Milan Kajínek | 7. 12. 2021
Neočkovaní v důsledku několika nařízení lotyšské vlády nemohou vykonávat svá zaměstnání (zdroj), a dokonce ani řádně zvolení poslanci (zdroj) se nemohou účastnit projednávání zákonů, hlasování nebo jednání, a to ani na dálku, prostřednictvím vzdáleného videohovoru.
Lotyšský poslanec Māris Možvillo, člen parlamentní skupiny Nezávislých a rady Za humánní Lotyšsko, komentoval situaci v on-line rozhovoru pro českou redakci deníku The Epoch Times.
„Rád bych vás informoval o procesech, které u nás probíhají. Tím, že budeme informovat ostatní země, se možná budou moci vyvarovat chyb, které se staly v naší zemi,“ napsal Možvillo 2. prosince 2021.
„Tím, že budeme informovat ostatní země, se možná budou moci vyvarovat chyb, které se staly v naší zemi.“ – Māris Možvillo, lotyšský poslanec
Pro nařízení zakazující hlasovat nevakcinovaným poslancům hlasovalo podle agentury Reuters celkem 62 ze 100 členů parlamentu (zdroj). Lotyšsko má jednokomorový parlament (kterému se říká Saeima), do nějž se každé čtyři roky volí 100 zastupitelů.
Lotyšští poslanci, ale také ústavní právníci, kteří nařízení nepodpořili, ho označují za „protiústavní“. Mezi nimi je například bývalá lotyšská ministryně sociálních věcí Ramona Petravičová (více zde). Dále také poslankyně Jūlija Stepaņenková, která poskytla rozhovor deníku The Epoch Times (více zde). A také další poslanci (více zde).
Krok za krokem ztrácíme v Lotyšsku demokracii
Krok za krokem ztrácíme v Lotyšsku demokracii. Tato slova možná znějí přehnaně a hraničí s konspiračními teoriemi, ale než vyvodíte nějaké závěry, vzpomeňme si, že před rokem jsme nemohli uvěřit tomu, že v zemi bude zaveden zákaz vycházení, ale dnes ho vnímáme jako normu. Velká část společnosti již bere za své, že někteří členové Saeimu (lotyšského parlamentu) mají zakázáno vykonávat své povinnosti jen proto, že nejsou očkováni. Jak se to stalo možným?
Tentokrát nebudu vyjmenovávat všechny manipulace vlády, které jsou zaměřeny na lotyšský lid a ovlivňují veřejné mínění. Podívejme se na Zákon o zvládání infekce covid-19 (zdroj), který schválil lotyšský parlament.
Zdá se neuvěřitelné, že takový zákon může „vyhodit“ zvolené zástupce z parlamentu a místních samospráv.
Vidíme, jak závažné důsledky má tento zákon pro obyvatele Lotyšska, kteří přicházejí o práci, a tím i o příjem, což může mít katastrofální následky, až nastane zima. Zdá se neuvěřitelné, že takový zákon může „vyhodit“ zvolené zástupce z parlamentu a místních samospráv. Je to skutečně odůvodněno epidemiologickou situací, když si uvědomíme, že plně očkovaní poslanci parlamentu stále pracují na dálku?
Sílí přesvědčení, že tato nemoc, která nesporně existuje, je výborným nástrojem koaličních stran pro centralizaci moci.
Zmařené referendum
Rád bych připomněl události, které zůstaly téměř bez povšimnutí. 1. října 2021 byl podán návrh na uspořádání referenda, které by vyvolalo celostátní hlasování občanů o přijetí pozměňovacích návrhů k Zákonu o zvládání infekce covidu-19. Dne 12. listopadu 2021 Ústřední volební komise Lotyšska (ÚVKL) tento návrh zamítla.
Tyto pozměňovací návrhy měly doplnit zákon o nový článek, který by stanovil, že očkování proti infekci covid-19 by nemělo být podmínkou pro zahájení nebo pokračování zaměstnání, pro poskytování nebo přijímání jakýchkoli služeb, pro získání jakýchkoli vzdělávacích programů nebo pro účast na jakýchkoli opatřeních.
Sílí přesvědčení, že tato nemoc, která nesporně existuje, je výborným nástrojem koaličních stran pro centralizaci moci.
Epidemiologická bezpečnostní hlediska nesmějí sloužit jako důvod pro propuštění pracovníka ze zaměstnání, ukončení pracovní smlouvy, disciplinární potrestání zaměstnance, zhoršení právního postavení zaměstnance, nedodržení zásady rovnosti práv nebo vzniku jakýchkoli nepříznivých důsledků pro zaměstnance.
POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY: Očkování proti covidu-19: etické, právní a praktické aspekty usnesení 2361 (2021)
7.3.1. zajistit, aby občané byli informováni o tom, že očkování není povinné, a aby nikdo nebyl vystaven politickému, společenskému nebo jinému nátlaku, aby se nechal očkovat, pokud si to nepřeje;
7.3.2. zajistit, aby nikdo nebyl diskriminován za to, že se nenechal očkovat z důvodu možných zdravotních rizik nebo že se očkovat nechce.
Úkolem Ústřední volební komise v takovém hlasování je technicky usměrnit iniciativu, ať už se jí dotyčné pozměňovací návrhy líbí, nebo ne. Bohužel na zasedání 12. listopadu celkem 5 z 9 členů ÚVKL tento podnět odmítlo, čímž hrubě porušili své pravomoci, protože subjektivně hodnotili podstatu pozměňovacích návrhů, a tím zabránili hlasování a potenciálnímu přijetí těchto pozměňovacích návrhů v referendu.
Proti hlasovali následující členové ÚVKL: Místopředseda Sigord Stradins (JKP) a členové CEC Valdis Verner (Rozvoj), Edgars Baldunchik (Nová jednota), Alexander Maľcev (Harmonie), Marika Senkan (soudkyně Nejvyššího soudu).
Návrh podpořili: Předsedkyně Christine Berzins, Ritvars Eglajs (Národní aliance), Sofija Grinvalde (KPV LV/PCL) a Dzintra Kusiņa (UGF).
Před přijetím rozhodnutí má volební komise právo požádat o stanovisko ostatní instituce, je však třeba připomenout, že takové stanovisko má pouze poradní charakter, který není pro rozhodnutí závazný. V tomto případě byla získána stanoviska veřejného ochránce práv, právního úřadu Saeimu a ministerstva spravedlnosti.
Volební komise se ztotožnila s námitkou předkladatele projektu, že nebylo správné si vyžádat stanovisko Ministerstva spravedlnosti, neboť právě ministerstvo připravilo novelu stávajícího znění zákona a je přímo zainteresováno na obhajobě svého stanoviska.
Právní kancelář Saeimu obsah dodatku, o kterém mělo referendum hlasovat, přezkoumala a neshledala v něm takové nedostatky, které by bránily jeho uznání za úplný návrh zákona.
Navrhovatelé referenda uvádějí, že „z Ústavy však nevyplývá, že by bylo možné předepsat zákaz odlišného zacházení v závislosti na tom, zda se osoba nechala očkovat proti covidu-19, nebo předepsat, že z důvodu epidemiologické bezpečnosti může být zaměstnanec nějakým způsobem postihován“.
Právní kancelář Saeimu k navrhovaným dodatkům (k referendu) uvedla, že „pozitivní a negativní účinky, které může mít právní předpis na společnost, nejsou právně hodnoceným kritériem ve smyslu článku 78 Ústavy.
Článek 78 lotyšské Ústavy stanovuje, že nejméně jedna desetina voličů má právo předložit prezidentovi plně vypracovaný návrh změny Ústavy, který prezident předá Saeimu. Pokud jej Saeim nepřijme beze změny obsahu, stane se předmětem referenda.
„Zda je právní předpis rozumný, žádoucí a nezbytný, jakož i jeho případné pozitivní či negativní dopady na společnost, jsou oprávněni posoudit voliči v politickém procesu na podporu či nepodporu dané iniciativy. O tom, zda je navrhovaný návrh zákona slučitelný s hodnotami demokratického a právního státu, rozhoduje sám národ,“ uvedla právní kancelář Saeimu, která navrhla výše zníněný postup podle článku 78.
Nebezpečný precedens
Odmítnutí tohoto referenda vytvořilo nebezpečný precedens, který dá vládě možnost podle svého uvážení blokovat zákonodárnou iniciativu občanů (blokováním činnosti zvolených poslanců a členů samospráv), a tím porušovat a omezovat práva občanů podílet se na správě věcí veřejných. V důsledku toho se práva odečítají a zůstávají pouze povinnosti.
Nechci hledat analogie, ale historie zná případy, kdy byly pod záminkou „ušlechtilých cílů“ ve veřejném zájmu spáchány zločiny proti lidskosti.
Může někdo odpovědět na to, jak závažné důsledky může mít dlouhodobě tento Zákon o zvládání infekce covidu-19, jestliže jsme se dnes ocitli ve středu světa jako země, která „zakazuje voleným příslušníkům národa zastupovat své voliče v parlamentu“?
Stávající nařízení zakazuje lidem pracovat, studentům studovat a bydlet na kolejích, poslancům a členům místních samospráv vykonávat své povinnosti, protože nejsou očkováni. Navíc nařízení nyní zůstává v platnosti bez možnosti jej demokratickou cestou změnit.
S čím vláda přijde v budoucnu? Budou probíhat 14. parlamentní volby v „zeleném režimu“, budou moci volit a kandidovat pouze očkovaní občané? Nestalo se dnes měřítkem vlastenectví a loajality namísto lidské práce to, zda jste očkovaní či neočkovaní?
Māris Možvillo, 2. prosince 2021