Smyčka šmírování se prý stále utahuje. A teď se navíc chystá další zákon

O hrozbě ztráty svobody se hovoří dlouho, z mnoha stran. A přesto se den po dni k tomuto stavu přibližujeme. Poukázal na to v pondělí po svém propuštění z vazby také exhejtman David Rath, když prohlásil, že jako občan se bude chtít skrze své přátelské vztahy s některými politiky mimo jiné zabývat právě otázkou ohrožení svobody.

Rath připomněl, že žijeme pod neustálým dohledem kamer, také to, že naše e-maily a telefony jsou monitorovány.

„Myslím si, že se objevuje v České republice spousta negativních jevů, které se sem dostávají ze zahraničí. Vezměte si třeba tu kauzu Snowden nebo sledování paní Merkelové. Prostě žijeme ve světě, o kterém jsme si nedávno jen četli v románech, jako je třeba Orwellův 1984 nebo od Kurta Vonneguta Mechanické piano. Ve světě, který najednou začíná být totálně pod dozorem. Neustále někdo někoho odposlouchává, sleduje, všude jsou kamery, každý váš telefon je monitorován, každý váš mail je monitorován. To je třeba jedno z témat, které si myslím, že by mělo začít čím dál tím víc rezonovat v tom veřejném prostoru, jestli to je správný směr,“ nastínil Rath před novináři svůj další okruh zájmu.

A tak se jednoho dne můžeme jen divit…

Exhejtman uvedl také to, že se politice již věnovat nehodlá, přesto vyjádřil to, před čím by se měla mít současná společnost na pozoru. „My si můžeme pořád říkat, že žijeme v demokracii, ale jednoho dne se můžeme probudit, budeme mít třeba najednou jiné politiky, kteří toto, co se teď zavede, využijí k něčemu, co mi dneska ani nedokážeme vůbec dohlédnout. Pak se můžeme všichni divit. Já jsem to částečně na sobě zažil. Byl to tedy děsivý zážitek, když zjistíte, že prostě někoho z vašeho okolí půl roku odposlouchávají v ložnicích, v obývácích… a teď ty věty z toho vytrhají a používají proti vám, tak je to dost depresivní,“ vysvětlil motivy k apelu David Rath.

Jisté je jedno, apelů tohoto charakteru je kolem nás stále více. A náznaků toho, že mohou být na místě, je také celá řada – stačí se jen kolem sebe dívat a umět si připustit i nepříjemné skutečnosti.

Pro ParlamentníListy.cz je nastínil i poslanec ČSSD Richard Dolejš. Upozornil na to, že v dnešním přetechnizovaném světě začínáme vedle jeho výhod skutečně také už doplácet na nové technologie, které mohou být zneužívány nejen státními bezpečnostními složkami, ale především soukromým sektorem.

„V tomto ohledu nikým nekontrolované a těžko kontrolovatelné šmírování je samozřejmě útokem na lidské soukromí a na základní práva a svobody. Je to však celosvětový problém, který může postupně a plíživě změnit demokratické systémy ve skrytou totalitu globálního rozměru. Pokud se o tom nebude zcela vážně veřejně hovořit, tak se tento problém bude prohlubovat, až lidé s úžasem zjistí, že například pod záminkou boje proti terorismu či proti korupci se dobrovolně a postupně zbavili své svobody a soukromí, a ocitnou se v podstatě v roli nevolníků. To je vlastně představa protagonistů Nového světového  řádu,“ varuje Dolejš.

A jak dodal, bohužel se obává, že tento proces bude těžké zcela zastavit. „Stačí se podívat do Německa a několikaleté šmírování kancléřky. Proto je nutné zpřísnit kontrolu používání této šmírovací techniky a zpřísnit tresty a mezinárodní sankce za její zneužívání. Zároveň se musí zákonem přísně regulovat soukromé bezpečnostní agentury a zefektivnit parlamentní a vládní kontrola tajných zpravodajských služeb. Na to již jako bývalý předseda parlamentní komise pro kontrolu činnosti BIS upozorňuji několik let. O nebezpečí zneužívání zpravodajské techniky v oblasti lidských práv a svobod se musí v občanské společnosti odpovědně diskutovat a postupně rozkrývat nekalé praktiky tohoto druhu, a to včetně soukromého sektoru. Ti, kdo v současné době v globálním měřítku zneužívají tuto techniku pro své mocenské a ekonomické zájmy, mají pokušení si hrát na všudypřítomného Boha, což je velice troufalé a zároveň pro lidstvo nebezpečné. Jejich konání se však může otočit proti nim. A to jim zatím nedochází. Jedná se o Pandořinu skříňku,“ uzavřel Richard Dolejš své vyjádření na toto téma pro ParlamentníListy.cz.

Piráti: Upozorňujeme na to, co ohrožuje svobodu, často…

Stejně tak si je vědomý rizika Ondřej Profant z České pirátské strany. Ví, jak snadno a rychle by mohla být svoboda ohrožena. „Taky na vše, co je možnou hrozbou, kterou mnozí v počátcích nevnímají, upozorňujeme od vzniku Pirátů. Na nebezpečí smlouvy ACTA jsme začali upozorňovat rok a půl ještě před tím, než se ve světě rozhořely masové protesty, varovali jsme před monitorovacím a vyhodnocovacím systémem INDECT a víme, že podobných systémů je kolem nás více. Obecně se dá říci, že je tragédií EU a obecně i politiků to, když nové technologie mají ti politici snahu využívat tak, jak by to cítili jako přelomové v době jejich mládí. A neuvědomují si, že svět je někde dál a že řada těch technologií ve využití, které nařizují nebo je využívají, je nebezpečná. Nebezpečná kvůli zneužitelnosti – o čemž mnoho lidí již nepochybuje. Samozřejmě, že nové technologie jsou dobré, ale měla by se hledat cesta, aby sloužily, ale nemohly škodit. A ta zatím není. Proto se obchoduje s údaji na sociálních sítích, i s údaji chování lidí na internetu, přeprodávají se informace mobilních operátorů o pohybu jejich klientů a podobně…“ popsal ParlamentnímListům.cz současný stav Profant s tím, že nikdy nemůžeme vědět, kdo se k údajům dostane a jak s nimi naloží. A v okamžiku, kdy se tak stane, může být již pozdě a škody, které by nastaly, mohou být nedohledné.

Jak dodal, on sám proto vede sérií naučných přednášek a všem, co ohrožuje či může ohrožovat svobodu, o šmírování a nebezpečí, které z toho pramení. Říká totiž, že důležitá je osvěta, aby si lidé sktuečně připustili rizika, která z toho pro ně mohou vznikat. „Zvu ty lidi na takzvané Cryptopárty a seznamuji je s tím, jak se chovat tak, aby nemuseli být současným nastaveným systémem významně poškozování ztrátou svobody,“ uvedl dál ještě Ondřej Profant.

Podobného rizika si je vědomý zcela jistě i zde již zmiňovaný Edward Snowden. I proto spustil skandál kolem tajných špionážních programů NSA, které odhalily tajné plány NATO a USA na ovládnutí světa. Očividně sedm miliard lidí na tomto světě nechce, aby byly jejich e-maily ukradeny a shromažďovány, každý telefon odposloucháván a nahráván, každý obličej sledován satelity…a každý světový politik vydírán a ovládán.

Shromáždění proti globálnímu špehování

I proto se minulý týden v pondělí a úterý (4. a 5. listopadu) po celém světě konala shromáždění odhalující globální špehování. A konala se například i v Íránu, 34 let po obsazení americké ambasády.

Po celé této muslimské zemi se shromažďovali lidé na památku obsazení amerického velvyslanectví v roce 1979, které je jinak známé jako ‚Doupě špionáže.‘ V úterý 5. listopadu se pak konal i v dalších zemích světa pochod Million Mask March sdružující příznivce Anonymous, Wikileaks, hnutí Occupy, Oath Keepers, informátory a hacktivisty na více než 430 místech po celé planety. V Praze se ho zúčastnilo zhruba 400 lidí.

Pravdou je, že ten, kdo vnímá rizika tohoto charakteru, nemůže asi přehlédnout to, že první z orwellowských vyhlášek, které mohou ukončit lehkou verzi hry na demokracii a svobodu, se již objevily a bude záležet na tom, jak budou zpracovány a interpretovány.

Vedle sledovacího systému INDECT a dalších podobných projektů nejen v Evropě, ale i ve světě, se stačí zadívat bedlivěji například na dokument Evropské unie nazvaný Rámec národních předpisů pro propagaci tolerance

V něm Rada bývalých hlav států a vládních lídrů (některá alternativní média upozorňují, že jde vesměs o členy skupiny Bilderberg), vyzvala Evropskou unii, aby vytvořila „národní monitorovací výbory“, které mají sledovat všechny občany 27 členských států EU podezřelých z jakékoli  “netolerance.”

Co je to Evropská rada pro toleranci a usmíření?

Evropská rada pro toleranci a usmíření, zkratka ECTR, je orgánem, který byl založen pod vedením bývalého člena ÚV komunistické strany a bývalého polského prezidenta Alexandera Kwaśniewského a prezidenta Evropského židovského kongresu Moshe Kantora. V radě sedí bývalý prezidenti Slovinska (Milan Kučan), Albánie (Alfred Moisiu), Lotyšska (Vaira Vike-Freiberga) a Kypru (George Vassiliou) a bývalí premiéři Španělska (José María Aznar) a Švédska (Göran Persson). Ve skupině působil též Václav Havel.

Návrh této skupiny zazněl na zasedání Výboru občanských svobod Evropského parlamentu (LIBE), kde byl představen v rámci práce Evropské unie na “Směrnici pro rovnoprávné zacházení” (ETD). Může se tedy brzy stát závazným pro všechny členské země EU.

Oč v něm jde? Zpráva ECTR hovoří o vytvoření “zvláštních administrativních jednotek”, které by měly operovat v rámci ministerstva spravedlnosti. Rovnou tedy předpokládá, že „výchovu“ bude mít pod svou gescí represívní aparát.

V pohádkách bylo zakázáno zpívat, v Evropě bude zákaz pomluv?

A ve zprávě se mimo jiné praví: „Požadujeme zákaz pomlouvání skupin, kterýžto zločin je definován jako pomlouvačné komentáře na veřejnosti, cílené proti skupině…nebo členům skupiny, s úmyslem podněcování násilí, hanobení skupiny, zesměšňování nebo její vystavení falešným obviněním.” Zpráva pak dodává, že “pomlouvání skupin” může mířit na členy skupiny v jiném období (jiné historické době) nebo místě (mimo hranice státu).

Zřejmě není tak úplně náhodou, že tato iniciativa přichází před blížícími se evropskými volbami. Nálada ve většině zemí EU je totiž stále víc protibruselská a současné elity v čele EU se právem jarních voleb do Evropského parlamentu obávají.

Ve zprávě je uvedeno i to, že trestním postihům se nevyhnou „žádné nenávistné zločiny,“ které budou zahrnovat jen “podněcování násilí”, ale třeba „neskrývané schvalování totalitní ideologie, xenofobie nebo antisemitismu“.

Někdo bude mít nárok na speciální ochranu – jenže…?

I členové zranitelných a znevýhodněných skupin by měli mít právo na zvláštní ochranu. Zvláštní ochrana může vyjadřovat jakýsi druh preferenčního zacházení. Jenže jakým způsobem může být pojato? To je samozřejmě otázka, kterou by mohla nepříjemně odhalit až nastolená realita.

Dokument dále zakazuje to, co nazývá „netolerancí“ nejen k vládám, ale také jedincům. Lze něco takového kritizovat? Ano, ale s rizikem pobytu za mřížemi či jiných sankcí.

Součástí „novinek“ je pak očekávatelná zvýšená kontrola médií, včetně těch soukromých. Vlády podle směrnice musí zařídit to, aby školy zajistily speciální kurzy tolerance, státy by měly rovněž dohlédnout, aby též noviny, magazíny, články, filmy a televizní programy propagovaly toleranci.

Vznikne nový „národní výbor“? A bude sledovat toleranci..?

Ano, uvažuje se v rámci vznešené myšlenky k nastolení tolerance, také o ustavení Národního výboru pro sledování tolerance. To by podle serveru: www.lifesitenews.com/ měl být nezávislý orgán složený z významných osob s autoritou propagovat toleranci. V popisu jejich práce by bylo vydávání směrnic a doporučení, vyjadřování názorů, ničení špatných směrnic, vydávání doporučení ke správným názorům přes média a posílení komunikace s podobnými orgány v členských státech. Dá se to pojmout i tak, že by se mohlo jednat o instituci, která by měla za úkol převýchovu a diktát toho, co každý stát bude se svými občany dělat.

Jelikož se hovoří v těchto souvislostech také často o Novém světovém řádu, který by vyžadoval absolutní kontrolu nad lidmi, je nabíledni, že se objevuje každým dnem s touto tématikou i řada konspiračních teorií. Faktem je, že moderní technologie, o kterých se lidem ještě před sto lety nemohlo ani snít, mohou – stejně jako všechny vynálezy – dobře sloužit, stejně jako se stát zkázonosné.

Svoboda je ohrožena, do akce. Fízlovací systém prý pokračuje, Piráti na nohou

Proti systému INDECT, který je plánovaným Velkým bratrem, byly avizovány protesty a demonstrace. S masovou odezvou se však zatím nesetkaly, i přesto, že „šmírovací“ systém může znamenat tvrdý zásah do soukromí všech a dokončen a zřejmě i spuštěn má být již letos. První náznaky, které by o tom mohly vypovídat, se již objevily, dle očekávání ale neoficiálně.

A tak se ve světě plánuje protest, který se má uskutečnit v červnu. Upozorňují na to „hactivisté“ ze společenství Anonymous. Ostatně byli to právě oni, kteří před systémem, který je projektem Evropské unie, varovali a detailně ho také popsali. Zda se však proti němu zvedne vlna odporu podobně jako proti smlouvě ACTA, která významně chtěla omezit svobodu internetu, zatím vůbec není jisté. Potíž je totiž v tom, že ACTA byla vnímána politicky, zatímco INDECT je představován jako vědecký projekt. A veřejnost, která proti politikům a jejich rozhodnutím protestuje poměrně v hojné míře, se proti vědcům zatím stavět (možná?) nechce.

Může se tak stát, že rok 2013 bude tedy pro Evropany přelomový. Je totiž rokem, kdy má být spuštěný projekt INDECT, který po vzoru Velkého bratra bude sledovat detailně chování všech lidí pohybujících se na veřejných prostranstvích. Možná to někomu zní jako nepodařená sci-fi, protože se o něm nahlas či ve významných sdělovacích prostředcích příliš neinformuje…

„I ta ostravská univerzita, která se na tom podílí, stáhla před časem ze svých stránek informace o projektu, které tam původně byly. Mnozí lidé stále možná ani netuší, co systém obnáší, proto chceme zorganizovat jak protesty, tak především informační kampaň,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz šéf Pirátské unie Ivan Bartoš. Jak dodal, první koncert, který by měl být i zároveň protestem proti INDECTU, se má konat 27. dubna v Brně, následovat by ho měly další koncerty v jiných městech.

Přehodit problém z politických vod do akademických jako možný únik?

Šéf pirátů Bartoš vidí kámen úrazu celého problému také v tom, že INDECT byl zařazen mezi vědecké projekty. „Obávám se, že to je velká blamáž se snahami co nejvíce projekt utajit. Na rozdíl od protestů proti smlouvě ACTA, která byla vnímána jako politická záležitost, INDECT je představován jako projekt probíhající na akademické půdě a tudíž jako vědecký projekt není politicky vnímán. Bohužel se obáváme, že to je velká chyba, poněvadž Evropská unie je politické uskupení a na projekt jdou peníze daňových poplatníků,“ varuje Ivan Bartoš. A dodává, že systém INDECT považuje nejen on za nebezpečný. „Proto proti němu chystáme velkou informační kampaň. Celosvětově se také plánují protesty, podobně jako proti smlouvě ACTA,“ doplnil ještě.

Světový protest, který již avizovala anglicky namluveným videem mezinárodní skupina Anonymous, se má uskutečnit 1. června.

Technická univerzita Ostrava je jedním z pracovišť, kde INDECT vzniká…

Jak už v minulosti ParlamentníListy.cz informovaly, INDECT je inteligentní informační systém Evropské unie, který podporuje vyhledávání a detekci lidí a předmětů. Jeho cílem je dle dostupných informací bezpečnost obyvatel v městském prostředí. Pracovat se na něm začalo v roce 2009, dokončený bude v roce 2013.  Celkem na něj byla vyčleněná částka ve výši 15 133 040 euro, z toho přímo Evropská unie ji dotuje částkou 10 906 984 euro. Na programu se podílí 17 evropských institucí a univerzit, za Českou republiku i Technická univerzita Ostrava. Ta se však obklopila hradbou mlčení, na dotaz ParlamentníchListů.cz nereagovala.

Nutno dodat, že důsledkem INDECTu bude tedy globální sledování veškerých komunikačních zařízení a platforem. „Bude-li tento projekt uveden opravdu do praxe, dojde k omezení osobní svobody všech občanů EU. Může též dojít k jeho zneužití, což může mít nedozírné následky,“ zní varování z videa, které natočili mimo jiné i čeští Anonymous a není to konečné varování.

Shromáždí veškeré údaje

„Nebude se omezovat jen na pole internetu, ale na vše, co budeme dělat. Shromažďovat bude o všech lidech veškeré údaje a komunikační data z telefonů, internetu. Tedy to, kde momentálně jsou, proč tam jsou a jaké budou další kroky každého jednotlivce. Sám bude vyhodnocovat, zda se chováme normálně či nenormálně. Sám sleduje pomocí vyhledávačů na sociálních sítích, chatech, diskusních forech, blozích vše, co děláme, monitoruje všechny fotografie a videa, která se na nich objevují.  Disponuje velmi rozvinutým počítačovým algoritmem, který rozpozná vztahy jednotlivých lidí mezi s sebou,“ upozorňují dále hactivisté v jednom ze svých zveřejněných videí. Jde o technologii, která, vymkne-li se kontrole a dostala-li by se do nepovolaných rukou, by mohla být vážnou hrozbou.

Odhalí ještě před demonstrací, kdy a kde se bude konat

Projekt INDECT je komplexní monitorovací a vyhodnocovací systém, který v rozsahu doposud nebývalém umožní sledovat veškeré občany a na základě implementovaných scénářů lidského chování předvídat chování jednotlivce, skupin osob nebo i celé společnosti. Svoji roli bude možná již brzy hrát i při různých protestních shromážděních.

„INDECT bude umět díky informacím rozpoznat čas a místo protestů dříve, než samotní demonstranti. Může být zneužitelný, protože bude vědět mnohdy dříve, co budeme dělat i my samotní. Změní to definitivně chování celé společnosti. Protože tento projekt bude rozhodovat o tom, co je normální a co ne,“ upozorňuje dále skupina Anonymous ve svém videu.

České politiky projekt neděsí, prý bude sloužit k dobrým účelům

Čeští poslanci  a politici, které v minulosti v této souvislosti ParlamentníListy.cz oslovily, však znepokojení necítí.

„Projekt INDECT je výzkumný projekt, který probíhá od roku 2009 a měl by být dokončen v letošním roce. Podílí se na něm řada významných evropských univerzit. Jedná se o vytvoření komplexního monitorovacího a vyhodnocovacího systému,“ reagoval například europoslanec za ČSSD Libor Rouček. Připustil však i to, že je pravdou to, že spolu s INDECTEM přepadávají veřejnost obavy.

„Vzhledem k tomu, že vyvolával od počátku řadu otázek a pochybností, byl podroben tzv. mezinárodnímu etickému auditu. Výsledkem se stalo ujištění, že projekt je v souladu s Chartou základních lidských práv a svobod Evropské unie. Žádné údaje nedokazují, že by mělo docházet k porušování etických a právních pravidel. Většinu informací o projektu lze najít na internetových stránkách www.indect-project.eu,“ reagoval ve své odpovědi Rouček.

Nová technologie by, podle něj, prý měla být určena výhradně policii k vyšetřování závažných trestných činů a předcházení teroristickým útokům. „Veškeré využití ale vždy bude striktně vyžadovat dodržování základních práv a svobod a zákonů na ochranu osobních údajů,“ ubezpečil čtenářku europoslanec.

Nejen v Evropě je Velký bratr…

Server AC24 například již v loňském roce poukázal na to, že nedávno v New Yorku začali také zavádět vševidoucí systém domácího uvědomění. Tak se mnozí Američané, kteří nežijí v policejním státě starosty Bloomberga, začali chlácholit, že jsou kvůli tomu bezpeční před bedlivým okem Velkého bratra.

Ukázalo se, že bývalí vedoucí zpravodajští činitelé tak vytvořili podrobný dohledový systém daleko přesnější než moderní technologie rozpoznávání tváří – a instalovali jej po celých USA, aniž by si toho většina Američanů povšimla. Odhalily to prý e-maily hacknuté skupinou Anonymous.

Dále z nich vyplynulo, že každých několik sekund jsou data posbíraná z dozorčích míst v důležitých městech a význačných bodech po celých Spojených státech, digitálně na místě zaznamenána, pak zašifrována a okamžitě odeslána do opevněného databázového střediska na neznámém místě, aby se zde agregovala s dalšími zpravodajskými poznatky. Tohle je část tohoto programu zvaná TrapWire, která je duchovním dítětem severovirginské firmy Abraxas naplněné elitou americké zpravodajské komunity.

Kdo by chtěl ale získat detaily o Abraxas a o širším dosahu TrapWire, zřejmě narazí. I v tomto případě jsou informace vzácné. Zřejmě proto, že se programy podstrkují jako nástroj k překažení terorismu. Monitorování aktivit by totiž znamenalo přivolat šťouraly, a tak je pochopitelné, že i Abraxas by chtěl, aby veřejná prezentace tohoto programu byla relativně omezená.

Automatické rozpoznávání tváří po vstupu do obchodu? Nic není nemožné

Za mořem si však pohrávají i s další myšlenkou, velmi blízkou evropskému plánovanému monitorovacímu systému INDECT. A to v ještě propracovanější podobě. Nakupující by prý už brzy mohli být automaticky rozpoznáváni, jakmile vstoupí do obchodu, pomocí nové, zato kontroverzní kamery.

Kamera dostala jméno Facedeals. A využívá fotek stažených z Facebooku, aby rozpoznala vstupující lidi. Nakupujícím, kteří souhlasí s použitím tohoto systému, který nebyl vyvinut s účastí Facebooku, nabídnou obchodníci speciální obchodní podmínky.

Pozor! EU vás okrade i o bankovní úspory. Ekonomové jsou zděšeni

Europoslanec ODS Ivo Strejček varuje před bankovní unií, kterou navrhuje Brusel. Podle něho je zde hrozba, že by zahraniční banky mohly prostřednictvím unie vysát peníze od českých střadatelů a ti by tak doplatili na zahraniční krachující banky.

Čeští ekonomové jsou podobného názoru. Před bankovní unií varují ekonomové Ladislav Tajovský, Petr Mach, Lukáš Kovanda či Marek Loužek.

Cílem bankovní unie je sjednotit chování bank. K tomu by měl sloužit nově vzniklý jednotný systém evropského bankovního dohledu i jednotný evropský systém pojištění vkladů se společnou regulací a záchranným fondem pro případ krachu bank.

Přelévání peněz ze zdravých zemí do nemocných

V současné době vykonává podle Strejčka kvalitní dohled nad našimi bankovními domy Česká národní banka. Banky v ČR jsou podle jejího názoru v dobrém stavu. „Bude-li  předán dohled ČNB na nadnárodní úroveň, dojde k tomu, že onen evropský dozor ve snaze dosáhnout nápravy neblahého stavu některých bank uvnitř prostoru svého působení bude přelévat finanční prostředky z částí „zdravých“ do oblastí „infikovaných“. Českému střadateli a podnikatelskému prostředí tak hrozí, že jejich aktiva ve zdravých bankách v ČR budou nakažena „virem špatných transakcí“ svých zahraničních matek,“ varuje Strejček.

Každý současný český střadatel má své vklady pojištěny až do výše 100 tisíc eur. Snaha vytvořit jednotný nadnárodní systém pojištění vkladů tedy pro české poplatníky a majitele účtů podle Strejčka neznamená vyšší garance, ale skutečnost, že budeme svými prostředky ručit za dluhy jinde v EU.

Hazard s penězi a osudem našich občanů

„Obávám se, že EU teče do bot a chce za každou cenu a jakýmikoli prostředky vysát peníze ze zemí, kde ještě nějaké jsou. Je nutné, aby se tomu česká vláda v čele s premiérem Petrem Nečasem jasně postavila. Tady nejde již o líbivé řeči o evropské solidaritě. To už je hazard s penězi a osudem našich občanů,“ řekl Strejček.

Ekonomové před bankovní unií také varují. „Podstatou té myšlenky bankovní unie je, že by vkladatelé z jedné země de facto dotovali krachující banky v druhé zemi prostřednictvím pojištění vkladů. Protože v ČR máme banky v zásadě zdravé, tak lze očekávat, že pokud by se ČR zapojila do bankovní unie EU, že by z prostředků českých střadatelů a vkladatelů byli dotováni lidé z krachujících států eurozóny nebo i v Německu a ve Francii, kde banky investovaly do italských, španělských či řeckých dluhopisů a vůbec nelze vyloučit, že jim tyto státy peníze nesplatí a to by ty banky mohlo položit. Důležité tedy je, aby se této šílenosti Česká republika neúčastnila. Ale u premiéra Nečase člověk nikdy neví,“ řekl redakci ekonom a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach.

Vyčerpáme vlastní rezervy

Mach posléze vysvětlil, jak by systém fungoval: „Bankovní unie není jenom o převedení kontroly nad českými bankami do Bruselu, ale je to hlavně o tom pojištění vkladů. Abychom si představili, jak to bude v reálu, tak každý vkladatel, když si dává do banky peníze na běžný účet nebo na termínovaný účet, tak ty peníze jsou pojištěny a banka musí kousíček z toho vkladu odvádět do fondu pojištění vkladů, což je účet ČNB, a pokud nějaká banka zkrachuje, tak vkladatel získá svůj vklad do limitu pojištění z fondu pojištění vkladů a potom ten fond pojištění vkladů se účastní konkurzního řízení a vymáhá svoje pohledávky místo původního vkladatele.“

„Pokud by vznikla bankovní unie, tak podobný fond pojištění vkladů mají v Belgii nebo ve Francii a dalších státech EU. A idea bankovní unie je, že by se všechny fondy pojištění spojily. A když by krachovala banka v Německu či ve Francii, šly by peníze na zaplacení vkladu vkladatelů i peníze z českého fondu pojištění vkladů. Pak kdyby za rok došlo problémům v ČR, tak náš fond pojištění vkladů by byl prázdný. Je to jen další systém přerozdělování peněz lidí přes hranice a to nemůže dopadnout jinak, než že to vyvolá obrovské spory,“ dodal Mach.

Ztratíme kontrolu nad pohybem financí z našich bank

Ekonom z VŠE Ladislav Tajovský si myslí, že důležitým problémem je i to, že by se Česká republika vzdala dohledu nad bankami a těžko by pak zabránila potenciálnímu výběru financí z českých dcer do zahraničních matek, tedy například z České spořitelny do Erste bank, z Komerční banky do Société Génerále či z ČSOB do KBC.

„Bankovní unie pro české střadatele může znamenat, že v budoucnu čeští střadatelé mohou přijít i o nepřímou kontrolu českých úřadů nad svými vklady. Česká měna bude dohlížena orgány, které jsou delegovány orgány mimo ČR a sídlí mimo ČR a nejsou pod kontrolou českého zákonodárství. Pokud vím, tak někteří významní členové bankovní rady ČNB se na bankovní unii dívají se zděšením. To, co sledujeme v jižních státech eurozóny, má určitě velký vliv na euro. Dnes stále ještě není možno, aby problémy některých států byly sanovány na úkor bank v ČR, byť přes převod peněz z dcer do matek to nějakým způsobem jde. Ale stále jsou tady české dohledové orgány včetně ČNB, které tomuto mohou zabránit či to výrazně omezit. Bankovní unie by otevřela cestu k tomu, že by tato hráz přestala existovat,“ varuje Tajovský.

Češi ze svého zaplatí španělským bankám

Podle ekonoma a ředitele Prague Twenty Lukáše Kovandy bankovní unie v podstatě znamená, že by zdravé české banky ručily za dluhy například španělských bank. Je to podle něj tak, že jde především o zespolečenštění problémových zadlužených bank, což může být velký problém. A spíše než o bankovní unii by šlo o dluhovou unii, kdy by se ti zadlužení vezli na účet těch zodpovědných.

„Bankovní sektor ve Španělsku je zadlužen v poměru 303 procent vůči HDP a dluh španělského státu je pouze 69 procent HDP. A teď by to bylo zespolečenštěno v rámci Evropy. Takže úspěšné bankovní soustavy úspěšných zemí, kam patří i Česká republika, by vlastně dotovaly, subvencovaly bankrotující bankovní soustavy typu té španělské nebo nedávno té irské,“ upozorňuje Kovanda.

Poškodí to celou ekonomiku

Bankovní unie by podle Kovandy vedla k destabilizaci českého bankovního sektoru, který dosud byl velmi rezistentní vůči finanční krizi a zatím tedy české finanční ústavy proplouvaly zčeřenými vodami krizovými velmi dobře.

„Tím, že tím bude poškozen český bankovní sektor, bude poškozena i celá ekonomika. Například se omezí úvěry pro české firmy. A to se projeví ve slabším ekonomickém růstu,“ míní Kovanda. Podle něho by bankovní unie znamenala též mnohem intenzivnější provázanost mezi matkami a dcerami a potenciální odliv likvidity z ČR.

Hazard vedoucí k podpoře dlužníků na úkor odpovědných

Podobný pohled na věc jako Ivo Strejček má i ekonom z Centra pro ekonomiku a politiku Marek Loužek. Podle něho bankovní unie může ohrozit stabilitu českého bankovního systému i vklady českých střadatelů.

„Bankovní unie je krok špatným směrem, ničemu dobrému nepomůže. Budeme pak ručit za něco, co se děje ve Španělsku nebo Řecku a to rozhodně není správně. I Česká národní banka si tato rizika uvědomuje a je proti,“ říká Loužek.

Podle europoslance Strejčka navrhovaný garanční fond podporuje morální hazard a prohlubuje neuvážené chování vlád a „jejich“ bank, které se nebudou bát jim půjčit, protože budou vědět, že je tu záchranný fond, který jim pomůže. To povede k prohlubování dluhové pasti.

Za ztrátu suverenity draze zaplatíme. Doslova

Strejček varuje i před důsledky státoprávními a konečnou ztrátou suverenity českého státu, neboť myšlenka bankovní unie stejně jako jednotné měny vyžaduje dokončení unie fiskální a to nelze bez vytvoření unie politické, v níž bude jeden „evropský“ ministr financí, jeden „evropský“ rozpočet, „evropské“ daně, centralizace jejich výběru a gigantického přerozdělování. Češi by se podle něho tak vzdali kontroly nad svými penězi, nad svým osudem i demokratické formy vlády.

Evropská unie se neustále snaží získat z České republiky peníze na financování krachujícího projektu. Naposledy musela ČR Mezinárodnímu měnovému fondu na záchranu zadlužené eurozóny poskytnout garanci 38 miliard korun z devizových rezerv České národní banky.

Parlament také nedávno schválil, že v okamžiku, kdy Česká republika vstoupí do eurozóny, bude muset jen pro začátek do záchranného fondu ESM poskytnout částku ve výši zhruba 350 miliard korun.

Profesor Krejčí má strach: Bída z lidí vlky činí. A vlky z lesů žene hlad

Současný stav české armády spíše odpovídá cestovní kanceláři pro dobrodruhy, která slouží velkým mocnostem v jejich nezodpovědných akcích a dnes již není schopna bránit zemi. V rozhovoru je o tom přesvědčen politolog a odborník na mezinárodní politiku, profesor Oskar Krejčí. Kritizuje také ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga.

Profesor Krejčí se zamýšlí nad tím, zda hrozí reálné riziko vypuknutí větších nepokojů v Evropě dle řeckého vzoru. Západ podle něho dlouhodobě žil – a stále žije – nad poměry. Ve snaze představit se jako úspěšnější uspořádání než byl byrokratický socialismus prý zahájil budování sociálního státu.

„Tato idea je bezesporu správná. Nejen z hlediska lidských práv, ale i jako cesta k vyšší ekonomické efektivnosti. Jenže obrovské neproduktivní výdaje například na zbrojení a války – vietnamská válka byla pro USA první válkou programově vedenou na dluh –, ale také nástup konzervativní politiky vedly svorně k dramatickému zadlužení. Obava z narušení sociálního smíru, pohánění spotřeby uměle vytvořenými potřebami, nesmyslné představy o možnosti zadlužovat jedince a stát formou zvyšování výdajů a omezováním daní – to vše je v pozadí obrovského zadlužení Západu,“ míní politolog.

Bída z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad…

„Takzvaně ‚líní Řekové‘ měli do nedávna největší vojenské výdaje v Evropské unii – v roce 2009 činily vojenské výdaje v Řecku 535 euro na obyvatele, zatímco unijní průměr byl 392 euro. Řekové byli největšími dovozci zbraní z Německa, třetími největšími z Francie – a půjčovali si na to od ochotných německých a francouzských bank. Podle Mezinárodního měnového fondu je dnes zadluženost Evropské unie 83 % HDP, USA 105 %, Japonska 238 % HDP. Nedovedu si představit, že se Západ obejde bez rozpočtových škrtů, které zbrzdí ekonomiku a zpomalí oddlužování. Právě tak si nedovedu představit, že tyto škrty budou spravedlivé, že nepostihnou především sociálně slabé a střední vrstvy. Což nutně povede k většímu napětí. A ‚bída z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad‘, praví klasik…,“ cituje v obavách Krejčí.

Ten je dle svých slov evropský federalista. „Myslím si totiž, že jednotná Evropa je cestou k odstranění válek v našem regionu a vytváření konkurenceschopnosti v globalizujícím se světě. Pohled na bruselskou byrokracii a kvalitu vlád většiny unijních zemí, které na summitech či ministerských radách za nás rozhodují – ten pohled mne leká. Nestačí mít instituce, je třeba mít i kvalitní kádry,“ říká pro ParlamentníListy.cz

Evropská unie má sice k dispozici jakousi unijní armádu, profesor Krejčí si však nemyslí, že by ji Brusel v případě rozpoutání větších nepokojů v EU byl ochoten použít. „Zatím to nepřichází v úvahu. Především domácí silové sektory v jednotlivých členských státech prozatím vykazují disciplínu. A užití unijních vojáků by bylo velkou diskreditací integrace,“ domnívá se.

Arabské jaro – hrozba pro Evropu?

Může vlna revolucí v arabských státech být přímým bezpečnostním rizikem? Podle Oskara Krejčího ani ne tak pro evropský kontinent, jako pro stát Izrael. „Nejbližším problémem vzešlým z tzv. arabského jara je snížení bezpečnosti Izraele, který je vnímán jako součást Západu a jako strategický spojenec USA. Případný izraelský útok na Írán by tento problém učinil aktuálním,“ mluví profesor o stále častěji předpovídaném íránsko – izraelském konfliktu.

Vzhledem k aktuální evropské situaci se ale podle něho budeme muset učit vnímat islám jako součást evropské kultury. „Nejde jen o historii, kdy maurská Al-Andalus stála u kolébky renesance. Jde i o fakt, že v tomto regionu muslimové žijí. V Rusku je jich 14,5 miliónů, ve Francii 4,7 milionů, v Německu 4 miliony. Je třeba se ptát, proč mezi nimi získávají pozice extremisté – není to z důvodu povahy islámu či většího výskytu patologických osobností. Důvody jsou politické a sociální, přičemž jejich počátky jsou až příliš často v extremistické zahraniční politice Západu a v naivním liberalismu při vytváření multikulturní společnosti,“ kritizuje Krejčí v rozhovoru pro server ParlamentníchListů.cz

O případné hrozbě války profesor Krejčí už v minulosti mluvil v souvislosti s takzvanou změnou světového hegemona, tedy jakéhosi střídání největších světových velmocí. Podle jeho slov se nyní rodí alternativní svět, s nímž se Západ vůbec nemusí dobře vyrovnávat.

„Poslední summit států BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika – pozn.red.), který skončil před dvěma dny v Dillí, už hledal cesty k obchodu bez dolaru a vytvoření vlastní investiční banky. Objevuje se alternativní cesta globalizace, nebo paralelní svět. Stále není jasné, jak se Západ s propadem svého významu vyrovná. Zatím zbrojí a zbrojí, mentoruje a hází bomby. Rozhodně nelze polevit v požadavcích diskutovat o hrozbě války – je to jediná zbraň, kterou mají humanisté tváří v tvář hlouposti a sobectví mocných,“ upozorňuje.

Mravokárce Schwarzenberg se bojí budoucnosti

Při diskusích o české zahraniční politice se stále častěji mluví o rozšíření sfér zájmu v exportní politice. Téma začal otevírat již před časem prezident Václav Klaus a za své ho přijal i ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Plán obchodně se zaměřit hlavně na mimoevropské rostoucí ekonomiky však zatím nijak výrazně nepodporuje ministr zahraničí Schwarzenberg. V tom profesor Krejčí u Schwarzenberga vidí jen obstrukce a hry na mravokárce.

„Maličké Česko i větší Evropská unie musejí hledat jakoukoliv příležitost na nových trzích, jinak nerozpohybují ekonomiku a neposílí měnu. Ideologické předsudky privilegovaných by jim v tom neměly bránit. Navíc je v dějinách odzkoušeno, že budování ekonomických a kulturních mostů pomáhá urychlení rozkladu toho, kdo nedokáže modernizovat své řízení a společnost. Možná, že toto je důvod, proč si ministr zahraničí Schwarzenberg vymýšlí obstrukce a hraje si na mravokárce. Prostě se bojí, že svět, který si pro sebe vytvořil, nemá budoucnost,“ je přesvědčen politolog.

Nepříliš utěšená situace pak dle jeho slov vládne i v české armádě, kde se nedávno sešel tým expertů, aby zahájil diskusi nad novou obrannou strategií našeho státu. „Jsou dva problémy, které znemožňují formovat racionální strategii. Především nás nikdo svoji armádou neohrožuje, chybí nám nepřítel. A vojenské uvažování se pohybuje ve stereotypech klasických bojů. Výsledkem je, že nejsme schopni zformulovat rozumnou strategii, která by obsahovala věcnou analýzu a z ní odvodila požadavky. Třeba na výzbroj. Jak chcete rozhodnout, kolik máte koupit obrněných transportérů, když nevíte, na jaké bitvy je potřebujete?“ ptá se Krejčí.

Morálka a vděčnost. To s mezinárodní politikou nesouvisí…

Výsledkem neschopnosti zformulovat strategii prý je i fakt, že máme armádu, jejímž cílem není chránit zemi, ale pomáhat spojencům. „Když mají mezi našimi spojenci nejdůležitější slovo lidé jako Bush, Blair či Sarkozy, posíláme vojáky či podporu nezodpovědným akcím. Dnes je naše armáda nepoužitelná pro klasické boje. Měla by být budována jako součást integrovaného záchranného systému, ne jako cestovní kancelář pro dobrodruhy,“ navrhuje.

„Vojenské riziko je dnes minimální. Kdyby se naplnily fantazie některých washingtonských a bruselských politiků, pak nám stejně proti raketám Severní Koreje či Íránu klasická armáda nepomůže. A spojenci nám pomohou jen tehdy, když to bude vyhovovat jejich zájmům. Morálka, vděčnost, sebeobětování – to jsou vlastnosti, se kterými se v mezinárodní politice nepočítá,“ shrnuje odborník na mezinárodní politiku.

Ten se také vrací k nedávnému třináctému výročí útoku vojsk NATO na někdejší srbskou část Jugoslávie. „Byla to vojenská agrese, kdy NATO nefungovalo jako obranná instituce, ale jako nástroj prosazovaní úzkoprsých zájmů. To ale nestačí. Někdo nese osobní odpovědnost za tisíce mrtvých jugoslávských civilistů a vojáků. Někdo konkrétní vytvořil onen podivný stát, Kosovo – druhý etnicky čistý albánský stát bez historie i životaschopné ekonomiky. Někdo porušil mezinárodní právo. A někdo tomu přízvukoval pomocí ideologického ospravedlňování,“ naráží na podporovatele bombardování, mezi něž v naší zemi patřil třeba exprezident Havel.

Podle Krejčího je tu ale ještě další problém. „Intervence v Afghánistánu, Iráku, Libyi a politika vůči Sýrii či Íránu ukazují, jak omezená je schopnost západních politiků učit se. Nadužívání vojenské síly, pohrdání mezinárodním právem a úpadek diplomacie – to je problém Západu, jehož bylo bombardování Jugoslávie jen startovacím bodem,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz profesor Oskar Krejčí.

Profesor Krejčí znovu šokuje: Existují projekty fašistické Evropy

ParlamentníListy.cz uveřejnily rozhovor s politologem prof. Miloslavem Bednářem, který je přesvědčen o tom, že Evropa směřuje mílovými kroky k socialistické diktatuře. Miloslav Bednář, který je znám svými pravicovými postoji, je přesvědčen, že se nakonec eurozóna i EU rozpadnou a nemusí to trvat dlouho. Lidé prý vyjdou do ulic. V rámci plurality názorů se redakce dotázala na stanovisko známého politologa prof. Oskara Krejčího, zda rovněž sdílí tento názor.

„Kolega Bednář má nejspíš na mysli, že Evropa směřuje k jakémusi federálnímu uspořádání. Jenomže to je klasická teze, která se v poslední době v české žurnalistice a propagandě objevuje, je ale nesmyslná,“ tvrdí profesor Krejčí.

Je o tom přesvědčen proto, že federální uspořádání je prý institucionální charakteristika, která může být naplněna jakoukoliv doktrínou.

Zakladatelem Panevropského hnutí byl šlechtic a před ním Jiří z Poděbrad, žádní socialisté, směje se Krejčí

„Původní myšlenky na vytvoření evropské federace, pomineme-li například Jiřího z Poděbrad v rámci příprav aliance proti Turkům, vychází z představy, že se dá Evropa uspořádat podobně jako Spojené státy, což znamená dohodou politiků,“ připomíná Krejčí. To mělo zabezpečit mír, a ta první myšlenka byla podle něj skutečně mírová.

Krejčí ale zároveň připomíná, že tato myšlenka dostala obrovskou ránu, když ve Spojených státech vypukla občanská válka. Znovu se pak tato myšlenka objevila v meziválečném období. „Když se ale pozorně podíváte na její historii, tak zjistíte, že vůbec není socialistická. Ve 20. letech Panevropské hnutí zakládá šlechtic,“ dokládá politolog. „A když se podíváte na oživení federalismu, tak kde se otevřela stavidla federalismu? V žádném socialistickém státě, ale ve Velké Británii. Takže moderní poválečný federalismus má kořeny v Británii,“ směje se Krejčí.

Je to, jak říká „strašně zvláštní“, protože tehdy tu myšlenku federalismu hájil kdekdo. Právě proto, že to byla především mírová myšlenka. „No a když se podíváte na seznam federalistů, tak tam najdete celou škálu lidí až po Fridricha von Hayeka, radikálního liberála, který je dnes doslova guruem řady našich kritiků Evropské unie, a to právě z pozic – blíží se k nám strašidlo socialismu,“ prochází evropskou historií Oskar Krejčí.

Liberál Hayek chtěl politickou integraci a ekonomickou svobodu, dnešní liberálové chtějí opak

A proč prý o sjednocení Hayek tolik usiloval? Podle Krejčího právě proto, že šlo o obranu míru. „Opakuji, ta myšlenka od počátku byla především mírová. A ta jeho argumentace byla zcela opačná, než ve srovnání s dnešními radikálními liberály,“ upozorňuje profesor. Uvádí, že Hayek chtěl politickou integraci a ekonomickou svobodu. „No, a ti dnešní liberálové postupují naprosto opačně,“ dodává Krejčí.

Lidé, kteří tvrdí, že směřujeme mílovými kroky k socialistické Evropě, si podle Krejčího nevidí na špičku nosu. „Na to přece neexistuje důkaz,“ tvrdí. Na co prý ale existuje dílčí důkaz, je snaha o větší integraci. Je to však podle něj integrace, která může mít charakter liberální, socialistický, a prý „nedej Bože dokonce fašistický“. „Něco jiného je přece integrace, a něco docela jiného je ideová doktrína, která zaplní ty nově vzniklé struktury, a bude určovat jejich fungování,“ zlobí se profesor.

EU umírá na chaos formování vlastní instituce

A jestli skutečně na něco EU umírá, pak je to podle Oskara Krejčího chaos, který vznikl v instituci v průběhu jejího formování. Jednou je to prý deficit demokracie, jindy nadbytek byrokratismu, a jindy je to uplácení… „téměř bych řekl korupce části evropské politicko-intelektuální elity, která si užívá peněz EU, a tím se ta EU jakoby zklidňuje. A to není jen čistě Evropa, ty peníze tečou až za Ural,“ upozorňuje Krejčí. Jsou to prý neskutečné peníze, obrovské plýtvání, a jestli to má údajně nějaký účel, tak je to podle něj právě ta zklidňující korupce.

Podle Oskara Krejčího je to způsobené tím, že se EU formovala zespoda jako nesocialistický a nefederalistický projekt, protože jako federalistický projekt vznikla Rada Evropy. „A opět, otcem federalismu Rady Evropy není žádný socialista, ale Winston Churchill. Vždyť stačí si připomenout historii těch idejí a je zřejmé, že nemůže jít o žádný lineární pohyb někam k socialismu, federaci…,“ směje se už nahlas Oskar Krejčí. Podle něj existují projekty socialistické Evropy, projekty liberální Evropy, a dokonce projekty fašistické Evropy.

A co s výrokem v původním článku, že bolševici v Bruselu způsobí hladomor?

„Ale kdež, bolševici v Bruselu nejsou,“ nemyslí si profesor. „Měl by se tam jet někdy kolega podívat. Vždyť on asi vůbec neví o tom, co jsou to bolševici, říká konejšivě známý politolog. To je podle něj pouze snaha profesora Bednáře si emotivním pojmem zanadávat. „To nejsou bolševici. To jsou byrokrati,“ vysvětluje. Merkelová, Sarkozy – to jsou podle něj lidé, kteří jsou vyděšení tím, co se děje a snaží se to nějak uregulovat. „To přece není o žádném bolševismu,“ kroutí hlavou.

„Teď například běhá po internetu krásný vtip,“ připomíná Krejčí. „Je to srovnání, kolik má slov desatero a kolik směrnice Evropské unie o zelí. To je nesrovnatelné a jsou to otřesné příklady byrokratismu,“ dodává. Upozorňuje, že ten, kdo někdy četl usnesení Evropského parlamentu například k Julii Tymošenkové, nebo k situaci v Kazachstánu, toho obestírají mrákoty. „To jsou paternalistické deklarace, které jsou velkým problémem,“ komentuje. Není to však podle něj problém socialismu, ale problém nekompetentnosti, byrokracie, a k tomu nedostatku demokracie. Samozřejmě, jsou podle něj taková usnesení naprosto zbytečná, protože to nikdo a nikdy nebude číst, kromě několika málo evropských diplomatů. „Jsou to tak interní hrátky, které vnějšek nijak neovlivní,“ dodává Krejčí.

Za současné situace je podle profesora Krejčího třeba vyčkat. „Ti, kdo chtějí federální nebo integrovanou Evropu, musejí zatnout zuby a více makat, ti, co jsou proti, tak se musejí snažit dvojnásob škodit,“ zasmál se Krejčí.

Oskar Krejčí je navíc přesvědčen o mimořádné potřebnosti eura v současné ekonomice. „A to teď nemluvím o Evropě,“ upozorňuje. Je to podle něj jedna z mála fungujících alternativ vůči dolaru. Je přesvědčen, že spousta států, právě proto, aby od dolaru uhnula, investuje do eura přibližně 10 let.

Ty státy si podle Krejčího vytvořily rezervy, které při pádu eura budou ohroženy, protože těm státům zůstane dolar, který je naprosto nespolehlivou měnou. „To znamená, že jak Rusové, Číňané tak Japonci, a samozřejmě arabští šejchové, se budou snažit, aby to euro vydrželo,“ je přesvědčen Krejčí. „Vždyť by to byly mnohamiliardové ztráty, zatímco záchrana eura je levnější,“ varuje.

I záchrana však podle Krejčího vyžaduje plán. Proto, aby se něco zachránilo, je třeba něco udělat, zatímco ten pád, jak je bytostně přesvědčen, by mohl být samovolný.

Předpověděl pád komunismu i krizi eura. Teď očekává politický chaos

Petr Robejšek je nezávislý analytik, poradce a kouč žijící v Hamburku. Specializuje se na analýzy a prognózy hospodářského a politického vývoje, poradenství pro podnikatele a politiky. Upozorňuje na to, že je potíž mnohých manažerů i politiků v tom umět rychle a správně zpracovat informace, zvážit rizika a šance odvozené od jednání ostatních a zvolit nejvhodnější postup pro dosažení cílů. Přesto se domnívá, že v následujícím období čeká zřejmě Evropu hospodářský i politický chaos.

Petr Robejšek o sobě říká, že je přesvědčen o tom, že lze rozpoznat podstatu komplikovaných hospodářských a politických procesů a vyvodit správné důsledky pro uskutečňování záměrů. Na základě toho podle Robejška v nejbližších letech Evropu nečeká úplně nejšťastnější období. Přesto varuje před konkrétními či katastrofickými závěry.

„Víte, cenu má předpověď konkrétní události a nikoliv obecná předpověď. A ta zní asi v duchu toho, že Evropu skutečně čekají léta ekonomického sestupu a politického chaosu. To si sice opravdu myslím. Ale určitě nejsem sám – na to dnes přijde kdekdo,“ říká Robejšek.

Nevšedních myšlenek na (nejen) ekonomický vývoj má však Petr Robejšek podstatně více. A rozhodně stojí za zmínku. Například říká, že v naší době máme k dispozici veškeré vědění, a možná právě proto nám prý mnohdy chybí prakticky použitelné poznatky.

„Roste počet nadbytečných informací, a ty v procesu poznání působí jako šum. Domníváme se totiž, že v tom množství jsme schopni najít ty „správné“. To je ale iluze, protože nikdy nebudeme vědět všechno, co bychom vědět mohli. Nutně tedy hledáme příliš dlouho, místo, abychom v určitém okamžiku přestali nasávat informace a začali přemýšlet, tj. aplikovat to, co jsme se dozvěděli, na náš problém. Tím spíše, že každý problém je jedinečný originál,“ vysvětlil Robejšek to, jak si své myšlenky ověřuje v praxi fungování firem i států.

Dobré by bylo potlačit zmatečné myšlení, módu i krásné vize

Podle Robejška je navíc v současné době obtížné se vzepřít zmatečnému „myšlení“ jako jsou módy, iluze a krásné vize, avšak jde o naprosto nezřeknutelnou podmínku poznání.

„Je třeba mít velmi silnou vůli toto zmatečné „myšlení“ potlačit, protože subjektivity se nezbavíme nikdy. No a pokud jde o etiku – každý si musí (předem) rozhodnout, jak moc je mu cíl důležitý a jaké etické „náklady“ je ochoten akceptovat. K tomu patří i zjištění, že se většinou hrají „nulové hry“. To znamená, že zisk jednoho je zkrátka ztráta jiného či jiných,“ pokračuje v přiblížení svých názorů Robejšek. Popisuje tak důvody současného stavu toho, co je důležité brát v úvahu při podnikání i ekonomickém plánování na různých úrovních.

„Jsem přesvědčen o tom, že v naprosté většině procesů a událostí však existují veličiny, které mají větší význam než ostatní. Na první pohled to není vidět, protože nám svět vsugerovává, jak hrozně důležitý je každý aspekt. Podstatou úspěšné akce je však schopnost najít alespoň některé klíčové veličiny a dokázat je ovlivnit, nebo alespoň rozeznat jejich sílu, vývojovou tendenci a použít to pro svůj cíl. Všechny důsledky našich akcí opravdu nelze odhadnout. Je sice třeba myslet strategicky, ale být si vědomi toho, že žádná strategie není dokonalá. K iluzím lidského snažení patří i domněnka kontrolovatelnosti a sociálního inženýrství,“ uvedl dále Petr Robejšek – světově uznávaný ekonom a poradce.

Každé rozhodnutí přináší i neplánované vedlejší důsledky

Podle něj je samozřejmé, že má pak každé rozhodnutí i neplánované vedlejší důsledky. Důležité proto je, aby lidé, ale i politici a manažeři zvolili takové kroky, jejichž vedlejší důsledky neznehodnotí původní cíl. „Když tak budeme postupovat, tak máme větší šanci, ale nikoliv jistotu, dosáhnout úspěchu,“ upozorňuje.

Jako poradce se Petr Robejšek setkává s ekonomy, manažery, ale i politiky na různých úrovních. A připouští, že málokdo z těch, kteří jsou odkázání na to působit svou řečí, se umí skutečně srozumitelně a přesvědčivě vyjadřovat. „Je to až zarážející, že vedoucí osobnosti v ekonomice a v politice chtějí ostatním něco sdělit a nedají si tu práci respektovat zkušenosti a myšlení těch, na které se obrací. Místo toho slyšíme většinou šroubovanou nesrozumitelnost nebo technokratický žargon,“ hodnotí některé klienty, kteří jsou nakonec pod tíhou okolností nuceni se na něj a jeho služby z těchto důvodů obrátit a zapracovat na změně k lepšímu.

Předpověděl pád systému, avšak na konkrétní soubor signálů budoucího vývoje nevěří

Ačkoli se Robejšek hájí, že neumí předpovídat, je hrdý na to, že odhadl před řadou let zánik komunismu. „Byl a zůstane to můj největší profesní a osobní triumf. Myšlenka, že padá systém, který mi zakazoval myslet, je pro mě opravdu zdaleka nejcennější,“ připouští.

To, že je mu přisuzována také předpověď krize evropské měnové unie, jež měl vyslovit údajně před devíti lety, částečně odmítá.

„Pokud jde o euro, tak nevím, čím jsem se tehdy řídil. Nevěřím totiž, že existuje standardní soubor signálů, které umožní předpovídat budoucí vývoj. Jen se podívejte, jak marně se ekonomové snaží předpovědět roční hospodářský růst. Tak to prostě nefunguje. Dá se tak spíš jen říci, že správné předpovědi umožňuje spíše množina vědění a analytických schopností a inspirace,“ říká.

Jako člověk žijící v Německu se tak mohl více než zasvěceně vyjádřit také k možnému nebezpečí, před kterým varuje nyní i česká vláda. A to spočívá v případném poklesu exportu do Německa, na kterém je Česko v tomto ohledu významně závislé.

„Prakticky všechny výrobky českého průmyslu jsou nějak zapojeny do produkčních a obchodních řetězců německé ekonomiky. Tajemstvím německého ekonomického zázraku – jinak se totiž Evropě vede mizerně – je kombinace dvou faktorů: Export do Číny a repatriace německého investivního kapitálu z eurozony. To jsou silné, ale dočasné opory; jenom se podívejte na čínské problémy s inflací a podobně. Finanční krize prostě pokračuje. To znamená, že v tu chvíli, kdy dojde k ochlazení německé ekonomiky, tak to postihne i celou českou exportní paletu. Rozdíl je jenom v pořadí. Mimochodem. Jak moc si asi mnozí analytici v posledních dvou letech přáli najít důkazy o tom, že je finanční krize z roku 2008 překonaná. A kde jsou jejich „přání otcem myšlenky“ dnes? Přesně toto zmatečné „myšlení“ jsem měl na počátku na mysli,“ zakončil své povídání ekonom a analytik Robejšek.