Zabíjejte ženy! hlásají muslimové v Čechách. Jeden z nich promluvil

Liberální muslimský aktivista Lukáš Lhoťan, který často publikuje své články a komentáře v mnohých českých médiích a je v poslední době známý především díky své hlasité kritice předních tuzemských islámských organizací, vydal nedávno knihu s názvem Islám a islamismus v České republice. V ní podrobněji rozvádí své teze o nebezpečnosti některých předních českých muslimů a jejich napojení na zahraniční islámské radikály.

Publikaci vydal sám Lhoťan v rámci svého nově vzniklého sdružení Česko-muslimský institut. Obšírněji v ní rozebírá především podezřelé zdroje financování hlavních muslimských obcí a nadací, které zastřešuje Ústředí muslimských obcí České republiky, jehož předsedou je brněnský muslim Muneeb Hasan Alrawi, původem Iráčan z Bagdádu.

Muslimové spolupracují s komunisty

V prvních kapitolách knihy autor věnuje pozornost vzniku a zakládání islámských sdružení a nadací na počátku 90. let. Poměrně šokujícím poznatkem je skutečnost, že na založení Islámské nadace v Praze se měli značnou měrou podílet bývalí agenti komunistické Státní bezpečnosti, což je v knize doloženo odkazem na dokumenty z Archivu bezpečnostních složek ČR. Tím ale spolupráce muslimů s komunisty podle Lhoťana nekončí.

„Dne 27. července 2006 uspořádala Islámská nadace v Praze ve spolupráci s Komunistickým svazem mládeže a dalšími organizacemi na pražském náměstí Míru demonstraci za ukončení násilí a pro mír na Blízkém východě. Demonstrace byla pojatá jako jednostranně odsuzující stát Izrael a jeho spojence,“ uvádí v publikaci Lhoťan.

Za zmínku stojí i popisované silné snahy muslimů na založení organizace TWRA v naší zemi. Vzniku této organizace totiž dlouhou dobu bránilo ministerstvo vnitra s odkazem na varování českých tajných služeb. TWRA se totiž sice prezentuje jako humanitární organizace, ale například ve výročních zprávách české kontrarozvědky je vedená jako hnutí, které je podezřelé z financování mezinárodního terorismu. Tato organizace se významně angažovala v balkánském konfliktu v 90. letech, kdy pod záminkou humanitární pomoci dodávala bosenským muslimům zbraně a finanční prostředky.

České muslimy financuje saudsko-arabská vláda

Značná část publikace je věnována popisu fungování Islámských nadací v ČR. Lhoťan popisuje různé mocenské tahanice mezi jednotlivými muslimskými frakcemi, které nakonec vyústily ve faktické ovládnutí celé scény Ústředím muslimských obcí, kterému šéfuje už zmiňovaný Muneeb Hasan Alrawi.

Alrawimu se podle Lhoťana podařilo z těchto sporů vyjít vítězně proto, že dostal na svoji stranu významné sponzory ze Saudské Arábie, mezi nimiž dokonce figuruje i saudsko-arabské ministerstvo náboženství.

Další propojení zdejších muslimů se saudsko-arabskými radikály autor popisuje na příkladu konání různých vzdělávacích seminářů a soustředění, kde se propaguje politický islám a které opět financují zdroje ze Saudské Arábie.

Právo šáría

„Svaz muslimských studentů upořádal letní soustředění českých muslimů s účastní přednášejících ze Saudské Arábie, kteří vzdělávali přítomné v právu šaría a ortodoxní podobě sunnitského islámu,“ píše Lhoťan s odkazem na oficiální časopis Ústředí muslimských obcí, a dále doplňuje, že „v roce 2003 navštívil Českou republiku duchovní Muhammad Musa al-Sharif, který na shromáždění muslimů prohlásil, že je povinností všech věřících nabádat druhé muslimy k praktikování práva šaría ve společenském i osobním životě.“

 

Další oddíly knihy se zaobírají děním v českých mešitách. Autor popisuje především různá kázání, která se zde konala a to z úst českých i zahraničních duchovních a jejich obsah vnímá jako alarmující. „Například jsou známé projevy Samera Shehadeha, který v úvodu pátečního kázání z 22. října 2010 dokonce označil ty, kteří dodržují české zákony, které jsou v rozporu se zákony šaríe, za odpadlíky od islámu. Připomeňme jen, že islámské právo šaría trestá odpadlíky od víry smrtí,“ vysvětluje dále autor.

Předák pražských muslimů Vladimír Sáňka měl dokonce ve veřejném dopisu popírat svobodu slova: „České úřady by podle Sáňky neměly trestat pouze ničení majetku muslimů, ale i šíření letáků kritizujících islám,“ uvádí se v knize.

Ženaté kamenovat, svobodné bičovat!

O poznání silnější kávou a zároveň nejtvrdším v knize uvedeným důkazem toho, že se v českých mešitách nabádá k násilí, je citace kázaní z pražské mešity na Černém Mostě. „Islám objasnil principy ctnostného a čistého života a dal také zákony na potrestání těch, kteří v islámské společnosti žijí hříšným životem, základní principy islámu nerespektují a ohrožují morálku širší společnosti. Pokud jsou cizoložníci usvědčeni nejméně čtyřmi svědky, vdaným a ženatým je určen trest kamenování a svobodným sto ran bičem.“

Prakticky totožnou výzvu dává muslimům kniha Povolené a zakázané v Islámu od Yusufa Al Qaradawiho: „Alláh uvádí tři zločiny, u kterých je trest smrti ospravedlnitelný. Jedním z nich je spáchání cizoložství. Trest smrti platí pro muže, který je ženatý i pro ženu, která je vdaná. Přiznání čtyřikrát před soudem zopakované se rovná svědectví čtyř svědků,“ píše islámská kniha, jejímž odpovědným redaktorem je Vladimír Sáňka, šéf muslimů v Praze.

Lhoťan ve své knize, kterou označuje jako pilotní zprávu o vývoji českého islamismu, věnuje také problematice napojení islámských nadací na některé české neziskové organizace. Kromě Multikulturního centra Praha a několika dalších píše také o Člověku v tísni. „Jako velký úspěch prezentují Islámské nadace získání vlivu v neziskových organizacích, prostřednictvím jejichž programů o multikulturalismu a boje proti předsudkům mohou šířit svou propagaci politického islámu,“ uvádí Lhoťan a doplňuje, že čeští muslimové takový vliv mají i na Zastoupení Evropské komise v České republice.

Podíly v arabských hotelech za propuštění katarského prince?

V souvislosti s Člověkem v tísni je třeba připomenout nedávno proběhlou kauzu, kdy ruské zpravodajské služby obvinily toto sdružení z napojení a pomoci kavkazským teroristům, přičemž takové obvinění nebylo letos první. Podobné informace přinesly ruské deníky i před několika lety. Humanitární organizace to vždy odmítala.

V závěru publikace se autor dotýká mimo jiné i případu obvinění katarského prince Hámida bin Abdal Sáního z pedofilie. O jeho propuštění z Čech a vydání k trestnímu stíhání do domovského Kataru horečně bojoval tehdejší ministr spravedlnosti z US-DEU Pavel Němec.

„Policie v roce 2006 začala vyšetřovat podezřelé kontakty mezi Yasserem Zeinem a dalšími arabskými podnikateli z okruhu kolem Islámské nadace v Praze, bývalým ministrem Pavlem Němcem a lidmi od katarského prince. Podle policejních vyšetřovatelů měli představitelé arabsko-muslimské komunity v ČR pomoci za úplatu zorganizovat akci vedoucí k propuštění zadržovaného prince,“ uvádí Lhoťan a upozorňuje, že v době po princově propuštění získala firma současné manželky Pavla Němce podezřele lukrativní podíly v několika hotelech ve Spojených Arabských Emirátech.

Mladý křesťanský demokrat: Islám je násilné a zlé náboženství

Šéfredaktor konzervativního katolického časopisu Duše a hvězdy a člen Mladých křesťanských demokratů Ignác Pospíšil se v rozhovoru vyjádřil k situaci v KDU-ČSL i Katolické církvi.

Pospíšil je autorem bonmotu: „Proč se KDU-ČSL nedostala do sněmovny? Ateisté a agnostici ji nevolí, protože si myslí, že to je křesťanská strana. A křesťané ji nevolí, protože vědí, že to není pravda.“

Bělobrádek byl nejlepší možností

„Pavel Bělobrádek byl určitě nejlepší možností z kandidátů. Ideálním křesťanským politikem není, ale je to politik, který umožňuje v KDU-ČSL existenci křesťanských politiků, kteří by křesťanskou politiku dělat mohli. On ve spoustě věcí jako křesťanský politik vystupuje, ale jsou i témata, kde u něj takový pocit nemám. Zatím je také poměrně předčasné říkat něco víc. Uvidíme, jak se bude projevovat dále a jak budou například vypadat kandidátky ve volbách. Pan Bělobrádek měl několik výstupů, na které může být křesťanský politik hrdý, ale jsou to zatím deklarace. Je potřeba, aby rétoriku potvrdil i činy, což zatím nemůže, protože KDU-ČSL není v exekutivě, ani sněmovně,“ řekl Pospíšil.

Pospíšil se vyjádřil i k tomu, že členka KDU-ČSL a bývalá členka MKD Lucie Kmentová napadla Českou biskupskou konferenci s tím, že by si zasloužila profackovat. Reagovala tak na to, že se ČBK distancovala od kritiky kněze Tomáše Halíka na adresu Václava Klause a prezidenta republiky se zastala: „Lucie Kmentová nemá ani chování křesťanského politika, ani nezastává názory křesťanského politika. Takoví lidé v KDU-ČSL jsou a já doufám, že jich tam bude čím dál tím méně a že jejich vliv bude čím dál tím menší“.

Klausovi fandím. Snad to myslí upřímně

Katolík Pospíšil i částečně oceňuje Klausův obrat k tradičním hodnotám a jeho ocenění úlohy Církve ve společnosti. „Klausův projev ve Staré Boleslavi z pohledu křesťana vidím velmi pozitivně. Otázkou je minulost Václava Klause, který měl fázi vládnutí, kdy nevycházel s křesťany a církvemi. Je otázkou, zda ta změna k lepšímu je opravdová. Chci věřit, že ano. Tudíž mu fandím,“ říká šéfredaktor Duší a hvězd.

Ke konzervativní Akci D.O.S.T., která je názorově blízká Hradu, má částečné sympatie, ale i silné výhrady. Podle něho se jedná o nekompatibilní konglomerát: „Když dáte dohromady tradičního a zbožného katolíka s Janou Bobošíkovou, která je militantní ateistka a církve podle mého dost militantně nenávidí, tak je to zvláštní. Ale tam, kde máme shodné názory, tam s Akcí D.O.S.T. spolupracuji, především s jejím křesťanským křídlem.“

Halík je pseudokřesťan a nepřítel Církve

Kněze Tomáše Halíka považuje za představitele liberálního pseudkořesťanství. „Když se dnes díváte na křesťanství, tak rozdíl mezi liberálními a konzervativními katolíky dávno předčil rozdíl mezi konzervativním katolíkem a konzervativním protestantem. Pan Halík je formálně členem stejné Církve jako já, ale to, co on vyznává, není křesťanství. Nemám si s ním co říci a on mě nemá čím inspirovat,“ říká konzervativec Ignác Pospíšil.

Pospíšil věří, že současná církev je v pohybu, který naznačuje naději, že se vrátí ke svým základům. Modernistický liberální proud podle něho Církev od jejích základů odtrhl. „Modernistický liberální katolicismus je pseudokatolicismus, zdegenerovaný katolicismus a je předurčený k záhubě. Jelikož jsem katolík, tak věřím, že se mu Církev zničit nepodaří, neboť Církev je věčná a ´Brány pekel ji nepřemohou´,“ říká ParlamentnímListům.cz Pospíšil.

Současného papeže Benedikta XVI. považuje za pokračovatele Jana Pavla II: „On Jana Pavla II. velice ctil a vážil si ho. V mnoha věcech pokračuje v jeho linii, dokonce i v tom, v čem s ním kardinál nesouhlasil. Například v setkání s Assisi, z něhož se tradičním katolíkům i mně zvedá krevní tlak. Považuji ho v tomto smyslu za jeho pokračovatele a v uvozovkách za Jana Pavla III.“

Evropská unie se zvrhla

Pospíšil má velké výhrady k současné podobě EU. „Evropská unie byl skvělý projekt, který se naprosto neuvěřitelným odpudivým způsobem zvrhnul. Současné vedení KDU-ČSL si myslí, aspoň tak, jak to vnímám já, že je to velmi špatný projekt, ale že se dá zlepšit. Já si tím nejsem jistý. Co je na EU nyní špatné? Například její byrokratická rozhodnutí jsou hrozná,“ řekl Pospíšil.

„Člověk mnohdy nevěří vlastním očím. EU se stala nástrojem prosazování myšlenek radikální levice, radikálních zelených. To jsou antikřesťanské myšlenky a ideje stojící proti západní civilizaci. Pokud budou pokračovat nadále v idejích multikulturalismu a idejích, které jsou nepřátelské lidským právům, jako je právo na život a podobně, tak se obávám, že EU tuto civilizaci a její morální hodnoty úplně zničí. Z toho důvodu je můj pohled na EU velmi skeptický a v současnosti hodně fandím euroskeptikům. Projekt EU vypadal jako dobrá myšlenka, ale co se s tím stalo, je něco příšerného,“ dodal mladý křesťanský demokrat.

Mohamed byl lupič a vrah

Ignác Pospíšil před časem pořádal manifestaci na podporu utlačovaných křesťanů, které se zúčastnili například i arcibiskup Dominik Duka či předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Často i k fyzické likvidaci křesťanů dochází v islámských zemích. Pospíšil považuje islám za nebezpečné náboženství.

„Islám je hrozbou pro křesťanskou západní civilizaci. Islám je násilné a ve své podstatě zlé náboženství. Je strašlivým omylem říkat, že tomu tak není. Vím, že existují takzvaní umírnění muslimové, jako je například Lukáš Lhoťan, ale je tu jedna zásadní věc. Když srovnáte křesťanství a islám, tak jejich hodnoty jsou úplně jiné. Stačí se podívat na postavy zakladatelů. Když se podíváme na Ježíše Krista, tak šlo víceméně o mírumilovného člověka. Nebyl to násilník, který by šířil víru mečem. Zatímco islám se odvíjí od proroka Mohameda, který je vzorem každého muslima. Mohamed byl pouštní lupič, vrah, byl to válečník, který šířil víru, kterou sám vytvořil, mečem,“ říká Ignác Pospíšil.

„Pokud někdo tvrdí, že súry v islámu typu: ´A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte!´ (Súra 47:4) jsou myšleny obrazně a že džihád je obrazné slovo, které se netýká zabíjení a válčení, tak ať se každý podívá na Mohameda, dějiny islámu a i na praxi v islámských zemích. Umírněný islám může být krásné náboženství, ale nemělo by se nazývat islámem, protože islám to není. Skutečný islám, když se podíváme na Mohameda, je to, čemu říkáme islamismus,“ řekl na závěr konzervativní Pospíšil.

 

Předpověděl pád komunismu i krizi eura. Teď očekává politický chaos

Petr Robejšek je nezávislý analytik, poradce a kouč žijící v Hamburku. Specializuje se na analýzy a prognózy hospodářského a politického vývoje, poradenství pro podnikatele a politiky. Upozorňuje na to, že je potíž mnohých manažerů i politiků v tom umět rychle a správně zpracovat informace, zvážit rizika a šance odvozené od jednání ostatních a zvolit nejvhodnější postup pro dosažení cílů. Přesto se domnívá, že v následujícím období čeká zřejmě Evropu hospodářský i politický chaos.

Petr Robejšek o sobě říká, že je přesvědčen o tom, že lze rozpoznat podstatu komplikovaných hospodářských a politických procesů a vyvodit správné důsledky pro uskutečňování záměrů. Na základě toho podle Robejška v nejbližších letech Evropu nečeká úplně nejšťastnější období. Přesto varuje před konkrétními či katastrofickými závěry.

„Víte, cenu má předpověď konkrétní události a nikoliv obecná předpověď. A ta zní asi v duchu toho, že Evropu skutečně čekají léta ekonomického sestupu a politického chaosu. To si sice opravdu myslím. Ale určitě nejsem sám – na to dnes přijde kdekdo,“ říká Robejšek.

Nevšedních myšlenek na (nejen) ekonomický vývoj má však Petr Robejšek podstatně více. A rozhodně stojí za zmínku. Například říká, že v naší době máme k dispozici veškeré vědění, a možná právě proto nám prý mnohdy chybí prakticky použitelné poznatky.

„Roste počet nadbytečných informací, a ty v procesu poznání působí jako šum. Domníváme se totiž, že v tom množství jsme schopni najít ty „správné“. To je ale iluze, protože nikdy nebudeme vědět všechno, co bychom vědět mohli. Nutně tedy hledáme příliš dlouho, místo, abychom v určitém okamžiku přestali nasávat informace a začali přemýšlet, tj. aplikovat to, co jsme se dozvěděli, na náš problém. Tím spíše, že každý problém je jedinečný originál,“ vysvětlil Robejšek to, jak si své myšlenky ověřuje v praxi fungování firem i států.

Dobré by bylo potlačit zmatečné myšlení, módu i krásné vize

Podle Robejška je navíc v současné době obtížné se vzepřít zmatečnému „myšlení“ jako jsou módy, iluze a krásné vize, avšak jde o naprosto nezřeknutelnou podmínku poznání.

„Je třeba mít velmi silnou vůli toto zmatečné „myšlení“ potlačit, protože subjektivity se nezbavíme nikdy. No a pokud jde o etiku – každý si musí (předem) rozhodnout, jak moc je mu cíl důležitý a jaké etické „náklady“ je ochoten akceptovat. K tomu patří i zjištění, že se většinou hrají „nulové hry“. To znamená, že zisk jednoho je zkrátka ztráta jiného či jiných,“ pokračuje v přiblížení svých názorů Robejšek. Popisuje tak důvody současného stavu toho, co je důležité brát v úvahu při podnikání i ekonomickém plánování na různých úrovních.

„Jsem přesvědčen o tom, že v naprosté většině procesů a událostí však existují veličiny, které mají větší význam než ostatní. Na první pohled to není vidět, protože nám svět vsugerovává, jak hrozně důležitý je každý aspekt. Podstatou úspěšné akce je však schopnost najít alespoň některé klíčové veličiny a dokázat je ovlivnit, nebo alespoň rozeznat jejich sílu, vývojovou tendenci a použít to pro svůj cíl. Všechny důsledky našich akcí opravdu nelze odhadnout. Je sice třeba myslet strategicky, ale být si vědomi toho, že žádná strategie není dokonalá. K iluzím lidského snažení patří i domněnka kontrolovatelnosti a sociálního inženýrství,“ uvedl dále Petr Robejšek – světově uznávaný ekonom a poradce.

Každé rozhodnutí přináší i neplánované vedlejší důsledky

Podle něj je samozřejmé, že má pak každé rozhodnutí i neplánované vedlejší důsledky. Důležité proto je, aby lidé, ale i politici a manažeři zvolili takové kroky, jejichž vedlejší důsledky neznehodnotí původní cíl. „Když tak budeme postupovat, tak máme větší šanci, ale nikoliv jistotu, dosáhnout úspěchu,“ upozorňuje.

Jako poradce se Petr Robejšek setkává s ekonomy, manažery, ale i politiky na různých úrovních. A připouští, že málokdo z těch, kteří jsou odkázání na to působit svou řečí, se umí skutečně srozumitelně a přesvědčivě vyjadřovat. „Je to až zarážející, že vedoucí osobnosti v ekonomice a v politice chtějí ostatním něco sdělit a nedají si tu práci respektovat zkušenosti a myšlení těch, na které se obrací. Místo toho slyšíme většinou šroubovanou nesrozumitelnost nebo technokratický žargon,“ hodnotí některé klienty, kteří jsou nakonec pod tíhou okolností nuceni se na něj a jeho služby z těchto důvodů obrátit a zapracovat na změně k lepšímu.

Předpověděl pád systému, avšak na konkrétní soubor signálů budoucího vývoje nevěří

Ačkoli se Robejšek hájí, že neumí předpovídat, je hrdý na to, že odhadl před řadou let zánik komunismu. „Byl a zůstane to můj největší profesní a osobní triumf. Myšlenka, že padá systém, který mi zakazoval myslet, je pro mě opravdu zdaleka nejcennější,“ připouští.

To, že je mu přisuzována také předpověď krize evropské měnové unie, jež měl vyslovit údajně před devíti lety, částečně odmítá.

„Pokud jde o euro, tak nevím, čím jsem se tehdy řídil. Nevěřím totiž, že existuje standardní soubor signálů, které umožní předpovídat budoucí vývoj. Jen se podívejte, jak marně se ekonomové snaží předpovědět roční hospodářský růst. Tak to prostě nefunguje. Dá se tak spíš jen říci, že správné předpovědi umožňuje spíše množina vědění a analytických schopností a inspirace,“ říká.

Jako člověk žijící v Německu se tak mohl více než zasvěceně vyjádřit také k možnému nebezpečí, před kterým varuje nyní i česká vláda. A to spočívá v případném poklesu exportu do Německa, na kterém je Česko v tomto ohledu významně závislé.

„Prakticky všechny výrobky českého průmyslu jsou nějak zapojeny do produkčních a obchodních řetězců německé ekonomiky. Tajemstvím německého ekonomického zázraku – jinak se totiž Evropě vede mizerně – je kombinace dvou faktorů: Export do Číny a repatriace německého investivního kapitálu z eurozony. To jsou silné, ale dočasné opory; jenom se podívejte na čínské problémy s inflací a podobně. Finanční krize prostě pokračuje. To znamená, že v tu chvíli, kdy dojde k ochlazení německé ekonomiky, tak to postihne i celou českou exportní paletu. Rozdíl je jenom v pořadí. Mimochodem. Jak moc si asi mnozí analytici v posledních dvou letech přáli najít důkazy o tom, že je finanční krize z roku 2008 překonaná. A kde jsou jejich „přání otcem myšlenky“ dnes? Přesně toto zmatečné „myšlení“ jsem měl na počátku na mysli,“ zakončil své povídání ekonom a analytik Robejšek.