Ekonom: Je čas posvítit si na bohaté. Kupujte ornou půdu a lesy

Proč jsou ekonomické problémy nejvíc vidět paradoxně ve vyspělých zemích? Ekonom Petr Kaššák z Chomutovska se nemilosrdně a skepticky vyjadřuje k aktuálním hláškám o údajně přicházejícím oživení, kterými nám mažou med kolem úst mimo jiné čelní představitelé bank. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz objasňuje, proč by bylo prospěšnější, kdyby vláda proti finanční krizi nedělala žádná opatření.

Zcela konkrétně bez zbytečného slovního balastu vyjmenovává, co by se mělo udělat, a to bez toho, aby lidé museli řešit poplatky v nemocnici nebo zavádění školného. S mírnou ironií, ale zároveň zcela selským rozumem, interpretuje reformy ministra financí Kalouska. Před pár dny přednášel v centru Europe Direct pro Ústecký a Karlovarský kraj, kde se zabýval tématem alternativního pohledu na soudobé ekonomické problémy.

Pro čtenáře, kteří nemohli být přítomni: V čem považujete svůj pohled za alternativní?

No tak podívejte se, dnes žijeme v době, kdy se vše odehrává v mantinelech neoliberalistické koncepce, která je pro rozvíjející se ekonomiku dobrá, ale ne už tak dobrá pro ekonomiku vyspělého tržního kapitalismu. Povšimněte si, že ekonomické problémy jsou nejpatrnější právě v zemích s vyspělou tržní ekonomikou. To není náhoda. Tyto země musí hledat alternativu, alternativní model, jak ekonomický, tak i politický a sociální.

Zkrátka společnost nemůže a očividně ani nechce fungovat v systému, který tu je nastolen. Alternativní se můj pohled stává tím, že otevřeně říkám, že je špatná koncepce: Povšimněte si, že rádoby nezávislí komentátoři – čelní představitelé bank – říkají, že už se vlastně nic neděje. Tři roky posloucháme něco o přicházejícím oživení a začátku růstu a já se ptám, kde je? A jen tak mimochodem dodávám informaci, že co se týče HDP, ještě nejsme ani na úrovni roku 2008.

Myslíte, že opravdová krize nás v České republice teprve čeká?

Nerad lidem říkám, že opravdová krize nás teprve čeká. Krize z roku 2008 byla jen malou předehrou. Krize může pominout jen v tom případě, že odstraníte její příčinu. Ani jednu z příčin se nepodařilo odstranit, a proto nemůže být řeč o konci krize.

Jaké jsou tedy podle vás příčiny krize?

V ekonomii není nic jednoduché. Budu stručný a vyjmenuji ty nejpodstatnější. Významný pokles výběru od korporací a vysokopříjmových skupin. Berme v potaz, že na začátku 20. století činil podíl vybraných daní od vysokopříjmových skupin spolu s korporacemi 75 procent, zatímco střední a nižší třída odváděla zbývajících 25 procent. Dnes na začátku 21. století je situace opačná a to je jeden z obrovských problémů. Středněpříjmové skupiny jsou zdaněny nad únosnou mez – proto i ten významný propad spotřeby českých domácností klidně srovnatelný s poklesem spotřeby v krizi zmítaném Řecku.

Pan Kalousek nám před volbami říkal, že si žijeme nad poměry, bohužel nám neřekl, kdo si žije nad poměry. Jestli zdravotní sestry, prodavačky, policisté, hasiči, učitelé, důchodci – asi myslel tyto skupiny, protože ony reprezentují ty, které jeho „reformy“ postihly nejvíce. Nad poměry si asi nežijí rentiéři, a proto snad onen návrh na zrušení daně z dividend. Možná si nežijí nad poměry lidé se statisícovými příjmy, a proto ta rovná daň z příjmu fyzických osob, možná i proto se víceméně jen jim vyplatí důchodová reforma. Možná i proto ta nechuť k zavedení daně z luxusu, i když chápu její kritiky a částečně jim dávám za pravdu. Zkrátka ať si každý udělá obrázek o tom, pro koho ony reformy byly napsány.

A druhá příčina?

Druhou příčinu vidím ve finančním sektoru, který se zcela vymkl kontrole. Uvědomme si, že finanční sektor je část sektoru služeb – měl by tedy sloužit reálné ekonomice. Namísto toho vysává a parazituje na ní. Všechny ty daňové ráje, daňové optimalizace, MMF, ratingové agentury a celá tato velice spletitá síť činí jen jedno – odsává finanční prostředky z reálné ekonomiky a spekuluje s nimi. Banka pro mezinárodní platby uvádí, že objem derivátů  – spekulativní cenné papíry – dosahuje desetinásobku celosvětového HDP. Za tohoto stavu se nemůžeme divit vzrůstající frekvenci bublin a krizí.

A jen pro dokreslení uvádím výrok Pascala Lamyho ze světové obchodní organizace, který uvádí, že pouhá dvě procenta uskutečněných plateb jsou platby za reálné zboží či služby. Další příčiny mohu uvést jen velice stručně: například příjmová asymetrie, tedy neúměrné bohatnutí úzké skupiny nejmajetnějších a naproti tomu chudnutí všech ostatních, rozpad brettonwoodského systému a oslabení korelace mezi HDP a nezaměstnaností.

Dělá naše vláda správné kroky nebo prostě vůbec něco pro to, aby se dopady na „obyčejný lid“ – tedy proti onomu chudnutí – zmírnily?

Máte-li termínem obyčejní lidé na mysli středně a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, pak se vší vážností říkám, že nedělala-li by vláda nic, udělala by pro tyto společenské skupiny víc! Stačí se podívat, jaký podíl ve spotřebním koši zaujímají náklady na potraviny. Ještě v roce 2007 byla výše DPH na potraviny 5 procent, dnes 15 procent. Nikdo matematicky kompetentní nemůže myslet vážně, že tato změna nepostihla právě středně a nízkopříjmové vrstvy, a to drasticky a v podstatě zbytečně. Pokud se někdo schovává za směrnice EU, připomínám, že EU má sníženou sazbu minimálně stanovenou na 5 procent a dokonce jsou vyjmenovány položky, u kterých se DPH vybírat nemusí vůbec.

Další rychle rostoucí položkou, u středně a nízkopříjmových skupin, jsou náklady na bydlení. Společně s rostoucí nezaměstnaností se stává čím dál pravděpodobnější, že dramaticky naroste počet lidí žijících na prahu chudoby. Kdo chce vědět více a nebaví ho číst hrubě zkreslené statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí, doporučuji práce sociologa Jana Kellera.

Z řady důvodů, které zmiňujete, se hovoří o příklonu k ČSSD v dalších volbách…

Bohužel myslet si, že budoucí vláda ČSSD bude lepší, by bylo zbytečně optimistické. Jejich řešení spočívá v obnovení zahraničních pobídek. To znamená jedno: Krátkodobě klesne nezaměstnanost a tím i náklady na sociální výdaje. Ovšem tyto firmy na daních neodvedou ani halíř, protože po skončení daňových prázdnin přesunou výrobu do Bulharska či podobných ekonomik. Navíc ČSSD nedává českým firmám a živnostníkům OSVČ užitečné rady, jak mají konkurovat firmám, které neplatí daně, když oni daně platit musí. Vláda by si už konečně měla uvědomit, že je nutné nebát se vybírat daně i od korporací. To je základ.

Když už jsme se dotkli konkrétních politických subjektů, co říkáte na příklon části společnosti ke komunistům?

Upřímně se toho bojím. A to nejen komunistů. Je férové říct, že se bojím nejen extrémní levice, ale i pravice. Je naprosto přirozené, že v době krizí jsou občané ochotní přiklonit se k extrémistickým řešením, ale to je pochopitelně cesta do pekel. Jestliže pan Vandas z Dělnické strany říká, že problém ČR je vyplácení dávek v nezaměstnanosti, rád bych mu připomněl, že výdaje na podporu v nezaměstnanosti se pohybují okolo 10 miliard. Ve srovnání s ostatními výdaji rozpočtu kolem 1300 miliard je snad každému jasné, jaké demagogie se takoví lidé dopouštějí.

Co byste tedy řekl těm, kteří dnes – v reakci na současnou nespokojenost – vykřikují, že za komunistů bylo lépe? Má či nemá v nějakých intencích smysl uvažovat o návratu k politicko-ekonomické situaci před dvaceti lety?

Stručně řečeno – nemá, a ono to vzhledem ke změněné geopolitické situaci ani není možné.

Existuje tedy vůbec řešení pro současný stav v sociální, politické a ekonomické společnosti?

Jistěže existuje. To jen někteří omezení vládní představitelé tvrdí, že není jiné cesty než cesty fiskální restrikce. Povšimněte si, že se s krizí lépe vypořádaly státy jako Norsko, Švédsko nebo třeba i Rakousko. A co mají tyto země společné? Sociální stát. Sociální stát, který je financován všemi, nikoli jen střední třídou. Mají úplně odlišný daňový mix. Pojďme zvýšit majetkové daně, které jsou spravedlivě progresivní. Ten, kdo má 1+1, platí relativně málo, ten kdo má vilu s pěti koupelnami, musí sáhnout do kapsy nesrovnatelně hlouběji. Výsledkem je společnost, kde chtějí žít jak chudí, tak i bohatí.

Co by se mělo tedy konkrétně udělat?

Některé kroky jsem již nastínil. Začít vybírat daně od firem a od příslušníků horních 5 procent. Vrátit se do západní civilizace tím, že zavedeme progresivní zdanění příjmů. Zvýšit majetkové daně, zvýšit daň darovací a dědickou – opět progresivně a naopak snížit nebo dokonce zrušit daň na potraviny, stávající 21 % DPH neměnit. Už tyto změny by naplnily státní kasu a nebylo by nutné řešit standardy a poplatky v nemocnicích, plomby u zubařů, vysoké správní poplatky u soudů a úřadů, nebylo by zapotřebí zvyšovat spotřební daň na pohonné hmoty, krátit valorizaci penzí, zavádět školné a podobně.

Druhým podstatným krokem je zabránění v odlivu kapitálu. Dobrým nástrojem k dosažení tohoto cíle je družstevní hospodaření, lokální měny a zvýšení počtu „samozaměstnaných“. Dobré by bylo, kdyby Česká republika byla schopna utvořit větší investiční celky, abychom nebyli nuceni poslouchat nadiktované ceny, ale to je z říše snů, když jsme se prozíravě zbavili 75 % páteře české ekonomiky, nemluvě o finančním sektoru, který je téměř ze sta procent vlastněn zahraničními společnostmi.

Také jste názoru, že nám zcela chybí hospodářská politika. Je to tak?

Ať vám kdo chce, co chce, tvrdí, my žádnou hospodářskou politiku nemáme. Je tu jen jakási představa, že všechno „urveme“ přes čistý export. Budeme exportovat do Německa a EU. Postavit politiku na tom, že budeme závislí na exportu do zemí, které se potýkají s krizí a kde klesá kupní síla, to je tedy opravdu geniální! Naproti tomu podvázat si vlastní spotřebu, když právě domácí spotřeba tvoří přes 50 procent HDP, to už ani nelze nazvat nekompetentností, jako spíš demencí. My jsme si zkrátka řekli, že se postavíme na jednu nohu, která navíc pokulhává, pak si bodneme do břicha dýku a očekáváme, že pokoříme světový rekord na 100 m. Třešničkou na dortu je fakt, že děkanem národohospodářské fakulty je pan Ševčík, který si myslí, že stát národohospodářskou politiku vlastně ani nepotřebuje a vše si trh vyřeší sám.

Sám asi ne, ale kdo tedy?

Nedělejme si hlavně iluzi, že to udělají politici sami od sebe. Musíme se zvednout a dát o sobě hlasitě vědět. Nikdo jiný než my to neudělá. Je to na mě, na vás, na nás všech.

Jsou tedy podle vás řešením ze společenské a ekonomické krize revoluce a odpor?

Nejsem zrovna revoluční typ, ale domnívám se, že vše k tomu neodvratně spěje. Doufejme, že se nevydáme extrémistickou cestou – to je vždy slepá ulička. Řešením je informovanost a k té právě nyní společně přispíváme. Musíme prolomit tu nesmyslnou informační bariéru, musíme se dostat na místa, z kterých je na nás vidět a hlavně slyšet.

Máme si pro jistotu vybrat peníze z bank jako na Kypru,  koupit nemovitost a zlatou cihličku, jak nám někdy média radí?

Oni mě za to nebudou mít rádi, ale přesto to řeknu. Ať vyndají hlavu z písku. Tím bychom mohli začít. Víte, snažím se šířit osvětu a docílit změny dříve, než bude pozdě. A víte jaká je reakce některých lidí? „Já vím, Petře, ale snad mi to ani neříkej, já to nechci vědět.“ To je něco tak nebezpečného – myslím tu hroznou apatii. Tato pasivita prostupuje celou společností a rozkládá ji. Demokracie potřebuje lidi aktivní. Myslím, že takoví letargičtí lidé si demokracii ani nezaslouží a bude-li jich většina, tak o ni dříve či později přijdeme my všichni. Chtěla-li byste investiční radu, tak investujte do orné půdy, trvalých travních porostů a lesů. Primární výroba bude důležitější, než je dnes. Co se peněžních prostředků týče, neměl bych u sebe větší hotovost, žádný ze spořicích účtů nepokryje ani inflaci, takže o nějakém zhodnocování úspor nemůže být ani řeč.

Co ještě nejvíce lidi zajímá, pokud mají možnost se vás osobně či na některé z vašich přednášek zeptat? Z čeho mají obavy?

Na nedávné přednášce v Mostě se zajímali především o důchodovou reformu a jak to bude s jejich penzemi. Dále je pochopitelně zajímala jakási predikce ekonomického vývoje. Diskuze se rozpoutala kolem střídání velmocí, které je vyvoláno i krizí v USA a jejich nadměrnými výdaji na zbrojení, a nad hrozbami, které takovéto střídání nutně indukuje.

Ing. Petr Kaššák pochází z Jirkova na Chomutovsku, je absolventem střední průmyslové školy v Kadani. Studoval management a marketing a následně obor Řízení podniku a podnikové finance na Vysoké škole finanční a správní. V současné době působí jako pedagog a věnuje se osvětové činnosti, zejména přednáškám na ekonomická témata.

Svoboda je ohrožena, do akce. Fízlovací systém prý pokračuje, Piráti na nohou

Proti systému INDECT, který je plánovaným Velkým bratrem, byly avizovány protesty a demonstrace. S masovou odezvou se však zatím nesetkaly, i přesto, že „šmírovací“ systém může znamenat tvrdý zásah do soukromí všech a dokončen a zřejmě i spuštěn má být již letos. První náznaky, které by o tom mohly vypovídat, se již objevily, dle očekávání ale neoficiálně.

A tak se ve světě plánuje protest, který se má uskutečnit v červnu. Upozorňují na to „hactivisté“ ze společenství Anonymous. Ostatně byli to právě oni, kteří před systémem, který je projektem Evropské unie, varovali a detailně ho také popsali. Zda se však proti němu zvedne vlna odporu podobně jako proti smlouvě ACTA, která významně chtěla omezit svobodu internetu, zatím vůbec není jisté. Potíž je totiž v tom, že ACTA byla vnímána politicky, zatímco INDECT je představován jako vědecký projekt. A veřejnost, která proti politikům a jejich rozhodnutím protestuje poměrně v hojné míře, se proti vědcům zatím stavět (možná?) nechce.

Může se tak stát, že rok 2013 bude tedy pro Evropany přelomový. Je totiž rokem, kdy má být spuštěný projekt INDECT, který po vzoru Velkého bratra bude sledovat detailně chování všech lidí pohybujících se na veřejných prostranstvích. Možná to někomu zní jako nepodařená sci-fi, protože se o něm nahlas či ve významných sdělovacích prostředcích příliš neinformuje…

„I ta ostravská univerzita, která se na tom podílí, stáhla před časem ze svých stránek informace o projektu, které tam původně byly. Mnozí lidé stále možná ani netuší, co systém obnáší, proto chceme zorganizovat jak protesty, tak především informační kampaň,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz šéf Pirátské unie Ivan Bartoš. Jak dodal, první koncert, který by měl být i zároveň protestem proti INDECTU, se má konat 27. dubna v Brně, následovat by ho měly další koncerty v jiných městech.

Přehodit problém z politických vod do akademických jako možný únik?

Šéf pirátů Bartoš vidí kámen úrazu celého problému také v tom, že INDECT byl zařazen mezi vědecké projekty. „Obávám se, že to je velká blamáž se snahami co nejvíce projekt utajit. Na rozdíl od protestů proti smlouvě ACTA, která byla vnímána jako politická záležitost, INDECT je představován jako projekt probíhající na akademické půdě a tudíž jako vědecký projekt není politicky vnímán. Bohužel se obáváme, že to je velká chyba, poněvadž Evropská unie je politické uskupení a na projekt jdou peníze daňových poplatníků,“ varuje Ivan Bartoš. A dodává, že systém INDECT považuje nejen on za nebezpečný. „Proto proti němu chystáme velkou informační kampaň. Celosvětově se také plánují protesty, podobně jako proti smlouvě ACTA,“ doplnil ještě.

Světový protest, který již avizovala anglicky namluveným videem mezinárodní skupina Anonymous, se má uskutečnit 1. června.

Technická univerzita Ostrava je jedním z pracovišť, kde INDECT vzniká…

Jak už v minulosti ParlamentníListy.cz informovaly, INDECT je inteligentní informační systém Evropské unie, který podporuje vyhledávání a detekci lidí a předmětů. Jeho cílem je dle dostupných informací bezpečnost obyvatel v městském prostředí. Pracovat se na něm začalo v roce 2009, dokončený bude v roce 2013.  Celkem na něj byla vyčleněná částka ve výši 15 133 040 euro, z toho přímo Evropská unie ji dotuje částkou 10 906 984 euro. Na programu se podílí 17 evropských institucí a univerzit, za Českou republiku i Technická univerzita Ostrava. Ta se však obklopila hradbou mlčení, na dotaz ParlamentníchListů.cz nereagovala.

Nutno dodat, že důsledkem INDECTu bude tedy globální sledování veškerých komunikačních zařízení a platforem. „Bude-li tento projekt uveden opravdu do praxe, dojde k omezení osobní svobody všech občanů EU. Může též dojít k jeho zneužití, což může mít nedozírné následky,“ zní varování z videa, které natočili mimo jiné i čeští Anonymous a není to konečné varování.

Shromáždí veškeré údaje

„Nebude se omezovat jen na pole internetu, ale na vše, co budeme dělat. Shromažďovat bude o všech lidech veškeré údaje a komunikační data z telefonů, internetu. Tedy to, kde momentálně jsou, proč tam jsou a jaké budou další kroky každého jednotlivce. Sám bude vyhodnocovat, zda se chováme normálně či nenormálně. Sám sleduje pomocí vyhledávačů na sociálních sítích, chatech, diskusních forech, blozích vše, co děláme, monitoruje všechny fotografie a videa, která se na nich objevují.  Disponuje velmi rozvinutým počítačovým algoritmem, který rozpozná vztahy jednotlivých lidí mezi s sebou,“ upozorňují dále hactivisté v jednom ze svých zveřejněných videí. Jde o technologii, která, vymkne-li se kontrole a dostala-li by se do nepovolaných rukou, by mohla být vážnou hrozbou.

Odhalí ještě před demonstrací, kdy a kde se bude konat

Projekt INDECT je komplexní monitorovací a vyhodnocovací systém, který v rozsahu doposud nebývalém umožní sledovat veškeré občany a na základě implementovaných scénářů lidského chování předvídat chování jednotlivce, skupin osob nebo i celé společnosti. Svoji roli bude možná již brzy hrát i při různých protestních shromážděních.

„INDECT bude umět díky informacím rozpoznat čas a místo protestů dříve, než samotní demonstranti. Může být zneužitelný, protože bude vědět mnohdy dříve, co budeme dělat i my samotní. Změní to definitivně chování celé společnosti. Protože tento projekt bude rozhodovat o tom, co je normální a co ne,“ upozorňuje dále skupina Anonymous ve svém videu.

České politiky projekt neděsí, prý bude sloužit k dobrým účelům

Čeští poslanci  a politici, které v minulosti v této souvislosti ParlamentníListy.cz oslovily, však znepokojení necítí.

„Projekt INDECT je výzkumný projekt, který probíhá od roku 2009 a měl by být dokončen v letošním roce. Podílí se na něm řada významných evropských univerzit. Jedná se o vytvoření komplexního monitorovacího a vyhodnocovacího systému,“ reagoval například europoslanec za ČSSD Libor Rouček. Připustil však i to, že je pravdou to, že spolu s INDECTEM přepadávají veřejnost obavy.

„Vzhledem k tomu, že vyvolával od počátku řadu otázek a pochybností, byl podroben tzv. mezinárodnímu etickému auditu. Výsledkem se stalo ujištění, že projekt je v souladu s Chartou základních lidských práv a svobod Evropské unie. Žádné údaje nedokazují, že by mělo docházet k porušování etických a právních pravidel. Většinu informací o projektu lze najít na internetových stránkách www.indect-project.eu,“ reagoval ve své odpovědi Rouček.

Nová technologie by, podle něj, prý měla být určena výhradně policii k vyšetřování závažných trestných činů a předcházení teroristickým útokům. „Veškeré využití ale vždy bude striktně vyžadovat dodržování základních práv a svobod a zákonů na ochranu osobních údajů,“ ubezpečil čtenářku europoslanec.

Nejen v Evropě je Velký bratr…

Server AC24 například již v loňském roce poukázal na to, že nedávno v New Yorku začali také zavádět vševidoucí systém domácího uvědomění. Tak se mnozí Američané, kteří nežijí v policejním státě starosty Bloomberga, začali chlácholit, že jsou kvůli tomu bezpeční před bedlivým okem Velkého bratra.

Ukázalo se, že bývalí vedoucí zpravodajští činitelé tak vytvořili podrobný dohledový systém daleko přesnější než moderní technologie rozpoznávání tváří – a instalovali jej po celých USA, aniž by si toho většina Američanů povšimla. Odhalily to prý e-maily hacknuté skupinou Anonymous.

Dále z nich vyplynulo, že každých několik sekund jsou data posbíraná z dozorčích míst v důležitých městech a význačných bodech po celých Spojených státech, digitálně na místě zaznamenána, pak zašifrována a okamžitě odeslána do opevněného databázového střediska na neznámém místě, aby se zde agregovala s dalšími zpravodajskými poznatky. Tohle je část tohoto programu zvaná TrapWire, která je duchovním dítětem severovirginské firmy Abraxas naplněné elitou americké zpravodajské komunity.

Kdo by chtěl ale získat detaily o Abraxas a o širším dosahu TrapWire, zřejmě narazí. I v tomto případě jsou informace vzácné. Zřejmě proto, že se programy podstrkují jako nástroj k překažení terorismu. Monitorování aktivit by totiž znamenalo přivolat šťouraly, a tak je pochopitelné, že i Abraxas by chtěl, aby veřejná prezentace tohoto programu byla relativně omezená.

Automatické rozpoznávání tváří po vstupu do obchodu? Nic není nemožné

Za mořem si však pohrávají i s další myšlenkou, velmi blízkou evropskému plánovanému monitorovacímu systému INDECT. A to v ještě propracovanější podobě. Nakupující by prý už brzy mohli být automaticky rozpoznáváni, jakmile vstoupí do obchodu, pomocí nové, zato kontroverzní kamery.

Kamera dostala jméno Facedeals. A využívá fotek stažených z Facebooku, aby rozpoznala vstupující lidi. Nakupujícím, kteří souhlasí s použitím tohoto systému, který nebyl vyvinut s účastí Facebooku, nabídnou obchodníci speciální obchodní podmínky.

Svět a politiku ovládají zednáři a tajné spolky. Český vědec se rozpovídal

Daniel Solis vyučuje na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze a přednáší zde předmět Konspirace v mezinárodních vztazích. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz poodhalil, jaký vliv na světovou politiku mají různé tajné spolky a zájmové skupiny a jejich konspirace.

Solis upozorňuje, že bývají vytvářeny umělé hrozby, které mají vést k vyvolávání strachu ve společnosti a její lepší manipulovatelnosti a ovládání veřejného mínění. To je příklad takzvané války proti terorismu. Podle něho i některé konspirační teorie samy jsou někým uměle vytvářeny, aby manipulovaly společnost.

„Já mám k dispozici text od poradce prezidenta Baracka Obamy Casse Sunsteina, který byl vydán University of Chicago Law School. Ta studie se jmenuje Konspirační teorie (Conspiracy theories). Pojednává o tom, jak je nutné pro stabilitu režimu, zde konkrétně USA, infiltrovat ty skupiny, které šíří konspirační teorie. Infiltruje se virus do nitra těch skupin, které se zabývají konspiračními teoriemi a pak je šířeno něco, co může režimu či skupinám vyhovovat k šíření fám, které mohou někoho poškodit. Čili je nutné kritice podrobovat i konspirační teorie. Nelze bezmyšlenkovitě podléhat konspiračním teoriím a je nutné být vůči nim stejně kritický jako vůči této takzvané realitě předkládané oficiálními médii,“ řekl Solis.

Konspirace byly, jsou a budou

„Konspirace jako taková existuje a vždy existovala a vždy existovat bude. Jakmile máte několik lidí pohromadě, kteří mají společný zájem a chtějí ho prosadit zločinným spiknutím, lze mluvit o konspiraci. Taková zločinná spiknutí dělají velké organizace, tajné spolky, nadnárodní korporace či nadnárodní oligarchie – lidé, kteří jsou spojeni nějakým společným zájmem, například obchodním, průmyslovým či zájmem o suroviny, který přesahuje zájmy národních států,“ říká Solis.

„To, že si lidé myslí, že žijí v demokracii a že si myslí, že demokracie je toto, v čem žijeme, nemusí znamenat, že je to pravda. Svým studentům se snažím předat, že věci jsou jiné, než se jeví, ea non sunt quae videntur a že je nutné o všem pochybovat – de omnibus dubitandum est,“ dodává znalec konspiračních teorií.

Uvádí, že Spojené státy americké mají dlouhý seznam mnoha tajných operací, infiltrací a subverzí režimů, revolucí: „Otázka je, komu tyto akce sloužily. Sloužily občanům USA, nebo spíše nějakým skupinám, které Spojené státy využívají jako nástroj prosazení svých zájmů?“

Podle Solise bývá termín „konspirační“ používán jako nadávka: „Spíše než termín konspirační teorie bych používal termín konspirační hypotéza. Ve věděcké praxi je vždy hypotéza platná, pokud není vyvrácena.“

Snaha vytvořit světovládu

Podle Solise snaha vytvořit světovouládu či nastolit takzvaný Nový světový řád (New world order) dnes již není žádnou teorií či hypotézou, ale už se o tom hovoří poměrně otevřeně a je to politická praxe. Ideologické základy Nového světového řádu byly podle Solise položeny v relativně blízké minulosti a dnes se implementují.

Kořeny spatřuje v období, kdy byla Velká Británie globální imperiální mocností. Přesahy existují podle něho dodnes a Velká Británie, respektive skupiny v této zemi, v této tradici pokračuje a má pořád velký vliv. Britská královská rodina podle něho hraje velkou roli, aniž by si toho lidé všímali. Upozorňuje, že mnoho zemí je dodnes členy Commonwealthu a jejich hlavou je britská královna.

Tajné skupiny, jako jsou ilumináti či svobodní zednáři

„Existují tajné skupiny, jako jsou ilumináti či svobodní zednáři, kteří mají tajné přísahy a tajné dohody. Samozřejmě, že to je všechno velmi těžko dohledatelné. Existuje celá armáda investigativních žurnalistů, kteří se snaží proniknout do tajů těchto spolků, o kterých se hovoří, že ovládají světovou i národní politiku. Například Philip Marshall byl nalezen mrtev se svými dvěma dětmi a psal zrovna knihu o jedenáctém září. Nebo můžete být novinář, který něco objeví, ale žádná média to neuveřejní, protože patří strukturám, které jsou do toho zapojeny,“ upozorňuje pedagog.

Podle Solise rodina Rothschildů není špičkou pyramidy světovlády za oponou: „Důležité pro odhalování jakýchkoli vazeb je sledování finančních toků. Ačkoli samozřejmě Rotschildům patří nepředstavitelné množství majetku po celém světě, tak podle mě jsou pouze bankéři skutečných vládců světa. Používal se historický terminus technicus hof jude, dvorní Žid. Ti vykonávali pro feudály služby, které nemohli vykonávat katolíci.“

Staré rody a klany

„O tom, kdo doopravdy vládne, dobře píše doktor John Coleman v knize Conspirators Hierarchy, kde píše o rodinných klanech, které pracovaly v kriminálním prostředí po mnohá staletí již od feudálních dob, můžou to být i různé tajné řády. Kupříkladu Karel Schwarzenberg je členem Řádu zlatého rouna, kterým má také svá pravidla a členové mu musí být loajální. Jsou to bankéřské rodiny, které s označovaly jako černá benátská šlechta, skupiny, které později obchodovaly s otroky či s drogami. Tehdy se tomu neříkalo korporace,“ vysvětluje Solis.

„Proč myslíte, že tady máme na ministerstvu zahraničí potomka nějaké knížecí rodiny, který dokonce svého času kandidoval na prezidenta. Bylo to z nějakého altruismu k Čechům? Co já vím o tomto člověku, tak on spíše Čechy opovrhuje a ani v Rakousku nemá dobrou reputaci. Víme, že je členem Trilaterální komise, což není organizace sdružující filantropy a dobráky. To jsou naprosto chladnokrevní ničitelé státní suverenity a prosazovatelé obchodních zájmů nadnárodní oligarchie. Založil ji David Rockefeller, který je považován za agenta Rothschildů. Myslitel za tím byl Zbigniew Brzezinski. Ten byl přisluhovačem Nového světového řádu. Brzezinski nepatří k vládnoucím, ale k těm, kteří pro vládnoucí dělají špinavou práci. Takovým člověkem bychom mohli označit také Henryho Kissingera, který odvedl v zahraniční politice hodně špinavé práce prostřednictvím USA. To je člověk, kterého lze označit za masového vraha. Kissinger stojí za mnoha vraždami, které se udály po světě a o kterých se už nemluví, protože je zastiňují další vraždy, které se ve světě konají. Mám na mysli Východní Timor, Kambodžu.“

„Letos se očekává mimořádná sklizeň opia v Afghánistánu. Víme, že v Kosovu je obrovské překladiště. Camp Bondsteel je největší vojenská základna americké armády mimo území USA. Někde poblíž se vyrábí heroin, který se pak distribuuje do dalších zemí. Z toho jsou obrovské zisky. Dokonce se mluví o tom, že několik bank přežilo finanční krizi jen díky zisku z této trestné činnosti,“ dává konkrétní případ Solis o tom, jak funguje Nový světový řád.

„Zbigniew Brzezinski poznamenal, že oproti dřívějšku je nyní situace úplně jiná, že dříve bylo jednoduché kontrolovat milion lidí, ale těžké zabít milion lidí. Zatímco dnes je to naopak. Dnes je lehké zabít milion lidí, ale je těžké kontrolovat milion lidí. To řekl veřejně,“ dodává Solis.

Schwarzenberg a Bilderberg

Pokud jde o takzvanou skupinu a setkání Bilderber, kde byl například i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, tak Solis míní, že se význam Bilderbergu trochu přeceňuje, i když to rozhodně není nedůležitý nástroj Nového světového řádu.

„Říkat Bilderbergu světová vláda je poněkud zkreslené, protože ty elity, které kontrolují svět, či se o to snaží, nefungují demokraticky jako instituce národního státu. Pokud chce ale někdo ovládat svět brutálním fašistickým způsobem a ustavit diktátorskou světovládu, o což se oni nepochybně snaží, nemůžeme od něj čekat, že se bude sám chovat demokraticky,“ dodává.

Na Bilderbergu se spíše harmonizují názory a ladí noty: „Já myslím, že se tam spíš harmonizují různé názorové proudy a srovnávají se noty či velitelský čas. Jsou tam novináři, majitelé médií, průmyslníci, politici. Čili oni mohou komunikovat spolu i jindy, aniž by je někdo rušil. A když se setkají na Bilderbergu, tak se dostane ven seznam jmen. Tito lidé mají zájem o konsolidaci své moci, neboť o ni musí v dynamickém systému neustále bojovat. I v této skupině dochází ke konfliktům a názorovým či zájmovým střetům. Například někdo z nich chce, aby lidstvo šlo zpátky do jeskyní, do doby kamenné a aby si jen elita užívala luxusu a technických vymožeností, někdo jiný zase říká, že lidstvo musí být na stejné technické úrovni, ale lidí musí být na světě tak o 90 procent méně. Oni o lidech hovoří, jako by se jednalo o skot, dobytek, jako o něčem, čeho není nutno se tázat, co je jejich majetek. Ti lidé mluví úplně jinak,“ vypráví.

Dolar v rukou soukromých bankéřů – Fed

Podstatná je i role Federálního rezervního systému Fedu. Ten vydává americký dolar, málokdo však ví, že to není státní instituce, ale banka v rukou soukromých bankéřů. Dolar je světovou rezervní měnou.

„Existuje fenomén takzvaného petrodolaru. To je velice rafinovaná záležitost, která umožnila USA prvenství nejen hospodářské, ale i technologické i další, protože všechny země byly svým způsobem nuceny obchodovat se surovinami, jako je ropa či zemní plyn v dolarech. A dolary mohly získat jenom obchodem s USA, které ty dolary vydávají. Dolary ale nevydávají Spojené státy americké jako takové, nýbrž Fed,“ říká Solis. Hovoří se také o tom, že americký prezident John Fitzgerald Kennedy byl zastřelen, protože právě bojoval s Fedem a jako jeden z mála prezidentů USA nebyl svobodným zednářem.

„Existuje zajímavá kniha, která se jmenuje The Creature from Jekyll island, kterou napsal Edward Griffin. V roce 1913 podepsal zákon o federální rezervě prezident Wilson, mimochodem svobodný zednář. Na ostrově Jekyll island se před tím vedla zákulisní jednání, kde se načrtl tento zákon. Fed je bezpochyby propojen s Bilderbergem,“ říká Solis.

BRICS se snaží vymanit z NWO

Státy BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika) se ale nyní chtějí vymanit z panování dolaru a chtějí mít vlastní rezervní měnu, země BRICS mají nyní 20 procent HDP světa a 40 procent populace.

Podobné věci podporoval podle Solise i venezuelský prezident Hugo Chávez. Nynější prezident Nicolás Maduro prohlásil, že Hugo Chávez podlehl rakovině, kterou byl záměrně otráven: „Pokud se o to někdo zajímá blíže, tak ví, že v roce 1975 byla představena zbraň při parlamentním slyšení v americkém kongresu, která vystřelovala zmražené šipky, které byly napuštěny jedem způsobující například infarkt. Jsou o tom zmínky v protokolech z komise senátora Churche. To je dnes již odtajněné. Spousta materiálu ze zahraniční politiky USA je teď na wikileaks.org/plusd.“

Nový světový řád je podle Solise především věcí euroamerické civilizace a je nástrojem neokolonialismu – ne států, ale korporací.

EU je produkt NWO, NATO jeho fašistická armáda

Podle Solise jsou v Novém světovém řádu víceméně zapojeny všechny vlády států EU: „Pokud se dostanete do vrcholné politiky, tak k tomu potřebujete požehnání těchto struktur. Jinak se tam prostě nedostanete. Tam nemá nikdo co dělat, pokud nepatří do klubu. Ať už to jsou zednářské lóže, které to vybírají a domlouvají, thik tanky typu Trilaterální komise, Bilderberg a podobně. Je známo, že před volbou amerického prezidenta kandidát navštěvuje Bilderberg, kde mu je požehnáno, pokud akceptuje zadání své budoucí politiky. Pakliže neakceptuje, tak je zvolen jeho protikandidát, nebo může mít nějakou nehodu. Pokud jde o Evropskou unii, tak ta je sama výtvorem Nového světové řádu. To je projekt, který slouží k ovládání 27 zemí s minimální demokracií a maximálně centralisticky. Dnes pár lidí rozhodne a všude v zemích EU to musí být zákon.“

Vojenskou základnou Nového světového řádu je podle něho NATO: „Stále zřetelněji vidíme fašistický způsob ovládání zemí, které nejsou členskými státy. Armády NATO fungují jako expediční základny koloniálních imperiálních systémů, které si podmaňují režimy, které jsou neposlušné či nechtějí zpřístupnit své trhy a surovinové bohatství. Pokud se nepodaří je přemluvit, tak nastane subverze, bombardování či vojenská invaze. Obama se v roce 2010 snažil přemlouvat syrského prezidenta, aby opustil spojenectví s Íránem a Hizballáhem. Když na dohodu národní vůdce nepřistoupí, tak se pak používá nějaká barevná revoluce. Máme zelené, růžové, cedrové, oranžové či sametové revoluce. Existují návody, jak takové revoluce provádět. A pak tady někdo lže o nějakém spontánním arabském jaru. Pokud se nepovede revoluce, tak jednou z možností je atentát na vůdce neposlušné země či může být otráven jako Chávez. A když to nejde ani, tak, potom se udělá horká válka, ale ta je dost nákladná.“

Daniel Solis žil mezi lety 1982 až 1989 v emigraci v Rakousku a Belgii. Na Vrije Univeristeit Brussel vystudoval mezinárodní vztahy a v roce 1993 tam obdržel postgraduální diplom z mezinárodního a evropského práva. Návazně absolvoval stáž v Evropské Komisi na DG I, a specializovaný kurz evropského práva a lidských práv v Evropě na letní akademii Evropského Universitního Institutu ve Florencii.

V roce 1990 až 1992 byl mluvčím Občanského fóra Brusel a dopisovatelem deníku Svobodné Slovo akreditovaným při Evropské komisi a europarlamentu. Od roku 1996 do roku 2000 pravidelně dlouhodobě navštěvoval Jižní Ameriku, kde se angažoval v ekologických a zdravotnických projektech zaměřených na ochranu Amazonského deštného pralesa a jeho obyvatel. Solis byl také členem Strany zelených a členem zahraniční odborné sekce Strany zelených. Nyní působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze.

Ekonom Kohout: Líp už bylo. Banky začnou krachovat, zaplatí to lidé

Líp už bylo. Podle elitního ekonoma Pavla Kohouta může hospodářská slabost trápit Evropu klidně i 20 let a Evropská unie s eurem nám může jeden z hřebíčků do rakve. Na téma evropské krize diskutoval v Uherském Hradišti ve čtvrtek večer s veřejností spoluzakladatel firmy Partners Pavel Kohout, který působil jako poradce ministrů financí Bohuslava Sobotky a Vlastimila Tlustého a byl i členem Národní ekonomické rady vlády.

Na diskusním večeru popsal Kohout ekonomickou situaci států a uvedl, že společná rozpočtová politika v rámci unie krizi nevyřeší. „Je možné, že v Evropě zažijeme něco na způsob Japonska, kde došlo k obrovskému poklesu cen nemovitostí a cen akcií. Banky se budou postupně v průběhu let různě pokládat, krachovat, případně slučovat. Pak budou zachraňovány z prostředků daňových poplatníků. Nebude to období pro akcionáře bank příjemné,“ uvedl Pavel Kohout.

„Aby to nevypadalo úplně depresivně, musím ale doplnit i to, že historie Japonska od roku 1990 má i některé světlé stránky. Sice šly některé akcie bank totálně ke dnu, ale akcie průmyslových společností, kterých má Japonsko naštěstí dost a jsou konkurenceschopné, se docela zhodnotily. Takže nešlo z hlediska investorů o úplně ztracené období. Nakonec situace vedla k orientaci investorů více na produktivní odvětví, než na spekulace s nemovitostmi. Investoři se začali zajímat více o strojírenství, elektroniku a Japonsko posílilo pozici,“ dodal.

A Česko? Ještě si prý můžeme půjčovat

Eurozóna je daleko více proúvěrovaná než Amerika a nejde jen o státní, ale i o soukromé dluhy, které bude velmi těžké splácet. V absolutním vyjádření je Evropa podle Kohouta zadlužena asi 3,14 krát více než USA, za předpokladu, že pracujeme s celkovou velikostí bankovních úvěrů, které byly celkově poskytnuty podnikům, domácnostem, jiným organizacím, zkrátka všem obchodním protistranám komerčních bank. „Pro další růst není prostor, protože už není kam se zadlužovat. Pokud by bylo 7 let slabých, bylo by to dobré, obávám se, že to může být i 20 let,“ předpověděl Kohout. „Česká ekonomika na tom ale není ještě tak zle. My se můžeme ještě několik let vesele zadlužovat a nemusí nás to tak trápit,“ dodal ironicky.

Svobodní jsou euroskeptici

Setkání s ekonomem Kohoutem uspořádala v uherskohradišťském hotelu Grand Strana svobodných občanů, která má ve svém programu především prosazení štíhlého státu s nízkými daněmi. Podle jejich stoupenců by například bez referenda nemělo docházet k žádném zvyšování daní. „My jsme často označováni za euroskeptickou stran a je nám to vyčítáno. Já chci říct, že nejsme euroskeptická strana, my jsme euskeptická strana. Líbí se nám otevřenost trhu, ale nelíbí se nám zbytek věcí, které unie přináší. Máme rádi malé daně, malé státní výdaje a malou centralizaci,“ uvedl lídr Svobodných ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk.

„Evropa je jeden z nejbohatších kontinentů, teď ale preferuje unie vyšší daně a centralizaci. Po cestě sem jsem viděl cedule, které vyvěsili starostové malých obcí a žádají o dotace. Ze starostů se stali žebráci, protože nemají kontrolu nad rozpočty svých obcí. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný. Evropská unie nás svazuje,“ dodal.

Přijdete o své úspory v bance jako na Kypru. I to hrozí, varují ekonomové

Ekonomové komentují, jak Evropská unie „vyřešila“ finanční krizi na Kypru, který je členem eurozóny. Je to podle nich další hřebíček do rakve důvěryhodnosti eurozóny. Čeští střadatelé mohou prý být zatím relativně klidní, ale nervozita, nejistota a nedůvěra se ale přelévá i mimo státy eurozóny. A především pojištění vkladů je iluze a banky nemají peníze v hotovosti. Není také jistota, že vláda v budoucnu neznárodní vklady i vám.

„Operace se zdařila, evropský pacient zemřel,“ komentuje zákrok EU Markéta Šichtařová. Vklady nad 100 tisíc eur byly v nejproblémovější kyperské bance z 80 procent zestátněny. Ke zbývajícím 20 procentům se jejich majitelé mají dostat až za pár let, pokud k tomu vůbec dojde. Kypřané si navíc nesmí denně vybrat víc než 300 eur a jsou omezeny převody peněz do zahraničí.

Podle Šichtařové toto vše dokládá, že evropská měnová unie zvaná eurozóna je fikce, neboť jedním z hlavních principů měnové unie je volný pohyb kapitálu a to pro Kypr neplatí. Podle ní Kypr již fakticky není v eurozóně.

Rozpad eurozóny

„Pokud si s německými eury můžete koupit francouzský sýr a nechat si ho poslat poštou, ale s kyperskými totéž udělat nemůžete, pak německé euro nerovná se kyperské euro. Německé euro je jaksi hodnotnější, protože si za něj můžete koupit víc. A nepochybuji, že kdyby dneska někdo přijel na Kypr s kufrem plným papírových dolarů, vystrašení Kypřané, kteří nejsou schopni vydolovat z bank svůj majetek, by byli ochotni platit za dolary o něco víc kyperských eur než Němci. Pokud je ale německé euro hodnotnější než kyperské euro, pak už to není jedna měna, pak jsou to měny dvě. Ale jestli tedy Kypr tímto má jinou měnu než zbytek eurozóny, totiž kyperské euro, pak se tímto technicky vzato od eurozóny odloučil a eurozóna má už jen 16 plnohodnotných členů. Tak dlouho se eurozóna bála svého rozpadu, až se k němu dopracovala,“ upozorňuje ekonomka.

Šichtařová shrnuje, jak to v eurozóně v realitě vlastně „funguje“: „Dostane-li se některá země do potíží, provede se operace. Výsledkem operace je zestátnění úspor v bankách, omezení výběru těch úspor, které zestátněny nejsou, finanční odstřižení od zahraničí, nemožnost nákupu zahraničního zboží, likvidace hlavních odvětví, na kterých ekonomika stojí, likvidace mezinárodní pověsti a díky tomu znemožnění financování se na finančních trzích a výroba hluboké recese. Operace se povedla, zbytek eurozóny je zachráněn, kyperská ekonomiky zemřela. A zbytek eurozóny si ještě užitečně nacvičil, jak operovat, až přijde bída na ekonomiky větší. Třeba na Slovinsko či Itálii. No neměl by snad Kypr levnější svůj bankrot neodkládat na později a zbankrotovat hned?“

Není jistota, že vlády neznárodní vklady v jiných zemích

Ekonom Institutu Václava Klause Marek Loužek míní, že situace v bankovním sektoru je v České republice stabilnější než v dalších zemích EU, nicméně kyperské „řešení“ je nebezpečný precedens a nervozita a nejistota se může šířit a šíří i k nám. Občané si tak nemohou být zcela jisti, zda nějaká vláda v budoucnu také nevyvlastní část jejich vkladů.

„To, co se stalo na Kypru, je určitě velký a nebezpečný precedent. V Evropě se doposud nic takového nestalo. A samozřejmě lidé jsou nyní znejistěni po celé Evropě, protože vidí, že to, co se stalo na Kypru, se může případně někdy stát i u nás. Jistotu, že se to u nás nestane, nemají. Přirozenou reakcí lidí je nervozita, vybírání vkladů. Je otázka, zda státní garance vkladů či pojištění něco opravdu reálně garantuje, protože v případě většího otřesu by ty reálné prostředky nebyly. Je to určitě velký problém,“ řekl ParlamentnímListům.cz Loužek.

„My máme bankovní sektor vcelku stabilní, neboť byl vyčištěn na konci devadesátých let. Ale uvidíme, jak se bude vyvíjet ekonomická, bankovní a finanční krize v eurozóně. Ta nervozita střadatelů je přirozená. Nás se to zatím akutně netýká, ale je vidět, že garance neexistuje. Znárodněním vkladů byl překročen Rubikon a není záruka, že vlády nepřistoupí ke znárodnění kdekoli jinde v EU. A třeba i u nás. Když jednou znárodní vklady, můžou si pak dovolit skoro všechno,“ dodal Loužek.

Nebezpečí zatím na periferii

Ekonom Lukáš Kovanda působící na Vysoké škole ekonomické míní, že v České republice není toto nebezpečí akutní, neboť český bankovní a finanční sektor je v poměrně dobré kondici.

„Obávám se ale, že zejména v periferních státech eurozóny, jako například Itálie, Španělsko, Portugalsko a možná i v některých dalších může v okamžiku dalších ekonomických problémů a prohloubení recese dojít vlivem situace na Kypru, že občané těchto zemí budou hromadně vybírat své vklady, protože budou mít obavy, že jim vláda zkonfiskuje jejich úspory, podobně jako se to stalo na Kypru. Může to vyvolat „runy“ na banky (hromadné vybírání peněz bank – pozn. red.) a nepříznivou psychologickou reakci občanů těchto zemí,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Kovanda.

„Myslím, že ten krok EU nebyl z tohoto důvodu vůbec šťastný. Ty psychologické neblahé následky mohou následně vyvolat řetězovou reakci v periferních státech eurozóny a neotřásly by v konečném důsledku pouze finančním systémem těchto zemí, ale celou reálnou ekonomikou, celou eurozónou a důvěrou v euro. Pro ty země, které euro zatím nemají, jako například my, je to určitě varování v tom smyslu, že přijetí eura znamená ztrátu kontroly nad vlastní měnou, což se může projevit z EU řízenými konfiskacemi či zdaňováním vkladů,“ dodal Kovanda.

Ten odpověděl i na dotaz, zda hypoteticky nemůže tato záležitost ohrozit i české střadatele, jejichž banky jsou dcerami matčiných bank z eurozóny a které se mohou ocitnout v potížích či případně zkrachovat: „Může nastat hypotetická situace, že pokud by se dostala do problémů Itálie a začaly by masové výběry z bank a byla by tím zasažena UniCredit Bank, která operuje i v ČR. To by se zprostředkovaně mohlo dotknout i občanů v České republice. Neobávám se, že by tohle byla nějaká bezprostřední hrozba. To riziko je hlavně v těch periferních zemích než v zemích, kde působí dcery matek z periferních zemí.“

Nechtěl bych teď mít peníze v žádné bance na jih od Alp a na západ od Šumavy

Analytik firmy Partners Pavel Kohout také varuje, že se nyní může lavinově šířit obava střadatelů, že přijdou o své vklady v bankách. Hlavně v zemích eurozóny, které mají výrazné ekonomické finanční potíže, což je prakticky celý jih eurozóny.

Obavy střadatelů se nešíří podle něj jenom do Řecka, Itálie a Španělska, ale i jinam, včetně Česka. „Paradoxně banky v Česku jsou mnohem bezpečnější než jejich mateřské společnosti z Francie, z Belgie, Itálie nebo i Nizozemska. Posledně jmenovaný stát musel letos znárodnit další banku. Tuto operaci prováděl mimochodem řečený Dijsselbloem. Upřímně, nechtěl bych teď mít peníze v žádné bance na jih od Alp a na západ od Šumavy. Západoevropské bankovnictví je v kritickém stavu. Ostatně, mít peníze v bance je hloupost, když lze výhodně investovat,“ uvedl Kohout v anketě HN.

Iluze o pojištění vkladů. Peníze nejsou kryté ani papírem

Ekonom Ladislav Tajovský upozorňuje na iluzi o existenci pojištění vkladů. „Kypr není ničím menším než ukázkovým modelem rizik, která právě z těchto pilířů současného bankovnictví vyplývají. A je nebezpečnou iluzí považovat třeba to české za imunní. Principiálně jsme v téže situaci,“ varoval Tajovský v komentáři pro HN.

Tajovský upozorňuje, že většina peněz je virtuálních, jsou na účtech a banky mají jen minimální rezervy v jednotkách procent v bankovkách. Peníze v bankách navíc podle něj reálně pojištěné nejsou. Prostředky určené k případné výplatě v českém Fondu pojištění vkladů totiž zdaleka nestačí ani na sanaci vkladů jedné z velkých domácích bank.

„Dlouhodobě se pohybují mezi 2 až 3 procenty celkových vkladů a přesně taková část z nich je skutečně pojištěná. Zbytek ne. Vrcholnou absurditou modelu pojištění vkladů zrozeného v poslední finanční krizi pak jsou dvě čísla: 100 procent vkladu do 100 tisíc eur. To znamená, že pojištěné je všechno do zhruba 2,5 milionu. A teď pozor: včetně úroků! Tohle nemá s realitou společného vůbec nic,“ říká Tajovský.

„Hra se zdaněním té či oné části vkladů v kyperských bankách tím či oním procentem není ničím jiným než nuceným přiznáním toho, že dotčené peníze nikde nejsou. A že ten, kdo jediný je může virtuálně poskytnout, za to bude něco chtít. Tak vypadá realita společné měnové politiky eurozóny. Je otázkou času a základního ekonomického povědomí, kdy si i střadatelé ve zdravých ekonomikách dají dohromady jedna a jedna: při současných nižších než minimálních úrokových sazbách neexistuje kromě pohodlí při placení kartou jediný důvod mít peníze jinde než doma ve stole. A už jen o krok dál je další logický krok: má smysl dnes jakkoliv spořit? Není lepší teď a tady utrácet? A čímže jsou to dnes kryté naše peníze? Poprvé v historii už vůbec ničím, jen důvěrou v jejich emitenta. Tedy ve stát. Na Kypru platí: v Brusel,“ uzavírá neoptimisticky Tajovský.

Uznávaný ekonom: Útok na peníze lidí může být obrovský. Kypr je začátek

Situace na Kypru i varování aktivistické skupiny Anonymous o tom, že jsou peníze lidí v bankách ohroženy kybernetickými útoky – to vše jsou jevy, které bankovnímu sektoru u nás i ve světě na důvěře nepřidávají. Naopak. Objevily se dokonce z několika míst informace o tom, aby lidé začali vybírat své vklady, pokud nechtějí o peníze přijít. Toto téma proto ParlamentníListy.cz předložily světově uznávanému ekonomovi působícímu ve Spojených státech, Milanu Zelenému.

Před několika dny i server EUTimes.com přinesl zprávu o tom, že údajně po světě koluje oběžník ruského ministerstva zahraničí a radí nejen občanům, ale i společnostem, aby zrušili své investice a vklady u západních bankovních a finančních institucí. Kreml se totiž prý obává, že jak Evropská unie, tak Spojené státy připravují prý největší krádež soukromého bohatství v moderní historii.

V souvislosti s tím se zákonitě vyrojila celá řada otázek. Není totiž bez zajímavosti, že na možné pády bank i finanční „chaos“ mnozí nezávislí ekonomové upozorňovali již v minulých letech. Všichni se však shodují v jednom – pokud lidé tyto výzvy uposlechnou a vzali by hromadně bankomaty a bankovní přepážky útokem kvůli výběrům, neustála by takový atak zřejmě leckterá, v tuto chvíli zatím i „zdravá“ banka. Považují tedy podobné zprávy za velmi nebezpečné, s možnými fatálními následky.

Přestali nebo přestanou lidé bankám věřit?

Zkušenosti z Kypru, které veřejnost mohla několik dnů vidět ve sdělovacích prostředcích, tak možná otřásla důvěrou řady lidí v banky a celý bankovní sektor. Je to jen nepodložená spekulace nebo fakt?

„Samozřejmě, že se důvěra v banky, pokud ještě nějaká existuje, naruší a narušila. Hlavně se však naruší důvěra v politiky Evropské unie, kteří vytvářejí tlak na solidární konfiskaci úspor. Jestli se to odrazí také v Česku, to opravdu nevím. Češi jim ale již léta skáčou téměř na všechno. Že se důvěra k bankám naruší například v USA je zcela jisté. Kypr tam je již nyní v popředí řady veřejných debat. Hovoří se v nich o tom, že bruselští byrokrati volají po nezávislém zdroji příjmů, nechtějí již jen vybírat od členských států – touží dostat se totiž přímo ke korytu,“ reagoval pro ParlamentníListy.cz Milan Zelený, který působí jako profesor na jedné z prestižních amerických univerzit.

Útoky na peníze lidí nebudou ojedinělým jevem…

Jak dodal, pokud se nemýlí, skoro žádné české banky vlastně již nyní nejsou – jde jen dceřinné společnosti bank zahraničních. A v tom vidí podstatný háček. „Takže, v případě nátlaku na zahraniční banky budou české banky bez odpovídající ochrany. Konfiskace úspor bude v budoucnosti stále populárnějším zdrojem příjmů pro politické vrstvy bránící svá privilegia, moc a pohádkové platy za nic. Útok na peníze jiných lidí bude celosvětový, Kypr je zatím jen pouhá metafora,“ vyslovil neveselou prognózu ekonom.

Všechna fakta nahrávají tomu, že se objevují na scéně nyní víc než kdy jindy obchodníci se zlatem a nabádají k investování právě do drahých kovů a kamenů. Je to opravdu bezpečnější řešení ukládání peněz?

Politická moc drží u krku banky i střadatele, míní profesor Zelený

„Nesdílím tento názor. Drahé kovy jsou předmětem spekulací a výkyvy jejich hodnot lze těžko předvídat. Existují také problémy s konvertibilitou na použitelnou měnu – ta může být prudce omezena státními zásahy. Pokud nechcete držet cihly doma, což nedoporučuji, musíte je stejně uložit v bankách. Přitom zdanění zlatých vkladů je možné. Pokud by se zlato stalo oficiálním platidlem, pak bude mít význam je kupovat, ale k tomu je daleko. Krytí bankovek zlatem má stabilizační dopad, ale pak je jedno, zda držíte bankovky nebo zlato. Tak jako tak, politická moc dnes drží pevně u krku nejen banky, ale hlavně střádající občany,“ uzavřel svůj pohled na věc profesor ekonomie Milan Zelený.

Jako bonus pak přidal pro čtenáře slovníček ekonomických pojmů s vysvětlením toho, jak najít cestu k určité transformaci.

Slovníček transformace

  • Transformace: dlouhodobá a nezvratná přeměna hospodářství společnosti. Např. přechod z agrární na průmyslovou, z průmyslové na služby, atp. Nemá nic společného s krizí. Dnes hlavně akcelerující přechod od globalizace k relokalizaci, se všemi doprovodnými jevy.
  • Víte, co je strategie 3P? 1. Pochopit transformaci, 2. Přizpůsobit se novým podmínkám, 3. Využít nabízených Příležitostí.
  • A copak že to je ta relokalizace? Proces deglobalizace, tj. návrat do původního kontextu lokálních podmínek za účelem snížení nákladů a rizik spojených s logistikou globálních dodavatelských řetězců; nástup řetězců poptávkových (zákaznických). Vzniká vlna nové lokalizace produktů zemědělství, průmyslu i služeb v místních a regionálních ekonomikách. I proto transformace globalizace → tzv. relokalizace dnes probíhá ve většině vyspělých zemí.
  • Co je glokalizace? Globální lokalizace znamená přizpůsobování globálních produktů, výrobků a služeb specifickým místním kulturám a preferencím za účelem pronikání do vzdálených lokalit globálních trhů. Jde tedy o první krok k relokalizaci. Má i své nesporné regionální výhody: v globálním světě se uplatňují výhody lokálních podmínek. Jako příklad se dá uvést  dnešní Silicon Valley v Kalifornii, průmyslové distrikty sev. Itálie, anebo kdysi Baťův Zlín a jejich průmyslové město.
  • Pro transformaci je též nutná restaurace místní komunity. To znamená, že hospodářskou relokalizaci nutně doprovází komplexní obnova autonomie místní nebo regionální samosprávy a soběstačnosti, jakož i obroda autentické (decentralizované, nestranické) demokracie.
  • Hovoří se často také o podnikatelské univerzitě, co to znamená? Je třeba nových podnikatelů – jen ti totiž vytvářejí nové pracovní příležitosti a nikoli stát. Podnikat se učíme skutečným podnikáním, ne jen čtením knih o podnikání: proto univerzita, kde se podniká. Byla to původně myšlenka Jana A. Bati.
  • Dobré je podle Milana Zeleného vědět i to, co je to reintegrace. Znamená to, že namísto tradiční dělby práce a extrémní specializace akceleruje reintegrace: tj. méně součástek v produktech, méně operací v procesech a širší pracovní zodpovědnost jednotlivých spolupracovníků.
  • Uměli byste vysvětlit, co je to desintermediace? Jde o vylučování zbytečných mezičlánků, nastavení přímé návaznosti mezi zákazníkem a výrobcem, mezi spotřebitelem a poskytovatelem.
  • Když se řekne self-service, je to něco jako samoobsluha, i když s významem mnohem širším. V podstatě „outsourcing“ funkcí a činností přímo na zákazníka a spotřebitele. Viz všechny automatické přijímače vratných lahví.
  • A když se řekne masová kustomizace, věřte, že jde o výrobky a služby šité na míru. Tedy plně individualizované a kustomizované, ale v ceně srovnatelné s masovou (hromadnou?) výrobou v tradičních prodejnách. Obsahuje tedy přežití tradičních hypermarketů za pomoci nárůstu internetových nákupů; či lokalizovaného doručování přímo do domu.