CETA,TTIP, TiSA – dohody o nichž mnoho nevíme. V čem tkví jejich nebezpečí?

6. listopadu se konala Mezinárodní konference na téma Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) http://akce.vse.cz/detail/3504

O TTIP se nejčastěji hovoří pouze jako o obchodní dohodě. Poněkud zaráží to, že největší obchodní dohoda planety pro 820 milionů obyvatel EU a USA není nijak zvlášť medializovaná. Zdá se, že strategie odvádění pozornosti od podstatných problémů a změn řízených politickými a ekonomickými elitami, která využívá techniky zahlcování veřejnosti bezvýznamnými informacemi, slaví pozoruhodné úspěchy. Lidé musí být neustále něčím zaneprázdněni, aby neměli čas na přemýšlení.

Obdobná dohoda CETA (Kanada – EU), lakmusový papírek pro dohodu TTIP, už je úplně stranou pozornosti ač je vyjednána a měla by se ratifikovat v nejbližších dnech. ČR – pokud vím vyměnila slib ratifikace této dohody za bezvízový režim s Kanadou. A pokud je mi známo, tak se proti dohodě CETA ozvali pouze Piráti, protože její součástí jsou ustanovení, která už EU jednou v podobě dohody ACTA odmítla.

Že se vyjednává další dohoda TiSA (The Trade in Services Agreement) o službách, je už úplně mimo zorné pole veřejnosti. Je zvláštní, jak se promíchávají zájmy států se zájmy korporací. To je to skryté jádro pudla. Dnes už je přece nad slunce jasnější, že v USA vládne korporátní systém a politici jsou pouze placeným nástrojem korporací k prosazování jejich zájmů. Jmenované smlouvy se uzavírají z iniciativy států, ale jsou psány pérem korporací.

Nevyjadřují zájmy národních států, ale výhradně zájmy korporací. Základní informace o dohodě TTIP najde zvídavý čtenář zde: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/transatlanticka-dohoda-o-obchodu-a-investicich-mezi-eu-a-usa-ttip-41079.html

V této informaci jsou zdůrazněny především klady navrhovaného řešení. Patří mezi ně volný obchod a to, že vytvoří nová pracovní místa. Problém ovšem je, že to nelze potvrdit ani teoreticky ani prakticky. Volný obchod neslouží v žádném případě k naplňování sociálních cílů. Otevírání se mezinárodní dělbě práce představuje pro každou zemi zásadní změnu, která vede k přesunům kapitálu, znejistění dosud místní ekonomiky a šokům společnosti. Vzpomeňte na zážitky z počátku devadesátých let!

Volný obchod je hra na vítěze a jenom nejsilnějším přináší užitek. Přestože může být výsledek pro celou zemi nakonec kladný, bude mezi společnost rozložen dosti nerovnoměrně. Argumentace odstraněním cel není korektní, protože jak USA, tak EU, které mají zahrnovat TTIP, jsou členy Světové obchodní organizace (WTO) a jejich vzájemné celní zatížení je již nyní velice nízké. I kdyby byla vzájemná cla snížena na nulu, bude to jen velmi malý rozdíl oproti současnému stavu, bez většího ekonomického dopadu. O cla tedy docela určitě nejde, protože ta jsou mizivá.

Logicky se tak přesouváme k překážkám netarifního charakteru. Překážka obchodu je velice široký pojem. Jsou jimi i různé zdravotní a jiné certifikáty a povolení a samozřejmě i sociálního charakteru. Kolizím bude těžko možné zabránit. Je totiž obtížné jednoznačně určit, kdy se jedná o snahu ochránit obyvatelstvo před nějakými škodlivými dopady a kdy se jedná o protekcionistické opatření obchodníků.

A tak nastupují obavy z odstranění, či snížení evropských standardů. Vždyť americké buď neexistují vůbec nebo jsou podstatně nižší než je zvykem ve staré dobré Evropě. Není divu, že evropské občanské organizace bijí na poplach – proč by Spojené státy, neboť iniciativa vzešla od nich, měly takový zájem na uzavření dohody s EU, kdyby nepožadovaly akceptaci svých, mnohem nižších standardů? Že by manažeři nadnárodních korporací toužili po vyšších sociálních standardech EU? Náměstek ministra průmyslu a obchodu Vladimír Bärtl vypráví pohádky, když říká „Otevírání veřejných zakázek přináší výhody oběma stranám.Odstranění překážek, jako je legislativa Buy American, zajistí USA přístup k levnějším produktům, které nejsou tradičně v USA vyráběny,“ (http://www.mpo.cz/dokument153944.html). Jenže Act Buy Americana je o něčem jiném. Je uplatňován již od minulého století.

Přežil i podpis USA na Všeobecné dohodě o clech a obchodu a založení Světové obchodní organizace, ačkoli jedním ze základních principů mezinárodního obchodu je podle WTO princip tzv. národního zacházení. Národní zacházení znamená, že se zachází se zahraničním zbožím, službami a subjekty (pokud jsou již legálně na území státu) jako s národními, bez diskriminace nebo upřednostňování. Buy American Act, ukládající kupovat přednostně americké produkty, by se tedy mohl zdát v rozporu s tímto principem. Je třeba však tento zákon prostudovat. Neplatí totiž pro jakékoliv nákupy, vztahuje se výlučně na takové projekty, které financuje federální vláda. Že by to nezajímalo korporace? A v projektu americké federální vlády se uplatnil český obchodník?

Samozřejmě, že svou roli hraje také vrcholná geopolitika. Vedle dohody TTIP jednají USA také o dohodě TPP (Trans Pacific Partnership), která se týká asijských zemí mimo země dohody BRICS. Obě dvě dohody sledují několik cílů. Jednak dostat do ekonomického vlivu amerických korporací členy EU a odříznout Evropu od Ruska. U dohody Trans Pacific Partnership pak jde o oslabení Číny, neboť TPP se koncentruje na země, které v posledních letech více obchodují s Čínou, než s USA. Patří k nim především Japonsko a Austrálie. Oba dva návrhy jsou propracované jedním politickým záměrem. Nabízejí zachování zóny, která bude donucena akceptovat americké dolary, čímž budou moci Spojené státy dál kumulovat dluh. Spojené státy se tak snaží udržet svůj ekonomický vliv, kontrolu nad kapitálem.

Tak prý volný obchod přináší nová pracovní místa. Je to častá politická fráze, kterou však není možné prokázat. Je možné se podívat na existující velké a významné zóny volného obchodu. Kritici uvádějí často dohodu mezi Jižní Koreou a USA, která měla vytvořit velké množství pracovních míst, ale v reálu se tato optimistická očekávání nenaplnila. Efektivita skutečně neznamená vznik nových pracovních míst, jako spíš nárůst mezd v silných odvětvích a naopak zánik odvětví, která jsou zkrátka „nekonkurenceschopná“ třeba tím, že je zaveden sociální nástroj minimální mzdy. Dalším příkladem je Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA). Znamenala deindustrializaci a ztrátu milionů pracovních míst v USA a rozvrácení mexického zemědělství masovým importem americké dotované kukuřice. Všechny existující statistiky prokazují prostě opak deklarovaných účinků. Volný obchod je především nástroj efektivity a specializace. Jiná otázka je, jestli tuto specializaci vůbec požadovat za žádoucí. „Banánové“ republiky jsou víc než poučným příkladem.

Smlouvy TTIP i CETA jsou aktivisty nejčastěji kritizovány proto, že stanovují řešení i budoucích kolizí nadnárodními rozhodčími komisemi ISDS (Investor-state dispute settlement), které vlastně obcházejí demokratické principy soudní moci. Tento mechanismus je kritizován i z vládních kruhů německé a francouzské vlády, protože to staví národní stát do podřízené pozice. Ten nástroj už z jiných smluvních ujednání existuje a má své výsledky . Například tabákový gigant Philip Morris žaluje australskou vládu o miliardy dolarů, protože společnosti vznikly prodejní ztráty zákonem, který stanovuje jednoduchý prostý obal pro cigarety všech značek.

Podle ustanovení tohoto nástroje ve Smlouvě o energetické chartě, švédská energetická společnost Vattenfall žalovala Německo pro odstoupení od jaderné energetiky o 3,7 miliardy eur a francouzská společnost Veolia požaduje na egyptské vládě odškodnění za ohrožení svých zisků, protože vláda zvýšila minimální mzdu.

Jednání o atlantické partnerství (Trans Atlantic obchodní a investiční partnerství, TTIP) se staly jedním z nejvíce diskutovaných politických témat v Evropě. TTIP znamená zavedení nové charty práv pro nadnárodní společnosti, kterým zaručuje dříve netušené možnosti „převálcovat“ stát a ve jménu „volného“ obchodu ohrozit standardy práce, ochrany životního prostředí a bezpečnosti potravin. Ve většině evropských zemí již existují protestní hnutí proti TTIP jako přímé hrozby zbytku demokracie na evropském kontinentě. V ČR toto téma zdvihlo hnutí ProAlt prezentované ekonomkou Ilonou Švihlíkovou, ale výrazný dopad do veřejnosti jsem zatím nezaznamenal.

Stanovisko oficiálních kruhů je prodohodové. Česká republika chce, aby současná bilaterální dohoda s USA o ochraně investic byla nahrazena dohodou o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Současná dohoda o ochraně investic z 90. let je pro ČR podle ministerstva nevýhodná. Požadavek vyjádřil ministr financí Andrej Babiš po setkání s hlavním vyjednavačem dohody TTIP a ředitelem Generálního ředitelství pro obchod při Evropské komisi Ignaciem Garciou Bercerem. „Uvědomujeme si, že jde o dohodu mimořádného významu, která usnadní přístup malých a středních firem z České republiky na americký trh, kde v současnosti naráží na překážky nejen celní, ale i regulatorní a byrokratické. Netarifní překážky jsou komplikací například pro automobilový průmysl, který je pilířem naší ekonomiky,“ uvedl Babiš.

Analýza dopadů případné dohody na ČR se podle ministerstva připravuje. „Podle některých odhadů by ČR mohla očekávat 0,2procentní až 2,6procentní růst HDP a vznik 6000 až 20.000 pracovních míst,“ uvedlo ministerstvo financí. Existuje sice analýza, kterou vydala Asociace pro mezinárodní otázky, a která doporučuje vyjednavačům smlouvy, aby opustili kontroverzní Dohodu o sporech mezi investory a a státy (ISDS) http://www.amo.cz/download.php?group=produkty1_soubory&id=632

Pro běžného čtenáře je ale obtížné se problematice orientovat už i proto, že zmíněná analýza je v angličtině a české analýzy dopadu na společnost neexistují. Na německém portálu http://www.mehr-demokratie.de/ jsem našel stručné shrnutí předpokládaných dopadů na spolkové země a obce. Vzhledem ke geografické a národnostní blízkosti by mohlo navodit alespoň přibližnou představu těchto dopadů u nás. Bohužel jsem nenašel link odkud jsem to stáhnul, tak jsem to umístil sem – http://www.kyslinger.info/ttip.pdf Pro ty, jež nevládnou němčinou jsem se pokusil o překlad, který následuje.

Dohoda TTIP z hlediska komunity: Sledujte dopad dohody o transatlantickém obchodu a investičním partnerství pro spolkové země a obce

Krátké shrnutí

Od července 2013 Evropská unie vyjednává s USA o obchodní a investiční dohodě TTIP (Trans Atlantic Trade and Investment Partnership). TTIP se dotýká mnoha oblastí, v nichž spolkové země a obce mají své vlastní kompetence. Široké a obecně velmi důležité spektrum úloh zemských a obecních zastupitelských orgánů ospravedlňuje požadavek je aktivně zapojit do jednání o přijetí TTIP. Ale to se nestalo. Stejně jako není odpovězeno na velkou část otevřených otázek zástupitelů o obsahu, rozsahu a možných důsledcích této smlouvy.

Tato krátká studie Thomase Fritze osvětluje možné důsledky obchodní dohody mezi EU a USA, na spolkové země a obce. Analýza je založena na uniklých dokumentech a mandátu pro jednání Evropské komise, jakož i textovém znění návrhů jednotlivých kapitol a příloh.

Kromě toho bylo dokončeno vyjednávání znění dohody mezi EU a Kanadou, CETA, která je považována za předlohu dohody TTIP. Kapitola o ochraně investic v dohodě CETA například sloužila komisi jako podklad pro veřejnou konzultaci o ochraně investic v TTIP. Dále byly použity kapitoly dotace a výběrové řízení z dohody CETA, protože k těmto otázkám zatím žádné dokumenty dohody TTIP neunikly.

TTIP je podle všech veřejných vyjádření vyjednavačů ještě rozsáhlejší než CETA. Ale i CETA hrozí propašovat TTIP „zadními vrátky“, protože americké společnosti mohou ustanovení CETA využívat pobočkami v Kanadě. Ratifikaci dohody CETA již nestojí nic v cestě a začíná teď, na podzim 2014.

Výsledky ve zkratce

1. Opatření zemí a obcí, která mají vliv na obchodní zájmy transatlantických aktivních investorů by mohli vést k nároku na vyrovnání mezinárodní arbitráží TTIP. K tomu určené rozhodčí orgány ve sporu investor kontra stát již proběhly i v minulosti, aby řešily místní nebo regionální rozhodnutí, zejména proti požadavkům ochrany životního prostředí, licenčním podmínkám, nebo zamítnutí provozní licence. Vzhledem k velmi vysokým transatlantickým investicím, spadajícím pod režim ochrany investic, může počet těchto žalob výrazně stoupnout. V tomto řízení obvykle rozhodují v roli rozhodců komerční právníci. Rozhodčí řízení neexistencí opravných prostředků srovnatelných s legitimitou řádného soudu obchází základní demokratické nástroje práva.

2. Plánovaná kapitola TTIP o službách a investicích ovlivňuje svrchovaná práva zemí a obcí svobodně organizovat přístup na trh, zákaz diskriminace a ochrany investičních pravidel. Opatření, jako je omezení komerce nebo ochrana proti nekalé konkurenci, příjem kampeliček nebo ochrana nájemníků, mohou být pod tlakem, že budou označena jako porušení dohody TTIP.

Bude-li přidána zastřešující klausule, tak jak je obsažena v prvním návrhu TTIP, tak všechny smluvní nebo zákonné závazky smluvních aktérů s transatlantickými investory podléhají režimu ochrany investic. Běžné smluvní spory – i ze smluv, které nemají mezinárodní konsekvence – by se tak povýšili na úroveň mezinárodní obchodní dohody. Střety v obcích kvůli stavebním projektům by tak mohly mít za následek žalobu před mezinárodním rozhodčím tribunálem.

3. Protože neexistuje žádná výjimka zájmů dohody TTIP, je třeba se obávat jakékoliv další privatizace veřejných služeb. Doložka o výjimkách obsažená v první verzi EU seznamu závazků k veřejným službám („veřejné služby“) obsahuje příliš mnoho mezer, aby je mohla účinně chránit. To otevírá privátním společnostem nesčetné možností, jak zasáhnout proti konkurenci ze strany obecních nebo i dalších, ve veřejných zakázkách působících soukromých společností. To by mohly zneužít velké evropské dodavatelské společnosti s kancelářemi ve Spojených státech k stížnostem na požadavek německých měst o místě podnikání. Dohoda prosazuje tzv. princip zachování současného stavu a ustanovení, že nelze zvrátit jednosměrný průběh privatizace , aby nedošlo k porušení smlouvy.

4. Zatím nebyla předložena žádná podrobnější zpráva TTIP koncepce, která by umožnila spolehlivou výpověď o budoucí struktuře dotačních pravidel. Následuje-li ale dohoda TTIP vzor smlouvy EU s Kanadou (CETA), jsou náhrady (dotace) za veřejné služby napadnutelné. Tak, mimo jiné, je třeba se obávat, aby dotace veřejné služby nebyla považována za „nepřímé vyvlastnění“ – což je možnost, kterou dohoda CETA nevylučuje. Soukromí poskytovatelé, jako jsou velké řetězce nemocnic, které již nyní žalují vyrovnávací příspěvek obcí, by takovou doložku mohly zneužít.

Příklad: Spolkový svaz německých soukromých klinik (BDPK) v precedenčním procesu žaluje okres Calw (v Baden-Württembergsku), kvůli vyrovnávacímu příspěvku poskytnutému okresní klinice.

Zemský soud Tübingen žalobu zamítl, ale BDPK již oznámil odvolání. BDPK je součástí velkých řetězců nemocnic, jako jsou kliniky Helios Fresenius (Poznámka: Fresenius vlastní Helios Kliniken , je to více než 100 nemocnic a více než 30.000 lůžek, léčí více než 4 miliony pacientů ročně. Provozovatel nemocnice je největším poskytovatelem lůžkové a ambulantní péče v Německu), za kterými stojí mocný americký kapitál. TTIP by umožnil akcionáři amerického Fresenia jak BlackRock, nadále vyvíjet další tlak na místní úřady prostřednictvím nároků na náhradu škody před zvláštní soudy. (Poznámka: BlackRock, Inc. je nadnárodní investiční společnost se sídlem v New Yorku. Společnost byla založena v roce 1988, zpočátku jako řízení rizik a s pevným výnosem. BlackRock je největším světovým správcem aktiv. Ve finanční hantýrce je známá pod nickem šedá banka)

Pokud budou platit v dohodě TTIP podobná pravidla pro vytváření transatlantického trhu veřejných zakázek, jako v dohodě CETA, veřejné zakázky budou pro soukromé společnosti na obou stranách Atlantiku dostupnější. Stanovením prahových hodnot, nad kterými musí být řešeny v transatlantickém prostoru, veřejný trh ztrácí hřiště pro autonomní obchodní politiku. Sociálně-ekologické reformy, zadávání veřejných zakázek, stejně jako je uzavírání věrnostních doložek mohou být v rozporu s pravidly TTIP. Vzhledem k nedostatku zakotvení sociálních standardů, jak je tomu již v případě dohody CETA, jsou právě kritéria sociální kritéria, jako je například dodržování kolektivních smluv napadnutelná jako porušení smlouvy.

Autor: Leo K.

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2014/11/19/jeste-o-ttip/

Smlouva TTIP rozloží celé státy a povede k nezaměstnanosti

EU ztratí kolem 583 tisíc pracovních míst do roku 2025. TTIP je nástrojem přerozdělování od chudých směrem k bohatým. Ti budou skutečným vítězem, díky dalšímu nafukování indexů na burze.

První skutečně nezávislá analýza dopadů smlouvy o transatlantickém obchodním a investičním partnerství TTIP byla uveřejněna 24. října 2014 v USA Institutem pro globální rozvoj a životní prostředí na univerzitě Tuftsu, je podepsána autorem Jeronimem Capaldem, najdete ji zde(external link). Tuto zprávu stojí za to si řádně prostudovat. Potvrzuje pouze argumenty odpůrců smlouvy. Pro Evropu bude mít podepsání této smlouvy dalekosáhlé důsledky. EU ztratí kolem 583 tisíc pracovních míst do roku 2025. TTIP je nástrojem přerozdělování od chudých směrem k bohatým. Ti budou skutečným vítězem, díky dalšímu nafukování indexů na burze.

Jak dopadneme

Je otázkou, zda smlouva skutečně přinese vypočítané zvýšení životní úrovně amerických rodin a snížení příjmové základny rodin evropských, nicméně uveřejněná data říkají toto: Příjmy domácností v Německu by měly poklesnout o 3 402 eur ročně, ve Francii o 5 518 eur, v zemích severní Evropy o 4 448 ročně. Méně by měl být postižen evropský jih, ale zde je již tak situace katastrofální a všechny země jsou prakticky na kolenou.

Propad německé ekonomiky bude mít ovšem dramatické dopady i do české ekonomiky, jak nám fundovaně včera vysvětlil v Hydeparku prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Byl to pořádný rozdíl oproti plácání nesmyslů guvernérem České národní banky Miroslavem Singerem předevčírem, tedy 12. listopadu 2014. Ten mele pořád svou o příznivých dopadech oslabování kurzu koruny na ekonomiku a dokonce i oslabování kurzu eura, které se prý nakonec projeví pozitivně na německém exportu. Zastavení kvantitativního uvolňování v USA a zvýšení úrokových sazeb, které se v USA plánuje, prý Německu nakonec bude ku prospěchu. Boží prostoto, spráskla by ruce moje babička!

Jen ať si placený bankéř Singer vychvaluje USA, jenom hlupák by mu skočil na špek. FED připravuje pouze útěk kapitálu z Evropy a hrob jí vykopává svou politikou ECB a Evropská komise s celým plánem TTIP, TISA a CETA.

Země severní části Evropy budou teď poslány do konkurzu, a tato studie to dokládá. Propad byl zatím vyhrazen pouze zemím jižní eurozóny, ale po zavedení TTIP daňové příjmy severních států výrazně poklesnou, což bude znamenat přísnou politiku úspor a postupný úpadek funkcí doposud slušně zajišťovaných státy jako je Rakousko, Německo, Švédsko, Finsko či Holandsko.

Evropská komise v kleštích

Abychom se však nemýlili: Ke zhoršení dojde i ve Velké Británii, poněvadž i zde se zvýší nezaměstnanost, a jediný, kdo vydělá, bude londýnská City. Zcela jednoznačně z této politicky připravené akce mají profitovat Američané. Nárůst exportu o 1,02 %, HDP o 0,36 %, 784 tisíc nových pracovních míst a o 699 eur vyšší příjmy amerických domácností, stejný má být i nárůst daňových příjmů.

Studie je jedna věc, druhá věc je realita, která ukáže, zda si toto vše nechají Evropané líbit. Angela Merkelová, Sigmar Gabriel a Jean Claude Juncker nás uklidňují, že doložka o arbitrážích, díky nimž mohou koncerny a korporace žalovat celé státy, může být ze smlouvy snadno vyňata. A také prý nemusíme jíst prochlórovaná kuřata, vezmeme-li tuto absurditu vážně. A to je prý velké vítězství Evropské komise při vyjednávání. Evropská komise si nechala také vypracovat „nezávislou studii“, kterou ovšem sama dobře zaplatila, aby měla argumenty pro veřejnost, proč TTIP podepsat. Za naše peníze se máme dozvědět, že jenom TTIP je zachráncem evropské ekonomiky.

Jedno je stoprocentně jisté: Od přijetí eura to jde v Evropě z kopce dolů. Poválečná silná marka rozhodně v Německu nevedla k poklesu konkurenceschopnosti a exportu, jak se nám snaží namluvit naši experti z ČNB. A to je prostě lež. Jak již bylo zmíněno výše, profitovat budou především velké burzy ve Frankfurtu a Londýně a spekulanti, kteří budou nafukovat akciové bubliny, protože potřebují zvyšovat ceny akcií. Většina penzijních fondů totiž investovala na burze. Aby nepadly, tak potřebují penzijní fondy růst kurzů. Navíc úroky z vkladů při stávající politice ECB a FEDu, ale i ČNB již nic nenesou, vinou obrovskému tisku levných peněz (fiat money). Že bude obětována jedna generace na oltář velkého Minotaura za oceánem? Ale to je přece politikům a bankéřům úplně jedno!

Autor: Květa Pohlhammer Lauterbachová

http://e-republika.cz/article2877-Smlouva-TTIP-rozlo-i-cele-staty-a-povede-k-nezam-stnanosti

Zabraňme výprodeji demokracie – podpořme petici proti obchodní dohodě TTIP!

Tisková zpráva Hnutí za Přímou Demokracii

Plzeň, 10. 11. 2014 – Hnutí za Přímou Demokracii chce upozornit na nebezpečný postoj vlády k připravované obchodní dohodě TTIP mezi EU a USA a zároveň vyzývá občany, aby podpořili petici Evropské občanské iniciativy proti TTIP zdola.

„Nemůžeme mlčet k tomu, že ministr financí Babiš potvrdil hlavnímu vyjednavači dohody TTIP Bercerovi maximální podporu ze strany České republiky. Pokud Babiš tvrdí, že dohoda usnadní přístup malým a středním firmám z České republiky na americký trh, že prioritou ČR je odstraňování netarifních bariér, nahrazení zastaralé bilaterální investiční dohody s USA a zajištění klíčových zeměpisných označení pro české výrobky na americkém trhu, potom nám předkládá jen jednu stranu téže mince. Tu druhou nám zamlčel. Zřejmě proto, že se nám vůbec nebude líbit. To je pro občany velmi nebezpečné“, uvádí mluvčí HzPD Ladislav Štítkovec.

Na obou březích Atlantiku se vzedmula obrovská vlna kritiky, která poukazuje na nebezpečnost tajných vyjednávání o TTIP, které ovlivňují lobbistické tlaky nadnárodních korporací. Ty budou mít z dohody největší profit a především v  jejich zájmu se dohoda připravuje na úkor obyčejných lidí. Kritika se týká především řešení sporů mezi investory a státy a pravidel pro spolupráci v oblasti regulace. Jedná se hlavně o obavu ze snižování zaměstnaneckých, sociálních, enviromentálních, spotřebitelských norem, deregulace veřejných služeb (např. voda) a kulturního bohatství.

Varování a protesty k TTIP přicházejí jak z akademické půdy, tak z občanského sektoru. Nepřehlédnutelné jsou kritické hlasy od nositele Nobelovy ceny Josepha Stiglitze, z časopisu Economist nebo od odborových centrál z USA a EU k doložce o ochraně investic (ISDS), která dává společnostem více práv než národním vládám a občanům a umožňuje jim napadat jejich demokratická rozhodnutí u soukromých soudů.

Významnou protestní silou se stala Občanská evropská iniciativa Stop TTIP, za kterou v tuto chvíli stojí více než 290 organizací z 18 zemí EU, která požaduje zrušit mandát Evropské komisi pro jednání o smlouvě Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) s USA a také neuzavřít komplexní hospodářskou a obchodní dohodu (CETA) s Kanadou.

„Je velice podivné, že vláda ignoruje odůvodněné kritiky ze všech možných stran. Navíc nebezpečnost TTIP lze vyvodit i z praktických příkladů smluv, které již byly v minulosti uzavřeny jinde. Například není složité si zjistit, že po 20letém fungování dohody NAFTA (USA, Kanada, Mexiko) Mexiko skončilo zničením zemědělství, částečným vylidněním, válkou drog a masovou emigrací do USA, a Kanada ztratila svůj status jako jeden z globálních lídrů v mnoha průmyslových odvětvích“, přidává mluvčí L.Štítkovec

Hnutí za Přímou Demokracii, jako člen koalice organizací EOI Stop TTIP, již nějakou dobu upozorňuje na negativní, dlouhodobě nevratné důsledky dohody TTIP a je důležité, aby se široká veřejnost dozvěděla, co se na ni chystá. V tomto úsilí hnutí spolupracuje s dalšími organizacemi v ČR, jako jsou AlternativaZdola, IuRe, ProAlt a další. Je však potřebné, aby se k podpoře protestu proti TTIP vyjádřili i odboráři, malopodnikatelé a živnostníci. I oni budou smlouvou postiženi.

„Pokud Babiš a celá naše vláda podporují bez výhrad TTIP, potom hájí zájmy nadnárodních společností. Je tedy nutné jim důrazně připomenout, na které straně mají stát. Pojďme tedy společně vyvinout tlak na naše i evropské politiky, aby zabránili výprodeji demokratických pravidel soukromými společnostmi. Na evropské úrovni lze podepsat petici proti TTIP, kterou během tří týdnů podepsalo více než 850 000 občanů EU. U nás potom je nutné psát dopisy politikům, organizovat protestní akce, diskusní fóra, přednášky. Jinde v EU to vře. My nemůžeme být pozadu. Je třeba zorganizovat i v ČR širokou protestní koalici občanů a organizací, jejichž zájmem bude donutit vládu, poslance hájit zájmy jejich občanů.“, uvádí závěrem mluvčí HzPD Ladislav Štítkovec

Za Hnutí za Přímou Demokracii

Ladislav Štítkovec, mluvčí

Poznámky:

Odkaz na stránky petice – https://stop-ttip.org/podepiste/

ECI Stop TTIP na FB – https://www.facebook.com/eci.ttip?fref=nf

Stop TTIP na webu HzPD – http://www.hzpd.cz/eci-stop-ttip/

Proti TTIP CZ – https://www.facebook.com/vttip.cz?fref=nf

Hnutí za Přímou Demokracii je občanským sdružením založeným v únoru 2001. Není politickou stranou, nechce jí být a neusiluje o vstup do Parlamentu ČR. Avšak usiluje o změnu postavení občanů v politickém systému naší země tak, aby se v souladu s Ústavou ČR stali skutečnými nositeli moci ve státě.

Autor: Ladislav Štítkovec

http://outsidermedia.cz/zabra%C5%88me-v%C3%BDprodeji-demokracie-podpo%C5%99me-petici-proti-obchodn%C3%AD-dohod%C4%9B-ttip/

Známe detaily o vedení útoku na síť TOR v rámci „Operation Onymous“, těžký úder na Darknetu potvrzen. Technická analýza operace od člena hnutí Anonymous, exkluzivně na AE News!

Redakce AE News přináší našim čtenářům exkluzivní výpověď od člena hnutí Anonymous, který kontaktoval naší redakci se žádostí o uveřejnění závažných informací ohledně útoku FBI a Europolu na anonymizační síť TOR a její Onion Network, tedy síť skrytých domén používajících ilegální koncovku .onion na internetu. Naše redakce neměla možnost ověřit pravdivost informací v dokumentu uvedených, ovšem závažnost údajů a detailů v dokumentu naznačuje, že informace jsou legitimní a je potřeba je brát opravdu vážně. Redakce AE News nemá žádnou spojitost s touto osobou nebo její činností, poskytujeme zde pouze nezávislý a svobodný informační prostor. Překlad textu z ruštiny zařídil VK.

[GRAFIKA] Edward Snowden odhalil, že NSA se zajímá o zranitelnost TORu již velmi dlouho

Dobrý den. Na našem ruském serveru Inosmi.ru jsem objevil váš profil a protože mám mnoho přátel v Česku, rád bych využil Vaší nezávislou platformu AE News k uveřejnění zásadních informací a skutečností o operaci „Onymous“, kterou provedla americká FBI ve spolupráci s evropskými orgány Europolu a Eurojustu. Jsem členem ruské divize Anonymous a toto jsou některé naše darknetové stránky, kontakty na mne zde, pokud mne budete chtít kontaktovat (pozn. redakce: z bezpečnostních důvodů nic o autorovi zprávy neuveřejňujeme). Média neuvádí pravdu, co stálo za touto operací a jakým způsobem došlo k zabavení více než 400 darknetových domén (pozn. redakce: Darknet je přezdívka pro síť Onion Network využívající servery a domény ukryté v TOR síti za doménami .onion). Obracím se na vás se žádostí, abyste uveřejnili technickou specifikaci útoku, která v důsledku znamená, že síť TOR definitivně ztratila svoji bezpečnost. Informace, které uvádím, jsou potvrzením toho, že síť TOR má chybu v designu, se kterou autoři projektu nepočítali, přestože dlouhá léta byli na tuto chybu upozorňováni.

Tor již není bezpečný!

Jak jste zaznamenali asi i vy z médií v Česku (ano, zaznamenali jsme, např. zde), americká FBI ve spolupráci s evropskými orgány represivních složek provedla zátah na sajtu Silk Road 2.0 a dalších více než 400 domén s nejrůznějším obsahem nabízených služeb. Na serveru Arstechnica vyšel dezinformační článek FBI [1], který má záměrně odvést pozornost od hlavního způsobu odhalení serverů a identit osob. V článku je uvedeno, že pro zadržení operátora Silk Road 2.0 byla použita infiltrace agentem. To je zřejmě pravda. Ale není to pravda pro zbytek zajištěných webů, takový objem domén a serverů nebyl odhalen formou infiltrace, to je lež, ale díky spolupráci FBI a Europolu s ISP operátory. Máme v naší skupině dostatečně ověřenou informaci, jak k útoku došlo ve skutečnosti.

Nyní víme, že FBI a Europol uplatnili soudní příkazy o mlčenlivosti (tzv. „gag orders“) téměř dvěma desítkám největších ISP operátorů v Evropě a v USA. K útoku byla použita metoda TC-attack, tzn. Traffic Confirmation útok. Cílem útoku bylo získání identity klientů a jejich serverových protějšků bez nutnosti nabourávat kryptování nebo vnitřní komunikaci TOR networku. O to se pokoušeli mnohokrát a neúspěšně. Pokusím se vám popsat, jak útok probíhal a může být kdykoliv v budoucnu zopakován, v čemž spočívá největší hrozba pro svobodný internet, pro bitcoinové obchody, utajenou komunikaci a transakce, k nimž nemají z principu mít přístup represivní orgány a dozorové složky.

[GRAFIKA] Onion Network, přezdívaný Darknet, představují servery, které jsou dostupné jen zevnitř sítě TOR

Síť TOR je uvnitř bezpečná. Zranitelná je ale na svém vstupu (Entry Nodes) a výstupech (Exit Nodes). Pro zjištění identity klienta „A“, který komunikuje se stránkou nebo serverem „B“, je zapotřebí monitorovat proudící data. To se před mnoha lety zdálo jako velmi těžké a tudíž autoři TOR sítě tomu nevěnovali pozornost, resp. věděli o problému, ale neočekávali vývoj věcí budoucích, nepočítali s kauzou Snowden a se skutečnými možnostmi, kapacitami a neomezenou mocí tajných služeb. Celá věc je přitom hrozivě jednoduchá a vektor útoku je snadný a lze jej opakovat neustále dokola, kdykoliv. Funguje to následovně.

Vaše identita na TORu je nyní dostupná doslova na požádání

Pro zjištění identity uživatele „A“ přistupujícího skrze TOR síť na server „B“ stačí získat spolupráci obou ISP operátorů, tedy jak ISP, který poskytuje konektivitu klientovi „A“, tak i ISP, u kterého je hostovaný Exit node. Když se podíváte na tabulku níže, vidíte, že majorita tzv. Exit Nodes je hostována ve skutečnosti jen u hrstky společností, francouzský OVH Systems je v Evropě na špici. Ve spolupráci s vládami jednotlivých zemí tak došlo k vydání příkazů operátorům, aby nasadili na své gatewaye analytické sniffery.

[GRAFIKA] Umístění počtu Exit Nodes sítě TOR u jednotlivých ISP operátorů, nejvíce u OVH

Stejné sniffery potom byly příkazem nasazeny u amerických ISP operátorů jako Verizon, Road Runner, Comcast a dalších. Útok spočívá následně v TC-attacku, kdy analytické softwary na vstupu A a výstupu B porovnávají sekvence paketů. Není to nijak náročné, protože útok je veden pouze na pakety TORu, ostatní pakety tyto sniffery propouští. Pro zajištění identity stačí jediný paket, který projde bránou operátora A v jeho síti např. ve Francii a tentýž paket v bodě B, který přijde do Exit Nodu hostovaného v USA. Pokud pakety souhlasí, dojde k potvrzení identity paketu a jeho původu a také cíle, kam směřuje. Zranitelnost spočívá i v tom, že TOR není kryptován end-to-end, takže pokud nepoužíváte HTTPS pro webovky nebo TLS pro váš SMTP server, útočník může sniffovat váš traffic [2] a tím získat cestu k odhalení vaší identity.

Represivní orgány tak ihned zjistí, jaká fyzická osoba kterého ISP se připojovala na ten který darknetový server hostovaný u hostingového operátora za Exit Nodem. K tomu je zapotřebí spolupráce policie více zemí, proto byla operace Onymous tak rozsáhlá. Jakmile znají identitu klienta A, začnou mu sledovat trvalé bydliště, jeho poštu, balíčky, napíchnou mu email. Stejně tak zjistí, který server u hostingového centra hostuje dakrnetový web server. Pokud majitel serveru byl neopatrný a platí za hosting jako fyzická osoba, mají ho. Pokud je to osoba, která platí za server anonymně, mají prostředky, jak identitu zjistit. Pokusí se ho donutit k telefonickému kontaktu s providerem pod nějakou záminkou slevy, nabídky, rozhovoru o možnostech upgradu zdarma v rámci promo akce, řešení technických potíží atd. a zjistí jeho identitu pomocí telefonu. Policie ale ve většině případů nainstaluje na server nejprve malware a z celého darknetového webu se stane „trap box“, takže dokážou identifikovat po určité době stovky a tisíce klientů daného webu.

Mlčení autorů TORu nahání doslova strach

Autoři TORu přiznávají zranitelnost systému, je-li vektor útoku veden jako Confirmation attack, tedy TC-attack [3]. Zapomněli ale na globalizaci. Jde totiž o to, že máte např. ve zmíněné Francii 22 velkých ISP operátorů, kteří pokrývají 96% všech Francouzů, ale majetková provázanost těch společností s investory je taková, že těch 22 operátoru na nějaké úrovni nahoře má jen 4 majitele, většinou investiční skupiny nebo banky. Američané (za spolupráce vlády dané země) proto předají příkaz těmto 4 investičním domům, aby daly příkazy ředitelům ISP, aby umožnili FBI a dalším monitorovat TOR traffic od uživatelů. Pokud by to majitelé ISP odmítli (což se nikdy nestane), čekali by je obrovské sankce na americkém finančním trhu, zablokováni dolarových operací, obviněni z napomáhání terorismu a praní špinavých peněz atd. K tomu ale nikdy nedojde, žádná finanční skupina nikdy nepůjde proti příkazům FBI, Europolu, pokud přijde řeč na to, že sniffery mají za úkol vysledovat distributory drog apod. V důsledku tedy mají orgány možnost provádět TC-attacky v masivním neomezeném měřítku.

FBI a Europol pochopitelně nemohou pokrýt 100% všech ISP operátorů na světě (zatím), ale jelikož síť TOR funguje způsobem, že mění identitu po každém připojení, stačí si jen počkat, až se oběť připojí na Entry nod hostovaný u některého ze spolupracujících ISP. Jak jednoduché, jak účinné. TC-attack tak představuje hrozbu, proti které v této chvíli nemá TOR obranu. Existuje však způsob ochrany na straně klienta.

TC-attack lze do značné míry eliminovat, pokud se nejprve připojíte se svým počítačem do kryptované VPN sítě, která zaručeně nic a nikoho neloguje. Teprve poté se připojíte do sítě TOR pomocí Tor Browseru. Systém komunikace potom probíhá následovně: Váš vlastní ISP operátor nevidí žádnou TOR komunikaci, pouze VPN kryptovanou konektivitu. To je v pořádku. Do sítě TOR tak vaše pakety vstupuji až z VPN serveru. Sniffer ISP/Hosting operátora, který zrovna hostuje Entry Nod, tak na vstupu uvidí komunikaci z VPN hostingu. TC-attack sice zjistí identitu paketů, ale klient A je identifikován pouze jako komunikace přicházející z VPN networku. A pokud VPN provider neloguje komunikaci, je to fajn, jste v bezpečí. Je to ale bezpečí relativní, protože když dojde na lámání chleba, který VPN provider bude bránit vaší identitu, když za ním přijdou z FBI a řeknou mu, že prodáváte drogy a že když vás neumožní logovat, že bude obviněn z napomáhání a konspirace? Takže v konečném důsledku ani VPN vás neochrání.

Náhrada za TOR neexistuje, oprava TORu v nedohlednu!

100% řešení a obrana proti TC-attack na síť TOR zatím neexistuje. Vývojáři TORu mlčí a namísto sebereflexe vydávají trapná prohlášení o tom, že se nic vlastně nestalo. Tohle je natolik zoufalá situace, že jsem se rozhodl uveřejnit tyto informace, abych varoval ostatní lidi, protože buď jsou vývojáři TORu nezodpovědní, anebo nějak dokonce spolupracují s FBI, když nehodlají chybu v designu TORu přiznat a opravit. TOR is flawed by design! To by mělo teď být napsané na jejich webové stránce. Dokud nebude vyřešena zranitelnost TORu skrze vektor TC-attack, do té doby není TOR ani Tor Browser bezpečný pro nikoho! Dokud dokáží identifikovat identitu paketu na vstupu a na výstupu, do té doby nebude TOR představovat bezpečnou anonymizační platformu, ale spíš obrovský honey pot na důvěřivé lidi, kteří si myslí, že komunikují anonymně.

Vektor útoku na Entry nodu je větší problém, než vulnerabilita na Exit nodech. Sniffery jsou nasazené nejen u evropských hlavních ISP operátorů, ale i u velkých hostingových firem, takže oni dokážou confirmovat identitu na straně A buď u vašeho ISP nebo na prvním vstupním Entry nodu TOR sítě. Stejně tak sniffují hostingy s Exit nody a hostingy, kde běží darknetové servery.

[GRAFIKA] Tento obrázek nahradil mnoho darknetových stránek v posledních hodinách

Že se jedná o TC-attack máme potvrzeno díky tomu, že jeden z našich darknetových serverů spolupracuje pouze s klienty naší VPN privátní sítě, a ten nebyl prolomen, nebyl zkonfiskován, funguje dál. Zatímco od kolegů z Dánska máme informace, že jejich hostingy byly identifikovány komplet všechny, včetně uživatelů (nemají VPN). Stejně tak další skupiny s VPN krytím hlásí normální stav, zatímco ty bez VPN krytí buď skončily nebo hlásí infiltraci a odhalení. Nejvíce obětí hlásí OVH Systems klienti, tento operátor zřejmě spolupracuje s FBI nejintenzivněji.

Éra po TORu? Co dělat v této situaci?

Jak se krýt? TOR network lze zatím bezpečně použít z veřejných WIFI hotspotů a za použití VPN privátního serveru, který si sami provozujete někde jako Black Box a platíte hosting, na kterém vám box jede a platíte za hosting přes Bitcoin. Komerční VPN jako HideMyAss nebo iPredator jsou nebezpečné, i když nelogují třeba teď, pokud je kontaktují z FBI, dovolí jim logovat vás potom, o tom nepochybujte. Takové ty kecy o tom, že za žádných okolností nikdy nic nikomu neposkytnou a nebudou logovat, to jsou jenom marketingové povídačky. Když k nim přijde tajná služba, dají jim pokorně i klíče od svého Cadillacu. Podívejte se, jak dopadli bojovníci z The Pirate Bay. Všichni jsou dnes zatčeni. Oni věřili, že můžou bojovat proti systému zbraněmi tohoto systému, před soudama. Naivkové. Soudy ani ve Švédsku nejsou nástrojem spravedlnosti, ale nástrojem prosazování státního práva a zájmů státu, ne občanů. Systém nelze porazit jeho vlastními zbraněmi (soudy, zákony, úřady).

Prezident USA: „Budoucnost nepatří těm, kdo urážejí proroka islámu“

Věřme americkému prezidentovi B. Husseinovi Obamovi jeho slova o islámu – tak se dá shrnout sbírka Obamových výroků o islámu, které sestavila americká bloggerka Viktoria Jackson.

Prezident USA Barack Hussein Obama například prohlásil:

Budoucnost nepatří těm, kdo urážejí proroka islámu (Mohammeda).

Obama také například řekl, že jeho „role jako prezident Spojených států, je třeba bojovat proti negativním stereotypům islámu všude, kde se objeví.“

Myslím si, že všechna tato jeho prohlášení jen dokreslují fakt, že v posledních letech zesílí snaha části americké administrativy podporovat prosazování islámských zájmů v evropských zemích. Různé proislámské projekty na podporu muslimských komunit a boje proti kritice islámu skrze americké ambasády v Evropě ukazují, že nejvyšší patra americké vlády se připravují na to, až bude za pár desetiletí Evropa islámská a oni budou muset s muslimy umět vycházet. Lze se tomu divit, když naše dnešní evropská společnost páchá dobrovolně sebevraždu?

ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ je postavit se proti dohodě TTIP, pokud se nechcete stát žebráky

Už nyní, v důsledku toho, že dohoda ISDS byla včleněna do daleko menších obchodních dohod, se big byznys podílí na orgii arbitrážních sporů, jejichž cílem je zlikvidovat veškeré zákony, které by nějak mohly snížit očekávané zisky korporací. Tabáková firma Philip Morris žaluje vládu Uruguaye a Austrálie za to, že se pokusily přesvědčovat veřejnost, aby nekouřila. Ropné firmě Occidental bylo arbitrážním tribunálem uděleno odškodné ve výši 2,3 miliard dolarů, které jí musí zaplatit vláda Ekvádoru za to, že zastavila vrtné ropy firmy Occidental na Amazonce, poté, co bylo zjištěno, že firma Occidental porušila ekvádorské zákony. Švédská korporace Vattenfall žaluje německou vládu za to, že vyřadila z provozu jaderné reaktory. Jedna australská firma žaluje vládu v El Salvadoru o odškodné ve výši 300 milionů dolarů za to, že El Salvador odmítl poskytnout povolení k otevření dolu na zlato kvůli obavám, že to otráví tamější pitnou vodu.

Před rokem jsem byl v zoufalství, píše v deníku Guardian George Monbiot. Nad Atlantikem vyvstával černý mrak a hrozil zlikvidovat některé svobody, za něž naši předci obětovali svůj život. Schopnost parlamentů na obou stranách Atlantiku vydávat zákony jménem svých občanů byla ohrožena překvapující smlouvou, která měla poskytnout korporacím mimořádné pravomoci žalovat vlády. Neviděl jsem možnost, jak tomu zabránit.

Téměř nikdo tehdy neslyšel o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) kromě těch lidí, kteří tuto smlouvu tiše vyjednávali. Obával jsem se, že se o tom ani nikdo nedoví. Napasl jsem o tom z jednoho důvodu: abych mohl říci svým dětem, že jsem nezůstal v této věci v nečinnosti.

K mému obrovskému překvapení se ten článek virálním způsobem rozšířil do světa. V důsledku reakce veřejnosti a angažmá pozoruhodných aktivistů reagovala Evropská komise i britská vláda. Petici Stop TTIP už podepsalo více než 750 000 občanů, petici serveru 38 Degrees 910 000. Minulý měsíc se konalo 450 protestních akcí ve 24 členských zemích EU. Evropská komise byla nucena uspořádat veřejnou konzultaci o nejkontroverznějších aspektech dohody TTIP a 150 000 lidí se účastnilo. Nikdy neříkejte, že se lidé nedokážou angažovat ve složitých otázkách.

Zatím nebylo vyhráno nic. Korporace a vlády – v čele s vládou britskou – se mobilizují ve snaze porazit toto povstání. Avšak jejich postavení se každý další měsíc trochu zhoršuje. Když reagoval britský ministr Ken Clarke, který tehdy byl za vyjednávání smlouvy TIPP odpovědný, trval na tom, že „nic by nebylo pošetilejší“ než zveřejnit vyjednávací pozici Evropy, jak jsem navrhl. Jenže minulý měsíc byla Evropská komise donucena učinit právě toto. Začíná to vypadat, jako že boj proti dohodě TIPP by se mohl stát historickým vítězstvím lidu proti korporátní moci.

Ústředním problémem je to, co vyjednavači nazývají Dohoda o sporech mezi investory a státy (ISDS). Tato dohoda má umožnit korporacím, aby žalovaly vlády u arbitrážních tribunálů, jejichž členy by byli korporátní právníci. Jiní lidé by v těchto tribunálech zastoupeni nebyli. Verdikt těchto tribunálů by nebyl podrobován odvolacímu řízení u soudů.

Už nyní, v důsledku toho, že dohoda ISDS byla včleněna do daleko menších obchodních dohod, se big byznys podílí na orgii arbitrážních sporů, jejichž cílem je zlikvidovat veškeré zákony, které by nějak mohly snížit očekávané zisky korporací. Tabáková firma Philip Morris žaluje vládu Uruguaye a Austrálie za to, že se pokusily přesvědčovat veřejnost, aby nekouřila. Ropné firmě Occidental bylo arbitrážním tribunálem uděleno odškodné ve výši 2,3 miliard dolarů, které jí musí zaplatit vláda Ekvádoru za to, že zastavila vrtné ropy firmy Occidental na Amazonce, poté, co bylo zjištěno, že firma Occidental porušila ekvádorské zákony. Švédská korporace Vattenfall žaluje německou vládu za to, že vyřadila z provozu jaderné reaktory. Jedna australská firma žaluje vládu v El Salvadoru o odškodné ve výši 300 milionů dolarů za to, že El Salvador odmítl poskytnout povolení k otevření dolu na zlato kvůli obavám, že to otráví tamější pitnou vodu.

Stejný mechanismus, včleněný do smlouvy TTIP, by mohl zabránit britské vládě zastavit privatizaci železnic a státního zdravotnictví či zabránit tomu, aby princip veřejného zdraví a nepoškozené přírody chránila před korporátní chtivostí po penězích. Korporátní právníci, kteří zasedají v těchto arbitrážních komisích, jsou podřízeni jen korporacím, jejichž případy posuzují a které bývají jejich zaměstnavateli.

Jak jeden z těchto lidí poznamenal: „Když se v noci probudím a uvažuji o těchto arbitrážích, nedokážu pochopit, jak je možné, že suverénní státy s investičními arbitrážemi vůbec kdy souhlasily. Tři soukromí jednotlivci dostanou moc posoudit, bez jakéhokoliv omezení či odvolací procedury veškeré činy vlády, veškerá rozhodnutí soudů a všechny zákony a předpisy, které vydal parlament.“

Tak šokující je toto ustanovení, že dokonce i časopis The Economist, který normálně stojí na straně korporátní moci a obchodních dohod, nyní píše proti dohodě TTIP. The Economis napsal, že Dohoda o sporech mezi investory a státy (ISDS) je „způsob, jak nechat multinacionální korporace zbohatnout na úkor obyčejných lidí“.

Britský premiér David Cameron a korporátní britský tisk útočí proti novému prezidentu Evropské komise Jean-Claude Junckerovi právě proto, že Juncker přislíbil ve svém manifestu, že „neobětuje normy zajišťující bezpečnost práce, zdraví, sociální vymořenosti a ochranu dat na oltář svobodného obchodu. Ani nepřijmu omezení jurisdikce soudů v členských zemích EU speciálními režimy pro spory s investory.“ Junckerův zločin byl to, že přislíbil, že nepředá naši suverenitu korporátním právníkům, jak si přejí politikové jako David Cameron a mediální korporátní magnáti.

Juncker se nyní octl pod obrovským tlakem. Minulý měsíc mu napsalo 14 států, soukromě a bez konzultace se svými parlamenty, a požadovaly včlenění Dohody o sporech mezi investory a státy (ISDS) do smlouvy TTIP. A kdo stojí v čele této kampaně? Britská vláda.

Co je tak špatného na soudech? Pokud chtějí korporace žalovat vlády, už mají tu možnost, prostřednictvím soudů, jako kdokoliv jiný. Vůbec tomu není tak, že by, se svými obrovskými rozpočty, byly v této aréně nějak diskriminovány. Proč by mělo být korporacím dovoleno používat samostatný právní systém, k němuž my ostatní nemáme přístup? Co se stalo se zásadou rovnosti před zákonem?

Jestliže mají naše soudy právo odebírat občanům jejich svobodu, proč by neměly mít právo odebírat korporacím jejich očekávané budoucí zisky? Obhájci TTIP musí především odpovědět na tuto otázku.

Na rozdíl od předchozích smluv byla tato aktivisty vytažena na světlo světa a její ospravedlňování se na denním světle rozložilo. Před námi je ještě tvrdý boj a výsledek není jistý, avšak mám pocit, uzavírá George Monbiot, že vyhrajeme.

Přečteno na: http://www.blisty.cz/art/75373.html

Hysterická kampaň proti Zemanovi pochází z dílny amerického velvyslanectví, na konci má být Babiš prezidentem a dostavba Temelína.

Nikdy se s tím nesmířili. Nikdy nespolkli a nestrávili lidovou volbu, vůli lidu danou výsledkem prezidentské volby. Nikdy se nesmířili se silnou personou v roli prezidenta, který hájí výhradně průmyslové a ekonomické zájmy naší země nad zájmy jiných států. A udělají všechno proto, aby nám tuto volbu již příště nedali a udělají to tak, abychom je o to sami požádali, aby nám tuto volbu odebrali. Zeman překročil rubikon a jeho čas nyní už odměřují jiní. Je před námi odvolání prezidenta, změna ústavy a zrušení přímé volby. K čemu došlo, o tom si povíme v tomto článku.

[FOTO] Miloš Zeman jako první, přímo lidem volený, prezident

Miloš Zeman neměl být zvolen prezidentem, neboť to nebylo v plánu. Dokonalými kandidáty měli být pro-američtí koně, Karel Schwarzenberg a Jan Švejnar. Mezi nimi se měl odehrát syntaktický americký model boje, kdy bez ohledu na to, kdo by vyhrál, každý by razil stejnou a předem nalinkovanou politiku podle zadání a notiček z americké ambasády. Taková hra na volbu, jakou mají američtí mazlíčci rádi. Dodnes totiž tomu obyčejní Američané věří, že když máte na výběr ze dvou katů, že máte možnost lepší volby a nepřijít o hlavu. Málokdo prohlédne za oponu a připustí si myšlenku, že nejde o volbu lepší alternativy, ale o volbu té samé alternativy, avšak v jiném ustrojení. Zvolte si, do jakého košíku sáhnete, s kobrou nebo mambou? Máte možnost volby, tak do toho! Republikáni nebo demokrati? Socialisté nebo konzervativci? Levá nebo pravá hlava téže saně?

Iluze volby sebevraha, provaz nebo kyanid?

Ve skutečnosti možnost volby nemáme. Protože nikdy nedostaneme možnost hlasovat pro své dobro a prospěch. Kdo by se o to pokusil, dopadl by jako Angela Merkel. Ta ještě donedávna se sbližovala ekonomicky s Ruskem natolik těsně, až to vypadalo jako selanka. Poté ale přišlo varování zpoza moře a americký velvyslanec v Berlíně pohrozil nebohé Angele zveřejněním její minulosti, včetně telefonních odposlechů. Angela má ve své minulosti několik nepěkných epizod, od nerozvážné podpory Frakce Rudé Armády (RAF) až po účast ve výcvikovém kempu německé Stasi v polovině 80. let. Ve skříni Angele chrastí zdaleka více než jenom jeden kostlivec. A tak nezbývá Merkelové nic jiného, než skákat podle not americké operativní buňky CIA v Berlíně a rušit kontrakty a vztahy s Moskvou, i když to ohrožuje německé podniky a hlavně její kancléřské křeslo.

Pád vlády na objednávku Bílého domu

Jenže když přijde politik, který není manipulovatelný, který si jde tvrdě za svým, rukavičky jdou dolů a začnou se používat metody diskreditace. Není-li špína a bordel přímo na jedinci, hledá se oběť v jeho těsné blízkosti. Právě toto byl případ kauzy Nečas. Sestřelení premiéra přímo nebylo možné. Pan „Čistý“ nezískal tuto přezdívku náhodou. Byl extrémně opatrný. O Nečasovi se v kuloárech proslýchalo, že se bojí někdy i podat ruku některým podnikatelům na kongresech ODS, protože se bál, že ho někdo vyfotí a ve Photoshopu domaluje do ruky podnikatele obálku a Nečase potom nepřátelé uvnitř ODS obviní z přijetí úplatků. Jak je vidět, paranoia byla u Petra Nečase namístě. Pojďme si rychle osvěžit historii, co vedlo k pádu premiéra.

[FOTO] Petr Nečas a Vladimir Putin v Moskvě, Květen 2013

Petr Nečas byl koncem května 2013 na státní návštěvě v Moskvě, kde se kriticky nejprve vyjádřil k Pussy Riot [1]. S delegací podnikatelů pomohl uzavřít lukrativní průmyslové zakázky, ale to hlavní se odehrálo v Kremlu a posléze v Gorkách u Moskvy na setkání s Medvěděvem. Nečas utrousil poznámku, která rozhodla o tom, že americká ambasáda v Praze ve spolupráci s Janečkovo protikorupčním fondem zahájí operaci na sestřelení Nečase z pozice premiéra skrze jeho přítelkyni Nagyovou, která rozhodně „čistá“ nebyla. Nečas totiž v Moskvě pronesl, že ruský Atomstrojexport má nejlepší předpoklady pro vítězství v tendru na dostavbu Temelína, a to zejména kvůli mohutným offsetovým pobídkám na ruské investice v Česku.

Westinghouse v té době, podle našich informací, byl už mimo hru. Neměl vyhrát tendr, jeho nabídka ceny totiž byla skandálně vysoká a navíc vyžadovala, aby některé technologie v Temelíně instalovaly výhradně americké firmy, bez účasti českých firem, dokonce včetně kamer a CCTV okruhů, které by odesílaly data do USA, neboť technologie prý obsahuje jakési embargované elektronické obvody a kryptování a Američané je budou chtít mít pod svým online dohledem. Američané by tak možná měli k dispozici i dálkový „kill switch“ na dálkové odstavení (odpálení amerických čipů a obvodů reaktoru) Temelína přímo z USA. K čemu by to potřebovali? K vydírání naší země, že nám odstaví zašifrovaný kontrolní modul reaktoru, pokud budeme „zlobit“?

V České Republice se média snažila navodit dojem, že za kauzou Nagyová stojí pracovití policisté a kriminalisté, kteří Nagyovou zaměřili náhodně v souvislosti s vyšetřováním okolo lobbisty Rittiga. Absurdní na tomto tvrzení bylo, že dosazení státního dozorujícího zástupce z Ostravy bylo účelové, aby se o sledování v Praze nikdo nedozvěděl. Ve skutečnosti to bylo celé jinak. Nagyová byla mezi českými zpravodajci „asset“ a chráněná osoba, jejíž zatčení bylo možné provést kdykoliv anebo vůbec nikdy, podle povelů a zadání. Nebýt nešťastného výroku v Moskvě, Nečas by zůstal premiérem a kauza Nagyová by nevznikla. Podle informací, které máme k dispozici, byl totiž na jaře 2013 Westinghouse přesvědčený do poslední chvíle, že pravicová vláda Petra Nečase nehraje „levou“, že stále ještě hraje podle pravidel a že nedopustí ruské vítězství v tendru. Výroky Nečase v Moskvě o Atomstrojexportu ale odpálily pod premiérem bombu. Američané nemohli riskovat vítězství Rusů a mamutí ruské investice do české ekonomiky.

Prezident, který neměl být aneb velká čára přes rozpočet

A touto obklikou se dostáváme konečně k Zemanovi. Ten vyhrál prezidentské volby nečekaně, protože nikdo nepředpokládal, že lid zvolí do funkce důchodce odkudsi z Vysočiny. Vůle českého lidu je tudíž Američanům a jejich poskokům, havlistům a sluníčkářům, na obtíž. Demokracií a volbami se ohánějí jen do té doby, dokud výsledek voleb je podle jejich plánu. Pokud není, demokracii odmítnou respektovat, viz. americké odmítnutí výsledků voleb v Palestině (kde zvítězil Hamás před lety), odmítnutí demokratické volby na Krymu (v Kosovu volby naopak Američané uznali), odmítnutí voleb v Luhansku a Doněcku. Zeman byl jako prezident dosud trpěn, ale trpělivost přetekla.

Pokud se domníváte, že onou poslední kapkou byla sprostá slova, jste na omylu. Sprostá slova byla jen záminka. Zeman si znepřátelil americké lobbisty a tajné služby svými výroky na konferenci na ostrově Rhodos, kde se vyjádřil k tomu, aby sankce vůči Rusku byly zrušeny a zejména svojí návštěvou Číny. Výroky o Tibetu byly jenom folklórem, Zeman leží kulturní frontě v Česku v žaludku už hodně dlouho, ale dosud se do věcí neangažovali američtí zpravodajci. To se změnilo s příchodem nového velvyslance Andrewa Schapira do Prahy.

Pan velvyslanec se netají tím, že bude prohlubovat spolupráci s českými neziskovkami v boji proti bezbřehé „korupci“ [2] (neziskovky jako právě zmíněný Janečkův protikorupční fond) a že bude pomáhat v Praze prosazovat zájmy amerických firem. Proto nás zaujala zmínka o Westinghouse, který podle posledních zpráv stále usiluje o dostavbu Temelína. Ta byla ČEZem po volbách 2013 zrušena, prý kvůli negarantovaným výkupním cenám energií z Temelína, ale to byla výmluva. Ke zrušení došlo kvůli Američanům, kteří neměli šanci tendr v konkurenci s Atomstrojexportem vyhrát, a tak byl ČEZ dotlačen k zastavení tendru. Andrej Babiš navíc hned po volbách upozornil na možnou náhradu v podobě těžby břidlic. Jenže tahle bublina už začala splaskávat i v USA a v Evropě je proti frakování plynů z břidlic takový odpor, že se v EU ani nijak nerozšíří, takže Temelín se nakonec bude asi dostavovat [3], ale už bez Atomstrojexportu, díky ruské izolaci kvůli Ukrajině. Chápete? Teď už to Westinghouse prý vyhraje.

[FOTO] Andrej Babiš je prototypem politika NWO, tedy korporátní magnát s politickou neomezenou mocí

A kdo je nyní favoritem? Zmíněný Westinghouse, protože kvůli Ukrajině nemá Atomstrojexport moc šancí, z politického hlediska, ale Zeman toto odmítá a chce, aby ruské firmy nebyly v tendru diskriminovány. Tenhle schizofrenní stav je pro Američany nebezpečný. Efekt „Ukrajina“, který dočasně izoloval Rusko od EU, nebude trvat věčně. Evropské země brblají, že sankce na Rusko nic neřeší, naopak poškozují země EU a že je třeba je „přehodnotit“. V diplomatické mluvě to znamená: „Sankce je třeba zrušit!“. Putin to ví, proto se usmívá. Ví to i Zeman, proto hýří úsměvy, jezdí do Číny, setkává se s ruskými podnikateli a láká je, aby investovali v Česku. Vědí to ale i havlisté a mediální fronta v Česku, která z toho skřípe zubama. A proto je třeba Zemana odstranit.

Prezident na odpis, Westinghouse strikes back

V televizi se už zcela otevřeně mluví o odvolání prezidenta pro nepříčetnost [4], navrhuje se změna ústavy, omezení pravomocí přímo voleného prezidenta, což je de facto útok proti lidu a útok proti voličům, jako kdyby politici říkali, že nechtějí, aby prezident volený přímo hlasem lidu měl pravomoci, naopak, aby je měl co nejmenší. Odvolávání prezidenta je zákeřná hra. Má tendenci se dříve nebo později obrátit proti těm, kteří takové odvolání do ústavy prosadí. Kdo zaručí, že kromě Zemana třeba v budoucnu levicový parlament neodvolá pro-amerického pravicového prezidenta? To je ta zákeřnost, které jsou si někteří politici vědomi.

My se ale podíváme na zajímavou a de facto klíčovou souvislost. Jak už jsem uvedl v minulém článku [5], v redakci jsme zaznamenali, že kampaň proti Zemanovi řídí především Mafra a její periodika. To znamená Babiš. Ten se sice dušuje, že do vydávání novin a serverových zpráv nezasahuje, ale to mu snad věří jenom naivní blázni. Co stojí za útoky a kampaní proti Zemanovi? Není to nic jiného, než dokonalý kšeft. Andrej Babiš vymění křeslo prezidenta za souhlas s dostavbou Temelína pro Westinghouse! Je to natolik průhledné a průzračné, až se člověk diví, že jim to může projít. Korupce za bílého dne!

Američané chtějí dostavět Temelín a chtějí odsunout Zemana. Pravdoláskovci a mediální fronta chce také Zemana pryč. A Babiš chce na Hrad, chce kandidovat na prezidenta, ale potřebuje pomoc havlistů. Takže Babišova média namíří americké mediální rakety (ala Nečas) na Zemana, aby ho zdiskreditovaly, oslabily a tím umetly cestu Babišovi jako spasitelovi. Babiš ale ví, že potřebuje podporu z americké strany. Bez ní nemůže být akceptován na západě jako prezident, kde na něho koukají, ehm, jak to říct slušně, no prostě jako na oligarchu. Co dostanou Američané za pomoc a za podporu Babišovi od Babiše na oplátku? Dostavbu Temelína! Ruka ruku myje!

Budeme svědky Majdanu na Václaváku?

Štvavá kampaň proti Zemanovi řízená z Babišových médií, která nakoupil před volbami 2013, tak sleduje jediný cíl, totiž oslabit Zemana a jeho důvěryhodnost a připravit půdu pro jeho odvolání. Vypadá to, že nechtějí Zemanovi dopřát ani dokončení mandátu, že ho chtějí odstranit už teď. Je to ale nebezpečná hra, protože Zeman je přímo volený prezident. Pokus o sesazení prezidenta by mohl zažehnout v naší zemi barevnou revoluci na způsob Majdanu. Voliči Zemana by se s tímto rozhodně v klidu nevyrovnali. A s barevnými revolucemi, s tím mají Američané sakra dobré zkušenosti, viz. Arabské jaro, viz. Sýrie, viz. Majdan.

[FOTO] Andrew Schapiro a Miloš Zeman. Prezident možná netuší, s kým si podává ruku

Je snad toto cílem nového amerického velvyslance v Praze? Nepřepočítal se náhodou Babiš? Destabilizace Česka uvnitř EU by oslabila celou Evropu, oslabila by Euro a tím pádem posílila dolar. Ukrajina nevyšla, je snad Česko a jeho destabilizace záložním plánem ve věci záchrany dolaru? Vypadá to tak, bohužel. Vidíme, že americká rozvědka kontaktuje české kulturní kruhy, mobilizuje na internetu mladé proti Zemanovi, zasévá mezi občany pravo-levou nenávist, sundavání obrazů prezidenta ve školách, facebookové výzvy proti Zemanovi zakládané v USA z amerických IP adres. Tohle má všechno prvky barevné revoluce a všimněte si toho načasování. Za pár dní je tady výročí, čtvrt století od 17. listopadu 1989. Symbolika, náhoda nebo plán? Nevěřte na náhody, žádné neexistují.

Až vy mladí půjdete do průvodu, který právě teď v těchto hodinách chystá a plánuje americká ambasáda v Praze ve spolupráci s Literárním klubem (havlistická líheň neskutečných pošahanců) proti Zemanovi, zamyslete se, za čí zájmy těmi svými klíči cinkáte. Abyste neudělali stejnou chybu jako my starší v roce 1989, když jsme vyhnali čerta z východu, abychom si sem následně nakvartýrovali Satana zpoza Atlantiku. Nenechte Američany rozpoutat v Praze druhý násilný Majdan. Demokracie je ohraničená volební urnou a volebním obdobím. Ten, kdo toto ohraničení nerespektuje (tak, jako se stalo v Kyjevě na Majdanu), není demokrat ale fašista! Upozorněte na to své poslance a politiky, že kdokoliv by chtěl narušit demokratický princip přímo voleného mandátu prezidenta, bude to chápáno jako útok proti lidu se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Toto je varování nám všem! Buďte ve střehu, Američané jdou naší demokracii tvrdě po krku, právě teď v těchto hodinách. Bůh ochraňuj naší zemi!

Další zneužívání “války proti teroru” USA – špiclování se používá k ochraně proti terorismu pouze z 0,5 procenta

Patriot Act (Vlastenecký zákon) pokračuje v rozvracení občanských svobod. §213 byl přidán do tohoto zákona navzdory protestům ochránců soukromí a dává orgánům činným v trestním řízení pravomoc provádět prohlídky bez ohlášení podezřelé osobě. Známý jako povolení k prohlídce “sneak and peek”(vpliž se omrkni to), orgány činné v trestním řízení trvají na tom, že § 213 je nutný k ochraně proti terorismu.

Ale z poslední zprávy vydané vládou, ve které jsou uvedeny údaje a počtu “sneak and peek” povolení k prohlídce vyplývá, že z celkového počtu 11 000 žádostí o “sneak and peek” prohlídky, pouze v 51 případech byly použity pro případy terorismu. Takže obavy z terorismu jsou opět používány na pošlapání našich občanských svobod.

– Převzato z vynikajícího článku od EFF: Government Authority Intended for Terrorism is Used for Other Purposes (Pravomoci státu zamýšlené proti terorismu jsou používány k jiným účelům).

Poslední zhruba týden nám přinesl několik příkladů, jak západní vlády vůbec nepoužívají své rozšířené pravomoci ke špiclování v boji proti terorismu, ale zneužívají je pro všechny možné jiné účely, které si lze představit. Od výběru daní a razií u výrobců dámského prádla až ke konfiskování padělaného zboží.

I když toto je přesvědčivý argument, jedná se nicméně nepodložené svědectví. Co musíme skutečně vidět abychom mohli dokázat, že „válka proti teroru“ je gigantický podvod jednoduše používaný k ořezávání občanských svobod, jsou tvrdá čísla. Ale díkyElectronic Frontier Foundation (EFF) taková čísla k dispozici máme.

Přečtěte si to nevolníci a zaplačte:

Patriot Act pokračuje v ořezávání občanských svobod. § 213 byl přidán do tohoto zákona navzdory protestům ochránců soukromí a dává orgánům činným v trestním řízení pravomoc provádět prohlídky bez ohlášení podezřelé osobě. Známý jako povolení k prohlídce “sneak and peek”(vpliž se a omrkni to), orgány činné v trestním řízení trvají na tom, že § 213 je nutný k ochraně proti terorismu. Ale z poslední zprávy vydané vládou, ve které se uvádí údaje a počtu “sneak and peek” povolení k prohlídce vyplývá, že z celkového počtu 11 000 žádostí o “sneak and peek” prohlídky, pouze v 51 případech byly použity pro causy terorismu. Takže obavy z terorismu jsou opět používány na pošlapání našich občanských svobod.

Bližší pohled na počet vystavených „sneak and peek“ povolení k prohlídce (Kongres nařídil, že údaje musí být hlášeny) ukazují, že tak tomu prostě není. Poslední zpráva o povoleních k prohlídce „sneak and peek“ byla zveřejněna v roce 2010; nicméně Správní soudní úřad USA konečně zveřejnil i zprávy z let  20112012, a 2013.

Co s těch zpráv vyplývá? Dvě věci: 1) došlo k enormnímu nárůstu používání povolených prohlídek typu sneak and peek“ a 2) ty se jen ve vzácných případech používají v případech podezření z terorismu.

Nejdříve čísla: Orgány činné v trestním řízení provedly od září 2001 do dubna 2003  47 „sneak-and-peek“ prohlídek. Zpráva za rok 2010 ukazuje, že bylo vyřízeno celkem 3970 žádostí. Během tří let počet vyskočil na 11 129. To představuje navýšení o více než 7 000 žádostí. Stalo se přesně to, co předpověděli ochránci soukromí v roce 2001 že se stane: povolení k prohlídce „sneak and peak“ se nepoužívají pouze ve výjimečných případech – což bylo jejich původním úmyslem – ale jako každodenní nástroj vyšetřování.

A pak používání: Z celkového počtu 3 970 žádostí mezi 1. říjnem 2009 a 30. zářím 2010, 3 034 bylo pro drogové účely a pouze 37 pro případy terorismu (cca 9%). Od té doby se čísla dále zhoršila. Ze zprávy za rok 2011 vyplývá, že z celkového počtu 6 775 žádostí 5 093 bylo použito v drogových případech, zatímco pouze 31 (tedy 0,5%) bylo použito v případech terorismu. Zpráva z roku 2012 ukazuje podobné schema: Pouze 0.6% či 58 žádostí mělo něco společného s terorismem. Zpráva z roku 2013 pak potvrzuje tato neuvěřitelně nízká čísla. Z 11 129 případů pouze 51, tedy 0,5%, bylo použito v boji proti terorismu. Velká většina případů, konkrétně 9 401, se týkala drogových případů.

Volejte, USA! USA!

Michael Krieger | Publikováno 28. října 2014 ve 14:23

Zdroj: http://libertyblitzkrieg.com/2014/10/28/more-war-on-terror-abuses-spying-powers-are-used-for-terrorism-only-0-5-of-the-time/

http://www.nwoo.org/

Slavný americký patriot píše „účtenku“ hroutících se Spojených států. Míříme k neschopnosti a úpadku

Když byly autorovi tohoto článku tři roky, Japonské císařství zničilo lodě Pacifické flotily Armády Spojených států, které kotvily v Pearl Harboru. Ještě než mé maličkosti bylo sedm, generál MacArthur seděl v kanceláři v Tokiu s výhledem na Císařský palác a diktoval na kolena sraženému Japonsku mírové podmínky.

Autor: Pat Buchanan

Duch vítězství

V roce 1956 prezident Eisenhower, na kterého velmi zapůsobil Hilterův „vynález“, zvaný Autobahn, nařídil postavit americký systém dálnic (Interstate Highways), který by svázal celé Státy do jediné dopravní sítě. Byla to jedna z největších státních zakázek v historii. Silnice stály a byly funkční do deseti let.

PJB

Patrick J. Buchanan

O pět let později, v roce 1961, John F. Kennedy prohlásil, že Spojené státy, které v kosmickém závodě porazil Sovětský svaz Nikity Chruščova, do konce desetiletí dostanou člověka na Měsíc a zpět. A v roce 1969 president Nixon na palubě letadlové lodi USS Hornet vítal zpátky doma astronauty Armstronga, Aldrina a Collinse z Apolla 11.

Co se stalo s Amerikou těch let? Kam se poděl ten národ, který dokázal vše, co si předsevzal? Co se to s námi stalo?

Sonáta pro neschopnou vládu

Letos v  říjnu jsme viděli, jak přeslavné Centrum pro prevenci a kontrolu nakažlivých chorob (Center for Disease Control, CDC) bezvýsledně „koumá“ nad primitivní otázkou, kterak ochránit Spojené státy před epidemií eboly, jež vypukla ve třech malých státečcích kdesi na pořeží Afriky.

V září přelezl útočník ozbrojený nožem plot Bílého domu, vzal to poklusem přes Severní trávník, prošel odemčeným předním vchodem prezidentovy rezidence, přepral policistku a proháněl se po Východním pokoji, než ho zpacifikoval agent tajné služby, kterému náhodou zrovna končila směna. Prezident odjel jen chvilku předtím.

O několik dní dříve pustila ochranka do výtahu s prezidentem Obamou jen tak beze všeho ozbrojeného příslušníka místní bezpečnostní služby, který měl, jak se později zjistilo, šílenou kriminální minulost.

Ilegálové a veteráni

V létě jsme se dozvěděli, že hranice s Mexikem přešlo přes šedesát tisíc dětí a mladých lidí ze Střední Ameriky. Pohraniční stráž prý neměla šanci.

„Outsourcovali“ jsme budoucnost: půjčujeme si od Číny na to, abychom v Číně nakupovali. Půjčujeme si od Japonska na to, abychom mohli bránit Japonsko – a Evropu, přesto, že od druhé světové války uplynulo už málem sedm desetiletí.

Na jaře zase národem otřásl skandál, když se zjistilo, že nemocné a trpící veterány amerických válek lékaři z Úřadu pro záležitosti veteránů schválně nechávali čekat měsíce na ošetření. Mnozí z ubožáků čekání nepřežili.

Jak se utopit v louži

O něco dříve odstartovala léta připravovaná Obamova reforma zdravotnictví(Obamacare), jen aby se z ní okamžitě stal celonárodní terč vtipů a synonymum pro nekompetentní vládnutí.

A za prezidenta Bushe udeřil hurikán Katrina. Třicet tisíc obyvatel New Orleansu muselo tehdy čekat řadu dní, než se vládě podařilo se k městu propracovat rybníkem špinavé vody, který za sebou divoké počasí zanechalo. Městským i státním úřadům se věci vymkly z rukou.

Britové přitom dokázali v roce 1940 během pěti dnů zachránit tři sta padesát tisíc vlastních vojáků, obležených u Dunkerque, a odvézt je ne přes jezero, ale rovnou přes moře, jen s pomocí civilních člunů a jachet, a ještě pod nosem Wehrmachtu a Luftwaffe.

PP koláž

Státem proniká malátnost

Není moc divu, že důvěra Američanů ve schopnosti jejich vůdců a vlád se hroutí. Většina občanů je toho názoru, že to se Spojenými státy jde z kopce, budoucnost nebude tak dobrá jako minulost. Naše země kráčí špatným směrem. Stát a jeho občané malátní. A pro jejich pocit bezmoci jsou dobré důvody.

Zdá se, že všechny naše poslední války – ať už v Afghánistánu, Iráku, nebo Libyi – nás zanechaly v horší pozici, než jsme byli před nimi. A pro boj v nejnovější válce Spojených států v Iráku a Sýrii nemáme ani důvěryhodnou strategii, ani dostatek vojáků na to, abychom Islámský stát přemohli.

A už teď se Američané správně ptají: Proč? Je tohle vlastně naše válka?

USA? Pobočka Číny

Od poloviny sedmdesátých let stagnují reálné příjmy amerických domácností. Máme nepřetržitě deficit obchodní bilance, který nyní přesahuje deset bilionů (v orig. ten trillions, pozn. překl.) dolarů. Za vlády prezidenta Obamy přerostl státní dluh Spojených států náš hrubý domácí produkt. Naše výrobní kapacity jsou naprosto vytunelované, nezářným příkladem je bankrotující Detroit.

„Outsourcovali“ jsme budoucnost: půjčujeme si od Číny na to, abychom v Číně nakupovali. Půjčujeme si od Japonska na to, abychom mohli bránit Japonsko – a Evropu, přesto, že od druhé světové války uplynulo už málem sedm desetiletí.

Poštovní přepravce FedEx dokáže bez problémů sledovat dráhu milionů poštovních zásilek, které každý den přepravuje. Naše vláda ale zato nedokáže vypátrat a repatriovat dvanáct milionů ilegálních přistěhovalců.

Třicet let po reaganovské amnestii, s níž přišel příslib zabezpečení naší hranice, připravuje Obama další prezidentskou amnestii, kterou legalizuje pobyt nespočetných milionů nelegálních přistěhovalců – sotva bude po volbách. O bezpečí na hranicích si můžeme nechat leda zdát.

Jsme lépe informovaní?

Pokud má vláda nějakou skutečně všeobecně uznávanou roli, pak jí jistě je stavba silnic, mostů, dálnic či letišť a provozování veřejného školství. Kupodivu ale vidíme, jak se americká dopravní infrastruktura pozvolna rozpadá, americké děti jsou v mezinárodním srovnání čím dál nevzdělanější a trhlina, která zeje mezi dětmi a mládeží různých ras, co do výsledků na akademickém poli, se nikdy nezacelila, ačkoli jsme za půl století do takzvaně rovnoprávného školství nastrkali biliony dolarů. Dokonce i viceprezident Joe Biden přezdívá newyorskému vzdušnému přístavu La Guardia, který by měl být naší národní vizitkou, „letiště Třetího světa“.

Mnoho soukromých firem ve Státech si vede skvěle. Ale americké veřejné instituce – snad kromě armády, která vede další a další války – jak se zdá, selhávají.

Kongres je zablokovaný. Prezidenta všichni mají za blábolícího nekompetentního troubu. Nejvyšší soud je nenapravitelně rozpolcen. Naše politické, rasové a kulturní střety, jejichž původ lze vystopovat až k revolučním náladám šedesátých let, se každodenně zvětšují. Mohutně k tomu přispívají televize, internet a sociální média.

Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí/chaos a zmatek zaplavily svět, píše ve své básni Druhý příchod básník William Butler Yeats.

Konzervativní politička a spisovatelka Clare Luceová to vyjádřila podstatně prozaičtěji. „Na světě jsou dva druhy lidí, říkala s oblibou. „Optimisté a pesimisté. Rozdíl mezi nimi je v tom, že pesimisté jsou ti lépe informovaní.“

Zdroj.

Rouhačské prohlášení prezidenta USA Obamy, že hlavní hrozbou pro světovou stabilitu a bezpečnost je virus Ebola, Rusko a až na třetím místě teroristé Islámského státu

Kanada zažila tento týden ohlasy války s radikálním islámem, kterou tato země rozhodla svádět spolu s USA.

V pondělí srazil v městečku Saint-Jean-sur-Richelieu místní islamista autem dva vojáky. Jeden zemřel. A ve středu zastřelil terorista strážce u válečného památníku v klidné metropoli Ottawě a pak vpadl do parlamentní budovy, ale byl zastřelen. Nic podobného se ještě nestalo za celé kanadské dějiny.
Jak první, tak i druhý islamista je kanadský občan. 32letý Michael Zehaf-Bibeau, který střílel v Ottawě, a 25letý Martin Couture-Rouleau se narodili, studovali a pracovali v Kanadě. Přijali islám v roce 2013 a od té doby se pokoušeli vycestovat do Iráku nebo Sýrie, aby podpořili bratry z Islámského státu. Znali se a oba navštěvovali radikální islamistické internetové servery. Oba byli evidováni kanadskou rozvědkou a oběma bylo odmítnuto vydání pasů za účelem vycestování na Blízký Východ. Podle policejních údajů, takových lidí mají v Kanadě asi 90. Dalších 400 kanadských muslimů válčí v oddílech IS v Iráku a Sýrii.

Všechny okolnosti ottawské tragédie bude ještě třeba zjistit, a policie spolu s bezpečnostními službami bude muset odpovědět na spoustu nepříjemných otázek: jak dokázal, například, terorista nejdřív zastřelit hlídku u památníku a pak usednout do auta, dojet s ním do parlamentu, vpadnout do střežené budovy a zahájit tam palbu?

Kanadský premiér Stephen Harper slíbil, že to všechno zjistí:
– V nejbližších dnech zjistíme, jestli měl terorista spolupachatele. Avšak události tohoto týdne jsou smutnou připomínkou toho, že Kanada není imunní vůči teroristickým útokům, které jsme předtím viděli pouze v zahraničí. Tyto útoky proti našim bezpečnostním službám a řídícím institucím hodnotíme jako útoky na naši zemi.
Četné listy již položily oprávněné otázky: nepřispívá snad kanadská politická tolerance k pronikání extremistických myšlenek? A je lepší bojovat s terorismem samostatně, pouze v anglosaském světě, anebo přizvat jako spojence další země?

„Odmítnutí univerzálních principů boje s terorismem, vynález jakýchsi vlastních metod boje mimo RB OSN vede, bohužel, k bídným následkům, na což Rusko nejednou upozornilo,“ prohlásil v Moskvě doslova pár hodin před tragédií v Ottawě ministr zahraničí Sergej Lavrov:
– V Sýrii, například, pozorujeme dnes situaci, kdy Západ, který touží po svržení prezidenta Bašára Asada, přimhuřuje téměř 4 roky oči nad posílením pozic extremistů v této zemi. A tím přispívá k rychlému šíření hrozby ze strany teroristů, včetně skupiny známé jako Islámský stát. Již dobyl značná území v Iráku a Sýrii a řídí je podle práva šaria.

V současném otevřeném světě se terorismus nedá definitivně porazit, je přesvědčen profesor Moskevské státní Lomonosovovy univerzity Alexej Fenenko. Zmírnit tuto hrozbu lze pouze společným úsilí. A první, co by bylo třeba udělat, je připravit světový terorismus o jeho finanční podporu, která přichází přes západní banky, připomněl Fenenko:
– Současný terorismus je nadnárodní jev. Akumuluje finanční síly v bankovním sektoru. Je to ropný kapitál zemí Perského zálivu. Terorismus výborně působí na území západních států, a, jak vidíme na příkladu Kanady, také na území Britského Společenství.

Mnozí ruští experti připomínají, že na pozadí posledních tragických událostí v Kanadě vypadají absurdně a rouhačsky prohlášení prezidenta USA Baraka Obamy o tom, že hlavní hrozbou pro světovou stabilitu a bezpečnost je virus Ebola, Rusko a až na třetím místě teroristé Islámského státu.

http://czech.ruvr.ru/2014_10_23/Ottawa-ve-valecnem-stavu-5707/