Přítel Karla Kryla: Kalousek patří k tomu nejhoršímu

Český básník, nakladatel, literární kritik, mecenáš a politik Daniel Strož, který v roce 1968 emigroval do Západního Německa a přátelil se zde s básníkem a písničkářem Karlem Krylem, a po Listopadu 1989 byl europoslancem za KSČM, se vyjádřil k současné politické situaci v České republice.

Strož podepsal Holešovskou výzvu. Ministr financí Miroslav Kalousek o ní uvedl, že se jedná o hnutí, které ohrožuje demokracii. Toto vyjádření se ale Strožovi nelíbí.

Plná ústa demokracie

„Co říká pan Kalousek je naprostý nesmysl. Pan Kalousek by si měl Holešovskou výzvu pozorně přečíst. To není nic proti demokracii. Já jsem to podepsal, protože text výzvy je velmi jasný a srozumitelný na rozdíl od traktátů některých stran, které nečtou ani jejich vlastní členové. Je zde skupina lidí, která se nedere k moci, ale jednoduše říká, že takhle už to dál nejde a říká, aby se lidi sjednotili, aby to nějak změnili,“ řekl Strož.

Pravicoví politici ale namítají, že lidé je zvolili na čtyři roky a nelze zrušit ústavní proces. „Když vláda neplní, co slíbila, tak i když je to během jejího volebního mandátu, tak lidé mají právo vyjádřit svůj názor. Tady si někdo představuje demokracii tak, že je zvolený papaláš v momentě, kdy se dostane k moci, tak si bude dělat, co chce, bez ohledu na to, co před tím sliboval. A lidi musí držet pusu,“ zlobí se básník.

„Demokracie má kde kdo plná ústa, ale spousta lidí ani neví, co demokracie je. Pokud lidé nejsou v tomto systému kapitalistickém, či ho může každý nazývat, jak chce, s něčím spokojeni, mají právo prosadit svůj názor. Nástrojem na to mohou být odbory či různá uskupení a občanské iniciativy. Když budou sedět a čekat, co páni nahoře rozhodnou, nic se nezmění a ničeho se nedočkají,“ dodal Strož.

Soukromé vlastnictví ano, ne diktátu nadnárodních korporací

Podle něho odbory mají nyní práva poměrně veliká, ale jsou bezzubé. „Naše odbory jsou takové jalové. Nejsou dost průbojné. Jak dlouho to trvalo, než se odbory rozhoupaly a vyzvaly ke spolupráci Holešovskou výzvu. Ty odbory měly začít konat dřív, než vznikla nějaká Holešovská výzva. Jsou tu od toho,“ zkritizoval odbory Strož.

Ten sice kritizuje současný ekonomický systém, ale uznává princip soukromého vlastnictví a ani KSČM tento princip nepopírá a žádné znárodňování nehrozí a není řešením. Spíše si myslí, že by si měl stát posvítit na nadnárodní korporace, které jsou velmi mocné a ovlivňují politiku.

„Samozřejmě uznávám soukromé vlastnictví a mohu dokonce potvrdit, ačkoli jsem nestraník, že KSČM, za kterou jsem byl europoslancem, tak neprosazuje žádné znárodňování. To patří minulosti, to nepatří do současné doby. Ale není možné, aby nadnárodní koncerny, které ekonomiku ovládají, se dostávaly navrch nad politiku a ovládaly ji. To platí ale v celé Evropě. Politici jsou dnes jacísi vykonavatelé toho, co vyhovuje těm koncernům, a to je špatně. To je cesta ke korupci a podobně. Koncerny a kapitál korumpují politiku. Tomu se musí zabránit. Je také problém, že zde žádná skutečná demokracie nikdy nevznikla,“ myslí si bývalý europoslanec.

Spadla mi brada

Lidé si ale současnou vládu zvolili v demokratických volbách. Jak na to ale odpovídá Daniel Strož? „Lidé si vládu zvolili, ale prozřeli, že to, co si zvolili, je něco úplně jiného, než se jim slibovalo. Podívejte se na Věci veřejné, co naslibovaly. Nakonec se ukazuje, že to není klasická politická strana, ale organizovaná skupina, prosazující své zájmy, a boj proti korupci byla fasáda. Když člověk viděl ten proces, tak nechtěl věřit, že tohle, co tam vypovídalo, řídí tento stát. To člověku spadla brada,“ zlobí se literát.

„Jestliže lidé prohlédnou pravdu, tak je pochopitelné, že nebudou čekat na konec volebního období a řeknou si: ´vy jste nedodrželi slib a my vám jdeme ukázat, že to takhle nechceme.´ Ale pak můžeme vést filozofickou a teoretickou diskusi, co to pravá demokracie je a zda byla někde uskutečněná. Pak bychom došli třeba k tomu, že stejně jako nikde nebyl uskutečněn socialismus v pravém slova smyslu, tak ani nikde nebyla demokracie. Jsou systémy, které se demokracii více či méně blíží. Ideál demokracie v praxi neexistuje nikde,“ míní bývalý politik. Podle Strože korupci nahrává to, že systém je neprůhledný a nikdo není za nic odpovědný.

Kalousek bere lidem peníze a ekonomika trpí

Daniel Strož zhodnotil i ministra financí Miroslava Kalouska a jeho počínání. „Ten člověk fakticky patří bohužel k tomu nejhoršímu. To je člověk, který sedí u nějaké kalkulačky a když mu to nevychází, tak to řeší skrze jednoduché počty, že tady zvýšíme daně a tak dále, ale takhle to nefunguje. To je naprostý nesmysl. On poškozuje celý systém. Systém tržního hospodářství může fungovat jedině v případě, že funguje trh. To znamená nabídka a poptávka. Když lidé mají prostředky, které mohou utrácet, tak ten cyklus funguje, pokud to ale někdo přetne, tak to celé zamrzne,“ varuje Strož.

A kritizuje konkrétní Kalouskova opatření, hlavně zvyšování daní. „On zvedne daň na pohonné hmoty a my teď máme jedny z nejdražších pohonných hmot v Evropě. Díky tomu ztrácíme miliardy, protože pak u nás nikdo netankuje. Kdybychom měli nízkou spotřební daň či nízkou DPH, tak by to fungovalo opačně a lépe. Lidé by více utráceli, více by se vyrábělo a více peněz by šlo do státního rozpočtu. Takto se akorát zvýší daně, odírají se naši lidi, ekonomiku tu dusí a nakonec Kalousek nevybere nic. Zvyšování daní bere lidem peníze, které by mohli uplatnit v ekonomice. Potraviny jsou tu teď dražší než V Německu. Byl jsem minulý týden v Řeznu, tam stojí vajíčko v přepočtu 2,90, ale u nás pět až sedm korun. Nakonec to pak nikdo nebude kupovat. Obchodníci nebudou mít zisk, lidé zboží a stát nezíská peníze z daní,“ zlobí se na Kalouska Strož.

Nahrávky a politický boj

Daniel Strož se vyjádřil i k nahrávkám odposlechů Romana Janouška a Pavla Béma. Je mu podezřelé, že se objevily až po letech. Bez ohledu na jejich obsah si myslí, že jde o politický boj. „Jedná se o politický boj a takové věci se dostávají ven, když si je někdo nashromáždí, a využije je ve chvíli, kdy se mu to hodí. Je to něco skutečně hnusného. Na druhou stranu v tomto neprůhledném systému se nedá čekat nic jiného. Kdyby byla politika průhlednější, tak by k takovým odposlechům a aférám nemuselo vůbec docházet. Korupce se bude vyskytovat v každém systému, ale čím je to průhlednější, tím je těžší někoho korumpovat. Namísto transparentnosti pak nastupují různá vydírání a takové nahrávky a kompromitování,“ říká Strož.

Ten má sám zkušenost s tím, když ho jako exulanta odposlouchávaly bezpečnostní orgány ČSSR, když telefonoval disidentům. „Když exulanti telefonovali s kolegy z disentu přes hranici, tak jsme nejprve pozdravili ty, co nás odposlouchávali a připomenuli jim, aby si nezapomněli zapnout přístroje. Tenkrát tam člověk slyšel ještě různé pískání a rušení. Dnes lze odposlech zjistit již hůře,“ smál se Strož.

„Já ale vždycky říkám: ať mě odposlouchává, kdo chce, já si stojím za svým. Odposlechy se používají i v jiných zemích. Záleží, jestli se to využije, či zneužije. To je velký otazník,“ dodal Strož.

Havel a Klaus to podcenili. Nastal nepořádek

Strož si myslí, že po listopadu ´89 zde nastala do značné míry anarchie a chaos, zatímco v demokracii by podle něj měl být pořádek. Toto podle něho Václav Havel a Václav Klaus podcenili, protože sami neměli zkušenosti s fungováním demokratického systému.

„Demokracie má být pořádek, a ne nepořádek, ne ta anarchie, která tady z části po převratu vznikla. Tady teď vidíme jenom výsledky toho, co začalo před 22 lety. Kvalita politiků se navíc neustále snižuje. A dnes máme to, co máme. Každý vidí, že to takto není dál možné a že stojíme na křižovatce, kam dál. Kdybych měl vyjmenovat politiky, kteří dělají politiku jen pro své obohacení, tak to by byl dost dlouhý seznam. Chybí jakékoli ideje, neprosazují zájmy občanů, ale zájmy své,“ dodal Strož.

Mašínová se vrací k činům bratrů: Zabíjet komunisty – teroristy byla povinnost

Hrdinové nebo vrazi? Na tato dvě hodnocení se v současné době zploštila debata o činech protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů. Jejich sestra Zdena, která zůstala doma a zažila si od soudruhů tu nejhorší formu šikany, vysvětluje, jak byla její rodina nastavena a proč krvavý boj s komunismem byl jediným možným vyústěním dospívání jejích bratrů.

„Od samého začátku je v tomto případě položena otázka falešně. Hrdinové nebo zločinci? To nemá s hrdinstvím nic společného. Přeneste se do té doby. Bolševismus začal rozkládat společnost. Nejlepší přátele mých rodičů komunisti popravili. Horákovou, Píku a dále. Bojovat proti nim byla povinnost. Za prvé to vyžadoval odkaz našeho otce, ale i ta brutální tyranie. Šlo o teroristický režim. Je třeba to mít natrvalo na paměti,“ říká Zdena Mašínová žijící v Olomouci. Nebýt zdravotního postižení, šla by prý s bratry do krvavého boje proti komunistům také! Za tím si stojí.

Totalita stojí na pěšácích

Činy odbojové skupiny bez jména, kde měli hlavní slovo bratři Mašínové, hodnotí jejich sestra jako zcela legitimní. „Nevinní policajti? Totalitu drží právě lidé bez funkcí. Pěšáci. Bez nich by nemohli existovat a tak dlouho se držet u moci ani Hitlerové, ani Stalinové. Jako první si každý krutý režim uzurpoval justici, armádu a policii. Udělali to nacisti i komunisti. Nicméně u pěšáků to začíná. Ano, jistě, bráchové se chovali krutě, ale kdo tady tu krutost nastolil? Bolševici,“ podotýká k tomu Zdena Mašínová, jíž se v rodině říkalo Nenda.

Rodina člena protinacistické odbojové skupiny Tři králové Josefa Mašína byla středně stavovskou a ze stran obou rodičů celkem dobře zaopatřenou. Mašínová vzpomíná, že se otec s maminkou o boji v ilegalitě dlouho radil. Ta mu nakonec, přičemž na sebe vzala odpovědnost za výchovu tří malých dětí, k jeho zapojení do odboje dala svolení. „Normální pud sebezáchovy je zachovat si život a dobrý bidlo. Každá totalita staví na tom žvanci. My jsme v tomhle byli vždy trochu anomální rodina. U nás se vždy vyrůstalo v zájmu o politiku a věci veřejné. I dnes se většina lidí zajímá jen o materiální požitky a důležité věci berou velmi povrchně,“ doplňuje.

Mašínové chtěli žít v Československu

Skutky Mašínů dlouhodobě kritizuje třeba levicový novinář Petr Uhl a poslanec Stanislav Huml je rovnou přirovnal k norskému vrahu Andersi Breivikovi. Nicméně nutnost vnímání činů odbojové skupiny bratří Mašínů v reáliích krutých padesátých let zdůrazňuje třeba aktivista v oblasti lidských práv Stanislav Penc. „To neodnesl jen generál Píka, ale i generál Přikryl v domečku a další. Spousta důstojníků, co se vraceli z východní a západní fronty, byla likvidována. Ruku na srdce, mí bratři nikdy nechtěli nikam utíkat. Chtěli žít tady v demokratické a svobodné zemi, ale nemohli,“ vysvětluje Zdena Mašínová.

Vždy tvrdila, že nebýt zdravotních potíží, bojovala by po boku bratrů. Fyzická náročnost, která byla například na útěku celým NDR extrémní, by ji prý neodradila. Nicméně už v mládí musela prodělat šestnáct operací, aby mohla chodit a to rozhodlo.„Jsem racionální typ. O věcech nad mé možnosti jsem nikdy neuvažovala. Četla jsem sice mnoho romantických knih, ale vnitřně mě to nepostihlo. Ostatně i babička Emma mi vždy radila, že si mám v životě vždy dovolit jen to, co můžu. Jako mladá jsem to házela za hlavu, ale pak jsem jí za to začala být hluboce vděčná a usnadnilo mi to osobní život,“ vyznává se.

Tohleto sedí v parlamentu za mé peníze?

Za projevy podpory činů svých bratrů a vyjádření, že zabíjet komunisty bylo správné, na ni loni podaly poslankyně KSČM Marta Semelová a Marie Nedvědová trestní oznámení s tím, že takové chování naplňuje po objektivní i subjektivní stránce znaky skutkové podstaty přečinu schvalování trestného činu. „Je strašné, že něco takového ještě dnes sedí v parlamentě. Konkrétně za moje peníze. Stačí mi Grebeníček a tato individua, abych měla o KSČM jasno,“ sdělila Mašínová, která Martu Semelovou již dříve nazvala zrůdou prznící naše děti.

„Osobně takové výrazy nepoužívám. Nicméně, kdo je používá, měl by jimi spíše titulovat lidi, co zákeřně zabíjejí civilisty,“ řekla tehdy v reakci Semelová, která učila na pražské základní škole matematiku, tělesnou výchovu, český jazyk a vlastivědu. Česká školní inspekce však u ní v hodinách neprokázala porušení školního zákona.

Za režimu byla vnitřně svobodná

Zdena Mašínová se narodila roku 1933, takže v době útěku bratří Mašínů byla mladou slečnou. Jejich maminku, také Zdenu, kvůli tomu zatkli, a ač těžce nemocnou, trpěla rakovinou střev, odsoudili na pětadvacet let za velezradu a špionáž do žaláře. Umístili ji do tábora nucených prací v Pardubicích, kde se její nemoc tak zhoršila, že po šesti měsících v roce 1956 zemřela a byla pochována do hromadného hrobu v Praze. Jelikož Zdena Mašínová mladší zůstala v tehdejším komunistickém Československu, byla kvůli bratrům také krátkou dobu ve vězení, a pak ji režim celoživotně šikanoval. „Nehledě na to jsem byla šťastná, protože jsem se cítila vnitřně svobodná.  Za happeningu, jak říkám změně režimu v roce 1989, jsem se stala, po dost velkém martýriu, restituentem, takže si po hmotné stránce nestěžuju,“ komentuje.

Synové generála Josefa Mašína, jenž byl za odbojovou činnost za druhé světové války popraven gestapem, bojovali se zbraní v ruce v letech 1951 až 1953 proti komunistickému režimu v Československu a posléze emigrovali přes východní Německo do západního Berlína. Protože při přípravě útěku zabili šest osob, je česká veřejnost v hodnocení jejich činů rozdělena na dva tábory. Jedna strana je považuje za vrahy a teroristy, druhá za národní hrdiny.

Církev neměla vlastnické právo. Nelze mluvit o restitucích, tvrdí analýza

Jako boj s větrnými mlýny mohla zpočátku vypadat iniciativa spisovatelky Lenky Procházkové, která ve věci navracení majetku církvím podala trestní oznámení jak na premiéra a členy vlády, tak na kardinála Dominika Duku. Nyní přinesl týdeník Ekonom analýzu advokáta Aleše Rozehnala, z níž vyplývá, že chystané vypořádání není restitucí.

Zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi nemusí mít ještě vyhráno, ač ho sněmovna jasnou koaliční většinou schválila už 7. února. Koncem ledna totiž vyrazila do boje proti tomuto zákonu spisovatelka a někdejší signatářka Charty 77 Lenka Procházková. A postupně se přidávají další.

Procházková podala ve věci církevních restitucí žalobu na premiéra Petra Nečase a členy jeho vlády i na kardinála Dominika Duku. „Na celé situaci je nejvíce zarážející skutečnost, že majetek, který se má nyní vracet, není přesně definován,“ komentovala svá trestní podání Procházková s odvoláním na to, že předseda ústavněprávního výboru sněmovny Marek Benda prohlásil, že soupis tohoto majetku bude předložen až po vykonání restitucí.

Benda vysvětlil, proč nelze zveřejnit výčet vydávaného majetku

Důvod, proč neexistuje žádný seznam vydávaného majetku, je podle poslance ODS nasnadě. „Nepíšeme výčtovou normu, která na začátku vyjmenovává, že vydáváme přesně to a to. Ale píšeme obecnou normu tak, jako jsme psali všechny restituční zákony, kde je kritérium, povinná osoba, oprávněná osoba, titul sebrání. Je to obecná norma, takže se přesně nedá říci, že tohle se vydá a tohle ne,“ vysvětlil pro ParlamentníListy.cz Benda. Majetek podle něj nemohl být přesně definován, protože ne každý, o který bude požádáno, musí být nutně vydán.

Mnohem větší problém ovšem může způsobit zpochybnění samotného aktu navracení majetku církvím a náboženským společnostem. „Majetkové vypořádání s církvemi, které má přinést nový zákon, není restitucí církevního majetku neboli uvedení v předchozí stav,“ uvádí v analýze pro týdeník Ekonom advokát Aleš Rozehnal, který působí i jako vedoucí katedry práva Bankovního institutu.

Církev neměla vlastnické právo, to se mu jen podobalo

Z Rozehnalova rozboru vyplývá, že právo, které měla církev k majetku, který užívala, nebylo vlastnickým právem, i když se vlastnickému právu podobalo. Oproti vlastnickému právu ovšem podléhalo řadě omezení. „Vydaný majetek na rozdíl od minulosti žádným omezením podléhat nebude. Navíc subjekt, který ho obdrží, bude odlišný od právnických osob, kterým byl vyvlastněn. O majetek v případě katolické církve přišla veřejnoprávní instituce, která se při proměnách legislativy proměnila v soukromého vlastníka,“ konstatuje Rozehnal.

Nicméně podotýká, že církev je možné odškodnit, nelze však mluvit o restitucích, tedy uvedení do předchozího stavu. „Já mluvím o právních aspektech a jejich vývoji během historie. To ostatní je už politika,“ vysvětlil advokát, jak je třeba nahlížet na jeho analýzu majetku, kterého církev užívala.

Když se nelze vrátit k veřejnoprávnímu charakteru, tak nic nevracet

„To jsme říkali od začátku, že nejde o restituce,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz Procházková. „Dostala jsem vyrozumění, že obě moje trestní oznámení byla postoupena Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 podle věcné a místní příslušnosti k dalšímu opatření.“

Příjemně budou znít odpůrcům církevních restitucí i slova profesora Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka, odborníka na ústavní právo a Benešovy dekrety. „Za první republiky nikdo nepochyboval o tom, že majetek katolické církve má veřejnoprávní charakter. Když návrat k tomuto stavu není možný, stát by katolické církvi vydávat majetek neměl,“ řekl týdeníku Ekonom.

Nemá jít o obnovu, ale nové uspořádání vztahů

Jako pokus zaútočit na připravované restituce vnímá analýzu Karel Štícha, hlavní ekonom pražského arcibiskupství. „Když nelze zpochybnit fakt, že katolická církev majetek opravdu vlastnila, tak se najednou mluví o jeho údajném veřejnoprávním charakteru a hledají se různé postranní cestičky,“ myslí si.

„Snad i pro církev bude platit, že co bylo ukradeno, musí být vráceno,“ doufá Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference.

Nervozitu, kterou do řad církve a náboženských společností mohla vnést analýza zpracovaná pro týdeník Ekonom, se snaží zaplašit ředitelka odboru církví ministerstva kultury Pavla Bendová. „Cílem zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi je nové uspořádání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, nikoli obnova jejich prvorepublikového či dokonce rakouského pojetí,“ uklidňuje.