Řádí tu nejnebezpečnější teroristé v dějinách lidstva a vypiplal je Západ. Evropa jen plní úkoly USA, říká elitní diplomat Sýrie, který dobře zná Česko

První náměstek ministra zahraničí Sýrie Fayssal Mekdad v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz hovoří o válce ve své zemi a teroristických strukturách, které se v poslední době snaží nejenom v Iráku, ale i v některých částech Sýrie vytvořit islámský chalífát. Z kritické situace v regionu obviňuje zkušený diplomat USA a jejich západní spojence, kteří dle jeho slov „nejnebezpečnější teroristy dějin lidstva“ stvořili.

Mediální mainstream vydává válku ve vaší zemi za občanskou. Souhlasil byste s tím, nebo nabídnete jiný pohled?

Konflikt v Sýrii není občanskou válkou. Začal flagrantní intervencí Spojených států a dalších západních zemí do vnitřních záležitostí Sýrie. Zcela jasně je to řečeno i v právě vydaných pamětech někdejší ministryně zahraničí USA Hillary Clintonové, která uvádí, že politice její země šlo ve všech zemích, které zažily tzv. arabské jaro, o předání moci do rukou Muslimského bratrstva.

V Sýrii spolu neválčí rozdílné části její vlastní společnosti, nýbrž ti, kdo chtějí, aby to tak vypadalo, tedy například extremistické náboženské organizace, podporované vládami Saúdské Arábie a Turecka a jejich západními poradci a stoupenci. Může to sice znít kuriózně, ale vlády Francie, Spojeného království a USA se, jde-li o prosazení jejich zájmů v regionu, nezastaví před ničím. Syřané spolu žijí jako rodina po více než dva tisíce let a coby lidé civilizovaní by se navzájem nevraždili. Záplava džihádistů, mířících do Sýrie s finanční a vojenskou podporou Saúdské Arábie a Turecka, není hrozbou jen pro Syřany, ale i pro region jako celek. Občanská válka se pozná podle zřetelné zeměpisné hranice, oddělující sekty, etnické či jiné skupiny, které proti sobě bojují. Rovná se naprostému kolapsu státu a společnosti. V Sýrii k ničemu podobnému nedošlo.

Původní panorama – tzn. vládní síly versus „Svobodná syrská armáda“ – už doznalo změny i v podání většiny evropských a amerických médií. Jak byste klíčové fáze konfliktu charakterizoval vy?

Celé drama zinscenovaly západní tajné služby, jejich média a agenti v regionu s cílem vytvořit zdání, že se lidé vzbouřili proti své vládě. V Tunisku, Egyptě a Jemenu byly vlády svrženy a nahrazeny islamistickými režimy. Bylo to však skutečně v krátkodobém, natož dlouhodobém zájmu sekulárního Západu? V řadách syrské armády, bojující proti ozbrojeným skupinám, se nic na způsob disentu nevyskytlo od samého počátku až dodnes. Nedezertoval jediný prapor či jiná jednotka, jen jednotlivci. Takzvaná Svobodná syrská armáda (FSA) je zjevením z říše mytologie. Jediným místem, kde je k nalezení, jsou hlavy těch, kdo prahnou po destabilizaci Sýrie a indoktrinaci její armády. Kam se ta FSA poděla dnes?

Ano, v některých oblastech Sýrie proběhlo v březnu 2011 několik demonstrací, už zakrátko se však zvrhla v ozbrojená vystoupení. Za asistence notoricky známých médií padla na naši vládu obvinění, že prý několik demonstrantů zabila. Do demonstrací však ve skutečnosti stříleli nejrůznější zločinci, mající tím vyvolat nenávist proti vládě. Později mnozí z těch kriminálníků skončili ve vězení, svou vinu doznali veřejně a ukázali přitom prstem i na ty, kdo je za vraždění nevinných lidi, leckdy dokonce z řad vlastních příbuzných, platili.

To, že válku proti vaší zemi vede „teroristická internacionála“ – a ne až tak jacísi „sekulární demokraté“ – už stále víc připouštějí i politici a média, kteří se to ještě nedávno snažili popírat. Jak byste českému publiku charakterizoval aktuální stav a pozadí těchto sil – i hrozbu, v niž mohou zpětně přerůst pro samotnou Evropu?

Česká veřejnost byla, co do své schopnosti zorientovat se v tom, jaké síly se do destrukce Sýrie zapojily, unikátem celé Evropy. Bylo jí zřejmé, že takfiris („odpadlíci od skutečné víry“, pozn. překl.) a extremisté žádné revoluce v zájmu lidu nedělají, ale šíří jen zmar a zkázu. Chci za to českému lidu složit hold. Tisíce Evropanů a Američanů se do Sýrie jezdí cvičit v zabíjení. Evropské vlády předstíraly, že jim to není známo, jen co se ale tito džihádisté začali vracet do Paříže, Londýna, Los Angeles, Bruselu či třeba Haagu, abych uvedl jen pár příkladů, začaly propadat panice. Když teroristé masakrovali po tisících Syřany, těm pokrytcům to bylo jedno. Starali se jen sami o sebe. Své představitele si volíme v očekávání, že nám zajistí bezpečí, v Evropě ovšem řada politiků sledovala a stále sleduje jen svoje malicherné zájmy, a reálné výzvy, hrozící jejich zemím, ignorují. Operace Islámského státu Iráku a Levanty (ISIL), Fronty an-Nusrá a stovek skupin, které jsou na ně napojeny, dnes expandují napříč Středním východem i za jeho hranice. Od evropských lídrů to vyžaduje jasný závazek, že se terorismu postaví – bez ohledu na stát, rasu nebo náboženství, o nichž je v daném případě řeč. Boj proti terorismu je svatá povinnost. Na všechny politické činitele klade velkou odpovědnost.

K čemu nynější ofenziva ISIL/ISIS vede? Má to, že se jeho část přesunula do Iráku, za následek snížení počtu jeho ozbrojenců ve vaší zemi – anebo naopak čelíte hrozbě ještě větší o masu zbraní, dodaných „nové irácké armádě“ z USA a NATO, kterých se ISIL/ISIS podařilo zmocnit?

ISIL je nejnebezpečnější teroristickou skupinou v dějinách lidstva. Je to radikální součást al-Káidy, mateřské struktury vypiplané USA a jejich spojenci za války v Afghánistánu. Mnozí experti soudí, že ti, kdo ISIS přivedli na svět, si ji na špinavou práci přímo či nepřímo najímají i dnes.

Syrské vedení před hrozbou teroristických organizací varovalo od prvních dnů. Propaganda západních mocností se však držela schématu, že jde o boj za demokracii. Je to fantasmagorie, kterou musím rezolutně odmítnout. Být to opravdu boj za demokracii, musel by začít v jiných zemích regionu, jejichž králové a princové v žádnou demokracii jaktěživ nevěřili. Terorismus nehrozí jen té či oné zemi či regionu. V globalizovaném světě budeme jeho oběťmi všichni. Sama ofenziva ISIL dosáhla rozměrů, jejichž dopad nekončí na hranicích Sýrie a Iráku; to nebezpečí hrozí celému regionu i zemím za jeho hranicemi včetně těch, u nichž ISIL našel podporu. Zbraně z USA a NATO, které tato teroristická organizace ukořistila v Iráku, nejsou jediné, jimiž disponuje. Kruhy, které jsem právě zmínil, ji totiž nebezpečnými zbraněmi zásobovaly i napřímo.

„Teroristická karta“, na kterou někteří hráči sázeli, se stále víc mění v bumerang. Vzniká tak prostor aspoň pro ono „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“? Pokud ano, čím by mohl napomoci boji proti islámskému chalífátu – a čím případně i obnově Sýrie? Je Damašek připraven i na tuto variantu?

„Teroristická karta“ amorální byla, je a bude i kdykoli v budoucnu. Hrají s ní notoricky známé země s cílem vnutit své zájmy a politiku těm, kdo jim vzdorují. S tou kartou hrají po celou dobu syrského konfliktu. Mediální mainstream veřejnost o jeho povaze dezinformoval. Poslední ofenziva ISIL však toho, kdo vývoj v Sýrii a celé oblasti sledoval pozorně, nemá čím překvapit. Sýrie v boji proti všem teroristickým skupinám zaznamenává pokrok. V zájmu své obnovy požádá o pomoc všechny země, které v teroristických zločinech a destrukci syrské infrastruktury i historického dědictví nemají prsty.

Když Sýrie, léta označovaná za „autoritářský režim“ (ne-li rovnou „darebácký stát“) nedávno uspořádala volby, „mainstream“ se je snažil zlehčit jako „prázdnou show“, na hony vzdálenou obecně uznávaným normám. Co na tu interpretaci řeknete vy? Jsou volby startem do nové politické etapy – a pokud ano, v čem konkrétně?

Západní mocnosti stojí za svými favority, kteří slouží jejich zájmům. Jejich agentům v zemích Perského zálivu stigma „zpátečníků“, či lidí „zkorumpovaných“ a „nepřátelských demokracii“ jaktěživ nehrozilo. Projevit syrské vedení ochotu k politice, vnucované Západem, jsme rázem velebeni jako ta nejdemokratičtější a nejsvobodnější země celého regionu. Reprezentují snad demokratické hodnoty ti evropští politici, kteří jsou namočeni do korupce a ve volbách často nedostanou ani 10 procent hlasů?

Nedávné volby v Sýrii demonstrovaly reálnou demokracii. Účast v boji o nejvyšší post umožnily několika kandidátům. Všichni tři dostali stejný prostor i ve veřejnoprávních médiích. Volby proběhly pod dohledem pozorovatelů ze čtyř desítek zemí, zahraničních poslanců i představitelů mediálního mainstreamu. V tom, že byly fér a prosté rušivých jevů, které by jejich výsledek mohly jakkoli zkreslit, se shodli bez jediné výjimky. Desítky tisíc Syřanů se k volbám dostavily i na více než čtyřicet syrských ambasád po světě včetně Prahy, a tedy zcela mimo dosah jakýchkoli vládních intervencí. To všechno dohání k šílenství ty země, jimž důvěra syrského lidu, projevovaná opakovaně vedení země, očividně nevoní. Volby v Sýrii, konané na pluralitní bázi, nemají v celém regionu obdoby, a znovu tak otřásly půdou pod nohama těm, kdo prahnou po oslabení Sýrie a její legitimní vlády. Mnohé západní vlády, prohlašující se za demokratické, přitom na rozdíl od České republiky Syřanům účast ve volbě svých vedoucích představitelů neumožnily – například i ve Francii, Belgii či v Německu. Je snad projevem demokracie prohibice volebních uren? Prezident Bašár Asad v projevu, předneseném při své inauguraci, potvrdil jak odhodlání pokračovat v boji proti terorismu, tak posilovat demokratické instituce Sýrie.

Jak vaše vláda hodnotí poslední izraelský útok na Pásmo Gazy?

Konflikt v Sýrii je do značné míry i důsledkem neochabující syrské podpory palestinskému lidu. Izraelská okupace arabských území, trvající už od roku 1967, je prapříčinou všeho krveprolití i beznaděje. Za dnešní pravicové vlády by Izrael rád jak mír, tak území. Dokud však neskoncuje s politikou okupace, expanze svých „osad“ a prosazování vlastní hegemonie v celém regionu, celé to řečnění Izraele i jeho spojenců o míru zůstane jen u prázdných slov, nebudou-li naplněna legitimní práva palestinského lidu. Izraelský útok na Gazu byl naplánován předem, podobně jako ty v minulosti. Tato agrese je válečným zločinem, porušujícím Chartu OSN, i zločinem proti lidskosti. Zabití více než dvou tisíc lidí a zranění asi deseti tisíc dalších je hrůzný zločin, hodný všeobecného odsouzení.

Váš kvalifikovaný odhad, prosím: Dojde skutečně k rozpadu Iráku? A pokud ano, jakou konfiguraci lze čekat v jeho důsledku – a jak by se promítla do tvaru celého Středního východu? Jak daleko až celé to „překreslování“ mapy Středního východu může zajít? Je to udržitelná varianta?

Americká invaze do Iráku v roce 2003 byla neomluvitelná a nezodpovědná. Následkem této nelegální intervence krvácí Irák dodnes. Hlavní příčinou tragédií, jimž čelí jako stát, byl americký oktroj sektářské ústavy a rozpuštění irácké armády. USA a jejich spojence však za zločiny a selhání, jež mají na svědomí, není žel nikdo s to přivést k zodpovědnosti. Jednota a integrita Iráku jsou v sázce a ve hře zůstávají úplně všechny varianty. Rozpad země je noční můrou nejen pro Irák, ale pro celý region. Přileje totiž jen další olej do ohně letitých problémů a konfliktů sektářské, geografické či etnické povahy. Dolehnou na celý Střední východ a neušetří jedinou z jeho entit, zemí, ani politických a náboženských proudů.

Jak vidíte – tváří v tvář prohlubujícím se sociálním problémům i nové vlně fundamentalismu – budoucnost Saúdské Arábie a podobných režimů?

Saúdská Arábie je americký spojenec a agent. Má prsty ve všem, co je pro region hrozbou. Její role je přitom omezená; má za úkol platit účty a verbovat rekruty, tak jako už v Afghánistánu i teď pro ISIL, Frontu an-Nusrá, Islámskou frontu a další odnože al-Káidy. Dějiny ovšem ilustrují, že ti, kdo monstrum stvoří, bývají i první obětí jeho brutality. Kritická vlna proti vládnoucí saúdské rodině sílí každým dnem a lidé tu – za situace, kdy si národní bohatství usurpuje přehršle princů z královské rodiny – k tomu, jak se jejich penězi financují americké plány, zatímco jejich vlastní životní podmínky se permanentně zhoršují, nebudou mlčet donekonečna.

Co nového čekat od osy Damašek-Moskva-Teherán a jejích spojenců? Jakou roli by mohla a měla sehrát v současné etapě, nastartované změnami v Iráku i jiných částech regionu?

Já bych pro vzájemný poměr těchto zemí nevolil pojem „osa“, nýbrž vazba mezi státy, které se zasazují o korektní výklad a uplatnění principů a cílů Charty OSN, respektují mezinárodní právo i nezbytnost hájit nezávislost a územní celistvost všech zemí před agresí, hegemonismem a vměšováním do jejich vnitřních záležitostí. Rusko a Čína Spojeným státům a jejich spojencům nedovolily zneužít OSN k invazi do jiných zemí, tak jako v případě Libye, která se jako stát zhroutila právě kvůli západní invazi, jež zahubila tisíce nevinných civilistů. Stále více zemí, zvlášť v rozvojovém světě, dospívá k poznání, že právě Rusku a Číně je třeba vzdát hold za zachování světového míru a bezpečnosti i kredibility OSN coby garanta jejich práv a rovnováhy ve světě.

Sýrie není zdaleka jediným terčem politiky „změny režimu“. Její scénář pokaždé staví i na problémech, s nimiž se napadené zemi nepodařilo dostatečně vyrovnat. V čem tkví z tohoto hlediska hlavní lekce z posledních více než tří let, užitečná možná i pro další potenciální oběti této politiky?

Za tuto otázku chci poděkovat. Ano, hlavním cílem západní aliance proti Sýrii byla změna režimu. V našem případě však to, čeho dosáhli v Egyptě, Tunisku i jiných zemích regionu, bylo nad jejich síly proto, že vývoj politického systému Sýrie vycházel potřebám lidí vstříc a ti proto vedení státu v uplynulých třech letech podpořili a postavili se na obranu nezávislosti a svrchovanosti země.

Poučení z masivního útoku na Sýrii však samozřejmě vyvozujeme dodnes. Prezident Asad ve svém posledním projevu připomněl, že oč pevnější byla po celou dobu naše národní jednota, tím bolestnější a ostudnější bylo sledovat, na jak mizivém zlomku našeho národa válka proti Sýrii stavěla. Ten nemít, teroristické skupiny a síly, vměšující se do našich politických, ekonomických a vojenských záležitostí, se o prosazení svých záměrů ani nepokusí. Bylo-li jako na dlani, že příčinou útrap syrského lidu je zahraniční intervence, zvládnutí dnešního stavu a jeho prevence do budoucna závisí hlavně na vnitřním faktoru. Najít efektivní zbraně proti korupci i dalším neduhům je jednou z aktuálních priorit.

Jak z pozice diplomata, který strávil roky na půdě OSN a při bezpočtu mezinárodních jednání a akcí, hodnotíte do očí bojící propast mezi hrozbami, které eskalace války v Sýrii představuje pro Evropu, a politikou EU?

Selhání sahají až k tomu, jak se OSN rodila. Absolutní moc, přiřčená pěti stálým členům Rady bezpečnosti, nedostatečná autorita Valného shromáždění a dalších orgánů, deficit demokracie v mezinárodních vztazích, hegemonistická politika prosazovaná západními koloniálními mocnostmi – to vše při hledání, jak řešit akutní problémy globalizovaného světa, roli OSN jednoznačně oslabilo.

Evropa není žel nezávislá dodnes, mnohé země tu v řadě otázek jen povolně plní instrukce Washingtonu. Mechanismy, jimiž EU reaguje na situace zásadního významu, navíc demokratické principy nectí ani uvnitř samotné Unie. Jménem EU často rozhodují pouhé dvě, tři země, jak nám to líčí mnohé jiné evropské státy, když se jich na pozadí takových rozhodnutí ptáme. Také se sankcemi proti Sýrii přišlo jen pár zemí a ostatní je slepě podpořily přesto, že jsou amorální a jediné, co umí, je hubit syrské děti, starce a ženy. Teď se navíc potvrzuje i to, že politická a materiální podpora, kterou EU poskytla ozbrojeným teroristickým skupinám, se začíná obracet i proti Evropě samotné, o destruktivním dopadu na Sýrii, Irák a další země ani nemluvě.

Zdá se, že česká diplomacie hraje ve vztahu k válce v Sýrii docela specifickou roli. Jak byste ji ohodnotil? A nemějte, prosím, žádné zábrany, nejsme masochisty autocenzury ani „politické korektnosti“.

Česká diplomacie prokázala velký smysl pro odpovědnost a kvalifikovaný přístup ke vzniklé situaci. Mnohé evropské státy dnes Čechům tento postoj závidí, už je však pozdě. Vaše odvážná velvyslankyně v Sýrii, plnící svůj diplomatický mandát i za těch nejtěžších podmínek, je ostatním diplomatům příkladem, inspirujícím k následování. I jiným zemím přitom pomáhá jak v tom, jak se ve vývoji Sýrie orientovat, tak v řešení problémů, jimž jejich občané čelí. Řešení pomohla najít i případě Britů i Američanů, kteří se namočili do války proti Sýrii. Česká vláda má důvod být na její postoje hrdá, právě v jejích šlépějích už totiž míří i představitelé dalších zemí.

Na diplomatickou dráhu jste se vydal po letech strávených v Praze. Co vás sem tehdy přivedlo – a jaký měl pobyt u nás vliv na vaši další práci a život?

V Československu a později v České republice jsme s rodinou strávili nejkrásnější dny svého života. Říkat, že Češi jsou ti nejpohostinnější a nejmilejší lidé na světě, je jako vozit sovy do Atén. V jejich středu se člověk cítí bezpečně. Praha, to je jedno grandiózní muzeum, plné všech půvabů, o jakých se dá jen dát snít. Vše kolem ní hýří krásami přírody, jimiž nás, lidi, obdařil sám Stvořitel.

Mé pracovní podmínky v Mezinárodním svazu studentstva byly skvělé, jsem za ně upřímně vděčný všem svým tehdejším kolegům, aniž bych je teď vyjmenovával, i českému technickému sekretariátu. Byli to všechno lidé, oddaní svému krédu a připravení se zasadit o spravedlivější a rovnoprávnější svět.

Se zkušenostmi, které jsem získal v syrském studentském hnutí i Mezinárodním svazu studentstva v Praze, jsem měl na vybranou ze dvou možností. Buď se ucházet o práci na syrském ministerstvu zahraničních věci anebo zvolit akademickou dráhu. Rozhodl jsem se pro to první a stal se kariérním diplomatem. Později jsem byl jmenován syrským velvyslancem při OSN v New Yorku a vedl tam syrské zastoupení i v letech 2002-2003, kdy byla naše země nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. Předsedal jsem různým jednáním Rady i Valného shromáždění OSN. Oproti mnoha jiným diplomatům, kteří v sídle OSN či v Mezinárodním svazu studentstva nepracovali, jsem tak do mechanismů mezinárodních organizací pronikl hlouběji. To mi výrazně pomáhalo i během těžkých let, jimiž Sýrie procházela; západní mocnosti se totiž k destabilizaci Sýrie snažily využít i OSN.

Kdy a jak válka v Sýrii skončí? Jak vidíte budoucnost své země i celého Středního východu?

Teroristická válka proti Sýrii skončí, jen co západní vlády poručí Saúdské Arábii, aby už teroristy přestala financovat a vyzbrojovat, a Turecku, aby už ozbrojeným bojůvkám neposkytovalo výchozí bázi a přestalo je pašovat do Sýrie. Nemá-li hrozba ze strany ISIL a dalších teroristických seskupení gradovat dál, součinnost všech zemí v boji proti terorismu je kategorickým imperativem.

Díky změnám ústavy i sociálním a ekonomickým reformám, jejichž význam zdůraznil prezident Asad, si Sýrie bude s to vrátit i klid a mír, jimž se vždy těšila. Z konfliktu vede jen cesta syrsko-syrského dialogu se syrským vedením. A pokud jde o zahraniční vměšování do vnitřních věcí Sýrie, to musí samozřejmě skončit bez nejmenšího prodlení. O budoucnosti své země mohou rozhodnout výlučně sami Syřané.

Dokud však potrvá izraelská okupace palestinských i jiných arabských území, Střední východ se míru nedočká. Má dopad na všechny země regionu, Sýrii nevyjímaje. Situaci na Středním východě vyřeší jen spravedlivé a komplexní urovnání. Izrael a jeho protektoři si musí uvědomit, že chtít obojí – mír i území – je cíl, který nemá šanci.

Dr. Fayssal Mekdad (1954) – už osm let první náměstek ministra zahraničí Syrské arabské republiky – působil od roku 1995 v její misi při OSN. V letech 2003-2006 stál v jejím čele. Diplomatické dráze předcházel post viceprezidenta Mezinárodního svazu studentstva se sídlem v Praze. Roku 1993 tu na Karlově univerzitě získal titul Ph.D. (anglická literatura).

Senátor Lebeda za ČSSD: Islám přináší krutosti, vraždění i znásilňování a pohltí Evropu. Čekáme na podříznutí jako hloupé ovce

Senátor za ČSSD Pavel Lebeda říká, že podstatou samotného islámu jako takového jsou krutosti, vraždění a znásilňování. Pohlcení Evropy islámem je podle něho nezvratným faktem. My bychom měli být na pozoru před volným pohybem osob a imigrací, aby nás nepostihl osud západoevropských států. Zdegenerovaná euroamerická civilizace podle něho jako hloupá ovce čeká na svoje podříznutí. Jako americký novinář Foley.

Jak se díváte na fenomén takzvaného multikulturalismu a masové imigrace do Evropy? Nemůže to být pro Evropu hrozba v tom smyslu, že přijde o svůj civilizační, kulturní či společenskoprávní a politický charakter?

Sebevražedná pseudohumanistická ideologie multikulturalismu se ukázala jako falešná karta, kterou už nehrají ani fundamentalističtí lidskoprávníci. To je smutná záležitost mnohých velkých zemí, které měly donedávna otevřené dveře imigraci. Nyní toho trpce litují. Francouzi, kteří opouštěli Alžír a další kolonie, řekli obyvatelům kolonií: „Vy jste Francouzi“, a tak tam tedy nyní mají miliony „Francouzů“, kteří vyznávají islám a jsou kulturně někde jinde. Pět milionů muslimů je v Německu. Historie nás poučila, že všechny ty velkolepé staré civilizace padly a staly se obětí různých barbarů typu Hunů, Tatarů, Mongolů, Osmanů, Arabů a různých primitivních kmenů. Evropě to nyní hrozí také.

Ano?

V Radě Evropy jsme vyzýváni, abychom přijímali imigranty a abychom jim zajistili právní a zdravotní služby, bydlení, otevřeli trh práce a bůhví co ještě. Loni jen přes Středozemní moře připlulo přes 40 tisíc ilegálů, většinou ekonomických, letos jen za půl roku je to přes 60 tisíc. Ale kde je ta hranice? Až jich budou statisíce, miliony? Všichni chtějí za lepším. Když se sem dostane jeden, tak za ním jde celá rodina. Jak říkal kolega exposlanec Chaloupka, jde za ním celá rodina, celé „pueblo“. I kozy, co tam pasou, si vezmou s sebou do Německa nebo do Francie. Byl bych rád, aby moje děti a aspoň i vnoučata ještě žily v Evropě, která je Evropou. Islamizace Evropy je rychle a nemilosrdně progredující nevratný děj a začíná nabírat poměrně agresivní formu. Belgický islamista řekl, že komu se nelíbí islám, ať se z Belgie odstěhuje.

Anglický delegát v Radě Evropy mluvil o tom, jak se máme o ty imigranty starat, že mají svá práva a my jim máme zajistit všestrannou péči, a když se nějaký nelegální imigrant při přeplouvání Středozemního moře náhodou utopí, tak že máme hnát Evropu k zodpovědnosti a sypat si popel na hlavu… Samozřejmě, že je tragédie, když se někdo utopí, ale jsou to ilegální ekonomičtí imigranti, o kterých vůbec nevíme. Proč bychom si měli celé popelářské auto vysypat na hlavu kvůli tomu, že se jich stovky nacpou na nějaký prám, plavou přes moře a potopí se? Leda, že bychom si pro ně kvůli jejich bezpečnosti rovnou jezdili. Převaděčství je výhodný byznys a mnohdy to dělají třeba i rybáři, kteří, když je policie kontroluje, tak tvrdí, že zachránili trosečníky a ještě za to požadují odměnu. Zejména Itálie se s tím potýká. Je smutné, že bylo přijato opatření, že když bude nějaká země zahlcena migranty, tak je možno je v rámci Evropské unie redistribuovat po zemích EU. My si zatím můžeme mnout ruce, že nejsme cílová země, ale to je krátkozraké a za chvíli to pocítíme také.

Není pro nás nebezpečí, když jsme v EU, že jsou otevřené hranice? Když se podíváme na to, jaká je demografická struktura v západoevropských zemích, kdy v některých státech pomalu polovina novorozenců má jméno Mohamed. Zatím tam muslimové tvoří třeba „jenom“ deset procent populace, ale tvoří mnohdy polovinu novorozenců, což ukazuje trend, jaké bude složení populace v těchto státech za pár let. Není tedy Schengen, volný pohyb osob a ta redistribuce imigrantů v rámci EU hrozbou pro naši zemi? Neměla by si Česká republika, která tento problém zatím tak velký nemá, hranice hlídat? Snažit si vyjednat nějaké výjimky či v krajním případě v Evropské unii nebýt? Domluvit se třeba se státy, který tento problém nemají, například v rámci Visegrádu či zemí bývalého východního bloku, a vytvořit si zde jakousi Novou Evropu jako alternativu islamizované západní Evropě? Není v tomto smyslu pro nás EU hrozbou, když masovou imigraci, politickou korektnost a multikulturalismus podporuje a hlásá?

Hlásá, ale už se v tichosti opouští. I státy, které byly donedávna velice otevřené, jako třeba skandinávské, už toho trpce litují. Já jsem letěl z Osla a v tom letadle cestovaly tři „burky“ – těžko říct, co za tím bylo schováno – a kolem těch „burek“ běhalo nějakých jejich devět dětí. Všichni měli pas Norského království. Oni toho už také litují…

Jestli už není pozdě…

Už je pozdě. Jenom přes moře proudí desetitisíce lidí, další v kontejnerech, kamionech, přes zelenou hranici Turecka s Bulharskem a Řeckem.

Plus započítejme jejich větší porodnost…

Ta jejich porodnost je něco podobného jako u romské populace u nás. Ta porodnost je obrovská a přečíslí nás. Problematiku imigrace jsme projednávali na zahraničním výboru a s uspokojením jsem zjistil, že naše Ministerstvo vnitra má v tomto směru velice střízlivou politiku, se kterou musím souhlasit. Bezbřehá otevřenost tam určitě není a máme docela přísné regule, než nějaký imigrant dostane například jenom trvalý pobyt. Jsou tam dlouhé lhůty a imigrant musí leccos splnit. Ta procedura je zaplať pánbůh docela přísná. Ale jestli se ubráníme a jak dlouho, to je otázka.

Jestli to není důvod, abychom kontrolovali hranice našeho státu a oddělovali se od států EU, které budou islamizované. Když nějaký muslim získá občanství či trvalý pobyt ve Francii, může se k nám dostat přes hranice a přesídlit volně k nám. Ve sněmovně byl přijat zákon, že kdo má občanství EU, může brát u nás sociální dávky…

Ano, po třech měsících dostane dávky. Protože například u nás jsou větší dávky než na Slovensku, tak k nám jdou Romové ze Slovenska, kteří zaplňují ubytovny. Což je díky státním příspěvkům na bydlení obrovský byznys. V Kolíně je rodina, která vlastní obrovskou prvorepublikovou vilu, ale odstěhovala se do paneláku, udělala si z vily ubytovnu a „rejžuje“ peníze od státu. I renomovaný kolínský právník se neštítí mít ubytovnu, protože to vydělává velké peníze. A frekventovaná otázka: „A kam půjdou, když se přestanou státem tolik platit ty ubytovny?“ Odpověď je jednoduchá: „Půjdou tam, odkud přišli.“ Nespadli přece ani ze stromu, ani z nebe.

Byl jsem v minulém volebním období členem bytové komise při městském úřadu a několikrát se stalo, že jsme přidělili byt v panelovém domě zdánlivě bezproblémovým Romům do vchodu obývaného většinovou populací. V tom bytě bylo během 14 dnů pětadvacet lidí, začali bydlet i na schodech, tam kouřili, jejich děti tam běhaly a křičely. Do půl roku všichni ostatní obyvatelé na bytové komisi žádali o takzvané odbydlení. Chtěli se přestěhovat jinam. Je to hezké integrovat Romy tak, že je zamícháme do většinové společnosti, ale proč by to mělo být na úkor většinové populace? Já se těm obyvatelům nedivím. Já bych také nepřizpůsobivé nechtěl za sousedy. Známe jejich nechuť k občanskému soužití, vandalismus, kriminalitu. Jak vypadají byty potom, co je užívali? To jsou pak vybydlená a zdevastovaná celá sídliště. A to nás, daňové poplatníky, také stojí strašné peníze.

To jste hovořil o našich Romech či Romech přišlých ze Slovenska, ale když se vrátíme k imigrantům původem mimoevropským, nebylo by řešením dohodnout se se státy, které by vyžadovaly po imigrantech asimilaci a přizpůsobení se našim hodnotám a které by zastavily masovou imigraci, tak že bychom mohli mít s nimi volný pohyb osob? Ale se státy, kde je liberální imigrační politika a které jsou silně islamizované, tak s nimi bychom neměli společný režim volného pohybu osob? Evropská myšlenka je jedna věc, ale až tu bude jednou právo šaría…

K nějakým podobným řešením s redukcí imigrace a volného pohybu osob dříve nebo později bude muset dojít, asi i přes odpor nekritických a zaslepených lidskoprávníků. Některé ideály se ukázaly jako fantasmagorie. Nechci čekat, až se bude někdo snažit ukamenovat vnučku jenom proto, že se líbala s kamarádem v metru…

To možná Óda na radost přestane, když EU takto podporuje multikulturalismus…

Ten volný pohyb osob má svá úskalí. Když opět dám příklad u svých oblíbených Romů, tak když se dali na pochod z Balkánu, tak byla některá italská města jimi fakticky obklíčena. Francouzi deportovali cikány zpátky. Vloni v prosinci jsem byl v Ženevě. Slavilo se 200 let od dobytí Ženevy českým generálem Ferdinadem, hrabětem z Bubna a Litic, který velel v rakouské armádě a v roce 1813 osvobodil Ženevu od napoleonské Francie. My jsem tam byl pozváni ze Senátu a byla tam i poslední hraběnka z Bubna a Litic. Po Ženevě nás provázel představitel české komunity, pan Novotný. Ten mi říkal, že donedávna Ženeva byla otevřené přátelské bezpečné město. Ale že do Ženevy přitáhlo několik set balkánských cikánů a město je zcela paralyzované. A Švýcaři se bojí pustit děti na ulici. Cikánské děti kradou v obchoďácích, kde dosud byla jen slabá bezpečnostní opatření, jako straky. A to jsou důsledky toho volného pohybu osob. Velká Británie se začíná stavět proti volnému pochybu osob. Tím se zabrání tomu, že se tam objeví kočující skupina, která se začne živit kriminalitou, obtěžuje normální lidi, krade, přepadává.

Jestli bychom se neměli poučit, bránit si své hranice a nedopustit to, aby nám hořela auta jako na předměstích francouzských měst…

Někteří zase říkají, že bez imigrace vymřeme. Ale je imigrace a imigrace. Je důležité si stanovit nějaké kvóty přistěhovalců, jaké je možné absorbovat a stanovit si pravidla bez ohledu na nějaké z řetězu utržené lidskoprávníky, jak je vidím ve Štasburku v Radě Evropy, a říci: „Tyhle tady nechceme a tyhle tu chceme za těchto a těchto podmínek.“ Ne, že budou pořad vytahovat „lidská práva“.

My přece ale také máme lidská práva. Lidská práva snad mají i původní obyvatelé svých zemí…

Kupodivu se hájí lidská práva menšin, často problémových, nikoli práva většiny. A menšinová práva se často uplatňují na úkor většiny lidí, kteří pracují a respektují zákony.

My nemáme právo žít v zemi svých předků podle způsobu svých předků? Podle toho, jak jsme naši civilizaci budovali tisíce let?

Ti, kteří dodržují tradice, zvyky této země, pracují a považují to za normální a platí daně, tak jejich práva mají kupodivu menší váhu než práva nějaké menšiny, která se chová v rozporu s jakýmikoli pravidly a tradicemi, zákony.

Často se říká, že nebezpečím je radikální islám, ne samotný islám. Miloš Zeman ale několikrát řekl, že násilí a řada pro nás nepřijatelných věcí jsou zakódovány v islámu jako takovém. V Koránu, hadísech, právu šaría. Tyto věci jsou běžné v islámských zemích a nedělají je jenom nějací teroristé z Al-Káidy. Je to tam běžná zákonná praxe…

Ano. Naprostá většina veršů Koránu je nenávistná. Existuje velký a malý džihád. Upřednostňuje se ten malý džihád, tedy šíření víry skutkem či bojem. Bohužel musím říct, že je to nenávistná a agresivní ideologie. Civilizované až poněkud zdegenerované civilizace se neumí bránit. Jako se neubránil Řím i další, tak se bojím, že se neubráníme ani my. Bojím se, že nás pohltí. Možná ne vojensky…

Jak říkal Kaddáfí, dělohami muslimských žen…

Ano. Ještě mám jeden zajímavý zážitek. Navštívil jsem mnoho muslimských zemí. Navštívili jsme vždy naše velvyslanectví. Na všech jsem viděl tam provdané Češky, které prosily velvyslance, aby je odtamtud dostal, že to tam už nevydrží. Byly to často vysokoškolačky, které se tam provdaly a pak byly nešťastné. Zjistily, že poté, co porodí dítě, budou míň než hadr na podlahu. Ony tam jdou s tím, že vědí, že islám ženám nepřeje, ale myslí si, že zrovna ten jejich manžel je ochrání a bude se chovat jinak, protože je už civilizován Evropou. Ale přijedou tam a zjistí pak skutečný stav věcí. A ti velvyslanci jim vždy říkali: „Jo, dámy, informací jste měly dost. Já vám pomoci ani nemůžu.“ Bylo mi jich líto. Ti muslimové se také často dostanou sňatkem do Evropy nejsnáze. Děje se, že si to i kupují. Řadový Egypťan čeká na vízum do Evropy osmnáct let. Když obloudí českou turistku, že si ji vezme, tak to má rychlejší.

Miloš Zeman též varoval před nynější expanzí džihádistů na Blízkém východě…

Zděšeně sledujeme vznik a expanzi Islámského státu v Iráku a Sýrii, ustavení chalifátů v Africe a výboje islamistů po celém světě. Vše spojené s krutostmi, vražděním, znásilňováním. Nejsme schopni pochopit, že nejde o nějaké excesy vykolejených band, ale že to je sama podstata islámu. Jejich konání se plně řídí Koránem. V něm plných 529 veršů oplývá nenávistí, nesnášenlivostí a nutností zničit vše neislámské i za cenu násilí, krutostí a masové genocidy. V roce 2004 jsme zaregistrovali Ústředí muslimských organizací jako náboženskou společnost. Aniž bychom vzali na vědomí, že z Koránu vyplývá potlačení náboženské svobody a rozpor s Listinou základních práv a svobod. Na závěr bych řekl, že zdegenerovaná euroamerická civilizace jako hloupá ovce čeká na svoje podříznutí. Jako americký novinář Foley.

Internet jako mrtvola: Konec VPN poskytovatelů je blízko, Británie začala zatýkat za provoz proxy služeb! Konec soukromí, konec anonymních IP adres!

Jako ve zlém snu se musí teď cítit lidé v Británii, kteří se nemohli včera připojit na své oblíbené (a v Británii zakázané) stránky, jako např. The Pirate Bay, protože oblíbená proxy služba Immunicity zmizela z internetu. Jak totiž oznámila britská policie, Útvar pro stíhání IP kriminality PIPCU (Police Intellectual Property Crime Unit) oznámil zatčení provozovatele několika proxy serverů, které umožňovaly Britům přistupovat na soudem zakázané webové stránky na internetu [1]. Proxy stránky přitom žádný zákon neporušují, protože nic ke stažení nenabízí, pouze propouští traffic jedním směrem a směřují ho dále. Jde o jednoduché javascriptové aplikace (redirektory), které v rámci webového prohlížeče přepisují všechny URL hlavičky tak, aby používaly volání proxy serverů a obešly tak blokaci domén na úrovni bran operátorů.

Jak se ale zdá, tohle někomu lezlo pořádně krkem. A tak PIPCU s velkou radostí oznámila, že ve spolupráci s hollywoodskými studii se podařilo identifikovat provozovatele proxy stránek a zatknout ho. Byl sice záhy propouštěn na kauci, ale proxy servery už se nerozběhnou, neboť strach je oborvský. Teprve před 2 dny došlo k ukončení provozu jednoho z největších privátních torrent trackerů na internetu, Torrentshack dobrovolně skončil [2], protože jeho provozovateli vyhrožovala britská antipirátská organizace FACT (The Federation Against Copyright Theft).

Podle policie je používání prostředků pro obcházení zákazu soudu trestným činem a mařením soudního rozhodnutí. Na tomto základě se tedy otevírá prostor pro dalekosáhlé důsledky. Dnes to začíná kriminalizací provozu proxy stránek. Od toho je jenom a pouze krůček k VPN službám, protože ty pracují na úplně stejném principu, rozdíl je pouze v tom, že VPN běží na nižší vrstvě internetových protokolů než proxy, ale z hlediska britského zákona v tom není rozdíl.

Hollywoodským studiím (ale i NSA) jsou VPN služby trnem v oku už velmi dlouho, hlavně kvůli tomu, že umožňují lidem z „neautorizovaných“ zemí konzumovat jejich mediální obsah v USA, jako např. televizní seriály na službách Hulu, Netflix apod. Díky VPN získá člověk z druhého konce světa americkou IP adresu a může tak „legálně“ sledovat filmy a seriály. Co na tom, že poctivě platí stejné předplatné za sledování jako Američané a nic nekrade. Hollywood to nezajímá a VPN diváky čas od času blokuje a suspenduje. A potom se manažeři studií diví, že lidé stahují filmy a seriály z torrentů. Pokud se tedy otevře v Británii precedens, že Proxy a VPN služby jsou nástroji k obcházení soudních rozhodnutí, je od toho jenom malý krůček k tomu, že se řekne, že tyto služby obchází „zabezpečení“ a technické prostředky ISP a tím pádem porušují zákony o zákazu prolamování ochran. A to je trestný čin i v USA a také v mnoha státech EU.

Celá situace je o to horší, že zmíněné proxy stránky byly provozovány jako hobby projekty, de facto zdarma a bez profitu, což se rozhodně nedá říct o VPN providerech a jejich službách. Tady je určitá souvislost s Torrentshackem. Tato torrentová ratio-free stránka fungovala jen s malým objemem dotací, narozdíl od mamutích torrentových serverů typu IPT a dalších, které doslova postavily svůj business na prodeji „uploadu gigabajtů“ a „free leech“ slotů. Vypadá to, že cílem je nejprve odstavit malé ryby a nahnat je na velké servery doprostřed rybníka a poté udělat jeden velký zátah na velké i malé ryby uprostřed. Opačným způsobem by to nedávalo smysl, pokud by nejdříve padli velcí hráči, vznikly by desítky menších serverů a nových projektů. Takže antipirátské společnosti na to jdou obráceně.

Ořezávání svobod našich západních demokracií je děsivé. Proxy stránky totiž neblokuje ani Čína, a to je co říct. Británie se rozpadá pod nájezdem imigrantů, islamisté jim tam na ulicích podřezávají vojáky, ale jejich jediná starost je ochrana IP práv hollywoodských studií z USA? Proč mají Američané takovou moc nad britskou vládou? Proč Londýn už tak dlouho je v pozici stínového tanečníka Bílého domu? Jsme snad tady svědky nějakého trans-atlantického vazalství? Potřebuje snad Londýn od Američanů jejich ropu? Nebo plyn? Nebo nějaké zboží? Ne, nikoliv. Tak proč tedy ta servilita Londýna? Pro krásné Husseinovo oči?

Odpověď najdeme ve struktuře FEDu. A ve struktuře londýnského CITY. Ano, už to vidíte. Jde totiž o jedny a ty samé majitele bank na obou březích Atlantiku. A když banky mají stejné stínové majitele, mají obě země i společné vůdce, tedy loutkovodiče. A když mají země společné loutkovodiče, pravá ruka ví, co musí udělat levá, chápete? Když mají hollywoodská studia, tedy americký kapitál, problém na druhé straně louže, druhá ruka udělá, co je potřeba. A obráceně. I když ne tak docela. Stejně tak jako u člověka je jedna ruka pravá a šikovnější, tzv. dominantní a druhá méně používaná, nemotorná, levá, tak stejně tak i v tomto loutkovodičském trans-atlantickém souručenství má jedna strana (ta americká) dominantní pozici a druhá strana jen občas pomůže něco přidržet, občas pomůže udělat nějakou tu špinavou práci za pravou ruku, koneckonců, co děláme my, když potrebujeme sáhnout na něco špinavé, jakou ruku použijeme?

A přesně tuto roli má Londýn. Špinavé pokusy s kamerama v ulicích a sledováním lidí popsal už Orwell, když se osvědčily, začaly se z Británie kamery stěhovat na ulice do USA. Cenzura internetu? Začala v Británii už koncem 90. let, blacklisty závadných webů. Nyní se kontrola internetu opět přenáší na základě zkušeností ze špinavého polygonu v Británii do USA, naostro. Zatýkání za provoz proxy serverů? Opět první vlaštovka v Británii. Proč hollywoodská studia nepožádala americkou policii o pozatýkání provozovatelů amerických proxy stránek? Proč v Británii a ne v USA? No, protože Británie je ta levá, méně dominantní ruka, které se dá poručit z Hollywoodu. A když to funguje, je to vzor pro pravou ruku, později ovšem. A když ne, spálí se jenom levá ruka, pravá zůstane v pohodě.

Černý mafián v Bílém domě kouká jako vyvoraná myš, když se dívá na deficit veřejných financí své země. Jak to Rusové dělají, že mají tak malé dluhy? Ale to mu nebrání nalévat miliardy dolarů do Ukrajiny, ani mu to nebrání v tom, aby dodal fosforové pumy MK77 ukrajinské armádě, které v transportním letadle C-130 Hercules přivezl pan Kerry se svým doprovodem při poslední návštěvě Kyjeva, jak zachytila ruská rozvědka FSB a jak uvedl nedávno ředitel 1. kanálu ruské státní televize Oleg Dobrodejev. Samé dobroty jste nám přivezl, určitě pronesl Porošenko a sliny mu stékaly z úst, zatímco jeho soukmenovci shazovali u Kramatorsku na civilisty napalmové barely domácí ukrajinské výroby. Tomu se říká šíření demokracie po bolševicku, eh, pardon, po demokraticku. Možná si k tomu dali kečup Heinz a dívali se v televizi na ta jatka z vysílání televize Lugansk 24.

Jak řekl Colin Powell moderátorovi Billu Maherovi, v určité chvíli krev nerozeznáte od kečupu. Hahaha, zasmáli se všichni. To je k popukání, dokud ten, ze kterého ten kečup/krev (nehodící se škrtněte) teče, není Američan. To je totiž potom průser a hned se mluví o genocidě, o ochraně těch amerických životních hodnot a hned se skramblují stíhačky, bombardují se irácké svatby a afghánští pěstitelé máku a majitelé stád koz a ovcí v daleké zemi, protože představují pro americké impérium to strašlivé ohrožení té svobody nebo tak nějak. Všichni se potom diví, že když někdo unese letadlo, hledá v něm cestující s americkými pasy, aby je mohl podřezat jako první. A všichni se diví, proč ten národ nemá nikdo rád. No, možná proto, že když škodíte lidem, tak vás nebudou mít rádi. A když vás nemají lidé rádi, tak co uděláte? Polepšíte se? Budete se k nim chovat lépe? Přestanete se jim vměšovat do života? Američané ne. Ti místo polepšení vás naopak začnou špehovat a odposlouchávat, začnou se vás bát a všech těch nepřátel, které si za ta dlouhá léta po světě nadělali, a když už jsou u toho, začnou odposlouchávat i tu hrstku přátel, co jim ještě zbyla, co kdyby se z nich taky stali nepřátelé, ne? Sichr je sichr.

Levá ruka ví moc dobře, co dělá pravá v případě Británie. A je pouze otázkou času, kdy pravá ruka společně s levou nás chytnou všechny v Evropě pod krkem tak silně, až to někde vzadu křupne a bude pozdě na oživování. Kdo chce vidět a slyšet, vidí a slyší: tančícího slona uprostřed místnosti, s velkýma očima na vaše sledování, s velkýma ušima na vaše odposlouchávání, za hlavou mu sedí opice a mává vám… ne, vlastně nemává, hrozí vám pěstí a křičí válečný pokřik a ten slon dupe po mapě Evropy. Jenže slepí nevidí a hluší neslyší, protože vidět nesmí a slyšet nechtějí…