Pád civilizace se prý blíží. Čeští egyptologové i známý děkan popsali úkazy

Podle řady renomovaných světových filozofů a archeologů se naše civilizace nachází v bodě zlomu. Je nanejvýš pravděpodobné, že to, co nás čeká v nedaleké budoucnosti, zažily i minulé velké civilizace. Jedním z takových příkladů je starověký Egypt, který si zcela jistě prošel tím, čím o tisíce let později procházíme i my.

Současná doba a civilizace je mnohem náchylnější na případné závažné problémy, a to se může projevit celoplanetárně. Omezená krize v dnes globalizovaném světě není nikdy lokální a její následky či dopady nakonec pocítí všichni. Děkan Filozofické fakulty UK v Praze Michal Stehlík hovoří bez skrupulí o závěrečné fázi naší civilizace. „Blížíme se ke kolapsu moderní společnosti, která je zahleděna sama do sebe. Elity jsou uzavřené a odtržené od reálu. Politici řeší své problémy ve svých stranách, jako by kolem bylo vakuum. Vytváří se skupiny, které si navzájem nejen nerozumí, ale ani nekomunikují. Společnost se atomizuje, a to předpokládá rychlý pád,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz.

Školy podle děkana chrlí studenty, jejichž kvalita je horší a horší. Plní se jen tabulky, ale provázanost krajů je minimální. Na vysoké školy vstupují ti, kteří by se sem dříve nedostali vůbec nebo jen s velkými problémy a časem by školu stejně opustili. Přirozený kvalitativní výběr je narušen, a to je další ukázka problému naší civilizace. „Vychováváme čísla, ne lidi, nekoordinujeme, kde kdo bude potřeba, prostě chrlí se lidé, kteří pak mají problémy najít nějakou, ne tedy tu jejich, ale vůbec nějakou práci. Investuje se do vzdělání, které se nezúročuje. Nechci vůbec paušalizovat, ale co jsem zažil, je velmi tristní. Svědčí to, že společnost upřednostňuje okamžitý nebo velmi krátkodobý efekt, nedívá se daleko před sebe. To ukazuje, že je nemocná.“

Neúcta k historii, neúcta k sobě samému

Čeští egyptologové a vědci, kteří pracují v Egyptě a jižním Súdánu ve zcela unikátní koncesi, kterou by nám mohly závidět přední světové velmoci, hovoří o pozoruhodných srovnáních v kolapsu dvou tak v mnohém rozdílných civilizací.

Významný český archeolog a egyptolog Miroslav Verner je zdrcen mezinárodní situací především v arabských zemích. Jak řekl exkluzivně pro ParlamentniListy.cz, „…od Afghánistánu a Pákistánu po severní Afriku probíhají tak prudké změny, že jim takzvaná západní civilizace nestačí přihlížet, natož aby smysluplně reagovala. Jednotlivé kroky Západu jsou nahodilé a ještě ke všemu vesměs nešťastné. Vezměte si ku příkladu, že v Egyptě jsou plné dvě třetiny světového kulturního bohatství! A pak přijde někdo, kdo toto všechno chce popřít,“ uvádí ve zjevné narážce na radikální islám, pro který nejsou památky to, co by stálo za vhodné ponechat. Zakrývání pyramid z návrhu nyní již zakázaného Muslimského bratrstva je jen zlomek ledovce. Mnohem horší je to s již bývalou obří Sochou Budhy v Afghánistánu nebo s některým památkami v Timbuktu v Mali.

„Jestliže si někdo nevytvoří vztah k památkám své země, byť z jiné éry, je to důkaz hluboké krize civilizace. Dnes už naštěstí pracujeme v Egyptě zas v bezpečí, o pořádek se tu postarala armáda, protože ten chaos, který zde po pádu Mubaraka nastal, byl neuvěřitelný. Za první takzvané revoluce nefungovalo nic, a tak se není čemu divit, že zlost lidí se obrátila právě proti Muslimskému bratrstvu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz.

Fanfaróni jako faraóni

Tak jako ve starověkém Egyptě i dnešní vládci připomínají faraóny. Tvrdá srdce a uzavřenost, neschopnost naslouchat svému lidu, starat se jen o „své“ vyvolené. Tady prý je paralela velmi zřetelná. Jak uvádí děkan Michal Stehlík, „je potřeba podporovat i ty průměrné a takzvaně obyčejné, ti nejlepší si většinou svou cestu najdou. Za osm let své práce tady na fakultě musím říci, že úroveň středního školství je horší a horší. Ale proč bychom se divili. Máme 14 krajů a 14 různých pohledů na školství. To stát prostě podcenil. Regiony si hrají na malé republiky, jejich vedení na malé, autonomní vládce. Není to ani v penězích, těch – řekl bych – je ve vysokém školství docela dost – ale ve školství jako takovém, to už je na pováženou. Ale co chcete, když není řádný systém.“

Okázalost na jedné straně a doslova mrhání financemi, neúcta k životu, půdě, zahledění sama do sebe. To jsou věci, které naši současnou společnost spojují s dobou, kdy končí „zlatá doba pyramid“ ve starověkém Egyptě a zdejší vysoce vzdělaná společnost upadá do zahledění se sama do sebe. Jako bychom se nepoučili ani ze starého Říma kdy „divoké“ kmeny byly před branami věčného města, a to si žilo svým uzavřeným životem, nestarajíc se, co bude dál, jen žijící z podstaty. Horší na tom je, že v dnešní době se jedná o celoplanetární problém, ze kterého může opravdu jen málokdo, dodává závěrem.

Publicista pohovořil o zlu islámu. A vyzval národ, ať žádá zrušení styků s takzvanou Palestinou

Pumový útok islámských teroristů v Praze je otázkou času. Češi by se měli spojit v boji proti islámské expanzi a prezident Miloš Zeman by měl v tomto kontextu vystupovat ještě tvrději. To si myslí autor knihy Islámská rozpínavost včera, dnes a zítra Martin Janeček, který se zúčastnil i protestu proti existenci palestinské ambasády v Česku.

O islámské rozpínavosti jste napsal knihu. Můžete v kostce říct, co si myslíte o islámu a muslimech?

Je správné rozlišovat mezi islámem a muslimy. Mezi muslimy jsou samozřejmě lidé nejrůznější, od těch nejlepších až po ty nejhorší, tak jako ve všech lidských seskupeních. Islám se mi jeví jako dobyvačná ideologie usilující o ovládnutí světa. Islám jednoznačně ukládá všem muslimům za povinnost vést džihád, svatou válku, až se všichni lidé buď stanou muslimy, nebo se muslimům podřídí. Takže muslim, který je jinak dobrým člověkem, nežije v souladu se svým náboženstvím. To mu ukládá, aby dychtil po krvi těch, kteří se nechtějí podřídit.

Co pro Česko znamená palestinská ambasáda na území Prahy?

Podstatné je chápat, že stát Izrael vznikl na základě práva národů na sebeurčení podle rozhodnutí valného shromáždění OSN. Vznikl na rozloze, která odpovídá méně než jednomu procentu rozlohy arabských států Blízkého východu. Žádný „palestinský národ“ nikdy neexistoval. Neexistuje ani palestinský jazyk, ani žádná specifická palestinská kultura.

Palestinští muslimové se vždycky pokládali za členy velkého arabského národa. Ten se vytvořil po vítězných taženích Mohameda a jeho nástupců, kteří vnutili svůj jazyk a svoje náboženství skoro všem obyvatelům Blízkého východu a pak i dalším zemím. Židovský národ předal lidstvu myšlenku jediného Boha. Křesťanská kultura byla vytvořena do značné míry na hebrejských základech. Křesťané se ale Židům dobře neodvděčili. Židé byli od nich utiskováni, až se nakonec mnoho Židů rozhodlo vrátit do zaslíbené země. Zatím se jich tam seskupila ale jenom asi polovina. Arabové od dob Mohameda dobyli obrovská území. Proužek země mezi Středozemním mořem a Jordánem, kde předkové dnešních Izraelců žili dávno před příchodem Arabů, by Arabové měli nechat Židům.

Během nedávné manifestace jsem se dozvěděl, že Palestinci mají v Praze velvyslanectví od let sovětské okupace. Myslím si, že po odstranění totalitního režimu v listopadu 1989 měli představitelé Československa diplomatické vztahy s Palestinci přerušit. Když už ne z žádných jiných důvodů, tak proto, že nejde o skutečný stát, ani o skutečný národ, nýbrž o politické seskupení úzce spjaté s terorismem. Také je třeba brát na vědomí podobnost osudu palestinských Arabů a sudetských Němců. Palestinci nejsou víc skutečným národem nežli sudetští Němci. Jak se nám bude líbit, až si představitelé sudetských Němců otevřou velvyslanectví v hlavních městech světa? Ze všech těchto důvodů si myslím, že občané Česka by měli hromadně vyžadovat od svých poslanců a dalších zvolených zástupců přerušení diplomatických styků s takzvanou Palestinou.

Můžeme se dočkat i u nás pumových útoků či vražd jako ve Španělsku, Velké Británii, Francii a jiných zemích?

Samozřejmě! Je to spíš zázrak, že jsme se toho ještě nedočkali. Na serveru www.eurabia.cz jsem začátkem ledna uveřejnil článek Od New Yorku po Volgograd, ve kterém o tom píšu. Nejdřív se v něm vracím k loňskému výbuchu bomby na nádraží ruského Volgogradu, při němž bylo zabito šestnáct lidí, a jehož organizátory byli samozřejmě zase islamisté. Dále vše rozvádím: „Veřejnost už si zvykla na tento hrozný jev. Pamatujeme si na zničení sesterských věží v New Yorku 11. září 2001, na islamistické atentáty v Paříži, Madridu, Londýně, Moskvě, Bombaji, na ostrově Bali v Indonésii, na tolika a tolika jiných místech.

Jako by celá planeta Země byla obtočena kruhem islámské nenávisti. Doufáme, že Praha se na tomto seznamu spáchaných atentátů neobjeví, a když, tak ne tak rychle. Ale shodou okolností rok 2014 začal v Praze výbuchem v domě palestinského velvyslance Džamála Muhammada Džamála. Policie tam pak našla zbraně, které nejsou v České republice evidovány. Tak si nejsem jistý, že budeme moci doufat ještě příliš dlouho.“ A pak v něm ještě mimo jiné dodávám: „O čí vzteky se jedná dnes? Bezesporu především o vzteky těch, kteří vraždí Slovany ve Volgogradu i jinde. Ale též o vzteky zastánců multikulturální globalizace, pro které je jakákoli národní či náboženská identita překážkou volného pohybu zboží, kapitálu a pracovních sil. Proti nim je třeba vytvořit jednotu všech těch, kteří věří, že náš život má větší význam a větší hodnotu než jenom tu, kterou je možno vyčíslit v eurech, dolarech nebo v jakékoli jiné měně.“

Myslíte si, že u nás palestinští diplomaté kšeftovali se zbraněmi?

Nemám žádnou konkrétní informaci týkající se této otázky. Nejpravděpodobnější příčinou smrti palestinského diplomata prvního ledna se mi zdá skládání účtů mezi znepřátelenými skupinami Palestinců.

Co si myslíte o takzvaném arabském jaru, po kterém přišli ve většině zemí ke slovu islamisté?

Takzvané arabské jaro se mi jeví jako důsledek neschopnosti vládnoucích kruhů arabských zemí řešit hospodářské a sociální problémy těchto společností. Myslím si ale, že jestliže intelektuální neschopnost hraje rozhodující roli v zaostalosti černé Afriky, v arabských zemích je podstatnější nízká mravní úroveň. To je rozhodující faktor, který prostupuje celou kolektivní mentalitou, od nejvyšších společenských vrstev až po ty nejnižší. Mentalita arabských muslimů nedovoluje soustředit se na práci, oceňovaný je boj, hrdinská smrt.

Egyptského prezidenta Anvara Sadata zavraždili jeho vlastní strážci, poněvadž uzavřel mírovou smlouvu s Izraelem. Nic by nebylo naivnější nežli se domnívat, že pád autoritativních režimů vyústí v demokracii a snášenlivost. Příkladem je Írán, kde po pádu autoritativního, ale prozápadního, režimu šáha Rezy Pahlavího nastoupila totalitní islamistická diktatura. Jejímu nukleárnímu zbrojení musí být zabráněno za jakoukoliv cenu.

Jak nahlížíte na snahu muslimů přizpůsobit si Evropu k obrazu svému?

Muslimové samozřejmě sní o ovládnutí celého světa. Na prvním místě ale Evropy! Toho, co se jim nepodařilo ani v roce 732 u Poitiers, ani roku 1683 u Vídně, chtějí dosáhnout nyní. Vnímají, že Evropané se zcela vyčerpali dvěma světovými válkami, že mnoho z nich ztratilo duchovní a národní hodnoty, bez kterých se žádný celek nemůže ubránit, že dávají přednost konzumu před rodinou. Otevírání nových mešit, muslimské šátky a podobné jevy je třeba chápat jako projevy touhy po ovládnutí zemí, ve kterých jsou zatím muslimové v menšině.

Jak hodnotíte skupiny typu Czech Defence League, které na islámské nebezpečí poukazují?

Samozřejmě oceňuji aktivity všech, kteří se snaží bránit proti islámské rozpínavosti. Ohledně English Defence League jsem se dočetl na Google, že byla založena roku 2009 a že seskupuje osoby různého původu, různého vyznání, které ale spojuje obava z islámské nadvlády. To se mi zdá podstatné. Ve společnostech, jako je britská, kterou zdaleka neformují jenom Britové evropského, křesťanského původu, je velmi užitečné, že dochází k vytvoření široké fronty všech, kteří se chtějí společně bránit. Situace je samozřejmě zcela jiná v České republice. Ale i zde je snad správné zdůraznit, že boj proti islámské expanzi není jenom obranou českého národa jako takového, a že ho nelze zaměňovat s tím, co je běžně nazýváno „krajní pravice“.

Já osobně jsem částečně židovského původu. Jeden můj syn se narodil v Jeruzalémě a koná nyní vojenskou službu v izraelském válečném námořnictvu. Strávil jsem největší část života ve Francii, kde mnoho Židů křičelo „rasista, fašista“, když nějaký rodilý Francouz řekl, že těch přistěhovalců je ve Francii už trochu moc. Dneska mnoho z nich samo před muslimy prchá do Izraele. Kam ale mají prchat rodilí Francouzi? Rád bych se snažil urovnat nedorozumění mezi mnoha Židy a pravicově orientovanými osobnostmi jiných národů. Jednak máme dnes všichni společného nepřítele v islámské rozpínavosti a pak, Židé nemohou popřít, že dali světu takové monstrum jako Karla Marxe. To je třeba se snažit nějak napravit.

Co si myslíte o tvrdě protiislámském postoji Miloše Zemana?

Samozřejmě ho zcela schvaluji. Jenom se mi nezdá dostatečně tvrdý.

Je v Evropě multikulturalismus při takovém chování muslimů udržitelný?

Samozřejmě, že není. Ale multikulturalismus se mi zdá špatný i nezávisle na muslimech. Podle Bible všichni lidé původně tvořili jeden národ. Mluvili stejným jazykem. Chtěli ale stavět Babylonskou věž, tak Bůh zmátl jejich jazyky a rozdělil je na více národů. Existence zvláštních, oddělených, národů je tedy Boží vůlí jak v očích všech zbožných Židů, tak v očích všech zbožných křesťanů.

Tajné spolky, pseudoelita a (ne)mocní v pozadí. Spisovatel odhaluje spiknutí proti světu

Elitní skupiny rekrutující se z horních deseti tisíc si dodnes libují v tradici prastarých mystických kultů a okultních nauk. Platilo to již jak pro středověké spolky, stejně jako třeba pro Ku Klux Klan, bonesmany či jiné tajuplné spolky, jako i Bohemian Club (nezaměňovat se sportovním klubem). Ovládají však svět a vývoj událostí, proto se nabízí otázka, do jaké míry mohou lidstvu škodit.

Lze ovlivnit a měnit politiku? Nebo jde jen o iluzi hrátek, u kterých za nitky tahají nahoře neznámí mocní? I o tom je kniha Spiknutí proti světu od autora Andrease von Rétyie, kterou vydalo v edici Největší záhady světa nakladatelství Dialog. Ačkoli se někomu mohou zdát teorie autora přitažené za vlasy, jisté historické milníky, které ovšem staví do poněkud odlišného světla, než jsme zvyklí vnímat, za zamyšlení stojí.

Autor mimo jiné uvádí, že například zmíněná tajná společnost Bohemian Club se schází každé léto. V nejužším kruhu se přitom prý její příslušníci oddávají výstředním sexuálním praktikám. Spolek se ale také věnuje i obřadům v duchu původních parthských kultů ohně, během nichž jsou symbolicky páleny všechny starosti světa. Ovšem nutno dodat, že jde o starosti společenské elity, nikoli starosti obyčejných lidí. (Bez zajímavosti není ani jistá souvislost s historií naší země. To, že od roku 1882 je patronem klubu Jan Nepomuk. Legenda totiž praví, že byl svatý Jan zabit v roce 1339 na příkaz Václava IV., krále Bohémanů a krále svatého římského impéria, protože nechtěl odhalit tajemství královny Johany. Svatý Jan Nepomucký tak symbolizuje právo soukromí Bohémanů. Pozn. red.).

Elity žijí ve vlastním světě, jejich konání vyvolává strach

Jak víme, elitní skupiny drží přirozeným způsobem při sobě. Žijí ve vlastním světě a udržují si od ostatních lidí odstup. Stejně tak se chová například i další organizace z řádu tajných či alespoň konspirátory označovaná za kontroverzní – CFR (vysvětlivka níže). Je nezvykle početná, poněvadž sdružuje několik tisíc členů (i zde pak existuje úzké jádro zasvěcenců, kteří se objevují v mnoha dalších tajných spolcích typu Skull and Bones, což přeloženo do češtiny znamená Lebka a hnáty), kteří jsou samozřejmě často ve vedoucích pozicích celosvětových koncernů. „Tím chobotnice svými chapadly obtáčí celou zeměkouli, i když rozhodující činitelé nesedí přitom ve vládních křeslech, ale především též v palácích vojenskoprůmyslového komplexu podporovaného tajnými službami,“ upozorňuje autor knihy Rétyi.

Podle něj žijeme ve světě, jehož chod je stále více řízen novodobou iluminátskou elitou. Mnohé oblasti veřejného života jsou pod bezvýhradnou kontrolou mainstreamu, který zároveň určuje, v co se bude věřit a co se bude učit. „Důležité přitom je ale hlavně to, co není nikdy vyřčeno. I proto se mnohé podstatné zprávy v médiích vůbec nevyskytují, zatímco nepodstatné hlouposti dostávají palcové titulky. Kdo ovládá média, ovládá veřejnost,“ dodává spisovatel v knize Spiknutí proti světu.

Ocenění jen „vhodným“ novinářům?

A na důkaz svých závěrů upozorňuje na to, jak byl roku 1915 do řádu Skull and Bones přijat jistý Archibald McLeish. Záhy se stal též prvním ředitelem Nieman Foundation for Journalism – nadace, která oceňovala stovky schopných a „vhodných“ novinářů, jejichž práce se ubírala vhodným směrem. „Je více než jisté, že kariéru totiž udělá jen ten, kdo pochopí, co se od něj žádá. Na rozdíl od totalitních režimů postupují současní ovlivňovatelé šikovněji a nechávají zaznít i kritické hlasy – jen však do jisté míry. Skutečně nebezpečná témata jsou smetena ze stolu, stejně jako jsou smeteni, případně zlikvidováni, nepohodlní svědkové,“ konstatuje Rétyi.

A přidává další souvislosti. „Něco podobného se stalo po 11. září 2001. Od marného pátrání po iráckých biochemických zbraních se datují záhadná úmrtí v řadách mikrobiologů. Stali se nepohodlnými, poněvadž při inspekcích prostě nic neviděli. V nebezpečí jsou i příliš zvídaví právníci a novináři, kteří jsou na stopě rejdům mocných světa. Podobná vůdčí vrstva, jakou známe z USA, totiž vznikla též v současném Rusku. Proto není asi náhodou, že tam od rozpadu Sovětského svazu přišlo za podivných okolností o život více než 200 novinářů. Dříve bývali v ohrožení života, pokud psali kriticky o komunistickém režimu. Po rozpadu Sovětského svazu se novináři museli začít obávat jiných sil než KGB. Například Paul Klebnikov, který byl šéfredaktorem ruského vydání magazínu Forbes, tak dlouho čenichal v temných zákoutích ruské elity a zajímal se o zneužívání moci a korupci, což je globálním tématem, až ho někdo na ulici zavraždil,“ uvedl autor knihy.

Kdo se dostal na vrchol moci, pokládá se za všemocné bohy

Andreas von Rétyi připomíná ale i známý, mnohdy však pozapomínaný fakt, že myšlenky jsou lidským výtvorem. „Ti, kdo se však díky svým pronikavým ideím dostali až na vrchol moci, se bohužel přestávají pokládat za lidi a vidí v sobě všemocné bohy. Zbytek světa tak z jejich činů většinou žádný prospěch nemá, spíše naopak. Ostatně – mnozí z těchto mocipánů se na vrcholná místa nedostali proto, že mají výjimečné schopnosti, ale díky příslušnosti k vybraným rodinám. I proto se jejich příslušníci sdružují do nenápadných spolků,“ popsal. (A uvedl další příklad, tentokrát Řádu 322, což jsou údajně dědicové zaniklých německých iluminátů.)

Zmiňované spolky, u kterých vždy autor knihy nachází jistou spojovací nit, však mají i některé společné cíle. Jak už bylo řečeno – tím nejdůležitějším cílem je moc. I proto dospěli lidé, kteří se údajně v tajných spolcích sdružují a ovládají svět, jenž si touží podmanit, k tomu, že podněcovaný terorismus jim poslouží k ospravedlnění vojenských dobrodružství. A podle toho se tak prý chovají. Přesto stále existuje možnost, jak neblahý budoucí vývoj zvrátit.

„Velké plány jsou dávno hotové a nyní dochází k jejich postupnému naplnění. Světovládu je třeba uchvátit všemi prostředky. Pokud ale co nejvíce lidí pochopí, do jaké míry jsou historické události ovlivňovány několika málo osobami, tím větší existuje naděje, že bude tento zvrhlý vývoj ještě zastaven. Hrstka zákulisních vládců by měla poznat obyčejné občany a uvědomit si, že se člověk vyznačuje především lidskostí a jeho hodnota se neměří v první řadě mocí nebo bohatstvím. Problém je, že ta pseudoelita zatím pokládá lidská individua pouze za součásti manipulovatelné masy a pomocníky ke globální nadvládě,“ uvádí Rétyi.

Šílenství určuje historii

O tom, že v historii lidstva není současná etapa ničím výjimečným, asi není třeba pochybovat. Stejně tak jako o tom, že dějiny světa jsou hlavně dějinami válek a velikášství.

„Kolik válek bylo vedeno kvůli bludným představám? Šílenství určuje historii. Stačí si otevřít podrobné dějiny světa na jakékoli stránce a vždy se dá najít text, který pojednává o dobývání, polních taženích, vraždách a smrti. Vždy v tom jde o moc. Proč se tak děje? Není ale pravda, že chod dějin nelze ovlivnit. Naopak – chod světa je cíleně řízen již stovky let. Stačí, když se spojí několik vlivných osobností a už se planeta řítí do neštěstí. Jednotlivci tak dokážou přinést zkázu celým národům,“ varuje autor knihy, ve které se snaží nastínit, kde všude takoví jedinci mohou být a s čím je možné je spojovat.

I proto varování ještě posiluje. „Dějiny jsou velmi často vytvářeny duševně nemocnými osobnostmi. Zná je každá epocha, každé století – jde o individua hnaná kupředu neutišitelnou touhou po moci, ochotná učinit vše, jen aby se stala nesmrtelnými. A je jim úplně jedno, že do neštěstí kvůli tomu uvrhnou třeba i miliony lidí. Namátkou se dá z dávnější historie připomenout Ramses II., Alexandr Veliký, Caesar, Napoleon Bonaparte… Z té bližší historie jména připomínat netřeba. Společné mají však jedno – jsou to divoši dějin, opojeni mocí, která jim umožňuje dělat cokoli,“ vyjmenovává Rétyi.

Do jaké míry lze jeho apely, vyjmenované události zasazené do souvislostí i teorie brát vážně a kdy se jimi nezabývat, nechávají ParlamentníListy.cz již na čtenáři samotném.

Co je to Council on Foreign Relations (CFR)?

Jde o Radu pro zahraniční vztahy, není to tedy žádná tajná společnost či tajný spolek, přesto do souboru společností, kterými se zabývá autor knihy, patří. Základním jejím heslem je pluralismus, hovoří se o ní jako o jistém výtahu k moci.

Má přibližně 4000 členů, mezi kterými jsou významná jména z nejrůznějších oblastí veřejného i méně veřejného života. Do řad CFR vstupují nejen lidé toužící po politické kariéře, ale i významní podnikatelé, vědci a zástupci médií. Nutno však vědět, že ne každému se to podaří jen na základě vlastní touhy.

Kandidáta musí písemně doporučit osvědčený člen a minimálně další dva musí návrh podpořit (znamená to, že musí být shromážděny minimálně čtyři doporučující dopisy). Šanci mají přitom jen lidé do 34 let věku. Doporučení pak zkoumá blíže neznámá skupina vedení této organizace. Z CFR se stává jakási supervláda, která stojí nad zájmy vlád zemí.

Bývalý člen CFR Caroll Quigley přitom prozradil, že cílem CFR je zrušení národních hranic. Padnou-li tedy hranice, zavládne velká jednota, všichni lidé budou bratry a sestrami a nebude pak docházet k válkám? „Naivní, že? Mírovou cestou nikdy světový jednotný národ vzniknout nemůže. I to je důkaz toho, jak jsou autoři tohoto návrhu a mocní v pozadí zcela mimo realitu,“ napsal Rétyi v této souvislosti.

Podobné teorie, i když spíše z ekonomického pohledu, přináší i Morris

Pravidelní čtenáři ParlamentníchListů.cz vědí, že autorů, zabývajících se shromažďováním faktů o tom, že mocní v pozadí touží ovládnout svět a zavést takzvaný Nový světový řád, je však na celém světě hodně. To, že západní svět patří již jen několika rodinám, a ty nyní už chtějí i celý jeho zbytek, píše ve své knize, která se stala světovým bestsellerem, i Američan Michael Morris. Nutno poznamenat, že nezůstává jen u pouhého konstatování, ale v knize „Co nesmíte vědět“ detailně rozebírá fakta a události z hlediska světové ekonomiky, které ho k jeho přesvědčení či podezření vedou.

Ta pokládá za jasné odkazy například mimo jiné to, že bankovní kartel usiluje o zavedení jediné měny pro celý svět. Všímá si toho, že od roku 2008 o tom hovoří otevřeně i řada politiků, včetně Mezinárodního měnového fondu IWF a EZB.

Kdo je autorem knihy Spiknutí proti světu?

Andreas von Rétyi se už více jak dvacet let jako nezávislý publicista a známý autor literatury faktu zabývá vědeckými otázkami, přičemž se věnuje zejména brizantním tématům, sleduje tajné vojenské projekty, utajené pochody v řadách mocenské elity naší planety a v neposlední řadě rozpory v klíčových událostech světových dějin. Má na svém kontě již řadu bestsellerů. Jeho práce byla oceněná mimo jiné v publikaci Who´s Who in the World, jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.

Pravicový publicista se zaměřil na násilí v islámu. Zde jsou jeho zjištění, která se týkají i Česka

Pravicový komentátor, publicista a někdejší poradce exprezidenta Václava Klause Tomáš Haas, dlouhodobě zastávající proizraelské postoje, po výbuchu na palestinské ambasádě ostře kritizuje Palestince a na svém Facebooku pravidelně reaguje na některé námitky vůči komentářům stran islámu. Nyní zodpovídá otázky čtenáře svého blogu a připomíná „pár militantních choutek v koránu“.

Tomáš Haas se se svými proizraelskými postoji netají. Čtenář diskutující na jeho blogu údajně namítnul, že v koránu, svaté knize islámu, nenašel žádné výzvy k násilí. Pravicový komentátor se tedy začetl a ve své reakci uvádí několik příkladů.

Čtenář Haasova blogu prý nenašel v koránu slova jako „zničit“, „obsadit“ nebo „vyhladit“, to podle komentátora ale není nic zvláštního, protože podobně jako třeba slovo „semtex“ patří zmíněné příklady k moderním pojmům, které v době proroka nebyly používané či vůbec známé.

Moderní výrazy nenajdete. Výzev k násilí je ale v koránu dost

„Ono těch násilných ‚militantních choutek‘ v koránu najdete dost, ale nehledejte je pod moderními výrazy. Ani zmínku nenajdete o sebevražedných pumových atentátech, nebo o raketových útocích,“ vysvětluje Haas. „Zato najdete 133 pokynů k zabíjení (většinou nevěřících, ačkoliv se často týkají také odpadlíků od islámu a vrahů muslimů),“ dodává publicista.

Vycházel prý přitom z anglického překladu, který je považován za nejvěrnější anglický překlad koránu přístupný na internetu a pochází od amerických muslimských obcí. Překlad vydaný muslimskou obcí v Brně Haas ke studiu nedoporučuje, protože je podle něj pro čtenáře očištěný od militantních výrazů. Například výraz „turn them out where they turned you out“ přeložený do češtiny zní „vyhnat“. Zatímco Haas by smysl viděl spíše ve významu „zabte je, kde vás nalezli a kde jste je nalezli vy“.

Svatá válka, rány do šíje…

Haas dále zmiňuje ještě další výroky z koránu, které jsou v brněnské verzi poněkud zmírněny. „Udeřte je do šíjí, až jim způsobíte úplnou porážku,“ píše se v české verzi. Doslovný překlad by prý ale měl být: „Dávejte jim silné rány do šíjí, až jich dost zabijete, nebo zraníte…“

V originálu se dá také podle Haase najít přímé zjevení Alláhovy vůle, která v jeho překladu zní: „A tak ti nařizuje Alláh, abys pokračoval ve svaté válce proti nevěřícím, až dokud nekonvertují k islámu a tím se zachrání od pekelného ohně, nebo alespoň jsou pod tvou ochranou (jsou tvými zajatci).“

Tím Tomáš Haas uzavírá výčet výzev k násilí, který nalezl ve svatém písmu islámu, koránu.

Co napsal Tomáš Haas:

Zeptal se mě jeden diskutující, který tvrdil, že nenalezl v koránu výzvy k násilí, zda bych mu nějaké uvedl.

Chtěl jste pár příkladů „militantních choutek v koránu“:
A připomenul jste mi, že jste nenašel na českém on-line koránu slova „zničit“, obsadit“, „vyhladit“.

Máte pravdu, nejsou tam. A není tam ani slovo „semtex“. Ty příklady, které uvádíte, jsou moderní pojmy, v době prorokově vzácně (zničit), nebo vůbec nepoužívané, dokonce neznámé, a tak je v koránu nenajdete.

Zato najdete 133 pokynů k zabíjení (většinou nevěřících, ačkoliv se často týkají také odpadlíků od islámu a vrahů muslimů).

Najdete též desítky referenci ke svaté válce (jihádu) – a nejde, jak jsem dnes četl v novinách, o nějaký vnitřní boj, vnitřní boj se těžko vedl na koni a korán varuje ty, kdo se vymlouvají a nechtějí do té války jít, protože nemají koně, že je postihne Alláhův hněv. A kdyby šlo o nepřítele v nějakém vnitřním boji, prorok by věřící asi nenabádal, aby při něm lámali krky nevěřících a zabíjeli je, kde je najdou.

Ono těch násilných „militantních choutek“ v koránu najdete dost, ale nehledejte je pod moderními výrazy. Ani zmínku nenajdete o sebevražedných pumových atentátech, nebo o raketových útocích.

Jediné, co se dodnes praktikuje, je házení kameny. Prorok to ovšem nařizoval jako trest pro nevěrné ženy a dnes to častěji dělají, zřejmě jako část školní výuky, palestinští výrostci, kteří ty kameny denně hází na Izraelské vojáky.

A též bych doporučil najít, pokud existuje, nějaký lepší překlad, než je ten sanitizovaný a pro českého čtenáře od militantních výrazů očištěný, vydaný Brněnskou muslimskou obcí.

Mimochodem, ten překlad výrazu „turn them out where they turned you out“ je podivný. Celý večer jej hledám v anglických a arabsko anglických slovnících a nalézám jen „objevit se“, „nalézt něco“, „ukázat něco“. Český překlad brněnských muslimů je „vyhnat“. To je tedy hodně natažené, má to asi být potvzení arabského postoje, že Židé je vyhnali z Palestiny a tak je správné na oplátku vyhnat je. Ale smysl to dává spíše ve významu „zabte je kde vás nalezli a kde jste je nalezli vy“, tedy „zabte je kdykoliv vy na ně, nebo oni na vás narazí“.

V jiné části českého překladu z brněnské mešity se říká „udeřte je do šíjí, až jim způsobíte úplnou porážku“. Doslovný překlad ale je „dávejte jim silné rány do šíjí a až jich dost zabijete, nebo zraníte…“

Dále v témže odstavci jsou naši muslimové ošizeni o přímé zjevení Alláhovy vůle. Originál říká: „Thus (you are ordered by Allah to continue in carrying out jihad against the disbelievers till they embrace Islam and are saved from the punishment in the Hell-fire or at least come under your protection)“.

„A tak ti nařizuje Alláh, abys pokračoval ve svaté válce proti nevěřícím, až dokud nekonvertují k islámu a tím se zachrání od pekelného ohně, nebo alespoň jsou pod tvou ochranou (jsou tvými zajatci).“

V Brně to přeložili naši Islámští učenci jako „A tak budiž“.

Jak k tomu přijdou naši muslimové? A zdali pak Prorok strpí, aby jeho Alláhem mu zjevená slova, rozkazy pro vedení svaté války, cenzuroval nějaký český kritik kdesi na Moravě?

Ten anglický překlad, ze kterého jsem vycházel, je nejvěrnější anglický překlad koránu přístupný na webu a pochází od amerických muslimských obcí a je k nalezení na http://www.searchtruth.com/.

Mimo jiné na něm najdete webové kamery v Mecce, kde můžete právě teď vidět hemžící se muslimy obcházející posvátný kámen.

(Al-Baqara, Chapter #2, Verse #191)
And kill them wherever you find them, and turn them out from where they have turned you out. And Al-Fitnah is worse than killing. And fight not with them at Al-Masjid-Al-Haram (the sanctuary at Makkah), unless they (first) fight you there. But if they attack you, then kill them. Such is the recompense of the disbelievers.

Zabíjejte je všude, kde je najdete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je – taková je odměna nevěřících!

(Al-Anfal, Chapter #8, Verse #17)
You killed them not, but Allah killed them. And you threw not when you did throw, but Allah threw, that He might test the believers by a fair trial from Him. Verily, Allah is All-Hearer, All-Knower.

Nezabil jsi je ty, zabil je Alláh. A když jsi hodil (kámen) nebyl jsi to ty, kdo jej hodil, ale byl to Alláh, který hodil, aby vyzkoušel věřící jeho spravedlivým soudem. Vpravdě, Alláh je vše slyšící, vše znající.

(At-Taubah, Chapter #9, Verse #5) Then when the Sacred Months (the 1st, 7th, 11th, and 12th months of the Islamic calendar) have passed, then kill the Mushrikun (those who do not believe) wherever you find them, and capture them and besiege them, and lie in wait for them in each and every ambush. But if they repent and perform As-Salat (Iqamat-as-Salat), and give Zakat, then leave their way free. Verily, Allah is Oft-Forgiving, Most Merciful.

(Muhammad, Chapter #47, Verse #4) So, when you meet (in fight – jihad in Allah’s Cause) those who disbelieve, smite (their) necks till when you have killed and wounded many of them, then bind a bond firmly (on them, i.e. take them as captives). Thereafter (is the time) either for generosity (i.e. free them without ransom), or ransom (according to what benefits Islam), until the war lays down its burden. Thus [you are ordered by Allah to continue in carrying out jihad against the disbelievers till they embrace Islam and are saved from the punishment in the Hell-fire or at least come under your protection], but if it had been Allah’s Will, He Himself could certainly have punished them (without you). But (He lets you fight) in order to test some of you with others. But those who are killed in the Way of Allah, He will never let their deeds be lost.

A když se střetnete s nevěřícími (v boji – ve svaté válce – jihád pro věc Alláha), udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte! A potom je buď omilostněte anebo je propusťte za výkupné, pokud válka neodloží své břímě. A tak budiž! Kdyby Bůh chtěl, pomohl by si sám proti nim, avšak nečiní tak proto, aby vás jedny druhými podrobil zkoušce. A Bůh nedopustí, aby se ztratily skutky těch, kdož byli zabiti na cestě Boží.

Americký tisk: Za útokem 11. září stojí spojenec USA Saúdská Arábie a přítel George Bushe

Americké noviny New York Post napsaly, že za teroristickým útokem z 11. září 2001 stál spojenec USA, Saúdská Arábie, která teroristům pomáhala. Na útoku se prý měl podílet i přítel rodiny tehdejšího prezidenta USA George Bushe, šéf saúdskoarabské rozvědky a někdejší velvyslanec v USA Bandar bin Sultan, který byl i jedním z hlavních podporovatelů amerického útoku na Irák a angažmá USA v Sýrii. Zprávu citoval i server listu Washington Times.

Tehdejší americký prezident George Bush ml. podle informací New York Post osobně nařídil vyjmutí 28 stran z oficiální vyšetřovací zprávy a jejich začernění. Republikánští kongresmani Walter Jones a Stephen Lynch prohlásili po přečtení 28 tajných stran oficiální vyšetřovací zprávy, že jsou zcela šokování rozsahem zapojení cizí vlády do útoků 11. září 2001. Z 19 teroristů bylo 15 občanů Saúdské Arábie.

Nezvratné důkazy o zapojení vládních činitelů Saúdské Arábie na útoku z 11. září

The New York Post vydal před Vánoci článek o tom, že únik z oficiální zprávy vyšetřovací komise k 11. září podává nezvratné důkazy o zapojení vládních činitelů, diplomatů a tajných služeb Saúdské Arábie do teroristických útoků. Do útoků bylo podle reportu přímo zapojeno saúdské velvyslanectví ve Washingtonu a konzulát v Los Angeles. Únosci letadel a teroristé z Al-Káidy měli prý dostávat od politiků Saúdské Arábie logistickou podporu a finance.

Dle uniklé zprávy únosci spolupracovali úzce s nyní již mrtvým islámským teoristou Anwarem Al-Awlakim. Awlaki prý úzce spolupracoval s ambasádou Saúdské Arábie ve Washingtonu a byl imámem mešity ve Washingtonu, která byla postavena Saúdy.

Články z amerických médií čtěte zde a zde.

George Bush prý Saúdy kryl

O odtajnění dokumentů se již v americkém Kongresu jednalo 2. prosince, ale ještě není jisté, zda získá podporu většiny členů. Wahigton Times píše, že pokud vysocí státní úředníci Saúdské Arábie spolupracovali na teroristickém útoku z 11. září, tak to není jen skandál, ale válečný akt Saúdské Arábie proti USA a že pokud by to američtí občané věděli, byla by po 11. září ve veřejném mínění podpora ne napadení Iráku, ale války proti Saúdské Arábii. Otázky budí i to, proč Bush celou věc tajil. Či zda o 11. září věděl předem s ohledem na plánované napadení Iráku a dalších zemí.

Saúdové jakoukoli roli v 11. září popírají. Na zprávu v americkém tisku v České republice jako první upozornil server Reformy.cz.