Ošklivé zvěsti o rostoucí bídě v USA: Zní to až neuvěřitelně…

Až 70 milionů Američanů je podle některých informací závislých na potravinových poukázkách. Některá média také přinesla informace o chaosu a panice, která vypukla v sedmnácti státech USA poté, co informační systém platebních karet sociálního zabezpečení (jistá obdoba Drábkových sKaret v Česku) postihl masivní výpadek.

Masivní výpadek byl podle mnohých Američanů prý vyvolán úmyslně jako omezený zkušební test americké vlády. Ta tak chce údajně podle informací, které přinesl v českém jazyce i alternativní zpravodajský web AE NEWS, zjistit, jak bude vybraný vzorek obyvatelstva reagovat na blížící se krach veřejných financí v USA a co se potom dá očekávat v celonárodním měřítku. Šílené? Možná, ovšem na druhou stranu ti, co se zabývají konspiračními teoriemi na různých úrovních, by to tak asi neviděli. K tomu je třeba dodat, že i mnoho odvážných odborníků sem tam vystoupí s náčrtem scénáře věcí příštích – včetně těch finančních – který též není nijak pozitivní, spíše naopak. Naplňují se tedy tyto teorie, nebo jen někdo manipuluje a hraje na strunu strachu lidí? To nechávají ParlamentníListy.cz na čtenáři samotném.

Nutno dodat, že zmiňovaný výpadek postihl jenom část USA. V oblastech, kde místní „sociální“ karty nadále fungovaly, došlo ale pro změnu k masivnímu nájezdu Američanů na supermarkety ze strachu, že se blíží právě ten konspirátory často zmiňovaný a avizovaný krach systému. A že s blížícím se dluhovým stropem americké vlády na podzim hrozí, že lidé zůstanou bez potravin kvůli dalšímu uzavření amerických federálních úřadů. Aby toho nebylo málo, porucha v informačním systému navíc způsobila, že některé sociální karty se chovaly jako karty bez limitu nákupu, což se rozneslo jako blesková zpráva.

Panika, nákupy, vybrakované obchody

„Během dvou hodin tak např. byl zcela vykoupen Supercenter Wal-Mart ve městě Springhill v Kalifornii, prázdné regály na videu jenom dokreslují paniku, která se rozpoutala poté, co se tato zpráva o hrozícím kolapsu sociálního zabezpečení v USA roznesla mezi příjemci sociálních dávek. Když systém částečně naskočil a karty znovu uvalily denní limity na nákup, lidé hromadně zanechávali naložené vozíky za sebou a odcházeli pryč. V jiných obchodech byla situace horší, karty nefungovaly vůbec a lidé zůstali o hladu, poněvadž si nemohli nakoupit,“ uvádí AE NEWS.

Dále pak přináší tento zpravodajský web i přiblížení situace, která aktuálně v USA panuje.

Došlo tam totiž k prolomení psychologické hranice 50 procent těch, co  současné době pobírají v nejrůznějších podobách nějaký sociální příspěvek vzhledem k nízkým příjmům pod hranici životního minima. Nejde jenom o kreditní body na sociálních kartách – tzv. poukazech „welfare“, ale i o příspěvky na zdravotní péči, příspěvky na obědy pro děti ve školách, příspěvky pro nákup oblečení, příspěvky na sociální bydlení, příspěvky v nezaměstnanosti a příspěvky pro válečné veterány.

Nezaměstnanost je přitom v USA strašákem číslo jedna. „Nikdy dříve jsem to nezaznamenala, ale v posledních letech se to stalo téměř novým fenoménem v USA. Lidé si vyrobí cedulky, že hledají práci a postaví se s nimi uprostřed rušných křižovatek, aby své šance na to, že práci najdou, zvýšili na maximum,“ popsala ParlamentnímListům.cz Jane Sobischková, Češka, která v osmdesátých letech emigrovala do Spojených států. Jak dodala, i když ona sama žije na Floridě, kde je situace poměrně příznivá, při svých cestách napříč Spojenými státy často vidí tvrdou a smutnou realitu současnosti. „Hodně domů je na prodej, jsou čtvrtě či ulice, kde stojí cedule informující o prodeji téměř před každým domem. Sama jsem měla v minulosti zájem nějaký koupit, ale při bližším zjišťování se vždy ukázalo, že jde o dům, na kterém visí nemalé dluhy. Najít dům ke koupi, který by nebyl obtížen nějakými háčky a zádrhely, bylo téměř nemožné,“ uvedla ještě česká emigrantka.

Každý čtvrtý Američan je v bídě

„Pokud jde o nejsledovanější ukazatel americké chudoby, tedy počet Američanů na potravinových poukázkách, tak ten právě prorazil hranici 70 miliónů Američanů. Tyto milióny Američanů žijí jako závislí na potravinových lístcích. Pro srovnání – v našem českém sociálním systému by tedy patřili do skupiny populace v takzvané hranici bídy,“ uvádí AE NEWS. V Česku je přitom tento stav neoficiálně definován jako „nepeněžní příjem“ sociálně potřebné osoby, která ale nesplňuje podmínky pro výplatu sociálních dávek v peněžní formě. Nutno dodat, že i u nás se počty lidí pohybující se v této hladině zvyšují a mnozí další se této hranici rychle přibližují. V jednom z článků, které ParlamentníListy.cz v minulosti přinesly, pak přiznává i Evropská unie, že chudoba a bída je problémem též na starém kontinentu. A týká se též milionů Evropanů.

Vraťme se však do Spojených států, kterými jsme začali. Připomeňme si, že v USA žije přibližně 300 miliónů obyvatel. Na hranici bídy je tedy nyní necelá čtvrtina Američanů (70 miliónů). Abychom si stav lépe představili, je to stejné, jako by v České republice přežívalo jen na potravinových lístkách 2,5 milionu občanů. Znamenalo by to jednoho ze čtyř Čechů, stejně jako je tedy podle uvedených čísel na tom bídně každý čtvrtý Američan. Možná není náhodou ani to, že se v posledních dnech opět nechali slyšet haktivisté ze skupiny Anonymous. Varují před stejnými jevy i vývojem, který dle nich tyto jevy předcházejí.

Proto asi není divu, že se objevují již řadu měsíců informace o tom, že americká armáda prý nacvičuje scénář sociální krize, kdy by v USA podle tohoto scénáře měl zkrachovat sociální systém výplaty dávek. Američané by pak zřejmě vyšli do ulic, došlo by pravděpodobně k rabování, k nepokojům a de facto k lidovému povstání.

Podle konspiračních teorií, o kterých čas od času informují i Parlamentnílisty.cz, armáda během svých cvičení zkouší i to, jak takové případné povstání potlačit a Američany umístit do detenčních center. Ty jsou prý podobné koncentračním táborům (v jednom díle se jim věnovala i série dokumentárních filmů s názvem Konspirační teorie, vysílaná před nedávnem i na Prima COOL, pozn. red.) a budují se od konce 90. let po celém území USA. Většinou jde o formu rekonstrukce opuštěných objektů starých škol, nemocnic, věznic a továren někde mimo města.

Je skutečně pád dolaru nezadržitelný?

Nervozita souvisí s odvážnými tvrzeními o tom, že pád dolaru je podle mnohých ekonomů nezadržitelný. Objevují se dokonce i spekulace o tom, že končí jeho světová dominance a té se začíná ujímat Východ – Čína.

Ekonomové zdůrazňují fakt, že tím, jak importní americká ekonomika bude mít větší a větší problém nakupovat v zahraničí zboží za své natisknuté dolary, tím to s sebou přinese i větší sociální dopady pro nejchudší vrstvy obyvatel.

„O nějakých příjmech nemá smysl hovořit, protože americká ekonomika jede už jenom na ‚print-dollar‘, což je natisknutý papír, za který Amerika do své země importuje produkci ze zámoří a ze zahraničí. Podobně jako ‚petrodolar‘, tak i ‚print-dollar‘ byl však dosud garantem sociálního smíru v USA. Aby tedy americká vláda zabránila inflaci, musí z principu prosazovat fenomén tzv. ‚globálního chudnutí‘,“ uvádí zpravodajský web, který uvádí místo svého sídla v Holandsku.

Parazitický kapitalismus – co to je?

Jak dodává, aktuální problém spočívá v tom, že USA už dávno nefungují na principu tržního hospodářství, ale na principu úplně jiném, který někteří ekonomové nazývají „parazitický kapitalismus“.

To znamená, že hospodářský růst v takové společnosti není zajišťován výkonem domácího hospodářství a průmyslu, ale paradoxně hospodářským výkonem úplně cizí země nebo skupiny cizích zemí. Tato silná slova pak opírá autor článku podepsaný pouhou zkratkou o vysvětlující příklad.

„Představte si, čistě hypoteticky, že na vaší zahradě jste kopli do země a z té země začala tryskat voda ‚věčného mládí‘. Prostě produkt, který každý chce. Rozhodnete se, že ho budete prodávat. Normální, běžný, naivní a neznalý člověk by tuto vodu začal prodávat za peníze, které vydává nějaká cizí banka, třeba za českou korunu. Ale proč živit cizí banku a nakupovat od ní její tisknuté peníze? Chytrý člověk začne vodu prodávat za vlastní natisknuté peníze. A každý, kdo bude chtít vodu koupit, bude muset od vás nejprve nakoupit vaše natisknuté bankovky, v kurzu, jaký si vy sami určíte. Za malý čas tak budete disponovat obrovskými kvanty cizích měn a za ně budete v zemích, kde tyto měny platí, nakupovat jejich produkci, od toaletních papírů, přes chleba a mléko až po drahá auta, stíhačky a rakety. A protože peněz budete mít hodně, budete podporovat sociálně slabší, na vaší zahradě budou mít lidé všechno zdarma, od školství, zdravotní péče až po důchody. Zajistíte tak své zahradě a jejím obyvatelům blahobyt,“ vysvětlil názorně autor na zpravodajském webu. A pokračoval dál.

Pokřivený svět a dábelské plány?

„V pokřiveném reálném světě přišli ale Američané s ďábelským plánem. Kolem vaší zahrady je mnoho nepřátel, kteří vám závidí a usilují vám o život. I když máte hodně peněz, nemáte armádu schopnou vás ochránit. Koupit si armádu žoldáků by nebylo bezpečné, protože by mohli chtít více a více peněz za vaši ochranu, až by vám jednou zakroutili sami krkem. Takže za vámi Američané přijdou a nabídnou vám ochranu, svoji armádu a výzbroj na obranu. A co je skvělé, nic jim za to nebudete muset platit, bude to grátis. Jenom jednu věc budou chtít, abyste svoji vodu prodával za jejich americký dolar. Nic víc. Prostě, abyste přestal tisknout svoje peníze a místo toho po svých odběratelích vaší vody chtěl dolar. A vy na to kývnete, protože pro vás to nic neznamená, majetek a blahobyt si udržíte stejně dobře, bez ohledu na to, jestli prodáváte vodu za svoje papírky, nebo za ty americké. Jenže pro Američany to bude znamenat mnoho,“ dodal zdánlivě samozřejmou věc autor článku. A ve svém vysvětlování pokračuje dál – jednoduše, logicky se dostává až k situaci, co se může stát, pokud se někdo vzepře a přestane chtít „svou vodu“ prodávat za dolar..

Rozhodnutí přestat prodávat za dolar by totiž pravděpodobně uvrhla celou zemi do bídy a chaosu, možná i hladomoru a povstání. Aby tedy parazitická ekonomika přežila, musí mít běžní Američané malé mzdy, nízké příjmy, ti kteří měli vysoké mzdy, ti musí zchudnout, a to z toho důvodu, aby byl udržen ekonomický růst. A právě tím se spouští proces globálního chudnutí, bez něj by se totiž prý zastavil ekonomický růst současného euroatlantického světa. Proč? I na topřináší AE NEWS ve zmiňovaném článku odpověď.

„Kdo má větší motivaci pracovat? Bohatý člověk s vysokou mzdou, který má všechno a už nic víc nepotřebuje, anebo chudák, který žije z ruky do úst a tajně sní o tom, že jednoho dne přestane bydlet ve slumu pod mostem a pronajme si vlastní byt nebo dokonce koupí dům? Bohaté obyvatelstvo je tak největší překážkou udržitelného hospodářského růstu. Je potřeba nechat lidi zchudnout, a to v globálním masovém měřítku. Buď formou krachu jednotlivce během ekonomické krize, nebo formou exekuce, nebo onemocněním či zpoplatněním původně bezplatné zdravotní péče, zrušením státních důchodů, znehodnocením úspor obyvatel, konfiskaci úspor obyvatel (viz Kypr), mimořádným zdaněním úspor, devastující válkou, kataklyzmatickou přírodní katastrofou nebo tím, že jednotlivec přijde o práci a jiná dlouho nebude. Když lidé zchudnou, opět se otevře prostor pro hospodářský růst. Jiná cesta není,“ uvádí autor článku spolu s tím, že průšvihem pro veškeré plány mocných do budoucna jsou lidé, kteří zjistí, že žít se dá prakticky i s málem.

I proto převládá snaha vlád současného „starého světa“ udržet lidi na sociálních finančních příspěvcích za každou cenu, z této potřeby se prý zrodil i nápad o nepodmíněné mzdě.

Podle autora článku proto nejen USA, ale celý západní svět čeká v blízké budoucnosti vlna chudnutí, další nárůst počtu lidí závislých na sociálních dávkách, potravinových kupónech a na pomoci charit. „Stojíme před gigantickým resetem globální ekonomiky. Postihne všechny země, které jsou součástí dolarového mocenského systému,“ uzavřel své poměrně pochmurné vize web AE NEWS.

70 miliónů Američanů na potravinových poukázkách, prázdné regály ve Wal-Martech a panika z hrozícího hladomoru

Americké zpravodajské stanice přinesly informace o chaosu a panice, která vypukla v sedmnácti státech USA poté, co informační systém platebních karet sociálního zabezpečení (jistá obdoba Drábkovo S-Karet v Česku) postihl masivní výpadek, který podle názorů dotčených Američanů byl vyvolán úmyslně jako omezený zkušební test americké vlády ke zjištění toho, jak bude vybraný vzorek obyvatelstva reagovat na blížící se krach veřejných financí v USA a co se potom dá očekávat v celonárodním měřítku. Jelikož tento výpadek postihl jenom část USA, tak v oblastech, kde sociální karty nadále fungovaly, došlo k masivnímu nájezdu Američanů na supermarkety ze strachu, že se blíží krach systému a že s blížícím se dluhovým stropem americké vlády na podzim hrozí, že lidé zůstanou bez potravin kvůli dalšímu uzavření amerických federálních úřadů. Porucha v informačním systému navíc způsobila, že některé sociální karty se chovaly jako karty bez limitu nákupu, což se rozneslo jako blesková zpráva. Během dvou hodin tak např. byl zcela vykoupen Supercenter Wal-Mart ve městě Springhill v Louisianě, prázdné regály na videu jenom dokreslují paniku, která se rozpoutala poté, co se tato zpráva o hrozícím kolapsu sociálního zabezpečení v USA  roznesla mezi příjemci sociálních dávek. Když systém částečně naskočil a karty znovu uvalily denní limity na nákup, lidé hromadně zanechávali naložené vozíky za sebou a odcházeli pryč. V jiných obchodech byla situace horší, karty nefungovaly vůbec a lidé zůstali o hladu, nemohli si nakoupit.

Spolu s tím je třeba neznalým čtenářům zde vysvětlit situaci, která se nyní odehrává v USA. Došlo totiž k prolomení psychologické hranice 50%, přesně tolik procent Američanů v současné době pobírá v nejrůznějších podobách nějaký sociální příspěvek vzhledem ke svým nízkým příjmům pod hranici životního minima. Nejde jenom o tzv. „welfare“ poukazy (resp. kreditní body na sociálních kartách), ale i o příspěvky na zdravotní péči, příspěvky na obědy pro děti ve školách, příspěvky pro nákup oblečení, příspěvky na sociální bydlení, příspěvky v nezaměstnanosti a příspěvky pro válečné veterány. Pokud jde o nejsledovanější ukazatel americké chudoby, tedy počet Američanů na potravinových poukázkách, tak ten právě prorazil hranici 70 miliónů Američanů [1]. Ano, čtete správně, 70 miliónů Američanů žije na potravinových lístkách, což odpovídá v sociálním systému České republiky tzv. „hranici bídy“, která je neoficiálně v ČR definována jako „nepeněžní příjem“ sociálně potřebné osoby, která nesplňuje podmínky pro výplatu sociálních dávek v peněžní formě.

Připomeňme si, že v USA žije přibližně 300 miliónů obyvatel, takže 70 miliónů z nich žije na hranici bídy, tedy necelá čtvrtina obyvatel. To je stejné, jako kdyby v České republice na potravinových lístkách přežívalo 2.5 miliónů lidí. V této souvislosti je dobré připomenout, že americká armáda už nacvičovala scénář sociální krize, kdy v USA podle tohoto scénáře měl zkrachovat sociální systém výplaty dávek a Američané tak vyšli do ulic, došlo k rabování, k nepokojům a de facto k lidovému povstání. Armáda tudíž během cvičení zkoušela [2], jak toto povstání potlačit a Američany umístit do detenčních center, tzv. koncentráků, které již od konce 90. let jsou budovány po celém území USA, většinou formou rekonstrukce opuštěných objektů starých škol, nemocnic, věznic a továren.

Pád dolaru je nezadržitelný. Spolu s tím, jak importní americká ekonomika bude mít větší a větší problém nakupovat v zahraničí zboží za své natisknuté dolary, tím větší sociální dopady to bude mít na nejnižší vrstvy obyvatelstva. Tam se totiž demise dolaru projeví nejdříve a nejzřetelněji. Abychom pochopili celý systém krize americké ekonomiky, musíme se podívat na strukturu příjmů a výdajů. O nějakých příjmech nemá smysl hovořit, protože americká ekonomika jede už jenom na „print-dollar“, tedy natisknutý papír, za který Amerika do své země importuje produkci ze zámoří a ze zahraničí. Podobně jako „petrodolar“, tak i „print-dollar“ byl dosud garantem sociálního smíru v USA.

Aby americká vláda zabránila inflaci, musí z principu prosazovat fenomén tzv. „globálního chudnutí“. Tady si musíme vysvětlit tento pojem obšírněji. Jak jistě víte, tržní ekonomika a rozvoj společnosti v tržní ekonomice je přímo závislý na tzv. hospodářském růstu, který musí být nekonečný, nepřetržitý. Jinak řečeno, společnost je motivována snahou o větší a větší produkce, aby lidé měli více a více peněz a mohli si koupit více a více zboží. Tento cyklus je doprovázen průběžným uvolňováním peněz a tisknutím nových bankovek, aby nové vytvořené produkty byly tzv. peněžně přikryté protihodnotou peněz a na trhu nevznikala naopak deflace (tj. nedostatek volných peněz na trhu, čímž vzrůstá jejich hodnota a zboží se rychle vyprodá, vykoupí ho lidé, kteří penězi s vysokou deflační hodnotou disponují, zatímco ostatní lidé najdou buď jenom prázdné regály anebo nedisponují penězi vůbec, protože jich je na trhu nedostatek, resp. peníze samy o sobě jsou předmětem spekulace, neboť jejich hodnota roste a lidé odkládají nákupy za zboží na později, typickým deflačním platidlem je např. Bitcoin).

Problém je v tom, že USA už dávno nefungují na principu tržního hospodářství, ale na principu úplně jiném, který někteří ekonomové nazývají „parazitický kapitalismus“. Hospodářský růst v takové společnosti není totiž zajišťován výkonem domácího hospodářství a průmyslu, ale paradoxně hospodářským výkonem úplně cizí země nebo skupiny cizích zemí. Jak je to možné? Velmi jednoduše. Stačí, když si vysvětlíme, jak funguje „petrodolar“ a „print-dollar“. Představte si, čistě hypoteticky, že na vaší zahradě jste kopli do země a z té země začala tryskat voda „věčného mládí“, prostě produkt, který každý chce. Rozhodnete se, že ho budete prodávat. Normální, běžný, naivní a neznalý člověk by tuto vodu začal prodávat za peníze, které vydává nějaká cizí banka, třeba za českou korunu. Ale proč živit cizí banku a nakupovat od ní její tisknuté peníze? Chytrý člověk začne vodu prodávat za vlastní natisknuté peníze. A každý, kdo bude chtít vodu koupit, bude muset od vás nejprve nakoupit vaše natisknuté bankovky, v kurzu, jakém si vy sami určíte. Za malý čas tak budete disponovat obrovskými kvanty cizích měn a za ně budete v zemích, kde tyto měny platí, nakupovat jejich produkci, od toaletních papírů, přes chleba a mléko až po drahá auta, stíhačky a rakety. A protože peněz budete mít hodně, budete podporovat sociálně slabší, na vaší zahradě budou mít lidé všechno zdarma, od školství, zdravotní péče až po důchody. Zajistíte tak své zahradě a jejím obyvatelům blahobyt.

Jenže v pokřiveném reálném světě přišli Američané s ďábelským plánem. Kolem vaší zahrady je mnoho nepřátel, kteří vám závidí a usilují vám o život. I když máte hodně peněz, nemáte armádu schopnou vás ochránit. Koupit si armádu žoldáků by nebylo bezpečné, protože by mohli chtít více a více peněz za vaší ochranu, až by vám jednou zakroutili sami krkem. Takže za vámi Američané přijdou a nabídnou vám ochranu, svoji armádu a výzbroj na obranu. A co je skvělé, nic jim za to nebudete muset platit, bude to grátis. Jenom jednu věc budou chtít, abyste svoji vodu prodával za jejich americký dolar. Nic víc. Prostě, abyste přestal tisknout svoje peníze a místo toho po svých odběratelích vaší vody chtěl dolar. A vy na to kývnete, protože pro vás to nic neznamená, majetek a blahobyt si udržíte stejně dobře, bez ohledu na to, jestli prodáváte vodu za svoje papírky nebo za ty americké. Jenže pro Američany to bude znamenat mnoho. Strašně mnoho.

Kdokoliv si teď od vás bude chtít koupit zázračnou vodu, musí nejprve za Američanama a od nich si musí koupit jejich dolary, podle kurzu, který jim Američané určí. Tím se stává dolar nezbytný pro celý svět. Protože celý svět potřebuje vaší zázračnou vodu a vy jste Američanům zavázáni, že budete prodávat pouze za jejich dolary, aby vás chránili před nepřáteli. Tím získává dolar na takové hodnotě, že bez ohledu na to, kolik ho Američané natisknou, bez ohledu na to, kolik Američané komu dluží, bez ohledu na deficit státního rozpočtu USA, bez ohledu na zadlužení americké vlády či domácností, tak dolar přesto bude všemi zeměmi pořád a pořád akceptován, takže Američané dál budou moci tisknout a tisknout své papírky a kupovat si za ne čínské zboží, evropské zboží, asijské, australské i africké. Díky vám, jen a pouze díky vám, že prodáváte svoji zázračnou vodu za americký dolar, mají Američané blahobyt, plné regály v obchodech, potravinové lístky pro nejchudší, výplaty pro státní zaměstnance, výplaty pro své vojáky. A teď… dovedete si představit, co by se stalo, kdybyste si to rozmyslel a přestal jste ze dne na den svoji vodu prodávat za dolar?

Jestli se ptáte, zda-li by za takové situace byl někdo ochoten i zabíjet, tak vás mohu ubezpečit, že naprosto samozřejmě ano a bez rozmyslu. Vaše rozhodnutí přestat prodávat za dolar by uvrhla celou jednu obrovskou zemi (USA) do bídy a chaosu, bez nadsázky dost možná i do náruče hladomoru a povstání. Země, která jako parazit žila a dosud žije díky tomu, že tiskla a tiskne na papír bankovky, které celý širý svět od ní potřebuje pro nákup zázračné vody u vás, by ze dne na den zkrachovala a byla by uvržena do obrovské chudoby. A proto každá země, která by se pokusila vás přesvědčit k tomu, abyste přestal za dolar prodávat, musí být zničena. Americká vojska každou takovou zemí musí buď srovnat se zemí anebo alespoň diplomaticky její politiky a představitele postrašit a vyděsit do takové míry, aby na takový nápad honem rychle zapomněli. A pokud nezapomenou a nejde-li ani zemi vojensky „přeject“, tak je nutné zajistit alespoň rozsáhlé sankce proti ní, aby s ní nikdo z kamarádů USA už nikdy neobchodoval (viz. Rusko, viz. Írán).

A tím se dostáváme k odpovědi na to, co je to globální chudnutí. V parazitické ekonomice existuje faktor „facilitace monetárních instrumentů“. Tenhle výraz znamená, že natisknuté bankovky parazitické ekonomiky nezůstávají v oběhu, ale jsou zaparkovány v bankovních ústavech kvůli ochraně trhu před výbuchem nekontrolované inflace v parazitické ekonomice. Tím dochází k tomu, že banky mají obrovský „surplus“ (přebytek) prostředků a logicky z nich chtějí vygenerovat zisk, takže spustí masivní kampaně na půjčky a hypotéky. Ale přebytek peněz je tak obrovský (každý den americký FED tiskne miliardy dolarů, aby zákazníci Arabů měli na nákup jejich ropy od OPECu a OPEC tyto peníze obratem ruky ukládá opět v amerických bankách, de facto ty dolary neopustí území USA), že banky hledají i cesty, jak peníze půjčovat i lidem, kteří na to nemají, aby úvěry splatili. A tím se dostáváme k „sub-prime“ krizi a hypoteční krizi v roce 2008. Zbytek znáte. Aby tedy parazitická ekonomika přežila, musí mít běžní Američané malé mzdy, nízké příjmy, ti kteří měli vysoké mzdy, ti musí zchudnout, a to z toho důvodu, aby byl udržen ekonomický růst. A přesně to je proces globálního chudnutí.

Bez globálního chudnutí by se ekonomický růst zastavil v dnešním západním světě. Proč? Odpověď je jednoduchá. Kdo má větší motivaci pracovat? Bohatý člověk s vysokou mzdou, který má všechno a už nic víc nepotřebuje, anebo chudák, který žije z ruky do úst a tajně sní o tom, že jednoho dne přestane bydlet ve slumu pod mostem a pronajme si vlastní byt nebo dokonce koupí dům? Bohaté obyvatelstvo je tak největší překážkou udržitelného hospodářského růstu. Je potřeba nechat lidi zchudnout, a to v globálním masovém měřítku. Buď formou krachu jednotlivce během ekonomické krize, nebo formou exekuce, nebo onemocněním či zpoplatněním původně bezplatné zdravotní péče, zrušením státních důchodů, znehodnocením úspor obyvatel, konfiskaci úspor obyvatel (viz. Kypr), mimořádným zdaněním úspor, devastující válkou, kataklyzmatickou přírodní katastrofou nebo tím, že jednotlivec přijde o práci a jiná dlouho nebude. Když lidé zchudnou, opět se otevře prostor pro hospodářský růst. Jiná cesta není. Průser nastane, když to člověk nezvládne a stane se z něj dobrovolně bezdomovec, který se vzdá ekonomického úsilí. Zjistí, že žít se dá s málem. To je potom průser v plánu NWO, protože lidé musí pracovat, aby systém růstu byl udržitelný. Když nepracují, jdou proti systému. Proto je snaha lidi udržet na dávkách za každou cenu, proto se uvažuje i o nepodmíněné mzdě, aby lidé nevypadli mimo systém. Aby alespoň měli své denní potřeby, aby chodili nakupovat, aby platili nájmy, aby se prostě účastnili ekonomického procesu točení peněz v rostoucí, i když zchudlé, ekonomice. Bezdomovec je mimo, ten se procesu neúčastní.

Proto nejen USA, ale celý západní svět čeká vlna chudnutí, nárůst počtu lidí závislých na sociálních dávkách, potravinových kupónech a na pomoci charit. Stojíme před gigantickým „resetem globální ekonomiky“. A tento reset postihne všechny země, které jsou součástí dolarového mocenského systému, kde ropa se prodává za petrodolar a zboží a produkce z Číny se hradí print-dolarem a print-eurem, tedy monetárními nástroji nepodloženými výkonem vnitřních ekonomik našich zemí, ale mocensky-obchodním parazitickým vztahem závislým na ochotě cizích zemí akceptovat naše „print-money“. Bůh s námi!

Francouzi kritizují mezinárodní nadvládu dolaru

Krátce poté, co byla francouzská banka BNP Paribas potrestána vysokou pokutou za porušení amerických sankcí, kritizují francouzské elity hegemonické postavení dolaru v mezinárodních finančních transakcích. Server byznys.iHNed.cz píše, že z Francie navíc zní i hlasy volající po oslabení eura.

Dolar je v mezinárodních transakcích nadužívaný, obchodujme více v ostatních měnách. To je prý poselství z letošní sešlosti francouzského Cercle des Economistes v Aix-en-Provence, kde řada účastníků z ekonomických i politických elit vystoupila proti současné praxi téměř výhradního používání amerického dolaru.

Francouzi tím podle serveru byznys.ihned.cz reagovali na kauzu banky BNP Paribas. Ta nedávno dostala od americké vlády rekordní pokutu ve výši 9 miliard dolarů za to, že prováděla finanční transakce v dolarech zemím, kterým to americké úřady zakázaly.

Když prý francouzská vláda lobbovala za zájmy BNP Paribas, zdůrazňovala právě to, že banka neporušila žádné evropské normy. Rozvířila tak debatu, zda se bankovní dům nestal obětí přebujelého amerického právního systému.

Francouzský ministr financí Michel Sapin na konferenci prohlásil, že si v mezinárodních platbách přeje posílit roli eura i měn rozvíjejících se ekonomik na úkor dolaru. Sapin podle serveru byznys.ihned.cz dále prohlásil, že potřebu zlomit dolarovou hegemonii ve světových finančních transakcích projedná s ostatními evropskými ministry financí na pondělním zasedání Rady EU v Bruselu. Konkrétněji však prý plánované kroky nepředstavil.

Jeho šance současnou situaci zásadně změnit však ekonomové spíše zpochybňují. Na 87 procent všech přeshraničních obchodů je dnes prováděno v dolarech, uvádí server.

Oslabte euro vůči dolaru

Snaha o diverzifikaci měn při mezinárodních transakcích není jediným aktuálním francouzským verbálním útokem na dolar. Vysoký manažer Airbusu Fabrice Brégier prý vyzval Evropskou centrální banku, aby začala intervenovat proti, podle něj nevýhodně, vysokému kurzu eura vůči dolaru.

„Evropa zkrátka nemůže být jedinou hospodářskou zónou na světě, která nepřemýšlí o své měně jako o zbrani. Jako o klíčovém prostředku k posílení ekonomiky,“ řekl prý Brégier v rozhovoru pro Financial Times s tím, že by se mělo euro uměle oslabit o přibližně deset procent z hodnoty 1,35 dolaru na „snesitelnější“ 1,20 až 1,25.

USA začnou v zoufalství vyvážet svoji vlastní ropu, petrodolar je mrtev!

Prislo to nahle, z cisteho nebe, ale dalo se to ocekavat, jenom ne mozna tak rychle. Ano, je to tady, nejnovejsi iniciativa Vladimira Putina na eliminaci „petrodolaru“ z mezinarodnich obchodu mezi zememi skupiny BRICS ma svuj prvni vysledek. USA se po 4 dekadach rozhodly zrusit embargo na vyvoz sve americke „super-lehke“ ropy [1].

Zprava prichazi jen chvili pote, co Rusko uzavrelo s Cinou mega-kontrakt o dodavkach plynu z Ruska v prepoctene hodnote temer 400 miliard USD, ovsem cela transakce bude zobchodovana bez ucasti amrickeho dolaru, konkretne v ruskych Rublech a cinskych Juanech [2]. Neuveritelny zvrat v pristupu Obamovy vlady je prvnim mohutnym signalem padu dolaru, tentokrat ale ne toho „tisknuteho“ FEDem na tiskarnickach, ale toho „arabskeho“, ropneho, Nixonova dolaru.

Ano, USA chteji distribuci sve vlastni ropy udrzet obchodovani za ropu v dolarech pri zivote a ocekavaji, ze hlavnim zakaznikem o americkou ropu (a tim padem o americky dolar) bude… ano, tusite spravne, Evropa! Presne ta sama Evropa, ktera na Obamuv prikaz se ma prestat bavit s Ruskem a ma se zbavit „zavislosti“ na jeho plynu a rope. Uz vam to dava smysl? Uz chapete rozvrat na Ukrajine s cilem oznacit Rusko za nepritele a donutit tak predstavitele EU k izolaci Ruska, aby Evropa prisla o rusky trh pro svoji produkci, aby zacala nakupovat plyn a ropu od USA a udrzela tak dolar pri zivote?

To, ceho jsme ted svedky, je vlastne situace, kde Amerika uz nehraje o petrodolarovou zachranu (nebot petrodolar je uz efektivne mrtvy), ale o zachranu americke meny jakozto rezervni meny pro celosvetove transakce. Protoze pokud prestane na svetovych trzich platit dolar, k cemu budou ostatni zeme sveta dolar potrebovat? K nicemu uz, protoze USA nic nevyrabeji, nic neprodukuji, neni to exportni zeme (s vyjimkou zbrani, ovsem ty Americane neprodavaji na volnem trhu do sveta vsem ale pouze „spojencum“) a to malo, co USA fyzicky vytvari, to je vyrabene offshore (outsourcovano) za cinsky Juan nebo jine asijske meny a do USA nasledne paradoxne importovano jako „dolarovy dovoz“, coz ale muze ze dne na den skoncit v okamziku, kdy Cina rekne, ze uz za svoji vyrobu a zbozi nebude chtit dolar ale zase jenom Juan ci jinou menu.

Jenze vyvoz americke super-lehke ropy na svetove (tedy predevsim evropske) trhy dolar nad hladinou neudrzi. Tolik ropy totiz USA ani nemaji (i kdyz poptavka v EU by byla), takze poptavku po dolaru je treba do budoucnosti zajistit nejakou novou „petrodolarovou“ smlouvou, ktera by zajistila mohutny a trvaly zajem o tisknuti americkych zelenkavych billetu. A takovou smlouvou bude zcela nepochybne planovana „Transatlanticka zona volneho obchodu“ [3]. To je ten Svaty Gral zachrany americkeho dolaru, to zlate tele, ktere alespon na par desitek let udrzi dolarovou menu pri zivote, nebot zavislost Evropy na americkem „spotrebnim“ trhu bude obrovsky, o to vic, kdyz si evropsti politici zabouchnou dvere pred Ruskem a ruskym spotrebnim trhem, ktery platil a plati dobre.

Je to presne ten Obamuv plan (tedy ne jeho, ale lidi, kteri Obamu „udelali“), jak nahradit rusky spotrebni trh pro evropskou produkci americkym spotrebnim trhem, cimz se zabijou dve mouchy jednou ranou: zachrani se dolar a poptavka po nem a zaroven se zachrani americky komfort zivota na dluh za cizi praci v cizich zemich. Protoze americke bondy a americke financovani statniho dluhu bude o to snadnejsi, ze zatimco dosud zila Amerika z cinskych uveru (primych v podobe financi, i neprimych v podobe importovane produkce, za niz USA plati svymi natisknutymi papirky), tak po realizaci TAFTA tuto ulohu prevezme EU a ECB, ale rozumej tomu lepe, ulohu prevezmou de facto danovi poplatnici v EU, z Evropy se stane manufaktura na cinsky zpusob.

Mimochodem, uz to zacina, vsimnete si globalniho chudnuti v EU, problemy s vyplatami duchodu, s tlakem na zruseni statnich duchodu, s tlakem na odchody do duchodu az v natolik pozdnim veku, ze vlastne nema ani cenu o nejakem duchodu hovorit, nebot duchodce efektivne od vyrobniho pasu zalehne rovnou do dreveneho penalu! Tedy cinsky model pracovnika „vyzdimat a zahodit“. O takto „zahozene“ duchodce se potom nema postarat stat (jemuz pracovnik buhvi proc cely zivot odvadel socialni pojisteni), ale rodina, coz je alibismus, kdyz rezim dela vsechno proto, aby ulohu rodiny ve spolecnosti umensil, nebo rovnou zlikvidoval. Proste vize je takova, ze evropsky delnik bude v roli toho cinskeho, bude pracovat za to, aby prezil a produkce poputuje do USA, za niz nam USA budou platit svymi natisknutymi papirky, ktere nikdo jiny nebude chtit, nez zase jenom USA. „Petrodolarove“ vazalstvi tak zazijeme na vlastni kuzi, i kdyz uz nepujde primarne o „ropu“ ani o „petro-prumysl“.

Proto je uz zcela jasne, proc nelze zachranit dolar jinak, nez izolaci Ruska, aby EU prisla o odbytove trhy v Ruske Federaci a EU tak byla nucena vrhnout svoji prumyslovou produkci opacnym smerem, na zapad pres ocean, na trhy v USA, za americky dolar. Prestoze je (a bude) TAFTA pro EU totalne likvidacni a nevyhodna, nic jineho EU nezbyde nez smlouvu po letech odmitani a tahanic schvalit, protoze bez Ruska a vyvozu zbozi na jeho trhy uz nebude mit EU kam svoji produkci vyvazet, zustane prave a jenom americky trh jako jedina volba.

Takze, az vam zase bude volat Clovek v plisni, abyste prispeli na pomoc utecencum z valkou razvracene Ukrajiny, ktera ma izolovat Rusko jako „utocnika“ a „nepritele“, tak jim rovnou preposlete tento clanek, at se chyti za nos.

Velké pohyby, které by měly zneklidnit Američany? Šíří se další informace o ohrožení dolaru

Není všechno zlato, co se třpytí. Právě proto se o zlato vždy v historii vedly spory, války. A ani dnes nedává milionům lidí na světě spát. Jeho cenami hýbe například válka v Iráku, nebývale vysoký zájem o zlato najednou začali projevovat Číňané a skupují ho ve velkém. Spekuluje se dokonce o tom, že si zásoby dělá Čína proto, že chce vlastnit rezervní světovou měnu. A tu chce krýt – jak bývalo zvykem – právě zlatem.

Čína v poslední době skupuje zlato. Skupuje ho ve velkém, a tak se objevují spekulace o tom, zda za tím nestojí snaha, aby to byla právě Čína, kdo převezme brzy globální rezervní změnu (kterou drží zatím USA). Na rozdíl od Spojených států by však zřejmě mohla tuto měnu krýt zlatem – tak, jak tomu bývalo kdysi.

Poté, co někteří odvážní odborníci nacházejí postupně odvahu hovořit o tom, že je čas začít uvažovat tak, abychom se naučili brzy vnímat jako středobod světové ekonomiky východ, a nikoli dosud dominující euroatlantický svět, lze pozorovat celu řadu faktorů, které tyto teorie potvrzují. Plánuje tedy skutečně Čína podložit jüan zlatem a přeměnit ho na globální rezervní měnu? Je možné, aby jüan nakonec nahradil americký dolar jako primární rezervní měnu planety?

„Je veliký rozdíl mezi cenou a hodnotou zlata. Hodnota zlata se historicky nemění. Již 5000 let je hodnota, myšleno kupní síla, takřka totožná. Mám-li však odpovědět na otázku takzvané ceny zlata, tak jsem bohužel závislý na faktorech, které jsou velice manipulativní. Z mého pohledu se MMF, ECB či FED všemožným způsobem snaží potlačit růst ceny zlata. Využívají k tomu, nicméně, velice krátkozraké nástroje, kterými jsou například levné hypotéky či dnes již záporné úrokové sazby. Tisknutím peněz se nikdy žádný problém nevyřešil,“ řekl ParlamentnímListům.cz Jan Žák ze společnosti Zlataky.cz. Přímo k tomu, jaký vývoj může skupování zlata Čínou nabrat, se sice nevyjádřil, přesto jeho vyjádření mnohé napovídá.

„Obecně se dá říci, že historie měn od nejstarších dob po dnešek je kontinuální přehlídkou permanentních pokusů skupin, vlád i mezinárodních institucí o vytvoření náhražek zlata v měnovém systému. A snahy o demonetizaci jsou stále aktuální. Avšak stále dochází k silné tezauraci, a tím tedy role zlata nikdy neskončí. Dochází pouze k přelévání zlata z jedné strany na druhou. Myšleno od vlád k lidem, a naopak. Jak vše může dopadnout, nám může poodhalit minulost. V období nástupu zlata jako měny došlo vždy k velice příznivému růstu ekonomiky (Egypt, rané římské císařství, 12.-15. století v Evropě a i období Bretton-Woodského protokolu). Naproti tomu období pozdního Říma či raně feudální Evropy a možná i dnešní doba signalizují spíše neproduktivní hospodářský cyklus,“ konstatoval Žák.  A tak se vraťme k Číně a jejímu náhlému zájmu o žlutý kov.

Nejde jen o soutěž – ale o moc nad světem

Podle serveru AC24 s alternativním zpravodajstvím je pravdou, že Čína nechce jen soutěžit se Spojenými státy. Spíš plánuje ve skutečnosti Spojené státy nahradit jako dominantní ekonomická mocnost světa. Ve skutečnosti prý Čína už obnáší větší objem globálního obchodu, než kolik připadá na Spojené státy.

Jenomže, kdyby skutečně jednoho dne Čína oznámila, že podložila jüan zlatem a už nebude používat v mezinárodním obchodě dolar, světem, jak ho známe, by to důrazně otřáslo, a podle některých vyjádření by to způsobilo finanční posuv až kataklyzmatický.

Čína však drží v ruce celou řadu dobrých karet. Vlastní například bilion dolarů dluhu Evropy, je druhou největší ekonomikou planety. Navíc – nikdo nepoužívá dolar v mezinárodním obchodě více než Čína, kromě samotných Spojených států. Pokud dosud Čína musela používat dolar v mezinárodním obchodě, protože k tomu nebyla žádná atraktivní alternativa, zlatem podložený jüan by to všechno změnil rychle a zásadně.

„Finanční krize v euroatlantickém světě znamenají, že celý svět potřebuje novou a stabilnější globální rezervní měnu. Četné faktory naznačují, že čínské úřady chtějí, aby k internacionalizaci došlo do roku 2015. A čínská vláda bezpochyby už velice usilovně jüany v mezinárodním obchodě podporuje,“ zmínil server AC24 vyjádření John McCormicka z RBS Group a dodal, že pro Čínu není mít globální rezervní měnu jen o ekonomice. Je to též o moci.

Čína uzavírá dohody i s dalšími zeměmi

I proto zřejmě čínská vláda letos dosud uzavřela dohody o konvertibilitě měny s Austrálií a Novým Zélandem.

Možná i proto čínští zákazníci vloni nakoupili přes 1176 tun zlata, jak uvedla Čínská asociace pro zlato. Poptávka tak meziročně stoupla o 41 procent, dodala tato státem ovládaná organizace s tím, že přes hranici tisíce tun se spotřeba přehoupla vůbec poprvé.

Navíc se očekává, že v následujících čtyřech letech poptávka Číny po zlatě ještě dál poroste. Světová asociace zlata 15. dubna 2013 vydala zprávu s názvem Čínský trh se zlatem: pokrok a budoucnost. V ní se uvádí, že roční poptávka čínských obyvatel po zlatě se zvýší z letošních 1132 tun na 1350 tun v roce 2017.

Zatím k nastartování světových cen zlata však tyto kroky nestačí

Jisté je tak prý jedno – Čína se stala nyní největším trhem se zlatem na světě. Tradičně největší část zlata skončila na pultech klenotnictví. Zlatníci prodali šperky o váze 716,5 tuny, meziročně o 43 procent více. Ještě větší navýšení poptávky, o 57 procent, zažily zlaté pruty, obvykle sloužící jako investiční produkt. O tom, jak jsou na tom Češi, si řekneme níže, zatím zůstaňme u Číny.

Nutno však dodat, že ani čínská poptávka, tvořící podle asociace nyní už čtvrtinu celosvětového zájmu, ale nestačí k opětovnému nastartování růstu globálních cen drahého kovu. Investoři se jej totiž zbavují kvůli obavám, že americká centrální banka zastaví svůj program podpory ekonomiky. Čínští zájemci, nakupující obvykle s omezeným rozpočtem, na vyvolání dlouhodobého růstu cen nestačí.

Jenomže i když to může někomu připadat poměrně jednoduché, pokud čínské úřady opravdu budou chtít, aby jüan nakonec nahradil dolar jako primární rezervní měna světa, potřebují udělat něco, co přiměje zbytek světa, aby ho chtěl používat.

Jak? Mohou toho dosáhnout, pokud podloží jüan zlatem. A že na tom Číňané pracují, napovídá hned několik ukazatelů.

Měsíčně Čína skoupí až stovky tun zlata

„Země spolu zatím jedna s druhou bojovaly, aby zlevnily své měny. Problém s levnými měnami je v tom, že pak jsou komodity dražší. A tak se Čína rozhodla přijmout tvrdší měnu. Ten pohyb jüanu skoro přes noc byl jedním z nejvýznamnějších vzepětí, jaké jsem kdy viděl. Jak jsem řekl, jüan vyrostl na nejvyšší hodnotu všech dob. Za pouhých devět měsíců nabral proti americkému dolaru zhruba 5 procent. Čína jen za jediný měsíc navíc rovněž dovezla přes 200 tun zlata. (Podle agentury Reuters bylo v březnu 2014 dovezeno z Hong Kongu do Číny více než 223 tun zlata. To zastínilo předchozí rekord 114 tun z prosince.)

„To je ohromné množství. Znamená to dovoz rychlostí přes 2 400 tun zlata ročně. A to prostě přiblížilo skutečně okamžik, kdy se Čína stane největším držitelem zlata na světě. Číňané viděli, jak zlato padá, ale nenakupovali ho jen během propadu. Nakupovali tolik, kolik jim trh dal. A zase vidíte, jak jüan stoupá, a to je teď pro Číňany výhodou, poněvadž je pro ně zlato ještě levnější,“ popsal pro prisonplanet.com finanční manažer King World News Stephen Leeb.

Otázkou podle něj je to, kolik Čína v tuto chvíli zlata nashromáždila. Poněvadž to však nikde jejich úřady neprezentují, existují jen odhady. Jeden takový z nedávné doby hovoří o tom, že čínská zlatá rezerva je nyní více než 7 000 tun zlata, potenciálně to ale může být i daleko více.

„Nestane se to příští týden nebo příští měsíc, ale nakonec bychom mohli spatřit Čínu, jak podkládá jüan zlatem. Až k tomu dojde, bude to pro Spojené státy naprostá a totální finanční katastrofa,“ zní komentující doplnění informace na AC24.

Kolaps dolaru a destabilita světové ekonomiky?

Z informací, které prosakují na veřejnost při rešerších zahraničního tisku, vyplývá také, že Čína začala přepracovávat všechny své dosavadní zlaté rezervy do malých kilových cihliček. A dělá to podle některých, zejména těch alternativních, médií proto, aby vydala novou, zlatem krytou rezervní měnu. Zároveň se objevují varování mnohých, že tyto kroky naruší světový obchod a následně mohou způsobit kolaps dolaru.

Příznivci konspirací tak mají jasno a podle nich již není pochyb, že americký dolar bude brzy jen historií. Bezpochyby jde o strategickou část nedávných obchodních dohod s Ruskem, Japonskem, Brazílií, Indií a Íránem. GATA dokonce odhaduje, že 80 procent zlata, o kterém si investoři myslí, že mají alokované, je už dávno fuč, a většina z něj pravděpodobně skončila právě v Číně.

Jedná se prý o nastupující nový proces, který bude tvořit  základnu pro možný nový monetární systém. Zlato v něm bude podporovat obchodní platby. Zpočátku bude použito pro obchod, později i v bankovnictví. Americké dluhopisy by tak šly stranou.

Zaznívají dokonce i názory, že se jedná o předzvěst kolapsu amerického zadluženého dolarového systému, a tak Číňané dál stěhují tisíce metrických tun zlatých cihliček z Londýna, New Yorku a Švýcarska. Cihličky prý už nechtějí v uncích, ale v kilogramech. „Není jasné, zda tento projekt funguje pouze v Číně, protože je tu pár indikátorů, že jsou v tom zapracovány i švýcarské slévárny, protože mají zkušenost a kapacitu,“ uvádí též server alternativního zpravodajství AC24.

Zmiňuje pak to, že již v roce 2013 velké banky z Wall Street oznamovaly, že se potýkají s nedostatkem fyzického zlata. Příkladem za všechny byla prý banka JP Morgan, v jejíchž trezorech se momentálně nachází jen zlomek zásob z počátku letošního roku. Doplnit stavy drahého kovu však není zdaleka tak jednoduché, jak by se při současných cenách mohlo zdát. Americká megabanka zoufale shání zlato, kde se dá. A to klidně kilo po kile.

Boje v Iráku poslaly světové ceny zlata k třítýdennímu maximu

Ovšem ten, kdo by se rozhodl nakupovat zlato i zde v Česku, má celou řadu možností. Nutno však dodat, že v posledních týdnech cena zlata světově letí nahoru. Proč? „Příčinou jsou boje v Iráku a dobytí významných území povstalci. Tím rostou ceny stříbra, zlata a ropy. Zlato díky tomu poprvé od letošního 27. května překonalo opět hranici 1 280 dolarů za unci,“ řekl ParlamentnímListům.cz Libor Skalský, vedoucí obchodního oddělení společnosti Nakupzlato.cz.

Jak dodal, cena zlata začala stoupat už po dobytí Mosulu 10. června a 16. června dosáhla hodnoty 1 283,50 dolaru za unci. Odborníci proto nyní čekají, jak bude pokračovat nejen samotný konflikt, ale i vývoj ceny zlata.

„Dělí se přitom na dvě skupiny. Podle první bude vzestup ceny krátkodobý a růst evropské i americké ekonomiky ho srazí zpět. Další čekají, že boje budou pokračovat a cena ještě stoupne. Upozorňují přitom i na stále napjatou situaci na Ukrajině,“ doplnil Skalský.

Podle analytiků zlato brzy může překonat i 1 300 dolarů

Například podle analytika Société Générale Robina Bhara je možné, že pokud se konflikt v Iráku dál vyhrotí, zlato poprvé od 19. května překoná hranici 1 300 dolarů za unci. Zároveň upozorňuje a upřesňuje, že růst ceny zlata může ovlivnit již zmiňovaná situace na Ukrajině, kde proruští separatisté v noci na 14. června sestřelili ukrajinské vojenské letadlo se 49 lidmi na palubě.

Zlato nejčastěji u nás nakupují muži mezi 40 a 50 roky

Společnost Zlaťáky.cz, která je v Česku největším obchodem se zlatem, se zajímala o zvyky Čechů při jejich nákupech. Zpracovala dokonce průzkum, v rámci kterého zjišťovala, jaké charakteristiky má člověk, který v České republice nakupuje fyzické zlato. Dá se přitom uvést, že se jedná o muže, nejčastěji ve věku 41 – 50 let, který žije v Praze nebo na jižní Moravě. Zůstaneme-li u čísel přímo z českých a moravských luhů a hájů, pak výzkum zaměřený na nákupy zlata ukázal také toto:

Ač podíl 22 % není ve srovnání s jinými formami investování vůbec špatný a ženy se o problematiku nákupu zlatých slitků či mincí zajímají čím dál více, přece jen muži stále udržují značný náskok v podobě zastoupení ve výši 78 %. U věkového rozložení je překvapující kategorie do 20 let s podílem 11 %. Rozdíly v zastoupení jednotlivých krajů dosahují již většího rozptylu. Karlovarský a Pardubický kraj s jedním procentem, naproti tomu Praha s 24 %.(Průzkum byl zpracován v měsíci dubnu 2014. Data byla čerpána ze zákaznické databáze společnosti LINK Holding, a. s. Použitý vzorek čítal několik set tisíc dat, pozn. red.)

Cizinci v Česku zlato též nakupují – a dominují Asiaté a Rusové

A jelikož jsme se v tomto článku významně věnovali Číně, musel nutně dotaz redakce směřovat i k tomu, zda třeba i naše české firmy zaznamenávají větší poptávku po zlatě a drahých kovech ze strany Asiatů. „Naše společnost obsluhuje na českém trhu zhruba 5 procent klientů ze zahraničí. Pokud bych měl blíže rozklíčovat toto složení zákazníků, budou to z velké části Rusové a Asiaté. Ti tvoří více než 50 procent naší zahraniční klientely,“ prozradil Jan Žák.

Toto demografické určení má podle něj svůj přirozený význam. Pro obyvatele Blízkého východu a Asie je investice do drahých kovů jednou ze základních složek jejich aktiv. Poučeni historií tak velice efektivně dokáží vyhodnotit možná rizika novodobých finančních a kapitálových rizik. Důkazem tomu je i fakt, že se roku 1899 připojili ke státům, které patřily do nově vzniklého měnového systému tzv. „zlatého monometalismu“. Čína se ještě nějakou dobu potýkala se stříbrným bimetalismem, avšak roli zlata později také přiznala za nejvýhodnější.

Pád dolaru, katastrofa USA, nástup východních velmocí: Spekulace o zvratu poměrů ve světě

V tom, že se Evropa, ale i Spojené státy, nacházejí v době zlomu, se nedávno na mezinárodní konferenci, která se uskutečnila v Praze, shodlo hned několik ekonomů a odborníků z řad finančních analytiků. Upozorňovali však svorně též na další fakt: že možná nadvláda starého kontinentu a USA nad zbytkem světa postupně bude uvadat a přemístí se na východ – hlavně do Asie.

„Evropa i svět stojí na prahu nového fundamentálního nastavení dimenzí, ve kterých žijeme, či jsme byli zvyklí žít. Svět v podobě, jak ho známe, se zrodil ke konci 2. světové války, dokázal přežít i ‚studenou válku‘. Po jejím ukončení nastoupila globalizace, do které se zapojilo po roce 1989 i dosud stojící stranou Rusko svojí šestinou světa, kterou zaujímá. I to byl další počin ke změnám světové ekonomické struktury. Ovšem krize v letech 2007 až 2008, která postihla veškerý svět západní civilizace, vyvolává otázky, zda vůbec bude možné se do toho stavu, který byl nastolen před touto krizí, vrátit,“ uvedl politolog Michael Romancov, který přednáší na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií na Univerzitě Karlově.

Západní svět je ohrožen. Přichází čas „Východu“?

Konstatoval též, že západní svět, tak jak se vyvíjel v posledních 500 letech a ovlivňoval chod na celé planetě, je ohrožen. „Na začátku 90. let se objevila varování a hlasy, že se síla, která spočívala v euroatlantickém spojení a kultuře, přemístí do jiných částí světa. Adeptem na to, kam, je Čína – protože ta je schopna fungovat jinak než dosavadní svět. Pro ty země, které mají otevřenou ekonomiku, jako Česká republika, je nutné si uvědomit, jak moc jsme v rámci toho globálního světa na okolí a všech trendech závislí. Vše, co se totiž děje kdekoli na planetě, nás může ovlivnit,“ upozornil též Romancov na zmiňované konferenci nazvané symbolicky Evropa ve zlomovém období.

To, do jaké míry nejde o plané výhrůžky či strašení, pak napovídá realita. Hovoří se totiž o tom, že americký dolar nečekají dobré časy a zřejmě se brzy může opět zatřást. Proč? Podle nedávno zveřejněných informací ruského ministerstva financí jsou čínské společnosti připraveny na transakce s Ruskem. Avšak ty proběhnou v rublech a jüanech, nikoli, jak tomu bylo dříve, tedy v dolarech.

Americký dolar prý nečekají dobré časy….

„Začátek operace v národních měnách může dát impuls k dalšímu rozvoji hospodářské spolupráce mezi Ruskem a Čínou,“ řekl koncem letošního května ruský ministr financí Anton Siluanov, což zaznamenaly i ruské zpravodajské agentury, včetně významné ITAR-TASS. Podle ruského ministra jsou čínské společnosti připraveny investovat do ruských infrastrukturních projektů na Dálném východě.

Když k tomu přidáme v ekonomických kruzích veřejně známou pravdu o tom, že Čína není nejšťastnější z toho, že rezervní světovou měnou je stále americký dolar, a to, že stejný názor má i Moskva, pak je tento krok vyústěním, které o další krok posouvá výše uvedené úvahy k realitě.

I proto se objevují již i v některých zahraničních médiích ekonomické komentáře, které naznačují, že hegemonie amerického dolaru se stává minulostí. Pochopitelně se v komentářích i argumentuje: například obrovskou zadlužeností USA. Ptají se pak, zda může být měna takto zadlužené země rezervní? I proto je zřejmé, že se schyluje (anebo možná již běží) k boji, jak tuto měnu v pozici rezervní měny udržet nadále. Jaké zbraně budou obrazně řečeno využity a jaké šance z toho budou plynout, ukáže čas.

Válka o to, kdo bude vlastnit rezervní měnu, je v plném proudu?

Například americký byznysmen Russo Winter pro Russia Beyond the Headlines tvrdí, že válka o rezervní měnu je již v plném proudu. A vede ji Čína, která podle něj už zaútočila na dolar.

Vytvořilo se tím jakési „pásmo jüanu“, ve kterém je v současné době Rusko, Írán, Angola, Súdán, Venezuela a Čína. Všechny tyto země se dohodly, že budou platit mezi sebou jüanem, a to (zatím?) hlavně za ropu. Nejde přitom o malý obchod – ale přibližně o 5 milionů barelů, za které se už nebude americkým dolarem platit.

Pro potvrzení trendu pak nahrává i krize na Ukrajině a vše, co se kolem ní vyvíjí ve zbytku světa. Těžko říct, zda k rozhodováním vedla hrozba avízovaných sankcí vůči Ruské federaci, či zda za tím stálo strategické uvažování a přesměrování toků. V každém případě Rusko začalo tlačit na obchodní dohody, které minimalizují účast (a vliv) amerického dolaru už od nástupu ukrajinské krize.

Je potřeba v dolar věřit jako v druh náboženství. Pokud dojde k otřesení víry….

Poprvé se začaly objevovat i úvahy o takzvaném „petrodolaru“ a jisté formě náboženství s ním propojené. Náboženství, které je však postavené na tom, aby celý zbytek světa „petrodolaru“ věřil. Pokud by se tato víra otřásla, USA hrozí hyperinflace, sociální kolaps, možná i občanská válka. Podobně, jak se takové scénáře odehrály v jiných zemích světa (například Venezuela). Ovšem s tím zásadním rozdílem, že ony země nedisponují globální rezervní měnou, varuje zahraniční zpravodajský portál zerohedge.com.

Pokud by tedy Rusko pokračovalo ve svých snahách dostat dolar do minulosti a nahradit ho bezdolarovým systémem, otevřel by se svět, který má již i svůj název: de-dolarizovaný. Tedy bez dolaru. A jak potvrzují i otevřené zdroje, tento tah na bránu z Východu pokračuje krok po kroku dál.

Rusové mají plán na posílení role rublu

Například Hlas Ruska koncem dubna s odkazem na ruské tiskové zdroje informoval, že ministerstvo financí této země je připraveno spustit plán na radikální zvýšení role ruského rublu v exportních operacích, čímž bude redukovat podíl v dolarech denominovaných transakcí. Ruské vládní zdroje věří, že tím je jejich bankovní sektor „připraven vypořádávat rostoucí počet v rublech denominovaných transakcí“.

Při rešerši zpráv z posledních týdnů pak nelze z této oblasti přehlédnout ani informaci tiskové agentury Prime, která oznamuje, že ruská vláda již 24. dubna letošního roku zorganizovala speciální schůzi věnovanou nalezení řešení, jak se zbavit amerických dolarů v ruských exportních operacích. Povolala špičkové experty z energetického sektoru, bank a vládních agentur a padlo navržení četných opatření. Ta byla odezvou na americké sankce.

Schůzce o „de-dolarizaci“ (jak nazývají tento jev zatím převážně zahraniční média) předsedal první místopředseda vlády Ruské federace Igor Šuvalov. Je tedy patrné, že Moskva myslí své záměry na zastavení použití dolaru nesmírně vážně.

Čím víc bude Západ proti Rusku útočit, tím ho nutí obracet se k Východu

Zdá se tedy, že situace se dostává do slepé uličky – tedy minimálně pro současný euroatlantický svět, jak ho dosud známe. Čím víc bude Západ k Rusku vyvolávat nesmiřitelné konflikty a čím víc ekonomických sankcí po něm bude házet, tím více bude Rusko v čele s Putinem nucené uhýbat od obchodovacího systému denominovaného v amerických dolarech. Zároveň pak ale bude stále více vstřícné k Číně a Indii.

Důkazem toho je zpráva z 20. května, z které vyplývá, že ruský Gazprom a čínský CNPC oznámily, že po desetiletí vyjednávání tyto dva národy podepíší smlouvu na třicet let v hodnotě zhruba 400 miliard amerických dolarů. Podle všeho je to jen první vlaštovka obchodního i politického partnerství mezi Čínou a Ruskem. I když zatím je stále ještě Evropa největším ruským energetickým trhem (vloni koupila více než 160 miliard kubických metrů ruského zemního plynu), dá se očekávat, že nyní Putin využije každé příležitosti, aby diverzifikoval ruské dodávky plynu tímto směrem a naopak zvýšil svou přítomnost na asijském trhu. A ten je obrovský. „Jen vloni Čína spotřebovala asi 170 miliard kubických metrů zemního plynu, přičemž se očekává další růst. Do roku 2020 ho podle odhadů bude spotřebovávat 420 miliard kubických metrů ročně,“ uvádí server zerohedge.com, z něhož se často objevují články i na českém webu alternativního zpravodajství AC24.

I astroložka před ekonomickými problémy USA varovala

Jako perličku lze připomenout i něco z kategorie mezi nebem a zemí. I když by to seriozní kruhy asi odmítly, pravdou je, že na složité budoucí roky v oblasti ekonomiky v USA upozornila totiž před časem ParlamentníListy.cz i astroložka Eva Prokešová. Ta se totiž zabývá i horoskopy států a všímá si jejich politických dopadů. Ostatně to, že vystudovala mezinárodní vztahy, jí k tomu dává předpoklady.

Prokešová totiž při dotazu, jakým směrem se bude vyvíjet situace na Ukrajině, poznamenala, že k pochopení budoucího směru je dobré nahlédnout i do horoskopů Ruska a USA. „To jsou velcí hráči, kteří stojí na pozadí dění. A jim se v jejich horoskopech dějí věci! Dokonce v časové shodě, jen s opačným znaménkem. Zdá se tak, že z pohledu osudu jsou karty jasně rozdané. Přejí nyní Rusku a stojí proti Americe. A to pravděpodobně na delší dobu, než si teď umíme představit a jsme ochotni si připustit,“ varovala astroložka. Podle ní v těchto měsících Rusko testuje situaci a zkouší svoji sílu. Pro věci příští.

„Rusko je v přípravné fázi na příští rok. To pravé dění začne až s únorem 2015 a vydrží ve velké intenzitě až do roku 2018. A nutno konstatovat, že takovou řadu úspěšných roků, jakými budou tyto, Rusko dlouho nezažilo,“ předpověděla Eva Prokešová.

A upřesnila, co se dá v nejbližších měsících čekat.

„V březnu dostalo Rusko příležitost k politickému zúročení svého mocenského postavení. Již na konci dubna a v květnu se chování Ruska vrátí k původní přímočarosti a samozřejmosti. A bude dál testovat svůj vliv na mezinárodní prostředí a na svět. Od června do září se bude Rusko držet zpátky a bude se věnovat vlastním problémům. Není si totiž samo jisté dalšími kroky a podporou ostatních států. A protože necítí a nebude cítit na své jednání pozitivní odezvu, bude vyčkávat,“ popsala dále ParlamentnímListům.cz žena, která astrologii ráda mísí s politikou.

Vyčerpané Spojené státy ekonomické potíže prý jen tak neopustí

Všimla si i toho, že Spojené státy jsou též v přípravné fázi na rok 2015. „Od března 2014 s obavami sledují, co se děje ve světě, a vydrží jim to až do listopadu následujícího roku. Nesouhlasí, ale nemohou s tím nic dělat. Je to další ze série problematických tranzitů, které běží horoskopem USA jeden za druhým od roku 2008. Šest let je dlouhá doba a Spojené státy začínají být vyčerpané. V roce 2015 se k tomu přidají ještě zásadní problémy s financemi, které převáží,“ upozorňuje Prokešová. A jak potvrzují řádky výše, svorně i s renomovanými ekonomy, politology a analytiky.

„Od dubna je jasné, že jakákoliv shoda – vyjednávací, názorová – je vyloučena. A přijdou pocity ohrožení. Vedle toho i zákulisní politická vyjednávání a rozhodnutí a příprava alternativních variant. Od května je jasné, že v tom celém sehrají roli i peníze. Finanční situace USA je totiž ohrožena, začíná se houpat, i když zatím snesitelně,“ popsala Prokešová.

Zamyslela se i nad tím, co bude příčinou špatné finanční situace Spojených států, kterou jí prý hvězdy ukazují. „Mohla by to být hrozba nesplácení ruského dluhu. Je to ale jen první signál, v následujícím roce se finanční problémy USA ještě výrazněji prohloubí. Od letošního června pak přesto ale nastane ticho před bouří. Další problémy přijdou už na podzim 2014,“ shrnula astroložka.

A vše postupuje možná už i mílovými kroky…

Důkaz toho, že se věci dávají do pohybu, se dá vyčíst i z informací, které tento týden ve středu přinesl Hlas Ruska. Informuje totiž o tom, že Čína a Japonsko se domluvily, že se vzdají použití amerického dolaru ve vzájemném vyrovnání. Experti podotýkají, že někdejší síla americké měny, která se rozšiřovala na celý svět, bude brzy patřit minulosti.

Směnu japonských jenů za čínské juany a naopak se chystají obě země provádět na měnových trzích Tokia a Šanghaje. Dříve se to dělalo s přihlédnutím ke kurzům obou měn vůči dolaru, teď bude směna přímá. Podle názoru ekonomů  to Japonsko a Čínu zbaví navíc ztrát způsobených výkyvy kurzu dolaru, které se pokaždé stávaly.

Bankéři začínají páchat sebevraždy. Podle některých už tuší velké změny

Svět financí dávno již není suchým světem čísel. Stále více se objevují spekulace o tom, kdo ho ovládá, jaké má záměry a cíle. A také jaké to může mít na lidstvo dopady. Jelikož se nyní objevuje řada hypotéz v souvislosti s několika sebevraždami manažerů světových bank, ParlamentníListy.cz zpracovaly výběr několika faktů i konspiračních teorií, které by se na tom mohly podílet.

Nutno předeslat – i fakta, která jsou zde představována, až na malé výjimky nepocházejí z oficiálních míst. Je tedy třeba na ně tak nahlížet a brát je s jistým nadhledem. Část z nich se však objevila například v úspěšném světovém knižním bestselleru Michaela Morise Co nesmíte vědět, jiné lze najít na různých (i českých) webech, zabývajících se formou alternativního zpravodajství.

Osud měny je vždy osudem národa. Blíží se světová měna?

Finanční expert Franz Pick prý razil větu: „Osud měny je vždy a vždy bude osudem národa.“ Když ji přizpůsobíme současné éře globalizace, potom by mohla znít takto: „Osud světové měny je a vždy bude osudem světa.“ Je skutečně nyní ve hře? A pokud ano, máme se jí bát? A může se na tom všem podílet například i vývoj na Ukrajině? Zkusme to rozplést.

„Světová měna by znamenala konec veškerých regionálních měn jako euro, dolar nebo libra. Její příznivci míní, že tato jediná měna by znamenala konec měnových krizí a směnných kurzů a tím pádem též poplatků za výměnu peněz. Znamenala by však též konec individuální svobody a konec všech liberálních a ekonomických představ. Pokud by totiž všechny státy a měny byly stejné, jednalo by se o supersocialismus nebo čistý komunismus,“ vysvětluje Michael Moris v knize, která byla přeložena do řady světových jazyků.

Světová měna nablízku stejně jako otrokářství?

A jak dodává, světová měna by znamenala to, že by všichni museli i stejně hospodařit. „Všichni by si byli rovní – až (opět?!) na pár rovnějších. Za světovou měnou by ale velmi rychle zřejmě přišel bezhotovostní platební styk. A právě tím by se nakonec z každého účastníka udělal ovladatelný otrok systému,“ varuje autor knihy.

Podle něj přitom stačí se podívat do Evropy. „Zavedení eura přineslo v rozporu se všemi sliby v jednotlivých státech pouze nevýhody. Proč by tomu tedy mělo být jinak u světové měny?“ ptá se a připomíná nedávnou historii.

Již tomu bude prý pět let, kdy ruský prezident představil minci nové světové měny…

Při vrcholném setkání G8 v L`Aquila v červnu 2009 představil prý tehdejší ruský prezident Dmitrij Medvěděv minci, která měla být návrhem světové měny pro sjednocenou budoucnost. Byl to prý jasný pokus o nahrazení vedoucího postavení dolaru jinou měnou.

„Tato v Belgii ražená mince byla předvedena všem účastníkům G8. Honosí se anglickým nápisem Unity in Diversity (Jednota v rozmanitosti). Je dokladem toho, že jsou již mincovny na nástup jednotné světové měny připraveny? Podle jedné zasvěcené osoby, se kterou jsem měl možnost hovořit, Evropská centrální banka po dohodě s FED (a zřejmě též s Ruskem) přinejmenším do roku 2007 začala s přípravami nové měny, jež původně měla vystřídat již v letech 2011 či 2012 euro. Nestalo se tak. Proč, to se lze jen domýšlet,“ uvádí dále Moris.

Konstatuje též v těchto souvislostech, že Rusko, Indie i Čína již delší dobu zpochybňují budoucnost dolaru jako hlavní světové měny. „Čína od roku 2009 apeluje na to, aby byl dolar nahrazen skutečnou světovou měnou, kterou by mohl vydávat Mezinárodní měnový fond, díky zvláštním právům čerpání. To jsou práva, která vycházejí z čerpání bezhotovostní měny, která má MMF povolena již od roku 1969,“ podotkl ještě autor knihy Co nesmíte vědět.

Dluhy, které již systém nemůže zvládnout

Pojďme však dál. Spisovatel připomíná, že Banka pro mezinárodní platby (BIZ) ve zprávě z března 2010 oznámila, že všechny členské státy světa jsou natolik beznadějně zadlužené, že stávající finanční systém vlastně už nepůjde zachránit. Ukazuje, jak od roku 2007 během následujících 4 let stoupaly dluhy v různých členských zemích. Opět to tak prý zapadá do informací všech velkých organizací spojených s bratry Rockefellery (Spojené národy, BIZ a MMF), které zveřejňují neochvějně další a další data, jež mají doložit, že nástup světové měny je nevyhnutelný.

Tempo globálního zadlužování však od doby, kdy Moris psal knihu Co nesmíte vědět, ještě zrychlilo. Částka zadlužení vyrostla od prvních příznaků finanční krize v posledních letech o více než 40 procent na 100 bilionů amerických dolarů. Vlády světa totiž byly nucené si půjčovat, aby své ekonomiky vytáhly z recese, zatímco společnosti využívaly výhod rekordně nízkých úrokových sazeb. Vyplývá to z jedné z posledních zpráv Banky pro mezinárodní platby – vypořádání (BIZ).

Skok v zadlužení, jak ho změřila v Basileji ve Švýcarsku sídlící BIZ ve svém aktuálním kvartálním přehledu, je přitom téměř dvojnásobkem amerického hrubého domácího produktu…

Víte, kolik je na světě skutečných peněz? Jen 7 procent z celého objemu…

„Pro šedé eminence z řad finanční elity by světová měna byla zcela jistě krokem k totální kontrole. Při existenci jediné měny se totiž množství peněz v oběhu dá lehce manipulovat, vyrábět i inflaci, jak se zlíbí. K jiné měně utéct nelze. Není. Nehledě na to, že světová měna by skutečně brzy znamenala, jak jsem naznačil, spíše bezhotovostní platební styk,“ pokračuje dál Moris. A přidává zajímavost: Víte, kolik peněz, s kterými se nyní ve světě obchoduje, je skutečných? Maximálně prý pouhých 7 procent.

Sebevraždy – vědí bankéři něco, s čím nejsou schopni žít?

Je tedy zřejmé, že poslední roky jsou pro ekonomy i politiky rozhodně velmi těžké a složité. Hospodářská recese drtí velkou část světa a odráží se v mnoha oblastech. Jenomže přísné regulace ze strany vlád, ztráta renomé či podlomené „finanční zdraví“ bank – to nejsou jediné potíže, jež sužují světový finanční sektor. V poslední době se v médiích objevují i další negativní zprávy. Bankovní domy totiž čelí vlně sebevražd.

Od začátku letošního roku se už sedm lidí z nejvyšších pater světového bankovnictví dobrovolně rozhodlo skoncovat se životem. Co vlastně za tím stojí, že si bankéři sahají na život? To nedokážou rozlousknout ani novináři, ani odborníci. Alespoň ne veřejně a oficiálně. Možná nejblíže pravdě bude ale teorie o tom, že příčina se může skrývat v rozsáhlém vyšetřování bank, které vlády a úřady spustily takřka souběžně s vypuknutím finanční krize.

Při tom inspektoři odhalili praní špinavých peněz či rozsáhlé manipulace na akciových a komoditních trzích. Jak uvedly před několika dny Novinky.cz, podle Christine Mourtierové z Americké nadace pro prevenci sebevražd za tím může stát též takzvané „uklízení“ v bankovnictví. To lze přeložit jako propouštění desítek tisíc zaměstnanců – mimo jiné třeba i těch, co pracují jako investiční bankéři na Wall Street.

A opět je na scéně – globální konspirace?

Zajímavé informace o tom, co vše může být ale ve hře, přinesl též nedávno i alternativní zpravodajský server AC24. Ten informoval o bývalé vedoucí poradkyni Světové banky Karen Hudes, která strávila několik posledních let svého života úzkou spoluprací s vynašeči celého světa, aby vrhla světlo na to, co nazývá „globální konspirací“.

Hudes, prý ještě v době, kdy pracovala pro Světovou banku jako člen jejího právního týmu, odhalila tolik korupce, že už dále nevydržela mlčet. Postupovala poté řádnými cestami, aby svá zjištění ohlásila. Jenomže její požadavky byly ignorovány všemi místy, na která se obrátila. A tak prý udělala to, co by udělal každý poctivý člověk. Vyšla s tím na veřejnost například v interview s Future Money Trends.

Karen Hudes v rozhovoru, kde se nevyhýbala ani tématům jako hrozící světový finanční kolaps, bankovní machinace na nejvyšší úrovni, Snowdenovi, falešným vlajkám, bývalým americkým prezidentům a jejich podivným úmrtím i tajemstvím Vatikánu, mnohé šokovala. Přesto lze na zmiňovaném webu i v češtině některé její výroky číst. ParlamentníListy.cz z nich vybírají pouze ty, které se týkají financí a ekonomiky. Úsudek si pak musí každý čtenář udělat sám.

  • Ty banky, které jsou příliš velké, aby padly, ty ve skutečnosti tvoří jediný bankovní kartel. A tahle skupina všeobecně skupuje politiky. Existují takové tajné společnosti jako maltézští rytíři, a ty lidi povyšují a zajišťují, že takoví lidé se pak stávají strážci přístupových bran.
  • Pokud by se dovolilo, aby došlo ke ztrátě důvěry v americký dolar, vstoupili bychom do čehosi podobného temnému věku. Nebyli bychom schopni platit za mezinárodní obchod. Měli bychom tu mor… Měli bychom tu masové hladovění…

Jako úplnou tečku všem výše uvedeným „tak trochu jiným“ informacím lze pak připomenout i fakt z kategorie též odborníky a vědci ignorované a mnohdy vysmívané. Astroložka Eva Prokešová, která se však zároveň zabývá i mezinárodními vztahy a ekonomikou, což bylo oborem, který vystudovala, totiž při dotazu ParlamentníchListů.cz na to, co vše může mít za následek krize na Ukrajině, prozradila mimo jiné i následující věci, které prý vidí v postavení hvězd a planet pro příští roky.

Spojené státy jsou vyčerpané. A to ještě prý není konec…

Prokešová si všímá například toho, že Spojené státy jsou v přípravné fázi na rok 2015. „Od března 2014 s obavami sledují, co se děje ve světě, a vydrží jim to až do listopadu následujícího roku. Nesouhlasí, ale nemohou s tím nic dělat. Je to další ze série problematických tranzitů, které běží horoskopem USA jeden za druhým již od roku 2008. Šest let je dlouhá doba, a proto Spojené státy začínají být vyčerpané. Těžké období jim ale nekončí. V roce 2015 se k tomu přidají ještě zásadní problémy s financemi, které budou naprosto dominantní,“ upozornila Prokešová.

Podle ní situace na Ukrajině je i zákulisním bojem mezi dvěma velmocemi – Ruskem a USA. Budou tedy i v následujících týdnech probíhat různá zákulisní politická vyjednávání a rozhodnutí a příprava alternativních variant.

„Od května je jasné, že v tom celém sehrají roli i peníze. Finanční situace USA je totiž ohrožena, začíná se houpat, i když zatím ještě snesitelně,“ popsala ParlamentnímListům.cz Prokešová.

Podle ní těžko zvládatelné finanční problémy přinese Spojeným států ale už rok 2015.

Ameriku čeká nová etapa dějin. A svět hubené roky, varuje astroložka

„Načne se tím další kapitola jejich dějin. Naposledy se podobným způsobem nadepisovala kapitola v roce 2001, kdy útoky na Dvojčata zavdaly prostor pro kontrolu v řadě oblastí pod hlavičkou obrany proti teroristickým útokům. Teď přijdou problémy s dolarem, které potrvají – a ráda bych byla, abych se pletla ve výkladu – někdy do roku 2022. A protože USA jsou silnou ekonomikou a dolar je významná rezervní měna, o své problémy se s námi – tedy zbývajícím světem rychle podělí. Odhaduji, že na EU dopadnou s ročním až dvouletým zpožděním, pak se to začne týkat i nás tady v Česku,“ varuje astroložka před ekonomickým výkyvem, o kterém však mluví i řada odvážných ekonomů.

Důsledkem toho prý bude, že do roku 2022 musí lidstvo počítat s tím, že možná potrvají takzvané „hubené roky“.

Přijde období růstu. Ale co se stane před tím?

„Ekonomicky to opravdu nebude nic moc. Když bych se měla rozmáchnout hodně do budoucna, tak někdy po roce 2026 čekám cosi jako devadesátá léta minulého století. Asi se předtím ale musí něco stát, aby bylo zase z čeho růst,“ uzavřela Prokešová svůj výhled do budoucnosti.

Co by se mělo před tím odehrát, však neupřesnila, a tak je na každém samotném, aby si dosadil budoucí vývoj a jeho možné scénáře.

Český miliardář: Současný systém trápí lidi. Vlivné skupiny stojí za vším

Podle úspěšného podnikatele Libora Malého by přiznaná vláda ve formě plutokracie mohla být přínosem. Vlivné skupiny by přestaly za sebe nasazovat poslušné politiky a samy na sebe by vzaly zodpovědnost za chod společnosti. Upozornil však i na rizika. Klíčový by byl v takovém případě morální kredit člověka. „Pokud jde ‚nízkému‘, i když mocnému člověku o moc, je to pro společnost nebezpečné,“ řekl ParlamentnímListům.cz.

Poté, co se na serveru ParlamentníListy.cz rozvinula díky profesorovi ekonomie Milanu Zelenému diskuse o tom, zda žijeme aktuálně v kapitalismu či spíše plutokracii, ozval se i další člověk, který nad touto otázkou přemýšlí. Libor Malý, úspěšný podnikatel a také buddhista, který pravidla buddhismu využívá i při své práci. A tu momentálně cílí v jednom svém projektu k tomu, aby lidé mohli být schopni fungovat bez peněz.

Plutokracie je systém vládnutí založení na penězích. V poslední době upozorňovali na to, že taková situace ve většině zemí světa nastává, například aktivisté z hnutí Occupy či Anonymous. Rizika si všímá ale i hlava katolické církve, papež František. Jak to je – žijeme tedy v demokracii a kapitalismu? Světoznámý ekonom Milan Zelený říká, že to, v čem se většina civilizace nyní nachází, už skutečně kapitalismem není. Stejně tak vyslovil i jisté problémy demokracie. V tom se s ním shoduje i Libor Malý.

Přestalo by dosazování poslušných politiků do funkcí

„Myslím si, že v dnešní době skutečně čistá demokracie neexistuje, neboť za vším a za každým stojí nějaké vlivné zájmové skupiny a bez nich člověk nemá šanci se prosadit. Plutokracie (vláda peněz, pozn. red.) může být z tohoto pohledu proto krok správným směrem,“ říká pro ParlamentníListy.cz možná pro někoho překvapivě podnikatel Libor Malý. Dodává ale i proč. „Protože vlivné skupiny přestanou za sebe nasazovat poslušné politiky, ale samy na sebe vezmou zodpovědnost za chod společnosti. Tím je systém transparentnější.“

Uvědomuje si však to, že jako mnohé, i toto má samozřejmě svá rizika. „Jak jsme třeba viděli u Berlusconiho v Itálii. Přitom ale právě tento případ ukazuje na to, co považuji za to klíčové – na morální kredit člověka. Pokud jde ‚nízkému‘, i když mocnému člověku o moc, je to pro společnost nebezpečné. A je jedno, zda systém v takovém případě vypadá jako demokracie či plutokracie. Pokud jde ‚ušlechtilému‘ člověku o službu společnosti, je to společnosti ku prospěchu, opět ať už jde o demokracii, či plutokracii,“ zamýšlí se dále buddhista a podnikatel v jedné osobě.

Demokracie nezaručuje, že se do čela země dostanou vždy morálně vyspělí

Podle něj mentální či morální vyzrálost je tedy to, co činí veřejné činitele užitečnými, nebo nebezpečnými pro společnost. Ne však pro společenský systém. „A demokracie očividně dnes nezaručuje, že se do čela země dostanou vždy ti morálně vyspělí, ba právě naopak. Stačí pohlédnout směrem k Pražskému hradu…“ uzavřel pro ParlamentníListy.cz Malý.

Krédo Libora Malého, které v životě uplatňuje, ho dovedlo hodně vysoko. Stál totiž u zrodu a v čele společnosti, která provozuje služby na elektronickém trhu práce. V prosinci 2011 pak prodal tuto firmu finské skupině Alma Media za bezmála miliardu korun. Mohl by tedy odpočívat a užívat si peněz. Přesto se věnuje dalšímu svému nápadu – rozvíjí myšlenku nového společenského systému, který by fungoval bez peněz. V den, kdy se očekával konec světa, tedy 21. prosince 2012, spustil projekt hearth.net, díky kterému si mohou lidé vzájemně nabízet své služby tak, že oficiální platidla zůstávají stranou.

V souvislosti s touto osobností je možné též připomenout, že klíčové myšlenky Libora Malého jsou: Vše je dobré; respektuji okolnosti a dělám to nejlepší; každý čin či rozhodnutí má své důsledky, kterým neuteču; aby bylo dlouhodobě co brát, musí se adekvátně dávat.

Malý přiznal v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz již před časem, že i jemu se zdá, že současný společenský systém má vážné trhliny, a tak je třeba přemýšlet o tom, co by ho mohlo nahradit. Neobejdeme se podle něj bez propojení světa.

Systém založený na tom, že každý hledí jen sám na sebe

„Je přirozenější následovat to spojování, než se odtrhovat. Dnes je spousta lidí úspěšných, protože jsou schopni v tom sbírání těch věcí – mají toho hodně, ale nejsou šťastní. Proč? Protože i oni jsou obklopeni lidmi, kteří číhají na okamžik, kdy budou moci pro sebe vzít něco od nich. Žijeme ve společnosti obklopeni lidmi, před kterými se musíme strachovat, kdy vám něco seberou. Tak je ten současný systém založený – každý hledí jen sám na sebe. U nás – naší myšlenky, je to vyřešené tak, že místo, abych já bral, tak dávám. Jak dlouho může trvat, než lidé skutečně pochopí princip nového systému? Několik generací to podle mého nebude, ale pokud si lidé neuvědomí, co je v poslední době všechno ve hře, můžeme se dostat do neuvěřitelného chaosu. Všichni si totiž myslí, že ten současný systém tu dlouho funguje, že je daný a že se nemůže rozpadnout,“ uvedl Libor Malý.

Zmínil tak otázku, která zajímá nejednu osobnost světového dění, vědy i politiky. Ekonom Milan Zelený například upozornil nedávno ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz na to, že při hledání odpovědí na tuto otázku je třeba mít na paměti fakt, že je ale velký rozdíl mezi hospodářským systémem (ať už jde o kapitalismus, či třeba socialismus) a formou vlády. Tou může být demokracie i diktatura.

Jak dodal, ohledně kapitalismu je vzdělávání a chápání lidí většinou stále minimální. A nejde jen o záležitost posledních let. Stěžoval si na to prý už Jan A. Baťa, ve 30. letech.

I proto uznávaný profesor ekonomie připomněl, že plutokracie znamená, že vládne skupinka miliardářů. A tak to osobně on nevidí. V tom se tedy do jisté míry rozchází s názorem Libora Malého.

Profesor Zelený: Stranická ideologizace a politizace kapitalismu staví mříž lidskému rozvoji

„Mohou sice politiky i hlasy v klidu nakupovat, ale do ‚vlády‘ se – až na bizarní výjimky – sami netlačí. Spíše vnímám vládu oligarchie několika stran – partokracie – které nesdružují bohaté, ale spíše bohatství hledající oportunisty a korupčníky. Bohatí jim jen financují kampaně a kupují hlasy. Budou-li voliči tyto trendy i nadále podporovat, dožijeme se spíše plutarchie než plutokracie. Z toho pak již demokratická cesta nevede; druhým Švýcarskem se už asi také nestaneme. To vše má s kapitalismem jen málo společného. Stranická ideologizace a politizace kapitalismu staví mříž lidskému rozvoji, mění jeho normální charakteristiky a dělá z něj materialistickou atrapu, jakou kapitalismus svobodného trhu nikdy nebyl,“ pokračuje ekonom s tím, že proto je kapitalismus navždy nedokončený, vyvíjející se experiment a pro postkomunisty i státní intervencionisty nadmíru pohyblivý cíl.

I papež František apeluje: Nesmíme uctívat ten idol – peníze

Podle všeho plutokracie v jisté podobě trápí i papeže Františka. Když byl před několika měsíci na návštěvě jednoho správního střediska italského ostrova sužovaného krizí, zaznamenala agentura Reuters jeho slova k místním davům nezaměstnaných. Nejvyšší představitel katolické církve v nich dal, mimo jiné, najevo to, že jeho slova k lidem bez práce a utrpení se neomezují jen na místní podmínky.

„Není to problém jen Itálie a Evropy… Je to důsledek celosvětové volby, ekonomického systému, který s sebou přináší tuto tragédii. Ekonomického systému, který má ve svém centru idol zvaný peníze,“ zdůraznil a dodal: „Nechceme tento globální ekonomický systém, který nám přináší tolik utrpení. V centru (ekonomického systému) musejí být muži a ženy, jak tomu chce Bůh, nikoli peníze.“

Je tohle ještě kapitalismus? Slavný profesor o celosvětové zlodějně, korupci a diktátu vyvolených

Je to ještě kapitalismus? Nad tím se zamýšlejí aktivisté z Occupy a Anonymous, když kritizují systém za to, že je systémem vlády peněz… Světoznámý ekonom Milan Zelený zase říká, že to, v čem se většina civilizace nachází, už skutečně kapitalismem není. A zamýšlí se nad tím, co je to „plutokracie“.

Zatímco si řada lidí klade otázku, zda kapitalismus opravdu končí, objevují se názory, že v kapitalismu, ba možná ne zcela ani v demokracii, vlastně naše společnost nežije. Společenský systém, v kterém se nachází většina civilizace, se prý jmenuje jinak – plutokracie či vláda peněz.

Pokud tomu tak je, zjednodušeně řečeno jde o systém, ve kterém vládnou peníze. ParlamentníListy.cz se proto zeptaly pro upřesnění toho, jak na podobné názory nahlížet, světově uznávaného profesora ekonomie Milana Zeleného.

Hned na počátku vysvětlil ekonom Milan Zelený to, že při hledání odpovědí na tuto otázku je třeba mít na paměti fakt, že je velký rozdíl mezi hospodářským systémem (ať už jde o kapitalismus, či třeba socialismus) a formou vlády – tou může být demokracie, ale i diktatura. „A tyto rozdílné instituce je lépe nesměšovat. Podobný rozdíl je mezi tím, co se hlásá de jure a co existuje de facto, tj. co se voličům říká a co se pak ve skutečnosti dělá,“ poznamenal na úvod Zelený.

Jak dodal, ohledně kapitalismu je vzdělávání a chápání lidí většinou stále minimální. A nejde jen o záležitost posledních let. Stěžoval si na to už Jan A. Baťa, ve 30. letech.

O soumraku kapitalismu se hovořilo již v 30. letech

Ten už tehdy uvedl, že banky jsou spíše upíry nežli pařeništěm podnikání. A lidé, kteří do toho nevidí, jako žurnalisté a podobně, tomu potom říkali (už tehdy!) „soumrak kapitalismu“.

„Tenhle ‚soumrak‘nebo dokonce ‚smrtelné křeče‘ kapitalismu není tedy pro evropské myšlení nic nového. Osobně dávám přednost výrazu svobodný trh než Marxovu kapitalismu; případně kapitalismus svobodného trhu. V tomto smyslu se žádný konec kapitalismu nekoná, protože kapitalismus není ideologie. Kapitalismus totiž není ideologickým protipólem socialismu. Kapitalismus nikdo nevynalezl, nemá žádného Marxe, nesnáší hesla, propagandu či gigantické fotografie kandidátů. Kapitalismus je systém svobodného trhu, přirozený a spontánní, který se vynořuje vždy a samovolně, když tlak a omezení státních a stranických ideologií povolí či opadnou. Už Comenius nás učil, že Omnia sponte fluant (Vše ať samo plyne),“ vysvětluje dál pro ParlamentníListy.cz ekonom Zelený.

Státní politické intervence ničí přirozené signály trhu

Podle něj je kapitalismus tedy rozvíjející a přizpůsobující se systém, nestěsnaný do pouček, dogmat a sloganů. Nevejde se a nikdy se nevešel do učebnic. „Jeho doménou je akce, práce, úsilí a snaha vyniknout – tedy nikoli státní makrosvět byrokratů, ale soukromý mikrosvět podnikatelů a podnikání. Kapitalismus nesnáší byrokracii, vzkvétá na důvěře, spolupráci a pragmatických cílech. Jediné, čeho si žádá, vyjádřeno průmyslníkem Baťou, aby mu bylo dovoleno pracovat. Státní politické intervence ničí přirozené signály trhu, udělují politické výhody a nevýhody, preferují a udržují monopoly, hýčkají si majetnou třídu, která financuje stranická dobrodružství. Nechrání tržní účastníky, ale naopak, vystavují je manipulacím, lžím, korupci a instituci ‚drobného tisku‘ ve smlouvách, nabídkách a pobídkách,“ pokračuje v popisu stavu, který je pro mnohé asi velmi povědomý, známý profesor ekonomie.

Dodává, že degradace trhu je v některých společnostech tak vysoká, že se již o kapitalismu svobodného trhu hovořit ani nedá.

„V tomto smyslu tedy dochází k deformaci a degradaci kapitalismu a jeho funkcí, které stát, tak jako za komunismu, nemůže, neumí a nechce nahradit. Stát, již od vynálezu makroekonomie ve 30. letech, zasahuje do hospodářského dění na všech úrovních, s výjimkou ochrany malých a středních podnikatelů a drobných spotřebitelů. Úlohou státu je regulovat trh ve smyslu ochrany spotřebitelů a slabších či bezbranných účastníků trhu, ne intervenovat v zájmu nejmajetnějších a nejsilnějších až do té míry, že celý stát a hospodářství jsou, tak jako za komunismu, řízeny jako jeden velký, gigantický podnik. V tomto smyslu lze opravdu hovořit i o zmíněné deformaci stranické demokracie – tedy ne kapitalismu – na plutokracii,“ konstatoval dál pro ParlamentníListy.cz Milan Zelený.

Plutokracie? Spíš partokracie sdružující bohatství hledající korupčníky

A vysvětlil, že plutokracie znamená, že vládne skupinka miliardářů. Osobně to tak on prý nevidí. „Mohou sice politiky i hlasy v klidu nakupovat, ale do ‚vlády‘ se – až na bizarní výjimky – sami netlačí. Spíše vnímám vládu oligarchie několika stran – partokracie – které nesdružují bohaté, ale spíše bohatství hledající oportunisty a korupčníky. Bohatí jim jen financují kampaně a kupují hlasy. Budou-li voliči tyto trendy i nadále podporovat, dožijeme se spíše plutarchie než plutokracie. Z toho pak již demokratická cesta nevede; druhým Švýcarskem se už asi také nestaneme. To vše má s kapitalismem jen málo společného. Stranická ideologizace a politizace kapitalismu staví mříž lidskému rozvoji, mění jeho normální charakteristiky a dělá z něj materialistickou atrapu, jakou kapitalismus svobodného trhu nikdy nebyl,“ pokračuje ekonom s tím, že proto je kapitalismus navždy nedokončený, vyvíjející se experiment a pro postkomunisty i státní intervencionisty nadmíru pohyblivý cíl.

„Neumí a nemohou se do něho strefit. Lze zde opět citovat Jana Baťu: Průmyslová práce má být řízena tak, aby poskytovala všem zaměstnancům příležitost k nabytí vlastního kapitálu. První a největší organizační povinností zaměstnavatele je, aby své zaměstnance učil a vedl k vydělávání kapitálu a k tomu, aby si jej udrželi,“ doplnil i s citátem svého oblíbence Milan Zelený.

A tak, jak vysvětlil dále, v některých dnešních režimech se zaměstnanci kapitalisty nestávají a kapitálu nenabývají. „Kvůli vlastním odborům pobírají pouze mzdu – zůstávají tak těmi biblickými námezdníky. Jejich vlastní myšlení a organizace je v námezdnickém poměru udržují a od kapitalismu odrazují. Školy a zaměstnavatelé je ke kapitalismu nevychovávají. Zbavujeme se tak lidského kapitálu, tj. nejlepšího prostředku k vytváření znalostí, zkušeností a přístupů, které český podnik nutně potřebuje. Kapitalismus svobodného trhu se totiž nedá nahradit; dá se jen deformovat a degradovat,“ upozorňuje profesor ekonomie.

Kapitalismus si sami deformujeme a pak bědujeme

Podle něj je jediná cesta, jak z toho ven: „Obnovení přímé a nestranické demokracie, vyloučení peněz z politiky a nastavení ochranných regulací při zamítnutí politických intervencí by vedlo k obnově a očistě kapitalismu tak, aby úrok byl zase úrokem, cena cenou, hodnota hodnotou a člověk svéprávným (a svobodným) člověkem.“

Závěrem svého vyjádření na toto téma Milan Zelený ještě připomíná to, že kapitalismus svobodného trhu, tj. neideologický a nestranický, je přírodním jevem a tím nejcennějším odkazem, který jsme od přírody do vínku dostali. Problémem podle něj je to, že ho sami ničíme, deformujeme a degradujeme – abychom pak bědovali nad jeho skomíráním a demisí.

Plutokracie v rozšířenější zkratce

Je to taková forma vlády, u níž je veškerá moc nebo většina moci soustředěna v rukou bohaté vrstvy lidí, respektive vyšší třídy. Většinou se jedná o formu oligarchie.

Plutokracie nebyla v dějinách nikdy zavedena otevřeně, přestože některé feudální či demokratické státy zaváděly opatření, která omezovala politickou moc chudých (resp. nižší třídy) nebo zvyšovala politickou moc bohatých (možnost si koupit politickou funkci, volební cenzus apod.). Fakticky byly plutokraciemi také starověké městské státy (Athény) a také městské státy ve středověké Itálii (Benátky, Janov, Florencie), které samy sebe označovaly jako republiky, ale ve kterých chudí (nižší třída) neměli politická práva.

V propagandě fašistické Itálie, nacistické Třetí říše a v jejich satelitech byly západní demokracie označovány jako „židovské plutokracie“ a samotný termín plutokracie přímo odkazoval na Židy.

V současnosti se tento termín běžně používá pro označení systému založeného na neomezeném hromadění majetku v rukou oligarchů bez ohledu na veřejné zájmy jako zdraví obyvatel nebo životní prostředí. (Zdroj: Wikipedie)

Jak nám Evropská komise lže o obchodní dohodě, která bude mít katastrofální následky pro všechny

Plány na vytvoření jednotného trhu mezi Evropskou unií a USA umožní korporacím, aby žalovaly vlády u tajných panelů, které budou mít pravomoci větší než soudy a parlamenty

Panika se šíří v Evropské komisi jako fretky v systému zaječích nor, píše George Monbiot. Její plány na vytvoření jednotného trhu Evropy a Spojených států fungovaly tak dobře, když byly utajovány. Všechno nyní bylo prozrazeno. Po celé Evropě se lidé nyní ptají, proč se tohle děje, proč jsme nebyli konzultováni a v čím zájmu se to děje.

Je správné, že se lidé ptají. Evropská komise trvá na to, že její Transatlantické partnerství pro obchod a investice musí obsahovat toxický mechanismus, který se jmenuje Urovnávání sporů mezi státy a investory. V těch případech, kdy byl tento mechanismus včleněn do jiných obchodních dohod, umožnil velkým korporacím, aby žalovaly vlády u tajných arbitrážních panelů, které se skládají z podnikatelských právníků. Procedura se vyhýbá domácím soudům a rozhoduje bez ohledu na vůli parlamentů.

Tento mechanismus ohrozí téměř všechny prostředky, jejichž prostřednictvím by vlády mohly chránit své občany anebo přírodu. Tento mechanismus už nyní zneužívají důlní společnosti a na jeho základě žalují vlády, které se jim snaží zabránit, aby zakládaly doly v chráněných oblastech, zneužívají ho banky, které se bouří proti finanční regulaci, zneužívá ho jaderná firma, která zpochybňuje rozhodnutí Německa vypnout jadernou energii. Tabáková firma Philip Morris žaluje Austrálii, že její vláda a Nejvyšší soud si dovolily rozhodnout, že se tam cigarety budou prodávat v neatraktivních hnědozelených balíčcích s šokujícími fotografiemi nemocí, které kouření způsobuje.

Evropská komise nyní seznala, že o věci už nemůže mlčet, a tak si vypracovala strategii jak nám lhát. Před několika dny byl prozrazen interní dokument. Z něho vyplývá, že „celou komisí je nyní koordinována“ „cílená komunikační operace“. Její součástí je, řečeno děsivým jazykem Evropské komise „zvládání podílníků, sociálních médií a otevřenosti“. Evropská komise by si měla dát výraz „zvládání otevřenosti“ jako svoje motto.

Evropská komise se snaží tvrdit, že obchodní dohoda se týká „vytváření růstu a pracovních příležitostí“ a „neohrozí regulaci a existující míru ochrany v oblastech, jako je zdravotnictví, bezpečnost a životní prostředí“. Má to celé jediný problém: Prostě to není pravda.

Od samého začátku jsou motorem tohoto transatlantického partnerství korporace a jejich lobbistické skupiny, které se vychloubají, že mají možnost se podílet na psaní textu této dohody. Po velkém úsilí zjistila Coprorate Europe Observatory, že Evropská komise uspořádala k této věci 8 setkání s organizacemi z občanské společnosti a 119 setkání s korporacemi a jejich lobbisty. Na rozdíl od setkání s organizacemi z občanské společnosti byla setkání s korporacemi a jejich lobbisty tajná a žádné informace o nich nebyly zveřejněny na webu.

I když Evropská komise nyní tvrdí veřejnosti, že ochrání „právo státu regulovat“, něco jiného říká korporacím. Stuart Eizenstat, spolupředseda podnikatelské organizace Transatlantic Business Council – která je hlavním katalyzátorem celého procesu – dostal odátzku, zda firmy, jejichž výrobky regulační orgány zakázaly, budou mít právo státy za to žalovat. Ano. „Kdyby byla taková žaloba úspěšná, znamenalo by to, že by země, která výrobek zakázala, musela jeho výrobci zaplatit odškodné, anebo vpustit výrobek do země.“ Bude se to týkat i evropského zákazu mytí kuřecích mrtvol chlórem, což je kontroverzní praxe, dovolená v USA? „to je jeden příklad, jehož by se to týkat mohlo.“

Evropská komise a její členské vlády nevysvětlují, proč vůbec potřebujeme nadnárodní arbitráž. Tvrdí, že domácí soudy mohou být „zaujaté a nejsou nezávislé“. Ale o kterých soudech to tvrdí? To nesdělí. Minulý měsíc se britský ministr Kenneth Clarke pokusil smlouvu hájit a tvrdil, že „ochrana investorů je standardní součástí dohod o volném obchodu – účelem je ochraňovat investory v prostředí, kde nevládne zákonnost“. Takže proč je tento instrument v dohodě o volném obchodu mezi USA a EU? Možná je to proto, že fungující soudy jsou o hodně méně užitečné korporacím než tajné a nespravedlivé arbitrážní panely, utvořené z podnikatelských právníků.

Co se týče tvrzení Evropské komise, že obchodní dohoda přinese růst a pracovní příležitosti, to je zřejmě také lež. Barack Obama přislíbil, že americko-jihokorejská dohoda o volném obchodu zvýší americký vývoz o 10 miliard dolarů. Okamžitě se snížil o 3,5 miliardy dolarů. Dohoda měla vytvořit 70 000 nových pracovních příležitostí. Ve skutečnosti zlikvidovala 40 000 pracovních příležitostí. Bill Clinton slíbil, že Seveeroamerická dohoda o volném obchodu vytvoří v USA 200 000 nových pracovních příležitostí: ve skutečnosti zlikvidovala 680 000 pracovních příležitostí.

Co dělají naši volení zástupci? Tvrdě spí. Jedinou výjimkou jsou europoslanci britské Labouristické strany. Ti se nyní zoufale snaží mechanismus o sporech mezi investory a státy z dohody odstranit. Ostatní poslanci zůstávají v limbu. Dohoda bude ku prospěchu korporacím v Evropě i v Americe a tvrdě k neprospěchu občanů. Dohoda je nebezpečím demokracii a ochraně veřejných zájmů.

Poslanci mlčí. Mají pravdu. Potlačit naše zákony, zlikvidovat naše práva, vyšachovat parlament – jsou to jistě triviální a irelevantní záležiotsti, když uvážíme, kolik peněz by korporace mohly vydělat. Jen se o takové hlouposti nestarejme.

– Přečteno na: http://www.blisty.cz/art/71238.html