Millicent Morden (lékař a chirurg)
Minulost vztekliny Současnost ve vědeckém přehledu
Vzteklina je stará pověra – pozůstatek z dob, kdy mezi zvířaty a lidmi pobíhali ďáblové a přenášeli nemoci.
Pasteur, který předtím prodělal krvácení do mozku, změnil tuto starou pověru na vydělávání peněz.
Vzteklina je nyní mazlíčkem společnosti Vivisection Trust, která působí na mezinárodní úrovni.
Pokud vivisekce něco dokázala, pak to, že není možné, aby se člověk nakazil jakoukoli skutečnou nemocí od psa.
Jak dlouho bude špinavý zisk skrývat fakta před oklamanou veřejností?
V dávných dobách, jak je zaznamenáno v článcích dostupných ve starých knihovnách, by polibek krále vyléčil vzteklinu. Později se zjistilo, že stejně účinný je i kousek královského oděvu.
Ještě později “kámen šílenství” přiložený na místo kousnutí “vytáhne šílenství”. Později se mohl některý z “chlupů psa, který tě kousl”, buď rozžvýkat a spolknout, nebo přivázat na ránu.
Ještě pozdějším objevem bylo použití výtažku z “divokého švába”.
V roce 1806 dostal jistý pan Kraus od tehdejších vládců newyorského temitoria 1000 dolarů za svůj vědecký objev, díky němuž se vzteklina v New Yorku nevyskytovala více než dvacet let. Jeho recept se stal předmětem záznamu a skládal se z rozemleté čelistní kosti osla nebo psa, kousku jazyka hříběte a zelené rzi z penízu z doby vlády Jiřího I.
Zdá se, že díky posledně jmenovanému se vzteklina až do Pasteurovy doby nedostala na výsluní. Medicína hodně slyšela o překvapivém vyléčení Josefa Meistera Pasteurem. Málo se zmiňuje o tom, že tři příbuzní Meisterova chlapce byli pokousáni stejným psem a bez využití Pasteurovy léčby se zcela uzdravili.
Dr. H. Bastian, současník, se ostře ohradil proti Pasteurovým vědeckým myšlenkám a závěrům. Další Pasteurův současník, Dr. Antoine Bechamp, se ostře ohradil proti Pasteurovým zprávám o vzteklině a mimochodem to byl právě Dr. Bechamp, kdo tvrdil, že dříve objevil příčinu onemocnění bource morušového. Byl to také on (Bechamp), kdo učinil objev o kvašení. Záznamy Francouzské akademie věd Bechampova tvrzení dokládají.
Dr. W. R. Hadwen z Anglie byl také ve sporu s Pasteurem. Dr. William A. Bruette, bývalý zástupce vedoucího Úřadu živočišného průmyslu ve Washingtonu, byl rovněž Pasteurovým současníkem a podal mnoho důkazů o Pasteurových nesprávných zjištěních. Dr. Bruette v podstatě dokázal, že vakcína proti vzteklině je nejen podvod, ale i škodlivá. Boduje používání vakcíny proti vzteklině a tvrdí, že “očkování šíří nemoc”. Jde dokonce tak daleko, že označuje prodej vakcíny proti vzteklině za naprostý podvod.
Dr. Matthew Woods, další Pasteurův současník, tehdy přední člen filadelfské lékařské společnosti. Society, napsal mnoho článků na téma vztekliny. Uvedl, že “ve filadelfském psím útulku, kam je ročně odvezeno v průměru více než 6 000 toulavých psů a kde jsou chytači a ošetřovatelé při manipulaci s nimi často pokousáni, se za celou jeho pětadvacetiletou historii, během níž bylo manipulováno se 150 000 psy, nevyskytl ani jeden případ hydrofobie”.
“Záznamy londýnské nemocnice před několika lety uváděly 2 668 osob pokousaných rozzuřenými psy. U žádné z nich se nevyvinula hydrofobie.”
RABIES_by_Mel_The_Gryphon_by_PikaBitch
Nemocnice svatého Jiří v Londýně eviduje 4 000 pacientů pokousaných údajně vzteklými psy. Žádný případ hydrofobie.
“V záznamu všech nemocí, které se vyskytly v Pensylvánské nemocnici za sto čtyřicet let, se vyskytly pouze dva případy, které měly být hydrofobií. Jeden z nich, jediný, který byl podroben bakteriologickému vyšetření, však nepotvrdil diagnózu ‘hydrofobie’ a místní zdravotnické orgány odmítly zaregistrovat úmrtí jako způsobené vzteklinou.”
Dr. Charles W. Dulles, přednášející dějiny medicíny na Pensylvánské univerzitě, který byl jmenován lékařskými společnostmi státu, aby vyšetřil vzteklinu, uvedl, že se “přiklání k názoru, že žádná taková specifická choroba neexistuje”, protože po šestnácti letech vyšetřování se mu “nepodařilo najít jediný zaznamenaný případ, u něhož by bylo možné jednoznačně prokázat, že vznikl v důsledku pokousání psem nebo z jiné příčiny”. Zprávu a dopis doktora Woodse podpořili doktor Theophilus Parvin z Jefferson Medical College a prezident Národní lékařské akademie, doktor Thomas G. Morten, koronerův lékař, doktor Charles K. Mills z Pensylvánské univerzity a doktor Thomas I. Mays z polikliniky.
Dr. Woods nedávno napsal pojednání o mimetických chorobách, v němž se zabýval vzteklinou. Jeho důkazy podporují názor, že tzv. lidská vzteklina je důsledkem narušené představivosti (strachu). U zvířat je tzv. vzteklina zásadně způsobena špatným zacházením nebo podvýživou, případně obojím.
Dr. Wilcox z New Yorku vyšetřoval “strach ze vztekliny” kvůli jedenácti údajným úmrtím na pokousání vzteklým psem. Po úplném prošetření bylo zjištěno, že ani jedno z těchto úmrtí nebylo způsobeno vzteklinou. Po zveřejnění jeho zprávy městské radě “strach ze vztekliny” okamžitě skončil.
Dr. Elmer Lee ukončil další strach ze vztekliny na Staten Islandu. Při pitvě bylo zjištěno, že vzteklý pes zemřel na nitkovité červy, a nikoli na vzteklinu. Červi se nacházeli v srdci zvířete.
Podobný nález červů ukončil paniku ze vztekliny v Kiondiku.
Dr. Stillman v roce 1922 vyjádřil názor, že vzteklina je “čirý humbug” a že za více než čtyřicet let své praxe lékaře s velmi bohatou praxí a rozsáhlými cestami po Evropě prohlásil, že “nikdy neviděl případ hydrofobie nebo vztekliny”.
V dopise, kterým odpovídal na žádost o informace, Dr. Stillman uvedl: Trvala dva roky. “Před několika lety vyvolalo značné pozdvižení vyhlášení karantény proti vzteklině státním ministerstvem zemědělství v Albany ve státě New York. Mnoho psů bylo usmrceno. Jejich hlavy byly odeslány k úřednímu vyšetření na veterinární oddělení Cornell College. Mnoho z nich bylo prohlášeno za vzteklé, ale test byl závislý na přítomnosti určitých Negriho tělísek v mozku zvířete.”
“Jeden Pasteurův žák ve Francii mi řekl, že tato Negriho tělíska jsou někdy přítomna i v případě, že neexistuje žádné podezření na vzteklinu. Poslali jsme do Cornellu hlavu neškodného malého psa bez jakýchkoli příznaků nemoci a okamžitě byla prohlášena za vzteklinu. Nakonec jsem šel na ministerstvo zemědělství, které to mělo na starosti, a trval jsem na tom, že naše společnost zadrží všechny psy prohlášené za vzteklé a uvidíme, zda se objeví nějaké případy vztekliny. Neobjevil se ani jeden případ vztekliny a od té doby jsme žádný neměli. Když byla zvířata držena jen proto, aby se ukázalo, zda mají vzteklinu, žádné z nich neuhynulo a celá panika po dvou letech fanatického neklidu a vzrušení, které mělo vyvolat lysofobii nebo pomyslnou hydrofobii, opadla.”
Dr. J. W. Hodge oznámil, že z 56 000 toulavých psů a koček, kteří byli shromážděni během jednoho roku, nebyl zjištěn ani jeden případ vztekliny. Dále uvádí, že v Anglii se vzteklina nevyskytuje, ani není povoleno používat Pasteurovu léčbu. Dr. Hodge má k dispozici jména a adresy více než 2 500 osob, o nichž bylo hlášeno, že zemřely na “hydrofobii” krátce poté, co podstoupily Pasteurovu preventivní léčbu. Zdá se, že to dokazuje, že lék je smrtelnější než nemoc, když uvážíme, že téměř 300 z těchto “obětí” Pasteurovy léčby si vůbec nevzpomínalo, že by je kdy pokousal pes. Dr. Hedge předpověděl, že “budoucí generace budou na současný blud o hydrofobii a Pasteurově léčbě pohlížet s pocity podobnými těm, které zažíváme při čtení historie čarodějnických bludů”.
Dr. Dulles, o němž jsme se již zmínili, řekl: “Mohl bych uvést vlastní zkušenosti s léčbou osob pokousaných psy, o nichž se předpokládá, že jsou šílení, které za třicet let neposkytly jediný případ rozvinuté choroby. A pravděpodobně jsem viděl více případů takzvané hydrofobie než kterýkoli jiný lékař.” Dr. Dulles přednášel dějiny medicíny na Pensylvánské univerzitě, byl poradním chirurgem Rushovy nemocnice a ředitelem univerzitní nemocnice.
Dr. William Brady, celonárodní publicista, prohlásil: “Pasteurova léčba vztekliny je léčba naslepo a nikdo neví, zda Pasteurova léčba poskytuje nějakou ochranu proti vzteklině. Nikdy bych Pasteurovu léčbu dobrovolně nepodstoupil ani ji nikomu za žádných myslitelných okolností nepodal, protože se obávám, že takto aplikovaný materiál má v některých případech katastrofální účinky. Ne vždy je úspěšná a občas po jejím použití dochází k ochrnutí.” Dr. Brady je toho názoru, že vzteklina “se u člověka nevyskytuje”.
“My, lékaři, jsme byli svědky mnoha omylů, kterých se dopustili jedinci a metody s dobrými úmysly, ale chybné. Připomeňme, že standardizace digitalisu podle psího srdce vedla k 300procentní odchylce od standardu.”
V knize s názvem “Bechamp nebo Pasteur” od E. D. Huma lze nalézt mnoho důkazů relevantních pro naši diskusi. Pozoruhodným případem neúspěchu Pasteurovy léčby byl případ mladého pošťáka jménem Pierre Roscol, který byl spolu s dalším mužem napaden psem, o němž se předpokládalo, že je vzteklý, ale nebyl pokousán, protože psí zuby nepronikly jeho oděvem; jeho společník však utrpěl těžké kousance. Ten odmítl jít do Pasteurova ústavu a zůstal zcela zdráv; nešťastný Roscal však byl poštovními úřady donucen podstoupit léčbu, která začala 9. března. Následujícího 12. dubna se u něj objevily těžké příznaky s bolestí v místě očkování, nikoliv v místě kousnutí, neboť nikdy nebyl pokousán. Dne 14. dubna zemřel na paralytickou “hydrofobii”, novou nemoc, kterou přivedl na svět Pasteur.
Jiná příhoda vyňatá z téže knihy ukazuje sílu sugesce nebo strachu při vyvolávání tzv. vztekliny. Je těžké ji přisoudit, ale případ je zaznamenán takto.
“Dva mladí Francouzi byli pokousáni stejným psem v Havru. Jeden z nich do měsíce na následky zemřel, ale ještě předtím jeho přítel odplul do Ameriky, kde žil patnáct let v nevědomosti o konci svého bývalého druha. Po návratu do Francie se dozvěděl o tragédii a vlastně i u něj samotného se projevily příznaky a do tří týdnů zemřel na “hydrofobii”.
Dalším zajímavým zaznamenaným případem je případ jisté dámy, která po návratu z koupání uvedla, že ji pokousal pes. “Znepokojení rodiče ji hnali na Pasteurovu léčbu, prudce onemocněla, následovala smrt. Cestou z pohřbu domů řekly společnice, které se s ní koupaly, rodičům mrtvé dívky, že ji nepokousal pes, ale její mladý mužský přítel.”
Ve zprávách Pasteurova ústavu je zaznamenáno více než 3 000 úmrtí osob pokousaných psy. Všichni zemřeli po ošetření. Na druhé straně záznamy londýnské nemocnice před několika lety uvádějí 2 668 osob pokousaných rozzuřenými psy: ani u jedné z nich se nevyvinula hydrofobie a ani jedna nebyla léčena Pasteurovou metodou.
“Kdo byl ten Pasteur? Co vlastně objevil? Odpověď na první otázku zní, že to byl svého druhu chemik. Na druhou otázku lze odpovědět pouze připomenutím, že oddělil kyseliny L & D tartanovou. To je naprosto vše, co dělal. Zbytek jeho práce – ano – dokonce i práce o chorobách bource morušového a bakteriích byly plagiáty od onoho nepříliš známého a hodně opomíjeného profesora z Montpellier Antoina Bechampa. Když se spisy profesora Bechampa řádně prostudují, zjistí se, že poskytly řešení mnoha problémů, které po dlouhá léta vrtaly hlavou biologům, fyziologům, patologům i filozofům.” -flume.
Když mluvíme o dílech profesora Bechampa, dr. Leverson z Anglie říká: “V těchto pravdách jsem také našel absolutní důkaz nesmyslnosti zárodečné teorie nemocí; a studiem Pasteurových spisů, k nimž mě Bechampovy práce nevyhnutelně přivedly, jsem našel plný důkaz, že velký bůh (údajných) mužů vědy druhé poloviny minulého století a mnoha současných byl ve skutečnosti nejpodivuhodnějším plagiátorem a překrucovatelem cizích objevů; především profesora Antoina Bechampa a jeho spolupracovníků a žáků; a že tento plagiátor byl nejmonumentálnějším šarlatánem, jehož existence nám byla odhalena, v celé zaznamenané historii medicíny. “
Protože tento záznam není záviděníhodný, podívejme se na vzteklinu z hlediska známých faktů. Viděli jsme, že i normální psi jsou klasifikováni jako vzteklí na základě tzv. mikroskopování těchto takzvaných Negriho tělísek. Viděli jsme také, že identifikace těchto takzvaných Negriho tělísek závisí na individuálním pozorovateli. Málokdy se pozorovatelé shodnou. Odborníci z Pasteurova ústavu připouštějí, že Negriho tělíska nejsou specifickým ukazatelem vztekliny. Zaznamenávají také mnoho úmrtí při léčbě Pasteurovým systémem.
Na druhou stranu, hlášené nežádoucí účinky u neléčených pacientů (bude zaznamenáno velmi málo případů) lze vysvětlit na základě strachu nebo náchylnosti k lehkým poraněním. Například Dr. W. W. Duke z Kansas City při psaní o alergii mimo jiné uvádí případy prudkých křečí a úmrtí po lehkých poraněních u jedinců, kteří byli zdánlivě v perfektní duševní a fyzické kondici.
Tato násilná úmrtí jsou uváděna jako následek poškrábání, vytržení zubu, podkožních injekcí, extrémního horka nebo chladu, šoku z různých příčin, milostných afér atd. Odborníci na alergie často kladou důraz na relativní význam dřívějšího onemocnění, které mohlo podlomit zdraví pacienta. Takto rozmanité příčiny by naznačovaly, že “strach” hraje při pozorovaných následcích zásadní roli.
Dr. Buisson z Francie byl těžce pokousán psem a byl vydán na smrt na hydrofobii. Vyprávěl, že jeho strach byl samozřejmě intenzivní, stejně jako jeho utrpení. Rozhodl se, že se pokusí zmírnit své utrpení teplou koupelí. Po jeden a čtvrt hodině máchání jeho křeče zmizely a on se uzdravil. Podobným způsobem vyléčil i všechny další případy, které k němu přišly. Buissonovy koupele se ve Francii s velkým úspěchem používaly v případech vztekliny.
V Německu se případy pokousání psem citlivě léčí přikládáním sání na ránu nebo jejím mačkáním, aby se vyvolalo a snížilo volné krvácení. Sraženou a zaschlou krev nechávají na ráně bez dalšího ošetření a nikdy nemají další potíže.
Podle mých zkušeností by se na takové rány nemělo používat nic silnějšího než jemné mýdlo a voda. Mám pocit, že kauterizace je pro tkáně příliš šokující.
Je tedy vzteklina nemoc? Izolovali jsme nějaký virus nebo zárodek? Je Pasteurova léčba specifická? Je zkrátka vzteklina fakt, nebo fantazie? Domnívám se, že je to fantazie, protože jsem manipuloval s takzvanými vzteklými zvířaty a lidmi bez použití Pasteurovy léčby a v žádném případě nedošlo k úmrtí nebo jiným příznakům vztekliny. Tvrdím, že vzteklina neexistuje a že Pasteurova léčba vztekliny je horší než nemoc, pokud by to byla nemoc, což není.
P. S. Zkoumal jsem a byl jsem svědkem opakovaných vyšetření všech částí mozku tzv. vzteklých psů. Testy na myších a králících se od dob Pasteura ukázaly jako směšné.
MILLICENT MORDEN
Physician & Surgeon
72 Norman Ave.
Brooklyn 22, NY
Zdroje:
http://www.whale.to/a/mcbean.html
Další doporučená literatura:
– Očkování proti vzteklině – Hans Ruesch (Jatka nevinných) ZDE
http://www.whale.to/v/ruesch.html
– “Vymýcení vztekliny: ZDE: “Zmatené století a zbytečná úmrtí psů, které následovalo po Pasteurově objevu vakcíny”.
– ‘Volání divočiny’ ZDE