Grossova minulost i těžce sevřený zadek Sobotky. Pravičák Simkanič promluvil

Podnikatel a politik Michal Simkanič, který před lety spálil falešnou směnku na peníze za byt expremiéra Stanislava Grosse, dnes jeho kajícnosti, s kterou se omluvil občanům, nevěří. „Myslím, že se chlapec nijak za těch devět let nezměnil,“ prohlásil předseda neparlamentní politické strany Česká pravice. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se ale otevřeně pustil i do dalších politiků.

Co říkáte vystoupení Stanislava Grosse v televizi, kde přiznával, že jeho výroky o půjčce na byt byly vymyšlené a že tedy směnka, kterou jste tehdy spálil, byla falešná?

Je to samozřejmě jasné, já mám za to, a to se dneska obecně ví, že to byla tehdy z mé strany likvidační akce vůči tehdejšímu premiérovi Grossovi, protože jejich plán byl nepochybně takový, že to mělo skončit nějakým Rodem. A tím, jak jsem jim z toho udělal cirkus, bylo po Grossovi. To je něco, na co můžu být dodneška pyšný. Na druhou stranu, jeho současné vystoupení je jen pokračování prapodivné linie, jak to myslí upřímně.

Vy jste mu tedy nevěřil, když se omlouval lidem, které jako premiér zklamal, a když tvrdil, že přijal Krista?

Kdyby to bylo upřímné, musel by říci, kdo ho skutečně platil, kdo s ním dělal ty pokoutní kšefty v desítkách milionů korun, pak by mu možná mohl někdo něco věřit. Tahle se mu nedá věřit ani ta omluva, ani nic dalšího. Myslím, že v tomto směru se chlapec nijak za těch devět let nezměnil. Proto jsem ještě pyšnější na to, že to, co tehdy nezvládl Parlament a co řešil týdny, já jsem zvládnul za 48 hodin.

Takže jste pořád pyšný, že jste přispěl k tehdejší likvidaci premiéra Grosse. Ale upřímně bylo to potom lepší?

Nepochybně to byl jeden z nejstrašlivějších premiérů, které jsme tady měli. Bohužel po něm to nebylo o mnoho lepší, když si vezmu, že po něm nastupoval Paroubek a další podivné existence.

Politici i novináři po Grossově televizním vystoupení spekulovali, jestli jeho kajícnost a přijetí Krista nesouvisí s nějakým jeho vážným onemocněním. Nebylo by to vysvětlení, proč se omlouvá veřejnosti?

To je opravdu jen spekulace, ale samozřejmě máme nějaký lidský cit. Na mne to působí, že nemocný je, a pravděpodobně dost vážně. Ale nevím o tom nic, nejsem s ním v žádném kontaktu, je to skutečně jen dojem. Ale asi to opravdu nebude žádná sranda.

Vy jste pravicový politik, jak se díváte na to, jak pravice po dvou volebních obdobích dopadla a dopadá? Myslíte si, že si to zaslouží a že se to dalo očekávat po tom všem, co v minulosti její vedení předvádělo?

Částečně si to svou historií nepochybně zaslouží. Protože v tomhle směru to, co Topolánek načal, Nečas bohužel dorazil, a to v těch nejhorších možných barevných odstínech. Myslím, že jeden z hlavních problémů je obrovské nepochopení členské základny ODS. Já si na jednu stranu těch lidí nesmírně vážím. Když si vezmete, že tam zůstává stále řádově dvacet tisíc lidí, kteří nějakým způsobem vydýchali jak Topolánkovy šílené excesy, tak Nečase. Na druhou stranu jde o naprostý nedostatek sebereflexe. Přece hlavní problém celého minulého období byl ten, že Nečas celou dobu předstíral, že je premiér, a ve skutečnosti byl Kalouskova podržtaška. Pravice je přirozeně spojená s leadershipem (schopnost realizovat vize a strategie v týmové práci, schopnost vést a řídit – pozn. red.), a leadership pana Nečase je čistá nula, byl opravdu tři roky Kalouskův kašpárek.

To je podle mne ten hlavní důvod, co způsobil tenhle pád. Samozřejmě platí, že ODS si za to do určité míry může sama, ale potkalo se to navíc s takovým obdobím, kdy jakoby tady nebyl spor mezi pravicí a levicí, ale mezi politickou a nepolitickou politikou. Dnes strašně zesílil trend, který znamená obrovskou nesvobodu a odepírání občanům volebního práva, kdy prakticky všechny volební subjekty říkají, že je úplně jedno, co jsme zač, my jsme nejlepší, volte nás, my to uděláme, jak to potřebujete, nevolte ostatní, to jsou pitomci. To nemá nic společného s politickou ideologií, to je právě ta nepolitická politika, která způsobuje nástup čím dál podivnějších personálních existencí, od kterých nikdo vlastně neví, co má vlastně očekávat.

Takže odklon voličů od tradičních politických stran k různým hnutím, která jsou málo programově čitelná, považujete za varující?

Určitě. Myslím si, že to není trvalý stav, že to je taková lekce ze strany voličů těm zavedeným partajím, svým způsobem lekce oprávněná, na druhou stranu je to politika, která nikam nevede, která nevede ke kontrole a odpovědnosti politiků.

Mnozí politologové i politici předpovídali, že podpora hnutí ANO půjde po vstupu do vlády rychle dolů, ale zatím to tak nevypadá. V předvolebních průzkumech preferencí voličů do Evropského parlamentu vede přesvědčivě právě hnutí ANO. Kdy podle vás přijde čas, kdy voliči prohlédnou?

Na jednu stranu je pravda, že evropské volby jsou víc politický marketing. Zúčastní se jich střízlivým odhadem kolem dvou milionu voličů, takže průzkumy nějakou vypovídací schopnost mají. Ale ten výsledek je hodně zkreslený, protože nejenže předpokládám, že bude extrémně nízká účast, ale ona se ta účast dramaticky liší právě podle toho, jak jsou voliči primárně orientovaní. A ovlivní to i fakt, že odpor k Evropské unii sílí, a to zcela právem. Ostatně na tom, kdo se dostane do Evropského parlamentu, z hlediska reálné politiky zas až tak nezáleží. Protože role těch našich poslanců je naprosto směšná, doplňková. Čím většího počtu pitomců se zbavíme odchodem do Evropského parlamentu, tím lépe pro českou politiku. Ale když bude pokračovat trend, kdy nám Evropa diktuje jeden nesmysl za druhým, tak to je něco, co naše národní zájmy nepochybně poškozuje.

Ale jinak si myslím, že ty trendy v politice se začnou ukazovat směrem k  podzimním volbám, které jsou skutečně velmi důležité. Ať už jde o komunální volby, které přinesou jasnou zprávu, jak se mění nebo nemění smýšlení občanů, nebo o volbu třetiny Senátu, která bude znamenat jediný potenciální zásah do celostátní politiky. Protože na to, že by se konaly předčasné volby, současná situace ani trošku nevypadá.

Jak hodnotíte vládnutí Sobotkova kabinetu po sto dnech?

Začíná to být podobné jako v předchozí vládě. Sobotka je vyloženě sranda premiér, který evidentně nerozhoduje o ničem, který má těžce sevřený zadek, nakolik bude za své podivné kšefty s Pokorným (advokát a přítel Bohuslava Sobotky, který se angažoval v prodeji OKD – pozn. red.) a Bakalou (podnikatel, který od státu získal OKD – pozn. red.) trestně odpovědný. A zcela evidentně panáčkuje a poslouchá Babiše na slovo. V tomhle směru padají a budou padat preference sociální demokracie, na podzim to skončí debaklem, protože v Senátu obhajují 24 židlí, a to se jim nepodaří obhájit ani omylem. Budou rádi, když získají tři, čtyři senátory. Je to velmi podobné předchozí vládě.

Myslíte si, že sociální demokraté budou brzy následovat osud ODS?

To je otázka. Neodhadnu, nakolik jsou schopni se z tohoto vývoje poučit. Podle mého názoru jde přesně o stejný nebo velmi podobný osud. Buď si tam budou pěstovat Sobotku jako závislého člověka na své kriminální minulosti a na Babišovi, pak samozřejmě budou padat a padat. Když se vzpamatují a dokáží vyměnit své vedení, tak propad dokáží zastavit.

A jak vidíte roli Andreje Babiše v politice, co soudíte o problémech s jeho minulostí? Je to pro vás důvěryhodný politik?

Zas tak moc ne. Minimálně dvě věci jsou jasně negativní. Za prvé tahle, když tomu budeme říkat velmi slušně – velmi nejasná minulost, za druhé propojení jeho byznysových zájmů s politikou v té nejkoncentrovanější podobě.

A s vlastnictvím významných médií…

To samozřejmě také hraje roli. Je fakt, že jestli MF Dnes v poslední době kvůli tomu, jak jí v každém týdnu padal náklad, ze sebe dělala bulvární noviny, tak dneska je to ještě horší, protože její závislost na novém majiteli čiší z každého článku a z každého komentáře.

Když teď je pravice tak zdecimovaná, neuvažujete o tom, že byste se víc zapojil do politiky?

Zcela jednoznačně ano. V tuhle chvíle to není vidět z jednoho prostého důvodu, protože když mám vůči současnému stavu Evropské unie a našemu podivnému členství v tomhle RVHP výhrady, tak nevyvíjím absolutně žádné aktivity směrem k Evropskému parlamentu, protože to vidím jako lumpárnu. Veřejnost strašně zapomíná, že sice referendum o vstupu bylo bohužel legální, ale nebylo legitimní, protože v něm hlasovalo pouhých 47 procent oprávněných voličů, což dneska už skoro nikdo neví a skoro nikdo neříká. Drtivou většinu kandidátů podezřívám z toho, že jediné, co je zajímá, je plat europoslance půl milionu korun měsíčně, což je mimochodem obrovská forma korupce, plus za dva mandáty doživotní zajištění na úrovni prezidentů za to, že budou sloužit Evropě. Jestli tohle není korupce, tak už nic. Z toho důvodu se o evropské volby nezajímám vůbec, ale když jsem mluvil o tom, že podzim považuji za velmi významný pro další vývoj české politiky, tak teď rozhodně vyvíjím různé aktivity.

Můžete říci konkrétně jaké aktivity?

Nemohou být jiné než integrační snahy, ať už se to týká konkrétních lidí a konkrétních subjektů, abychom tu udrželi pravicovou politiku. Ale v tuto chvíli nemohu být víc konkrétní.

Od devadesátých let se čas od času objevují snahy o integraci malých pravicových stran, ale zatím vždycky ztroskotaly, i když zprvu vypadaly nadějně, jako například projekt Čtyřkoalice, v níž byly strany Unie svobody, ODA, lidovci a DEU. Myslíte, že se to může podařit?

Už nejde jen o malé strany, jde o strany, které si donedávna myslely, že jsou velké, a dneska zjišťují, že už to tak není. Jednám s těmi nejvyššími jmény a nejvyššími patry pravicové politiky. Pokud je to opravdu pravicová politika, pokud se ti lidi nezpronevěřili základním pravicovým myšlenkám.

Chápu to dobře, že jednáte i s ODS?

I třeba s ODS, ale samozřejmě se zcela konkrétními lidmi. Ale včetně nejvyššího vedení.

Z historie: Michal Simkanič údajně v roce 2005 spálil nebo jinak znehodnotil směnku na 900 tisíc korun, kterou podle svých slov převzal od Rostislava Roda. Ten se jako věřitel náhle objevil v aféře kolem bytu bývalého premiéra Stanislava Grosse. Svůj čin pro média komentoval slovy: „Koupenou směnku jsem znehodnotil a byl bych rád, aby toto mé gesto bylo chápáno jako výraz sounáležitosti se všemi, kdo jsou pronásledováni médii nikoliv na základě faktů, ale nálad či objednávky. Chci zastavit novinářský hon na premiéra a dát mu čas. Jsem přesvědčen, že když dostane pár dní, tak to vyhodnotí sám a odstoupí. Jednoznačně prokázal, že zemi vést nemůže.“ Případ nejasného původu peněz, které manželé Grossovi v létě 1999 použili na pořízení bytu v Praze na Barrandově, se tak změnil v naprostou frašku.

Ekonom: Je čas posvítit si na bohaté. Kupujte ornou půdu a lesy

Proč jsou ekonomické problémy nejvíc vidět paradoxně ve vyspělých zemích? Ekonom Petr Kaššák z Chomutovska se nemilosrdně a skepticky vyjadřuje k aktuálním hláškám o údajně přicházejícím oživení, kterými nám mažou med kolem úst mimo jiné čelní představitelé bank. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz objasňuje, proč by bylo prospěšnější, kdyby vláda proti finanční krizi nedělala žádná opatření.

Zcela konkrétně bez zbytečného slovního balastu vyjmenovává, co by se mělo udělat, a to bez toho, aby lidé museli řešit poplatky v nemocnici nebo zavádění školného. S mírnou ironií, ale zároveň zcela selským rozumem, interpretuje reformy ministra financí Kalouska. Před pár dny přednášel v centru Europe Direct pro Ústecký a Karlovarský kraj, kde se zabýval tématem alternativního pohledu na soudobé ekonomické problémy.

Pro čtenáře, kteří nemohli být přítomni: V čem považujete svůj pohled za alternativní?

No tak podívejte se, dnes žijeme v době, kdy se vše odehrává v mantinelech neoliberalistické koncepce, která je pro rozvíjející se ekonomiku dobrá, ale ne už tak dobrá pro ekonomiku vyspělého tržního kapitalismu. Povšimněte si, že ekonomické problémy jsou nejpatrnější právě v zemích s vyspělou tržní ekonomikou. To není náhoda. Tyto země musí hledat alternativu, alternativní model, jak ekonomický, tak i politický a sociální.

Zkrátka společnost nemůže a očividně ani nechce fungovat v systému, který tu je nastolen. Alternativní se můj pohled stává tím, že otevřeně říkám, že je špatná koncepce: Povšimněte si, že rádoby nezávislí komentátoři – čelní představitelé bank – říkají, že už se vlastně nic neděje. Tři roky posloucháme něco o přicházejícím oživení a začátku růstu a já se ptám, kde je? A jen tak mimochodem dodávám informaci, že co se týče HDP, ještě nejsme ani na úrovni roku 2008.

Myslíte, že opravdová krize nás v České republice teprve čeká?

Nerad lidem říkám, že opravdová krize nás teprve čeká. Krize z roku 2008 byla jen malou předehrou. Krize může pominout jen v tom případě, že odstraníte její příčinu. Ani jednu z příčin se nepodařilo odstranit, a proto nemůže být řeč o konci krize.

Jaké jsou tedy podle vás příčiny krize?

V ekonomii není nic jednoduché. Budu stručný a vyjmenuji ty nejpodstatnější. Významný pokles výběru od korporací a vysokopříjmových skupin. Berme v potaz, že na začátku 20. století činil podíl vybraných daní od vysokopříjmových skupin spolu s korporacemi 75 procent, zatímco střední a nižší třída odváděla zbývajících 25 procent. Dnes na začátku 21. století je situace opačná a to je jeden z obrovských problémů. Středněpříjmové skupiny jsou zdaněny nad únosnou mez – proto i ten významný propad spotřeby českých domácností klidně srovnatelný s poklesem spotřeby v krizi zmítaném Řecku.

Pan Kalousek nám před volbami říkal, že si žijeme nad poměry, bohužel nám neřekl, kdo si žije nad poměry. Jestli zdravotní sestry, prodavačky, policisté, hasiči, učitelé, důchodci – asi myslel tyto skupiny, protože ony reprezentují ty, které jeho „reformy“ postihly nejvíce. Nad poměry si asi nežijí rentiéři, a proto snad onen návrh na zrušení daně z dividend. Možná si nežijí nad poměry lidé se statisícovými příjmy, a proto ta rovná daň z příjmu fyzických osob, možná i proto se víceméně jen jim vyplatí důchodová reforma. Možná i proto ta nechuť k zavedení daně z luxusu, i když chápu její kritiky a částečně jim dávám za pravdu. Zkrátka ať si každý udělá obrázek o tom, pro koho ony reformy byly napsány.

A druhá příčina?

Druhou příčinu vidím ve finančním sektoru, který se zcela vymkl kontrole. Uvědomme si, že finanční sektor je část sektoru služeb – měl by tedy sloužit reálné ekonomice. Namísto toho vysává a parazituje na ní. Všechny ty daňové ráje, daňové optimalizace, MMF, ratingové agentury a celá tato velice spletitá síť činí jen jedno – odsává finanční prostředky z reálné ekonomiky a spekuluje s nimi. Banka pro mezinárodní platby uvádí, že objem derivátů  – spekulativní cenné papíry – dosahuje desetinásobku celosvětového HDP. Za tohoto stavu se nemůžeme divit vzrůstající frekvenci bublin a krizí.

A jen pro dokreslení uvádím výrok Pascala Lamyho ze světové obchodní organizace, který uvádí, že pouhá dvě procenta uskutečněných plateb jsou platby za reálné zboží či služby. Další příčiny mohu uvést jen velice stručně: například příjmová asymetrie, tedy neúměrné bohatnutí úzké skupiny nejmajetnějších a naproti tomu chudnutí všech ostatních, rozpad brettonwoodského systému a oslabení korelace mezi HDP a nezaměstnaností.

Dělá naše vláda správné kroky nebo prostě vůbec něco pro to, aby se dopady na „obyčejný lid“ – tedy proti onomu chudnutí – zmírnily?

Máte-li termínem obyčejní lidé na mysli středně a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, pak se vší vážností říkám, že nedělala-li by vláda nic, udělala by pro tyto společenské skupiny víc! Stačí se podívat, jaký podíl ve spotřebním koši zaujímají náklady na potraviny. Ještě v roce 2007 byla výše DPH na potraviny 5 procent, dnes 15 procent. Nikdo matematicky kompetentní nemůže myslet vážně, že tato změna nepostihla právě středně a nízkopříjmové vrstvy, a to drasticky a v podstatě zbytečně. Pokud se někdo schovává za směrnice EU, připomínám, že EU má sníženou sazbu minimálně stanovenou na 5 procent a dokonce jsou vyjmenovány položky, u kterých se DPH vybírat nemusí vůbec.

Další rychle rostoucí položkou, u středně a nízkopříjmových skupin, jsou náklady na bydlení. Společně s rostoucí nezaměstnaností se stává čím dál pravděpodobnější, že dramaticky naroste počet lidí žijících na prahu chudoby. Kdo chce vědět více a nebaví ho číst hrubě zkreslené statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí, doporučuji práce sociologa Jana Kellera.

Z řady důvodů, které zmiňujete, se hovoří o příklonu k ČSSD v dalších volbách…

Bohužel myslet si, že budoucí vláda ČSSD bude lepší, by bylo zbytečně optimistické. Jejich řešení spočívá v obnovení zahraničních pobídek. To znamená jedno: Krátkodobě klesne nezaměstnanost a tím i náklady na sociální výdaje. Ovšem tyto firmy na daních neodvedou ani halíř, protože po skončení daňových prázdnin přesunou výrobu do Bulharska či podobných ekonomik. Navíc ČSSD nedává českým firmám a živnostníkům OSVČ užitečné rady, jak mají konkurovat firmám, které neplatí daně, když oni daně platit musí. Vláda by si už konečně měla uvědomit, že je nutné nebát se vybírat daně i od korporací. To je základ.

Když už jsme se dotkli konkrétních politických subjektů, co říkáte na příklon části společnosti ke komunistům?

Upřímně se toho bojím. A to nejen komunistů. Je férové říct, že se bojím nejen extrémní levice, ale i pravice. Je naprosto přirozené, že v době krizí jsou občané ochotní přiklonit se k extrémistickým řešením, ale to je pochopitelně cesta do pekel. Jestliže pan Vandas z Dělnické strany říká, že problém ČR je vyplácení dávek v nezaměstnanosti, rád bych mu připomněl, že výdaje na podporu v nezaměstnanosti se pohybují okolo 10 miliard. Ve srovnání s ostatními výdaji rozpočtu kolem 1300 miliard je snad každému jasné, jaké demagogie se takoví lidé dopouštějí.

Co byste tedy řekl těm, kteří dnes – v reakci na současnou nespokojenost – vykřikují, že za komunistů bylo lépe? Má či nemá v nějakých intencích smysl uvažovat o návratu k politicko-ekonomické situaci před dvaceti lety?

Stručně řečeno – nemá, a ono to vzhledem ke změněné geopolitické situaci ani není možné.

Existuje tedy vůbec řešení pro současný stav v sociální, politické a ekonomické společnosti?

Jistěže existuje. To jen někteří omezení vládní představitelé tvrdí, že není jiné cesty než cesty fiskální restrikce. Povšimněte si, že se s krizí lépe vypořádaly státy jako Norsko, Švédsko nebo třeba i Rakousko. A co mají tyto země společné? Sociální stát. Sociální stát, který je financován všemi, nikoli jen střední třídou. Mají úplně odlišný daňový mix. Pojďme zvýšit majetkové daně, které jsou spravedlivě progresivní. Ten, kdo má 1+1, platí relativně málo, ten kdo má vilu s pěti koupelnami, musí sáhnout do kapsy nesrovnatelně hlouběji. Výsledkem je společnost, kde chtějí žít jak chudí, tak i bohatí.

Co by se mělo tedy konkrétně udělat?

Některé kroky jsem již nastínil. Začít vybírat daně od firem a od příslušníků horních 5 procent. Vrátit se do západní civilizace tím, že zavedeme progresivní zdanění příjmů. Zvýšit majetkové daně, zvýšit daň darovací a dědickou – opět progresivně a naopak snížit nebo dokonce zrušit daň na potraviny, stávající 21 % DPH neměnit. Už tyto změny by naplnily státní kasu a nebylo by nutné řešit standardy a poplatky v nemocnicích, plomby u zubařů, vysoké správní poplatky u soudů a úřadů, nebylo by zapotřebí zvyšovat spotřební daň na pohonné hmoty, krátit valorizaci penzí, zavádět školné a podobně.

Druhým podstatným krokem je zabránění v odlivu kapitálu. Dobrým nástrojem k dosažení tohoto cíle je družstevní hospodaření, lokální měny a zvýšení počtu „samozaměstnaných“. Dobré by bylo, kdyby Česká republika byla schopna utvořit větší investiční celky, abychom nebyli nuceni poslouchat nadiktované ceny, ale to je z říše snů, když jsme se prozíravě zbavili 75 % páteře české ekonomiky, nemluvě o finančním sektoru, který je téměř ze sta procent vlastněn zahraničními společnostmi.

Také jste názoru, že nám zcela chybí hospodářská politika. Je to tak?

Ať vám kdo chce, co chce, tvrdí, my žádnou hospodářskou politiku nemáme. Je tu jen jakási představa, že všechno „urveme“ přes čistý export. Budeme exportovat do Německa a EU. Postavit politiku na tom, že budeme závislí na exportu do zemí, které se potýkají s krizí a kde klesá kupní síla, to je tedy opravdu geniální! Naproti tomu podvázat si vlastní spotřebu, když právě domácí spotřeba tvoří přes 50 procent HDP, to už ani nelze nazvat nekompetentností, jako spíš demencí. My jsme si zkrátka řekli, že se postavíme na jednu nohu, která navíc pokulhává, pak si bodneme do břicha dýku a očekáváme, že pokoříme světový rekord na 100 m. Třešničkou na dortu je fakt, že děkanem národohospodářské fakulty je pan Ševčík, který si myslí, že stát národohospodářskou politiku vlastně ani nepotřebuje a vše si trh vyřeší sám.

Sám asi ne, ale kdo tedy?

Nedělejme si hlavně iluzi, že to udělají politici sami od sebe. Musíme se zvednout a dát o sobě hlasitě vědět. Nikdo jiný než my to neudělá. Je to na mě, na vás, na nás všech.

Jsou tedy podle vás řešením ze společenské a ekonomické krize revoluce a odpor?

Nejsem zrovna revoluční typ, ale domnívám se, že vše k tomu neodvratně spěje. Doufejme, že se nevydáme extrémistickou cestou – to je vždy slepá ulička. Řešením je informovanost a k té právě nyní společně přispíváme. Musíme prolomit tu nesmyslnou informační bariéru, musíme se dostat na místa, z kterých je na nás vidět a hlavně slyšet.

Máme si pro jistotu vybrat peníze z bank jako na Kypru,  koupit nemovitost a zlatou cihličku, jak nám někdy média radí?

Oni mě za to nebudou mít rádi, ale přesto to řeknu. Ať vyndají hlavu z písku. Tím bychom mohli začít. Víte, snažím se šířit osvětu a docílit změny dříve, než bude pozdě. A víte jaká je reakce některých lidí? „Já vím, Petře, ale snad mi to ani neříkej, já to nechci vědět.“ To je něco tak nebezpečného – myslím tu hroznou apatii. Tato pasivita prostupuje celou společností a rozkládá ji. Demokracie potřebuje lidi aktivní. Myslím, že takoví letargičtí lidé si demokracii ani nezaslouží a bude-li jich většina, tak o ni dříve či později přijdeme my všichni. Chtěla-li byste investiční radu, tak investujte do orné půdy, trvalých travních porostů a lesů. Primární výroba bude důležitější, než je dnes. Co se peněžních prostředků týče, neměl bych u sebe větší hotovost, žádný ze spořicích účtů nepokryje ani inflaci, takže o nějakém zhodnocování úspor nemůže být ani řeč.

Co ještě nejvíce lidi zajímá, pokud mají možnost se vás osobně či na některé z vašich přednášek zeptat? Z čeho mají obavy?

Na nedávné přednášce v Mostě se zajímali především o důchodovou reformu a jak to bude s jejich penzemi. Dále je pochopitelně zajímala jakási predikce ekonomického vývoje. Diskuze se rozpoutala kolem střídání velmocí, které je vyvoláno i krizí v USA a jejich nadměrnými výdaji na zbrojení, a nad hrozbami, které takovéto střídání nutně indukuje.

Ing. Petr Kaššák pochází z Jirkova na Chomutovsku, je absolventem střední průmyslové školy v Kadani. Studoval management a marketing a následně obor Řízení podniku a podnikové finance na Vysoké škole finanční a správní. V současné době působí jako pedagog a věnuje se osvětové činnosti, zejména přednáškám na ekonomická témata.

Svoboda je ohrožena, do akce. Fízlovací systém prý pokračuje, Piráti na nohou

Proti systému INDECT, který je plánovaným Velkým bratrem, byly avizovány protesty a demonstrace. S masovou odezvou se však zatím nesetkaly, i přesto, že „šmírovací“ systém může znamenat tvrdý zásah do soukromí všech a dokončen a zřejmě i spuštěn má být již letos. První náznaky, které by o tom mohly vypovídat, se již objevily, dle očekávání ale neoficiálně.

A tak se ve světě plánuje protest, který se má uskutečnit v červnu. Upozorňují na to „hactivisté“ ze společenství Anonymous. Ostatně byli to právě oni, kteří před systémem, který je projektem Evropské unie, varovali a detailně ho také popsali. Zda se však proti němu zvedne vlna odporu podobně jako proti smlouvě ACTA, která významně chtěla omezit svobodu internetu, zatím vůbec není jisté. Potíž je totiž v tom, že ACTA byla vnímána politicky, zatímco INDECT je představován jako vědecký projekt. A veřejnost, která proti politikům a jejich rozhodnutím protestuje poměrně v hojné míře, se proti vědcům zatím stavět (možná?) nechce.

Může se tak stát, že rok 2013 bude tedy pro Evropany přelomový. Je totiž rokem, kdy má být spuštěný projekt INDECT, který po vzoru Velkého bratra bude sledovat detailně chování všech lidí pohybujících se na veřejných prostranstvích. Možná to někomu zní jako nepodařená sci-fi, protože se o něm nahlas či ve významných sdělovacích prostředcích příliš neinformuje…

„I ta ostravská univerzita, která se na tom podílí, stáhla před časem ze svých stránek informace o projektu, které tam původně byly. Mnozí lidé stále možná ani netuší, co systém obnáší, proto chceme zorganizovat jak protesty, tak především informační kampaň,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz šéf Pirátské unie Ivan Bartoš. Jak dodal, první koncert, který by měl být i zároveň protestem proti INDECTU, se má konat 27. dubna v Brně, následovat by ho měly další koncerty v jiných městech.

Přehodit problém z politických vod do akademických jako možný únik?

Šéf pirátů Bartoš vidí kámen úrazu celého problému také v tom, že INDECT byl zařazen mezi vědecké projekty. „Obávám se, že to je velká blamáž se snahami co nejvíce projekt utajit. Na rozdíl od protestů proti smlouvě ACTA, která byla vnímána jako politická záležitost, INDECT je představován jako projekt probíhající na akademické půdě a tudíž jako vědecký projekt není politicky vnímán. Bohužel se obáváme, že to je velká chyba, poněvadž Evropská unie je politické uskupení a na projekt jdou peníze daňových poplatníků,“ varuje Ivan Bartoš. A dodává, že systém INDECT považuje nejen on za nebezpečný. „Proto proti němu chystáme velkou informační kampaň. Celosvětově se také plánují protesty, podobně jako proti smlouvě ACTA,“ doplnil ještě.

Světový protest, který již avizovala anglicky namluveným videem mezinárodní skupina Anonymous, se má uskutečnit 1. června.

Technická univerzita Ostrava je jedním z pracovišť, kde INDECT vzniká…

Jak už v minulosti ParlamentníListy.cz informovaly, INDECT je inteligentní informační systém Evropské unie, který podporuje vyhledávání a detekci lidí a předmětů. Jeho cílem je dle dostupných informací bezpečnost obyvatel v městském prostředí. Pracovat se na něm začalo v roce 2009, dokončený bude v roce 2013.  Celkem na něj byla vyčleněná částka ve výši 15 133 040 euro, z toho přímo Evropská unie ji dotuje částkou 10 906 984 euro. Na programu se podílí 17 evropských institucí a univerzit, za Českou republiku i Technická univerzita Ostrava. Ta se však obklopila hradbou mlčení, na dotaz ParlamentníchListů.cz nereagovala.

Nutno dodat, že důsledkem INDECTu bude tedy globální sledování veškerých komunikačních zařízení a platforem. „Bude-li tento projekt uveden opravdu do praxe, dojde k omezení osobní svobody všech občanů EU. Může též dojít k jeho zneužití, což může mít nedozírné následky,“ zní varování z videa, které natočili mimo jiné i čeští Anonymous a není to konečné varování.

Shromáždí veškeré údaje

„Nebude se omezovat jen na pole internetu, ale na vše, co budeme dělat. Shromažďovat bude o všech lidech veškeré údaje a komunikační data z telefonů, internetu. Tedy to, kde momentálně jsou, proč tam jsou a jaké budou další kroky každého jednotlivce. Sám bude vyhodnocovat, zda se chováme normálně či nenormálně. Sám sleduje pomocí vyhledávačů na sociálních sítích, chatech, diskusních forech, blozích vše, co děláme, monitoruje všechny fotografie a videa, která se na nich objevují.  Disponuje velmi rozvinutým počítačovým algoritmem, který rozpozná vztahy jednotlivých lidí mezi s sebou,“ upozorňují dále hactivisté v jednom ze svých zveřejněných videí. Jde o technologii, která, vymkne-li se kontrole a dostala-li by se do nepovolaných rukou, by mohla být vážnou hrozbou.

Odhalí ještě před demonstrací, kdy a kde se bude konat

Projekt INDECT je komplexní monitorovací a vyhodnocovací systém, který v rozsahu doposud nebývalém umožní sledovat veškeré občany a na základě implementovaných scénářů lidského chování předvídat chování jednotlivce, skupin osob nebo i celé společnosti. Svoji roli bude možná již brzy hrát i při různých protestních shromážděních.

„INDECT bude umět díky informacím rozpoznat čas a místo protestů dříve, než samotní demonstranti. Může být zneužitelný, protože bude vědět mnohdy dříve, co budeme dělat i my samotní. Změní to definitivně chování celé společnosti. Protože tento projekt bude rozhodovat o tom, co je normální a co ne,“ upozorňuje dále skupina Anonymous ve svém videu.

České politiky projekt neděsí, prý bude sloužit k dobrým účelům

Čeští poslanci  a politici, které v minulosti v této souvislosti ParlamentníListy.cz oslovily, však znepokojení necítí.

„Projekt INDECT je výzkumný projekt, který probíhá od roku 2009 a měl by být dokončen v letošním roce. Podílí se na něm řada významných evropských univerzit. Jedná se o vytvoření komplexního monitorovacího a vyhodnocovacího systému,“ reagoval například europoslanec za ČSSD Libor Rouček. Připustil však i to, že je pravdou to, že spolu s INDECTEM přepadávají veřejnost obavy.

„Vzhledem k tomu, že vyvolával od počátku řadu otázek a pochybností, byl podroben tzv. mezinárodnímu etickému auditu. Výsledkem se stalo ujištění, že projekt je v souladu s Chartou základních lidských práv a svobod Evropské unie. Žádné údaje nedokazují, že by mělo docházet k porušování etických a právních pravidel. Většinu informací o projektu lze najít na internetových stránkách www.indect-project.eu,“ reagoval ve své odpovědi Rouček.

Nová technologie by, podle něj, prý měla být určena výhradně policii k vyšetřování závažných trestných činů a předcházení teroristickým útokům. „Veškeré využití ale vždy bude striktně vyžadovat dodržování základních práv a svobod a zákonů na ochranu osobních údajů,“ ubezpečil čtenářku europoslanec.

Nejen v Evropě je Velký bratr…

Server AC24 například již v loňském roce poukázal na to, že nedávno v New Yorku začali také zavádět vševidoucí systém domácího uvědomění. Tak se mnozí Američané, kteří nežijí v policejním státě starosty Bloomberga, začali chlácholit, že jsou kvůli tomu bezpeční před bedlivým okem Velkého bratra.

Ukázalo se, že bývalí vedoucí zpravodajští činitelé tak vytvořili podrobný dohledový systém daleko přesnější než moderní technologie rozpoznávání tváří – a instalovali jej po celých USA, aniž by si toho většina Američanů povšimla. Odhalily to prý e-maily hacknuté skupinou Anonymous.

Dále z nich vyplynulo, že každých několik sekund jsou data posbíraná z dozorčích míst v důležitých městech a význačných bodech po celých Spojených státech, digitálně na místě zaznamenána, pak zašifrována a okamžitě odeslána do opevněného databázového střediska na neznámém místě, aby se zde agregovala s dalšími zpravodajskými poznatky. Tohle je část tohoto programu zvaná TrapWire, která je duchovním dítětem severovirginské firmy Abraxas naplněné elitou americké zpravodajské komunity.

Kdo by chtěl ale získat detaily o Abraxas a o širším dosahu TrapWire, zřejmě narazí. I v tomto případě jsou informace vzácné. Zřejmě proto, že se programy podstrkují jako nástroj k překažení terorismu. Monitorování aktivit by totiž znamenalo přivolat šťouraly, a tak je pochopitelné, že i Abraxas by chtěl, aby veřejná prezentace tohoto programu byla relativně omezená.

Automatické rozpoznávání tváří po vstupu do obchodu? Nic není nemožné

Za mořem si však pohrávají i s další myšlenkou, velmi blízkou evropskému plánovanému monitorovacímu systému INDECT. A to v ještě propracovanější podobě. Nakupující by prý už brzy mohli být automaticky rozpoznáváni, jakmile vstoupí do obchodu, pomocí nové, zato kontroverzní kamery.

Kamera dostala jméno Facedeals. A využívá fotek stažených z Facebooku, aby rozpoznala vstupující lidi. Nakupujícím, kteří souhlasí s použitím tohoto systému, který nebyl vyvinut s účastí Facebooku, nabídnou obchodníci speciální obchodní podmínky.

Podezření faráře: Proč má vláda ve skutečnosti zájem o převod majetku…

Severočeský katolický farář Josef Hurt se svými ovečkami už řadu let komunikuje přes skype, ICQ i sociální sítě a nově také bloguje o restitucích. Kdo ho zná, není překvapen jeho podporou etablování církve i přes facebook, kdy by možná dal zelenou i rozhřešení hříchů přes internet. Překvapivé u něj nejsou ani jeho rétorické ataky na „kmotry“ v podnikatelsko-politických kuloárech, kteří v Ústeckém kraji stojí za klientelismem a korupčními kauzami. A co říká k restitucím sakrálního majetku? Jindy a jinak!

Kněz ústeckého vikariátu nevidí restituční kauzu jako jednoznačně černobílou. „Osobně patřím k těm, co mají rozpaky. Spravedlnost ano, ale teď a takto?“ zní jeho názor. Na dotazy svých bližních, jaký je jeho postoj k současnému vyrovnání státu s církvemi, odpovídá, že je pro nápravu křivdy, zároveň je ale pro celocírkevní dialog o její podobě a načasování. „Aby to nebyl pouze výsledek neprůhledného politického ujednání,“ dodává pro ParlamentníListy.cz podporovatel spravedlivého zúčtování.

Své názory, charakteristické syrovou nebojácnou přímostí, okořeněné osobitými reflexemi současné politiky, začal během léta publikovat i na vlastním blogu. V poslední své glose zde například zdůrazňuje svůj nesouhlas kritiky církve jako instituce, která by nezvládla obhospodařovávat rozsáhlý majetek. „Velké množství klášterů a farností má schopnost hospodaření s majetkem v genech, ale dvě totality dosti zásadně likvidovaly schopnost starat se o svěřený majetek, který často zabezpečoval péči o kostel a aktivity ve školství, charitě a podobně,“ míní.

Posledních dvacet let podle jeho názoru ukázalo řadu dobrých příkladů hospodaření církevních škol, charitních zařízení nebo zachráněných kostelů a klášterů. „To, že to není bez občasných pochybení, je asi logické,“ dodává shovívavě ke svým náboženským soukmenovcům.

Politici, buďte populisty!

Při svém sledování politického kolbiště předpokládá, že restituční zákon sněmovnou hladce neprojde. „Předpokládám, že poslanci a senátoři budou jednat populisticky a že přijetí tohoto zákona nakonec odmítnou. Církev bude dál žít i bez tohoto velkého symbolického gesta nápravy křivd, které má také samo o sobě svoje rizika,“ je přesvědčen a neodpustí si spekulativní dovětek: „Nabízí se otázka, proč vláda, kterou drží řada kmotrů a zbohatlíků, má zájem o tento historický transfer majetku.“

Josef Hurt je mimo jiné názorovým podporovatelem Leo Steinera, též křesťanského vyznání, který letos vystoupil veřejně s odvážnou kritikou údajných korupčních praktik při rozdělování dotací z operačního programu Severozápad.

ČSSD je myšlenkově chudá

Ústecký kněz nezůstává u povrchního popisu aktuálního stavu kolem kauzy církevních restitucí. Problematiku sleduje dlouhodobě, a tak mu v paměti uvízly aktivity některých politických představitelů z doby několik let zpátky. Poukazuje například na současnou kampaň ČSSD, kterou označuje za zoufalý hon na voliče, kteří jsou vůči církvím a jejich majetku kritičtí až nepřejícní. „Před čtyřmi roky ČSSD uměla vést vcelku klidnou diskuzi o církevním majetku. To ale nebyla myšlenkově chudá jako v dnešní době,“ vyjádřil se pro ParlamentníListy.cz skepticky s tím, že jako důkaz pro své hodnocení předložil pozvánku z června roku 2008, kde poslanci parlamentu vedli diskuzní podvečer na téma způsobu financování církví pod záštitou ministra vnitra a stínového ministra kultury. K diskuznímu stolu tehdy přizvali i právníka, zástupce Svazu měst a obcí ČR, bankovního ekonoma a další odborníky.

Dnešní ovlivňování formou agresivních plakátů má ovšem podle regionálního církevního představitele spíše podtext manipulativnosti, která může škodit právě těm, kteří si od nich slibovali růst volebních preferencí ČSSD a pozapomnění na skandály krajských politiků této strany. „Účelovost kampaně proti restitucím také může ubrat důvěru mezi voliči z řad církví, kteří mohou své levicové postoje vyjádřit podporou jiných levicových subjektů nebo nových nezávislých, respektive nestranických projektů v krajských volbách,“ prognostikuje.

Na druhou stranu zmiňuje také postřeh, v němž právě šéf ČSSD na televizní obrazovce připomněl jisté ambivalence, které – bohužel – k současné církvi patří: že církev během reforem mlčela, ovšem když se hovoří o materiálním vypořádání s ní, je náhle velmi činná. Zmiňuje v té souvislosti mimo jiné na množství reakcí tiskového střediska České biskupské konference na negativní články o restitucích v médiích, které jsou toho dokladem. Poukazuje tím i na fakt že církev tím ukazuje, že není tak zcela zkostnatělá, vždyť když chce, je schopna využít nástroje public relations a moderního marketingu. Koneckonců mnohé farnosti pro svůj fundraising a propagaci už dnes umějí a chtějí využívat i sociální sítě. Jako příklad uvádí americké farnosti a sbory, které k nim prokazují velmi intenzivní přístup. „V ČR také přibývá aktivity církevních obcí na internetu, ale poněkud konzervativnějším způsobem,“ podotýká pro server ParlamentíListy.cz. Podle informací, které převzal z dostupných zdrojů, se církevní instituce v USA neuzavírají před informačními technologiemi. Cituje reklamní agenturu Buzzplant, podle které třetina oslovených farností aktualizuje profil na facebooku denně.

Josef Hurt je mimo jiné lektorem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde rovněž od roku 2010 působí jako kaplan pro pastoraci vysokoškoláků, inteligence a pro kulturně výchovnou činnost.

Upalovali lidi, teď se sápou po majetku. Ošklivá nakládačka církvím

Po rozporech, které ji málem položily, prezentuje výsledky jednání o církevních restitucích vláda téměř idylicky. O tom, že navracení majetku církvím se však z idylky může velmi rychle změnit v noční můru, která skončí u evropských soudů a bude Česko stát netušené množství peněz, se ale už nemluví. I přesto, že jde o reálnou hrozbu. Důvod? Lenost polistopadových politiků.

Na středečním jednání vlády došlo i přes odpor Věcí veřejných, které se schválením dělaly drahoty, ke schválení církevních restitucí. Ač zástupci vlády i církve jásají, ne všichni mají na navracení majetku ve výši více než sedmdesáti, respektive devadesáti miliard korun stejný názor.

Fiktivní čísla. Průšvih

Politolog, spisovatel a vysokoškolský profesor Oskar Krejčí se domnívá, že celé vládní snažení je jeden velký omyl. „Ta čísla, s nimiž se kalkuluje, jsou zcela tajuplná a fiktivní. Na základě pochybných politických dohod byla uměle stanovena hodnota církevního majetku, ale zcela chybí jakékoliv národohospodářské propočty,“ řekl ParlamentnímListům.cz politolog, který se v minulosti angažoval i v politice. V 60. letech vstoupil do KSČ a později působil třeba jako poradce předsedů federálních vlád Ladislava Adamce nebo Mariana Čalfy.

Někdejší komunistický funkcionář si tak nyní bere na paškál nejen současný kabinet premiéra Petra Nečase (ODS), ale i polistopadové politiky obecně. „Kdyby chtěli, tak to za 20 let zvládli. Bylo třeba proúčtovat každý les, každé pole, to se ale nestalo. Možná by to stálo miliardu, ale ušetřilo by to milard dvacet,“ míní.

Žaloby skončí až u Evropského soudu

Kromě politické neschopnosti církevní restituce vyřešit racionální a ekonomicky správnou cestou tak upozorňuje i na možné negativní důsledky celého zpackaného projektu. „Hrozí velké nebezpečí žalob. Restituce, či spíše jejich provedení, jsou soudně napadnutelné. A to až do úrovně evropských soudů,“ vyhrožuje Krejčí.

Redakci v této souvislosti zajímalo, zda by občané, kteří by se  stížnostmi na restituce k evropským institucím skutečně dostali, uspěli. Podle politologa ano. Každému, kdo se věcí začne blíže zaobírat, prý musí být jasné, že kalkulace byla provedena bez hlubší analýzy. A tak je pravděpodobné, že chybně. Na první pohled je ale vše v pořádku. „Restituce jsou oprávněné v tom smyslu, že jsou legální, tedy v souladu se zákonem. Otázka ovšem je, zda je v pořádku ten zákon,“ uvedl Krejčí.

Revoluce je daleko. S restitucemi u Čechů nikdo nepochodí

Výtky až 70 procent lidí, kteří se podle aktuálních výzkumů staví proti navracení majetku církvím, chápe i historik Zdeněk Čech. „Veřejnost to samozřejmě přijme negativně. Revoluce je daleko, jsme ve 23. roce po Sametu. V této chvíle nemůže veřejnost restituce přijmout jinak, než podrážděne,“ řekl Čech ParlamentnímListům.cz. Většina lidí se pohybuje v rámci zjednodušených, lehko uchopitelných řešení, dodal publicista a spisovatel. Mezi ty ale církevní restituce rozhodně nepatří.

A to zejména kvůli historickým reáliím. Ač se má církvím vracet pouze majetek, který jim byl zabaven po převzetí moci komunisty, tedy po 25. únoru 1948, kritici návrhu hovoří o tom, že by mohlo dojít i k navracení majetku, který byl církvím zabrnán třeba již za vlády Josefa II., nebo za První republiky. „Tento majetek by se samozřejmě nikomu vracet neměl,“ komentoval historik s tím, že celý postoj církve lze ilustrovat metaforicky. „Církev, která upalovala čarodějnice, se opět sápe po svém majetku,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz historik.

Pokud by se však podle něho lidé, kteří budou o navracení majetku rozhodovat, drželi nařízení vracet pouze majetek zabavený po Vítězném únoru, jde o logický krok, který vyřeší nejen církevní poptávku, ale i regionální potíže. „Mělo by to pomoci i vyřešit majetkoprávní vztahy v kraji,“ dodal historik.

Mladí komunisté: Je to zlodějna

V uplynulém týdnu kritizovali církevní restituce ale také mladí zástupci levice. Třeba předseda Svazu mladých komunistů Prostějovsko Martin Peč. Ten pro redakci k navracení majetku církvím uvedl: „Jsme zásadně proti, neexistují žádné oprávněné nároky na majetek, který byl v minulosti dlouhodobě zvelebován státem a jeho občany. Církevní restituce jsou jednou z největších zlodějin namířeným proti lidem této země. Ateistům i věřícím. Uznáváme velmi pozitivní roli pokrokových křesťanských organizaci v boji za sociální spravedlnost v Latinské Americe, jsme ovšem tvrdě proti chamtivosti církevních organizací u nás a proti silným klerofašistickým tendencím na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a Chorvatsku, o náboženském fundamentalismu v Izraeli nemluvě. Nebudeme církvím vracet, co jim nikdy nepatřilo.“

Téma církevních restitucí bylo velkým politickým tématem už od počátku 90. let. Až exministru kultury Jiřímu Besserovi (STAN, TOP 09), respektive jeho následovnici Aleně Hanáková (TOP 09) se však podařilo jej dotáhnout do konce.

Syn exministra: Režim potřeboval zlé teroristy. Přijde čas mimozemšťanů?

Antonín Baudyš junior v jednom z článků svého blogu uvedl, že víra v pravdivost oficiální verze o 11. září 2011 s sebou nese také spoluzodpovědnost za přítomnost násilí v tomto světě. Souhlasem s oficiální verzí událostí z 11. září prý podle něj nese každý z nás spoluzodpovědnost za atmosféru strachu, bezmoci a nevyhnutelnosti, kterou plánovači Nového světového pořádku generují.

Připustíme-li takzvanou kolektivní vinu, myslíte si opravdu, že v okamžiku, kdy si začnu jako jedinec zahrávat s myšlenkou, že je vše jinak, než je nám sdělováno, budu se moci vyvléknout ze zodpovědnosti nad násilím ve světě? Nechci samozřejmě zlehčovat, přesto určitě chápete, že většina lidí se bude vždy i v rámci svého pohodlí raději přiklánět k tomu, co je jim naservírováno sdělovacími prostředky…

Ať jsme neoficiálnímu výkladu nakloněni či nikoliv, spoluzodpovědnost máme na planetě všichni za všechno. A to i bez ohledu na to, zda si ji uvědomujeme či nikoliv. Stejně tak máme každý svůj světlý podíl na tom, že tento vůbec existuje, naší společnou láskou je držen pohromadě. Pravděpodobně všichni lidé dohromady tvoříme jednu bytost. Beztak to říká i bible skrze Pavla z Tarsu. A v rámci jedné bytosti nemá velký smysl, aby si například ledviny stěžovaly, že nebudou spolupracovat s žaludkem, protože se žaludek chová sobecky ke zbytku těla. Každý z nás představuje nepostradatelnou jednotku ve velkém těle, má svoji krásnou roli a svoji spoluzodpovědnost.

Vyzýváte také lidi, aby se v těchto souvislostech ptali svých volených zastupitelů na jejich názor v této věci a informovali je o pravém stavu věci. Pokud nebudou dotazům či názorům přístupní, nevolte je. Pokud nebude tvým dotazům či tvým názorům přístupný nikdo, nevol nikoho. Namísto toho sám/sama kandiduj. Je to velmi zajímavá myšlenka, ale zkoušel jste to někdy v minulosti i Vy sám osobně? Jste ochotný říci, u jakého politika? A jak jste dopadl?

Toto jsem ve svém blogu napsal někdy před dvěma lety, od té doby je mi ale mnoho věcí ukradených, protože už cítím, že na nich nezáleží. Už se nestihnou provést. Dříve, než by k nim došlo, a to je otázka zda vůbec, okolnosti našeho života se pravděpodobně samy natolik změní, že nějakými zastupiteli a jejich názorem se nebudeme muset vůbec zabývat.

Pokud padne „lež“ o 11. září, padne mnoho dalšího. V podstatě se svět, jak ho známe, nevratně změní. Zlomená důvěra totiž přináší konec vztahů a následný vznik vztahů jiných. A proto má mnoho lidí zájem na prodloužení informačního embarga. Stejně jako řada jiných lidí (sdružených v Hnutí za pravdu o 11. září) má zájem na zveřejnění pravdivé verze. ‚Neuvědomujeme si, že naším mlčením a nezájmem posilujeme informační embargo, které na události 11. září trvá.‘ I toto jsou vaše slova. Říkáte však nyní, že cítíte, že se něco láme – znamená to tedy, že se domníváte, že tlak veřejnosti způsobí to, že se dozví nové skutečnosti o 11. září?

Žijeme v unikátní době, kdy pravý stav skutečnosti vyplouvá na povrch, ať už očekáván či nikoliv. Zdá se, že dochází k růstu lidského vědomí a nám jako celku začíná být zřejmé samo od sebe mnoho z toho, vůči čemu jsme v minulosti měli mlhu před očima.

Vyjádřil jste se také v tom duchu, že spěje civilizace k zániku. Podle vás je to tím, čím déle trvá stav, kdy média a společnost žijí s 11. zářím jako s tabuizovaným traumatem uvnitř velké rodiny Západu. Rozumím tomu dobře, že zánik v těchto souvislostech by se týkal hlavně tzv. „západního světa“ ? Dá se tomu podle vás ještě nějak zabránit? A proč jste přesvědčený o tom, že tou rozbuškou byly události 11. září před deseti lety?

Každá civilizace obsahuje obdivuhodné i odpudivé formy sebe sama. Západní civilizaci miluji, severskou, středomořskou, ostrovní a věřím, že to nejlepší z ní zůstane na věky zachováno. A na straně druhé je možné, že všechno to, co doposud bránilo životu, během několika málo let kompletně ztratí svoji sílu, rozpadne se a zmizí. Stejně jako vyhynuli brontosauři. Domnívám se, že před takovým přelomem se nacházíme a blížící se přelom vítám srdcem, tělem i myslí.

V rámci různých konspiračních teorií se hovoří také o tom, že by právě v těchto dnech měli být lidé představující „západní“ společenství na pozoru, protože by se mohly objevit snahy něco podobného zopakovat. Pokud máte pravdu ve Vašem pohledu na události, strach by tedy asi na místě být neměl? Nebo bychom se měli bát nebezpečí zcela odlišného, než je nám předkládáno?

Ona ale už katastrofa připravená a naplánovaná byla (Antonín Baudyš před ní varoval před několika lety v Berlíně, pozn. red.). Ale nedošlo k ní. Dává nám to naději, že už k žádnému dalšímu neštěstí nedojde. Temná strana síly je na absolutním vrcholu své síly. A zároveň před svým úplným zhroucením. Obávat se nyní můžeme každý pouze své vlastní zbabělosti. Protože ta nám brání být upřímní sami k sobě. A nic dalšího než upřímnost k sobě po nás, domnívám se, žádáno není.

Říkáte také, že útoky na WTC způsobily nastolení atmosféry nedůvěry v Západní společnosti vůči cizincům a zavedení zákonů neslučitelných s demokracií, tzv. Patriot Act. Jinými slovy, 11. září bylo podle vás kromě zahraniční agrese záměrně připraveno za účelem nastolení zákonů vedoucích k fašistickému uspořádání společnosti. Válka s terorismem se prý už v roce 2005 nenápadně změnila ve válku s extremismem. Znamená to tedy, že sílí extremismus, ale bojuje se proti němu?

Prázdná plechovka s terorismem rychle vyčichla, a tak loutkáři zkusili veřejnosti prodat jinou prázdnou plechovku, ve které se měl skrývat extremismus. Tato plechovka také nezabrala. Zkusí nám tedy nabídnout ještě plechovku s bojem proti zlým mimozemšťanům. Možná také ne, moc času na to už nemají. Extremismus i mimozemská agrese jsou poslední zoufalé manévry, kterým se režim pokusí shodit nás do mentality strachu a podřízenosti.

Jak vnímáte situaci v Česku? I zde se může zdát, že má extremismus kvůli neřešeným sociálním problémům šanci narůstat. Stejně tak se objevují hlasy o posilující xenofobii… Co podle Vás může i Čechům pomoci k tomu, aby se situace zklidnila?

Situaci v Česku nevnímám. Vnímám jen krásu české přirody, bohatsví našich lidí a krásu našich žen. I z mých předchozích odpovědí asi cítíte, že mám jednou nohou našlápnuto do onoho blížícího se světa. Pro Romy by bylo dobré nastavit si svůj způsob vnímání sebe sama a skutečnosti tak, aby v blízké budoucnosti mohli obstát. Vesmír totiž miluje spravedlnost. Tzv. bílá většina zase udělá dobře, pokud přestane Romy paušálně odsuzovat. Myslím, že být Romem není v českém prostředí vůbec snadné.

Vaše názory jsou velmi smělé a odlišné od většinových – neměl jste kvůli nim někdy v minulosti nějaké vážnější potíže?

Absolutně nikoliv. Mám zkušenost, že řada lidí se mi vysmívá, potom mne už jenom kritizuje. A nakonec dojde k závěru, že jsem se změnil, a že se mnou vlastně souhlasí. Pokládám to za přirozené. Jen je otázka, zda se nezměnily obě strany. Potíž kvůli svým názorům mám akorát sám vůči sobě, protože mi to zpravidla velmi dlouho trvá, než si něco o něčem vůbec začnu myslet a pak dlouho nevím, zda to není chyba. Ale tenhle proces možná znáte také.