Hanácký ministr práce: Kalouska a Drábka bych hnal na pole orat

Lidé jako pan Kalousek tu léta kradou a dnes nám říkají, ať šetříme. Drábkovy sKarty jsou nedořešené – i moje slepá babička si bude muset chodit do bankomatu pro peníze. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to řekl šestatřicetiletý ministr práce a sociálních věcí Hanácké republiky Tomáš Kozlíček s tím, že až Hanáci získají větší vliv, tak si na tyto politiky posvítí a poženou je na pole orat.

Co je vlastně cílem Hanácké republiky?

Obchůdky na Svatém Kopečku u Olomouce, které mají svoji bohatou historii, začaly pomalu upadat. V jednom z domů, kde jsou tyto krámky, se také narodil známý český malíř a autor olomouckého orloje Karel Svolínský. Chceme proto pomoci zdejším podnikatelům a vtipnou formou zviditelnit Hanou, protože jsme přesvědčeni, že má návštěvníkům, co nabídnout. Byla by škoda to tu nechat dále skomírat. Nesnažíme se ale kopírovat Kraví Horu nebo Valašské království, kde již něco podobného vzniklo. Mrzí mě, že spousta lidí odchází z regionu pryč, protože tu nevidí žádnou perspektivu, ale Haná je krásná.

Uvažujete třeba o odtržení od Česka a nezávislosti? Co by vás k takovému kroku přimělo?

Když se dívám, co se tady v té zemi děje, tak nevím. Haná byla dřív úrodnou zemědělskou oblastí a bohatým regionem. Dnes je tu vysoká nezaměstnanost, všude se jen pěstuje řepka. Je to děs. Chceme, aby se Haná postavila znovu na nohy, proto se snažíme hlavně oživit turistický ruch, ale o odtržení v tuto chvíli neuvažujeme.

Jste ministrem práce a sociálních věcí Hanácké republiky. Proč jste se jím stal právě vy? Jaké k tomu máte předpoklady?

Jsem v invalidním důchodu, takže do této problematiky vidím z pohledu člověka se zdravotními problémy. Jsem denně v kontaktu s lidmi, kteří jsou na tom podobně. A nemáme to jednoduché. Ještě se uvažovalo, že bych mohl být ministrem zdravotnictví, protože mám letité zkušenosti i s doktory, ale od toho se nakonec upustilo.

Jaký je váš názor na Jaromíra Drábka?

Nemám toho člověka moc rád. Mám pocit, že reformy tlačí silou, ale to je můj názor, nikoliv Hanácké republiky. Drábek hází všechny do jednoho pytle, a to není fér. Třeba  ta sociální karta. Ne každý z handicapovaných pobírá dávky od státu, ale stejně musí tuto kartu mít, když chce zaparkovat autem, protože zároveň slouží jako ZTP. Ale co je horší, že moje babička je slepá. A to si má chodit do bankomatu pro peníze? Co je to za nesmysl? Doteď jí peníze nosila pošťačka a teď bude muset slepá babička jezdit k bankomatu a ťukat tam ten PIN. Vůbec to není dořešené.

A celkově resort prostě pan Drábek podle mého nevede dobře. Asi ani nemá svědomí. Rozhoduje o něčem, co mu je jedno, anebo ho tlačí Kalousek. Když pan Kalousek teď nedávno prohlásil, že zlaté časy v Evropě jsou pryč, že jsme to prožrali a proflákali, tak se nestačím divit. Vždyť on je v politice 22 let, tak kdo to udělal? Nejhorší je, že tito lidé to tu těch 22 let rozkrádali a teď nám říkají, že máme šetřit. Ale až Hanácká republika získá nějaký vliv, tak si na tyto politiky posvítíme a pošleme je na pole orat.

Pokud byste byl na jeho místě, co byste tedy chtěl primárně změnit?

Pokud se musí šetřit, musí se také vědět kde. Určitě bych se nesnažil šetřit na postižených a těch lidech, kteří opravdu nemůžou získat práci. A takových je spousta. A nedělají to naschvál. Makali by, kdyby mohli. Je ale taky spousta těch, kteří dávky zneužívají. To je pravda, ale nelze nás házet do stejného pytle s těmi, kteří dělat nechtějí. Já vám řeknu takový příklad. Já mám vývod z ledviny. Dostával jsem příspěvek na péči 2000 korun. Chodily mi domů ošetřovatelky, které jsem si platil. Nikam jsem nemusel jezdit. Poté se příspěvek snížil na 800 korun, tak jsem jezdil sanitkou do nemocnice. Takže ušetří ministerstvo práce a sociálních věcí, ale zvýší se výdaje ve zdravotnictví.

Místopředseda Zemanovy vlády: Bezbožné destituce jsou lumpárnou koalice

Nikoliv církevní restituce, ale bezbožné destituce. Jde o velkou lumpárnu uvařenou nekompetentní koalicí. Přitom agresivita některých příslušníků katolického kléru vzrostla, třeba u kardinála Vlka. Tak se staví k nynějšímu politickému megatématu místopředseda bývalé Zemanovy vlády Egon T. Lánský. A to, jak sám dodává, má mezi klérem mnoho přátel.

„Myslím si, že jde o lumpárnu uvařenou nekompetentní koalicí. V případě schválení Poslaneckou sněmovnou asi minimálním počtem koupených hlasů, proti názoru, ba vůli velké většiny vůbec ne bezbožných, ale všech občanů. Já to nazývám nikoli církevní restituce, ale bezbožné destituce. Ti poslanci, kteří je budou schvalovat, jsou koupeni minimálně nadějí na znovuzvolení do příjemného života s funkcemi. V porovnání  s důchodci, kterým se důchody v rozporu s platným zákonem osekávají, se zdravotně postiženými, nezaměstnanými a nízko příjmovými skupinami, mnohonásobně přeplaceného,“ hřímá Egon T. Lánský, jenž je dnes žurnalistou na volné noze a v důchodu.

Dostálův návrh zákona byl rozumný

Jak Lánský podotýká, má mezi klérem různých náboženských společností, včetně římských katolíků, mnoho přátel. „Jsou v nižším i vyšším postavení a také kritizují tento návrh zákona. Vážím si jich, vážím si věřících obecně, i když k nim sám nepatřím. Jsem Žid a my, Židé, ke styku s tím tam nahoře duchovní nepotřebujeme. To si můžeme vyřídit sami, přímo. Můj starý přítel je vrchním rabínem ve Švédsku, tam byl iniciátorem a jedním ze zakladatelů skutečného ekumenického hnutí. V porovnání s jeho jakýmsi českým reprezentantem, uplaceným a svedeným i dle vlastních věřících, který asi obsahu slova ekumenie příliš nerozumí, je tento rabín osobností,“ podotýká.

„Jiným mým dávným přítelem z exilu byl již zemřelý arciopat břevnovských benediktínů Anastáz Opasek. Toho jsem v samých začátcích diskuzí kolem církevního majetku několikrát  svedl dohromady s Milošem Zemanem, jehož jsem byl tenkrát poradcem a mluvčím ČSSD. Myslím, že si docela rozuměli, i když byla řeč o oněch nelehkých tématech,“ dodává a pokračuje: „Jiný můj, také již nebohý, starý přítel Pavel Dostál jako ministr kultury připravil návrh zákona, prakticky stejný, jako je současný návrh ČSSD. Ten mi připadá celkem rozumný, stejně jako odluka náboženských spolků od státu, která byla též součástí Dostálova návrhu.“

Vlk se stal arogantním

Podle Lánského se stal kardinál Miloslav Vlk postupem času arogantním. „Nejde o chování církví, ale o agresivní, arogantní a drzé vystupování některých vysokých příslušníků hlavně římskokatolického kléru. Církve a věřící jsou něco jiného. Miloslav Vlk, než se stal kardinálem, vystupoval celkem smířlivě. Krátce poté, co se kardinálem stal, odsoudil jmenování Jany Šilerové biskupkou československé církve husitské a chtěl s touto církví zmrazit vztahy. Ale katolická církev se postavila proti a její reprezentanti se důstojně zúčastnili svěcení pani biskupky. To bylo koncem minulého století. Pan kardinál se tiše přizpůsobil,“ líčí Lánský.

„Nyní je Vlk penzionovaný, celkem bezmocný a jeho agresivita vzrostla. Obecně vzato lze postoje římskokatolické církve, vedené arcikonzervativním německým papežem, vyčíst z vývoje na donedávna pokorném katolickém Slovensku. Tam byl populární  relativně mladý trnavský arcibiskup Róbert Bezák. Prakticky přes noc a bez jakéhokoli zdůvodnění byl sesazen a slovenští věřící se bouří. Skutečným důvodem tohoto nevídaného zásahu z Vatikánu asi je fakt, že Bezák začal prověřovat hospodaření svého předchůdce a zřejmě zjistil velké dary slovenským fašistům, po druhé světové válce uprchlíkům a jejich potomkům v Kanadě, a jiné machinace s majetkem,“ dodává Egon T. Lánský.

Jeho rodnou stranou byli Demokraté 92 za společný stát, které kdysi zakládal s Rudolfem Battěkem. Od roku 1998, kdy se stal, jak sám říká schválně přesně 17. listopadu, členem ČSSD, začal pracovat jako místopředseda Zemanovy vlády pověřený koordinací resortů zahraničí, vnitra a obrany, zejména ale přístupovými jednáními s Evropskou unií. Rezignoval po roce ze zdravotních důvodů.

Podezření faráře: Proč má vláda ve skutečnosti zájem o převod majetku…

Severočeský katolický farář Josef Hurt se svými ovečkami už řadu let komunikuje přes skype, ICQ i sociální sítě a nově také bloguje o restitucích. Kdo ho zná, není překvapen jeho podporou etablování církve i přes facebook, kdy by možná dal zelenou i rozhřešení hříchů přes internet. Překvapivé u něj nejsou ani jeho rétorické ataky na „kmotry“ v podnikatelsko-politických kuloárech, kteří v Ústeckém kraji stojí za klientelismem a korupčními kauzami. A co říká k restitucím sakrálního majetku? Jindy a jinak!

Kněz ústeckého vikariátu nevidí restituční kauzu jako jednoznačně černobílou. „Osobně patřím k těm, co mají rozpaky. Spravedlnost ano, ale teď a takto?“ zní jeho názor. Na dotazy svých bližních, jaký je jeho postoj k současnému vyrovnání státu s církvemi, odpovídá, že je pro nápravu křivdy, zároveň je ale pro celocírkevní dialog o její podobě a načasování. „Aby to nebyl pouze výsledek neprůhledného politického ujednání,“ dodává pro ParlamentníListy.cz podporovatel spravedlivého zúčtování.

Své názory, charakteristické syrovou nebojácnou přímostí, okořeněné osobitými reflexemi současné politiky, začal během léta publikovat i na vlastním blogu. V poslední své glose zde například zdůrazňuje svůj nesouhlas kritiky církve jako instituce, která by nezvládla obhospodařovávat rozsáhlý majetek. „Velké množství klášterů a farností má schopnost hospodaření s majetkem v genech, ale dvě totality dosti zásadně likvidovaly schopnost starat se o svěřený majetek, který často zabezpečoval péči o kostel a aktivity ve školství, charitě a podobně,“ míní.

Posledních dvacet let podle jeho názoru ukázalo řadu dobrých příkladů hospodaření církevních škol, charitních zařízení nebo zachráněných kostelů a klášterů. „To, že to není bez občasných pochybení, je asi logické,“ dodává shovívavě ke svým náboženským soukmenovcům.

Politici, buďte populisty!

Při svém sledování politického kolbiště předpokládá, že restituční zákon sněmovnou hladce neprojde. „Předpokládám, že poslanci a senátoři budou jednat populisticky a že přijetí tohoto zákona nakonec odmítnou. Církev bude dál žít i bez tohoto velkého symbolického gesta nápravy křivd, které má také samo o sobě svoje rizika,“ je přesvědčen a neodpustí si spekulativní dovětek: „Nabízí se otázka, proč vláda, kterou drží řada kmotrů a zbohatlíků, má zájem o tento historický transfer majetku.“

Josef Hurt je mimo jiné názorovým podporovatelem Leo Steinera, též křesťanského vyznání, který letos vystoupil veřejně s odvážnou kritikou údajných korupčních praktik při rozdělování dotací z operačního programu Severozápad.

ČSSD je myšlenkově chudá

Ústecký kněz nezůstává u povrchního popisu aktuálního stavu kolem kauzy církevních restitucí. Problematiku sleduje dlouhodobě, a tak mu v paměti uvízly aktivity některých politických představitelů z doby několik let zpátky. Poukazuje například na současnou kampaň ČSSD, kterou označuje za zoufalý hon na voliče, kteří jsou vůči církvím a jejich majetku kritičtí až nepřejícní. „Před čtyřmi roky ČSSD uměla vést vcelku klidnou diskuzi o církevním majetku. To ale nebyla myšlenkově chudá jako v dnešní době,“ vyjádřil se pro ParlamentníListy.cz skepticky s tím, že jako důkaz pro své hodnocení předložil pozvánku z června roku 2008, kde poslanci parlamentu vedli diskuzní podvečer na téma způsobu financování církví pod záštitou ministra vnitra a stínového ministra kultury. K diskuznímu stolu tehdy přizvali i právníka, zástupce Svazu měst a obcí ČR, bankovního ekonoma a další odborníky.

Dnešní ovlivňování formou agresivních plakátů má ovšem podle regionálního církevního představitele spíše podtext manipulativnosti, která může škodit právě těm, kteří si od nich slibovali růst volebních preferencí ČSSD a pozapomnění na skandály krajských politiků této strany. „Účelovost kampaně proti restitucím také může ubrat důvěru mezi voliči z řad církví, kteří mohou své levicové postoje vyjádřit podporou jiných levicových subjektů nebo nových nezávislých, respektive nestranických projektů v krajských volbách,“ prognostikuje.

Na druhou stranu zmiňuje také postřeh, v němž právě šéf ČSSD na televizní obrazovce připomněl jisté ambivalence, které – bohužel – k současné církvi patří: že církev během reforem mlčela, ovšem když se hovoří o materiálním vypořádání s ní, je náhle velmi činná. Zmiňuje v té souvislosti mimo jiné na množství reakcí tiskového střediska České biskupské konference na negativní články o restitucích v médiích, které jsou toho dokladem. Poukazuje tím i na fakt že církev tím ukazuje, že není tak zcela zkostnatělá, vždyť když chce, je schopna využít nástroje public relations a moderního marketingu. Koneckonců mnohé farnosti pro svůj fundraising a propagaci už dnes umějí a chtějí využívat i sociální sítě. Jako příklad uvádí americké farnosti a sbory, které k nim prokazují velmi intenzivní přístup. „V ČR také přibývá aktivity církevních obcí na internetu, ale poněkud konzervativnějším způsobem,“ podotýká pro server ParlamentíListy.cz. Podle informací, které převzal z dostupných zdrojů, se církevní instituce v USA neuzavírají před informačními technologiemi. Cituje reklamní agenturu Buzzplant, podle které třetina oslovených farností aktualizuje profil na facebooku denně.

Josef Hurt je mimo jiné lektorem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde rovněž od roku 2010 působí jako kaplan pro pastoraci vysokoškoláků, inteligence a pro kulturně výchovnou činnost.