Přijdete o své úspory v bance jako na Kypru. I to hrozí, varují ekonomové

Ekonomové komentují, jak Evropská unie „vyřešila“ finanční krizi na Kypru, který je členem eurozóny. Je to podle nich další hřebíček do rakve důvěryhodnosti eurozóny. Čeští střadatelé mohou prý být zatím relativně klidní, ale nervozita, nejistota a nedůvěra se ale přelévá i mimo státy eurozóny. A především pojištění vkladů je iluze a banky nemají peníze v hotovosti. Není také jistota, že vláda v budoucnu neznárodní vklady i vám.

„Operace se zdařila, evropský pacient zemřel,“ komentuje zákrok EU Markéta Šichtařová. Vklady nad 100 tisíc eur byly v nejproblémovější kyperské bance z 80 procent zestátněny. Ke zbývajícím 20 procentům se jejich majitelé mají dostat až za pár let, pokud k tomu vůbec dojde. Kypřané si navíc nesmí denně vybrat víc než 300 eur a jsou omezeny převody peněz do zahraničí.

Podle Šichtařové toto vše dokládá, že evropská měnová unie zvaná eurozóna je fikce, neboť jedním z hlavních principů měnové unie je volný pohyb kapitálu a to pro Kypr neplatí. Podle ní Kypr již fakticky není v eurozóně.

Rozpad eurozóny

„Pokud si s německými eury můžete koupit francouzský sýr a nechat si ho poslat poštou, ale s kyperskými totéž udělat nemůžete, pak německé euro nerovná se kyperské euro. Německé euro je jaksi hodnotnější, protože si za něj můžete koupit víc. A nepochybuji, že kdyby dneska někdo přijel na Kypr s kufrem plným papírových dolarů, vystrašení Kypřané, kteří nejsou schopni vydolovat z bank svůj majetek, by byli ochotni platit za dolary o něco víc kyperských eur než Němci. Pokud je ale německé euro hodnotnější než kyperské euro, pak už to není jedna měna, pak jsou to měny dvě. Ale jestli tedy Kypr tímto má jinou měnu než zbytek eurozóny, totiž kyperské euro, pak se tímto technicky vzato od eurozóny odloučil a eurozóna má už jen 16 plnohodnotných členů. Tak dlouho se eurozóna bála svého rozpadu, až se k němu dopracovala,“ upozorňuje ekonomka.

Šichtařová shrnuje, jak to v eurozóně v realitě vlastně „funguje“: „Dostane-li se některá země do potíží, provede se operace. Výsledkem operace je zestátnění úspor v bankách, omezení výběru těch úspor, které zestátněny nejsou, finanční odstřižení od zahraničí, nemožnost nákupu zahraničního zboží, likvidace hlavních odvětví, na kterých ekonomika stojí, likvidace mezinárodní pověsti a díky tomu znemožnění financování se na finančních trzích a výroba hluboké recese. Operace se povedla, zbytek eurozóny je zachráněn, kyperská ekonomiky zemřela. A zbytek eurozóny si ještě užitečně nacvičil, jak operovat, až přijde bída na ekonomiky větší. Třeba na Slovinsko či Itálii. No neměl by snad Kypr levnější svůj bankrot neodkládat na později a zbankrotovat hned?“

Není jistota, že vlády neznárodní vklady v jiných zemích

Ekonom Institutu Václava Klause Marek Loužek míní, že situace v bankovním sektoru je v České republice stabilnější než v dalších zemích EU, nicméně kyperské „řešení“ je nebezpečný precedens a nervozita a nejistota se může šířit a šíří i k nám. Občané si tak nemohou být zcela jisti, zda nějaká vláda v budoucnu také nevyvlastní část jejich vkladů.

„To, co se stalo na Kypru, je určitě velký a nebezpečný precedent. V Evropě se doposud nic takového nestalo. A samozřejmě lidé jsou nyní znejistěni po celé Evropě, protože vidí, že to, co se stalo na Kypru, se může případně někdy stát i u nás. Jistotu, že se to u nás nestane, nemají. Přirozenou reakcí lidí je nervozita, vybírání vkladů. Je otázka, zda státní garance vkladů či pojištění něco opravdu reálně garantuje, protože v případě většího otřesu by ty reálné prostředky nebyly. Je to určitě velký problém,“ řekl ParlamentnímListům.cz Loužek.

„My máme bankovní sektor vcelku stabilní, neboť byl vyčištěn na konci devadesátých let. Ale uvidíme, jak se bude vyvíjet ekonomická, bankovní a finanční krize v eurozóně. Ta nervozita střadatelů je přirozená. Nás se to zatím akutně netýká, ale je vidět, že garance neexistuje. Znárodněním vkladů byl překročen Rubikon a není záruka, že vlády nepřistoupí ke znárodnění kdekoli jinde v EU. A třeba i u nás. Když jednou znárodní vklady, můžou si pak dovolit skoro všechno,“ dodal Loužek.

Nebezpečí zatím na periferii

Ekonom Lukáš Kovanda působící na Vysoké škole ekonomické míní, že v České republice není toto nebezpečí akutní, neboť český bankovní a finanční sektor je v poměrně dobré kondici.

„Obávám se ale, že zejména v periferních státech eurozóny, jako například Itálie, Španělsko, Portugalsko a možná i v některých dalších může v okamžiku dalších ekonomických problémů a prohloubení recese dojít vlivem situace na Kypru, že občané těchto zemí budou hromadně vybírat své vklady, protože budou mít obavy, že jim vláda zkonfiskuje jejich úspory, podobně jako se to stalo na Kypru. Může to vyvolat „runy“ na banky (hromadné vybírání peněz bank – pozn. red.) a nepříznivou psychologickou reakci občanů těchto zemí,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Kovanda.

„Myslím, že ten krok EU nebyl z tohoto důvodu vůbec šťastný. Ty psychologické neblahé následky mohou následně vyvolat řetězovou reakci v periferních státech eurozóny a neotřásly by v konečném důsledku pouze finančním systémem těchto zemí, ale celou reálnou ekonomikou, celou eurozónou a důvěrou v euro. Pro ty země, které euro zatím nemají, jako například my, je to určitě varování v tom smyslu, že přijetí eura znamená ztrátu kontroly nad vlastní měnou, což se může projevit z EU řízenými konfiskacemi či zdaňováním vkladů,“ dodal Kovanda.

Ten odpověděl i na dotaz, zda hypoteticky nemůže tato záležitost ohrozit i české střadatele, jejichž banky jsou dcerami matčiných bank z eurozóny a které se mohou ocitnout v potížích či případně zkrachovat: „Může nastat hypotetická situace, že pokud by se dostala do problémů Itálie a začaly by masové výběry z bank a byla by tím zasažena UniCredit Bank, která operuje i v ČR. To by se zprostředkovaně mohlo dotknout i občanů v České republice. Neobávám se, že by tohle byla nějaká bezprostřední hrozba. To riziko je hlavně v těch periferních zemích než v zemích, kde působí dcery matek z periferních zemí.“

Nechtěl bych teď mít peníze v žádné bance na jih od Alp a na západ od Šumavy

Analytik firmy Partners Pavel Kohout také varuje, že se nyní může lavinově šířit obava střadatelů, že přijdou o své vklady v bankách. Hlavně v zemích eurozóny, které mají výrazné ekonomické finanční potíže, což je prakticky celý jih eurozóny.

Obavy střadatelů se nešíří podle něj jenom do Řecka, Itálie a Španělska, ale i jinam, včetně Česka. „Paradoxně banky v Česku jsou mnohem bezpečnější než jejich mateřské společnosti z Francie, z Belgie, Itálie nebo i Nizozemska. Posledně jmenovaný stát musel letos znárodnit další banku. Tuto operaci prováděl mimochodem řečený Dijsselbloem. Upřímně, nechtěl bych teď mít peníze v žádné bance na jih od Alp a na západ od Šumavy. Západoevropské bankovnictví je v kritickém stavu. Ostatně, mít peníze v bance je hloupost, když lze výhodně investovat,“ uvedl Kohout v anketě HN.

Iluze o pojištění vkladů. Peníze nejsou kryté ani papírem

Ekonom Ladislav Tajovský upozorňuje na iluzi o existenci pojištění vkladů. „Kypr není ničím menším než ukázkovým modelem rizik, která právě z těchto pilířů současného bankovnictví vyplývají. A je nebezpečnou iluzí považovat třeba to české za imunní. Principiálně jsme v téže situaci,“ varoval Tajovský v komentáři pro HN.

Tajovský upozorňuje, že většina peněz je virtuálních, jsou na účtech a banky mají jen minimální rezervy v jednotkách procent v bankovkách. Peníze v bankách navíc podle něj reálně pojištěné nejsou. Prostředky určené k případné výplatě v českém Fondu pojištění vkladů totiž zdaleka nestačí ani na sanaci vkladů jedné z velkých domácích bank.

„Dlouhodobě se pohybují mezi 2 až 3 procenty celkových vkladů a přesně taková část z nich je skutečně pojištěná. Zbytek ne. Vrcholnou absurditou modelu pojištění vkladů zrozeného v poslední finanční krizi pak jsou dvě čísla: 100 procent vkladu do 100 tisíc eur. To znamená, že pojištěné je všechno do zhruba 2,5 milionu. A teď pozor: včetně úroků! Tohle nemá s realitou společného vůbec nic,“ říká Tajovský.

„Hra se zdaněním té či oné části vkladů v kyperských bankách tím či oním procentem není ničím jiným než nuceným přiznáním toho, že dotčené peníze nikde nejsou. A že ten, kdo jediný je může virtuálně poskytnout, za to bude něco chtít. Tak vypadá realita společné měnové politiky eurozóny. Je otázkou času a základního ekonomického povědomí, kdy si i střadatelé ve zdravých ekonomikách dají dohromady jedna a jedna: při současných nižších než minimálních úrokových sazbách neexistuje kromě pohodlí při placení kartou jediný důvod mít peníze jinde než doma ve stole. A už jen o krok dál je další logický krok: má smysl dnes jakkoliv spořit? Není lepší teď a tady utrácet? A čímže jsou to dnes kryté naše peníze? Poprvé v historii už vůbec ničím, jen důvěrou v jejich emitenta. Tedy ve stát. Na Kypru platí: v Brusel,“ uzavírá neoptimisticky Tajovský.

Pozor! EU vás okrade i o bankovní úspory. Ekonomové jsou zděšeni

Europoslanec ODS Ivo Strejček varuje před bankovní unií, kterou navrhuje Brusel. Podle něho je zde hrozba, že by zahraniční banky mohly prostřednictvím unie vysát peníze od českých střadatelů a ti by tak doplatili na zahraniční krachující banky.

Čeští ekonomové jsou podobného názoru. Před bankovní unií varují ekonomové Ladislav Tajovský, Petr Mach, Lukáš Kovanda či Marek Loužek.

Cílem bankovní unie je sjednotit chování bank. K tomu by měl sloužit nově vzniklý jednotný systém evropského bankovního dohledu i jednotný evropský systém pojištění vkladů se společnou regulací a záchranným fondem pro případ krachu bank.

Přelévání peněz ze zdravých zemí do nemocných

V současné době vykonává podle Strejčka kvalitní dohled nad našimi bankovními domy Česká národní banka. Banky v ČR jsou podle jejího názoru v dobrém stavu. „Bude-li  předán dohled ČNB na nadnárodní úroveň, dojde k tomu, že onen evropský dozor ve snaze dosáhnout nápravy neblahého stavu některých bank uvnitř prostoru svého působení bude přelévat finanční prostředky z částí „zdravých“ do oblastí „infikovaných“. Českému střadateli a podnikatelskému prostředí tak hrozí, že jejich aktiva ve zdravých bankách v ČR budou nakažena „virem špatných transakcí“ svých zahraničních matek,“ varuje Strejček.

Každý současný český střadatel má své vklady pojištěny až do výše 100 tisíc eur. Snaha vytvořit jednotný nadnárodní systém pojištění vkladů tedy pro české poplatníky a majitele účtů podle Strejčka neznamená vyšší garance, ale skutečnost, že budeme svými prostředky ručit za dluhy jinde v EU.

Hazard s penězi a osudem našich občanů

„Obávám se, že EU teče do bot a chce za každou cenu a jakýmikoli prostředky vysát peníze ze zemí, kde ještě nějaké jsou. Je nutné, aby se tomu česká vláda v čele s premiérem Petrem Nečasem jasně postavila. Tady nejde již o líbivé řeči o evropské solidaritě. To už je hazard s penězi a osudem našich občanů,“ řekl Strejček.

Ekonomové před bankovní unií také varují. „Podstatou té myšlenky bankovní unie je, že by vkladatelé z jedné země de facto dotovali krachující banky v druhé zemi prostřednictvím pojištění vkladů. Protože v ČR máme banky v zásadě zdravé, tak lze očekávat, že pokud by se ČR zapojila do bankovní unie EU, že by z prostředků českých střadatelů a vkladatelů byli dotováni lidé z krachujících států eurozóny nebo i v Německu a ve Francii, kde banky investovaly do italských, španělských či řeckých dluhopisů a vůbec nelze vyloučit, že jim tyto státy peníze nesplatí a to by ty banky mohlo položit. Důležité tedy je, aby se této šílenosti Česká republika neúčastnila. Ale u premiéra Nečase člověk nikdy neví,“ řekl redakci ekonom a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach.

Vyčerpáme vlastní rezervy

Mach posléze vysvětlil, jak by systém fungoval: „Bankovní unie není jenom o převedení kontroly nad českými bankami do Bruselu, ale je to hlavně o tom pojištění vkladů. Abychom si představili, jak to bude v reálu, tak každý vkladatel, když si dává do banky peníze na běžný účet nebo na termínovaný účet, tak ty peníze jsou pojištěny a banka musí kousíček z toho vkladu odvádět do fondu pojištění vkladů, což je účet ČNB, a pokud nějaká banka zkrachuje, tak vkladatel získá svůj vklad do limitu pojištění z fondu pojištění vkladů a potom ten fond pojištění vkladů se účastní konkurzního řízení a vymáhá svoje pohledávky místo původního vkladatele.“

„Pokud by vznikla bankovní unie, tak podobný fond pojištění vkladů mají v Belgii nebo ve Francii a dalších státech EU. A idea bankovní unie je, že by se všechny fondy pojištění spojily. A když by krachovala banka v Německu či ve Francii, šly by peníze na zaplacení vkladu vkladatelů i peníze z českého fondu pojištění vkladů. Pak kdyby za rok došlo problémům v ČR, tak náš fond pojištění vkladů by byl prázdný. Je to jen další systém přerozdělování peněz lidí přes hranice a to nemůže dopadnout jinak, než že to vyvolá obrovské spory,“ dodal Mach.

Ztratíme kontrolu nad pohybem financí z našich bank

Ekonom z VŠE Ladislav Tajovský si myslí, že důležitým problémem je i to, že by se Česká republika vzdala dohledu nad bankami a těžko by pak zabránila potenciálnímu výběru financí z českých dcer do zahraničních matek, tedy například z České spořitelny do Erste bank, z Komerční banky do Société Génerále či z ČSOB do KBC.

„Bankovní unie pro české střadatele může znamenat, že v budoucnu čeští střadatelé mohou přijít i o nepřímou kontrolu českých úřadů nad svými vklady. Česká měna bude dohlížena orgány, které jsou delegovány orgány mimo ČR a sídlí mimo ČR a nejsou pod kontrolou českého zákonodárství. Pokud vím, tak někteří významní členové bankovní rady ČNB se na bankovní unii dívají se zděšením. To, co sledujeme v jižních státech eurozóny, má určitě velký vliv na euro. Dnes stále ještě není možno, aby problémy některých států byly sanovány na úkor bank v ČR, byť přes převod peněz z dcer do matek to nějakým způsobem jde. Ale stále jsou tady české dohledové orgány včetně ČNB, které tomuto mohou zabránit či to výrazně omezit. Bankovní unie by otevřela cestu k tomu, že by tato hráz přestala existovat,“ varuje Tajovský.

Češi ze svého zaplatí španělským bankám

Podle ekonoma a ředitele Prague Twenty Lukáše Kovandy bankovní unie v podstatě znamená, že by zdravé české banky ručily za dluhy například španělských bank. Je to podle něj tak, že jde především o zespolečenštění problémových zadlužených bank, což může být velký problém. A spíše než o bankovní unii by šlo o dluhovou unii, kdy by se ti zadlužení vezli na účet těch zodpovědných.

„Bankovní sektor ve Španělsku je zadlužen v poměru 303 procent vůči HDP a dluh španělského státu je pouze 69 procent HDP. A teď by to bylo zespolečenštěno v rámci Evropy. Takže úspěšné bankovní soustavy úspěšných zemí, kam patří i Česká republika, by vlastně dotovaly, subvencovaly bankrotující bankovní soustavy typu té španělské nebo nedávno té irské,“ upozorňuje Kovanda.

Poškodí to celou ekonomiku

Bankovní unie by podle Kovandy vedla k destabilizaci českého bankovního sektoru, který dosud byl velmi rezistentní vůči finanční krizi a zatím tedy české finanční ústavy proplouvaly zčeřenými vodami krizovými velmi dobře.

„Tím, že tím bude poškozen český bankovní sektor, bude poškozena i celá ekonomika. Například se omezí úvěry pro české firmy. A to se projeví ve slabším ekonomickém růstu,“ míní Kovanda. Podle něho by bankovní unie znamenala též mnohem intenzivnější provázanost mezi matkami a dcerami a potenciální odliv likvidity z ČR.

Hazard vedoucí k podpoře dlužníků na úkor odpovědných

Podobný pohled na věc jako Ivo Strejček má i ekonom z Centra pro ekonomiku a politiku Marek Loužek. Podle něho bankovní unie může ohrozit stabilitu českého bankovního systému i vklady českých střadatelů.

„Bankovní unie je krok špatným směrem, ničemu dobrému nepomůže. Budeme pak ručit za něco, co se děje ve Španělsku nebo Řecku a to rozhodně není správně. I Česká národní banka si tato rizika uvědomuje a je proti,“ říká Loužek.

Podle europoslance Strejčka navrhovaný garanční fond podporuje morální hazard a prohlubuje neuvážené chování vlád a „jejich“ bank, které se nebudou bát jim půjčit, protože budou vědět, že je tu záchranný fond, který jim pomůže. To povede k prohlubování dluhové pasti.

Za ztrátu suverenity draze zaplatíme. Doslova

Strejček varuje i před důsledky státoprávními a konečnou ztrátou suverenity českého státu, neboť myšlenka bankovní unie stejně jako jednotné měny vyžaduje dokončení unie fiskální a to nelze bez vytvoření unie politické, v níž bude jeden „evropský“ ministr financí, jeden „evropský“ rozpočet, „evropské“ daně, centralizace jejich výběru a gigantického přerozdělování. Češi by se podle něho tak vzdali kontroly nad svými penězi, nad svým osudem i demokratické formy vlády.

Evropská unie se neustále snaží získat z České republiky peníze na financování krachujícího projektu. Naposledy musela ČR Mezinárodnímu měnovému fondu na záchranu zadlužené eurozóny poskytnout garanci 38 miliard korun z devizových rezerv České národní banky.

Parlament také nedávno schválil, že v okamžiku, kdy Česká republika vstoupí do eurozóny, bude muset jen pro začátek do záchranného fondu ESM poskytnout částku ve výši zhruba 350 miliard korun.