Konspirace velkého prognostika: Jen několik rodin chce ovládnout celý svět

Zdá se být naprosto jasné, že nás s eurem někdo vědomě oklamal. Ale s jakým cílem? Pasti s úvěry a dluhy účinkovaly přece docela dobře i v případě jednotlivých měn. Rozluštit (nejen) tuto záhadu se pokouší americký autor bestsellerů s konspiračními náměty Michael Morris.

Ten ve svých knihách konstatuje jeden základní fakt: Že západní svět patří jen několika rodinám, a ty nyní už chtějí i celý jeho zbytek. Ovšem nutno poznamenat, že nezůstává jen u pouhého konstatování, ale například v knize s názvem „Co nesmíte vědět! detailně rozebírá fakta a události, které ho k jeho přesvědčení či podezření vedou.Angličané sice byli při zavádění eura jednou z hybných sil, sami ale nebyli tak hloupí (či slabí), aby se své anglické libry vzdali. Zavedení eura a začátek zkázy Evropy umožnila smrt Alfreda Herrhausena, manažera s rozumem a svědomím. Nepostavil se totiž jen proti euru, ale usiloval odvážně též o prominutí dluhů zemím třetího světa. Jak Morris připomíná, podobné myšlenky měl i prezident Treuhadanstalt (úřadu spravujícího majetek v SRN) Detlev Rohwedder. Oba muži byli zavražděni, pachatelé nikdy nebyli dopadeni. Cesta, o které mluvili a prosazovali ji, tak byla uzavřena.

Jediná měna pro celý svět?

Podle amerického spisovatele existují nyní jasné odkazy k tomu, že bankovní kartel usiluje o zavedení jediné měny pro celý svět. Všímá si toho, že od roku 2008 o tom hovoří také řada politiků, Mezinárodní měnový fond IWF a EZB. „Pokud je tohle tím plánem, potom zavedení eura pomohlo udělat velký krok dopředu,“ domnívá se Morris.

K euru pak poznamenává i to, že všechny země eurozóny čekají velmi těžké časy (kniha v ČR vyšla v roce 2012, ve světě o rok dříve, pozn. red.).  „V roce 2011 se ceny v eurozóně mohou zvednout na dvojnásobek. Víme, že v Řecku již v druhé polovině roku 2010 spotřebitelské ceny přímo explodovaly a Řecko se velmi rychle přiblížilo k hyperinflaci. Pokud Řecko, Irsko, Španělsko a Portugalsko nevystoupí z eurozóny, čeká stejný osud i další členy eurozóny. Co to znamená, možná tušíte, ale věřte mi, prosím, že bych si to nikdy nepřál,“ konstatuje Michael Morris. Přiznává ale, že neví, jak dopadům zabránit.

Tiskem dalších peněz a poskytováním dalších a dalších půjček určitě ne. Před hrozícím krachem společné měny se nabízí pouze jediná úniková cesta – prominutí státních dluhů. „Avšak na tomto poli nebudou bankéři jistojistě chtít spolupracovat, protože sami učinili vše pro to, abychom se dostali tam, kde právě jsme. Děsí mě, že jsme dosud všichni vážnost situace podceňovali. Co v lednu 2011 začalo v arabském světě, je bezpochyby začátkem něčeho nevypočitatelného – přinejmenším z mého pohledu,“ obává se autor knihy Co nesmíte vědět.

Lidé se postaví na odpor, hlavně ti mladí, předvídá americký prognostik

V daných souvislostech pak upozorňuje na slova newyorského trendového prognostika Geralda Celenta.

„V roce 2011 hra skončí. Již není žádná možnost ani důvod to protahovat. Ve Španělsku je míra nezaměstnanosti mezi osmnácti až šestadvacetiletými lidmi kolem padesáti procent, evropský průměr činí něco kolem 35 procent. I univerzitní diplomy jsou k ničemu. Kromě toho se krátí sociální dávky, národ je vyvlastněn. Lidé se pomalu probouzí, začínají chápat, co se děje. Mládež se dává dohromady. Musíme zdolat hory dluhů a vrchol zůstává v nedohlednu. I proto v Evropě budeme svědky stále častějších studentských bouří a nepokojů. Ani v USA se neděje nic jiného, jen tam vše probíhá pomaleji. Ale semknou se nakonec lidi na celém světě, protože hlavně ti mladí jsou propojeni po síti. A postaví se na odpor,“ pronesl prognostik vizi nejbližší budoucnosti. Nutno dodat, nastiňující, že nebude právě poklidná…

Základním mottem, které se prolíná celou knihou, je přitom to, co bylo uvedeno výše. Že pouhých několik rodin chce ovládnout celý svět. A nejde prý o rodiny, které by se objevily nově, až v posledních letech.

„Již několik staletí všechny západní státy, vlády a ekonomiky a jejich měny ovládá několik málo evropských rodin. Přibližně před sto lety převzaly tytéž rodiny vládu také nad Spojenými státy. Tyto superbohaté klany se bez pochyb snaží ovládnout Zemi a ve jménu Nového světového řádu plánují zřízení světovlády a zavedení jednotné světové měny. Státy přitom chtějí připravit o nezávislost a jejich měny zrušit,“ popisuje Morris.

Mýtus, spiklenecká teorie nebo fakt?

Podle něj má novou světovou vládu sestavit elita, která věří tomu, že jako jediná je k tomu oprávněná a způsobilá a geneticky nadřazená. „Pokud uspěje její taktika, získá totalitní moc nad celosvětovou populací. Malá privilegovaná horní vrstva by ovládala zástupy otroků. Sotva koho překvapí zjištění, že onu tajemnou horní vrstvu tvoří nejdůležitější zástupci vysoké evropské šlechty spolu s americkou finanční elitou. Převážná většina lidí nemá ani tušení, že tato vláda vůbec existuje. Jiní o ní možná slyšeli, ale považují ji za mýtus či pouhou spikleneckou teorii, v které si nechtějí připustit, že by politici byli pouhými loutkami, které na provázcích vodí zpozadí ti, kteří mají peníze,“ říká autor knihy, která zaujala na celém světě.

Mimo jiné v ní pak uvádí citát, který pronesl Mayer Amschel Rothschild (1744 až 1812):

„Dejte mi kontrolu nad měnou jednoho národa – potom mi bude zcela lhostejné, kdo píše zákony.“

Dojde prý i k redukci obyvatel Země?

I to je prý možná důvod, proč více než dvě stě let kolabuje v pravidelných intervalech světové hospodářství. „Přesně naprogramovaný je i nadcházející burzovní krach – ten tu bude zanedlouho. Kolaps přeorganizuje peníze, a tím moc zdola nahoru. Znovu a znovu se necháme nachytat na stejný a starý trik jen proto, že pouze několik lidí chápe, jak funguje globální finanční systém. Zdánlivě je komplikovaný, ale v tom je záměr. Ve skutečnosti je totiž velmi jednoduchý,“ odhaluje Michael Morris s tím, že plány lze již vnímat naprosto veřejně, z otevřených zdrojů. Jen je málokdo chce chápat v celistvosti…Mimo jiné v nich má být uvedeno to, že bude muset dojít prý k nutné redukci obyvatel planety.

Shrnuto, podtrženo: Autor odhaluje v knize, kterou vydalo nakladatelství Anch Books, propletení aktuálních firem nejmocnějších bankéřských rodin světa, koncept Mezinárodního měnového fondu o výživě obyvatelstva a alternativní řešení v hospodářské a sociální oblasti.

V některých zemích ho zakazují, přesto se nevzdává. Upozorňuje: Tajný plán se naplňuje

Je to snad největší podvod v dějinách Spojených států a ví přitom o něm jen málokdo. O co se jedná? ParlamentníListy.cz se pokusí to spolu se spisovatelem Janem van Helsingem odhalit. A jelikož se prý dají najít i jisté souvislosti s biblickou knihou Zjevení sv. Jana, pozornost soustředíme v následujících řádcích i na symboliku čísla 666.

Takže začněme po pořádku. Podvod prý spočívá hlavně v tom, že FED má tím, že vlastní státní obligace, zástavní právo na státní a soukromé pozemky a půdu Spojených států. Jak ale upozorňuje Jan van Helsing v díle Ruce pryč od této knihy, všechny soudní procesy, které ve prospěch odvolání tohoto zákona proběhly, byly doposud neúspěšné. „Když se prezident John F. Kennedy jako první pokusil nařízením zamezit moci FEDu, jak to s ním dopadlo, ví celý svět…“ konstatuje Helsing s tím, že se pochopitelně dá namítnout, že jde o spekulaci. Ovšem, že by na ní něco přece jen mohlo být, poukazují příznivci konspiračních teorií. Ukazují na to, že prvním úředním aktem jeho nástupce ve funkci hlavy Spojených států (Lyndon B. Johnson) bylo zrušení tohoto nařízení.

Autor zmiňované knihy poukazuje pak ale i na celou řadu dalších námětů, které mohou lidem na celém světě vrtat hlavou, poněvadž v nich může spočívat nebezpečí. Upozorňuje zároveň však na to, že někteří jedinci mohou pod tíhou prohlédnutí toho, co se kolem nich děje a získáním informací, které jim do sebe zapadnou, získat pocit „vyvolenosti“.

„Neumějí s tím pocitem však naložit, i kdyby tomu tak bylo. Někteří tací mohou doslova ‚zešílet‘ a ztratit půdu pod nohama. Protože jejích ego (ne duše) se cítí povoláno k vyšším cílům a kvůli tomu zanedbávají svoje povinnosti a ztrácejí se ve fantazijních představách a nejrůznějších chorobných výplodech mozku. Nakonec to pak s nimi bývá horší ještě než před ‚poznáním‘,“ varuje Helsing před nesprávným nakládáním s informacemi, které se pokouší ve svých knihách skládat do sebe jako mozaiku.

„Mnozí lidé čerpali impulsy z mých knih a začali jinak pohlížet na svět. Byl jsem poučen, že někteří s těmito poznatky nedokázali vůbec zacházet – přepadl je strach, paranoia nebo je přepadl ještě větší hněv,“ konstatuje autor další z knih, které jsou v některých zemích dokonce zakazovány. Příznivci konspiračních teorií od něj ale dostávají maximum toho, co hledají. Proto se s ním vypravme za tajemstvím čísla 666 a možným odhalením toho, co za tím hledat v současném světě kolem nás. Opět lze totiž za tím hledat peníze a snahu o ovládnutí.

Znak medvěda nebo čárový kód?

V proroctví indiánů kmene Hopi se říká: Bez znaku medvěda nebude moci nikdo prodávat ani kupovat. Když se tento znak objeví, nastane prý třetí světová válka. Můžeme na to pohlížet jen jako na nevinnou legendu, ale pokud si porovnáme znak medvěda (tedy to, co vyryje svými drápy třeba na dřevěnou desku) a porovnáme ho s čárovými kódy, které známe ze současných obchodů – podobnost lze nesporně najít. Když k tomu přičteme fakt, že indiáni nemohli mít samozřejmě před staletími představu, jak čárový kód může jednou vypadat, připustit se může to, že měli možná skutečně poměrně jasnou vizi.

Západní svět nyní bez čárových kódů už není schopen existovat. A objevují se stále častěji informace o tom, že kód budou v blízké budoucnosti nosit i lidé někde na těle pod pokožkou – například místo kreditní karty (zatím se používají například „jen“ hodinky, bezkontaktní karty či jiné předměty, ale… – pozn. red.).

A tím se přibližujeme k onomu mystickému číslu složenému ze tří šestek. Pokud se někdo zabývá detailněji symbolikou čísla 666, pak jistě již zaznamenal, že největší počítač na světě je nazýván „La Béte“ – což do češtiny přeloženo znamená Zvíře. To je biblické spojení, které přitom lze najít v knize Zjevení svatého Jana s tímto číslem. Samozřejmě, může jít o náhodu, poněvadž se dá říct a platí to, že když chceme najít někde souvislosti a dáme si s tím trochu práce, najdeme je mnohdy až v překvapivých formách. Na druhou stranu je třeba realisticky poznamenat, že to, že je najdeme nebo nějak vyhodnotíme a poskládáme, neznamená, že se mýlíme.

Ale pojďme s číslem 666 pokročit dál. Číselný kód Světové banky je totiž rovněž 666,  stejné číslo se dá najít vytištěné i na kartách australské národní banky. Číselným kódem pracoviště pro zúčtování šeků indických bank v Bombaji je opět 666,  stejně tak i nové americké kreditní karty se chlubí v předčíslí 666. A aby těch náhod nebylo málo, pak je třeba doplnit i to, že počítačový systém Olivetti – Computer –Systém P 6060 používá rovněž čísla, a ta začínají – jak jinak – 666…

Kreditní karty – pekelný plán bankéřů?

Nyní je třeba v hledání možných souvislostí si položit otázku: Kdo zavedl systém kreditních karet a již v různých oblastech používá i tetování laserem? Jak Jan van Helsing odpovídá: Soukromí bankéři – právě ti, kteří v roce 1913 zavedli Federal Reserve System, řídí Wall Street, koncerny a celé země…

Zotročují svět úrokovým systémem, zamýšlejí také využít uměle vyvolaný bankovní krach (například pod hrozbou terorismu či hrozící války). To by jim mělo pomoci k tomu, aby vyměnili hotovostní platby a peníze za umělohmotné a zvládli tak další milník na cestě k jedné nadvládě a Novému světovému řádu,“ upozorňuje autor kontroverzních knih.

Podařit by se to bankéřům a těm, kteří chtějí vybudovat Nový světový řád, mělo podle něj pomocí inflace. Aby hospodářství v určitém bodě mohlo vůbec fungovat dál, bude třeba natisknout další peníze – to je známo již z historie. Nabízí se ale ještě jedno řešení.

„Anebo zřídit novou jedinou hlavní měnu. Ale protože by se v krátké době nemohlo stihnout vytisknout a distribuovat dostatečné množství peněz (obyvatelstvo se totiž od posledního bankovního krachu hodně rozmnožilo), může být jen otázkou času, než někdo oznámí geniální řešení – takzvanou bezhotovostní společnost, fungující pouze pomocí virtuálních peněz a kreditních karet.  A jelikož každý majitel účtu vlastní i kartu, lze pak prohlásit, že když budou všichni platit jen jimi, může pokračovat obchodování,“ uvádí Helsing. Vše zní poměrně logicky, nekonfliktně, nenápadně. „O kurzy jednotlivých měn se konzument starat nemusí, to zařídí šéfové a Big Brother na Wall Street. No a tím se dá soudit, že se Zjevení sv. Jana naplnilo… Nebo zvolna, zato jistě, naplňuje,“ dodává autor bestsellerů s touto tematikou.

Úryvek z knihy Zjevení sv. Jana:

…nechá dát znamení na pravou ruku nebo na čelo (čipy se nabíjejí střídáním tepla – a právě na těchto dvou místech lidského těla k němu dochází nejčastěji), takže nikdo nebude moci prodávat ani kupovat, nebude-li mít toto znamení – jméno šelmy nebo číslo jejího jména. Zde je zapotřebí moudrosti. Kdo tomu rozumí, ať spočte číslo té šelmy, neboť je to číslo člověka. To číslo je 666.“

Země, které mají nakročeno být bez peněz, jsou i v Evropě

Švédsko, které v roce 1661 zavedlo do oběhu první bankovky na světě, má nyní šanci stát se pro změnu první zemí, kde se úplně vzdají plateb v hotovosti. Již dnes se tam totiž provádí hotově jen 3 procenta celkových transakcí, zatímco v celé Evropské unii se toto číslo zatím stále pohybuje na 9 procentech. Dobrou zprávou pro ty, co se trendu chtějí obávat, že v Česku takové novinky plošného charakteru zatím v nejbližší budoucnosti asi čekat nemusíme.

Vrátíme-li se ale na sever Evropy, v současnosti se tam banky se vším úsilím snaží, aby se platit kartou dalo úplně všude. Velký ohlas tam vloni vzbudil i církví zveřejněný příběh, který odhalil, že na jednom místě na žádost farníků zavedli už možnost příspěvku církvi nikoli v hotovosti, ale kartou.

Záleží na úhlu pohledu – někomu svět bez peněz nevadí…

Krok, před kterým byla však do světa vyslána řadou osobností, včetně spisovatele van Helsinga, varování, má však jak odpůrce, tak i své příznivce. Ve zmiňovaném Švédsku je jeho příznivcem například Björn Ulvaeus, bývalá pěvecká hvězda skupiny ABBA. „Nevidím žádný důvod, proč bychom se neměli vzdát hotovosti,“ říká a přiznává, že je skutečně aktivním zastáncem zrušení hotovosti. Podle něj hotové peníze dělají život jednodušší stejně pouze zlodějům.

I proto web telegrafist.org letos informoval o tom, že tři ze čtyř největších bank ve Švédsku již oficiálně uvedly, že opravdu budou bojovat za zrušení hotovosti.

Zdá se tedy, že i další informace mohou zapadat do mozaiky, kterou poskládal Jan van Helsing ve svých knihách, které se zabývají fakty, ale i dohady o tom, jak skupinka mocných plánuje převzít vládu nad zbytkem světa. A to i za cenu velmi radikálních postupů. Zmizely-li by totiž peníze, svět by zcela jistě fungoval i dál bez nich, ovšem na základě pouze dobře kontrolovatelných čipů a karet.

A Švédsko by mohlo být skutečným průkopníkem tohoto přerodu. Bez bankovek tam na počátku letošního roku fungovalo totiž již celkem 530 ze 780 poboček velkých bank, mnohé pobočky tam nejsou už vybaveny ani pokladnami.

Knihy Jana van Helsinga byly zakázané v Německu i Švýcarsku

Jan van Helsing dokáže šokovat, podařilo se mu to zcela jistě i v dílu nazvaném Ruce pryč od této knihy. Dvě jeho knihy z dřívějšího období byly přitom kvůli brizantním obsahům v Německu a ve Švýcarsku zakázané. I proto masmédia dodnes veřejnost spíše varují před jeho myšlenkami a mluví o něm jako o nejnebezpečnějším německém autorovi faktografické literatury.

Je totiž pravdou, že Helsing otřásá základy rozšířeného světonázoru. Rozhodnutí o tom, zda jde jen o poutavě sepsané konspirace, stejně jako v detektivce, či fakta, nad kterými stojí za to alespoň popřemýšlet, je na čtenáři samotném.

Kniha, z které je v článku citováno, byla vydaná slovenským nakladatelstvím ANCH Books.

Jan van Helsing provokuje již řad let

Německý autor, vlastním jménem Jan Udo Holey, prý odmalička přivykal samostatnému, na obecném a převládajícím mínění nezávislému myšlení a cítění, poněvadž jeho rodina byla spirituálně orientovaná.

V osmdesátých letech začal intenzivně cestovat a dodnes navštěvuje mnohé země světa. Na svých cestách pátrá po faktech osvětlujících pozadí záhadných přírodních jevů a společenskopolitických utajovaných skutečností. Nashromážděné poznatky, informace i fakta zveřejnil ve svých knihách, kterých dosud vydal deset.

Jeho první publikace Tajné společnosti odkrývala některá fakta na pozadí takzvaných konspiračních teorií a byla přeložena do osmi jazyků. Tři roky poté, v roce 1995, vyšlo pokračování, které však natolik pobouřilo jisté kruhy v Německu a Švýcarsku, že muselo být pod tlakem soudního rozhodnutí okamžitě staženo.

Krize bude drsná. Dělejte zásoby potravin a benzinu, radí ekonomové

S postupující hospodářskou a finanční krizí někteří ekonomové radí, že nemá cenu mít peníze v bance, ale zajistit se formou komodit, které mají hodnotu samy o sobě a které jsou nutné pro život. V tomto smyslu se nabízí především zemědělská půda, která v okamžiku, že by zkolabovaly tržní vztahy, může zajistit obživu a základní přežití. Podle ekonomky Ilony Švihlíkové není dobré přeceňovat zlato.

„Nerad lidem říkám, že opravdová krize nás teprve čeká. Krize z roku 2008 byla jen malou předehrou. Krize může pominout jen v tom případě, že odstraníte její příčinu. Ani jednu z příčin se nepodařilo odstranit, a proto nemůže být řeč o konci krize,“ uvedl například ekonom Petr Kaššák.

A dává i investiční radu: „Investujte do orné půdy, trvalých travních porostů a lesů. Primární výroba bude důležitější, než je dnes. Co se peněžních prostředků týče, neměl bych u sebe větší hotovost, žádný ze spořicích účtů nepokryje ani inflaci, takže o nějakém zhodnocování úspor nemůže být ani řeč.“

Základ: půda a potraviny, pitná voda a energie

S tím, že s postupující ekonomickou a finanční krizí bude čím dál více důležitější primární výroba, suroviny, paliva a potraviny, obecně řečeno pro život nezbytné komodity, souhlasí i vedoucí Katedry politických, společenských věd a ekonomie na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze Ilona Švihlíková.

Podle Švihlíkové krize už nyní odhaluje, že finanční sektor a sektor služeb jsou předimenzovány a finanční bublina, která umožňovala vzestup těchto odvětví, nyní splaskává.

„Rok 2008 byl jedním z prvních fází krize, která toto začala odhalovat. Ta úvaha preferovat reálné hmatatelné statky oproti penězům a finančním aktivům je velice rozumná. Teď je otázka, na jaké hmotné statky vsadit. Ten výběr není vždy úplně snadný. Když se hovoří o půdě a zajištění pitné vody a základního přístupu k energiím, tak se to často bere jako panikaření a hysterická nálada. Ale já si naopak myslím, že je poměrně rozumná myšlenka si tyto věci zajistit,“ řekla Švihlíková.

Ekonomická stavba se bez základů zhroutí

Podle ní je chyba, že stát nevede debatu o tom, jak zajistit základní ekonomický základ, jako jsou potraviny, zpracování odpadů a energetiku: „Na tomto základu stojí každá ekonomika a potom můžete pokračovat v něčem dalším. Pokud nefungují základy a nemáte pevné stabilní přízemí, tak nemůžete stavět výše a celá budova se vám může zhroutit. Například automobilový průmysl je velmi závislý na ekonomických cyklech.“

Podle Švihlíkové je možné, že pokud zkolabuje finanční systém, ochromí to mezinárodní obchod a vzniknou menší regionální trhy s potravinami a lidé a obecně česká ekonomika budou muset přistoupit k tomu, aby se zde opět začaly více pěstovat komodity nutné pro výrobu potravin pro pokrytí výživy českých občanů.

Někteří ekonomové doporučují investovat do zlata. To Švihlíková ale tolik nedoporučuje, protože pokud budou ochromeny mezinárodní transakce, je zlato na nic a nakonec zlata se lidé nenají ani si jím nemohou zatopit.

Zlatem se nenajíte

„To je takový zlatý fetišismus. Zlato je vám platné jenom tehdy, když funguje mezinárodní finanční trh. Zlato samo o sobě, pokud neděláte zlaté zuby nebo ho nevyužíváte v chemickém průmyslu, není zdaleka tak užitečné, jak se o něm tvrdí. To už je užitečnější kobalt, například na výrobu mobilů. Zlato je do určité míry symbol, ale je vám skutečně platné pouze tehdy, pokud funguje mezinárodní finanční trh. Jinak vám k ničemu nebude,“ vysvětluje Švihlíková.

Připomíná, že v krizích je úplně normální, že funguje barterový obchod bez používání financí, tedy směňování určitého zboží či komodity za jiné zboží či komoditu: „V době ekonomických krizí to bývá běžné. To známe z historie. Koneckonců i argentinská krize na počátku jednadvacátého století byla typická tím, že lidé směňovali zboží za zboží. To je logická reakce a signál toho, že peníze neplní roli, kterou by měly. Ona to není tragédie sama o sobě. Tragédií mohou potom být samozřejmě ty negativní sociální jevy, které to provázejí.“

Lze čekat hyperinflaci, která vám sežere úspory v bankách

Podobně i ekonom a představitel libertariánského serveru Reformy.cz Vít Jedlička varuje před rizikem papírových peněz, které podle něho v době prohlubující se finanční a ekonomické krize mohou ztrácet na hodnotě. Proto doporučuje se zajistit komoditami, které mají hodnotu samy o sobě a nejsou závislé na politice státu či centrálních bank. Státní peníze totiž nejsou ničím kryté a jsou založeny pouze na důvěře.

Vít Jedlička očekává, že hospodářská krize bude čím dál více zneužívaná k politické integraci EU a náklady krize zaplatí daňoví poplatníci, ať již ve formě zvýšených daní či inflace formou monetizace státního dluhu prostřednictvím tištění peněz.

„Je očividný fakt, že krizi řídí bankéři. V Itálii i Řecku se dostali k moci lidé, kteří jsou spojeni s globální bankovní společností Goldman Sachs či neformální globalistickou organizací s názvem Trilaterální komise. Jsou to lidi, kteří mají za úkol finančně konsolidovat státy, tedy zvýšit výběr daní a snížit výdaje států, ale na ne úkor bank či korporátního socialismu. Zaplatí to zase daňoví poplatníci. Výrazně se sníží komfort lidí. Zvýší se věk odchodu do důchodu. Ale nebudou to banky ani korporace přisáté na státu, které by měly ztráty způsobené krizí zaplatit,“ řekl Vít Jedlička.

Bublina splaskne

Jedlička si myslí, že zlato je dobrá pojistka proti inflaci. Současně to může přispět k tomu, že i další lidé začnou odcházet od peněz, které tiskne stát. Lidé pak mohou ztratit důvěru v celý systém bankovnictví založeného na virtuálních penězích.

„Je to bublina, do které když se píchne, tak praskne. Pak může přijít hyperinflace. Protože když se natisknou další peníze, tak už jim nikdo nebude věřit a nebude důvěřovat v jejich hodnotu. Myslím si, že Německo je tak silný hráč, že to třeba ustojí a nepovede to k absolutnímu finančnímu kolapsu, i když scénář úplného kolapsu nelze zcela vyloučit,“ dodává Jedlička.

Energie, půda a zbraně

Investice do komodit ropy či uhlí může být podle Jedličky též správnou cestou, ale této oblasti musí již investor lépe rozumět.

Podle Jedličky se vyplatí také investovat do zemědělské půdy, mít zásoby trvanlivých potravin a zlato. „Svým přátelům doporučuji, aby investovali do půdy, připravili si zásoby potravin do sklepa, kamarád má třeba paletu rýže. Náklady jsou minimální a riziko existuje. Existovalo vždy. Před druhou světovou válkou nikdo netušil, co se stane. Stejně tak nyní existuje riziko, že přijde něco neočekávaného a finanční systém zkrachuje podstatně dříve a vztahy ve společnosti se zpřetrhají do té míry, že nebude možné nakoupit ani jídlo. Náklady na zajištění proti takovému riziku jsou relativně nízké, čili je rozumné tak učinit,“ míní Jedlička.

Podle něho je dobré investovat i do vlastní bezpečnosti – tedy pořídit si i zbraň, protože s prohlubováním krize nebude stát schopen plnit své funkce, společně s nezaměstnaností poroste napětí ve společnosti i kriminalita.

Čím jsou kryté peníze? Vůbec ničím!

Někteří ekonomové zase upozornili, že bezprecedentní vyvlastnění vkladů na Kypru obecně ohrozilo důvěryhodnost bankovního systému, a to nejenom v eurozóně.

„Je otázkou času a základního ekonomického povědomí, kdy si i střadatelé ve zdravých ekonomikách dají dohromady jedna a jedna: Při současných nižších než minimálních úrokových sazbách neexistuje kromě pohodlí při placení kartou jediný důvod mít peníze jinde než doma ve stole. A už jen o krok dál je další logická úvaha: Má smysl dnes jakkoliv spořit? Není lepší teď a tady utrácet? A čímže jsou dnes kryté naše peníze? Poprvé v historii už vůbec ničím, jen důvěrou v jejich emitenta. Tedy ve stát. Na Kypru platí: v Brusel,“ napsal před časem ekonom Ladislav Tajovský z VŠE.

Ekonom: Je čas posvítit si na bohaté. Kupujte ornou půdu a lesy

Proč jsou ekonomické problémy nejvíc vidět paradoxně ve vyspělých zemích? Ekonom Petr Kaššák z Chomutovska se nemilosrdně a skepticky vyjadřuje k aktuálním hláškám o údajně přicházejícím oživení, kterými nám mažou med kolem úst mimo jiné čelní představitelé bank. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz objasňuje, proč by bylo prospěšnější, kdyby vláda proti finanční krizi nedělala žádná opatření.

Zcela konkrétně bez zbytečného slovního balastu vyjmenovává, co by se mělo udělat, a to bez toho, aby lidé museli řešit poplatky v nemocnici nebo zavádění školného. S mírnou ironií, ale zároveň zcela selským rozumem, interpretuje reformy ministra financí Kalouska. Před pár dny přednášel v centru Europe Direct pro Ústecký a Karlovarský kraj, kde se zabýval tématem alternativního pohledu na soudobé ekonomické problémy.

Pro čtenáře, kteří nemohli být přítomni: V čem považujete svůj pohled za alternativní?

No tak podívejte se, dnes žijeme v době, kdy se vše odehrává v mantinelech neoliberalistické koncepce, která je pro rozvíjející se ekonomiku dobrá, ale ne už tak dobrá pro ekonomiku vyspělého tržního kapitalismu. Povšimněte si, že ekonomické problémy jsou nejpatrnější právě v zemích s vyspělou tržní ekonomikou. To není náhoda. Tyto země musí hledat alternativu, alternativní model, jak ekonomický, tak i politický a sociální.

Zkrátka společnost nemůže a očividně ani nechce fungovat v systému, který tu je nastolen. Alternativní se můj pohled stává tím, že otevřeně říkám, že je špatná koncepce: Povšimněte si, že rádoby nezávislí komentátoři – čelní představitelé bank – říkají, že už se vlastně nic neděje. Tři roky posloucháme něco o přicházejícím oživení a začátku růstu a já se ptám, kde je? A jen tak mimochodem dodávám informaci, že co se týče HDP, ještě nejsme ani na úrovni roku 2008.

Myslíte, že opravdová krize nás v České republice teprve čeká?

Nerad lidem říkám, že opravdová krize nás teprve čeká. Krize z roku 2008 byla jen malou předehrou. Krize může pominout jen v tom případě, že odstraníte její příčinu. Ani jednu z příčin se nepodařilo odstranit, a proto nemůže být řeč o konci krize.

Jaké jsou tedy podle vás příčiny krize?

V ekonomii není nic jednoduché. Budu stručný a vyjmenuji ty nejpodstatnější. Významný pokles výběru od korporací a vysokopříjmových skupin. Berme v potaz, že na začátku 20. století činil podíl vybraných daní od vysokopříjmových skupin spolu s korporacemi 75 procent, zatímco střední a nižší třída odváděla zbývajících 25 procent. Dnes na začátku 21. století je situace opačná a to je jeden z obrovských problémů. Středněpříjmové skupiny jsou zdaněny nad únosnou mez – proto i ten významný propad spotřeby českých domácností klidně srovnatelný s poklesem spotřeby v krizi zmítaném Řecku.

Pan Kalousek nám před volbami říkal, že si žijeme nad poměry, bohužel nám neřekl, kdo si žije nad poměry. Jestli zdravotní sestry, prodavačky, policisté, hasiči, učitelé, důchodci – asi myslel tyto skupiny, protože ony reprezentují ty, které jeho „reformy“ postihly nejvíce. Nad poměry si asi nežijí rentiéři, a proto snad onen návrh na zrušení daně z dividend. Možná si nežijí nad poměry lidé se statisícovými příjmy, a proto ta rovná daň z příjmu fyzických osob, možná i proto se víceméně jen jim vyplatí důchodová reforma. Možná i proto ta nechuť k zavedení daně z luxusu, i když chápu její kritiky a částečně jim dávám za pravdu. Zkrátka ať si každý udělá obrázek o tom, pro koho ony reformy byly napsány.

A druhá příčina?

Druhou příčinu vidím ve finančním sektoru, který se zcela vymkl kontrole. Uvědomme si, že finanční sektor je část sektoru služeb – měl by tedy sloužit reálné ekonomice. Namísto toho vysává a parazituje na ní. Všechny ty daňové ráje, daňové optimalizace, MMF, ratingové agentury a celá tato velice spletitá síť činí jen jedno – odsává finanční prostředky z reálné ekonomiky a spekuluje s nimi. Banka pro mezinárodní platby uvádí, že objem derivátů  – spekulativní cenné papíry – dosahuje desetinásobku celosvětového HDP. Za tohoto stavu se nemůžeme divit vzrůstající frekvenci bublin a krizí.

A jen pro dokreslení uvádím výrok Pascala Lamyho ze světové obchodní organizace, který uvádí, že pouhá dvě procenta uskutečněných plateb jsou platby za reálné zboží či služby. Další příčiny mohu uvést jen velice stručně: například příjmová asymetrie, tedy neúměrné bohatnutí úzké skupiny nejmajetnějších a naproti tomu chudnutí všech ostatních, rozpad brettonwoodského systému a oslabení korelace mezi HDP a nezaměstnaností.

Dělá naše vláda správné kroky nebo prostě vůbec něco pro to, aby se dopady na „obyčejný lid“ – tedy proti onomu chudnutí – zmírnily?

Máte-li termínem obyčejní lidé na mysli středně a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, pak se vší vážností říkám, že nedělala-li by vláda nic, udělala by pro tyto společenské skupiny víc! Stačí se podívat, jaký podíl ve spotřebním koši zaujímají náklady na potraviny. Ještě v roce 2007 byla výše DPH na potraviny 5 procent, dnes 15 procent. Nikdo matematicky kompetentní nemůže myslet vážně, že tato změna nepostihla právě středně a nízkopříjmové vrstvy, a to drasticky a v podstatě zbytečně. Pokud se někdo schovává za směrnice EU, připomínám, že EU má sníženou sazbu minimálně stanovenou na 5 procent a dokonce jsou vyjmenovány položky, u kterých se DPH vybírat nemusí vůbec.

Další rychle rostoucí položkou, u středně a nízkopříjmových skupin, jsou náklady na bydlení. Společně s rostoucí nezaměstnaností se stává čím dál pravděpodobnější, že dramaticky naroste počet lidí žijících na prahu chudoby. Kdo chce vědět více a nebaví ho číst hrubě zkreslené statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí, doporučuji práce sociologa Jana Kellera.

Z řady důvodů, které zmiňujete, se hovoří o příklonu k ČSSD v dalších volbách…

Bohužel myslet si, že budoucí vláda ČSSD bude lepší, by bylo zbytečně optimistické. Jejich řešení spočívá v obnovení zahraničních pobídek. To znamená jedno: Krátkodobě klesne nezaměstnanost a tím i náklady na sociální výdaje. Ovšem tyto firmy na daních neodvedou ani halíř, protože po skončení daňových prázdnin přesunou výrobu do Bulharska či podobných ekonomik. Navíc ČSSD nedává českým firmám a živnostníkům OSVČ užitečné rady, jak mají konkurovat firmám, které neplatí daně, když oni daně platit musí. Vláda by si už konečně měla uvědomit, že je nutné nebát se vybírat daně i od korporací. To je základ.

Když už jsme se dotkli konkrétních politických subjektů, co říkáte na příklon části společnosti ke komunistům?

Upřímně se toho bojím. A to nejen komunistů. Je férové říct, že se bojím nejen extrémní levice, ale i pravice. Je naprosto přirozené, že v době krizí jsou občané ochotní přiklonit se k extrémistickým řešením, ale to je pochopitelně cesta do pekel. Jestliže pan Vandas z Dělnické strany říká, že problém ČR je vyplácení dávek v nezaměstnanosti, rád bych mu připomněl, že výdaje na podporu v nezaměstnanosti se pohybují okolo 10 miliard. Ve srovnání s ostatními výdaji rozpočtu kolem 1300 miliard je snad každému jasné, jaké demagogie se takoví lidé dopouštějí.

Co byste tedy řekl těm, kteří dnes – v reakci na současnou nespokojenost – vykřikují, že za komunistů bylo lépe? Má či nemá v nějakých intencích smysl uvažovat o návratu k politicko-ekonomické situaci před dvaceti lety?

Stručně řečeno – nemá, a ono to vzhledem ke změněné geopolitické situaci ani není možné.

Existuje tedy vůbec řešení pro současný stav v sociální, politické a ekonomické společnosti?

Jistěže existuje. To jen někteří omezení vládní představitelé tvrdí, že není jiné cesty než cesty fiskální restrikce. Povšimněte si, že se s krizí lépe vypořádaly státy jako Norsko, Švédsko nebo třeba i Rakousko. A co mají tyto země společné? Sociální stát. Sociální stát, který je financován všemi, nikoli jen střední třídou. Mají úplně odlišný daňový mix. Pojďme zvýšit majetkové daně, které jsou spravedlivě progresivní. Ten, kdo má 1+1, platí relativně málo, ten kdo má vilu s pěti koupelnami, musí sáhnout do kapsy nesrovnatelně hlouběji. Výsledkem je společnost, kde chtějí žít jak chudí, tak i bohatí.

Co by se mělo tedy konkrétně udělat?

Některé kroky jsem již nastínil. Začít vybírat daně od firem a od příslušníků horních 5 procent. Vrátit se do západní civilizace tím, že zavedeme progresivní zdanění příjmů. Zvýšit majetkové daně, zvýšit daň darovací a dědickou – opět progresivně a naopak snížit nebo dokonce zrušit daň na potraviny, stávající 21 % DPH neměnit. Už tyto změny by naplnily státní kasu a nebylo by nutné řešit standardy a poplatky v nemocnicích, plomby u zubařů, vysoké správní poplatky u soudů a úřadů, nebylo by zapotřebí zvyšovat spotřební daň na pohonné hmoty, krátit valorizaci penzí, zavádět školné a podobně.

Druhým podstatným krokem je zabránění v odlivu kapitálu. Dobrým nástrojem k dosažení tohoto cíle je družstevní hospodaření, lokální měny a zvýšení počtu „samozaměstnaných“. Dobré by bylo, kdyby Česká republika byla schopna utvořit větší investiční celky, abychom nebyli nuceni poslouchat nadiktované ceny, ale to je z říše snů, když jsme se prozíravě zbavili 75 % páteře české ekonomiky, nemluvě o finančním sektoru, který je téměř ze sta procent vlastněn zahraničními společnostmi.

Také jste názoru, že nám zcela chybí hospodářská politika. Je to tak?

Ať vám kdo chce, co chce, tvrdí, my žádnou hospodářskou politiku nemáme. Je tu jen jakási představa, že všechno „urveme“ přes čistý export. Budeme exportovat do Německa a EU. Postavit politiku na tom, že budeme závislí na exportu do zemí, které se potýkají s krizí a kde klesá kupní síla, to je tedy opravdu geniální! Naproti tomu podvázat si vlastní spotřebu, když právě domácí spotřeba tvoří přes 50 procent HDP, to už ani nelze nazvat nekompetentností, jako spíš demencí. My jsme si zkrátka řekli, že se postavíme na jednu nohu, která navíc pokulhává, pak si bodneme do břicha dýku a očekáváme, že pokoříme světový rekord na 100 m. Třešničkou na dortu je fakt, že děkanem národohospodářské fakulty je pan Ševčík, který si myslí, že stát národohospodářskou politiku vlastně ani nepotřebuje a vše si trh vyřeší sám.

Sám asi ne, ale kdo tedy?

Nedělejme si hlavně iluzi, že to udělají politici sami od sebe. Musíme se zvednout a dát o sobě hlasitě vědět. Nikdo jiný než my to neudělá. Je to na mě, na vás, na nás všech.

Jsou tedy podle vás řešením ze společenské a ekonomické krize revoluce a odpor?

Nejsem zrovna revoluční typ, ale domnívám se, že vše k tomu neodvratně spěje. Doufejme, že se nevydáme extrémistickou cestou – to je vždy slepá ulička. Řešením je informovanost a k té právě nyní společně přispíváme. Musíme prolomit tu nesmyslnou informační bariéru, musíme se dostat na místa, z kterých je na nás vidět a hlavně slyšet.

Máme si pro jistotu vybrat peníze z bank jako na Kypru,  koupit nemovitost a zlatou cihličku, jak nám někdy média radí?

Oni mě za to nebudou mít rádi, ale přesto to řeknu. Ať vyndají hlavu z písku. Tím bychom mohli začít. Víte, snažím se šířit osvětu a docílit změny dříve, než bude pozdě. A víte jaká je reakce některých lidí? „Já vím, Petře, ale snad mi to ani neříkej, já to nechci vědět.“ To je něco tak nebezpečného – myslím tu hroznou apatii. Tato pasivita prostupuje celou společností a rozkládá ji. Demokracie potřebuje lidi aktivní. Myslím, že takoví letargičtí lidé si demokracii ani nezaslouží a bude-li jich většina, tak o ni dříve či později přijdeme my všichni. Chtěla-li byste investiční radu, tak investujte do orné půdy, trvalých travních porostů a lesů. Primární výroba bude důležitější, než je dnes. Co se peněžních prostředků týče, neměl bych u sebe větší hotovost, žádný ze spořicích účtů nepokryje ani inflaci, takže o nějakém zhodnocování úspor nemůže být ani řeč.

Co ještě nejvíce lidi zajímá, pokud mají možnost se vás osobně či na některé z vašich přednášek zeptat? Z čeho mají obavy?

Na nedávné přednášce v Mostě se zajímali především o důchodovou reformu a jak to bude s jejich penzemi. Dále je pochopitelně zajímala jakási predikce ekonomického vývoje. Diskuze se rozpoutala kolem střídání velmocí, které je vyvoláno i krizí v USA a jejich nadměrnými výdaji na zbrojení, a nad hrozbami, které takovéto střídání nutně indukuje.

Ing. Petr Kaššák pochází z Jirkova na Chomutovsku, je absolventem střední průmyslové školy v Kadani. Studoval management a marketing a následně obor Řízení podniku a podnikové finance na Vysoké škole finanční a správní. V současné době působí jako pedagog a věnuje se osvětové činnosti, zejména přednáškám na ekonomická témata.

Ekonom Kohout: Líp už bylo. Banky začnou krachovat, zaplatí to lidé

Líp už bylo. Podle elitního ekonoma Pavla Kohouta může hospodářská slabost trápit Evropu klidně i 20 let a Evropská unie s eurem nám může jeden z hřebíčků do rakve. Na téma evropské krize diskutoval v Uherském Hradišti ve čtvrtek večer s veřejností spoluzakladatel firmy Partners Pavel Kohout, který působil jako poradce ministrů financí Bohuslava Sobotky a Vlastimila Tlustého a byl i členem Národní ekonomické rady vlády.

Na diskusním večeru popsal Kohout ekonomickou situaci států a uvedl, že společná rozpočtová politika v rámci unie krizi nevyřeší. „Je možné, že v Evropě zažijeme něco na způsob Japonska, kde došlo k obrovskému poklesu cen nemovitostí a cen akcií. Banky se budou postupně v průběhu let různě pokládat, krachovat, případně slučovat. Pak budou zachraňovány z prostředků daňových poplatníků. Nebude to období pro akcionáře bank příjemné,“ uvedl Pavel Kohout.

„Aby to nevypadalo úplně depresivně, musím ale doplnit i to, že historie Japonska od roku 1990 má i některé světlé stránky. Sice šly některé akcie bank totálně ke dnu, ale akcie průmyslových společností, kterých má Japonsko naštěstí dost a jsou konkurenceschopné, se docela zhodnotily. Takže nešlo z hlediska investorů o úplně ztracené období. Nakonec situace vedla k orientaci investorů více na produktivní odvětví, než na spekulace s nemovitostmi. Investoři se začali zajímat více o strojírenství, elektroniku a Japonsko posílilo pozici,“ dodal.

A Česko? Ještě si prý můžeme půjčovat

Eurozóna je daleko více proúvěrovaná než Amerika a nejde jen o státní, ale i o soukromé dluhy, které bude velmi těžké splácet. V absolutním vyjádření je Evropa podle Kohouta zadlužena asi 3,14 krát více než USA, za předpokladu, že pracujeme s celkovou velikostí bankovních úvěrů, které byly celkově poskytnuty podnikům, domácnostem, jiným organizacím, zkrátka všem obchodním protistranám komerčních bank. „Pro další růst není prostor, protože už není kam se zadlužovat. Pokud by bylo 7 let slabých, bylo by to dobré, obávám se, že to může být i 20 let,“ předpověděl Kohout. „Česká ekonomika na tom ale není ještě tak zle. My se můžeme ještě několik let vesele zadlužovat a nemusí nás to tak trápit,“ dodal ironicky.

Svobodní jsou euroskeptici

Setkání s ekonomem Kohoutem uspořádala v uherskohradišťském hotelu Grand Strana svobodných občanů, která má ve svém programu především prosazení štíhlého státu s nízkými daněmi. Podle jejich stoupenců by například bez referenda nemělo docházet k žádném zvyšování daní. „My jsme často označováni za euroskeptickou stran a je nám to vyčítáno. Já chci říct, že nejsme euroskeptická strana, my jsme euskeptická strana. Líbí se nám otevřenost trhu, ale nelíbí se nám zbytek věcí, které unie přináší. Máme rádi malé daně, malé státní výdaje a malou centralizaci,“ uvedl lídr Svobodných ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk.

„Evropa je jeden z nejbohatších kontinentů, teď ale preferuje unie vyšší daně a centralizaci. Po cestě sem jsem viděl cedule, které vyvěsili starostové malých obcí a žádají o dotace. Ze starostů se stali žebráci, protože nemají kontrolu nad rozpočty svých obcí. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný. Evropská unie nás svazuje,“ dodal.

Přijdete o své úspory v bance jako na Kypru. I to hrozí, varují ekonomové

Ekonomové komentují, jak Evropská unie „vyřešila“ finanční krizi na Kypru, který je členem eurozóny. Je to podle nich další hřebíček do rakve důvěryhodnosti eurozóny. Čeští střadatelé mohou prý být zatím relativně klidní, ale nervozita, nejistota a nedůvěra se ale přelévá i mimo státy eurozóny. A především pojištění vkladů je iluze a banky nemají peníze v hotovosti. Není také jistota, že vláda v budoucnu neznárodní vklady i vám.

„Operace se zdařila, evropský pacient zemřel,“ komentuje zákrok EU Markéta Šichtařová. Vklady nad 100 tisíc eur byly v nejproblémovější kyperské bance z 80 procent zestátněny. Ke zbývajícím 20 procentům se jejich majitelé mají dostat až za pár let, pokud k tomu vůbec dojde. Kypřané si navíc nesmí denně vybrat víc než 300 eur a jsou omezeny převody peněz do zahraničí.

Podle Šichtařové toto vše dokládá, že evropská měnová unie zvaná eurozóna je fikce, neboť jedním z hlavních principů měnové unie je volný pohyb kapitálu a to pro Kypr neplatí. Podle ní Kypr již fakticky není v eurozóně.

Rozpad eurozóny

„Pokud si s německými eury můžete koupit francouzský sýr a nechat si ho poslat poštou, ale s kyperskými totéž udělat nemůžete, pak německé euro nerovná se kyperské euro. Německé euro je jaksi hodnotnější, protože si za něj můžete koupit víc. A nepochybuji, že kdyby dneska někdo přijel na Kypr s kufrem plným papírových dolarů, vystrašení Kypřané, kteří nejsou schopni vydolovat z bank svůj majetek, by byli ochotni platit za dolary o něco víc kyperských eur než Němci. Pokud je ale německé euro hodnotnější než kyperské euro, pak už to není jedna měna, pak jsou to měny dvě. Ale jestli tedy Kypr tímto má jinou měnu než zbytek eurozóny, totiž kyperské euro, pak se tímto technicky vzato od eurozóny odloučil a eurozóna má už jen 16 plnohodnotných členů. Tak dlouho se eurozóna bála svého rozpadu, až se k němu dopracovala,“ upozorňuje ekonomka.

Šichtařová shrnuje, jak to v eurozóně v realitě vlastně „funguje“: „Dostane-li se některá země do potíží, provede se operace. Výsledkem operace je zestátnění úspor v bankách, omezení výběru těch úspor, které zestátněny nejsou, finanční odstřižení od zahraničí, nemožnost nákupu zahraničního zboží, likvidace hlavních odvětví, na kterých ekonomika stojí, likvidace mezinárodní pověsti a díky tomu znemožnění financování se na finančních trzích a výroba hluboké recese. Operace se povedla, zbytek eurozóny je zachráněn, kyperská ekonomiky zemřela. A zbytek eurozóny si ještě užitečně nacvičil, jak operovat, až přijde bída na ekonomiky větší. Třeba na Slovinsko či Itálii. No neměl by snad Kypr levnější svůj bankrot neodkládat na později a zbankrotovat hned?“

Není jistota, že vlády neznárodní vklady v jiných zemích

Ekonom Institutu Václava Klause Marek Loužek míní, že situace v bankovním sektoru je v České republice stabilnější než v dalších zemích EU, nicméně kyperské „řešení“ je nebezpečný precedens a nervozita a nejistota se může šířit a šíří i k nám. Občané si tak nemohou být zcela jisti, zda nějaká vláda v budoucnu také nevyvlastní část jejich vkladů.

„To, co se stalo na Kypru, je určitě velký a nebezpečný precedent. V Evropě se doposud nic takového nestalo. A samozřejmě lidé jsou nyní znejistěni po celé Evropě, protože vidí, že to, co se stalo na Kypru, se může případně někdy stát i u nás. Jistotu, že se to u nás nestane, nemají. Přirozenou reakcí lidí je nervozita, vybírání vkladů. Je otázka, zda státní garance vkladů či pojištění něco opravdu reálně garantuje, protože v případě většího otřesu by ty reálné prostředky nebyly. Je to určitě velký problém,“ řekl ParlamentnímListům.cz Loužek.

„My máme bankovní sektor vcelku stabilní, neboť byl vyčištěn na konci devadesátých let. Ale uvidíme, jak se bude vyvíjet ekonomická, bankovní a finanční krize v eurozóně. Ta nervozita střadatelů je přirozená. Nás se to zatím akutně netýká, ale je vidět, že garance neexistuje. Znárodněním vkladů byl překročen Rubikon a není záruka, že vlády nepřistoupí ke znárodnění kdekoli jinde v EU. A třeba i u nás. Když jednou znárodní vklady, můžou si pak dovolit skoro všechno,“ dodal Loužek.

Nebezpečí zatím na periferii

Ekonom Lukáš Kovanda působící na Vysoké škole ekonomické míní, že v České republice není toto nebezpečí akutní, neboť český bankovní a finanční sektor je v poměrně dobré kondici.

„Obávám se ale, že zejména v periferních státech eurozóny, jako například Itálie, Španělsko, Portugalsko a možná i v některých dalších může v okamžiku dalších ekonomických problémů a prohloubení recese dojít vlivem situace na Kypru, že občané těchto zemí budou hromadně vybírat své vklady, protože budou mít obavy, že jim vláda zkonfiskuje jejich úspory, podobně jako se to stalo na Kypru. Může to vyvolat „runy“ na banky (hromadné vybírání peněz bank – pozn. red.) a nepříznivou psychologickou reakci občanů těchto zemí,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Kovanda.

„Myslím, že ten krok EU nebyl z tohoto důvodu vůbec šťastný. Ty psychologické neblahé následky mohou následně vyvolat řetězovou reakci v periferních státech eurozóny a neotřásly by v konečném důsledku pouze finančním systémem těchto zemí, ale celou reálnou ekonomikou, celou eurozónou a důvěrou v euro. Pro ty země, které euro zatím nemají, jako například my, je to určitě varování v tom smyslu, že přijetí eura znamená ztrátu kontroly nad vlastní měnou, což se může projevit z EU řízenými konfiskacemi či zdaňováním vkladů,“ dodal Kovanda.

Ten odpověděl i na dotaz, zda hypoteticky nemůže tato záležitost ohrozit i české střadatele, jejichž banky jsou dcerami matčiných bank z eurozóny a které se mohou ocitnout v potížích či případně zkrachovat: „Může nastat hypotetická situace, že pokud by se dostala do problémů Itálie a začaly by masové výběry z bank a byla by tím zasažena UniCredit Bank, která operuje i v ČR. To by se zprostředkovaně mohlo dotknout i občanů v České republice. Neobávám se, že by tohle byla nějaká bezprostřední hrozba. To riziko je hlavně v těch periferních zemích než v zemích, kde působí dcery matek z periferních zemí.“

Nechtěl bych teď mít peníze v žádné bance na jih od Alp a na západ od Šumavy

Analytik firmy Partners Pavel Kohout také varuje, že se nyní může lavinově šířit obava střadatelů, že přijdou o své vklady v bankách. Hlavně v zemích eurozóny, které mají výrazné ekonomické finanční potíže, což je prakticky celý jih eurozóny.

Obavy střadatelů se nešíří podle něj jenom do Řecka, Itálie a Španělska, ale i jinam, včetně Česka. „Paradoxně banky v Česku jsou mnohem bezpečnější než jejich mateřské společnosti z Francie, z Belgie, Itálie nebo i Nizozemska. Posledně jmenovaný stát musel letos znárodnit další banku. Tuto operaci prováděl mimochodem řečený Dijsselbloem. Upřímně, nechtěl bych teď mít peníze v žádné bance na jih od Alp a na západ od Šumavy. Západoevropské bankovnictví je v kritickém stavu. Ostatně, mít peníze v bance je hloupost, když lze výhodně investovat,“ uvedl Kohout v anketě HN.

Iluze o pojištění vkladů. Peníze nejsou kryté ani papírem

Ekonom Ladislav Tajovský upozorňuje na iluzi o existenci pojištění vkladů. „Kypr není ničím menším než ukázkovým modelem rizik, která právě z těchto pilířů současného bankovnictví vyplývají. A je nebezpečnou iluzí považovat třeba to české za imunní. Principiálně jsme v téže situaci,“ varoval Tajovský v komentáři pro HN.

Tajovský upozorňuje, že většina peněz je virtuálních, jsou na účtech a banky mají jen minimální rezervy v jednotkách procent v bankovkách. Peníze v bankách navíc podle něj reálně pojištěné nejsou. Prostředky určené k případné výplatě v českém Fondu pojištění vkladů totiž zdaleka nestačí ani na sanaci vkladů jedné z velkých domácích bank.

„Dlouhodobě se pohybují mezi 2 až 3 procenty celkových vkladů a přesně taková část z nich je skutečně pojištěná. Zbytek ne. Vrcholnou absurditou modelu pojištění vkladů zrozeného v poslední finanční krizi pak jsou dvě čísla: 100 procent vkladu do 100 tisíc eur. To znamená, že pojištěné je všechno do zhruba 2,5 milionu. A teď pozor: včetně úroků! Tohle nemá s realitou společného vůbec nic,“ říká Tajovský.

„Hra se zdaněním té či oné části vkladů v kyperských bankách tím či oním procentem není ničím jiným než nuceným přiznáním toho, že dotčené peníze nikde nejsou. A že ten, kdo jediný je může virtuálně poskytnout, za to bude něco chtít. Tak vypadá realita společné měnové politiky eurozóny. Je otázkou času a základního ekonomického povědomí, kdy si i střadatelé ve zdravých ekonomikách dají dohromady jedna a jedna: při současných nižších než minimálních úrokových sazbách neexistuje kromě pohodlí při placení kartou jediný důvod mít peníze jinde než doma ve stole. A už jen o krok dál je další logický krok: má smysl dnes jakkoliv spořit? Není lepší teď a tady utrácet? A čímže jsou to dnes kryté naše peníze? Poprvé v historii už vůbec ničím, jen důvěrou v jejich emitenta. Tedy ve stát. Na Kypru platí: v Brusel,“ uzavírá neoptimisticky Tajovský.

Uznávaný ekonom: Útok na peníze lidí může být obrovský. Kypr je začátek

Situace na Kypru i varování aktivistické skupiny Anonymous o tom, že jsou peníze lidí v bankách ohroženy kybernetickými útoky – to vše jsou jevy, které bankovnímu sektoru u nás i ve světě na důvěře nepřidávají. Naopak. Objevily se dokonce z několika míst informace o tom, aby lidé začali vybírat své vklady, pokud nechtějí o peníze přijít. Toto téma proto ParlamentníListy.cz předložily světově uznávanému ekonomovi působícímu ve Spojených státech, Milanu Zelenému.

Před několika dny i server EUTimes.com přinesl zprávu o tom, že údajně po světě koluje oběžník ruského ministerstva zahraničí a radí nejen občanům, ale i společnostem, aby zrušili své investice a vklady u západních bankovních a finančních institucí. Kreml se totiž prý obává, že jak Evropská unie, tak Spojené státy připravují prý největší krádež soukromého bohatství v moderní historii.

V souvislosti s tím se zákonitě vyrojila celá řada otázek. Není totiž bez zajímavosti, že na možné pády bank i finanční „chaos“ mnozí nezávislí ekonomové upozorňovali již v minulých letech. Všichni se však shodují v jednom – pokud lidé tyto výzvy uposlechnou a vzali by hromadně bankomaty a bankovní přepážky útokem kvůli výběrům, neustála by takový atak zřejmě leckterá, v tuto chvíli zatím i „zdravá“ banka. Považují tedy podobné zprávy za velmi nebezpečné, s možnými fatálními následky.

Přestali nebo přestanou lidé bankám věřit?

Zkušenosti z Kypru, které veřejnost mohla několik dnů vidět ve sdělovacích prostředcích, tak možná otřásla důvěrou řady lidí v banky a celý bankovní sektor. Je to jen nepodložená spekulace nebo fakt?

„Samozřejmě, že se důvěra v banky, pokud ještě nějaká existuje, naruší a narušila. Hlavně se však naruší důvěra v politiky Evropské unie, kteří vytvářejí tlak na solidární konfiskaci úspor. Jestli se to odrazí také v Česku, to opravdu nevím. Češi jim ale již léta skáčou téměř na všechno. Že se důvěra k bankám naruší například v USA je zcela jisté. Kypr tam je již nyní v popředí řady veřejných debat. Hovoří se v nich o tom, že bruselští byrokrati volají po nezávislém zdroji příjmů, nechtějí již jen vybírat od členských států – touží dostat se totiž přímo ke korytu,“ reagoval pro ParlamentníListy.cz Milan Zelený, který působí jako profesor na jedné z prestižních amerických univerzit.

Útoky na peníze lidí nebudou ojedinělým jevem…

Jak dodal, pokud se nemýlí, skoro žádné české banky vlastně již nyní nejsou – jde jen dceřinné společnosti bank zahraničních. A v tom vidí podstatný háček. „Takže, v případě nátlaku na zahraniční banky budou české banky bez odpovídající ochrany. Konfiskace úspor bude v budoucnosti stále populárnějším zdrojem příjmů pro politické vrstvy bránící svá privilegia, moc a pohádkové platy za nic. Útok na peníze jiných lidí bude celosvětový, Kypr je zatím jen pouhá metafora,“ vyslovil neveselou prognózu ekonom.

Všechna fakta nahrávají tomu, že se objevují na scéně nyní víc než kdy jindy obchodníci se zlatem a nabádají k investování právě do drahých kovů a kamenů. Je to opravdu bezpečnější řešení ukládání peněz?

Politická moc drží u krku banky i střadatele, míní profesor Zelený

„Nesdílím tento názor. Drahé kovy jsou předmětem spekulací a výkyvy jejich hodnot lze těžko předvídat. Existují také problémy s konvertibilitou na použitelnou měnu – ta může být prudce omezena státními zásahy. Pokud nechcete držet cihly doma, což nedoporučuji, musíte je stejně uložit v bankách. Přitom zdanění zlatých vkladů je možné. Pokud by se zlato stalo oficiálním platidlem, pak bude mít význam je kupovat, ale k tomu je daleko. Krytí bankovek zlatem má stabilizační dopad, ale pak je jedno, zda držíte bankovky nebo zlato. Tak jako tak, politická moc dnes drží pevně u krku nejen banky, ale hlavně střádající občany,“ uzavřel svůj pohled na věc profesor ekonomie Milan Zelený.

Jako bonus pak přidal pro čtenáře slovníček ekonomických pojmů s vysvětlením toho, jak najít cestu k určité transformaci.

Slovníček transformace

  • Transformace: dlouhodobá a nezvratná přeměna hospodářství společnosti. Např. přechod z agrární na průmyslovou, z průmyslové na služby, atp. Nemá nic společného s krizí. Dnes hlavně akcelerující přechod od globalizace k relokalizaci, se všemi doprovodnými jevy.
  • Víte, co je strategie 3P? 1. Pochopit transformaci, 2. Přizpůsobit se novým podmínkám, 3. Využít nabízených Příležitostí.
  • A copak že to je ta relokalizace? Proces deglobalizace, tj. návrat do původního kontextu lokálních podmínek za účelem snížení nákladů a rizik spojených s logistikou globálních dodavatelských řetězců; nástup řetězců poptávkových (zákaznických). Vzniká vlna nové lokalizace produktů zemědělství, průmyslu i služeb v místních a regionálních ekonomikách. I proto transformace globalizace → tzv. relokalizace dnes probíhá ve většině vyspělých zemí.
  • Co je glokalizace? Globální lokalizace znamená přizpůsobování globálních produktů, výrobků a služeb specifickým místním kulturám a preferencím za účelem pronikání do vzdálených lokalit globálních trhů. Jde tedy o první krok k relokalizaci. Má i své nesporné regionální výhody: v globálním světě se uplatňují výhody lokálních podmínek. Jako příklad se dá uvést  dnešní Silicon Valley v Kalifornii, průmyslové distrikty sev. Itálie, anebo kdysi Baťův Zlín a jejich průmyslové město.
  • Pro transformaci je též nutná restaurace místní komunity. To znamená, že hospodářskou relokalizaci nutně doprovází komplexní obnova autonomie místní nebo regionální samosprávy a soběstačnosti, jakož i obroda autentické (decentralizované, nestranické) demokracie.
  • Hovoří se často také o podnikatelské univerzitě, co to znamená? Je třeba nových podnikatelů – jen ti totiž vytvářejí nové pracovní příležitosti a nikoli stát. Podnikat se učíme skutečným podnikáním, ne jen čtením knih o podnikání: proto univerzita, kde se podniká. Byla to původně myšlenka Jana A. Bati.
  • Dobré je podle Milana Zeleného vědět i to, co je to reintegrace. Znamená to, že namísto tradiční dělby práce a extrémní specializace akceleruje reintegrace: tj. méně součástek v produktech, méně operací v procesech a širší pracovní zodpovědnost jednotlivých spolupracovníků.
  • Uměli byste vysvětlit, co je to desintermediace? Jde o vylučování zbytečných mezičlánků, nastavení přímé návaznosti mezi zákazníkem a výrobcem, mezi spotřebitelem a poskytovatelem.
  • Když se řekne self-service, je to něco jako samoobsluha, i když s významem mnohem širším. V podstatě „outsourcing“ funkcí a činností přímo na zákazníka a spotřebitele. Viz všechny automatické přijímače vratných lahví.
  • A když se řekne masová kustomizace, věřte, že jde o výrobky a služby šité na míru. Tedy plně individualizované a kustomizované, ale v ceně srovnatelné s masovou (hromadnou?) výrobou v tradičních prodejnách. Obsahuje tedy přežití tradičních hypermarketů za pomoci nárůstu internetových nákupů; či lokalizovaného doručování přímo do domu.