Cena zlata letí dolů. Podle knihy nám navíc mocní něco tají

Bez investic nejde porazit inflaci. To ví nebo tuší zřejmě každý, kdo má alespoň minimální ekonomické povědomí. Jenže – zatím zhruba dvě třetiny Čechů přicházejí kvůli špatnému zhodnocování peněz o své výnosy. A jak se zdá, i ti, co ukládají peníze „do zlata“, mohou mít v současnosti důvody k vráskám na čele. Své o tom ví řada ekonomů. Podle amerického spisovatele Michaela Morrise by lidé v investicích neměli nechávat stranou zájmu ani stříbro. Takže – co bychom měli vědět?

Někteří ekonomové radí, že cesta k tomu, abychom překonali inflaci, je ve využívání fondů. V nich je však zatím v České republice jen necelá desetina úspor. V pětiletém horizontu se přitom prý dá podle odborných analýz ekonomů ČSOB rozumně očekávat, že vyvážené portfolio klientovi vydělá něco mezi 3 – 4 procenty ročně. Pokud tomu tak bude, není to sice mnoho, ale zároveň to určitě není k zahození.

Jak v úterý zástupci ČSOB uvedli, objem úspor českých domácností navzdory krizi přece jen pomalu roste. „Bohužel lidé si peníze nechávají na běžných a spořicích účtech, kde úrokové sazby neustále klesají. Investování ve fondech je cesta, jak lze překonat inflaci, ale většina Čechů je stále vnímá jako něco složitého či riskantního,“ řekl pro ParlamentníListy.cz Jaroslav Mužík, country manažer společnosti ČSOB Asset Management, a. s., investiční společnost. „Fondy přitom slouží jako nástroj, jak se podílet na růstových oblastech – ať už dle regionu nebo dle odvětví, a dokážou mnohem lépe než jednotlivec rozkládat, a tím snižovat riziko,“ dodal.

Do kterého investičního profilu kdo patří? Je to důležité při rozhodování

Jenomže – řada lidí má obavu z kolísání ceny a dává přednost jistotě před potenciálně vyšším rizikem ztráty. Klientům proto banka nabízí poradenství, které přispívá k lepší orientaci v tomto oboru a pomůže vyhnout se chybám. Prvním krokem je vyplnění investičního dotazníku, jehož výsledkem je přiřazení vhodného investičního profilu.

Jenže nutno dodat, že ne všichni lidé důvěřují bankám a bankovním produktům tak, jako v minulosti. Možná i proto v loňském roce koupili Češi kolem čtyř tun investičního zlata. Právě na tento kov totiž mnozí sázejí. Ovšem jak ukázaly poslední týdny – ani to není sázka na jistotu.

Prudký propad zlata v polovině letošního dubna pravděpodobně zasadil zlaté horečce definitivní smrtelnou ránu. Cena tohoto kovu spadla za jediný den o bezmála 10 procent na 1360 USD za unci – tedy na nejnižší úroveň za poslední dva roky.

Strach z inflace žene lidi do nákupu a investic do zlata. I to má svá ale…

„Paradoxně se tak ale stalo ve chvíli, kdy z globální ekonomiky chodí spíše horší čísla, a centrální banky rozjíždějí nové vlny tištění peněz. Nic z toho se ale stále neukazuje ve vyšší inflaci, a to začíná být po mnohaletém růstu cen zlata trochu problém. Právě strach z inflace a z reálného znehodnocení úspor byl živnou půdou pro útěk k němu. Jenže zlato bez inflačního strachu není prakticky k ničemu,“ upozornil Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny.

A vysvětlil, že je to proto, že investice do zlata je svojí povahou jiná než investice do akcií, dluhopisů nebo nemovitostí. Na rozdíl od nich zlato nenese žádný výnos a je tak od začátku do konce čirou spekulací na další růst ceny.

„Dluhopisy přinášejí úrokové zhodnocení v podobě kuponů, akcie ve formě dividendy a z nemovitosti se platí nájem. U všech těchto investic lze zhodnotit, zda jsou z pohledu dnešní ceny výnosné. Ze zlata jako investor nemáte nic, jen náklady na úschovu. Zlaté spekulace jsou zpravidla kriticky závislé na levných penězích od centrálních bank (ty tu zatím nějakou dobu zůstanou) a na strachu z toho, že pro peníze neexistuje na světě jiné bezpečné místo. Pokud tento strach opadá, například kvůli poklesu inflačních očekávání, zlato není potřeba. Nic nenese a musí se platit náklady na úschovu a vidina poklesu jeho ceny z něj dělá horký brambor v rukou vlastníka. Chcete ho pouze ve chvíli, kdy jeho cena roste a vy máte jako ostatní strach, že na všem dalším reálně proděláte. Když jeho cena začne prudce klesat, všichni se ho naopak rychle zbavují, tak jako jsme viděli v uplynulých dnech. Velké zlaté fondy jako SPDR gold trust zaznamenaly jeden den v dubnu dokonce třetí historicky největší odliv prostředků,“ objasnil pro čtenáře ParlamentníchListů.cz situaci kolem žlutého vzácného kovu Bureš.

Investiční zlato bez DPH

Nutno dodat, že velkou výhodou zlata i přes jeho rozkolísání cen v poslední době je, že je osvobozeno od daně z přidané hodnoty. Vstupem do Evropské unie byl totiž novelizován i zákon o dani z přidané hodnoty (zákon 235/2004 Sb.), který nově definoval investiční zlato a osvobodil je od DPH.

Ačkoli odborníci varují před tím, aby lidé vkládali všechny své úspory do zlata nebo pouhého jediného finančního produktu, z dlouhodobého hlediska se stále ukazuje zlato jako bezkonkurenčně nejlepší měnou, která svému majiteli zvyšuje kupní sílu oproti lidem, kteří zlato nevlastní. Kdo například koupil zlato v roce 1971, dnes starosti s důchodem neřeší. (V roce 1971 si bylo možné koupit za 1 GBP 1,8389 gramů Au. V roce 2011 si bylo možné koupit za 1 GBP jen 0,0300 gramů Au. GBP ztratila od roku 1971 do roku 2011 98,37 % své hodnoty.) A tak se dá usuzovat, že kdo koupí zlato dnes, nebude si také muset pravděpodobně dělat starosti za pár desetiletí.

A proč to tak je? „Zlato se totiž v historii osvědčilo jako ideální prostředek uchování bohatství. Z dlouhodobého hlediska rostoucí cena zlata odpovídá neustále rostoucím nákladům na těžbu zlata. Pokud by cena zlata nestačila kompenzovat zvyšující se náklady na těžbu zlata, těžba zlata by se omezila, nabídka na trhu zlata se sníží, a tak opět časem dojde k růstu ceny zlata,“ vysvětlují obchodníci se zlatem na stránkách Maxmetal.cz.

Co (ne)smíte vědět? Zásoby zlata na Zemi se tenčí

Ten, kdo je ochotný přemýšlet i o takzvaných konspirativních teoriích, by možná v souvislosti s rozhodováním o investicích do zlata, měl vědět i to, na co upozorňuje Michael Morris v knize Co nesmíte vědět.

Zlato se totiž v zemské kůře vyskytuje v poměru ke stříbru zhruba 1:15. Podle hodnocení expertů bylo doposud vytěženo na Zemi 165 tisíc tun zlata, což by odpovídalo kostce o hraně dvaceti metrů či 8000 krychlovým metrům čistého zlata. Přibližně polovina zlata je zpracována ve špercích, ale ročně přibývá na planetě nově vytěžené zlato o váze 2300 tun. Když se bude těžit nadále stejnou rychlostí, bude možné zlato těžit již jen dalších dvacet let, poněvadž rezervy jsou podle odhadů vědců jen 47 tisíc tun. Více zlata na planetě není, pokud nebudeme počítat ještě dalších 53 tisíc tun, které není ekonomické vytěžit třeba proto, že je v nepřístupných místech.

Až do roku 1717 bylo ale jak stříbro, tak i zlato používáno ke krytí bankovek: Platil takzvaný bimetalový standard, jenž určoval směnný vztah mezi oběma kovy. To se postupně vytratilo.

Podhodnocené stříbro může prý raketově stoupnout v ceně

Jenže, jak Morris konstatuje, svět spotřebovává mnohem více stříbra, než se ho těží. „Stříbro je tak natolik podhodnoceno, že by po krachu papírových peněz mohla jeho cena vyšplhat na pětisetnásobek,“ upozorňuje ve své knize.

Dodává, že stříbro se těží už více než 7000 let. Bylo oblíbené k výrobě šperků, mincí i okultních předmětů a dlouho si ho lidé cenili víc než zlato.

V novodobé historii nastal zlom v roce 1920. Za unci zlata se muselo jako protihodnota zaplatit v tomto roce sto uncí stříbra. Jenže při elektrifikaci milionů domácností, výrobě automobilů a fotografií bylo najednou potřeba právě stříbra. Bylo a je totiž nejlepším elektrickým a tepelným vodičem, nejlépe odráží světlo, je všestranně použitelné i jako katalyzátor, používá se i v medicínsko-technické oblasti. Je to tedy jedna z nejdůležitějších surovin.

A tak – zatímco ve čtyřicátých letech se na pozemském povrchu nacházelo přibližně deset miliard uncí stříbra, podle současných hrubých odhadů je nyní na celé planetě k dispozici již dokonce pětkrát víc zlata než stříbra. Jeho zásoby prudce klesly, americká vláda, která byla v roce 1940 ještě největším vlastníkem tohoto kovu na světě, už žádné stříbro nevlastní.

Stříbro je cennější než zlato, nebojte se do něj investovat, radí americký spisovatel

A tak Morris v knize Co nesmíte vědět upozorňuje: Stříbro je nyní ve skutečnosti cennější a vzácnější než zlato a mělo by být pětkrát dražší než jeho žlutý bratr.

„S cenami zlata i stříbra totiž již po desetiletí manipulují titíž bankéři, kteří provozují a stanovují ceny zlata a stříbra. Uměle jsou ceny stříbra drženy dole, aby se zamaskovalo to, že americký dolar, jenž patří soukromým bankéřům, nemá žádnou cenu. Výrazný vzestup cen stříbra a zlata by totiž odhalil bezcennost této měny.“ Dále pak detailně vysvětluje, proč je situace kolem stříbra ve světě taková, jaká je. Každopádně autor knihy, která se stala světovým bestsellerem, pak také mimo jiné dodává, že ten, kdo se chce pojistit na těžké dny v budoucnu, nemusí se investic do stříbra obávat, neboť se mohou stát velmi výhodné.

Mafie rozkrádá Česko, udeřil znovu byznysmen Jančura. Padla jména

Podnikatel Radim Jančura už má evidentně dost předražených a nekvalitních dopravních staveb. Jak řekl, chystá vznik speciálního protikorupčního fondu, který se bude na tuto oblast zaměřovat. Česko podle jeho slov ovládá „betonová“ mafie, která má prý podchycenou i část akademické půdy.

Vše začalo nespokojeností s plánem na rekonstrukci hlavní dálniční tepny D1. Jančura totiž upozornil na to, že vybraný projekt de facto znamená postavení celé dálnice znovu. Rekonstrukci by přitom podle něho bylo možné realizovat o dvě třetiny levněji i rychleji. Zatím se ale nesetkal s úspěchem.

Vedení ŘSD prý slíbilo nápravu

„Kdyby byla vůle Ředitelství silnic a dálnic a Ministerstva dopravy, tendry na opravu D1 by se samozřejmě zrušit mohly. My se v tom angažujeme dál, do čtrnácti dnů založíme nadační fond, který bude tyto dopravní stavby obecně řešit,“ prozradil redakci Radim Jančura.

Šéf ŘSD David Čermák prý přislíbil, že rekonstrukce dalších úseků se budou provádět už způsobem, který vyžaduje zákon. „Znamená to, že bude zpracována poctivá studie proveditelnosti. Bude třeba porovnat všechny možné způsoby vedení opravy a převést to i na porovnání peněz při zohlednění délky trvání opravy a vlivu na životní prostředí. Toto nám bylo slíbeno a řečeno, že na tom ŘSD pracuje,“ řekl byznysmen.

„Zmíněný nadační fond bude řešit všechny infrastrukturní stavby. Nejdříve silniční a poté i železniční,“ upřesnil zaměření vznikající organizace.

Je třeba rozbít betonovou mafii

Na další problém ve vztahu k dopravě upozornilo šetření Nejvyššího kontrolního úřadu. Podle jeho závěrů je výběr mýta, který zajišťuje společnost Kapsch, pro stát nevýhodný. Spolkne totiž celou polovinu výnosů. Oproti tomu dálniční známky stojí jen sedm procent z celkových výnosů.

„Všichni víme, jak projekt Kapsch vznikl… S tím teď nic neuděláme, ale pokud se výběr mýta bude rozšiřovat na další silnice, věřím, že se půjde cestou otevřeného tendru a nikoli opět bez výběrového řízení. To je priorita,“ míní Jančura.

Firma Pragoprojekt, profesor Lehovec z ČVUT…

Pokud mají být dopravní stavby pro český stát výhodné, je nutné podle Radima Jančury zaměřit pozornost jasným směrem: „Rozbít takzvanou betonovou mafii. Co to je? Jsou to jednak stavební firmy, které si už dneska jdou po krku, takže už moc k té betonové mafii nepatří. Pak jsou tu projekční firmy jako Pragoprojekt, a. s., která je častým projektantem pro ŘSD, a dostávají to často bez výběrového řízení,“ odhaluje podnikatel.

„Ta firma je schopna projekt udělat za velmi malý peníz, protože za to dostanou od někoho zaplaceno jinak, aby bylo možné projekt udělat ve výsledku co nejdražší. Přestavbu D1 dělal také Pragoprojekt,“ sděluje dále.

Tím však prý pomyslná chobotnice betonové mafie nekončí. „Potřebují k tomu i odborníky, takže součástí této mafie jsou různí pseudoodborníci, nejčastěji z akademické půdy. Nejčastějším odborníkem, který se účastní tohoto mafiánského spolčení, je třeba pan František Lehovec, profesor z ČVUT. Ten je schopen pro ŘSD říct cokoli, co chtějí. Dokonce v té nejčernější době ministra Řebíčka tvrdil, že Česká republika staví nejlevnější dálnice v Evropě,“ pokračuje Radim Jančura.

Staví se prý podle špatných projektů

„V případě dostavby D1 řekl úplný nesmysl, a proto se nebojím říct, že je součástí této mafie. Tvrdil, že nelze dálnici rozšiřovat o 75 centimetrů dovnitř, neboť to nesplňuje nějaké normy. To ale není pravda. A naším cílem je tuto betonovou lobby rozbít,“ plánuje majitel Student Agency.

V případě současného vedení ŘSD však Jančura míní, že se věci obrací k lepšímu. „Teď přichází doba, kdy se začínají tendry dělat férově. V případě Davida Čermáka si myslím, že tam o žádnou korupci nejde, protože jsou výběrová řízení otevřená. Díky tomu cena projektů klesla o čtyřicet procent. Jsou tu ale stará vedení ŘSD, která připravovala projekty, na nichž dnešní vedení staví. Naším cílem je tedy revidovat všechny již zpracované projekty,“ dodal Radim Jančura.

Napsal o světovém spiknutí mocných

Martin Herzán je spisovatel literatury faktu, mezi jehož nejúspěšnějšími díly dominuje kniha Totalitní světovláda, která poprvé spatřilo světlo světa v roce 2000 a pojednává o budování Nového světového řádu mocnými tohoto světa, tedy totalitní světovládě. Kniha vyvolala bouřlivou diskuzi, a tak jsme oslovili jejího autora.

Co vás přimělo sepsat tuto knihu odhalující postupné nastolování totalitní světovlády?

Nutno říci, že jsem se již delší dobu před tím aktivně angažoval na poli ochrany lidských práv. Takže když jsem se zabýval podivnými událostmi světové politiky a spojitostmi, uvědomil jsem si, že to, co je oficiálně předkládáno z vysokých kruhů médiím a lidem jako právo a pravda, ještě nemusí být skutečnost, ale jen souhrn informací podaný takovým způsobem, aby cíleně vykonal v myslích lidí určitý dojem a vsugeroval jim konkrétní informaci jako správnou a nejlépe tak, aby ji přijali jako svůj vlastní názor. Nashromáždil jsem takové množství závažných faktů, že jsem cítil potřebu je sdělit veřejně a varovat širokou veřejnost a občanskou společnost před tím, co se chystá v nezastavitelném procesu globalizace.

Určitě jste měl hodně odpůrců a ironických poznámek, když jste přišel s takovouto knihou, která do té doby neměla v naší zemi obdoby.

Ano, bylo to něco zcela nového, šokujícího, ne každý to dokázal rozdýchat a rozchodit. Psal se rok 2000. Samozřejmě kromě běžných čtenářů vznikli ihned skalní příznivci i skalní odpůrci mé knihy. Musím říci, že po útocích na Světové obchodní centrum v USA 11. září 2001 mnozí mí radikální odpůrci otevřeli oči a pochopili, že to, co jsem předpovídal v knize pár měsíců předtím, se začíná do detailu naplňovat a stále se naplňuje. Z mé knihy poté začaly čerpat i některé organizace a významné osobnosti kulturního, společenského i politického života – například Karel Gott, lidé kolem prezidenta Václava Klause, ale i významné osobnosti církví – při sdělování svých názorů na globalizaci. Někdy dokonce přímo citovali pasáže z mé knihy. V roce 2000 jsem vlastně poprvé stvořil a použil název „Totalitní světovláda“, který se hluboce vžil do dnes již běžného odborného i společenského jazyka.

Na internetu ale kniha začala žít vlastním životem, že?

Ano, z mých originálních internetových stránek si knihu stáhly stovky, možná tisíce lidí, ale i mnoho různých organizací, hnutí, společností a dávali odkazy na tyto stránky na své webové stránky. Častěji však vyjmuli celý můj text a bez uvedení zdroje si knihu celou zveřejnili na svých stránkách. Bohužel, často hodně z obsahu mé knihy zcenzurovali, vyhodili to, co se jim konkrétně nehodilo, a leccos si přidali nebo zveřejnili jen malé části. A když poté mé originální stránky po několika letech záhadně z internetu zmizely, náhle si při „vygooglování“ pojmu „totalitní světovláda“ mohli lidé přečíst na různých stránkách různé paskvily mé knihy. A co je samozřejmě smutné, ale je to osudem mnoha ušlechtilých knih, často si některé pasáže vzaly za své i různé extrémistické organizace. Paradoxně ze mě citovala často to samé jak krajní pravice, tak krajní levice. Tak jsem byl pak někdy také neprávem nazýván extremistou a humorné bylo, že jednou mě osočovali jako pravicového, jindy jako levicového a to nemluvím o tom, že si moji knihu takzvaně přisvojila za svoji proti mé vůli i jistá sekta, takže pokud by lidská inteligence a intuice měla být závislá pouze na zmatených útržcích a polopravdách z internetových vyhledávačů, pak jsem dle nich člověk všech možných tváří, politických i náboženských názorů.

Kde je tedy možné stáhnout kompletní a originální text vaší knihy?

Původní text je z roku 2000, ale v roce 2010, tedy přesně po deseti letech, jsem k tomuto textu přidal mnoho dalších informací a aktualizací. Tehdy taky vyšlo očekávané rozšířené a aktualizované vydání této knihy. Vydalo jej nakladatelství Eko-Konzult a dá se objednat na různých internetových serverech nebo koupit v knihkupectvích.

Napsal jste nebo připravujete ještě nějaké podobné knihy?

Vyšlo mi už asi 10 různých knižních titulů, převážně literatury faktu, ale poslední roky se věnuji výhradně odhalování zločinů StB v letech 1945-1989. Nyní na toto téma připravuji čtvrtou knihu. O tématu totalitní světovlády nic dalšího nepíši, neboť moje stejnojmenná kniha je i po 13 letech stále živá a aktuální a dala by se pouze rozšiřovat či aktualizovat, ale myslím, že formu a poselství té knihy nejde ideově překonat napsáním jiné knihy.

Myslíte, že svět opravdu nakonec skončí ve spárech celosvětově řízeného totalitního režimu a lidé nebudou mít úniku?

Pokud lidé budou chtít ruku v ruce hledat pravdu, budou toužit po pravdě, svobodě a spravedlnosti, pokud budou ctít své povinnosti a nebudou se bát říkat svůj názor a budou chtít aktivně spoluvytvářet občanskou společnost a milovat se navzájem, nemá jakákoliv totalita nejmenší šanci. Totalita je totiž jako plíseň. Napadá to, co je zkažené. Vždyť si vezměte jakýkoliv totalitní režim v historii civilizace. Vždy nastoupil tehdy a tam, kde lidé ztratili úctu k životu, sobě samým, lásku vyměnili za nenávist a nechránili pravdu, svobodu a spravedlnost více jak své materiální tužby. Často se tak dělo po velkých válkách. Ideální ukázkou jsou obě světové války – po první přišel fašismus, po té druhé komunismus. Pokud by měla přijít nějaká třetí světová válka, tak při dnešním atomovém arzenálu už bychom po jejím skončení nemuseli řešit žádné složité geopolitické vztahy. Případné zbytky civilizace by žily ve smečkách, živily se sběrem a teritoria by bránily jen s klacky a kameny.

Nebojím se totalitní světovlády ani všemohoucnosti mocných, bojím se toho, že my lidé ztratíme své lidství a zbytek dokoná ona plíseň. A když se dívám na dnešní společnost, opravdu z toho nemám dobrý pocit.

Nestačí tedy bojovat za svá lidská práva?

Je především potřeba plnit si své lidské povinnosti, abychom si zasloužili lidská práva. Lidé si bohužel lidská práva pletou často s anarchií, v níž je vše povoleno. Bojovat za lidská práva je tak paradoxně někdy bojem proti lidství a to ještě drze v růžovém plášti a sladkými slovy. My musíme nejdříve poznat hodnotu člověka, života, mravnost a zodpovědnost vůči druhým a světu. Pak se v nás sama ozve touha po lidských právech a ochraně těchto nezaměnitelných a nezcizitelných hodnot. Pak mají lidská práva a boj za ně správný význam a smysl. Lidská práva jsou velmi důležitá, ale jako dlouholetý ochránce lidských práv stále více cítím, že důležitější je budování přirozené mravnosti v každém z nás. Aby základní samozřejmosti lidství vycházely ze srdce a nemusely být psány paragrafy. Jakákoliv lidská práva mohou formálně padnout během jediného dne nástupu totalitního režimu, ale co je v lidských srdcích, to je formálně nezničitelné.

Několik citátů z knihy Totalitní světovláda:

Vše se dnes musí klanět moci amerického dolaru a síle americké armády, která jako trestná výprava bombarduje suverénní státy, manipuluje s vládami, světovými médii i veřejným míněním a likviduje nevhodné jen pro své odlišné názory. USA má své vojenské základny takřka ve všech částech světa, a to aniž by k tomu měly jediný morální nebo jiný omluvitelný důvod.

OSN, tato dříve jen humanitární a příručková organizace, dnes přerostla byrokraticky ve skutečně celosvětovou a diktující vládu. Zákony OSN jsou dnes povinné pro celý svět, jsou násilně nadřazeny jakýmkoliv ostatním státním zákonům a má-li jakýkoliv stát sebemenší, byt oprávněné připomínky, je okamžitě ostatními členskými státy přehlasován a napadán za narušování jakéhosi mezinárodního přátelství.

Mezinárodní měnový fond a přidružené organizace plánují vydání celosvětové měny a stažení všech současných národních měn.

Světovláda chce rozbořit všechny oltáře na celém světě, aby se tak lidé klaněli jednomu fanatickému světovládnému oltáři, který má být směsicí novodobých nauk New Age a nesmyslných historických okultních náboženství. Pravá a plodná náboženství musí být ve světovládě zadupána, aby se lidé neklaněli Bohu, ale světovládě a jen pro ni žili. Jistě Vám neuniklo, jak drastickým a necitlivým způsobem jedná a plánuje postupovat OSN k tradičním náboženstvím, a zvláště křesťanství.

Senátor USA William Cooper přiznal ve svém oficiálním prohlášení z 23. května 1989, že vláda USA zřídila organizaci CFR a Trilaterální komisi, jejichž cílem je v tajnosti uskutečňovat, aby na celém světě nebyl na žádné významné vládní funkci nikdo, kdo by nevyhovoval požadavkům světovlády. Některé kandidáty tyto organizace i přímo školí a dosazují.

Takřka všechny vlády světa začaly nelegálně nebo pod ochranou zvláštního zákona registrovat v tajnosti každého občana do zvláštních složek, které slouží jako rozhodující posudek. Tyto databáze jsou elektronicky zpracovány a ze všech koutů světa napojeny na jeden ústřední počítač světovlády. Ta o nás již dnes ví veškeré potřebné údaje, včetně těch nejintimnějších. Po celém světě jsou připravovány systémy elektronické kontroly a manipulace s lidmi. Světovláda hodlá všechny lidi na světě elektronicky označit na kůži číselným kódem a do těla každého z nás voperovat mikročip, který má identifikovat člověka, kontrolovat jeho veškeré myšlení a chování, ale má jím být také ovládán jeho rozum podle scénáře světovlády.

Zbigniew Brzezinski, bývalý poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost, prohlásil: „Prostřednictvím počítačů budou lidské životy a záležitosti neustále sledovány. Brzy bude možné uplatňovat téměř nepřetržitý dozor nad většinou osobních informací o občanech.“

Světová vláda… Počítá s tím, že v brzké budoucnosti má být stažena finanční hotovost z oběhu. Místo toho začnou platit takzvané elektronické peníze. To jsou peníze, které si vyděláte, ale místo hotovosti se Vám automaticky přesunou na Vaše osobní konto, ze kterého zase nakupujete a proplácíte bez hotovosti, pouze přes počítač, kdy se Vám odečítá částka, kterou jste již utratili. Je to prakticky systém dnešních platebních a kreditních karet, který již dnes drtivě vytlačuje hotovost. Banky celého světa dávají dnes držitelům karet veliké výhody, aby lidé sami opouštěli hotovost.

Tím, že mezi lidmi nebude hotovost, ale všechny peníze bude mít pod kontrolou stát, občan se tak stane přímo závislý na státu a bude muset poslouchat jakoukoliv státní ideologii, protože jinak by se mohlo stát, že mu stát zablokuje konto a člověk tak bude odsouzen, neboť nikde již nic nekoupí ani neprodá. Ale nejen, že tímto lidé ztratí své svobodné přesvědčení, ale ztratí i své soukromí. Stát totiž díky tomuto elektronicky řízenému systému bude vědět, kolik máte peněz, jak s nimi nakládáte, kde a co přesně nakupujete (na základě různých položek čárového kódu), kolik toho nakupujete a jak si počínáte s celkovým majetkem. Mohou ale sledovat i Váš pohyb podle toho, kde zrovna kartou platíte. Plán je tedy jasný. Vždyť sám americký senátor M. W. Cooper k tomuto v roce 1989 prohlásil: „Budeme otroky spoutaní bezhotovostním systémem ekonomické kontroly.“

Zbigniew Brzezinski, poradce prezidenta USA, ve své studii píše: „Plány vlády pro budoucnost Ameriky jsou přímo spojeny s vlivem technologie a obsahují postupné budování více kontrolované a řízené společnosti. Taková společnost by byla ovládána elitou, nebržděnou omezeními tradičních hodnot. Tato elita (tajná vláda) by neváhala dosáhnout svých politických cílů použitím své poslední moderní techniky (mikročipu) k ovlivňování veřejného mínění a udržování společnosti pod přísným dozorem a kontrolou.“

PhDr. Martin Herzán (* 1978 Třebíč) je český autor literatury faktu (v tomto žánru napsal 9 knih), básník, vzděláním umělecký kovář a absolvent Teologické fakulty Jihočeské univerzity. Doktorát získal na Univerzitě Palackého v Olomouci. Mezi lety 2005 – 2007 byl členem výboru Rady vlády ČR pro lidská práva, 2003 – 2010 předsedou Evropské unie pro lidská práva a v letech 2008 – 2010 zastupitelem města Jihlavy.

Kolik vlastně vyšlo kusů této knihy?

To sám nevím, neboť vyšla knižně už v tolika vydáních a v tolika nakladatelstvích, že je to nedohledatelné, ale čtenářů může být dnes již kolem sto tisíc. První tisíce jsem vydával sám, o práva na další tisk se pak dožadovala nakladatelství od nás i ze zahraničí. O autorská právě mě dokonce žádali ze Švédska, ale i Švýcarska a země z bývalé Jugoslávie. Navíc kniha se stala u nás takovým bestsellerem, že ji někteří podnikavci načerno skenovali a knižně vydávali v dalších vydáních a prodávali pro svůj zisk na trhu jako originál výtisky, aniž by mě nebo oficiální nakladatelství požádali o práva. Mně osobně to nevadilo, nikdy mi nešlo o zisk, však také první, co jsem udělal, když kniha vyšla poprvé v roce 2000 knižně, bylo to, že jsem její kompletní text vložil na internet, aby si ji mohl kdokoliv stáhnout, zdarma přečíst a šířit dále. Nikdy jsem si z jakéhokoliv knižního vydání nedal vyplatit ze zásady ani žádný honorář a autorská práva jsem věnoval zdarma.

Zasvěcený muž vypovídá: Mocní mají velký plán. Už je nikdo nezastaví

Nový světový řád, o kterém se stále častěji vzhledem k vývoji světových události hovoří, nemusí představovat nic špatného. Může dokonce prý pracovat i ve prospěch lidstva, což je jeho úkolem. I tak se dá dívat na něco, co nikdo oficiálně nepotvrdil, ale o čem se píše a mluví v různých sférách celého světa. Jedno riziko totiž v něm zahlédnout lze: A to, že jde o snahu o jakýsi druh otroctví, který dělá z lidí nesoběstačné jedince neschopné žít přirozeně.

Stále častěji se objevují někdy už dokonce i v televizích, ale spíše na serveru YouTube, různé filmy a dokumenty o nebezpečí číhající z nastolení Nového světového řádu. Ať už si o tom jedinec myslí cokoli, pravdou je, že si k tomu v současné době lze přečíst i poměrně rozsáhlou řadu literatury. Jedna z knih, která v posledních dnech na toto téma vyšla, pochází z nakladatelství ANCH Books, jmenuje se Tajné společnosti – válka svobodných zednářů. A jak název napovídá, odhaluje roušku tajemství zednářů a dalších organizací při cestě k Novému světovému řádu.

Nejde však o fantazii, ale údajně o rozhovor autora se zednářem vysokého stupně zasvěcení. Ukazuje čtenářům myšlení, okultní praktiky a plány jednoho z největších tajných spolků dějin. Janu von Helsingovi se tak podařilo dostat do kontaktu s aktivním, vysoce postaveným svobodným zednářem. A ten zasvěceně informuje o působení celosvětového tajného společenství tak, že je u knihy avizováno: Není určena slabých náturám.

Jsme na systému závislí

Lidé si vůbec neuvědomují, jak moc už jsou na současném systému a zřejmě i tom, který přichází,  závislí. Přicházíme o svou přirozenou svobodu čili o možnost postarat se sami o sebe. Kdysi chodil člověk do lesa, znal různé byliny i rostliny a nehrozila mu smrt hladem. Dnes jsme závislí na nepřirozené stravě a plodinách z jiných zemí, takže už se nedovedeme živit plody rostoucími ve volné přírodě.

„Když s otevřenýma očima a s jasnou myslí pozorujete současnou situaci ve světě, zjistíte, že Nový světový řád už je vlastně zaveden. Většina lidí to však ještě nepoznala a i v budoucnu se bude řídit podle starých zvyků a vzorců chování. Nový světový řád se ukládá do postojů a přesvědčení lidí, až nakonec sami uvěří tomu, že je to jejich vlastní vnímání světa a že se sami rozhodli žít tak, jak žijí. V budoucnu tento přesvědčovací proces urychlí další události. Součástí systému nového světového řádu je téměř úplná kontrola lidí. I proto se společnost brzy změní. Všechno dosavadní bude zničeno, rozbito a korunou chaosu bude ten zmiňovaný Nový světový řád,“ říká v dialogu onen tajemný zednář.

A upozorňuje na to, že zmínky o světovém řádu zazněly jasně a zřetelně již před několika desetiletími. Velmi zajímavá byla v této souvislosti přednáška doktora Richarda Daye, bývalého ředitele Společnosti pro plánované rodičovství, sponzorované rodinou Rockefellerů (byl prý nositelem vysokých zednářských stupňů). Tato přednáška zazněla na setkání amerických pediatrů v roce 1969. Byl při ní popsán nový globální systém, jenž už je prý zaveden (!) a bude mít za následek postupnou proměnu lidstva. Richard Day při ní varoval posluchače před plánem světové elity zavést diktaturu a jednotné světové náboženství. Vyzval je ale také k tomu, aby si nedělali při přednášce žádné poznámky a vypnuli všechna nahrávací zařízení. Než začal, zmínil se, že dříve musel mlčet, ale v roce 1969 už o tajném plánu mluvit prý mohl, neboť vše už prý „je připraveno a nikdo to už nezastaví“.

Zajímavé je, že uvedl dlouhou řadu hesel, která popisovala to, co s sebou nastolení nového řádu přinese, i to, co mu bude předcházet. Jelikož je jich několik desítek, ParlamentníListy.cz vybraly jen některé.

  • Snížení počtu obyvatel Země
  • Povolenky k rození dětí
  • Nové pojetí sexu, sex bez reprodukce
  • Sexuální osvěta mládeže jako nástroj světové vlády
  • Podpora potratů jako nástroj ke snížení počtu obyvatel Země
  • Podpora homosexuality
  • Nové technologie reprodukce bez pohlavního spojení
  • Zánik rodiny
  • Ulehčení umírání a zavedení pilulky smrti
  • Omezení přístupu k bezplatné zdravotní péči a tím vyloučení starších lidí ze systému
  • Přísně kontrolovaný přístup k lékům
  • Úmyslně se zkomplikuje diagnostika nových nevyléčitelných nemocí
  • Potlačování léčby rakoviny
  • Vyvolávání srdečních infarktů
  • Sloučení náboženství a zánik starých náboženství
  • Školní docházka jako nástroj indoktrinace – úsilí zaměřené k slepému a odevzdanému přijetí určitého učení názorů či postojů, které nepřipouští diskusi ani kritiku
  • Odstranění některých knih z knihoven
  • Změny zákonů, jež vyvolají sociální a morální chaos
  • Podpora spotřeby alkoholu a užívání drog
  • Větší počet věznic
  • Nulová psychologická a fyzická jistota
  • Kriminalita jako nástroj ovládání společnosti
  • Sex a násilí jako součást zábavných programů
  • Ovládání a kontrola lidí
  • Terorismus za účelem větší kontroly

Jaký by byl život v Novém světovém řádu?

Pokud se zamyslíme nad výše uvedenými body, je jisté, že – pokud připustíme konspiraci – lidstvo vstupuje do totality takového kalibru, o jakém se mu dosud nesnilo. V Novém světovém řádu má existovat pouze jedna globální vláda s jednotnou měnou, náboženstvím, soudním dvorem i armádou. A podle plánovačů nového zřízení v něm má panovat věčný mír – alespoň takto shrnuje podstatu NWO autor knihy Tajné společnosti.

Nejde přitom o zcela novou myšlenku. Zakladatel Světového židovského kongresu Nahum Goldmann poznamenal již v roce 1915 následující slova:

Smysl a historické poslání naší doby lze shrnout do jedné věty: Jejím úkolem je stanovit nový řád a nově definovat úlohu lidstva. Současný společenský systém musí být nahrazen jiným. A tato přeměna spočívá ve dvou krocích: zničení starého řádu a nastolení nového. Nejdříve bude třeba odstranit jakékoli hranice, je třeba zrušit veškeré tradice a vytrhnout jednotlivce z jejich přirozeného prostředí. Stáří bude znakem nemoci.

Moci, které vykonávají tuto negativní úlohu naší doby, jsou kapitalismus v oblasti ekonomicko-sociální a demokracie na poli politicko-duchovním. Dílo dokoná teprve vojenský duch.“

Jací jsou podle tajemného muže zednáři, co ovládají svět?

Součastí rozhovoru autora Helsinga s oním zástupcem zednářů, který se údajně pohybuje v jejich nejvyšších sférách, je samozřejmě otázka na to, zda tedy osobně zednáře, kteří drží v rukou osud světa, zná. A také to, jací to jsou lidé. Má se jich lidstvo bát?

„Jsou to velmi příjemné osoby, mají skutečně obrovský vliv a dávají si záležet na tom, aby si vyslechly a zohlednily nejrůznější názory a postoje, protože činí rozhodnutí týkající se celé planety. Jsou to také pragmatičtí lidé, kteří světové dění, politiku i hospodářství vnímají z pozice tvůrčího boha. Rozhodují chladnokrevně,“ odpověděl tajemný muž.

K tomu, zda znají tito lidé program směrující k nastolení Nového světového řádu, pak dodal, že ten program se utváří sám od sebe.

„Jen je třeba vědět, jak se mění a jak jej lze přizpůsobit novým okolnostem. Podstatou je, že musíme být připraveni přijmout každou změnu, a to je ten program. Je to předurčení, jež vychází z univerzálního cyklu. Nejsou to bezcitní jedinci – to ne, ale jsou velmi pragmatičtí. Vše, co se dnes ve světě děje, bylo psáno už ve Starém a Novém zákoně. Ilumináti, zednáři nebo jiné další organizace jsou tedy jen asistenty při plnění velkého plánu,“ odpověděl dál zednář.

Karel Gott – první ze známých osobností, který o ovládnutí světa pohovořil nahlas

I když je stále mnoho lidí, kteří se konspiračním teoriím vysmívají, aniž by se zamýšleli nad fakty, o kterých se zmiňují (nebo alespoň hypotézami), i v Česku se objevují v poslední době stále častěji názory o tom, že v jistých oblastech je třeba je přijmout. Karel Gott již před několika lety v rozhovoru pro Lidové noviny byl jeden z prvních, který si troufl promluvit o rizicích nastolení Nového světového řádu i o rizicích toho, že může být svět ovládán z pozadí mocnou malou skupinou lidí. Možná za to může i skutečnost, že se zpěvák díky své popularitě už od 60. let stýkal s vlivnými lidmi na Východě i Západě a měl tak přístup k informacím, které pro veřejnost zůstávaly nedostupné.

„Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde v oblasti politiky o žádné omyly lidí. Naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší  – jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace,“ uvedl Karel Gott.

A upřesnil, že jde o osoby, které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku. „To ostatní už je jenom velké divadlo,“ řekl.

ParlamentníListy.cz přitom v posledních měsících přinesly hned několik rozhovorů i informací od dalších osobností v Česku, které se k těmto teoriím přidávají nebo alespoň přiklánějí. Možná tomu nahrává i fakt, že se otevřeně stále častěji začíná hovořit o tom, že kapitalismus končí a stále se marně hledá náhrada za toto společenské zřízení. Bude tato náhrada skutečně v Novém světovém řádu?

Co to je svobodné zednářství?

Pod pojmem svobodné zednářství se rozumí etický spolek svobodných lidí, kteří jsou přesvědčeni, že neustálou prací na sobě samém lze dosáhnout lidštějšího přístupu k jiným. Existuje pět základních ideálů, které svobodné zednářství uznává, chce je realizovat a prohlubovat: svoboda, rovnost, bratrství, tolerance a lidskost. Strukturou organizace jsou takzvaná lóže, kterých je nyní ve světě asi 35 tisíc s přibližně pěti miliony členů.

Řád zednářů je opředen mýty, což má zřejmě původ ve slibu mlčenlivosti, který musí striktně dodržovat vůči okolnímu světu.

Kdo je autor knihy Jan van Helsing?

Německý autor, vlastním jménem Jan Udo Holey. Odmalička přivykal samostatnému, na obecném a převládajícím mínění nezávislému myšlení a cítění, poněvadž jeho rodina byla spirituálně orientovaná.

V osmdesátých letech začal autor intenzivně cestovat a dodnes navštěvuje mnohé země světa. Na svých cestách pátrá po faktech osvětlujících pozadí záhadných přírodních jevů a společenskopolitických utajovaných skutečností. Nashromážděné poznatky, informace i fakta zveřejnil ve svých knihách, kterých dosud vydal deset. Jeho první publikace Tajné společnosti odkrývala některá fakta na pozadí takzvaných konspiračních teorií a byla přeložena do osmi jazyků. Tři roky poté, v roce 1995, vyšlo pokračování, které však natolik pobouřilo jisté kruhy v Německu a Švýcarsku, že muselo být pod tlakem soudního rozhodnutí okamžitě staženo.

Titul Válka svobodných zednářů, z kterého ParlamentníListy.cz citovaly výše uvedené stati, vydalo letos v dubnu slovenské nakladatelství ANCH BOOKS. Jde o třetí díl, navazující na Tajné společnosti.

Lidstvo čeká velká změna. Spoléhejte jen na sebe, ne na stát, varuje Cílek

Nynější krize není jedna z obyčejných, které za čas přejdou. Proto dělá dobře ten, kdo se připravuje na blížící se změny, jelikož svět už nebude nikdy jako dřív. Publicista, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek v úvodníku květnového časopisu Vesmír doporučuje osobní, komunitní i národní strategii, jak by bylo nejlépe si v nejbližších letech počínat.

Důsledky ekonomické krize, s nimiž se vyspělý svět už více než pět let potýká, vedou i k takovým zamyšlením, zda nás v blízké budoucnosti nezačnou sužovat energetické a časem třeba i potravinové problémy. Současná společnost zatím žije od sklizně ke sklizni a nerealisticky očekává, že nedostatkovou komoditu vždycky někde koupí. Tomuto tématu se v květnovém čísle časopisu Vesmír věnuje publicista, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek.

„Předpokládám, že vstupujeme do závěrečné fáze transformačního období, které začalo někdy koncem rozvinuté industrializace (zhruba kolem roku 1890) a v kaskádě událostí se proměnilo dvěma světovými válkami a globalizací. Současná transformace by měla být procesem dvaceti až třicetiletým, měla by představovat určitý návrat do stavu před anomálními desetiletími 1950 až 2010,“ uvádí Václav Cílek.

Politika a ekonomika, trh s komoditami a klimatické změny

Ve zmíněném procesu je možné rozeznat tři základní vrstvy. „Úplně nahoře v rychlém a proměnlivém tempu se odehrává politika a ekonomika. Je to nejviditelnější a nejreflektovanější část reality, při které se trendy často mění ve své opaky. Uprostřed vrstev je nová situace na trhu s komoditami, zejména ropou a obilovinami. A to celé podkládá systém klimatických změn a proměn přírodního, demografického i sociálního prostředí,“ vysvětluje Václav Cílek.

Připomíná přitom knihu „Tři svíce za budoucnost“, v níž se osmatřicet autorů pokoušelo z různých úhlů zamyslet nad světem a snažilo se mu porozumět. „Sami mezi sebou jsme těžko hledali konsensus, protože s energetikou, politikou či ekonomikou se stejně jako s počasím může dít cokoli,“ upozorňuje publicista s tím, že lze nakonec při určitém zjednodušení přece jen nalézt alespoň částečnou shodu.

Osobní strategie by měla sestávat z péče o zdraví a z rodinného zázemí

Týká se názoru, že změna, která lidstvo čeká, bude velká, ale bude rozložena na delší dobu, takže se s ní bude možné za použití dobré nálady a komických prvků vyrovnávat. Ale tento svět už nikdy nebude jako dřív. „V našich podmínkách očekáváme těžkosti, ale ne katastrofu. Část těchto těžkostí, možná dokonce větší část, se bude odehrávat v naší hlavě. Díky tomu všemu lépe pochopíme minulost, vztah k půdě a potravinám i pocity lidí, které znárodnění či měnová reforma na čas ožebračily,“ konstatuje Václav Cílek.

A pro budoucí chování doporučuje následující tři strategie. „Osobní strategie by měla sestávat z péče o zdraví (nemoc je drahá), vybudování si odolné mentality a rodinného zázemí (děti jako penzijní fond). Také kus nějakého duchovna se vždy může hodit. Bez ohledu na to, zda dojde, či nedojde k renesanci jaderné energie, je možné, že opět vzroste význam manuální práce,“ zamýšlí se popularizátor vědy.

Je třeba se spolehnout sám na sebe a neslibovat si nic od státu

Druhá ze strategií – komunikativní – spočívá ve vytvoření sítě neoficiálních i oficiálních vládních a zejména nevládních organizací a lokálních ekonomik. „Globalizace však není na odpis, banány si nevypěstujeme a ropu nenatěžíme. Budoucnost je spíš v kombinaci chytrých globálních a chytrých lokálních postupů,“ podotýká Václav Cílek.

Národní strategii pak člení na tři fáze. „Nejprve je nutné unavit se nadáváním na českou politiku, poté si od státu nic neslibovat a spolehnout se na sebe a své bližní, nakonec s tím něco udělat,“ nabádá klimatolog a poukazuje na to, že tato krize nemá jednu příčinu, ale hned celý průvod – erozi půd, poruchy hydrologického cyklu, černání Arktidy, dluhy, ztrátu rukodělnosti, zhloupnutí většiny médií, školní systém, lenost myslet a pracovat atd.,“ vypočítává klimatolog.

Stačil by nám obyčejný fungující stát jako u západních sousedů

Protože je příčin tolik, musí mít krize i stovky dílčích řešení. „Neexistuje jeden lék, ale společný léčivý pohyb v mnoha směrech. Něco vymyslíme sami, něco odkoukáme od menších, spřízněných národů, jako jsou Bavoři nebo Bělorusové. Co považujeme za přiměřené situaci: nedělat dluhy, neprodávat půdu, spolehnout se hlavně na sebe, být milý k ostatním. Vlastně to všichni dobře vědí, jen se neradi loučí s iluzí bezstarostného blahobytu,“ míní Václav Cílek.

„Kdybych měl říct nějakou strategii na vládní úrovni, tak si nepředstavuji nějaké velké investice nebo reformy, ale obyčejný fungující stát. Mohu uvést příklad z Německa: ceny energie z obnovitelných zdrojů rok od roku klesají. Němci to mají nastavené tak, že každým rokem monitorují, jak se vyvíjejí ceny a podle toho nastavují výši podpory. Podobně Světové ekonomické fórum v Davosu v globální zprávě rizika pro rok 2012 zmiňuje flexibilní formu řízení,“ připomněl pro ParlamentníListy.cz Václav Cílek.

Nezbytné je monitorovat zavedené zákony, a ty chybné opravit

„Víme, že svět je složitý, a zákony, které budou přijaté, budou v něčem chybné. Není jiná šance, jak se to dozvědět, než je zavést. Ale aby byly minimalizované škody, tak k tomu zákonu nebo nějaké vyhlášce zavedeme průběžné monitorování a když se zjistí, že něco je chybně, tak musí přijít rychlá oprava. To znamená, že i český stát může fungovat docela dobře. Stačí, kdyby fungoval tak, jak má, a přidal k tomu ještě dobrý stupeň monitoringu a rychlou nápravu nejhorších chyb,“ myslí si Václav Cílek.

Krize bude drsná. Dělejte zásoby potravin a benzinu, radí ekonomové

S postupující hospodářskou a finanční krizí někteří ekonomové radí, že nemá cenu mít peníze v bance, ale zajistit se formou komodit, které mají hodnotu samy o sobě a které jsou nutné pro život. V tomto smyslu se nabízí především zemědělská půda, která v okamžiku, že by zkolabovaly tržní vztahy, může zajistit obživu a základní přežití. Podle ekonomky Ilony Švihlíkové není dobré přeceňovat zlato.

„Nerad lidem říkám, že opravdová krize nás teprve čeká. Krize z roku 2008 byla jen malou předehrou. Krize může pominout jen v tom případě, že odstraníte její příčinu. Ani jednu z příčin se nepodařilo odstranit, a proto nemůže být řeč o konci krize,“ uvedl například ekonom Petr Kaššák.

A dává i investiční radu: „Investujte do orné půdy, trvalých travních porostů a lesů. Primární výroba bude důležitější, než je dnes. Co se peněžních prostředků týče, neměl bych u sebe větší hotovost, žádný ze spořicích účtů nepokryje ani inflaci, takže o nějakém zhodnocování úspor nemůže být ani řeč.“

Základ: půda a potraviny, pitná voda a energie

S tím, že s postupující ekonomickou a finanční krizí bude čím dál více důležitější primární výroba, suroviny, paliva a potraviny, obecně řečeno pro život nezbytné komodity, souhlasí i vedoucí Katedry politických, společenských věd a ekonomie na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze Ilona Švihlíková.

Podle Švihlíkové krize už nyní odhaluje, že finanční sektor a sektor služeb jsou předimenzovány a finanční bublina, která umožňovala vzestup těchto odvětví, nyní splaskává.

„Rok 2008 byl jedním z prvních fází krize, která toto začala odhalovat. Ta úvaha preferovat reálné hmatatelné statky oproti penězům a finančním aktivům je velice rozumná. Teď je otázka, na jaké hmotné statky vsadit. Ten výběr není vždy úplně snadný. Když se hovoří o půdě a zajištění pitné vody a základního přístupu k energiím, tak se to často bere jako panikaření a hysterická nálada. Ale já si naopak myslím, že je poměrně rozumná myšlenka si tyto věci zajistit,“ řekla Švihlíková.

Ekonomická stavba se bez základů zhroutí

Podle ní je chyba, že stát nevede debatu o tom, jak zajistit základní ekonomický základ, jako jsou potraviny, zpracování odpadů a energetiku: „Na tomto základu stojí každá ekonomika a potom můžete pokračovat v něčem dalším. Pokud nefungují základy a nemáte pevné stabilní přízemí, tak nemůžete stavět výše a celá budova se vám může zhroutit. Například automobilový průmysl je velmi závislý na ekonomických cyklech.“

Podle Švihlíkové je možné, že pokud zkolabuje finanční systém, ochromí to mezinárodní obchod a vzniknou menší regionální trhy s potravinami a lidé a obecně česká ekonomika budou muset přistoupit k tomu, aby se zde opět začaly více pěstovat komodity nutné pro výrobu potravin pro pokrytí výživy českých občanů.

Někteří ekonomové doporučují investovat do zlata. To Švihlíková ale tolik nedoporučuje, protože pokud budou ochromeny mezinárodní transakce, je zlato na nic a nakonec zlata se lidé nenají ani si jím nemohou zatopit.

Zlatem se nenajíte

„To je takový zlatý fetišismus. Zlato je vám platné jenom tehdy, když funguje mezinárodní finanční trh. Zlato samo o sobě, pokud neděláte zlaté zuby nebo ho nevyužíváte v chemickém průmyslu, není zdaleka tak užitečné, jak se o něm tvrdí. To už je užitečnější kobalt, například na výrobu mobilů. Zlato je do určité míry symbol, ale je vám skutečně platné pouze tehdy, pokud funguje mezinárodní finanční trh. Jinak vám k ničemu nebude,“ vysvětluje Švihlíková.

Připomíná, že v krizích je úplně normální, že funguje barterový obchod bez používání financí, tedy směňování určitého zboží či komodity za jiné zboží či komoditu: „V době ekonomických krizí to bývá běžné. To známe z historie. Koneckonců i argentinská krize na počátku jednadvacátého století byla typická tím, že lidé směňovali zboží za zboží. To je logická reakce a signál toho, že peníze neplní roli, kterou by měly. Ona to není tragédie sama o sobě. Tragédií mohou potom být samozřejmě ty negativní sociální jevy, které to provázejí.“

Lze čekat hyperinflaci, která vám sežere úspory v bankách

Podobně i ekonom a představitel libertariánského serveru Reformy.cz Vít Jedlička varuje před rizikem papírových peněz, které podle něho v době prohlubující se finanční a ekonomické krize mohou ztrácet na hodnotě. Proto doporučuje se zajistit komoditami, které mají hodnotu samy o sobě a nejsou závislé na politice státu či centrálních bank. Státní peníze totiž nejsou ničím kryté a jsou založeny pouze na důvěře.

Vít Jedlička očekává, že hospodářská krize bude čím dál více zneužívaná k politické integraci EU a náklady krize zaplatí daňoví poplatníci, ať již ve formě zvýšených daní či inflace formou monetizace státního dluhu prostřednictvím tištění peněz.

„Je očividný fakt, že krizi řídí bankéři. V Itálii i Řecku se dostali k moci lidé, kteří jsou spojeni s globální bankovní společností Goldman Sachs či neformální globalistickou organizací s názvem Trilaterální komise. Jsou to lidi, kteří mají za úkol finančně konsolidovat státy, tedy zvýšit výběr daní a snížit výdaje států, ale na ne úkor bank či korporátního socialismu. Zaplatí to zase daňoví poplatníci. Výrazně se sníží komfort lidí. Zvýší se věk odchodu do důchodu. Ale nebudou to banky ani korporace přisáté na státu, které by měly ztráty způsobené krizí zaplatit,“ řekl Vít Jedlička.

Bublina splaskne

Jedlička si myslí, že zlato je dobrá pojistka proti inflaci. Současně to může přispět k tomu, že i další lidé začnou odcházet od peněz, které tiskne stát. Lidé pak mohou ztratit důvěru v celý systém bankovnictví založeného na virtuálních penězích.

„Je to bublina, do které když se píchne, tak praskne. Pak může přijít hyperinflace. Protože když se natisknou další peníze, tak už jim nikdo nebude věřit a nebude důvěřovat v jejich hodnotu. Myslím si, že Německo je tak silný hráč, že to třeba ustojí a nepovede to k absolutnímu finančnímu kolapsu, i když scénář úplného kolapsu nelze zcela vyloučit,“ dodává Jedlička.

Energie, půda a zbraně

Investice do komodit ropy či uhlí může být podle Jedličky též správnou cestou, ale této oblasti musí již investor lépe rozumět.

Podle Jedličky se vyplatí také investovat do zemědělské půdy, mít zásoby trvanlivých potravin a zlato. „Svým přátelům doporučuji, aby investovali do půdy, připravili si zásoby potravin do sklepa, kamarád má třeba paletu rýže. Náklady jsou minimální a riziko existuje. Existovalo vždy. Před druhou světovou válkou nikdo netušil, co se stane. Stejně tak nyní existuje riziko, že přijde něco neočekávaného a finanční systém zkrachuje podstatně dříve a vztahy ve společnosti se zpřetrhají do té míry, že nebude možné nakoupit ani jídlo. Náklady na zajištění proti takovému riziku jsou relativně nízké, čili je rozumné tak učinit,“ míní Jedlička.

Podle něho je dobré investovat i do vlastní bezpečnosti – tedy pořídit si i zbraň, protože s prohlubováním krize nebude stát schopen plnit své funkce, společně s nezaměstnaností poroste napětí ve společnosti i kriminalita.

Čím jsou kryté peníze? Vůbec ničím!

Někteří ekonomové zase upozornili, že bezprecedentní vyvlastnění vkladů na Kypru obecně ohrozilo důvěryhodnost bankovního systému, a to nejenom v eurozóně.

„Je otázkou času a základního ekonomického povědomí, kdy si i střadatelé ve zdravých ekonomikách dají dohromady jedna a jedna: Při současných nižších než minimálních úrokových sazbách neexistuje kromě pohodlí při placení kartou jediný důvod mít peníze jinde než doma ve stole. A už jen o krok dál je další logická úvaha: Má smysl dnes jakkoliv spořit? Není lepší teď a tady utrácet? A čímže jsou dnes kryté naše peníze? Poprvé v historii už vůbec ničím, jen důvěrou v jejich emitenta. Tedy ve stát. Na Kypru platí: v Brusel,“ napsal před časem ekonom Ladislav Tajovský z VŠE.