Nová studená válka prý už vypukla. Nebo je to jinak? Hledali jsme odpověď

Návrat ke studené válce mezi Spojenými státy a Ruskem? Stále více lidí si to prý začíná myslet. Podle některých sociologů tuto myšlenku přijalo opět za svou a důvodnou již polovina Rusů a Američanů. Přitom příčiny, jež škodí vztahům mezi dvěma státy, uvádějí ale lidé na různých stranách Atlantiku odlišné.

Co za tím tedy stojí? Změnili Rusové svoje vcelku pozitivní vnímání USA po špiónském skandálu se Snowdenem? Proto se Američané začali dívat na Rusko s větším nepřátelstvím po tom, co Moskva nedovolila Washingtonu vybombardovat Sýrii? Příčin může být hned několik, částečně je rozebral zpravodajský web Hlas Ruska.

Poukázal mimo jiné na to, že počet obyvatel Ruska, kteří jsou přesvědčeni o tom, že mezi Moskvou a Washingtonem může vypuknout nová studená válka, stoupl v poslední době o 9 procent.

Studená válka je velmi pravděpodobná – pokud prý už nevypukla

„Podle průzkumu Všeruského střediska pro průzkum veřejného mínění (VCIOM) připouští si podobný scénář 46 procent respondentů. Agentura Sociální sítě tvrdí, že na 80 procent aktivních uživatelů internetu se domnívá, že studená válka s USA je velmi pravděpodobná anebo již dokonce vypukla,“ uvádí zmiňovaný server. A na důkaz toho dokládá i vyjádření ředitelky pro styky s veřejností VCIOM Olgy Kamenčukové.

„Mezi Ruskem a USA existuje v poslední době dost rozporů. Týká se to případu Snowdena a zvlášť Sýrie. Například, v případu Snowdena měla většina Rusů za to, že ruský postoj zhorší vztahy s USA. Nicméně pouze 15 procent dotázaných řeklo, že není třeba poskytovat mu azyl. Stejně je to se Sýrií. Rusové chápou, že to komplikuje vztahy s Amerikou, nicméně jsou pro nezávislý postoj země v této otázce,“ řekla Kamenčuková.

Je důvodem Snowden, který odhalil metody americké rozvědky a žije nyní v Rusku?

Podle ní i z americké strany je situace podobná. Údaje společnosti Gallup (agentury pro sociální a marketingový průzkum) překročily poprvé od roku 2000 procento těch, kdo považují Rusko za nepřítele. Jenže když se pokles ratingu Spojených států v Ruské federaci časově shodl s případem Edwarda Snowdena, který odhalil metody americké rozvědky, pak se vztah Američanů vůči Rusku zhoršil po úspěšných krocích Moskvy v urovnání syrské krize.

„Jinými slovy, euforie devadesátých let, jež zavládla v rusko-amerických vztazích po pádu železné opony, rozpadu SSSR a podepsání Smlouvy o omezení strategických útočných zbraní, pominula. Do popředí se dostávají neshodné názory Moskvy a Washingtonu na spravedlivé uspořádání světa. Pro lidi není tajemstvím, že v poslední době nejsou stisknutí rukou našich lídrů doprovázena tolik zářivými úsměvy. Avšak společná věc nepotřebuje nevyhnutelně velké přátelství. Stačí si zachovat čestné partnerské vztahy. Proto dokonce ti ruští respondenti, kteří prohlásili o ztrátě sympatií vůči zaoceánské velmoci, říkají, že úspěchů v boji s terorismem a v řadě dalších světových problémů se dá dosáhnout pouze s pomocí spolupráce,“ shrnula žena z agentury pro výzkum veřejného mínění VCIOM.

Putin varoval před monopolární světovládou a trefoval se do USA

Své polínko do ohně mohl přiložit pravděpodobně i ruský prezident Vladimír Putin. Letos totiž na mnichovské konferenci o bezpečnosti ve svém projevu oznámil, že Spojené státy americké usilují o monopolární světovládu. A vysvětlil kroky, jak se tomu bránit. Není to přitom poprvé, co se z Ruska takto otevřeně ozývají podobné hlasy. Jak prozradil ParlamentnímListům.cz politolog Zdeněk Zbořil je to prý proto, že obě země hledají novou ideologii své zahraniční politiky.

Vladimír Putin totiž ve svém vystoupení poukázal mimo jiné též na to, že svět s jedním vládcem a s jedním systémem nemá nic společného s demokracií. Podle něj patří totiž k demokracii nejen moc většiny, ale také respektování menšin.

Spojené státy americké usilují o monopolární světovládu, která se vyznačuje tím, že existuje podle jejich přání jen jediné centrum síly, moci a rozhodování,“ uvedl Putin. A připomněl, že bezpečnost každého jedince znamená bezpečnost všech – tedy celého světa. Vzpomínkou na Franklina Rooswelta také zopakoval, že mír spočívá v bezpečnosti. Upozornil na to, že současný stav se spíše takovým ideálům vzdaluje. „Mezinárodní bezpečnosti můžeme dosáhnout hlavně globálním dialogem na toto téma,“ uvedl mimo jiné.

Byla nyní terminologie studené války jen nahrazena novou?

„Podobně mluvil prezident Putin už několikrát a při různých příležitostech. Hovořil tak i exprezident Medveděv a většinou i celá diplomacie RSFR. Protože prominentní reprezentanti americké zahraniční politiky také opakovaně považují Rusko za hlavního nepřítele USA z hlediska možné vojenské konfrontace, dostává se jim podobných odpovědí, ačkoli obě strany prohlašují, že jim je cizí terminologie let studené války. Je to jakási měkká konfrontace, nebo jak se v political science (politické vědě, pozn. red.) říká, zaujímání protipozic, které může být benevolentní nebo malvolentní (zlovolné),“ vysvětlil  ParlamentnímListům.cz také možný pohled na věc a vývoj politolog Zdeněk Zbořil.

Hledá se nová ideologie

Upozornil pak také na to, že druhou věcí je, že obě země nyní hledají novou ideologii své zahraniční politiky.

„Pro Bushe seniora to byl na začátku devadesátých let 20. stol. také opravdu The New World Order (Nový světový řád), pro Billa Clintona ‚velká šachovnice bez kontroly‘ (podle slov Brzezinského), podle Bushe juniora zase ‚střet civilizací a boj proti terorismu‘. Putinovy teze bychom proto měli analyzovat jednak jako protipozici tohoto amerického hledání, ale také jako obnovení ‚světového řádu‘, na kterém by jeho země mohla významněji než dosud participovat,“ konstatoval dále Zbořil.

Ruská říše, bílá nebo rudá, o to, podle politologa, prý vždy usilovala a jejímu současnému reprezentantovi jde tedy také o to, ukázat svým spoluobčanům, že mohou být na reprezentaci této velmocenské kontinuity hrdí.

„Je ovšem pravda, že ruská zahraniční politika je ‚multipolární‘, ne snad proto, že by to byla dobrá vůle, ale že Ruská federace nemá sílu být, podobně jako USA, monopolarní,“ uzavřel Zdeněk Zbořil.

Syn exministra: Režim potřeboval zlé teroristy. Přijde čas mimozemšťanů?

Antonín Baudyš junior v jednom z článků svého blogu uvedl, že víra v pravdivost oficiální verze o 11. září 2011 s sebou nese také spoluzodpovědnost za přítomnost násilí v tomto světě. Souhlasem s oficiální verzí událostí z 11. září prý podle něj nese každý z nás spoluzodpovědnost za atmosféru strachu, bezmoci a nevyhnutelnosti, kterou plánovači Nového světového pořádku generují.

Připustíme-li takzvanou kolektivní vinu, myslíte si opravdu, že v okamžiku, kdy si začnu jako jedinec zahrávat s myšlenkou, že je vše jinak, než je nám sdělováno, budu se moci vyvléknout ze zodpovědnosti nad násilím ve světě? Nechci samozřejmě zlehčovat, přesto určitě chápete, že většina lidí se bude vždy i v rámci svého pohodlí raději přiklánět k tomu, co je jim naservírováno sdělovacími prostředky…

Ať jsme neoficiálnímu výkladu nakloněni či nikoliv, spoluzodpovědnost máme na planetě všichni za všechno. A to i bez ohledu na to, zda si ji uvědomujeme či nikoliv. Stejně tak máme každý svůj světlý podíl na tom, že tento vůbec existuje, naší společnou láskou je držen pohromadě. Pravděpodobně všichni lidé dohromady tvoříme jednu bytost. Beztak to říká i bible skrze Pavla z Tarsu. A v rámci jedné bytosti nemá velký smysl, aby si například ledviny stěžovaly, že nebudou spolupracovat s žaludkem, protože se žaludek chová sobecky ke zbytku těla. Každý z nás představuje nepostradatelnou jednotku ve velkém těle, má svoji krásnou roli a svoji spoluzodpovědnost.

Vyzýváte také lidi, aby se v těchto souvislostech ptali svých volených zastupitelů na jejich názor v této věci a informovali je o pravém stavu věci. Pokud nebudou dotazům či názorům přístupní, nevolte je. Pokud nebude tvým dotazům či tvým názorům přístupný nikdo, nevol nikoho. Namísto toho sám/sama kandiduj. Je to velmi zajímavá myšlenka, ale zkoušel jste to někdy v minulosti i Vy sám osobně? Jste ochotný říci, u jakého politika? A jak jste dopadl?

Toto jsem ve svém blogu napsal někdy před dvěma lety, od té doby je mi ale mnoho věcí ukradených, protože už cítím, že na nich nezáleží. Už se nestihnou provést. Dříve, než by k nim došlo, a to je otázka zda vůbec, okolnosti našeho života se pravděpodobně samy natolik změní, že nějakými zastupiteli a jejich názorem se nebudeme muset vůbec zabývat.

Pokud padne „lež“ o 11. září, padne mnoho dalšího. V podstatě se svět, jak ho známe, nevratně změní. Zlomená důvěra totiž přináší konec vztahů a následný vznik vztahů jiných. A proto má mnoho lidí zájem na prodloužení informačního embarga. Stejně jako řada jiných lidí (sdružených v Hnutí za pravdu o 11. září) má zájem na zveřejnění pravdivé verze. ‚Neuvědomujeme si, že naším mlčením a nezájmem posilujeme informační embargo, které na události 11. září trvá.‘ I toto jsou vaše slova. Říkáte však nyní, že cítíte, že se něco láme – znamená to tedy, že se domníváte, že tlak veřejnosti způsobí to, že se dozví nové skutečnosti o 11. září?

Žijeme v unikátní době, kdy pravý stav skutečnosti vyplouvá na povrch, ať už očekáván či nikoliv. Zdá se, že dochází k růstu lidského vědomí a nám jako celku začíná být zřejmé samo od sebe mnoho z toho, vůči čemu jsme v minulosti měli mlhu před očima.

Vyjádřil jste se také v tom duchu, že spěje civilizace k zániku. Podle vás je to tím, čím déle trvá stav, kdy média a společnost žijí s 11. zářím jako s tabuizovaným traumatem uvnitř velké rodiny Západu. Rozumím tomu dobře, že zánik v těchto souvislostech by se týkal hlavně tzv. „západního světa“ ? Dá se tomu podle vás ještě nějak zabránit? A proč jste přesvědčený o tom, že tou rozbuškou byly události 11. září před deseti lety?

Každá civilizace obsahuje obdivuhodné i odpudivé formy sebe sama. Západní civilizaci miluji, severskou, středomořskou, ostrovní a věřím, že to nejlepší z ní zůstane na věky zachováno. A na straně druhé je možné, že všechno to, co doposud bránilo životu, během několika málo let kompletně ztratí svoji sílu, rozpadne se a zmizí. Stejně jako vyhynuli brontosauři. Domnívám se, že před takovým přelomem se nacházíme a blížící se přelom vítám srdcem, tělem i myslí.

V rámci různých konspiračních teorií se hovoří také o tom, že by právě v těchto dnech měli být lidé představující „západní“ společenství na pozoru, protože by se mohly objevit snahy něco podobného zopakovat. Pokud máte pravdu ve Vašem pohledu na události, strach by tedy asi na místě být neměl? Nebo bychom se měli bát nebezpečí zcela odlišného, než je nám předkládáno?

Ona ale už katastrofa připravená a naplánovaná byla (Antonín Baudyš před ní varoval před několika lety v Berlíně, pozn. red.). Ale nedošlo k ní. Dává nám to naději, že už k žádnému dalšímu neštěstí nedojde. Temná strana síly je na absolutním vrcholu své síly. A zároveň před svým úplným zhroucením. Obávat se nyní můžeme každý pouze své vlastní zbabělosti. Protože ta nám brání být upřímní sami k sobě. A nic dalšího než upřímnost k sobě po nás, domnívám se, žádáno není.

Říkáte také, že útoky na WTC způsobily nastolení atmosféry nedůvěry v Západní společnosti vůči cizincům a zavedení zákonů neslučitelných s demokracií, tzv. Patriot Act. Jinými slovy, 11. září bylo podle vás kromě zahraniční agrese záměrně připraveno za účelem nastolení zákonů vedoucích k fašistickému uspořádání společnosti. Válka s terorismem se prý už v roce 2005 nenápadně změnila ve válku s extremismem. Znamená to tedy, že sílí extremismus, ale bojuje se proti němu?

Prázdná plechovka s terorismem rychle vyčichla, a tak loutkáři zkusili veřejnosti prodat jinou prázdnou plechovku, ve které se měl skrývat extremismus. Tato plechovka také nezabrala. Zkusí nám tedy nabídnout ještě plechovku s bojem proti zlým mimozemšťanům. Možná také ne, moc času na to už nemají. Extremismus i mimozemská agrese jsou poslední zoufalé manévry, kterým se režim pokusí shodit nás do mentality strachu a podřízenosti.

Jak vnímáte situaci v Česku? I zde se může zdát, že má extremismus kvůli neřešeným sociálním problémům šanci narůstat. Stejně tak se objevují hlasy o posilující xenofobii… Co podle Vás může i Čechům pomoci k tomu, aby se situace zklidnila?

Situaci v Česku nevnímám. Vnímám jen krásu české přirody, bohatsví našich lidí a krásu našich žen. I z mých předchozích odpovědí asi cítíte, že mám jednou nohou našlápnuto do onoho blížícího se světa. Pro Romy by bylo dobré nastavit si svůj způsob vnímání sebe sama a skutečnosti tak, aby v blízké budoucnosti mohli obstát. Vesmír totiž miluje spravedlnost. Tzv. bílá většina zase udělá dobře, pokud přestane Romy paušálně odsuzovat. Myslím, že být Romem není v českém prostředí vůbec snadné.

Vaše názory jsou velmi smělé a odlišné od většinových – neměl jste kvůli nim někdy v minulosti nějaké vážnější potíže?

Absolutně nikoliv. Mám zkušenost, že řada lidí se mi vysmívá, potom mne už jenom kritizuje. A nakonec dojde k závěru, že jsem se změnil, a že se mnou vlastně souhlasí. Pokládám to za přirozené. Jen je otázka, zda se nezměnily obě strany. Potíž kvůli svým názorům mám akorát sám vůči sobě, protože mi to zpravidla velmi dlouho trvá, než si něco o něčem vůbec začnu myslet a pak dlouho nevím, zda to není chyba. Ale tenhle proces možná znáte také.