Islámský stát padl. Bagdádí přiznal porážku, napsal dopis na rozloučenou

Mosul – Radikální organizace Islámský stát je poražena. Přiznal to sám její vůdce Abú Bakr al-Bagdádí, který vyzval své přivržence, aby utekli a ukryli se v horách. Uvedlat o televize As-Súmaríja.

Irácká armáda ve středu obsadila poslední hlavní únikovou trasu ze západní části Mosulu, který sloužil jako bašta islamistů. Radikálové z hnutí Islámský stát tím pádem přišli o další z tras, kterou utíkali na západ k městu Tall Afar a k syrské hranici.

Samozvaný vůdce uskupení Abú Bakr Bagdádí proto přiznal porážku a podle zpravodajského serveru As-Súmaríja News napsal bojovníkům dopis na rozloučenou. V něm nařídil, aby se džihádisté odpálili, nebo skryli v horských oblastech.

Podle serveru začali mluvit členové hnutí o porážkách nejen v provincii Ninive, ale i v dalších oblastech Iráku. Islamisté se proto snaží město opouštět i tak, že se vydávají za civilisty, v mnoha případech je však udají místní obyvatelé.

O tom, že se blíží konec uskupení, informoval už dříve velitel jednotek irácké federální policie Šakirov Džaudat, který pro CNN uvedl, že teroristé melou z posledního. „Teroristická organizace Islámský stát je v šoku. Mezi islamisty panuje zmatek a poraženecké nálady. Zprávy naší rozvědky z terénu svědčí o tom, že se organizace rozpadá a její velení utíká z Mosulu,“ tvrdí generál.

Boje o Mosul trvají od loňského října. V lednu vládní síly dobyly východní část města, západní část ale stále ovládají džihádisté. O většinu území ale postupně přichází a ztrácí cesty, kterými mohli prchat na západ k městu Tall Afar a syrské hranici.Klíčová operace začala 19. února, kdy východní část města padla po tříměsíčních bojích v lednu. Irácká vládní vojska proto zahájila tažení s cílem dobýt západní část Mosulu, poslední velké městské bašty Islámského státu.

Proti islamistům v současné době bojují desítky různých států, od mezinárodní koalice vedené Spojenými státy, přes Rusko a Turecko až po arabské země. S přicházející porážkou džihádistů se ale objevují hlasy, které tvrdí, že vyhnat islamisty z jejich bašt nestačí.

Spojenými státy podporovaná koalice se totiž zaměřuje pouze na zničení radikálů, nikoliv na jiné povstalecké skupiny či na podmínky, které je přiživují. Ofenziva s cílem dobýt navíc Mosul probíhá, aniž by ji doplnily politické kroky, které by mohly posílit umírněné sunnitské vůdce proti militantům usilujícím o rozpoutání povstání proti bagdádské vládě.

Někteří odborníci se také obávají, že Spojené státy by mohly obsadit irácká ropná pole, což by vyvolalo nepřátelskou reakci sil napříč politickým spektrem. I pokud by se tak nestalo, přispěje porážka radikálů k destabilizaci regionu a toho se budou snažit využít jiné mocenské skupiny.

Otázkou také zůstává, co je ve skutečnosti považováno za porážku Islámského státu. Nepředpokládá se, že by džihádisté kapitulovali, navíc jejich ideologie je v mnoha lidech zakořeněna a byly v ní vychovávány i děti. Bude tedy muset začít rozsáhlý proces deradikalizace s předem nejasnými výsledky.

Proč SYRIZA? Protože EU a velkokapitál zničil Řecko!

Z čeho pramení otřesy a děs z volebního vítězství SYRIZY? Vždyť všichni si museli být vědomi, že vítězství levice způsobila katastrofální politika EU vůči Řecku.

 Tak to suše konstatoval bývalý řecký diplomat a velvyslanec, člen strany Jednotná lidová fronta Leonidas Chrisantopulos.

„Za poslední čtyři roky se Evropská unie snaží „zachránit“ Řecko, a ve skutečnosti zničila jeho lid. Žádné z naordinovaných opatření nepomohlo. A protože Řecko postihla naprostá katastrofa, čekáme už jen zlepšení. Evropská unie již dlouho předvádí evropským národům, že existuje pouze v zájmu evropských bank. Takže jsem moc rád, že dochází ke změně a doufám, že budou mít dopad na celou Evropu,“ zdůraznil bývalý diplomat.

Ve svém volebním programu SYRIZA slíbila, že opustí drastická úsporná opatření, na kterých se předchozí vlády země dohodly výměnou za půjčky z tzv. Trojky – Evropské komise, ECB a MMF.

To by ani nebyla česká pravice, která hned nezačala nasazovat na vítěze řeckých voleb, jimiž líčen jako extremní levice. Místopředseda v tomto mustru extrémní pravice TOP 09 Miroslav Kalousek posměšně komentoval lídra SYRIZY Alexise Tsiprase za větu „dáme lidu naději“ a označil to za obelhávání a nereálné sliby. Britský konzervativec David Cameron zase utrousil, že vítězství levice v Řecku posílí ekonomickou nejistotu EU (až na to, že současnou ekonomickou nejistotu Evropy nezpůsobilo Řecko).

A hned se ozvala i Evropská centrální banka (ECB), že se nemíní podílet na snižování dluhu Řecku. S tímtéž prohlášením si rovněž pospíšila Deutsche bundesbank. To aby bylo jasné, kdo je tady pánem.

Ve skutečnosti je řecký stát a jeho obyvatelstvo terčem finančního a spekulativního kapitálu, jehož cílem je zisk na základě faktické likvidace sociálního státu. Vzhledem k tomu, že Evropská unie a její lídři dnes nepředstavují reprezentanty evropských národů, ale bank (absolutní souhlas s Chrisantopulosem), udeřila na Řecko nevídaná síla sjednocené nadnárodní politiky, médií a finančních institucí.

Dluhy, které Řecko vytvořilo, bylo způsobeno směsicí špatných vlád, falšování, korupce, přehnaných investic do zbrojení a vědomého přivírání očí EU. Především německé, francouzské, britské ale i americké banky financovaly například gigantický vojenský rozpočet, ačkoli si byly vědomy, že Řecko na to nemá. A když bublina praskla, řecké dluhy dosáhovaly výše 120 procent HDP. Avšak někdo to (investice, odškodnění a zisky) rizika investorů zaplatit musí, usoudily a ve spolupráci s eurolídry rozhodly! Tím někým se stali obyvatelé Řecka.

Všechny následné půjčky helénské demokracii nesměřovaly na „pomoc“ Řecku, nýbrž na splacení pohledávak investorů! Ale to nestačilo. Další půjčky, podmíněné sadistickým řezáním výdajů státu, sociálních systémů a důchodů, snižování mezd a k propouštění, dospěly k čtvrtinové nezaměstnanosti dospělých a 60procentní nezaměstnanosti mladých lidí. A co je šokující pro tento aglomerát evropských asociálů? Nevedly k ničemu jinému, než že dluh Řecka vzrostl na více než 170 procent HDP! Otázka zní, je to šokující, nebo předvídatelné?

Média do zblbnutí opakují, že Řecko dostalo „pomoc“ ve výši 240 miliard eur – tedy ohromujících 8,9 bilionů korun. Ale již zapomínají dodat, že samotné řecké vládě z celé ohromující částky zbývalo na chod země něco přes deset procent (podle některých řeckých zdrojů dokonce jen pět procent)! Zbytek šel zpět do kapes investorů, bank a Trojky. A že kromě splácení „starých“ pohledávek, již Řecko tvrdě platí úroky za tyto půjčky právě oné bankovní diktatuře zvané Trojka, která na zbídačelém Řecku vydělává! Proboha, tak jaká pomoc? Vždyť jde o lichvu toho nejodpudivějšího typu.

Ekonomové navíc spočítali, že za při dodržování nebo ještě lépe, prohloubení drakonických asociálních opatření a škrcení ekonomiky, se může Řecko dostat k normálu za nějakých 30 let. Připočteme-li pětiletou „léčebnou kůru“ vychází nám, že si to v malé zemi, srovnatelné počtem obyvatel s Českem, odskáčou zničeným životem dvě generace!

SYRIZA to nebude mít lehké. Nic se nezmění ze dne na den. Ale na rozdíl od apologetů velkokapitálu typu Kalouska, Camerona či Merkelové, jsem přesvědčen, že „dát naději lidu“ je konečně rozumný krok nejen pro obyčejné Řeky, ale ukazuje to cestu i ostatním.

Lauterbachová: Syriza může vyvolat vlnu, která pohne Evropou

Volbami v Řecku je asi poprvé vážně ohrožena dnešní podoba EU, která nedemokratickou cestou hájí zájmy finančních korporací a koncernů. Kurz eura k dolaru se okamžitě dál propadl, a s ním i koruna. 

Ať tak nebo tak, vítězství Syrizy v parlamentních volbách je impulsem, který dá Evropu do pohybu. Do středy již bude oznámena nová řecká vláda, protože jako partner v koalici se přidává euroskeptická strana ANEL, která je spíše pravicová, ale v opozici se Syrizou se osvědčila. Takže levice a pravice se spojuje proti většímu zlu. Tím je nedemokratická a fašismus na Ukrajině podporující bruselská elita. A pokud bude ministrem financí opravdu Yanis Varoufakis,  tak se máme na co těšit.

Syriza může vyvolat vlnu, která pohne Evropou. Přejme si, aby to byla cesta ke skutečné demokracii a cesta evoluční. Podporovat ji budou obdobné strany jako Podemos ve Španělsku, Hnutí 5 hvězd v Itálii. Ale asi ani Francie, Portugalsko a Irsko již nebudou zřejmě trpět další diktát MMF, ECB a EK.

Tím je asi poprvé vážně ohrožena dnešní podoba EU, která nedemokratickou cestou hájí zájmy finančních korporací a koncernů. Kurz eura k dolaru se okamžitě dál propadl, a s ním i koruna. Boj proti „deflaci“ bude tak dle ČNB trvat ještě delší dobu. Reálný kurz koruny se tedy může přiblížit 30 korunám za euro. Hle, jak skromní jsou Češi a ochotní pracovat za minimální mzdu 328 eur, kterou jim nadiktoval směnný kurz ČNB! V Řecku je minimální mzda 683 eur. A trhy, místo aby ocenily skromnost nevědomých Čechů, nás ještě potrestají tím, že nás zase okradou. Půjdeme demonstrovat před ČNB, nebo si necháme jako vždycky všechno líbit?

Warren Buffet už finančním trhům asi nevěří a neúčastní se orgií na akciové burze. Místo akcií nakupuje už přímo podíly ve firmách. Pyramida se začíná hroutit a diktát Trojky je v každém případě u konce, minimálně v Řecku. Politika úspor vedla k dalšímu uměle vynucenému zadlužování zemí jižní eurozóny a k hospodářské depresi a sociálním důsledkům z ní vyplývajícím. Ten, kdo ovládá tisk peněz, zotročuje národy a způsob emise peněz prostřednictvím dluhu soukromých bank, neumožňuje, aby se bez zadlužení státy mohly z problémů dostat.

Syriza nemůže slibovat, že bude plnit „domácí úkoly“, jak si představují finanční elity a přitom sníží nezaměstnanost a nastartuje hospodářský růst. Na druhé straně, pokud budou Řecku dluhy škrtnuty, bude moci začít nové kolo zadlužování pro banky. A o to jim jde. Co víc si mohou přát, když toxický odpad převezme Evropská centrální banka! Převzetí dluhů Evropskou centrální bankou a jejich následné odpuštění však znamená pouze dárek bankám na úkor hodnoty eura a vlastně i koruny. Tedy na náš účet.

Uvidíme, zda se Syriza stane tzv. „systémově relevantní politickou stranou“ jako koupení čeští socialisté, křesťané, či dokonce už vzhledem k přístupu k TTIP i komunisté. Bankrotu Řecka Tsipras zabránit nemůže. A setrvávání Řecka eurozóně dneška koncipované ve prospěch finančních elit – to nemůže vyléčit ekonomiku Řecka z dlouhodobého hlediska.

CETA,TTIP, TiSA – dohody o nichž mnoho nevíme. V čem tkví jejich nebezpečí?

6. listopadu se konala Mezinárodní konference na téma Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) http://akce.vse.cz/detail/3504

O TTIP se nejčastěji hovoří pouze jako o obchodní dohodě. Poněkud zaráží to, že největší obchodní dohoda planety pro 820 milionů obyvatel EU a USA není nijak zvlášť medializovaná. Zdá se, že strategie odvádění pozornosti od podstatných problémů a změn řízených politickými a ekonomickými elitami, která využívá techniky zahlcování veřejnosti bezvýznamnými informacemi, slaví pozoruhodné úspěchy. Lidé musí být neustále něčím zaneprázdněni, aby neměli čas na přemýšlení.

Obdobná dohoda CETA (Kanada – EU), lakmusový papírek pro dohodu TTIP, už je úplně stranou pozornosti ač je vyjednána a měla by se ratifikovat v nejbližších dnech. ČR – pokud vím vyměnila slib ratifikace této dohody za bezvízový režim s Kanadou. A pokud je mi známo, tak se proti dohodě CETA ozvali pouze Piráti, protože její součástí jsou ustanovení, která už EU jednou v podobě dohody ACTA odmítla.

Že se vyjednává další dohoda TiSA (The Trade in Services Agreement) o službách, je už úplně mimo zorné pole veřejnosti. Je zvláštní, jak se promíchávají zájmy států se zájmy korporací. To je to skryté jádro pudla. Dnes už je přece nad slunce jasnější, že v USA vládne korporátní systém a politici jsou pouze placeným nástrojem korporací k prosazování jejich zájmů. Jmenované smlouvy se uzavírají z iniciativy států, ale jsou psány pérem korporací.

Nevyjadřují zájmy národních států, ale výhradně zájmy korporací. Základní informace o dohodě TTIP najde zvídavý čtenář zde: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/transatlanticka-dohoda-o-obchodu-a-investicich-mezi-eu-a-usa-ttip-41079.html

V této informaci jsou zdůrazněny především klady navrhovaného řešení. Patří mezi ně volný obchod a to, že vytvoří nová pracovní místa. Problém ovšem je, že to nelze potvrdit ani teoreticky ani prakticky. Volný obchod neslouží v žádném případě k naplňování sociálních cílů. Otevírání se mezinárodní dělbě práce představuje pro každou zemi zásadní změnu, která vede k přesunům kapitálu, znejistění dosud místní ekonomiky a šokům společnosti. Vzpomeňte na zážitky z počátku devadesátých let!

Volný obchod je hra na vítěze a jenom nejsilnějším přináší užitek. Přestože může být výsledek pro celou zemi nakonec kladný, bude mezi společnost rozložen dosti nerovnoměrně. Argumentace odstraněním cel není korektní, protože jak USA, tak EU, které mají zahrnovat TTIP, jsou členy Světové obchodní organizace (WTO) a jejich vzájemné celní zatížení je již nyní velice nízké. I kdyby byla vzájemná cla snížena na nulu, bude to jen velmi malý rozdíl oproti současnému stavu, bez většího ekonomického dopadu. O cla tedy docela určitě nejde, protože ta jsou mizivá.

Logicky se tak přesouváme k překážkám netarifního charakteru. Překážka obchodu je velice široký pojem. Jsou jimi i různé zdravotní a jiné certifikáty a povolení a samozřejmě i sociálního charakteru. Kolizím bude těžko možné zabránit. Je totiž obtížné jednoznačně určit, kdy se jedná o snahu ochránit obyvatelstvo před nějakými škodlivými dopady a kdy se jedná o protekcionistické opatření obchodníků.

A tak nastupují obavy z odstranění, či snížení evropských standardů. Vždyť americké buď neexistují vůbec nebo jsou podstatně nižší než je zvykem ve staré dobré Evropě. Není divu, že evropské občanské organizace bijí na poplach – proč by Spojené státy, neboť iniciativa vzešla od nich, měly takový zájem na uzavření dohody s EU, kdyby nepožadovaly akceptaci svých, mnohem nižších standardů? Že by manažeři nadnárodních korporací toužili po vyšších sociálních standardech EU? Náměstek ministra průmyslu a obchodu Vladimír Bärtl vypráví pohádky, když říká „Otevírání veřejných zakázek přináší výhody oběma stranám.Odstranění překážek, jako je legislativa Buy American, zajistí USA přístup k levnějším produktům, které nejsou tradičně v USA vyráběny,“ (http://www.mpo.cz/dokument153944.html). Jenže Act Buy Americana je o něčem jiném. Je uplatňován již od minulého století.

Přežil i podpis USA na Všeobecné dohodě o clech a obchodu a založení Světové obchodní organizace, ačkoli jedním ze základních principů mezinárodního obchodu je podle WTO princip tzv. národního zacházení. Národní zacházení znamená, že se zachází se zahraničním zbožím, službami a subjekty (pokud jsou již legálně na území státu) jako s národními, bez diskriminace nebo upřednostňování. Buy American Act, ukládající kupovat přednostně americké produkty, by se tedy mohl zdát v rozporu s tímto principem. Je třeba však tento zákon prostudovat. Neplatí totiž pro jakékoliv nákupy, vztahuje se výlučně na takové projekty, které financuje federální vláda. Že by to nezajímalo korporace? A v projektu americké federální vlády se uplatnil český obchodník?

Samozřejmě, že svou roli hraje také vrcholná geopolitika. Vedle dohody TTIP jednají USA také o dohodě TPP (Trans Pacific Partnership), která se týká asijských zemí mimo země dohody BRICS. Obě dvě dohody sledují několik cílů. Jednak dostat do ekonomického vlivu amerických korporací členy EU a odříznout Evropu od Ruska. U dohody Trans Pacific Partnership pak jde o oslabení Číny, neboť TPP se koncentruje na země, které v posledních letech více obchodují s Čínou, než s USA. Patří k nim především Japonsko a Austrálie. Oba dva návrhy jsou propracované jedním politickým záměrem. Nabízejí zachování zóny, která bude donucena akceptovat americké dolary, čímž budou moci Spojené státy dál kumulovat dluh. Spojené státy se tak snaží udržet svůj ekonomický vliv, kontrolu nad kapitálem.

Tak prý volný obchod přináší nová pracovní místa. Je to častá politická fráze, kterou však není možné prokázat. Je možné se podívat na existující velké a významné zóny volného obchodu. Kritici uvádějí často dohodu mezi Jižní Koreou a USA, která měla vytvořit velké množství pracovních míst, ale v reálu se tato optimistická očekávání nenaplnila. Efektivita skutečně neznamená vznik nových pracovních míst, jako spíš nárůst mezd v silných odvětvích a naopak zánik odvětví, která jsou zkrátka „nekonkurenceschopná“ třeba tím, že je zaveden sociální nástroj minimální mzdy. Dalším příkladem je Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA). Znamenala deindustrializaci a ztrátu milionů pracovních míst v USA a rozvrácení mexického zemědělství masovým importem americké dotované kukuřice. Všechny existující statistiky prokazují prostě opak deklarovaných účinků. Volný obchod je především nástroj efektivity a specializace. Jiná otázka je, jestli tuto specializaci vůbec požadovat za žádoucí. „Banánové“ republiky jsou víc než poučným příkladem.

Smlouvy TTIP i CETA jsou aktivisty nejčastěji kritizovány proto, že stanovují řešení i budoucích kolizí nadnárodními rozhodčími komisemi ISDS (Investor-state dispute settlement), které vlastně obcházejí demokratické principy soudní moci. Tento mechanismus je kritizován i z vládních kruhů německé a francouzské vlády, protože to staví národní stát do podřízené pozice. Ten nástroj už z jiných smluvních ujednání existuje a má své výsledky . Například tabákový gigant Philip Morris žaluje australskou vládu o miliardy dolarů, protože společnosti vznikly prodejní ztráty zákonem, který stanovuje jednoduchý prostý obal pro cigarety všech značek.

Podle ustanovení tohoto nástroje ve Smlouvě o energetické chartě, švédská energetická společnost Vattenfall žalovala Německo pro odstoupení od jaderné energetiky o 3,7 miliardy eur a francouzská společnost Veolia požaduje na egyptské vládě odškodnění za ohrožení svých zisků, protože vláda zvýšila minimální mzdu.

Jednání o atlantické partnerství (Trans Atlantic obchodní a investiční partnerství, TTIP) se staly jedním z nejvíce diskutovaných politických témat v Evropě. TTIP znamená zavedení nové charty práv pro nadnárodní společnosti, kterým zaručuje dříve netušené možnosti „převálcovat“ stát a ve jménu „volného“ obchodu ohrozit standardy práce, ochrany životního prostředí a bezpečnosti potravin. Ve většině evropských zemí již existují protestní hnutí proti TTIP jako přímé hrozby zbytku demokracie na evropském kontinentě. V ČR toto téma zdvihlo hnutí ProAlt prezentované ekonomkou Ilonou Švihlíkovou, ale výrazný dopad do veřejnosti jsem zatím nezaznamenal.

Stanovisko oficiálních kruhů je prodohodové. Česká republika chce, aby současná bilaterální dohoda s USA o ochraně investic byla nahrazena dohodou o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Současná dohoda o ochraně investic z 90. let je pro ČR podle ministerstva nevýhodná. Požadavek vyjádřil ministr financí Andrej Babiš po setkání s hlavním vyjednavačem dohody TTIP a ředitelem Generálního ředitelství pro obchod při Evropské komisi Ignaciem Garciou Bercerem. „Uvědomujeme si, že jde o dohodu mimořádného významu, která usnadní přístup malých a středních firem z České republiky na americký trh, kde v současnosti naráží na překážky nejen celní, ale i regulatorní a byrokratické. Netarifní překážky jsou komplikací například pro automobilový průmysl, který je pilířem naší ekonomiky,“ uvedl Babiš.

Analýza dopadů případné dohody na ČR se podle ministerstva připravuje. „Podle některých odhadů by ČR mohla očekávat 0,2procentní až 2,6procentní růst HDP a vznik 6000 až 20.000 pracovních míst,“ uvedlo ministerstvo financí. Existuje sice analýza, kterou vydala Asociace pro mezinárodní otázky, a která doporučuje vyjednavačům smlouvy, aby opustili kontroverzní Dohodu o sporech mezi investory a a státy (ISDS) http://www.amo.cz/download.php?group=produkty1_soubory&id=632

Pro běžného čtenáře je ale obtížné se problematice orientovat už i proto, že zmíněná analýza je v angličtině a české analýzy dopadu na společnost neexistují. Na německém portálu http://www.mehr-demokratie.de/ jsem našel stručné shrnutí předpokládaných dopadů na spolkové země a obce. Vzhledem ke geografické a národnostní blízkosti by mohlo navodit alespoň přibližnou představu těchto dopadů u nás. Bohužel jsem nenašel link odkud jsem to stáhnul, tak jsem to umístil sem – http://www.kyslinger.info/ttip.pdf Pro ty, jež nevládnou němčinou jsem se pokusil o překlad, který následuje.

Dohoda TTIP z hlediska komunity: Sledujte dopad dohody o transatlantickém obchodu a investičním partnerství pro spolkové země a obce

Krátké shrnutí

Od července 2013 Evropská unie vyjednává s USA o obchodní a investiční dohodě TTIP (Trans Atlantic Trade and Investment Partnership). TTIP se dotýká mnoha oblastí, v nichž spolkové země a obce mají své vlastní kompetence. Široké a obecně velmi důležité spektrum úloh zemských a obecních zastupitelských orgánů ospravedlňuje požadavek je aktivně zapojit do jednání o přijetí TTIP. Ale to se nestalo. Stejně jako není odpovězeno na velkou část otevřených otázek zástupitelů o obsahu, rozsahu a možných důsledcích této smlouvy.

Tato krátká studie Thomase Fritze osvětluje možné důsledky obchodní dohody mezi EU a USA, na spolkové země a obce. Analýza je založena na uniklých dokumentech a mandátu pro jednání Evropské komise, jakož i textovém znění návrhů jednotlivých kapitol a příloh.

Kromě toho bylo dokončeno vyjednávání znění dohody mezi EU a Kanadou, CETA, která je považována za předlohu dohody TTIP. Kapitola o ochraně investic v dohodě CETA například sloužila komisi jako podklad pro veřejnou konzultaci o ochraně investic v TTIP. Dále byly použity kapitoly dotace a výběrové řízení z dohody CETA, protože k těmto otázkám zatím žádné dokumenty dohody TTIP neunikly.

TTIP je podle všech veřejných vyjádření vyjednavačů ještě rozsáhlejší než CETA. Ale i CETA hrozí propašovat TTIP „zadními vrátky“, protože americké společnosti mohou ustanovení CETA využívat pobočkami v Kanadě. Ratifikaci dohody CETA již nestojí nic v cestě a začíná teď, na podzim 2014.

Výsledky ve zkratce

1. Opatření zemí a obcí, která mají vliv na obchodní zájmy transatlantických aktivních investorů by mohli vést k nároku na vyrovnání mezinárodní arbitráží TTIP. K tomu určené rozhodčí orgány ve sporu investor kontra stát již proběhly i v minulosti, aby řešily místní nebo regionální rozhodnutí, zejména proti požadavkům ochrany životního prostředí, licenčním podmínkám, nebo zamítnutí provozní licence. Vzhledem k velmi vysokým transatlantickým investicím, spadajícím pod režim ochrany investic, může počet těchto žalob výrazně stoupnout. V tomto řízení obvykle rozhodují v roli rozhodců komerční právníci. Rozhodčí řízení neexistencí opravných prostředků srovnatelných s legitimitou řádného soudu obchází základní demokratické nástroje práva.

2. Plánovaná kapitola TTIP o službách a investicích ovlivňuje svrchovaná práva zemí a obcí svobodně organizovat přístup na trh, zákaz diskriminace a ochrany investičních pravidel. Opatření, jako je omezení komerce nebo ochrana proti nekalé konkurenci, příjem kampeliček nebo ochrana nájemníků, mohou být pod tlakem, že budou označena jako porušení dohody TTIP.

Bude-li přidána zastřešující klausule, tak jak je obsažena v prvním návrhu TTIP, tak všechny smluvní nebo zákonné závazky smluvních aktérů s transatlantickými investory podléhají režimu ochrany investic. Běžné smluvní spory – i ze smluv, které nemají mezinárodní konsekvence – by se tak povýšili na úroveň mezinárodní obchodní dohody. Střety v obcích kvůli stavebním projektům by tak mohly mít za následek žalobu před mezinárodním rozhodčím tribunálem.

3. Protože neexistuje žádná výjimka zájmů dohody TTIP, je třeba se obávat jakékoliv další privatizace veřejných služeb. Doložka o výjimkách obsažená v první verzi EU seznamu závazků k veřejným službám („veřejné služby“) obsahuje příliš mnoho mezer, aby je mohla účinně chránit. To otevírá privátním společnostem nesčetné možností, jak zasáhnout proti konkurenci ze strany obecních nebo i dalších, ve veřejných zakázkách působících soukromých společností. To by mohly zneužít velké evropské dodavatelské společnosti s kancelářemi ve Spojených státech k stížnostem na požadavek německých měst o místě podnikání. Dohoda prosazuje tzv. princip zachování současného stavu a ustanovení, že nelze zvrátit jednosměrný průběh privatizace , aby nedošlo k porušení smlouvy.

4. Zatím nebyla předložena žádná podrobnější zpráva TTIP koncepce, která by umožnila spolehlivou výpověď o budoucí struktuře dotačních pravidel. Následuje-li ale dohoda TTIP vzor smlouvy EU s Kanadou (CETA), jsou náhrady (dotace) za veřejné služby napadnutelné. Tak, mimo jiné, je třeba se obávat, aby dotace veřejné služby nebyla považována za „nepřímé vyvlastnění“ – což je možnost, kterou dohoda CETA nevylučuje. Soukromí poskytovatelé, jako jsou velké řetězce nemocnic, které již nyní žalují vyrovnávací příspěvek obcí, by takovou doložku mohly zneužít.

Příklad: Spolkový svaz německých soukromých klinik (BDPK) v precedenčním procesu žaluje okres Calw (v Baden-Württembergsku), kvůli vyrovnávacímu příspěvku poskytnutému okresní klinice.

Zemský soud Tübingen žalobu zamítl, ale BDPK již oznámil odvolání. BDPK je součástí velkých řetězců nemocnic, jako jsou kliniky Helios Fresenius (Poznámka: Fresenius vlastní Helios Kliniken , je to více než 100 nemocnic a více než 30.000 lůžek, léčí více než 4 miliony pacientů ročně. Provozovatel nemocnice je největším poskytovatelem lůžkové a ambulantní péče v Německu), za kterými stojí mocný americký kapitál. TTIP by umožnil akcionáři amerického Fresenia jak BlackRock, nadále vyvíjet další tlak na místní úřady prostřednictvím nároků na náhradu škody před zvláštní soudy. (Poznámka: BlackRock, Inc. je nadnárodní investiční společnost se sídlem v New Yorku. Společnost byla založena v roce 1988, zpočátku jako řízení rizik a s pevným výnosem. BlackRock je největším světovým správcem aktiv. Ve finanční hantýrce je známá pod nickem šedá banka)

Pokud budou platit v dohodě TTIP podobná pravidla pro vytváření transatlantického trhu veřejných zakázek, jako v dohodě CETA, veřejné zakázky budou pro soukromé společnosti na obou stranách Atlantiku dostupnější. Stanovením prahových hodnot, nad kterými musí být řešeny v transatlantickém prostoru, veřejný trh ztrácí hřiště pro autonomní obchodní politiku. Sociálně-ekologické reformy, zadávání veřejných zakázek, stejně jako je uzavírání věrnostních doložek mohou být v rozporu s pravidly TTIP. Vzhledem k nedostatku zakotvení sociálních standardů, jak je tomu již v případě dohody CETA, jsou právě kritéria sociální kritéria, jako je například dodržování kolektivních smluv napadnutelná jako porušení smlouvy.

Autor: Leo K.

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2014/11/19/jeste-o-ttip/

Smlouva TTIP rozloží celé státy a povede k nezaměstnanosti

EU ztratí kolem 583 tisíc pracovních míst do roku 2025. TTIP je nástrojem přerozdělování od chudých směrem k bohatým. Ti budou skutečným vítězem, díky dalšímu nafukování indexů na burze.

První skutečně nezávislá analýza dopadů smlouvy o transatlantickém obchodním a investičním partnerství TTIP byla uveřejněna 24. října 2014 v USA Institutem pro globální rozvoj a životní prostředí na univerzitě Tuftsu, je podepsána autorem Jeronimem Capaldem, najdete ji zde(external link). Tuto zprávu stojí za to si řádně prostudovat. Potvrzuje pouze argumenty odpůrců smlouvy. Pro Evropu bude mít podepsání této smlouvy dalekosáhlé důsledky. EU ztratí kolem 583 tisíc pracovních míst do roku 2025. TTIP je nástrojem přerozdělování od chudých směrem k bohatým. Ti budou skutečným vítězem, díky dalšímu nafukování indexů na burze.

Jak dopadneme

Je otázkou, zda smlouva skutečně přinese vypočítané zvýšení životní úrovně amerických rodin a snížení příjmové základny rodin evropských, nicméně uveřejněná data říkají toto: Příjmy domácností v Německu by měly poklesnout o 3 402 eur ročně, ve Francii o 5 518 eur, v zemích severní Evropy o 4 448 ročně. Méně by měl být postižen evropský jih, ale zde je již tak situace katastrofální a všechny země jsou prakticky na kolenou.

Propad německé ekonomiky bude mít ovšem dramatické dopady i do české ekonomiky, jak nám fundovaně včera vysvětlil v Hydeparku prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Byl to pořádný rozdíl oproti plácání nesmyslů guvernérem České národní banky Miroslavem Singerem předevčírem, tedy 12. listopadu 2014. Ten mele pořád svou o příznivých dopadech oslabování kurzu koruny na ekonomiku a dokonce i oslabování kurzu eura, které se prý nakonec projeví pozitivně na německém exportu. Zastavení kvantitativního uvolňování v USA a zvýšení úrokových sazeb, které se v USA plánuje, prý Německu nakonec bude ku prospěchu. Boží prostoto, spráskla by ruce moje babička!

Jen ať si placený bankéř Singer vychvaluje USA, jenom hlupák by mu skočil na špek. FED připravuje pouze útěk kapitálu z Evropy a hrob jí vykopává svou politikou ECB a Evropská komise s celým plánem TTIP, TISA a CETA.

Země severní části Evropy budou teď poslány do konkurzu, a tato studie to dokládá. Propad byl zatím vyhrazen pouze zemím jižní eurozóny, ale po zavedení TTIP daňové příjmy severních států výrazně poklesnou, což bude znamenat přísnou politiku úspor a postupný úpadek funkcí doposud slušně zajišťovaných státy jako je Rakousko, Německo, Švédsko, Finsko či Holandsko.

Evropská komise v kleštích

Abychom se však nemýlili: Ke zhoršení dojde i ve Velké Británii, poněvadž i zde se zvýší nezaměstnanost, a jediný, kdo vydělá, bude londýnská City. Zcela jednoznačně z této politicky připravené akce mají profitovat Američané. Nárůst exportu o 1,02 %, HDP o 0,36 %, 784 tisíc nových pracovních míst a o 699 eur vyšší příjmy amerických domácností, stejný má být i nárůst daňových příjmů.

Studie je jedna věc, druhá věc je realita, která ukáže, zda si toto vše nechají Evropané líbit. Angela Merkelová, Sigmar Gabriel a Jean Claude Juncker nás uklidňují, že doložka o arbitrážích, díky nimž mohou koncerny a korporace žalovat celé státy, může být ze smlouvy snadno vyňata. A také prý nemusíme jíst prochlórovaná kuřata, vezmeme-li tuto absurditu vážně. A to je prý velké vítězství Evropské komise při vyjednávání. Evropská komise si nechala také vypracovat „nezávislou studii“, kterou ovšem sama dobře zaplatila, aby měla argumenty pro veřejnost, proč TTIP podepsat. Za naše peníze se máme dozvědět, že jenom TTIP je zachráncem evropské ekonomiky.

Jedno je stoprocentně jisté: Od přijetí eura to jde v Evropě z kopce dolů. Poválečná silná marka rozhodně v Německu nevedla k poklesu konkurenceschopnosti a exportu, jak se nám snaží namluvit naši experti z ČNB. A to je prostě lež. Jak již bylo zmíněno výše, profitovat budou především velké burzy ve Frankfurtu a Londýně a spekulanti, kteří budou nafukovat akciové bubliny, protože potřebují zvyšovat ceny akcií. Většina penzijních fondů totiž investovala na burze. Aby nepadly, tak potřebují penzijní fondy růst kurzů. Navíc úroky z vkladů při stávající politice ECB a FEDu, ale i ČNB již nic nenesou, vinou obrovskému tisku levných peněz (fiat money). Že bude obětována jedna generace na oltář velkého Minotaura za oceánem? Ale to je přece politikům a bankéřům úplně jedno!

Autor: Květa Pohlhammer Lauterbachová

http://e-republika.cz/article2877-Smlouva-TTIP-rozlo-i-cele-staty-a-povede-k-nezam-stnanosti

Zabraňme výprodeji demokracie – podpořme petici proti obchodní dohodě TTIP!

Tisková zpráva Hnutí za Přímou Demokracii

Plzeň, 10. 11. 2014 – Hnutí za Přímou Demokracii chce upozornit na nebezpečný postoj vlády k připravované obchodní dohodě TTIP mezi EU a USA a zároveň vyzývá občany, aby podpořili petici Evropské občanské iniciativy proti TTIP zdola.

„Nemůžeme mlčet k tomu, že ministr financí Babiš potvrdil hlavnímu vyjednavači dohody TTIP Bercerovi maximální podporu ze strany České republiky. Pokud Babiš tvrdí, že dohoda usnadní přístup malým a středním firmám z České republiky na americký trh, že prioritou ČR je odstraňování netarifních bariér, nahrazení zastaralé bilaterální investiční dohody s USA a zajištění klíčových zeměpisných označení pro české výrobky na americkém trhu, potom nám předkládá jen jednu stranu téže mince. Tu druhou nám zamlčel. Zřejmě proto, že se nám vůbec nebude líbit. To je pro občany velmi nebezpečné“, uvádí mluvčí HzPD Ladislav Štítkovec.

Na obou březích Atlantiku se vzedmula obrovská vlna kritiky, která poukazuje na nebezpečnost tajných vyjednávání o TTIP, které ovlivňují lobbistické tlaky nadnárodních korporací. Ty budou mít z dohody největší profit a především v  jejich zájmu se dohoda připravuje na úkor obyčejných lidí. Kritika se týká především řešení sporů mezi investory a státy a pravidel pro spolupráci v oblasti regulace. Jedná se hlavně o obavu ze snižování zaměstnaneckých, sociálních, enviromentálních, spotřebitelských norem, deregulace veřejných služeb (např. voda) a kulturního bohatství.

Varování a protesty k TTIP přicházejí jak z akademické půdy, tak z občanského sektoru. Nepřehlédnutelné jsou kritické hlasy od nositele Nobelovy ceny Josepha Stiglitze, z časopisu Economist nebo od odborových centrál z USA a EU k doložce o ochraně investic (ISDS), která dává společnostem více práv než národním vládám a občanům a umožňuje jim napadat jejich demokratická rozhodnutí u soukromých soudů.

Významnou protestní silou se stala Občanská evropská iniciativa Stop TTIP, za kterou v tuto chvíli stojí více než 290 organizací z 18 zemí EU, která požaduje zrušit mandát Evropské komisi pro jednání o smlouvě Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) s USA a také neuzavřít komplexní hospodářskou a obchodní dohodu (CETA) s Kanadou.

„Je velice podivné, že vláda ignoruje odůvodněné kritiky ze všech možných stran. Navíc nebezpečnost TTIP lze vyvodit i z praktických příkladů smluv, které již byly v minulosti uzavřeny jinde. Například není složité si zjistit, že po 20letém fungování dohody NAFTA (USA, Kanada, Mexiko) Mexiko skončilo zničením zemědělství, částečným vylidněním, válkou drog a masovou emigrací do USA, a Kanada ztratila svůj status jako jeden z globálních lídrů v mnoha průmyslových odvětvích“, přidává mluvčí L.Štítkovec

Hnutí za Přímou Demokracii, jako člen koalice organizací EOI Stop TTIP, již nějakou dobu upozorňuje na negativní, dlouhodobě nevratné důsledky dohody TTIP a je důležité, aby se široká veřejnost dozvěděla, co se na ni chystá. V tomto úsilí hnutí spolupracuje s dalšími organizacemi v ČR, jako jsou AlternativaZdola, IuRe, ProAlt a další. Je však potřebné, aby se k podpoře protestu proti TTIP vyjádřili i odboráři, malopodnikatelé a živnostníci. I oni budou smlouvou postiženi.

„Pokud Babiš a celá naše vláda podporují bez výhrad TTIP, potom hájí zájmy nadnárodních společností. Je tedy nutné jim důrazně připomenout, na které straně mají stát. Pojďme tedy společně vyvinout tlak na naše i evropské politiky, aby zabránili výprodeji demokratických pravidel soukromými společnostmi. Na evropské úrovni lze podepsat petici proti TTIP, kterou během tří týdnů podepsalo více než 850 000 občanů EU. U nás potom je nutné psát dopisy politikům, organizovat protestní akce, diskusní fóra, přednášky. Jinde v EU to vře. My nemůžeme být pozadu. Je třeba zorganizovat i v ČR širokou protestní koalici občanů a organizací, jejichž zájmem bude donutit vládu, poslance hájit zájmy jejich občanů.“, uvádí závěrem mluvčí HzPD Ladislav Štítkovec

Za Hnutí za Přímou Demokracii

Ladislav Štítkovec, mluvčí

Poznámky:

Odkaz na stránky petice – https://stop-ttip.org/podepiste/

ECI Stop TTIP na FB – https://www.facebook.com/eci.ttip?fref=nf

Stop TTIP na webu HzPD – http://www.hzpd.cz/eci-stop-ttip/

Proti TTIP CZ – https://www.facebook.com/vttip.cz?fref=nf

Hnutí za Přímou Demokracii je občanským sdružením založeným v únoru 2001. Není politickou stranou, nechce jí být a neusiluje o vstup do Parlamentu ČR. Avšak usiluje o změnu postavení občanů v politickém systému naší země tak, aby se v souladu s Ústavou ČR stali skutečnými nositeli moci ve státě.

Autor: Ladislav Štítkovec

http://outsidermedia.cz/zabra%C5%88me-v%C3%BDprodeji-demokracie-podpo%C5%99me-petici-proti-obchodn%C3%AD-dohod%C4%9B-ttip/

Slavný americký patriot píše „účtenku“ hroutících se Spojených států. Míříme k neschopnosti a úpadku

Když byly autorovi tohoto článku tři roky, Japonské císařství zničilo lodě Pacifické flotily Armády Spojených států, které kotvily v Pearl Harboru. Ještě než mé maličkosti bylo sedm, generál MacArthur seděl v kanceláři v Tokiu s výhledem na Císařský palác a diktoval na kolena sraženému Japonsku mírové podmínky.

Autor: Pat Buchanan

Duch vítězství

V roce 1956 prezident Eisenhower, na kterého velmi zapůsobil Hilterův „vynález“, zvaný Autobahn, nařídil postavit americký systém dálnic (Interstate Highways), který by svázal celé Státy do jediné dopravní sítě. Byla to jedna z největších státních zakázek v historii. Silnice stály a byly funkční do deseti let.

PJB

Patrick J. Buchanan

O pět let později, v roce 1961, John F. Kennedy prohlásil, že Spojené státy, které v kosmickém závodě porazil Sovětský svaz Nikity Chruščova, do konce desetiletí dostanou člověka na Měsíc a zpět. A v roce 1969 president Nixon na palubě letadlové lodi USS Hornet vítal zpátky doma astronauty Armstronga, Aldrina a Collinse z Apolla 11.

Co se stalo s Amerikou těch let? Kam se poděl ten národ, který dokázal vše, co si předsevzal? Co se to s námi stalo?

Sonáta pro neschopnou vládu

Letos v  říjnu jsme viděli, jak přeslavné Centrum pro prevenci a kontrolu nakažlivých chorob (Center for Disease Control, CDC) bezvýsledně „koumá“ nad primitivní otázkou, kterak ochránit Spojené státy před epidemií eboly, jež vypukla ve třech malých státečcích kdesi na pořeží Afriky.

V září přelezl útočník ozbrojený nožem plot Bílého domu, vzal to poklusem přes Severní trávník, prošel odemčeným předním vchodem prezidentovy rezidence, přepral policistku a proháněl se po Východním pokoji, než ho zpacifikoval agent tajné služby, kterému náhodou zrovna končila směna. Prezident odjel jen chvilku předtím.

O několik dní dříve pustila ochranka do výtahu s prezidentem Obamou jen tak beze všeho ozbrojeného příslušníka místní bezpečnostní služby, který měl, jak se později zjistilo, šílenou kriminální minulost.

Ilegálové a veteráni

V létě jsme se dozvěděli, že hranice s Mexikem přešlo přes šedesát tisíc dětí a mladých lidí ze Střední Ameriky. Pohraniční stráž prý neměla šanci.

„Outsourcovali“ jsme budoucnost: půjčujeme si od Číny na to, abychom v Číně nakupovali. Půjčujeme si od Japonska na to, abychom mohli bránit Japonsko – a Evropu, přesto, že od druhé světové války uplynulo už málem sedm desetiletí.

Na jaře zase národem otřásl skandál, když se zjistilo, že nemocné a trpící veterány amerických válek lékaři z Úřadu pro záležitosti veteránů schválně nechávali čekat měsíce na ošetření. Mnozí z ubožáků čekání nepřežili.

Jak se utopit v louži

O něco dříve odstartovala léta připravovaná Obamova reforma zdravotnictví(Obamacare), jen aby se z ní okamžitě stal celonárodní terč vtipů a synonymum pro nekompetentní vládnutí.

A za prezidenta Bushe udeřil hurikán Katrina. Třicet tisíc obyvatel New Orleansu muselo tehdy čekat řadu dní, než se vládě podařilo se k městu propracovat rybníkem špinavé vody, který za sebou divoké počasí zanechalo. Městským i státním úřadům se věci vymkly z rukou.

Britové přitom dokázali v roce 1940 během pěti dnů zachránit tři sta padesát tisíc vlastních vojáků, obležených u Dunkerque, a odvézt je ne přes jezero, ale rovnou přes moře, jen s pomocí civilních člunů a jachet, a ještě pod nosem Wehrmachtu a Luftwaffe.

PP koláž

Státem proniká malátnost

Není moc divu, že důvěra Američanů ve schopnosti jejich vůdců a vlád se hroutí. Většina občanů je toho názoru, že to se Spojenými státy jde z kopce, budoucnost nebude tak dobrá jako minulost. Naše země kráčí špatným směrem. Stát a jeho občané malátní. A pro jejich pocit bezmoci jsou dobré důvody.

Zdá se, že všechny naše poslední války – ať už v Afghánistánu, Iráku, nebo Libyi – nás zanechaly v horší pozici, než jsme byli před nimi. A pro boj v nejnovější válce Spojených států v Iráku a Sýrii nemáme ani důvěryhodnou strategii, ani dostatek vojáků na to, abychom Islámský stát přemohli.

A už teď se Američané správně ptají: Proč? Je tohle vlastně naše válka?

USA? Pobočka Číny

Od poloviny sedmdesátých let stagnují reálné příjmy amerických domácností. Máme nepřetržitě deficit obchodní bilance, který nyní přesahuje deset bilionů (v orig. ten trillions, pozn. překl.) dolarů. Za vlády prezidenta Obamy přerostl státní dluh Spojených států náš hrubý domácí produkt. Naše výrobní kapacity jsou naprosto vytunelované, nezářným příkladem je bankrotující Detroit.

„Outsourcovali“ jsme budoucnost: půjčujeme si od Číny na to, abychom v Číně nakupovali. Půjčujeme si od Japonska na to, abychom mohli bránit Japonsko – a Evropu, přesto, že od druhé světové války uplynulo už málem sedm desetiletí.

Poštovní přepravce FedEx dokáže bez problémů sledovat dráhu milionů poštovních zásilek, které každý den přepravuje. Naše vláda ale zato nedokáže vypátrat a repatriovat dvanáct milionů ilegálních přistěhovalců.

Třicet let po reaganovské amnestii, s níž přišel příslib zabezpečení naší hranice, připravuje Obama další prezidentskou amnestii, kterou legalizuje pobyt nespočetných milionů nelegálních přistěhovalců – sotva bude po volbách. O bezpečí na hranicích si můžeme nechat leda zdát.

Jsme lépe informovaní?

Pokud má vláda nějakou skutečně všeobecně uznávanou roli, pak jí jistě je stavba silnic, mostů, dálnic či letišť a provozování veřejného školství. Kupodivu ale vidíme, jak se americká dopravní infrastruktura pozvolna rozpadá, americké děti jsou v mezinárodním srovnání čím dál nevzdělanější a trhlina, která zeje mezi dětmi a mládeží různých ras, co do výsledků na akademickém poli, se nikdy nezacelila, ačkoli jsme za půl století do takzvaně rovnoprávného školství nastrkali biliony dolarů. Dokonce i viceprezident Joe Biden přezdívá newyorskému vzdušnému přístavu La Guardia, který by měl být naší národní vizitkou, „letiště Třetího světa“.

Mnoho soukromých firem ve Státech si vede skvěle. Ale americké veřejné instituce – snad kromě armády, která vede další a další války – jak se zdá, selhávají.

Kongres je zablokovaný. Prezidenta všichni mají za blábolícího nekompetentního troubu. Nejvyšší soud je nenapravitelně rozpolcen. Naše politické, rasové a kulturní střety, jejichž původ lze vystopovat až k revolučním náladám šedesátých let, se každodenně zvětšují. Mohutně k tomu přispívají televize, internet a sociální média.

Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí/chaos a zmatek zaplavily svět, píše ve své básni Druhý příchod básník William Butler Yeats.

Konzervativní politička a spisovatelka Clare Luceová to vyjádřila podstatně prozaičtěji. „Na světě jsou dva druhy lidí, říkala s oblibou. „Optimisté a pesimisté. Rozdíl mezi nimi je v tom, že pesimisté jsou ti lépe informovaní.“

Zdroj.

Cameron: Ještě slovo a zavřu vás! Aneb jak Britanistán hodlá zneužít islámský militantní klér v zemi k potlačení svobody slova obyčejných Britů! Konspirační servery brzy skončí?

Utíkáme mílovými skoky k demokratuře, tedy k diktatuře mnou nazývané demokrastije (dem-okrást-i-je), kterou si v našem prohnilém západním společenství nemohoucích stavíme nad úroveň Boha, morálky, rodiny a zejména vlastního svědomí. Protože to, co se chystá v zemi Albionu právě nyní, to je pouze důkazem toho, že tzv. „End Game“, tedy šachová koncovka už spíš připomíná „Game Over“, tedy konec hry se vším všudy. Bude hůř? Ne, nebude, protože hůř už je. A nejenom v Británii, ale všude okolo nás, kam až naše oko dohlédne.

David Cameron, jméno vhodné spíš pro nějakou značku chlastu než pro střízlivého politika umírněného západního střihu, totiž přišel ve svém zarputilém tažení proti svobodě jednotlivce s naprosto geniální myšlenkou, která by se de facto dala zařadit k oné kauze dítěte a vylité vaničky. Protože jak jinak lze nazvat snahu o ochranu britské demokracie, kdy základní pilíř této demokracie (svoboda slova) má být podle Camerona suspendován, aby prý militantní nepřátelé demokracie (ne výslovně islamisté) nemohli verbovat a motivovat nové stoupence na sociálních sítích. Zděšení, které tento návrh vyvolal v Británii, je pochopitelné, ovšem o to více je znepokojující, kolik Britů s tímto krokem souhlasí.

Ani slovo proti režimu, ksindle!

David Cameron navrhuje [1], aby kdokoliv, kdo zpochybňuje oficiální teorie, pohledy a závěry (např. ohledně 9/11, o původu vzniku a financování ISIL apod.), byl považován za extrémistu a teroristu. Dokonce pouhé zhlédnutí videa na internetu propagující alternativní pohled či zpochybňující nějakou oficiální tezi, je podle Camerona projevem terorismu. Dále by pravicoví radikálové a neonacisté měli mít zákaz veřejných vystupování, včetně televize, internetu a médií obecně. Cameronův proslov v OSN (video na konci článku) působí jako z jiného světa, mimo současný časoprostor. Policie a tajné služby by měly oprávnění stíhat a zatýkat všechny, a teď dávejte pozor, kteří se podílí na šíření konspiračních informací vedoucích ke svržení demokratického establishmentu. Ano, čtete správně. A aby nebylo o tomto pochybností, o tom, kdo rozhodne o tom, zda-li např. vaše vyjadřování na internetu má intenci a směr vedoucí ke svržení establishmentu, o tom by rozhodovalo britské ministerstvo vnitra. Prostě nějaký uvědomělý úředník.

Zákaz by se rovněž vztahoval na ne-násilné skupiny, které ovšem svým charakterem rovněž prý usilují o překreslení současného mocenského uspořádání v Británii a de facto v celém západním světě. To se vztahuje nejen na islamisty, ale pozor, taktéž na Euroskeptiky, na skupiny a jednotlivce odmítající integraci Británie do EU. Že vám to kapke připomíná fašismus? No, tak to vám připomíná dobře a správně. Ovšem tak, jak nakoupíte, tak rozhodně prohloupíte, protože zde musí i slepý člověk najednou vidět, že tak nějak vůbec nejde o ten Islám, tak nějak vůbec nejde o Islámský stát kdesi v Iráku a v Sýrii. Najednou jde o Brity, o Evropany, najednou jde o Euroskeptiky, najednou slyšíme z úst britského premiéra newspeak jako vystřižený z Orwellových románů, slyšíme takové to klasické „Buď dobrý, bratře!“, protože když nebudeš a pustíš si ústa na špacír, zavřeme tě do díry anebo úplně zmizíš.

Koneckonců, Británie má zkušenosti s mizením nepohodlných vězňů, s vyhazováním německých válečných zajatců z letadel nad atlantickým oceánem v 50. letech (KGB se o tomto dozvěděla v roce 1959 od svého rezidenta v Londýně, který se operace „Randall“ účastnil), kteří měli být propuštěni domů, ale jaksi věděli příliš mnoho o spolupráci britských tajných služeb s Berlínem v průběhu II. sv. války a o financování německého válečného průmyslu z britských a amerických úvěrů, včetně toho, že spojenci věděli o německých vyhlazovacích koncentrácích po celou dobu válečného konfliktu, koneckonců, ze stejného důvodu byl v roce 1987 zamordován ve své cele i Rudolf Hess, který měl být propuštěn koncem roku 1988 z vězení. Paradoxně, přestože se nikdy neúčastnil vyhlazování Židů, že mu nebyla prokázána žádná zvěrstva, byl držen v izolaci až do své, údajně sebevražedné, smrti koncem 80. let. Proč? Věděl příliš mnoho. Kauza IG Farben a písemné materiály zabavené sovětskou armádou ukázaly, že britské a americké banky ještě v únoru roku 1945 uvolňovaly Německu úvěry skrze švýcarské banky na financování německé zbrojní výroby, americká firma Dupont dodávala dokonce chemické látky Německu nezbytné pro výrobu Cyklónu B skrze švédské obchodní firmy na zpracování nábytkového dřeva. Ale během tribunálu s nacisty po válce nic z tohoto nezaznělo, pochopitelně, historii vykládají vždy vítězové.

Pod dohledem kamer vstříc životu v diktatuře

Británie pokračuje i nyní v politice dlouhých nožů. Britský občan je už přes 30 let vystaven dozoru a dohledu milionů pouličních kamer. Totalita a autokracie je v dnešní Británii moderována jen pravidelnými reality show z královské rodiny, kdy média se úchylně zabývají tím, jaké šatičky malému princátku navlékne Kate dnes a jestli královská rodina čeká dvojčátka. A zpoza plotu následník trůnu zamává hysterickému davu, zatímco o dvě ulice dál v mešitě Imám káže o Džihádu proti Britům.

Asi jste zaregistrovali nápad Viktora Orbána zpoplatnit datové přenosy v Maďarsku částkou okolo 13,- Kč za 1 GB. Někdo si možná řekne, že to je výstřelek. Přece něco takového by totálně zlikvidovalo síťovou neutralitu, omezilo traffic, radikálně snížilo provoz mediálního obsahu streamovaného na internetu, videa především. Ale pokud si myslíte, že jde jenom právě o výstřelek, vyvedu vás z omylu. Viktor Orbán toto nemá ze své hlavy. To je inspirace, kterou získal v USA. Tam totiž právě probíhá válka o přijetí nového telekomunikačního zákona, v jehož návrhu jsou nová pravidla pro zpoplatňování datového provozu na internetu a de facto jde o stejný návrh jako v Maďarsku a aktivisté proti tomu protestují [2][3]. Podle těchto nových pravidel by objem dat proudící sítěmi byl zpoplatněný originátorem anebo příjemcem. Zatímco maďarský model počítá s tím, že by poplatek platil pouze originátor. Rozdíl je i v tom, že v USA by šlo o zdanitelný příjem provozovatele sítě (a stát by dostal daně z tohoto příjmu, tedy nepřímá daň), v Maďarsku by stát dostal daně přímo za traffic jako takový, tedy by šlo o přímou daň. V principu je to ale jedno a totéž, prašť jako uhoď.

Nejspíš vás napadne, že jde o prachy. O to, jak dostat více peněz z provozu internetu do kapes firem anebo státu. Ale ono to tak není. Když se podíváme na makroekonomický přínos internetu pro národní ekonomiku, je zcela jasné, že čím svobodnější a lacinější internet, tím větší výnos pro firmy, a tím pádem větší výběr daní. Zdaňování internetu je naproti tomu kontraproduktivní. Takže, proč tato snaha? O co jde? No, odpověď je jasnější, než se může zdát. Jde pochopitelně o utažení svobody v přístupu k informacím a médiím.

Dobře si všimněte, jak fungují mobilní operátoři. Je možné přes ně kontrolovat email? Ano. Je možné, přes ně chatovat? Ano. Ale je možné přes ně stahovat ripnuté filmy? Nebo streamovat datově náročné přenosy, zápasy, turnaje a sportovní eventy? To už zdaleka taková sláva není, protože datový limit je zde účinným protipirátským nástrojem. Je tudíž logické, že za snahou o pád síťové neutrality v USA stojí společnosti jako MPAA nebo filmová holywoodská studia. Protože když síťová neutralita padne, padne i stahování filmů z internetu, neboť gigabajt dat už bude najednou podstatně dražší.

Hlava zmije syčí zpoza západního břehu Atlantiku

Cameronův nápad na omezení svobody slova tak nemá zdánlivě mnoho společného s maďarským a americkým úprkem za omezením internetových přenosů, ale ve skutečnosti je to přesně naopak. Obě snahy vychází ze společné koncepce Nového světového řádu (NWO), který má fungovat na principu „kreditního systému“. Bezdrátové platby, NFC technologie, RFID čipy, to vše jsou produkty tohoto systému. V rámci snahy o kontrolu médií tak postupně budou odstřihnuty komunikační spektákly, tedy televize a nezávislá videa na internetu. Čím dražší bude stream na internetu, tím méně budou moci nezávislé organizace a jedinci ovlivňovat svými názory veřejnost. V druhé fázi půjde o omezení obsahové stránky projevu jedince, na veřejnosti, v médiích a na internetu. To řeší Cameronův plán. I v Česku se už rozjíždí kampaň v mainstream médiích. Vysílačka iDnes pravidelně uveřejňuje debunking na téma kritiky konspiračních teorií, s paličatou zarputilostí, s vědeckým propagandismem [4][5] (Koblerův efekt – Dehonestace skrze důkaz opírající se o propagandistickou kapacitu, jinak nazývaná „vědeckým propagandismem“) jakoby snad se někdo snažil přesvědčit určitou skupinu lidí, že určitým informacím na internetu nemají věřit, protože jsou to konspirace, áááno! Popravdě řečeno, dříve se mainstream média kritikou konspiračních portálů nezabývala. Co to, že najednou až teď? Že by alarm? The last call? Povel k mobilizaci zeshora?

Někteří odborníci tvrdí, že současná snaha za omezením internetu a přenosů, resp. spotřeby dat, je motivována zkrátka hardwarovým stropem současného internetu. Už nezbývá kapacita pro zajištění neutrálních přenosů při stejné rychlosti. Proto jsou možná dvě řešení, buď posílení infrastruktury, anebo regulace přenosů skrze zpoplatnění toho, co bylo dosud tak nějak grátis. Že se ale na tomto svezou zájmy jiných skupin, především NWO, to je nabíledni. Protože tahle šance se už podruhé nemusí naskytnout. Prostě se dnes využije tato situace a řekne se, že se musí internetové přenosy regulovat, aby nám internet nezkolaboval. A začnou se zpoplatňovat přenosy, terminované přenosy, dálkové přenosy dat, originované přenosy, začnou se přenosy danit, začne se omezovat broadcast, tedy počet firem a osob, které smějí vysílat data na internetu, dojde k omezení mediálních platforem, které mají nezávislý profil, protože ty nebudou mít peníze na zaplacení prémium přenosů, to budou mít pouze mainstream giganti typu Netflix nebo Youtube.

Nebude dlouho trvat a nezávislý obsah bude potřebovat peníze k tomu, aby vůbec mohl na internetu dál působit. Alternativní média budou potřebovat peníze na pokrytí originovaného datového trafficu, a to bude vyžadovat jednak pravidelné příspěvky, ale později dokonce i placený přístup k článkům, jak už to vlastně některé publicistické portály dnes mají v provozu, ovšem ze zcela jiných než existenčních důvodů. Přenosy dat jsou přitom obrovské. Jenom AE News denně generuje traffic v desítkách gigabajtů a pokud ty přenosy by nebyly „flat“, tedy bez omezení objemem, tak bychom museli skutečně začít hledat financování a investora, což nechceme, protože chceme zůstat nezávislou alternativou. Neberte prosím tuto situaci na lehkou váhu. Snahy o likvidaci „síťové neutrality“ a zpoplatnění datových přenosů jdou nejen proti pirátům a stahovačům, jak by se mohlo zdát, ale hlavně proti nezávislým médiím. Protože jestli jsou nezávislá média v něčem zranitelná, je to finanční zázemí a objem prostředků na provoz.

Lékař Hnízdil: Farmaceutické firmy se na nás snaží vydělat. Čouhá to z nich jako sláma z bot

Očkovat, či neočkovat? To je otázka, kterou se zabývá v dnešní době stále více lidí. Nedávno dal v Česku Nejvyšší správní soud za pravdu manželům Čechovým, kteří odmítali povinné očkování svých dětí. Soud rozhodl, že stát nemůže rodiče trestat, protože povinnost očkovat je pouze ve vyhlášce. Problém je však daleko širší. I proto se ParlamentníListy.cz zeptaly na názor lékaře, zabývajícího se celostní medicínou, Jana Hnízdila.

Pokud si chce stát povinnost očkování vynucovat, musí to být upraveno na úrovni zákona,“ řekl v rozhodnutí soudce NSS Jaroslav Vlašín. Jenomže manželé Čechovi pak byli postaveni před další problém. Bez očkování nechtěli přijmout jejich děti do školky. Co s tím?

Jisté je to, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (opět – i v této oblasti) rozdělilo společnost na dva nesmiřitelné tábory. Na fanatické odpůrce veškerého očkování a fanatické stoupence očkování proti všemu. Kde je víc pravdy, jak se v tom má jedinec zorientovat?

Neškodlivější je fanatismus

„Oba krajní názory jsou nebezpečné. Mají společného jmenovatele: fanatismus. Přestože se očkováním soustavně nezabývám, pacienti se mě na něj často ptají. Řešil jsem ho také u svých třech dětí. Očkování považuji za jeden z největších objevů moderní medicíny. Bez něj bychom možná mnozí nežili. Podlehli bychom obrně, záškrtu, černému kašli, tuberkulóze a dalším infekčním chorobám. Jako otec bych na sebe nikdy nevzal zodpovědnost a nedal vlastní děti očkovat minimálním, ze zákona povinným očkováním. Nechat o něm svobodně rozhodovat rodiče nepovažuji za správné. Takové očkování je totiž účinné jedině tehdy, pokud je plošné. Když by jej někteří rodiče odmítli, mohla by se proočkovanost snížit do té míry, že by došlo k narušení ochrany celé populace. Vrátit by se mohly nemoci, které už dnes prakticky neznáme. A ty by pak ohrozily i děti očkované,“ uvedl Jan Hnízdil pro ParlamentníListy.cz. Ve stejném duchu se přitom k tomuto tématu vyjadřuje i ve své aktuální knižní novince Zaříkávač nemocí (Nakladatelství Lidové noviny).

Vysvětlil tam, že mediálním kampaním, vyzývajícím k očkování proti sezonním chřipkám nebo virózám, jako byla nemoc šílených krav, prasečí nebo ptačí chřipka, nevěří. „Tlak farmaceutických firem z nich totiž čouhá jako sláma z bot. Nikdy jsem proti nim nenechal očkovat ani sebe ani svoje děti. Nedoporučil jsem ho ani žádnému ze svých pacientů. Nejlepší ochranou proti nim je péče o vlastní imunitu: strava, pohyb, životospráva. Pokud bychom se nechávali očkovat proti běžným virózám, naši imunitu by to jen oslabovalo. O snížení důvěryhodnosti očkovacích kampaní se hodně zasloužili i představitelé zdravotnictví a politici. Například nejvyšší hygienik ČR Michael Vít před lety národ emotivně vyzýval k očkování proti prasečí chřipce. Pak se ukázalo, že se sám očkovat nenechal. Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková se to snažila napravit a nechala se proto očkovat za asistence televizních kamer. To prezident Klaus ostře vystoupil proti povinnému očkování vojáků a sám očkování odmítl. Několik set tisíc vakcín, které ministerstvo nakoupilo, nakonec přišlo vniveč. To je názorná ukázka, jak se to dělat nemá. Nikdo nemohl vědět, nakolik je hrozba prasečí chřipky reálná. Otázkou je, jak se lidé budou po takové zkušenosti chovat, pokud se nějaká nebezpečná epidemie objeví,“ uvedl dále Jan Hnízdil.

Důsledek chaosu a špatné komunikace?

Podle něj tak emotivní diskuze vedená v médiích i verdikt Nejvyššího správního soudu jsou smutným důsledkem chaosu a špatné komunikace, které panují v našem zdravotnictví. Očkování by se medializovat a soudit nemělo, podle Hnízdila by jeho zbytnost či nezbytnost měli pacienti řešit především se svým praktickým lékařem a rodiče s pediatrem. Ale takovým, ke kterému mají důvěru, je jejich rádcem, zná jejich zdravotní stav, profesi, rodinné vztahy, životní prostředí a zvyklosti.

„Pokud mezi lékařem a pacientem existuje vztah vzájemné důvěry, je sníženo i riziko, že by lékař do svého rozhodování promítal komerční zájmy farmaceutických firem. Podmínkou kvalifikovaného rozhodování takového lékaře ale je, aby prostřednictvím odborných společností a státní správy dostával objektivní, nezaujaté a nezmanipulované informace o závažnosti infekční hrozby, možnostech vakcíny a jejích nežádoucích účincích a ty pak srozumitelně interpretoval pacientům a rodičům. To je stav, ke kterému máme hodně daleko. Zdravotnictví ale jen zrcadlí stav celé společnosti: chaos, nedůvěru ve státní správu, mizivou vymahatelnost práva a korupci. Obnova ztracené důvěry bude hodně těžká. Nejvyšší správní soud, ani žádná jiná instituce, to za nás neudělá. Náprava může přijít jedině zdola. Změnou chování jednotlivých lékařů, pacientů a rodičů. A od nich se to, jako pozitivní nákaza, bude šířit na celou společnost,“ říká dále Jan Hnízdil.

Ruská ruleta se zdravím nejen naším, nebo obavy namístě?

Povinné očkování pokládají odpůrci za něco nepatřičného, poněvadž argumentují tím, že v očkovacích látkách je rtuť a hliník. Naopak jeho zastánci poukazují na to, že ten, kdo neočkuje, hraje ruskou ruletu (nejen se svým zdravím).

I proto v Česku rodiče dětí, které mají závažnou reakci na očkovací vakcínu, budou mít do budoucna zřejmě větší šanci získat od státu finanční odškodnění. Mimo jiné k tomu má napomoci speciální fond, ze kterého by se náhrada vyplácela. Úvahy o tom, takový fond založit, vznikly na základě toho, že očkování je povinné. Rodičům, kteří své děti očkovat nenechají, hrozí pokuty. Pokud by došlo ke zdravotním komplikacím, z fondu by bylo hrazeno případné odškodné. Nutno dodat, že u většiny dětí ke komplikacím po očkování nedochází, ale nelze je nikdy zcela vyloučit.

V současné době mohou rodiče, jejichž děti závažné komplikace mají, žádat o odškodnění pediatra, jenž látku podal. Podle některých lékařů a kritiků očkování mohou vakcíny způsobit například alergii nebo hyperaktivitu.

Každý má právo žít alternativně, ale nesmí tím zasahovat práva ostatních, zní z ministerstva

A jak pohlíží na problematiku například náměstkyně ministra zdravotnictví pro legislativu a právo Lenka Teska Arnoštová (ČSSD)? „Dle slov Johna Stuarta Milla svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Každý jedinec má jistě právo na svůj způsob života, byť alternativní, avšak pouze do té míry, pokud nezasahuje do práv a integrity ostatních jedinců. Pojem alternativní je velmi široký a může obsahovat  jak  neškodné léčebné  postupy, tak  postupy hraniční či nezákonné. Česká očkovací schémata  a očkovací kalendáře byly vždy ve světě vysoce hodnoceny. Jsou velmi dobře propracovány. Jejich  narušení může vést  k šíření nebezpečných chorob, které se u nás již nevyskytovaly,“ reagovala na dotaz ParlamentníchListů.cz Arnoštová.

Připomněla také to, že očkováním se v ČR podařilo eliminovat výskyt dětské přenosné obrny (z 670 případů na 49 po zavedení v roce 1952). Obdobně u záškrtu se snížil po zavedení očkování počet případů z  9000 na 310.

„Odmítání povinného očkování malých dětí vidím nejen jako problém medicínský, ale i právní. Jakým právem rodič rozhoduje za dítě, které o sobě ve věku několika měsíců rozhodnout nemůže? Co když rozhodnutí rodiče bude mít fatální následky? Já proto své dítě očkuji,“ uvedla ještě náměstkyně ministra Svatopluka Němečka.

Cesta k tomu udělat člověka závislého? Vystrašit ho a pak…

Jan Hnízdil v souvislosti s různými podezřeními na farmaceutická lobby poukazuje ve  své nové knize Zaříkávač nemocí (nakladatelství NLN – na trhu čerstvě pár dnů) na další faktory. I ty stojí za zmínku.

„Vezměte zdravého, spokojeného, citlivého, aspoň trochu změkčilého člověka. Nejprve ho musíte vylekat. Nějakou hrozbou, o které do té doby vůbec nevěděl. Ideálně se hodí cholesterol: Neobtěžuje, nebolí. Ve skrytu tiše čeká na svoji příležitost. Pomalu ucpává cévy, aby pak zasadil smrtící úder: infarkt myokardu nebo mozkovou mrtvici. Jakmile se člověk poleká, máte z poloviny hotovo. Přestane se kontrolovat a můžete ho snadno hníst. Když je vláčný, asi jako vařená nudle, šoupněte ho do ordinace vytopené na 24 stupňů a změřte mu hladinu cholesterolu. Pro začínající lékaře – pekaře: Cholesteroly máme dva. Jeden je hodný, má vysokou hustotu a jmenuje se HDL. Druhý, s nízkou hustotou, je zlý a říká se mu LDL. Na toho zlého je potřeba dát velký pozor. Původně se zdálo, že škodí, až když je ho v krvi víc než 7 milimolů na litr. Pak se ale zastavil odbyt kypřících prášků do pečiva – statinů, a bezpečná hladina se pro jistotu o 2 milimoly snížila. Jakmile má člověk víc než pět, je prakticky hotový. Výmluvy, že se cítí dobře, nepomohou. Zbývá jen ho ještě chvíli podusit a důrazně varovat, že pokud nebude chodit na kontroly a nebude brát celý život statiny, zlý cholesterol už si to s ním vyřídí. Z člověka, který byl zdravý a cítil se dobře, je rázem pacient s nemocí. Jmenuje se hypercholesterolémie. Svědomitě polyká prášky. Už se tak dobře necítí. Časem začne trpět slabostí svalů, záněty a natržením šlach, poškozením nervů, jater a ledvin, cukrovkou, mozkovým krvácením, špatným spaním, nočními můrami a zhoršením koncentrace.  To statiny dělají. Obchází další lékaře a ti mu předepisují další léky proti účinkům těch původních léků. Je dopečeno…“ popsal mechanismus, který je pro mnohé osudový, o to však běžnější v praxi, Hnízdil.

Jak dodal, statiny patří mezi nejčastěji předepisované léky. Odhaduje se, že je užívá sto milionů pacientů. Nejvíc, osmnáct milionů, v USA. I on se s nimi ve své ordinaci setkává.

Hnízdil o lécích raději mluví jako o pečících prášcích – zkoumal, zda jsou vždy nezbytné

„Výrobci pečících prášků a pekaři si mnou ruce. U řady pacientů se mi nepodařilo zjistit, z čeho je jim pořád zle. V podezření zůstaly statiny. Nechtěl jsem je křivě obvinit. Jsem pekař amatér. Napsal jsem proto dopis šéfpekařům do Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Zeptal jsem se jich, jestli je předepisování statinů lidem jinak úplně zdravým, jen na základě zvýšené hladiny cholesterolu, bezpečné, účelné a přesvědčivě zdůvodněné. Dost je to zaskočilo. Po několika týdnech váhání dopis postoupili vědeckému sekretáři České společnosti pro aterosklerózu, profesoru ing. Rudolfu Poledne, CSc. z pražského IKEMu,“ prozradil Hnízdil a přiznal, která věta z dopisu zmiňovaného pana profesora mu utkvěla v hlavě. Byla to tato:

„Podle mého názoru je nadměrný tlak farmaceutických firem na proskripci statinů nadměrný.“

Následovalo vyjádření, že nemáme k dispozici žádné studie, dokládající, že tyto léky ochrání před fatálním infarktem i pacienty, kteří zatím cukrovkou nebo zjištěnou srdeční chorobou netrpí. „To ovšem znamená, že jsou zbytečně vystavováni riziku, které s jejich užíváním souvisí, především bolestem svalů, poruchám paměti a sexuální dysfunkci,“ říká pak mimo jiné i Dr. Jon Abramson, klinický lektor na Harvardské lékařské fakultě, autor knihy Overdosed America. Jaký názor si udělat, je na čtenáři samotném.

Medicína – všemožná čarodějka? Nebo návrat k alchymii a hledání elixíru nesmrtelnosti?

V každém případě není prý ani podle slov Jana Hnízdila pro nás, jako jedince, dobrým faktem to, že v důsledku masivního rozvoje vnímáme moderní medicínu stále více jako všespásný prostředek, schopný vyřešit všechny naše potíže. Včetně stárnutí.

„Společenský tlak na výkon a věčné mládí je enormní. Pacientů, kteří se s  úbytkem sil, schopností, s přirozenými problémy provázejícími stárnutí neumějí, nechtějí nebo nemohou vyrovnat, je čím dál víc. Medicínsko-farmaceutický průmysl vycítil obrovskou příležitost a ze stárnutí vytvořil nemoc. Nemoc, kterou je potřeba léčit – léky: hormony, melatoninem, různými výživovými doplňky, kosmetickými zákroky. Jestliže najdete šedý vlas, v obličeji vrásky, nezvládnete ve sportu nebo v práci to, co dřív, nejste tak ohební… Už jste se také nakazili… Spěchejte k lékaři. Už nejste přirozeně stárnoucí člověk, ale nedostatečně mladý pacient. V ordinaci se snažím lidem vysvětlit, že jejich potíže jsou přirozeným projevem stárnutí, že: ‚Proti věku není léku‘,“ uzavírá Hnízdil.

Podle něj by lidé měli více přemýšlet o tom, zda má medicína vůbec právo vstupovat do přirozeného procesu stárnutí. Zda se nejedná se do značné míry též o otázku etickou.

„Medicína by do lidského života měla vstupovat s pokorou, zdrženlivě a co nejméně, tak, aby pacientům stárnutí ve výjimečných případech – prostřednictvím léků či operací, ulehčila. Nikoliv vyhlásila stárnutí nesmiřitelný boj, usilovala o jeho zastavení. Nápadně se tím podobá snaze středověkých alchymistů nalézt elixír věčného mládí. Jen novodobý mistr Kelly se teď honosí titulem prof. MUDr. CSc.,“ konstatoval na závěr Jan Hnízdil.

5 důvodů, proč odmítnout TTIP

Už jste slyšeli o TTIP? Pokud ne, nedivte se. O této důležité obchodní dohodě se moc nemluví.

Novinář Lee Williams na webu The Independent píše důvody, proč bychom měli mít obavy z Transatlantického partnerství pro obchod a investice (TTIP) mezi Spojenými státy a Evropskou unií.[1]

Tyto důvody pro obavy můžeme použít jako argumenty, proč TTIP odmítnout.

1) Bezpečnost potravin a životního prostředí

Agenda TTIP bude „sbližovat právní předpisy,“ aby se právní předpisy Evropské unie v oblasti potravin a životního prostředí přiblížily k americkým předpisům. Ale americká pravidla jsou mnohem méně přísná, například 70% všech zpracovaných potravin prodávaných v supermarketech v USA nyní obsahující geneticky modifikované složky. USA má také mnohem laxnější omezení týkající se používání pesticidů. USA také používají v hovězím mase růstové hormony, které jsou v Evropě zakázány kvůli souvislosti s rakovinou. Američtí zemědělci se v minulosti opakovaně snažili zrušit tato omezení prostřednictvím Světové obchodní organizace, a je pravděpodobné, že TTIP tak využijí úplně stejně.

Obdobně to platí pro životní prostředí, kde eurounijní předpisy s názvem REACH jsou mnohem přísnější na poli potenciálně toxických látek. V Evropě musí firma prokázat, že látka bezpečná před tím, než může být použita; v USA je tomu právě naopak: každá látka může být použita, dokud není prokázána její nebezpečnost. Jako příklad lze uvést, že EU v současné době zakazuje 1200 látek pro použití v kosmetických prostředcích, USA jen 12.

2) Bankovní regulace

TTIP je dvousečná. Spojené království – pod vlivem City of London – přivítá uvolnění finanční regulací v USA. Americké finanční regulace jsou tvrdší než ty britské, byly zavedeny po finanční krizi s cílem omezit pravomoci bankéřů a vyhnout se opakování podobné krize v budoucnosti. Existují obavy, že TTIP odstraní tato omezení a dá tak zpět moc bankéřům.

3) Soukromí

Vzpomínáte si na dohodu ACTA? V roce 2012 byla odmítnuta velkou částí Evropského parlamentu po obrovském odporu veřejnosti proti tomu, co bylo právem považováno za útok na soukromí jednotlivců – poskytovatelé internetových služeb by sledovali online aktivity lidí.[2]

Existují obavy, že by TTIP přinesla zpět hlavní prvky dohody ACTA – ukázalo by se tak, že když demokratický postup nefunguje, jsou tu vždy zadní vrátka. Oslabení zákonů o ochraně osobních údajů a omezení přístupu veřejnosti k dokumentům klinických studií farmaceutických společností by také mohly být na stole.

4) Zaměstnanost

EU připustila, že TTIP pravděpodobně způsobí nezaměstnanost, jak se pracovní místa přehoupnou do USA, kde jsou nižší pracovní normy a odborová práva. EU dokonce doporučuje svým členům čerpat prostředky z evropských fondů jako kompenzaci očekávané nezaměstnanosti.

Příklady jiných obdobných dvoustranných obchodních dohod po celém světě podporují argumenty pro ztráty pracovních míst. Dohoda o volném obchodu v Severní Americe (NAFTA) mezi USA, Kanadou a Mexikem způsobila ztrátu statisíců amerických pracovních míst během 12 let namísto stovek tisíců pracovních míst navíc, které byly přislíbeny.[3]

5) Demokracie

Největší hrozbou TTIP pro společnost je její útok na demokracii. Jedním z hlavních cílů TTIP je zavedení Dohody o sporech mezi investory a státy (ISDS), která umožňují společnostem žalovat vlády, pokud politika těchto vlád způsobí ztrátu zisku. Ve skutečnosti to znamená, že nezvolené nadnárodní korporace mohou diktovat politiku demokraticky zvolených vlád.[4]

ISDS jsou již zavedeny v jiných bilaterálních obchodních dohodách po celém světě a vedly k takovým nespravedlnostem například v Německu, kde švédská energetická společnost Vattenfall žaluje německou vládu o miliardy dolarů za rozhodnutí o útlumu jaderných elektráren v důsledku katastrofy ve Fukušimě v Japonsku.[5] Zde vidíme, jak je politika veřejného zdraví zavedená demokraticky zvolenou vládou ohrožena energetickým gigantem kvůli potenciálně ušlému zisku. Nic nemůže být více cynicky anti-demokratické.

Zdroje
[1]: The Independent – What is TTIP? And six reasons why the answer should scare you
[2]: Evropský parlament – Evropský parlament odmítl dohodu ACTA
[3]: Huffington Post – U.S. Economy Lost Nearly 700,000 Jobs Because Of NAFTA, EPI Says
[4]: Britské listy – Obchodní dohoda TTIP umožní americkým firmám vysoudit na evropských vládách miliardy dolarů
[5]: Finanční noviny – Vattenfall chce po Německu 4,7 mld. eur kvůli odklonu od jádra

Další informace
Česká televize – Nedej se plus: Tajná dohoda
Petice – STOP TTIP
Slovo – Dohoda TTIP: šance a riziká
Slovo – Koniec Európy: staneme sa americkou kolóniou?

http://www.freepub.cz/2014/5-duvodu-proc-odmitnout-ttip/