Slovní i ozbrojené spory Západu s islámizmem jsou v islámském světě vesměs interpretované jako útoky proti samotnému islámu. Západ rozlišuje Islám a islámizmus, ale v muslimských zemích se islám a islámizmus chápe více propojeně. Problém islámizmu je také v tom, že když se islámističtí radikálové něčeho dopustí, tak mnoho muslimů, především islámských elit a kleriků, k tomu mlčí. Jak by se zachovalo 1.600.000.000 muslimů v otevřeném válečném konfliktu se Západem? Přidali by na stranu svých radikálních souvěrců a nebo by vystoupili proti nim po boku “západního nepřítele islámu”? Jaká je zkušenost Západu z Afghánistánu? Jak početní by byli “muslimští legionáři” bojující na straně Západu proti svým souvěrcům? Za vlády komunistů byl svět také na pokraji světové války. A kdyby ta válka vypukla, museli by všichni lidé v komunisty ovládaných zemích včetně Československa jít bojovat za vítězství komunistů a bylo by velmi těžké přejít na druhou stranu nebo zůstat stranou.

Pokud je do budoucna žádoucí uchování naší pluralitní, demokratické a multikulturní svobodné západní společnosti, která neexistuje odjakživa, ale trvá ve srovnání s historií lidstva jen velmi krátce posledních zhruba 200 let, jaký je potom správný vztah Západu k soudobému islámu jako náboženství, ze kterého vychází islámizmus?

Západní svět založený na svobodě, demokraticii a pluralismu je otevřený všem lidem včetně muslimů, kteří respektují jeho pravidla. Všeobecná deklarace lidských práv mimo jiné praví: “Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.” Proto by Západ neměl být smířlivý vůči nedemokratickým ideologiím. Kdyby se islámizmus neopíral o svatého muže a svatou knihu na nebesích, přičemž by jeho obsah jinak zůstal stejný (šárí’atské zákony, vztah k nemuslimům, postavení žen, separace pohlaví, …), byla by to xenofobní, extrémně antisemitská, monokulturní a totalitní ideologie, která je neslučitelná s moderním západním světem postaveným na židokřesťanských tradicích, lidských právech a ideálech svobody a rovnosti. Nikdo by islámizmus nepovažoval za náboženství mající nárok na toleranci a úctu.

(poprava odpadlíka od islámu ke křesťanství uříznutím hlavy od 2:20, Arabské jaro v Tunisu)
http://www.youtube.com/watch?v=Z1Tqp_s_pbM&feature=youtu.be&t=2m20s

zdroje
[1] Antiislamismus už z principu není kritika islámu: http://kojot.name/2013/04/07/antiislamismus-uz-z-principu-neni-kritika-islamu/
[2] IZETBEGOVIČ Alija (1990): Islamic Declaration – A Programme for Islamization of Muslims and the Muslim Peoples.manifique.free.fr/allhere/ezat1.pdf
[3] Může se islám stát lepším náboženstvím? http://www512.davinciprague.cz/clanky/muze-se-islam-stat-lepsim-nabozenstvim/
[4] Ancient astronomical clock in the Lyons, France Cathedral vandalized: http://newenglishreview.org/blog_comment.cfm/blog_id/48314
[5] THATCHER M.: R radikální islám je nový bolševismus, http://blisty.cz/art/9882.html, originál anglicky:http://www.guardian.co.uk/world/2002/feb/12/afghanistan.politics
[6] Povstalci v Sýrii povolili znásilňování žen, které nejsou muslimky. http://vaticaninsider.lastampa.it/nel-mondo/dettaglio-articolo/articolo/siria-syria-siria-23834/
[7] Šejch znásilnil 5 letou dceru, ubil ji k smrti a vyvázl s pokutou. http://www.dailymail.co.uk/news/article-2273171/Fayhan-al-Ghamdi-raped-tortured-daughter-5-death-escapes-light-sentence.html
[8] Egyptian Cleric says Christian women train their dogs to play the husband, http://shoebat.com/2013/02/27/video-egyptian-cleric-says-christian-women-train-their-dogs-to-play-the-husband/
[9] Cleric did say Jews are descendants of apes and pigs, http://www.rnw.nl/english/article/cleric-did-say-%E2%80%9Cjews-are-descendants-apes-and-pigs%E2%80%9D
[10] Basmalláh o prorokovi Mohamedovi a Židech, http://www.youtube.com/watch?v=d3Lq7EgT8Rs

Autor: Hadziandreou

Jak muslimové skrývají svou agresivitu za obviňování druhých z perzekuce muslimů

Níže uvedený text je kapitolou z nově vyšlé knihy „Jak porozumět Mohamedovi a muslimům“, kterou vydal bývalý muslim Lukáš Lhoťan za podpory příznivců facebookové stránky Islám v České republice nechceme. Výňatek z knihy zveřejňujeme na základě dohody s vydavatelem knihy.

Mýtus pronásledování muslimů

Mohamedovy výzvy k přestupu na víru se v Mekce setkaly s lhostejností. Mekkánci tolerovali všechna náboženství, stejně jako většina dnešních nemuslimů. Nábožen­ská perzekuce byla v tamních zemích něco zcela neznámého, neboť polyteistická společenství jsou ze své podstaty tolerantní. Mekkánců se samozřejmě dotklo, když Mohamed urážel jejich bohy, ale neublížili mu. Zesměšňovali ho i jeho náboženství, podobně jako se islámu vysmívají lidé dnes.

Ibn Ishák vypráví:

Společníci Alláhova proroka se odešli modlit do údolí, skryti před lidmi. Jednou, zatímco se Sa’d a několik dalších Prorokových společníků modlilo, byli objeveni modloslužebníky, kteří je začali urážet, odsuzovali jejich činy a provokovali je k boji.

Pak Sa’d udeřil modloslužebníka velbloudí čelistí a zranil ho. To byla první krev prolitá v islámu. (Ibn Ishák, Život Alláhova proroka, str. 35)

Všimněte si, že modloslužebníci oplatili urážku svého náboženství pouze výsmě­chem. Za to byli napadeni a zraněni. Muslimům připadá v pořádku ostouzet myš­lenky, které jiní považují za svaté, ale jakmile je jim oplaceno stejnou mincí, uchylují se k násilí.

Ishák dále píše: „Když Prorok začal mezi svými lidmi šířit islám, jak mu Alláh na­řídil, nezačali mu odmlouvat, až do okamžiku, kdy začal urážet jejich modly. Když to však udělal, obvinili ho z toho, že touží po moci, popírali jeho zjevení a spojili se, aby ho potupili.“ (tamtéž)

To vyvrací veškerá tvrzení, že nepřátelství Mekkánců vůči muslimům se dá po­važovat za náboženské pronásledování. Je normální, že se lidé urazí, když někdo os­touzí jejich náboženství a předky. Dá se rovněž pochopit, pokud na kritiku reagují kritikou a na výsměch výsměchem. Obyvatelé Mekky na muslimy nedoráželi kvůli jejich víře v Alláha a nevíře v jiná božstva. Židé, křesťané a sabejci byli koneckonců také monoteisti a nevěřili v modly Kurajšovců, přesto mohli svou víru svobodně praktikovat a hlásat. Muslimové byli izolováni proto, že se chovali násilně a uráž­livě.

Mohamedovy urážky pobouřily kurajšovské stařešiny, kteří se vydali za Moha­medovým stárnoucím strýcem Abú Tálibem a naléhali na něj, aby svému nestoud­nému synovci zabránil ostouzet jejich víru: „Tvůj synovec urazil naše bohy a od­soudil naše náboženství. Považuje naše mladé muže za hlupáky a o našich otcích tvrdí, že chybovali. Musíš ho buďto uklidnit, nebo nám dovolit vykonat proti němu odvetu, protože naše náboženství je stejné jako tvoje a stojí proti jeho.“ (Ibn Ishák, Muhammad. Život Alláhova proroka, str. 35)

To se dá za řeč a postoj pronásledovatelů označit jen těžko. Je to prosba, ultimá­tum, aby Mohamed přestal urážet mekkánské bohy. Srovnejte toto jednání s tím, co udělali muslimové, když se jejich prorok objevil na několika karikaturách – vy­volali pouliční nepokoje a zabili stovky nevinných lidí. Kurajšovci přitom v zájmu společenské soudržnosti snášeli Mohamedovy posměšky po celých třináct let. Je­jich tolerance dodala Mohamedovi odvahu. Když jsou surovci tolerováni, stávají se agresivnějšími.

Stařešinové kmene přišli za Abú Tálibem podruhé a svou prosbu i ultimátum zopakovali. Abú Tálib si synovce zavolal a nabádal ho, aby byl vůči náboženství a citům jejich lidu ohleduplnější. „Ach, synovče,“ řekl Mohamedovi, „tvoji lidé řekli spoustu zlých věcí. Vezmi v úvahu můj život i svůj a nezatěžuj mě tím, co nemohu unést.“

Mohamed se lekl, že se ho strýc zříká. Ztropil scénu a prohlásil: „I kdyby chtěli dát slunce napravo ode mě a měsíc nalevo, nevzdám se svého úkolu (tj. hlásání is­lámu).“ Nato tento padesátiletý stařec vstal, otočil se k odchodu a rozplakal se jako malé dítě.

Jeho divadélko zafungovalo. Mohamed věděl, jak strýce nejlépe zmanipulovat. Dobrosrdečný Abú Tálib na něj zavolal a řekl mu: „Synovče! Jdi a říkej, co si budeš přát. Při Alláhovi! Nikdy tě nezklamu.“ Jak ještě uvidíme v další kapitole, Mohame­dova emocionální vyspělost nikdy nepřekročila vyspělost dítěte.

Přestože snahy Kurajšovců zabránit Mohamedovi a jeho stoupencům v urážení jejich víry selhaly, své ultimátum nesplnili. Mohamedovi se nic nestalo. Nebylo to proto, že by se Mekkánci báli Abú Táliba, křehkého, zchudlého starce. Chovali ho sice v úctě, ale neměl jim jak ublížit. Mohamedův klan by se samozřejmě rozzlobil, kdyby byl někdo z jeho příslušníků zavražděn. Jak by se ale jedna jediná rodina mohla postavit celému městu? Kurajšovci se ovládli ve jménu tolerance a soudrž­nosti. Později za to zaplatili vysokou cenu. Několik jich bylo zabito. Jejich město na­konec padlo a jejich náboženství a způsob života byly sprovozeny ze světa. Hrozilo jim, že budou stejně jako mnoho jiných arabských kmenů povražděni, a zachránilo je jen to, že byli příbuznými muslimů. Je chybnou strategií snažit se surovce utišit a tolerovat netoleranci. Kvůli toleranci padla za oběť islámu spousta zemí, které následně přišly o svou identitu a svobodu. Míru s muslimy se nedá dosáhnout tím, že budeme tolerovat jejich šikanování. Ten, kdo si to myslí, by si měl vzít poučení z historie.

Mohamedovi se nic nestalo dokonce ani po Abú Tálibově smrti. Setkával se sice s mnoha projevy nepřátelství, nikoli ale s pronásledováním. Kdyby Kurajšovci bý­vali rozhodnější, byli by mohli islám zničit. Jenže muslimové patřili do jejich rodin, a tak jim nechtěli ublížit. Naproti tomu muslimové zpřetrhali se svými nevěřícími příbuznými veškeré rodinné vazby a neváhali své nejbližší a nejdražší zabíjet.

Příkladem budiž Abú Hudhaifa, který v bitvě u Badru vyzval na souboj svého otce Utbu. Jeho sestra Hind (manželka Abú Sufjána) mu oplatila satirickou básní, v níž se bratrovi vysmívala pro jeho šilhavost a krutost, s níž vyzval k boji vlastního otce. (Muir, Life of Muhammad, díl 2, str. 110)

Když se Abdulláha ibn Amra ibnul-Áse zeptali, jak se nepřátelství Kurajšovců projevilo nejhůře, odpověděl:

Jednoho dne se u Káby sešli nejvýznačnější obyvatelé města a padla mezi nimi zmínka o Alláhově apoštolovi. Tvrdili, že nikdy nepoznali horší nesnáze, než jaké jim působil on: prohlašoval jejich způsob života za směšný, urážel jejich předky, hanobil jejich náboženství, vrazil mezi ně klín a proklínal jejich bohy. Takto o něm rozprávěli. Apoštol k nim vykročil, políbil posvátný kámen, obešel chrám a prošel kolem Kurajšovců. Když je míjel, viděl jsem na jeho tváři, že o něm říkají ošklivé věci. Když chrám obcházel podruhé, napadli jej znovu. Prorok se zastavil a pravil: „Slyšte, Kurajšovci! Přísahám při Tom, kdo drží můj život ve Svých rukou, že bu­dete pobiti!“ Jeho slova na ně dolehla tak silně, že zůstali mlčky stát. Pak promluvil vlídným hlasem ten, který o něm až do té doby mluvil nejneurvaleji: „Vzdal se, otče Kásimův, neboť při Bohu, ty nejsi vrah.“ Apoštol tedy odešel. Následujícího dne se znovu sešli u Káby, já mezi nimi, a mluvili o tom, co se včera mezi nimi a Prorokem přihodilo a jak ho nechali být, když řekl něco otevřeně nepřátelského. Zatímco takto hovořili, objevil se Alláhův apoštol. Obklíčili ho a zeptali se ho: „To ty mluvíš proti našim bohům a náboženství?“ Mohamed odpověděl: „Ano, to jsem já.“ Jeden muž ho popadl za šat. Abú Bakr se mezi ně s pláčem vložil a řekl: „Chceš zabít člověka jen za to, že prohlašuje Alláha za svého Pána?“ Tak ho nechali být. Nikdy jsem ne­viděl, že by mu Kurajšovci někdy udělali něco horšího. (Ibn Ishák, Sírat Rasúl Alláh, str. 131)

Jeden muž popadl Mohameda za šaty. Nic horšího mu Kurajšovci neudělali, přesto­že urážel jejich náboženství a přísahal jim smrt.

Mohamed se choval násilnicky a urážlivě, ale jakmile ho někdo chytil za oděv, začal se Abú Bakr dovolávat soucitu. Plakal a dělal ze sebe oběť, načež Kurajšov­cům podsunul něco, co nikdy neřekli, a zvolal: „Chceš zabít člověka jen za to, že prohlašuje Alláha za svého Pána?“ Kurajšovci se Mohameda nechystali zabít, ani se na něj nezlobili proto, že prohlásil za svého Pána Alláha. Zlobili se, protože urazil jejich náboženství.

Kurajšovci nakonec vyhlásili bojkot; rozhodli se Mohamedovi ani jeho násilnic­kým stoupencům do budoucna neprodávat žádné zboží a nic od nich také neku­povat. Tak to vydrželo přibližně dva roky. Opatření dolehlo na muslimy tvrdě, ale bojkot není to samé co zabíjení, a proto ho nemůžeme označovat za perzekuci. Na­proti tomu perzekucí lze nazvat to, co muslimové udělali Bahájům. Tisíce iránských Bahájů bylo během dvou století bez milosti umučeno a zmasakrováno, ačkoli nikdy neurazili islám, jeho zakladatele nebo posvátnou knihu.

Pronásledování je činnost zahrnující například odepření lidských práv, uvěznění, mučení nebo ztrátu života. Naproti tomu bojkot je nečinnost a nelze jej považovat za pronásledování. Je přirozeným právem člověka přerušit společenské a ekono­mické styky s někým, kdo uráží jeho náboženství.

Ibn Ishák píše: „Kurajšovci dali své nepřátelství poznat všem, kdo Proroka násle­dovali. Každý klan útočil na své muslimy, uvězňoval je, mučil hladem a žízní a ne­chával je v Mekce napospas žhnoucímu vedru, aby je od jejich víry odlákal.“ (tamtéž, str. 143)

Ishák své tvrzení ale dokládá jen málo příklady. Zmiňuje například černého otroka Bilála, který po přestupu na islám šel ve stopách svého proroka a začal urážet nábožen­ství Kurajšovců. Za to ho jeho pán Umajja uvázal na řetěz a nechal ležet na slunci s kamenem na hrudi. Abú Bakr nabídl Umajjovi jiného černého otroka, čímž Bilála osvobodil. Celkem takto Abú Bakr vykoupil sedm otroků.

Dají se podobné tresty považovat za náboženskou perzekuci? Zkusme se vcí­tit do situace. Mekkánští otrokáři od svých otroků očekávali, že budou je i jejich náboženství respektovat. Viděli ale, že se otroci přidali k sektě a jejich vírou opo­vrhují. Nedokázali se s muslimy rozumně dohodnout, protože islám není založen na rozumu, a otroky potrestali za jejich nestydatost. Je pochopitelné, že Kurajšovce rozzlobilo, když otroci začali urážet jejich víru. Jakmile se však někdo nabídl, že je od nich odkoupí, rádi je prodali a zbavili se jich. Nedokazuje to snad, že zotročení muslimové nebyli mučeni kvůli své víře, ale protože zapomněli na povinnosti vůči svým pánům a byli neuctiví? Nechal by u sebe zaměstnavatel zaměstnance, který otevřeně uráží jeho náboženství? Proč by měl pán tolerovat otroka, který napadá jeho víru?

Ibn Sa’d píše: „Každý klan útočil na své muslimy.“ Tito muslimové byli dětmi Mekkánců a obrátili se proti svým bohům a předkům. Jejich rodiče a příbuzní byli znepokojeni, protože jejich blízcí se přidali k sektě. A jelikož je nemožné se s mus­limy rozumně dohodnout, snažili se je k odchodu od islámu donutit.

Odpírat vlastnímu vzpurnému dítěti kapesné, jídlo, nebo je i bít, aby se polepšilo, není náboženské pronásledování. Rodiče udělají cokoli, aby přiměli své neposlušné děti přijít k rozumu. To se v zemích Blízkého východu považovalo a stále považuje za rodičovské právo a povinnost.

Ibn Ishák dále vypráví příběh o mekkánských mladících, kteří se rozhodli za­jmout několik muslimských potížistů a pokárat je. Mezi oněmi muslimy se nacházel i bratr Hišáma ibn Valída, silného muže. Když Mekkánci o svém plánu Hišámovi pověděli, řekl jim: „Pokárejte ho, ale nezabíjejte, protože přísahám při Bohu, že po­kud ho zabijete, pobiji vás do posledního muže.“ (Ibn Ishák, Sírat Rasúl Alláh, str. 145) Mladíci od svého nápadu raději upustili.

Mezi Kurajšovci a muslimy panovalo silné napětí, ale plnou zodpovědnost za ně nesl Mohamed a jeho stoupenci. Ano, Mekkánci se své děti a otroky snažili před Mohamedovou sektou zachránit za každou cenu, takže je mnohdy nepouštěli z domu a bili je (v případě otroků). Zabít je ovšem nechtěli. Příběh o pronásledo­vání muslimů je lež omílaná už 1400 let a považovaná za pravdu, přestože ji nedo­kládají žádná fakta.

  • Název: Jak porozumět Mohamedovi a muslimům

·        Nakladatel: Lhoťan Lukáš

·        ISBN: 978-80-904932-9-2, EAN: 9788090493292

·        Originál: Understanding Muhammad and Muslims

·        Popis: 1× kniha, brožovaná, 320 stran, 15,8 × 23,1 cm, česky

·        Rozměry: 15,8 × 23,1 cm

·        Rok vydání: 2014 (1. vydání)

K zakoupení v internetovém knihkupectví Kosmas zde.

Mohamed zavraždil muže a pak si vzal jeho ženu, vyvraždil židovský kmen, nechal zavraždit každého, kdo s ním nesouhlasil, vzal si šestiletou dívenku…To je islám

Muslimové a islám opět plní přední stránky světových novin. Tentokrát díky snaze vytvořit islámský stát, kde budou vládnout pravidla z období takzvané Zlaté doby, tedy doby prvních čtyř chalífů a striktního dodržování Koránů a Sunny. Zatím to vypadá, že se hlavně  drží svého vzoru Mohameda co se vraždění týče.

Od doby, kdy Mohamed položil základy islámu směsí křesťanství, judaismu, řeckých mýtů a apokryfních evangelii uplynulo čtrnáct století. Těchto čtrnáct století je obdobím expanze islámu. Obdobím snahy muslimů o vytvoření ideálního islámského státu. A také obdobím stagnace dříve rozvinutých území dobytých muslimy.

Pokud zde někdy byly světlejší okamžiky, tak to bylo v době Umajjovců a Abbásovců, kdy převládajícím učením byla mutazila, založená na aristotelské filozofii. Její vyznavači byli stejně netolerantní jako vyznavači ortodoxního islámu, ale aspoň dokázali přijmout byzantskou vzdělanost a způsob života.  Asi není náhodou, když se mluví o době, kdy islámské země byly vyspělejší než země evropské, že se jednalo o oblasti dříve patřící Byzantské říši, tehdy nejvyspělejšímu státu a muslimové přijali nejen byzantskou správu státu, ale také dostali pod kontrolu křesťanská byzantská centra vzdělanosti.  A také není náhodou, že právě toto období mutazily je z hlediska ortodoxního islámu obdobím hereze.

Ovšem dnešním muslimům se toto období hodí, aby ukazovali, že islám přinesl, islám dokázal , islám byl prostě nejlepší. Jak to ten islám dokázal, podle nich na zelené louce, již vysvětlit neumí a ani nemohou. Vše co islám přijal zde již bylo. Mnoho „islámských“ učenců tehdejší doby bylo velmi kritických k islámu a mnozí ani muslimové nebyli. I nejvýznamnější filozof tehdejší doby Averroes byl odejít do vyhnanství, když zvítězilo učení reflektující Korán jako nestvořenou knihu a činy Mohameda jako vzor pro všechny časy.

Islám je totiž náboženství návratů. Návratů do sedmého století k Mohamedovi, návratů k tehdejším praktikám, které jsou v souladu s islámem, neb Mohamed. Mohamed, který zavraždil muže a pak si vzal jeho ženu, Mohamed, který vyvraždil židovský kmen, Mohamed, který nechal zavraždit každého, kdo s ním nesouhlasil, Mohamed, který si vzal šestiletou dívenku a v jejich devíti letech s ní začal pohlavně žít. To nejsou výmysly „islamofobů“ to je učení islámu, jak je zaznamenáno v Sunně, tedy knize respektované jako Korán.

Muslimové se rádi chlubí tím, že podle učení islámu nelze válčit proti tomu, kdo nenapadl muslimy a islám. Ano, to je pravda. Jen už nedodávají, že napadení islámu je i to, když muslim nabídne konverzi k islámu a tato nabídka je odmítnuta. Už nedodávají, že takto jednal Mohamed i jeho nástupce Abú Bakr ve vztahu k okolním zemím. V jejich době se jednalo o Byzanci a Perskou říši.

Pokud si někdo myslí, že muslimové mohou jednat jinak a islám jde reformovat, tak má bohužel smůlu. Nejde to. Islám by přestal být islámem. Stačí se jen podívat na to, jak dopadli muslimové, kteří měli anebo mají snahu o reformu islámu a chtějí, aby islámské učení respektovalo lidská práva jak jsou zahrnuty v chartě OSN.  V lepším případě je proti nim vydána fatwa, v horším případě skončí s uříznutou hlavou.

Docela mne rozesmála muslimka  Jana Al Oukla, když zde na blozích psala, že odpadlictví od islámu není trestáno smrtí. Přitom zrovna ona psala na fóru Islámská komunita sester , že vraždění odpadlíků je zcela podle islámu. Bohužel, dnes už se nejde na toto stránky normálně dostat. Sestry v islámu si už dobře hlídají, aby se jim tam nedostala „škodná“

Jenže Jana Al Oukla a další muslimové, včetně islámských představitelů se chovají podle učení islámu. Pokud nemají moc, tak lžou a lhát mohou. Islámské učení jim to dovoluje, pokud se jedná o nevěřící a muslimové jsou v menšině.  Všichni jistě znáte pohádku o Smolíčkovi. Dosaďte si místo Smolíčka naší civilizaci a na místo jezinek dosaďte muslimy.  Podobnost čistě náhodná.

A dnešní Evropa a její představitelé se chovají přesně jako ten naivní Smolíček, který ač byl varován, nakonec ty dveře otevřel. Jak by dopadl, nebýt jelena se zlatými parohy, víme. Jak dopadne Evropa ne.  Zatím ty dveře pořád otvíráme a jezinek je čím dál tím více.

Takže máme Smolíčka, máme jezinky, ale jelen se zlatými parohy v nedohlednu. Pokud se Evropa nepostaví proti islámu a neřekne jasné ne, tak se může stát, že jednou se naše dětí probudí a budou mlátit hlavou směrem k městu, jehož náboženská tolerance končila přesně u netolerance Mohameda a pak za to draze zaplatilo.

 

Autor: Martin Kavka

Rakousko nově zakazuje financování islámu zvenčí

Rakousko napříště nehodlá trpět ovlivňování své již 10% (!) muslimské komunity skrze financování zvenčí. V připravené novele zákona na regulaci islámu zakazuje jeho řízení financováním ze zehraničí. Ministr pro intergraci a zahraničí Kurz trvá na tom, že islámské aktivity, a potažmo i imámové působící v Rakousku nemají být poplatni zahraničním finančním zdrojům, a že neshledává rozpor mezi tím být oddaný muslim a zároveň hrdý Rakušan. A pokud jde o šaríu, „nemá tu co pohledávat“, konstatoval na tiskovce ministr Sebastian Kurz.

http://www.thelocal.at/20141002/new-law-on-islam-prohibits-foreign-funding

http://kurier.at/politik/inland/islamgesetz-verbietet-finanzierung-aus-dem-ausland/88.878.425

http://www.wienerzeitung.at/nachrichten/oesterreich/politik/665468_Islam-Gesetz-untersagt-Finanzierung-aus-dem-Ausland.html

http://diepresse.com/home/panorama/religion/3879521/Islamgesetz-untersagt-Finanzierung-aus-dem-Ausland

http://derstandard.at/2000005757678/Islamische-Theologie-Neues-Paket-koennte-Finanzierung-moeglich-machen

http://www.faz.net/aktuell/politik/ausland/europa/oesterreich-es-gilt-das-gesetz-nicht-die-scharia-13188059.html

video:

http://www.krone.at/Oesterreich/Islamgesetz_untersagt_Finanzierung_aus_dem_Ausland-Gilt_auch_fuer_Imame-Story-421653

Multikulturalismus selhává. Šéf ODS Fiala si nebere servítky a mluví o radikálech

Předseda ODS Petr Fiala v rozhovoru pro server iDnes.cz jasně prohlašuje, že multikulturní společenské koncepce selhávají. Kdo chce v Česku žít, měl by respektovat naše tradice. Ukazuje se totiž, že děti imigrantů se do společnosti nezačleňují ani ve druhé či třetí generaci. Fiala v této souvislosti důrazně varuje i před radikály z Islámského státu.

„Ukazuje se, že řada dobře myšlených multikulturních koncepcí úplně selhala. Myslím, že bychom neměli opakovat chyby a jít touhle cestou, zvláště když těchto lidí u nás bude přibývat. Já v tomhle směru jsem dost na straně těch, kteří říkají: Chraňme naše tradice, naši kulturu, a jestli s námi chce někdo žít, tak ať to respektuje“ říká v rozhovoru Fiala.

Na druhé straně zdůrazňuje, že například problém nošení muslimských šátků zřejmě nebude tak velký, jak se může zdát z prostoru, který tomu věnují média. Podle předsedy ODS existují podstatnější problémy, a to je otázka Islámského státu, neboť se ukazuje, že existuje určité napojení na muslimské komunity v řadě zemí. A radikálové dávají jasně najevo, že se nehodlají hned tak někde zastavit. Tohle by nás mělo děsit, míní Fiala. Zároveň upozorňuje, že nedělá rovnítko mezi vyznavači islámu a islámskými radikály.

Fiala apeluje na vládu, aby Česká republika přiložila výrazně ruku k dílu, pokud se další státy rozhodnou proti Islámskému státu zakročit. Kabinet by neměl přehlížet ani zprávy tajných služeb, které mohou informovat o případné radikalizaci některých skupin.

Senátor Lebeda za ČSSD: Islám přináší krutosti, vraždění i znásilňování a pohltí Evropu. Čekáme na podříznutí jako hloupé ovce

Senátor za ČSSD Pavel Lebeda říká, že podstatou samotného islámu jako takového jsou krutosti, vraždění a znásilňování. Pohlcení Evropy islámem je podle něho nezvratným faktem. My bychom měli být na pozoru před volným pohybem osob a imigrací, aby nás nepostihl osud západoevropských států. Zdegenerovaná euroamerická civilizace podle něho jako hloupá ovce čeká na svoje podříznutí. Jako americký novinář Foley.

Jak se díváte na fenomén takzvaného multikulturalismu a masové imigrace do Evropy? Nemůže to být pro Evropu hrozba v tom smyslu, že přijde o svůj civilizační, kulturní či společenskoprávní a politický charakter?

Sebevražedná pseudohumanistická ideologie multikulturalismu se ukázala jako falešná karta, kterou už nehrají ani fundamentalističtí lidskoprávníci. To je smutná záležitost mnohých velkých zemí, které měly donedávna otevřené dveře imigraci. Nyní toho trpce litují. Francouzi, kteří opouštěli Alžír a další kolonie, řekli obyvatelům kolonií: „Vy jste Francouzi“, a tak tam tedy nyní mají miliony „Francouzů“, kteří vyznávají islám a jsou kulturně někde jinde. Pět milionů muslimů je v Německu. Historie nás poučila, že všechny ty velkolepé staré civilizace padly a staly se obětí různých barbarů typu Hunů, Tatarů, Mongolů, Osmanů, Arabů a různých primitivních kmenů. Evropě to nyní hrozí také.

Ano?

V Radě Evropy jsme vyzýváni, abychom přijímali imigranty a abychom jim zajistili právní a zdravotní služby, bydlení, otevřeli trh práce a bůhví co ještě. Loni jen přes Středozemní moře připlulo přes 40 tisíc ilegálů, většinou ekonomických, letos jen za půl roku je to přes 60 tisíc. Ale kde je ta hranice? Až jich budou statisíce, miliony? Všichni chtějí za lepším. Když se sem dostane jeden, tak za ním jde celá rodina. Jak říkal kolega exposlanec Chaloupka, jde za ním celá rodina, celé „pueblo“. I kozy, co tam pasou, si vezmou s sebou do Německa nebo do Francie. Byl bych rád, aby moje děti a aspoň i vnoučata ještě žily v Evropě, která je Evropou. Islamizace Evropy je rychle a nemilosrdně progredující nevratný děj a začíná nabírat poměrně agresivní formu. Belgický islamista řekl, že komu se nelíbí islám, ať se z Belgie odstěhuje.

Anglický delegát v Radě Evropy mluvil o tom, jak se máme o ty imigranty starat, že mají svá práva a my jim máme zajistit všestrannou péči, a když se nějaký nelegální imigrant při přeplouvání Středozemního moře náhodou utopí, tak že máme hnát Evropu k zodpovědnosti a sypat si popel na hlavu… Samozřejmě, že je tragédie, když se někdo utopí, ale jsou to ilegální ekonomičtí imigranti, o kterých vůbec nevíme. Proč bychom si měli celé popelářské auto vysypat na hlavu kvůli tomu, že se jich stovky nacpou na nějaký prám, plavou přes moře a potopí se? Leda, že bychom si pro ně kvůli jejich bezpečnosti rovnou jezdili. Převaděčství je výhodný byznys a mnohdy to dělají třeba i rybáři, kteří, když je policie kontroluje, tak tvrdí, že zachránili trosečníky a ještě za to požadují odměnu. Zejména Itálie se s tím potýká. Je smutné, že bylo přijato opatření, že když bude nějaká země zahlcena migranty, tak je možno je v rámci Evropské unie redistribuovat po zemích EU. My si zatím můžeme mnout ruce, že nejsme cílová země, ale to je krátkozraké a za chvíli to pocítíme také.

Není pro nás nebezpečí, když jsme v EU, že jsou otevřené hranice? Když se podíváme na to, jaká je demografická struktura v západoevropských zemích, kdy v některých státech pomalu polovina novorozenců má jméno Mohamed. Zatím tam muslimové tvoří třeba „jenom“ deset procent populace, ale tvoří mnohdy polovinu novorozenců, což ukazuje trend, jaké bude složení populace v těchto státech za pár let. Není tedy Schengen, volný pohyb osob a ta redistribuce imigrantů v rámci EU hrozbou pro naši zemi? Neměla by si Česká republika, která tento problém zatím tak velký nemá, hranice hlídat? Snažit si vyjednat nějaké výjimky či v krajním případě v Evropské unii nebýt? Domluvit se třeba se státy, který tento problém nemají, například v rámci Visegrádu či zemí bývalého východního bloku, a vytvořit si zde jakousi Novou Evropu jako alternativu islamizované západní Evropě? Není v tomto smyslu pro nás EU hrozbou, když masovou imigraci, politickou korektnost a multikulturalismus podporuje a hlásá?

Hlásá, ale už se v tichosti opouští. I státy, které byly donedávna velice otevřené, jako třeba skandinávské, už toho trpce litují. Já jsem letěl z Osla a v tom letadle cestovaly tři „burky“ – těžko říct, co za tím bylo schováno – a kolem těch „burek“ běhalo nějakých jejich devět dětí. Všichni měli pas Norského království. Oni toho už také litují…

Jestli už není pozdě…

Už je pozdě. Jenom přes moře proudí desetitisíce lidí, další v kontejnerech, kamionech, přes zelenou hranici Turecka s Bulharskem a Řeckem.

Plus započítejme jejich větší porodnost…

Ta jejich porodnost je něco podobného jako u romské populace u nás. Ta porodnost je obrovská a přečíslí nás. Problematiku imigrace jsme projednávali na zahraničním výboru a s uspokojením jsem zjistil, že naše Ministerstvo vnitra má v tomto směru velice střízlivou politiku, se kterou musím souhlasit. Bezbřehá otevřenost tam určitě není a máme docela přísné regule, než nějaký imigrant dostane například jenom trvalý pobyt. Jsou tam dlouhé lhůty a imigrant musí leccos splnit. Ta procedura je zaplať pánbůh docela přísná. Ale jestli se ubráníme a jak dlouho, to je otázka.

Jestli to není důvod, abychom kontrolovali hranice našeho státu a oddělovali se od států EU, které budou islamizované. Když nějaký muslim získá občanství či trvalý pobyt ve Francii, může se k nám dostat přes hranice a přesídlit volně k nám. Ve sněmovně byl přijat zákon, že kdo má občanství EU, může brát u nás sociální dávky…

Ano, po třech měsících dostane dávky. Protože například u nás jsou větší dávky než na Slovensku, tak k nám jdou Romové ze Slovenska, kteří zaplňují ubytovny. Což je díky státním příspěvkům na bydlení obrovský byznys. V Kolíně je rodina, která vlastní obrovskou prvorepublikovou vilu, ale odstěhovala se do paneláku, udělala si z vily ubytovnu a „rejžuje“ peníze od státu. I renomovaný kolínský právník se neštítí mít ubytovnu, protože to vydělává velké peníze. A frekventovaná otázka: „A kam půjdou, když se přestanou státem tolik platit ty ubytovny?“ Odpověď je jednoduchá: „Půjdou tam, odkud přišli.“ Nespadli přece ani ze stromu, ani z nebe.

Byl jsem v minulém volebním období členem bytové komise při městském úřadu a několikrát se stalo, že jsme přidělili byt v panelovém domě zdánlivě bezproblémovým Romům do vchodu obývaného většinovou populací. V tom bytě bylo během 14 dnů pětadvacet lidí, začali bydlet i na schodech, tam kouřili, jejich děti tam běhaly a křičely. Do půl roku všichni ostatní obyvatelé na bytové komisi žádali o takzvané odbydlení. Chtěli se přestěhovat jinam. Je to hezké integrovat Romy tak, že je zamícháme do většinové společnosti, ale proč by to mělo být na úkor většinové populace? Já se těm obyvatelům nedivím. Já bych také nepřizpůsobivé nechtěl za sousedy. Známe jejich nechuť k občanskému soužití, vandalismus, kriminalitu. Jak vypadají byty potom, co je užívali? To jsou pak vybydlená a zdevastovaná celá sídliště. A to nás, daňové poplatníky, také stojí strašné peníze.

To jste hovořil o našich Romech či Romech přišlých ze Slovenska, ale když se vrátíme k imigrantům původem mimoevropským, nebylo by řešením dohodnout se se státy, které by vyžadovaly po imigrantech asimilaci a přizpůsobení se našim hodnotám a které by zastavily masovou imigraci, tak že bychom mohli mít s nimi volný pohyb osob? Ale se státy, kde je liberální imigrační politika a které jsou silně islamizované, tak s nimi bychom neměli společný režim volného pohybu osob? Evropská myšlenka je jedna věc, ale až tu bude jednou právo šaría…

K nějakým podobným řešením s redukcí imigrace a volného pohybu osob dříve nebo později bude muset dojít, asi i přes odpor nekritických a zaslepených lidskoprávníků. Některé ideály se ukázaly jako fantasmagorie. Nechci čekat, až se bude někdo snažit ukamenovat vnučku jenom proto, že se líbala s kamarádem v metru…

To možná Óda na radost přestane, když EU takto podporuje multikulturalismus…

Ten volný pohyb osob má svá úskalí. Když opět dám příklad u svých oblíbených Romů, tak když se dali na pochod z Balkánu, tak byla některá italská města jimi fakticky obklíčena. Francouzi deportovali cikány zpátky. Vloni v prosinci jsem byl v Ženevě. Slavilo se 200 let od dobytí Ženevy českým generálem Ferdinadem, hrabětem z Bubna a Litic, který velel v rakouské armádě a v roce 1813 osvobodil Ženevu od napoleonské Francie. My jsem tam byl pozváni ze Senátu a byla tam i poslední hraběnka z Bubna a Litic. Po Ženevě nás provázel představitel české komunity, pan Novotný. Ten mi říkal, že donedávna Ženeva byla otevřené přátelské bezpečné město. Ale že do Ženevy přitáhlo několik set balkánských cikánů a město je zcela paralyzované. A Švýcaři se bojí pustit děti na ulici. Cikánské děti kradou v obchoďácích, kde dosud byla jen slabá bezpečnostní opatření, jako straky. A to jsou důsledky toho volného pohybu osob. Velká Británie se začíná stavět proti volnému pochybu osob. Tím se zabrání tomu, že se tam objeví kočující skupina, která se začne živit kriminalitou, obtěžuje normální lidi, krade, přepadává.

Jestli bychom se neměli poučit, bránit si své hranice a nedopustit to, aby nám hořela auta jako na předměstích francouzských měst…

Někteří zase říkají, že bez imigrace vymřeme. Ale je imigrace a imigrace. Je důležité si stanovit nějaké kvóty přistěhovalců, jaké je možné absorbovat a stanovit si pravidla bez ohledu na nějaké z řetězu utržené lidskoprávníky, jak je vidím ve Štasburku v Radě Evropy, a říci: „Tyhle tady nechceme a tyhle tu chceme za těchto a těchto podmínek.“ Ne, že budou pořad vytahovat „lidská práva“.

My přece ale také máme lidská práva. Lidská práva snad mají i původní obyvatelé svých zemí…

Kupodivu se hájí lidská práva menšin, často problémových, nikoli práva většiny. A menšinová práva se často uplatňují na úkor většiny lidí, kteří pracují a respektují zákony.

My nemáme právo žít v zemi svých předků podle způsobu svých předků? Podle toho, jak jsme naši civilizaci budovali tisíce let?

Ti, kteří dodržují tradice, zvyky této země, pracují a považují to za normální a platí daně, tak jejich práva mají kupodivu menší váhu než práva nějaké menšiny, která se chová v rozporu s jakýmikoli pravidly a tradicemi, zákony.

Často se říká, že nebezpečím je radikální islám, ne samotný islám. Miloš Zeman ale několikrát řekl, že násilí a řada pro nás nepřijatelných věcí jsou zakódovány v islámu jako takovém. V Koránu, hadísech, právu šaría. Tyto věci jsou běžné v islámských zemích a nedělají je jenom nějací teroristé z Al-Káidy. Je to tam běžná zákonná praxe…

Ano. Naprostá většina veršů Koránu je nenávistná. Existuje velký a malý džihád. Upřednostňuje se ten malý džihád, tedy šíření víry skutkem či bojem. Bohužel musím říct, že je to nenávistná a agresivní ideologie. Civilizované až poněkud zdegenerované civilizace se neumí bránit. Jako se neubránil Řím i další, tak se bojím, že se neubráníme ani my. Bojím se, že nás pohltí. Možná ne vojensky…

Jak říkal Kaddáfí, dělohami muslimských žen…

Ano. Ještě mám jeden zajímavý zážitek. Navštívil jsem mnoho muslimských zemí. Navštívili jsme vždy naše velvyslanectví. Na všech jsem viděl tam provdané Češky, které prosily velvyslance, aby je odtamtud dostal, že to tam už nevydrží. Byly to často vysokoškolačky, které se tam provdaly a pak byly nešťastné. Zjistily, že poté, co porodí dítě, budou míň než hadr na podlahu. Ony tam jdou s tím, že vědí, že islám ženám nepřeje, ale myslí si, že zrovna ten jejich manžel je ochrání a bude se chovat jinak, protože je už civilizován Evropou. Ale přijedou tam a zjistí pak skutečný stav věcí. A ti velvyslanci jim vždy říkali: „Jo, dámy, informací jste měly dost. Já vám pomoci ani nemůžu.“ Bylo mi jich líto. Ti muslimové se také často dostanou sňatkem do Evropy nejsnáze. Děje se, že si to i kupují. Řadový Egypťan čeká na vízum do Evropy osmnáct let. Když obloudí českou turistku, že si ji vezme, tak to má rychlejší.

Miloš Zeman též varoval před nynější expanzí džihádistů na Blízkém východě…

Zděšeně sledujeme vznik a expanzi Islámského státu v Iráku a Sýrii, ustavení chalifátů v Africe a výboje islamistů po celém světě. Vše spojené s krutostmi, vražděním, znásilňováním. Nejsme schopni pochopit, že nejde o nějaké excesy vykolejených band, ale že to je sama podstata islámu. Jejich konání se plně řídí Koránem. V něm plných 529 veršů oplývá nenávistí, nesnášenlivostí a nutností zničit vše neislámské i za cenu násilí, krutostí a masové genocidy. V roce 2004 jsme zaregistrovali Ústředí muslimských organizací jako náboženskou společnost. Aniž bychom vzali na vědomí, že z Koránu vyplývá potlačení náboženské svobody a rozpor s Listinou základních práv a svobod. Na závěr bych řekl, že zdegenerovaná euroamerická civilizace jako hloupá ovce čeká na svoje podříznutí. Jako americký novinář Foley.