6. listopadu se konala Mezinárodní konference na téma Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) http://akce.vse.cz/detail/3504

O TTIP se nejčastěji hovoří pouze jako o obchodní dohodě. Poněkud zaráží to, že největší obchodní dohoda planety pro 820 milionů obyvatel EU a USA není nijak zvlášť medializovaná. Zdá se, že strategie odvádění pozornosti od podstatných problémů a změn řízených politickými a ekonomickými elitami, která využívá techniky zahlcování veřejnosti bezvýznamnými informacemi, slaví pozoruhodné úspěchy. Lidé musí být neustále něčím zaneprázdněni, aby neměli čas na přemýšlení.

Obdobná dohoda CETA (Kanada – EU), lakmusový papírek pro dohodu TTIP, už je úplně stranou pozornosti ač je vyjednána a měla by se ratifikovat v nejbližších dnech. ČR – pokud vím vyměnila slib ratifikace této dohody za bezvízový režim s Kanadou. A pokud je mi známo, tak se proti dohodě CETA ozvali pouze Piráti, protože její součástí jsou ustanovení, která už EU jednou v podobě dohody ACTA odmítla.

Že se vyjednává další dohoda TiSA (The Trade in Services Agreement) o službách, je už úplně mimo zorné pole veřejnosti. Je zvláštní, jak se promíchávají zájmy států se zájmy korporací. To je to skryté jádro pudla. Dnes už je přece nad slunce jasnější, že v USA vládne korporátní systém a politici jsou pouze placeným nástrojem korporací k prosazování jejich zájmů. Jmenované smlouvy se uzavírají z iniciativy států, ale jsou psány pérem korporací.

Nevyjadřují zájmy národních států, ale výhradně zájmy korporací. Základní informace o dohodě TTIP najde zvídavý čtenář zde: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/transatlanticka-dohoda-o-obchodu-a-investicich-mezi-eu-a-usa-ttip-41079.html

V této informaci jsou zdůrazněny především klady navrhovaného řešení. Patří mezi ně volný obchod a to, že vytvoří nová pracovní místa. Problém ovšem je, že to nelze potvrdit ani teoreticky ani prakticky. Volný obchod neslouží v žádném případě k naplňování sociálních cílů. Otevírání se mezinárodní dělbě práce představuje pro každou zemi zásadní změnu, která vede k přesunům kapitálu, znejistění dosud místní ekonomiky a šokům společnosti. Vzpomeňte na zážitky z počátku devadesátých let!

Volný obchod je hra na vítěze a jenom nejsilnějším přináší užitek. Přestože může být výsledek pro celou zemi nakonec kladný, bude mezi společnost rozložen dosti nerovnoměrně. Argumentace odstraněním cel není korektní, protože jak USA, tak EU, které mají zahrnovat TTIP, jsou členy Světové obchodní organizace (WTO) a jejich vzájemné celní zatížení je již nyní velice nízké. I kdyby byla vzájemná cla snížena na nulu, bude to jen velmi malý rozdíl oproti současnému stavu, bez většího ekonomického dopadu. O cla tedy docela určitě nejde, protože ta jsou mizivá.

Logicky se tak přesouváme k překážkám netarifního charakteru. Překážka obchodu je velice široký pojem. Jsou jimi i různé zdravotní a jiné certifikáty a povolení a samozřejmě i sociálního charakteru. Kolizím bude těžko možné zabránit. Je totiž obtížné jednoznačně určit, kdy se jedná o snahu ochránit obyvatelstvo před nějakými škodlivými dopady a kdy se jedná o protekcionistické opatření obchodníků.

A tak nastupují obavy z odstranění, či snížení evropských standardů. Vždyť americké buď neexistují vůbec nebo jsou podstatně nižší než je zvykem ve staré dobré Evropě. Není divu, že evropské občanské organizace bijí na poplach – proč by Spojené státy, neboť iniciativa vzešla od nich, měly takový zájem na uzavření dohody s EU, kdyby nepožadovaly akceptaci svých, mnohem nižších standardů? Že by manažeři nadnárodních korporací toužili po vyšších sociálních standardech EU? Náměstek ministra průmyslu a obchodu Vladimír Bärtl vypráví pohádky, když říká „Otevírání veřejných zakázek přináší výhody oběma stranám.Odstranění překážek, jako je legislativa Buy American, zajistí USA přístup k levnějším produktům, které nejsou tradičně v USA vyráběny,“ (http://www.mpo.cz/dokument153944.html). Jenže Act Buy Americana je o něčem jiném. Je uplatňován již od minulého století.

Přežil i podpis USA na Všeobecné dohodě o clech a obchodu a založení Světové obchodní organizace, ačkoli jedním ze základních principů mezinárodního obchodu je podle WTO princip tzv. národního zacházení. Národní zacházení znamená, že se zachází se zahraničním zbožím, službami a subjekty (pokud jsou již legálně na území státu) jako s národními, bez diskriminace nebo upřednostňování. Buy American Act, ukládající kupovat přednostně americké produkty, by se tedy mohl zdát v rozporu s tímto principem. Je třeba však tento zákon prostudovat. Neplatí totiž pro jakékoliv nákupy, vztahuje se výlučně na takové projekty, které financuje federální vláda. Že by to nezajímalo korporace? A v projektu americké federální vlády se uplatnil český obchodník?

Samozřejmě, že svou roli hraje také vrcholná geopolitika. Vedle dohody TTIP jednají USA také o dohodě TPP (Trans Pacific Partnership), která se týká asijských zemí mimo země dohody BRICS. Obě dvě dohody sledují několik cílů. Jednak dostat do ekonomického vlivu amerických korporací členy EU a odříznout Evropu od Ruska. U dohody Trans Pacific Partnership pak jde o oslabení Číny, neboť TPP se koncentruje na země, které v posledních letech více obchodují s Čínou, než s USA. Patří k nim především Japonsko a Austrálie. Oba dva návrhy jsou propracované jedním politickým záměrem. Nabízejí zachování zóny, která bude donucena akceptovat americké dolary, čímž budou moci Spojené státy dál kumulovat dluh. Spojené státy se tak snaží udržet svůj ekonomický vliv, kontrolu nad kapitálem.

Tak prý volný obchod přináší nová pracovní místa. Je to častá politická fráze, kterou však není možné prokázat. Je možné se podívat na existující velké a významné zóny volného obchodu. Kritici uvádějí často dohodu mezi Jižní Koreou a USA, která měla vytvořit velké množství pracovních míst, ale v reálu se tato optimistická očekávání nenaplnila. Efektivita skutečně neznamená vznik nových pracovních míst, jako spíš nárůst mezd v silných odvětvích a naopak zánik odvětví, která jsou zkrátka „nekonkurenceschopná“ třeba tím, že je zaveden sociální nástroj minimální mzdy. Dalším příkladem je Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA). Znamenala deindustrializaci a ztrátu milionů pracovních míst v USA a rozvrácení mexického zemědělství masovým importem americké dotované kukuřice. Všechny existující statistiky prokazují prostě opak deklarovaných účinků. Volný obchod je především nástroj efektivity a specializace. Jiná otázka je, jestli tuto specializaci vůbec požadovat za žádoucí. „Banánové“ republiky jsou víc než poučným příkladem.

Smlouvy TTIP i CETA jsou aktivisty nejčastěji kritizovány proto, že stanovují řešení i budoucích kolizí nadnárodními rozhodčími komisemi ISDS (Investor-state dispute settlement), které vlastně obcházejí demokratické principy soudní moci. Tento mechanismus je kritizován i z vládních kruhů německé a francouzské vlády, protože to staví národní stát do podřízené pozice. Ten nástroj už z jiných smluvních ujednání existuje a má své výsledky . Například tabákový gigant Philip Morris žaluje australskou vládu o miliardy dolarů, protože společnosti vznikly prodejní ztráty zákonem, který stanovuje jednoduchý prostý obal pro cigarety všech značek.

Podle ustanovení tohoto nástroje ve Smlouvě o energetické chartě, švédská energetická společnost Vattenfall žalovala Německo pro odstoupení od jaderné energetiky o 3,7 miliardy eur a francouzská společnost Veolia požaduje na egyptské vládě odškodnění za ohrožení svých zisků, protože vláda zvýšila minimální mzdu.

Jednání o atlantické partnerství (Trans Atlantic obchodní a investiční partnerství, TTIP) se staly jedním z nejvíce diskutovaných politických témat v Evropě. TTIP znamená zavedení nové charty práv pro nadnárodní společnosti, kterým zaručuje dříve netušené možnosti „převálcovat“ stát a ve jménu „volného“ obchodu ohrozit standardy práce, ochrany životního prostředí a bezpečnosti potravin. Ve většině evropských zemí již existují protestní hnutí proti TTIP jako přímé hrozby zbytku demokracie na evropském kontinentě. V ČR toto téma zdvihlo hnutí ProAlt prezentované ekonomkou Ilonou Švihlíkovou, ale výrazný dopad do veřejnosti jsem zatím nezaznamenal.

Stanovisko oficiálních kruhů je prodohodové. Česká republika chce, aby současná bilaterální dohoda s USA o ochraně investic byla nahrazena dohodou o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Současná dohoda o ochraně investic z 90. let je pro ČR podle ministerstva nevýhodná. Požadavek vyjádřil ministr financí Andrej Babiš po setkání s hlavním vyjednavačem dohody TTIP a ředitelem Generálního ředitelství pro obchod při Evropské komisi Ignaciem Garciou Bercerem. „Uvědomujeme si, že jde o dohodu mimořádného významu, která usnadní přístup malých a středních firem z České republiky na americký trh, kde v současnosti naráží na překážky nejen celní, ale i regulatorní a byrokratické. Netarifní překážky jsou komplikací například pro automobilový průmysl, který je pilířem naší ekonomiky,“ uvedl Babiš.

Analýza dopadů případné dohody na ČR se podle ministerstva připravuje. „Podle některých odhadů by ČR mohla očekávat 0,2procentní až 2,6procentní růst HDP a vznik 6000 až 20.000 pracovních míst,“ uvedlo ministerstvo financí. Existuje sice analýza, kterou vydala Asociace pro mezinárodní otázky, a která doporučuje vyjednavačům smlouvy, aby opustili kontroverzní Dohodu o sporech mezi investory a a státy (ISDS) http://www.amo.cz/download.php?group=produkty1_soubory&id=632

Pro běžného čtenáře je ale obtížné se problematice orientovat už i proto, že zmíněná analýza je v angličtině a české analýzy dopadu na společnost neexistují. Na německém portálu http://www.mehr-demokratie.de/ jsem našel stručné shrnutí předpokládaných dopadů na spolkové země a obce. Vzhledem ke geografické a národnostní blízkosti by mohlo navodit alespoň přibližnou představu těchto dopadů u nás. Bohužel jsem nenašel link odkud jsem to stáhnul, tak jsem to umístil sem – http://www.kyslinger.info/ttip.pdf Pro ty, jež nevládnou němčinou jsem se pokusil o překlad, který následuje.

Dohoda TTIP z hlediska komunity: Sledujte dopad dohody o transatlantickém obchodu a investičním partnerství pro spolkové země a obce

Krátké shrnutí

Od července 2013 Evropská unie vyjednává s USA o obchodní a investiční dohodě TTIP (Trans Atlantic Trade and Investment Partnership). TTIP se dotýká mnoha oblastí, v nichž spolkové země a obce mají své vlastní kompetence. Široké a obecně velmi důležité spektrum úloh zemských a obecních zastupitelských orgánů ospravedlňuje požadavek je aktivně zapojit do jednání o přijetí TTIP. Ale to se nestalo. Stejně jako není odpovězeno na velkou část otevřených otázek zástupitelů o obsahu, rozsahu a možných důsledcích této smlouvy.

Tato krátká studie Thomase Fritze osvětluje možné důsledky obchodní dohody mezi EU a USA, na spolkové země a obce. Analýza je založena na uniklých dokumentech a mandátu pro jednání Evropské komise, jakož i textovém znění návrhů jednotlivých kapitol a příloh.

Kromě toho bylo dokončeno vyjednávání znění dohody mezi EU a Kanadou, CETA, která je považována za předlohu dohody TTIP. Kapitola o ochraně investic v dohodě CETA například sloužila komisi jako podklad pro veřejnou konzultaci o ochraně investic v TTIP. Dále byly použity kapitoly dotace a výběrové řízení z dohody CETA, protože k těmto otázkám zatím žádné dokumenty dohody TTIP neunikly.

TTIP je podle všech veřejných vyjádření vyjednavačů ještě rozsáhlejší než CETA. Ale i CETA hrozí propašovat TTIP „zadními vrátky“, protože americké společnosti mohou ustanovení CETA využívat pobočkami v Kanadě. Ratifikaci dohody CETA již nestojí nic v cestě a začíná teď, na podzim 2014.

Výsledky ve zkratce

1. Opatření zemí a obcí, která mají vliv na obchodní zájmy transatlantických aktivních investorů by mohli vést k nároku na vyrovnání mezinárodní arbitráží TTIP. K tomu určené rozhodčí orgány ve sporu investor kontra stát již proběhly i v minulosti, aby řešily místní nebo regionální rozhodnutí, zejména proti požadavkům ochrany životního prostředí, licenčním podmínkám, nebo zamítnutí provozní licence. Vzhledem k velmi vysokým transatlantickým investicím, spadajícím pod režim ochrany investic, může počet těchto žalob výrazně stoupnout. V tomto řízení obvykle rozhodují v roli rozhodců komerční právníci. Rozhodčí řízení neexistencí opravných prostředků srovnatelných s legitimitou řádného soudu obchází základní demokratické nástroje práva.

2. Plánovaná kapitola TTIP o službách a investicích ovlivňuje svrchovaná práva zemí a obcí svobodně organizovat přístup na trh, zákaz diskriminace a ochrany investičních pravidel. Opatření, jako je omezení komerce nebo ochrana proti nekalé konkurenci, příjem kampeliček nebo ochrana nájemníků, mohou být pod tlakem, že budou označena jako porušení dohody TTIP.

Bude-li přidána zastřešující klausule, tak jak je obsažena v prvním návrhu TTIP, tak všechny smluvní nebo zákonné závazky smluvních aktérů s transatlantickými investory podléhají režimu ochrany investic. Běžné smluvní spory – i ze smluv, které nemají mezinárodní konsekvence – by se tak povýšili na úroveň mezinárodní obchodní dohody. Střety v obcích kvůli stavebním projektům by tak mohly mít za následek žalobu před mezinárodním rozhodčím tribunálem.

3. Protože neexistuje žádná výjimka zájmů dohody TTIP, je třeba se obávat jakékoliv další privatizace veřejných služeb. Doložka o výjimkách obsažená v první verzi EU seznamu závazků k veřejným službám („veřejné služby“) obsahuje příliš mnoho mezer, aby je mohla účinně chránit. To otevírá privátním společnostem nesčetné možností, jak zasáhnout proti konkurenci ze strany obecních nebo i dalších, ve veřejných zakázkách působících soukromých společností. To by mohly zneužít velké evropské dodavatelské společnosti s kancelářemi ve Spojených státech k stížnostem na požadavek německých měst o místě podnikání. Dohoda prosazuje tzv. princip zachování současného stavu a ustanovení, že nelze zvrátit jednosměrný průběh privatizace , aby nedošlo k porušení smlouvy.

4. Zatím nebyla předložena žádná podrobnější zpráva TTIP koncepce, která by umožnila spolehlivou výpověď o budoucí struktuře dotačních pravidel. Následuje-li ale dohoda TTIP vzor smlouvy EU s Kanadou (CETA), jsou náhrady (dotace) za veřejné služby napadnutelné. Tak, mimo jiné, je třeba se obávat, aby dotace veřejné služby nebyla považována za „nepřímé vyvlastnění“ – což je možnost, kterou dohoda CETA nevylučuje. Soukromí poskytovatelé, jako jsou velké řetězce nemocnic, které již nyní žalují vyrovnávací příspěvek obcí, by takovou doložku mohly zneužít.

Příklad: Spolkový svaz německých soukromých klinik (BDPK) v precedenčním procesu žaluje okres Calw (v Baden-Württembergsku), kvůli vyrovnávacímu příspěvku poskytnutému okresní klinice.

Zemský soud Tübingen žalobu zamítl, ale BDPK již oznámil odvolání. BDPK je součástí velkých řetězců nemocnic, jako jsou kliniky Helios Fresenius (Poznámka: Fresenius vlastní Helios Kliniken , je to více než 100 nemocnic a více než 30.000 lůžek, léčí více než 4 miliony pacientů ročně. Provozovatel nemocnice je největším poskytovatelem lůžkové a ambulantní péče v Německu), za kterými stojí mocný americký kapitál. TTIP by umožnil akcionáři amerického Fresenia jak BlackRock, nadále vyvíjet další tlak na místní úřady prostřednictvím nároků na náhradu škody před zvláštní soudy. (Poznámka: BlackRock, Inc. je nadnárodní investiční společnost se sídlem v New Yorku. Společnost byla založena v roce 1988, zpočátku jako řízení rizik a s pevným výnosem. BlackRock je největším světovým správcem aktiv. Ve finanční hantýrce je známá pod nickem šedá banka)

Pokud budou platit v dohodě TTIP podobná pravidla pro vytváření transatlantického trhu veřejných zakázek, jako v dohodě CETA, veřejné zakázky budou pro soukromé společnosti na obou stranách Atlantiku dostupnější. Stanovením prahových hodnot, nad kterými musí být řešeny v transatlantickém prostoru, veřejný trh ztrácí hřiště pro autonomní obchodní politiku. Sociálně-ekologické reformy, zadávání veřejných zakázek, stejně jako je uzavírání věrnostních doložek mohou být v rozporu s pravidly TTIP. Vzhledem k nedostatku zakotvení sociálních standardů, jak je tomu již v případě dohody CETA, jsou právě kritéria sociální kritéria, jako je například dodržování kolektivních smluv napadnutelná jako porušení smlouvy.

Autor: Leo K.

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2014/11/19/jeste-o-ttip/

EU ztratí kolem 583 tisíc pracovních míst do roku 2025. TTIP je nástrojem přerozdělování od chudých směrem k bohatým. Ti budou skutečným vítězem, díky dalšímu nafukování indexů na burze.

Tisková zpráva Hnutí za Přímou Demokracii

Plzeň, 10. 11. 2014 – Hnutí za Přímou Demokracii chce upozornit na nebezpečný postoj vlády k připravované obchodní dohodě TTIP mezi EU a USA a zároveň vyzývá občany, aby podpořili petici Evropské občanské iniciativy proti TTIP zdola.

„Nemůžeme mlčet k tomu, že ministr financí Babiš potvrdil hlavnímu vyjednavači dohody TTIP Bercerovi maximální podporu ze strany České republiky. Pokud Babiš tvrdí, že dohoda usnadní přístup malým a středním firmám z České republiky na americký trh, že prioritou ČR je odstraňování netarifních bariér, nahrazení zastaralé bilaterální investiční dohody s USA a zajištění klíčových zeměpisných označení pro české výrobky na americkém trhu, potom nám předkládá jen jednu stranu téže mince. Tu druhou nám zamlčel. Zřejmě proto, že se nám vůbec nebude líbit. To je pro občany velmi nebezpečné“, uvádí mluvčí HzPD Ladislav Štítkovec.

Na obou březích Atlantiku se vzedmula obrovská vlna kritiky, která poukazuje na nebezpečnost tajných vyjednávání o TTIP, které ovlivňují lobbistické tlaky nadnárodních korporací. Ty budou mít z dohody největší profit a především v  jejich zájmu se dohoda připravuje na úkor obyčejných lidí. Kritika se týká především řešení sporů mezi investory a státy a pravidel pro spolupráci v oblasti regulace. Jedná se hlavně o obavu ze snižování zaměstnaneckých, sociálních, enviromentálních, spotřebitelských norem, deregulace veřejných služeb (např. voda) a kulturního bohatství.

Varování a protesty k TTIP přicházejí jak z akademické půdy, tak z občanského sektoru. Nepřehlédnutelné jsou kritické hlasy od nositele Nobelovy ceny Josepha Stiglitze, z časopisu Economist nebo od odborových centrál z USA a EU k doložce o ochraně investic (ISDS), která dává společnostem více práv než národním vládám a občanům a umožňuje jim napadat jejich demokratická rozhodnutí u soukromých soudů.

Významnou protestní silou se stala Občanská evropská iniciativa Stop TTIP, za kterou v tuto chvíli stojí více než 290 organizací z 18 zemí EU, která požaduje zrušit mandát Evropské komisi pro jednání o smlouvě Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) s USA a také neuzavřít komplexní hospodářskou a obchodní dohodu (CETA) s Kanadou.

„Je velice podivné, že vláda ignoruje odůvodněné kritiky ze všech možných stran. Navíc nebezpečnost TTIP lze vyvodit i z praktických příkladů smluv, které již byly v minulosti uzavřeny jinde. Například není složité si zjistit, že po 20letém fungování dohody NAFTA (USA, Kanada, Mexiko) Mexiko skončilo zničením zemědělství, částečným vylidněním, válkou drog a masovou emigrací do USA, a Kanada ztratila svůj status jako jeden z globálních lídrů v mnoha průmyslových odvětvích“, přidává mluvčí L.Štítkovec

Hnutí za Přímou Demokracii, jako člen koalice organizací EOI Stop TTIP, již nějakou dobu upozorňuje na negativní, dlouhodobě nevratné důsledky dohody TTIP a je důležité, aby se široká veřejnost dozvěděla, co se na ni chystá. V tomto úsilí hnutí spolupracuje s dalšími organizacemi v ČR, jako jsou AlternativaZdola, IuRe, ProAlt a další. Je však potřebné, aby se k podpoře protestu proti TTIP vyjádřili i odboráři, malopodnikatelé a živnostníci. I oni budou smlouvou postiženi.

„Pokud Babiš a celá naše vláda podporují bez výhrad TTIP, potom hájí zájmy nadnárodních společností. Je tedy nutné jim důrazně připomenout, na které straně mají stát. Pojďme tedy společně vyvinout tlak na naše i evropské politiky, aby zabránili výprodeji demokratických pravidel soukromými společnostmi. Na evropské úrovni lze podepsat petici proti TTIP, kterou během tří týdnů podepsalo více než 850 000 občanů EU. U nás potom je nutné psát dopisy politikům, organizovat protestní akce, diskusní fóra, přednášky. Jinde v EU to vře. My nemůžeme být pozadu. Je třeba zorganizovat i v ČR širokou protestní koalici občanů a organizací, jejichž zájmem bude donutit vládu, poslance hájit zájmy jejich občanů.“, uvádí závěrem mluvčí HzPD Ladislav Štítkovec

Za Hnutí za Přímou Demokracii

Ladislav Štítkovec, mluvčí

Poznámky:

Odkaz na stránky petice – https://stop-ttip.org/podepiste/

ECI Stop TTIP na FB – https://www.facebook.com/eci.ttip?fref=nf

Stop TTIP na webu HzPD – http://www.hzpd.cz/eci-stop-ttip/

Proti TTIP CZ – https://www.facebook.com/vttip.cz?fref=nf

Hnutí za Přímou Demokracii je občanským sdružením založeným v únoru 2001. Není politickou stranou, nechce jí být a neusiluje o vstup do Parlamentu ČR. Avšak usiluje o změnu postavení občanů v politickém systému naší země tak, aby se v souladu s Ústavou ČR stali skutečnými nositeli moci ve státě.

Autor: Ladislav Štítkovec

http://outsidermedia.cz/zabra%C5%88me-v%C3%BDprodeji-demokracie-podpo%C5%99me-petici-proti-obchodn%C3%AD-dohod%C4%9B-ttip/

Už jste slyšeli o TTIP? Pokud ne, nedivte se. O této důležité obchodní dohodě se moc nemluví.

Novinář Lee Williams na webu The Independent píše důvody, proč bychom měli mít obavy z Transatlantického partnerství pro obchod a investice (TTIP) mezi Spojenými státy a Evropskou unií.^[1]

Tyto důvody pro obavy můžeme použít jako argumenty, proč TTIP odmítnout.

1) Bezpečnost potravin a životního prostředí

Agenda TTIP bude „sbližovat právní předpisy,“ aby se právní předpisy Evropské unie v oblasti potravin a životního prostředí přiblížily k americkým předpisům. Ale americká pravidla jsou mnohem méně přísná, například 70% všech zpracovaných potravin prodávaných v supermarketech v USA nyní obsahující geneticky modifikované složky. USA má také mnohem laxnější omezení týkající se používání pesticidů. USA také používají v hovězím mase růstové hormony, které jsou v Evropě zakázány kvůli souvislosti s rakovinou. Američtí zemědělci se v minulosti opakovaně snažili zrušit tato omezení prostřednictvím Světové obchodní organizace, a je pravděpodobné, že TTIP tak využijí úplně stejně.

Obdobně to platí pro životní prostředí, kde eurounijní předpisy s názvem REACH jsou mnohem přísnější na poli potenciálně toxických látek. V Evropě musí firma prokázat, že látka bezpečná před tím, než může být použita; v USA je tomu právě naopak: každá látka může být použita, dokud není prokázána její nebezpečnost. Jako příklad lze uvést, že EU v současné době zakazuje 1200 látek pro použití v kosmetických prostředcích, USA jen 12.

• Systém pro sledování teroristů obsahuje statisíce jmen
• Rusové odpovídali na otázku: „Co to je demokracie?“

2) Bankovní regulace

TTIP je dvousečná. Spojené království – pod vlivem City of London – přivítá uvolnění finanční regulací v USA. Americké finanční regulace jsou tvrdší než ty britské, byly zavedeny po finanční krizi s cílem omezit pravomoci bankéřů a vyhnout se opakování podobné krize v budoucnosti. Existují obavy, že TTIP odstraní tato omezení a dá tak zpět moc bankéřům.

3) Soukromí

Vzpomínáte si na dohodu ACTA? V roce 2012 byla odmítnuta velkou částí Evropského parlamentu po obrovském odporu veřejnosti proti tomu, co bylo právem považováno za útok na soukromí jednotlivců – poskytovatelé internetových služeb by sledovali online aktivity lidí.^[2]

Existují obavy, že by TTIP přinesla zpět hlavní prvky dohody ACTA – ukázalo by se tak, že když demokratický postup nefunguje, jsou tu vždy zadní vrátka. Oslabení zákonů o ochraně osobních údajů a omezení přístupu veřejnosti k dokumentům klinických studií farmaceutických společností by také mohly být na stole.

4) Zaměstnanost

EU připustila, že TTIP pravděpodobně způsobí nezaměstnanost, jak se pracovní místa přehoupnou do USA, kde jsou nižší pracovní normy a odborová práva. EU dokonce doporučuje svým členům čerpat prostředky z evropských fondů jako kompenzaci očekávané nezaměstnanosti.

Příklady jiných obdobných dvoustranných obchodních dohod po celém světě podporují argumenty pro ztráty pracovních míst. Dohoda o volném obchodu v Severní Americe (NAFTA) mezi USA, Kanadou a Mexikem způsobila ztrátu statisíců amerických pracovních míst během 12 let namísto stovek tisíců pracovních míst navíc, které byly přislíbeny.^[3]

• Co to je „nový světový řád“ ?
• Mělo by Rusko v budoucnu usilovat o vstup do Evropské unie?

5) Demokracie

Největší hrozbou TTIP pro společnost je její útok na demokracii. Jedním z hlavních cílů TTIP je zavedení Dohody o sporech mezi investory a státy (ISDS), která umožňují společnostem žalovat vlády, pokud politika těchto vlád způsobí ztrátu zisku. Ve skutečnosti to znamená, že nezvolené nadnárodní korporace mohou diktovat politiku demokraticky zvolených vlád.^[4]

ISDS jsou již zavedeny v jiných bilaterálních obchodních dohodách po celém světě a vedly k takovým nespravedlnostem například v Německu, kde švédská energetická společnost Vattenfall žaluje německou vládu o miliardy dolarů za rozhodnutí o útlumu jaderných elektráren v důsledku katastrofy ve Fukušimě v Japonsku.^[5] Zde vidíme, jak je politika veřejného zdraví zavedená demokraticky zvolenou vládou ohrožena energetickým gigantem kvůli potenciálně ušlému zisku. Nic nemůže být více cynicky anti-demokratické.

Zdroje
[1]: The Independent – What is TTIP? And six reasons why the answer should scare you
[2]: Evropský parlament – Evropský parlament odmítl dohodu ACTA
[3]: Huffington Post – U.S. Economy Lost Nearly 700,000 Jobs Because Of NAFTA, EPI Says
[4]: Britské listy – Obchodní dohoda TTIP umožní americkým firmám vysoudit na evropských vládách miliardy dolarů
[5]: Finanční noviny – Vattenfall chce po Německu 4,7 mld. eur kvůli odklonu od jádra

Další informace
Česká televize – Nedej se plus: Tajná dohoda
Petice – STOP TTIP
Slovo – Dohoda TTIP: šance a riziká
Slovo – Koniec Európy: staneme sa americkou kolóniou?

http://www.freepub.cz/2014/5-duvodu-proc-odmitnout-ttip/

Většinu těchto soudních sporů vedou americké korporace proti chudým zemím v Latinské Americe a ve východní Evropě

Evropské země čelí reálnému riziku, že jim bude nařízeno, aby podle podmínek kontroverzní mezinárodní obchodní dohody TTIP, o níž se jedná mezi USA a EU, vyplácely americkým multinacionálním firmám miliardy dolarů. Vyplývá to z analýzy obdobných, už platných dohod, informuje deník Independent.

Britská vláda opakovaně bagatelizuje obvinění, že tajné tribunály soukromých právníků, jejichž ustavení umožní dohoda TTIP, povedou k tomu, že velké množství amerických korporací bude v obchodních sporech žalovat evropské vlády.

Avšak z údajů OSN, které zjistil deník Independent, vyplývá, že americké firmy vydělaly miliardy dolarů tím, že žalovaly vlády jiných zemí celkem téměř 130krát za posledních patnáct let.

V jednom případě úspěšně vysoudila americká ropná firma Occidental Petroleum na vládě Ekvádoru částku 1,8 miliard dolarů.

Kritikové poukazují na to, že soukromé právní tribunály, které jsou ustavovány podle systému tzv. Řešení sporů mezi investory a státy (ISDS), podvracení demokratickou spravedlnost a dávají moc nad cizími občany velkým korporacím. Slyšení se konají tajně, u mezinárodních soudů ve Světové bance ve Washingtonu a vyhýbají se soudnictví těch zemí, které korporace žalují. To znamená, že podrobnosti těchto žalob a sporů je často obtížné zjistit. V některých případech nejsou žaloby ani soudní spory vůbec zveřejňovány.

Z dosud nezveřejněných údajů z OSN vyplývá, že americké firmy žalovaly za posledních 15 let vlády jiných zemí ve 127 případech.

Alex Scrivener, poradce organizace Světové rozvojové hnutí, varoval: „Tyto údaje z OSN dokazují, že korporace běžně používají těchto mechanismů k tomu, aby agresivně získávaly miliardy liber od vlád po celém světě jako trestné platby za to, že vlády zmrazily ceny energií, zvýšily minimální mzdu anebo zvrátily privatizaci zdravotnictví.“

Většinu těchto soudních sporů vedou americké korporace proti chudým zemím v Latinské Americe a ve východní Evropě, s nimiž mají Spojené státy bilaterální obchodní styky.

Odbory a nevládní organizace varují, že dohoda TTIP vyvolá vlnu těchto žalob, jejichž prostřednictvím budou demokraticky volené vlády v západn Evropě nuceny zrušit svá demokratická rozhodnutí.

Informace z OSN posilují tyto obavy, protože ukazují, že americké firmy už žalovaly bývalé země sovětského bloku, s nimiž měly relativně nedávno uzavřené dohody o volném obchodu, devětkrát.

Britské odborové svazy se zejména obávají, že obří americké zdravotnické koncerny by mohly žalobami donutit britskou vládu, aby zrušila státní zdravotnictví v Británii a zprivatizovala ho.

Jiné aktivistické organizace se obávají, že dohoda TTIP povede k zavedení laxnějších zákonů o kvalitě potravin a že evropským zemím bude vnuceno neregulované americké pracovněprávní zákonodárství.

Zastánci dohody TTIP argumentují, že systém řešení sporů mezi investory a vládami je nutný, aby měli investoři důvěru, že jim budoucí vlády cizích zemí jejich investice neznárodní. Investoři tvrdí, že v takových případech nemusí být místní soudnictví nezávislé.

Proti dohodě TTIP vystupuje především Německo, které se už v rámci systému „řešení sporů mezi investory a vládami“ stalo terčem žaloby za své moratorium na jadernou energetiku.

Rada Evropy ve čtvrtek ustoupila požadavkům, aby byla při vyjednáváni dohody TTIP otevřenější a zveřejnila svůj vyjednavací mandát pro dohodu TTIP.

– Přečteno na: http://www.blisty.cz/art/75062.html

Čím více moci máte, tím se cítíte ohroženější. Paranoia moci táhne lidi k absolutismu. Ale ten nefunguje. Místo aby je více moci vyléčilo z přesvědčení, že jsou ohroženi a obleženi, více kontroly vyvolává ještě větší paranoiu, píše v Guardianu George Monbiot.

V pátek ministr financí George Osborne tvrdil, že byznys je terčem politického útoku v rozsahu, jakému nečelil od pádu berlínské zdi. Hovořil v Institutu ředitelů, kde byl uveden tvrzením, že „jsme uprostřed generačního boje na obranu principů volného trhu proti lidem, kteří si ho přejí podkopat a zrušit“. Pár dní předtím, když uváděl Osborna na konferenci Konzervativní strany, Digby Jones, bývalý šéf Konfederace britského průmyslu, varoval, že firmám hrozí smrt kvůli „regulaci „silnou vládou“ a utonutí „v blátě nálady zaměřené proti byznysu podporované těmi, kdo usilují o hlasy“. Kde je taková vláda a kdo jsou ti, kdo usilují o hlasy? Jsou to výmysly jeho představivosti.

Kde, s výjimkou Zelených a welšské Plaid Cymru – které mají dohromady čtyři poslance – jsou politické strany vyzývající k většímu omezení moci korporací? Když se David Cameron vychloubá, že „natahuje červený koberec“ pro mnohonárodní korporace, „omezuje jejich byrokracii a daně“, vždycky slibuje nastavit „nejkonkurenceschopnější korporátní daně v G20: nižší než v Německu, nižší než v Japonsku, nižší než ve Spojených státech“, celá Labour party může říci „a my též“.

Její stínový ministr obchodu Chuka Umunna, který kdysi vedl drsnou kampaň proti daňovým únikům, přijal dar od firmy, která dodává „jednotlivcům a organizacím v mezinárodním měřítku dodává přesně střižená daňová řešení“. Stínový ministr financí Ed Balls nedokáže otevřít ústa bez toho, aby mu z nich vykoukla bota velkého byznysu. Neexistuje lepší ilustrace mezistranického korporátního konsensu, než platforma, kterou poskytli toryové Jonesovi a jeho paranoi. Jones byl Tonym Blairem povýšen do šlechtického stavu a zařazen na post ministra v labouristické vládě. Teď se svíjí na konferenci konzervativců, aby aplaudoval Osbornovi coby muži, který „udělal, co je pro tuto zemi správné. Za to zaslouží osobní poplácání po rameni.“ Poklepání na čelo by bylo přiměřenější – můžete pozorovat, kam směřuje moc.

Korporátní konsensus je vynucován nejen nedostatkem politické volby, ale také útokem na samotnou demokracii. EU a USA podněcované obchodní lobby jednají o smlouvě TTIP. Ta by potlačila schopnost vlád upřednostnit veřejný zájem před ziskem. Může vystavit Velkou Británii žalobám, jakým čelí El Salvador, jehož vládu australská společnost pohnala k soudu před uzavřeným tribunálem korporátních právníků kvůli 300 milionům dolarů (což je téměř polovina ročního rozpočtu) kvůli potenciální ztrátě zisku. Proč? Protože El Salvador zamítl povolení pro zlatý důl, který by mohl otrávit pitnou vodu.

To kvůli moci korporací zůstává minimální mzda tak nízká, zatímco vedení shrabuje miliony. Kvůli této moci většina lidí žijících v bídě pracuje a stát musí platit miliardy na dorovnání jejich mezd. Kvůli této moci uprostřed krize tak vážné, že svět ztratil přes 50% obratlovců za pouhých 40 let, vláda rozdělává oheň pod ochranou životního prostředí. Kvůli této moci místo inovativního zdanění (jako daně z finančních transakcí a ceny půdy) máme permanentní strohost vůči chudým. Kvůli této moci dosud miliardy odtékají do daňových rájů. Kvůli této moci se Británie sama stává daňovým rájem.

A stále chtějí více. Prostřednictvím lobbingového průmyslu a systému financování politických stran po sobě následující vlády selhávají při reformách, korporace vybírají a nakupují a zastrašují politickou třídu, aby předešly vzniku účinné výzvy adresované vlastní hegemonii. Každý politik dost odvážný na to, aby se jim postavil, je korporátními médii neúnavně pronásledován. Korporace jsou vnitřním nepřítelem.

Proto je depresívní vidět charitativní organizace, jak jedna přes druhou ujišťují Osborna, že neoponují „argumentu byznysu“, jak naznačil minulý týden. „Neuznáváme rozdělení, které rýsuje mezi zájmy byznysu a charity,“ říká Oxfam. Lidé „by měli oslavovat a ne očerňovat vztah mezi byznysem a charitou,“ říká Národní rada dobrovolnických organizací. Jsou to dobré skupiny, dělají dobrou práci. Ale pokud se tváří v tvář útoku korporátní moci na všech frontách zaměřenému proti všemu, kvůli čemu charitativní organizace existují, tyto nedokážou postavit za svou věc ve jménu problému, musíte se divit, k čemu tu vůbec jsou.

Opravdu probíhá generační boj: Boj o to, co zbývá z naší demokracie. Je čas se do něj zapojit.

– Přečteno na: http://www.blisty.cz/art/75037.html

Existuje celá řada důvodů, proč si přát, aby vazby mezi USA a Evropou zůstaly nadále především v rovině regionálního vojenského spojenectví, méně již v rovině takových dohod, jako současná podoba TTIP. Spojené státy a Evropa jsou dva do značné míry odlišné světy a tak by to mělo nadále zůstat. Pro příklady důležitých rozdílů netřeba chodit příliš daleko.

Německá policie v roce 2013 vystřelila v souvislosti s osobami 100 ran. Z toho bylo 41 varovných výstřelů a 17 výstřelů na materiál. 38 ran bylo vystřeleno v mimořádných situacích a 4 na prchající podezřelé. Zemřelo celkem 8 osob a 20 bylo zraněno, viz ZDE (pdf). Podobná byla statistika za rok 2012 ZDE.

Americká policie pouze při jedné lokální akci v roce 1995 vystřílela 107 ran, při jiné v roce 2005 43 ran, při další v roce 2006 na pachatele beze zbraně 50 ran ZDE.

Celkem často se stává, že američtí policisté postižení „nakažlivou“ střelbou vypálí při jediné akci více ran, než Němci celostátně za celý rok.

Také v Německu působí organizovaný zločin, také Německo má některé ne zcela bez problémů integrované menšiny; nelze rozhodně říci, že by policisté měli málo práce.

Avšak jsou vycvičení a zvyklí střílet na člověka jedině tehdy, když je to opravdu nezbytně nutné. Nestává se, že by neozbrojeného pachatele zasáhly desítky policejních kulek. V Evropě je také celkem běžné, že policisté absolvují výcvikový kurs zaměřený na dodržování lidských práv ZDE (pdf).

Že to s TTIP nikterak nesouvisí? Záleží na okolnostech. V případě jiných podobných dohod probíhaly arbitráže třeba kvůli zavedení minimální mzdy či zákazu smrtelně jedovatých chemikálií. Pokud by dohoda TTIP byla podepsána s kontroverzním arbitrážním dodatkem (ISDS), v nějaký okamžik může nadnárodní korporace X obvinit evropský stát Y, že „kvůli přílišné regulaci“ policejního násilí utrpěla škodu například při nějakém přepadení – a žádat kompenzaci za „nedostatečnou ochranu investic“. Několik takových prohraných arbitráží a vláda začne přemýšlet, zda by neměla změnit kontroverzní zákon. Jednoho dne se pak mohou i Němci dívat na starý detektivní seriál Derrick a nedokážou pochopit, jak to, že hlavní hrdina za čtvrt století nevystřílel dohromady ani jeden zásobník.

Pokud by TTIP neobsahovala arbitrážní dodatek, nenutila Evropě americké zemědělské a potravinářské standardy a zakotvovala právo partnerů stanovit vlastní standardy v různých oblastech nad úrovní minimálních standardů společných, samozřejmě bych proti takové užitečné smlouvě vůbec nic nenamítal…

Autor: Karel Dolejší

– Přečteno na: http://www.blisty.cz/art/74890.html