WHO tvrdí, že když jsme očkováni, náš imunitní systém produkuje protilátky stejně, jako když jsme infikováni patogenním mikrobem, s tím rozdílem, že mrtvé nebo oslabené nezpůsobují onemocnění nebo komplikace, ale pouze preventivně aktivují naši obranyschopnost. Dává tato teorie smysl? A pokud ano, jak dlouho by si organismus udržel “paměť” na tohoto mikroba? Protože pokud by to bylo jen na krátkou dobu, musely by se vakcíny pravidelně opakovat. A pokud ne, co jsou vlastně protilátky?
Dr. Lanka
-Tato otázka dokonale zapadá do toho, o čem diskutujeme. Co jsou to protilátky? Medicína, která je ponořena do myšlenky jedu a protijedu, věří, že našla protijed par excellence v malých bílkovinách definovaných jako globuliny. Postuluje, že pokud je někdo nemocný a pak se uzdraví, je to díky jeho obranným látkám, protilátkám. Když jsme totiž zraněni, tělo produkuje globuliny a vysílá je do affekované oblasti – která ztratila energii a okyseluje se – malé globuliny, které se “splácnou” a propletou, aby vytvořily novou tkáň a opravily poškození. Tyto globuliny jsou definovány jako “protilátky” a předpokládá se, že plní funkci, kterou ve skutečnosti nemají.
Představa, že existují specifické protilátky, které se vážou pouze na specifické bílkoviny, jako by každá protilátka byla klíčem určeným k vazbě na specifický zámek – na bílkovinu patogenu – je chybný předpoklad a každý biochemik specializující se na bílkoviny to ví.
Ve vzorku čerstvé krve nelze prokázat žádnou specifickou vazbu. To funguje pouze ve zkumavkách a za velmi specifických podmínek. Tam lze získat reakci s několika bílkovinami a vazebným globulinem, barvící reakci. Takto fungují testy ELISA a Western blot. A kvůli těmto testům miliony lidí uvažovali o sebevraždě, když byli pozitivní na HIV nebo se vystavili chemickému holocaustu, když užívali léky proti AIDS. Medicína zkrátka tvrdí, že existují specifické protilátky, které bojují proti údajným virům a to se v těle neděje. Je to další sebeklam do seznamu, který vědci vyvolali svou laboratorní prací a udržují mylné teorie, které jsme předpokládali 2500 let.
Eugen Rosenstock-Huessy již v roce 1956 – v prvním díle své knihy Sociologie – napsal, že rakovina se zkoumá ve světle chybných teorií Louise Pasteura, jako by šlo o vzteklinou. Důležitou součástí současného převládajícího chápání rakoviny je, že imunitní systém je příliš slabý na to, aby se s ní vypořádal, a proto byly vynaloženy miliardy eur na výzkum RNA vakcín proti rakovině, které nedosáhly přesně ničeho – protože koncept genetiky byl nyní zcela vyvrácen – ale byly výchozím bodem pro genetické vakcíny proti SARS-CoV-2.
Ani v případě rakoviny, ani v případě neexistujících virů však vakcíny nepomohou, protože teoretický základ moderní medicíny je na všech úrovních chybný, zejména pokud jde o imunitní systém.
Úryvek z rozhovoru pro DSalud, odkaz na celý rozhovor (eng):
https://truthseeker.se/stefan-lanka-dsalud-numero-249-english-3-of-3/
Doplňuji textem z knihy o Germánské Nové Medicíně, Björn Eybl, The Psychic Roots of Diseases
Imunitní systém:
Termín imunitní systém nepoužíváme, protože nic takového neexistuje. Boj proti nepřátelským vetřelcům (dle konvenční medicíny “antigenům”) neexistuje stejně jako boj proti rakovinným buňkám. Co však existuje, je jakýsi systém “likvidace odpadu” v těle: tj. mrchožroutské buňky (makrofágy) rozkládají např. odumřelé buňky a zbytky buněk. Tyto látky jsou vylučovány lymfatickým systémem a krví (= kanalizační systém nebo odvodňovací systém). Také pojmy jako “imunoglobuliny”, “protilátky” a “antigeny” jsou nadbytečné. Lepší by bylo mluvit o proteinech nebo globulinech.