Nelze srovnávat islámskou netoleranci s českou tolerancí

Neuvěřitelnou odvahu ukázala moderátorka Českého rozhlasu, která se jako správný novinář rozhodla dovědět, jak to je s tolerancí v islámských zemích. Dotazovala se bývalého šéfa Muslimské obce v Praze Vladimíra Sáňky a trn se zmohl jen na blekotání, že to nejde srovnávat.

Upřímná snaha moderátorky Českého rozhlasu mne upřímně překvapila. Většinou se čeští novináři zmohou pouze na opakování islamofilní propagandy o toleranci islámských zemí a netoleranci české společnosti. Ovšem v pořadu věnovaném snaze českých muslim vybudovat uzavřeny islámský hřbitov na Praze 8 se stal zázrak.

Moderátorka položila Vladimíru Sáňkovi dotaz ohledně tolerance v islámských zemích. Zajímalo ji, jestli by v muslimské zemi mohla Evropanka či Evropan žít podle svých zvyků. Například ženy chodit odhalené, být nezávisle na kontrole a nadvládě rodiny apod. Sáňka začal blekotat něco o tom, že to nejde srovnávat, že jsme sekulární země a ne křesťanská apod. Moderátorka mu jasně řekla, že to ví a že ji zajímá jak tolerantní by byly islámské země k tomu, kdyby v nich chtěli Evropané žít podle svých zvyků, když muslimové to samé požadují u nás v České republice a Sáňka zase blekotal, že nejde to srovnávat.

No musím říci, že se bývaly šéf pražských muslimů a toho času stíhány pro šíření nenávisti Vladimír Sáňka dobře „odkopal“ a ukázal, že muslimové sice chtějí u nás plný respekt k prosazování jejich zvyků, ale naopak chtít v muslimské zemi žít podle evropských zvyků je pro muslimy problém.

Je pro upřesnění, v islámské společnosti žijící podle práva šaria jsou nemuslimové občané druhé kategorie a jsou různými nařízeními diskriminováni a perzekuováni. V Saudské Arábií dokonce nesmí nemuslimové mít žádnou náboženskou stavbu, jsou zakázaný i kostely a synagogy, a takový ateismus je tam trestným činem. Podrobně se islámské netoleranci věnuji ve své knize Ježíš Kristus a islám, kde uvádím i ukázky netolerance ze strany vykladačů islámu v České republice. V muslimských zemích jsou nemuslimové vystavení různým formám diskriminace a postavit takový kostel je sice teoretický možné, ale tak složité a omezeno islámskou společnosti, že kdyby se podobně chovali Češi, tak by byli označováni za xenofoby, rasisty a netolerantní lidi.

Jenže ono vlastně jsou takto označování mnohými muslimy a multikulturalisty. A to jen díky tomu, že jsou mnohem tolerantnější než islámské země a kladou si jen podmínku, aby v mešitách budovaných v České republice nebyl hlásán islámský extremismu, kvůli kterému je stíhán Vladimír Sáňka, který mezi českými muslimy propaguje, že mají muslimové, až budou mít silnější podíl v populaci svrhnout sekulární vládu a nastolit vládu islámu a pokud to nemohou učinit mají aspoň neislámskou vládu nenávidět.

Korunu všemu Sáňka nasazuje konstatováním, že tolerance vůči nemuslimům v islámských zemích je srovnatelná s toleranci Evropanů k muslimům. Miliony ateistů, křesťanů a budhistů pronásledovaných a zabíjených v islámských zemích jsou pro pana Sáňku nic. Možná by jsme se měli u nás například začit chovat stejně jako muslimové se chovají ke křesťanům v Pakistánu?

Ale jak řekl Vladimír Sáňka, nelze to srovnávat a tak Orwellovský řečeno je islámská netolerance toleranci a naše tolerance je netolerancí.
http://lukaslhotan.blog.idnes.cz

 

Zabíjejte ženy! hlásají muslimové v Čechách. Jeden z nich promluvil

Liberální muslimský aktivista Lukáš Lhoťan, který často publikuje své články a komentáře v mnohých českých médiích a je v poslední době známý především díky své hlasité kritice předních tuzemských islámských organizací, vydal nedávno knihu s názvem Islám a islamismus v České republice. V ní podrobněji rozvádí své teze o nebezpečnosti některých předních českých muslimů a jejich napojení na zahraniční islámské radikály.

Publikaci vydal sám Lhoťan v rámci svého nově vzniklého sdružení Česko-muslimský institut. Obšírněji v ní rozebírá především podezřelé zdroje financování hlavních muslimských obcí a nadací, které zastřešuje Ústředí muslimských obcí České republiky, jehož předsedou je brněnský muslim Muneeb Hasan Alrawi, původem Iráčan z Bagdádu.

Muslimové spolupracují s komunisty

V prvních kapitolách knihy autor věnuje pozornost vzniku a zakládání islámských sdružení a nadací na počátku 90. let. Poměrně šokujícím poznatkem je skutečnost, že na založení Islámské nadace v Praze se měli značnou měrou podílet bývalí agenti komunistické Státní bezpečnosti, což je v knize doloženo odkazem na dokumenty z Archivu bezpečnostních složek ČR. Tím ale spolupráce muslimů s komunisty podle Lhoťana nekončí.

„Dne 27. července 2006 uspořádala Islámská nadace v Praze ve spolupráci s Komunistickým svazem mládeže a dalšími organizacemi na pražském náměstí Míru demonstraci za ukončení násilí a pro mír na Blízkém východě. Demonstrace byla pojatá jako jednostranně odsuzující stát Izrael a jeho spojence,“ uvádí v publikaci Lhoťan.

Za zmínku stojí i popisované silné snahy muslimů na založení organizace TWRA v naší zemi. Vzniku této organizace totiž dlouhou dobu bránilo ministerstvo vnitra s odkazem na varování českých tajných služeb. TWRA se totiž sice prezentuje jako humanitární organizace, ale například ve výročních zprávách české kontrarozvědky je vedená jako hnutí, které je podezřelé z financování mezinárodního terorismu. Tato organizace se významně angažovala v balkánském konfliktu v 90. letech, kdy pod záminkou humanitární pomoci dodávala bosenským muslimům zbraně a finanční prostředky.

České muslimy financuje saudsko-arabská vláda

Značná část publikace je věnována popisu fungování Islámských nadací v ČR. Lhoťan popisuje různé mocenské tahanice mezi jednotlivými muslimskými frakcemi, které nakonec vyústily ve faktické ovládnutí celé scény Ústředím muslimských obcí, kterému šéfuje už zmiňovaný Muneeb Hasan Alrawi.

Alrawimu se podle Lhoťana podařilo z těchto sporů vyjít vítězně proto, že dostal na svoji stranu významné sponzory ze Saudské Arábie, mezi nimiž dokonce figuruje i saudsko-arabské ministerstvo náboženství.

Další propojení zdejších muslimů se saudsko-arabskými radikály autor popisuje na příkladu konání různých vzdělávacích seminářů a soustředění, kde se propaguje politický islám a které opět financují zdroje ze Saudské Arábie.

Právo šáría

„Svaz muslimských studentů upořádal letní soustředění českých muslimů s účastní přednášejících ze Saudské Arábie, kteří vzdělávali přítomné v právu šaría a ortodoxní podobě sunnitského islámu,“ píše Lhoťan s odkazem na oficiální časopis Ústředí muslimských obcí, a dále doplňuje, že „v roce 2003 navštívil Českou republiku duchovní Muhammad Musa al-Sharif, který na shromáždění muslimů prohlásil, že je povinností všech věřících nabádat druhé muslimy k praktikování práva šaría ve společenském i osobním životě.“

 

Další oddíly knihy se zaobírají děním v českých mešitách. Autor popisuje především různá kázání, která se zde konala a to z úst českých i zahraničních duchovních a jejich obsah vnímá jako alarmující. „Například jsou známé projevy Samera Shehadeha, který v úvodu pátečního kázání z 22. října 2010 dokonce označil ty, kteří dodržují české zákony, které jsou v rozporu se zákony šaríe, za odpadlíky od islámu. Připomeňme jen, že islámské právo šaría trestá odpadlíky od víry smrtí,“ vysvětluje dále autor.

Předák pražských muslimů Vladimír Sáňka měl dokonce ve veřejném dopisu popírat svobodu slova: „České úřady by podle Sáňky neměly trestat pouze ničení majetku muslimů, ale i šíření letáků kritizujících islám,“ uvádí se v knize.

Ženaté kamenovat, svobodné bičovat!

O poznání silnější kávou a zároveň nejtvrdším v knize uvedeným důkazem toho, že se v českých mešitách nabádá k násilí, je citace kázaní z pražské mešity na Černém Mostě. „Islám objasnil principy ctnostného a čistého života a dal také zákony na potrestání těch, kteří v islámské společnosti žijí hříšným životem, základní principy islámu nerespektují a ohrožují morálku širší společnosti. Pokud jsou cizoložníci usvědčeni nejméně čtyřmi svědky, vdaným a ženatým je určen trest kamenování a svobodným sto ran bičem.“

Prakticky totožnou výzvu dává muslimům kniha Povolené a zakázané v Islámu od Yusufa Al Qaradawiho: „Alláh uvádí tři zločiny, u kterých je trest smrti ospravedlnitelný. Jedním z nich je spáchání cizoložství. Trest smrti platí pro muže, který je ženatý i pro ženu, která je vdaná. Přiznání čtyřikrát před soudem zopakované se rovná svědectví čtyř svědků,“ píše islámská kniha, jejímž odpovědným redaktorem je Vladimír Sáňka, šéf muslimů v Praze.

Lhoťan ve své knize, kterou označuje jako pilotní zprávu o vývoji českého islamismu, věnuje také problematice napojení islámských nadací na některé české neziskové organizace. Kromě Multikulturního centra Praha a několika dalších píše také o Člověku v tísni. „Jako velký úspěch prezentují Islámské nadace získání vlivu v neziskových organizacích, prostřednictvím jejichž programů o multikulturalismu a boje proti předsudkům mohou šířit svou propagaci politického islámu,“ uvádí Lhoťan a doplňuje, že čeští muslimové takový vliv mají i na Zastoupení Evropské komise v České republice.

Podíly v arabských hotelech za propuštění katarského prince?

V souvislosti s Člověkem v tísni je třeba připomenout nedávno proběhlou kauzu, kdy ruské zpravodajské služby obvinily toto sdružení z napojení a pomoci kavkazským teroristům, přičemž takové obvinění nebylo letos první. Podobné informace přinesly ruské deníky i před několika lety. Humanitární organizace to vždy odmítala.

V závěru publikace se autor dotýká mimo jiné i případu obvinění katarského prince Hámida bin Abdal Sáního z pedofilie. O jeho propuštění z Čech a vydání k trestnímu stíhání do domovského Kataru horečně bojoval tehdejší ministr spravedlnosti z US-DEU Pavel Němec.

„Policie v roce 2006 začala vyšetřovat podezřelé kontakty mezi Yasserem Zeinem a dalšími arabskými podnikateli z okruhu kolem Islámské nadace v Praze, bývalým ministrem Pavlem Němcem a lidmi od katarského prince. Podle policejních vyšetřovatelů měli představitelé arabsko-muslimské komunity v ČR pomoci za úplatu zorganizovat akci vedoucí k propuštění zadržovaného prince,“ uvádí Lhoťan a upozorňuje, že v době po princově propuštění získala firma současné manželky Pavla Němce podezřele lukrativní podíly v několika hotelech ve Spojených Arabských Emirátech.