Církev neměla vlastnické právo. Nelze mluvit o restitucích, tvrdí analýza

Jako boj s větrnými mlýny mohla zpočátku vypadat iniciativa spisovatelky Lenky Procházkové, která ve věci navracení majetku církvím podala trestní oznámení jak na premiéra a členy vlády, tak na kardinála Dominika Duku. Nyní přinesl týdeník Ekonom analýzu advokáta Aleše Rozehnala, z níž vyplývá, že chystané vypořádání není restitucí.

Zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi nemusí mít ještě vyhráno, ač ho sněmovna jasnou koaliční většinou schválila už 7. února. Koncem ledna totiž vyrazila do boje proti tomuto zákonu spisovatelka a někdejší signatářka Charty 77 Lenka Procházková. A postupně se přidávají další.

Procházková podala ve věci církevních restitucí žalobu na premiéra Petra Nečase a členy jeho vlády i na kardinála Dominika Duku. „Na celé situaci je nejvíce zarážející skutečnost, že majetek, který se má nyní vracet, není přesně definován,“ komentovala svá trestní podání Procházková s odvoláním na to, že předseda ústavněprávního výboru sněmovny Marek Benda prohlásil, že soupis tohoto majetku bude předložen až po vykonání restitucí.

Benda vysvětlil, proč nelze zveřejnit výčet vydávaného majetku

Důvod, proč neexistuje žádný seznam vydávaného majetku, je podle poslance ODS nasnadě. „Nepíšeme výčtovou normu, která na začátku vyjmenovává, že vydáváme přesně to a to. Ale píšeme obecnou normu tak, jako jsme psali všechny restituční zákony, kde je kritérium, povinná osoba, oprávněná osoba, titul sebrání. Je to obecná norma, takže se přesně nedá říci, že tohle se vydá a tohle ne,“ vysvětlil pro ParlamentníListy.cz Benda. Majetek podle něj nemohl být přesně definován, protože ne každý, o který bude požádáno, musí být nutně vydán.

Mnohem větší problém ovšem může způsobit zpochybnění samotného aktu navracení majetku církvím a náboženským společnostem. „Majetkové vypořádání s církvemi, které má přinést nový zákon, není restitucí církevního majetku neboli uvedení v předchozí stav,“ uvádí v analýze pro týdeník Ekonom advokát Aleš Rozehnal, který působí i jako vedoucí katedry práva Bankovního institutu.

Církev neměla vlastnické právo, to se mu jen podobalo

Z Rozehnalova rozboru vyplývá, že právo, které měla církev k majetku, který užívala, nebylo vlastnickým právem, i když se vlastnickému právu podobalo. Oproti vlastnickému právu ovšem podléhalo řadě omezení. „Vydaný majetek na rozdíl od minulosti žádným omezením podléhat nebude. Navíc subjekt, který ho obdrží, bude odlišný od právnických osob, kterým byl vyvlastněn. O majetek v případě katolické církve přišla veřejnoprávní instituce, která se při proměnách legislativy proměnila v soukromého vlastníka,“ konstatuje Rozehnal.

Nicméně podotýká, že církev je možné odškodnit, nelze však mluvit o restitucích, tedy uvedení do předchozího stavu. „Já mluvím o právních aspektech a jejich vývoji během historie. To ostatní je už politika,“ vysvětlil advokát, jak je třeba nahlížet na jeho analýzu majetku, kterého církev užívala.

Když se nelze vrátit k veřejnoprávnímu charakteru, tak nic nevracet

„To jsme říkali od začátku, že nejde o restituce,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz Procházková. „Dostala jsem vyrozumění, že obě moje trestní oznámení byla postoupena Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 podle věcné a místní příslušnosti k dalšímu opatření.“

Příjemně budou znít odpůrcům církevních restitucí i slova profesora Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka, odborníka na ústavní právo a Benešovy dekrety. „Za první republiky nikdo nepochyboval o tom, že majetek katolické církve má veřejnoprávní charakter. Když návrat k tomuto stavu není možný, stát by katolické církvi vydávat majetek neměl,“ řekl týdeníku Ekonom.

Nemá jít o obnovu, ale nové uspořádání vztahů

Jako pokus zaútočit na připravované restituce vnímá analýzu Karel Štícha, hlavní ekonom pražského arcibiskupství. „Když nelze zpochybnit fakt, že katolická církev majetek opravdu vlastnila, tak se najednou mluví o jeho údajném veřejnoprávním charakteru a hledají se různé postranní cestičky,“ myslí si.

„Snad i pro církev bude platit, že co bylo ukradeno, musí být vráceno,“ doufá Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference.

Nervozitu, kterou do řad církve a náboženských společností mohla vnést analýza zpracovaná pro týdeník Ekonom, se snaží zaplašit ředitelka odboru církví ministerstva kultury Pavla Bendová. „Cílem zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi je nové uspořádání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, nikoli obnova jejich prvorepublikového či dokonce rakouského pojetí,“ uklidňuje.

Upalovali lidi, teď se sápou po majetku. Ošklivá nakládačka církvím

Po rozporech, které ji málem položily, prezentuje výsledky jednání o církevních restitucích vláda téměř idylicky. O tom, že navracení majetku církvím se však z idylky může velmi rychle změnit v noční můru, která skončí u evropských soudů a bude Česko stát netušené množství peněz, se ale už nemluví. I přesto, že jde o reálnou hrozbu. Důvod? Lenost polistopadových politiků.

Na středečním jednání vlády došlo i přes odpor Věcí veřejných, které se schválením dělaly drahoty, ke schválení církevních restitucí. Ač zástupci vlády i církve jásají, ne všichni mají na navracení majetku ve výši více než sedmdesáti, respektive devadesáti miliard korun stejný názor.

Fiktivní čísla. Průšvih

Politolog, spisovatel a vysokoškolský profesor Oskar Krejčí se domnívá, že celé vládní snažení je jeden velký omyl. „Ta čísla, s nimiž se kalkuluje, jsou zcela tajuplná a fiktivní. Na základě pochybných politických dohod byla uměle stanovena hodnota církevního majetku, ale zcela chybí jakékoliv národohospodářské propočty,“ řekl ParlamentnímListům.cz politolog, který se v minulosti angažoval i v politice. V 60. letech vstoupil do KSČ a později působil třeba jako poradce předsedů federálních vlád Ladislava Adamce nebo Mariana Čalfy.

Někdejší komunistický funkcionář si tak nyní bere na paškál nejen současný kabinet premiéra Petra Nečase (ODS), ale i polistopadové politiky obecně. „Kdyby chtěli, tak to za 20 let zvládli. Bylo třeba proúčtovat každý les, každé pole, to se ale nestalo. Možná by to stálo miliardu, ale ušetřilo by to milard dvacet,“ míní.

Žaloby skončí až u Evropského soudu

Kromě politické neschopnosti církevní restituce vyřešit racionální a ekonomicky správnou cestou tak upozorňuje i na možné negativní důsledky celého zpackaného projektu. „Hrozí velké nebezpečí žalob. Restituce, či spíše jejich provedení, jsou soudně napadnutelné. A to až do úrovně evropských soudů,“ vyhrožuje Krejčí.

Redakci v této souvislosti zajímalo, zda by občané, kteří by se  stížnostmi na restituce k evropským institucím skutečně dostali, uspěli. Podle politologa ano. Každému, kdo se věcí začne blíže zaobírat, prý musí být jasné, že kalkulace byla provedena bez hlubší analýzy. A tak je pravděpodobné, že chybně. Na první pohled je ale vše v pořádku. „Restituce jsou oprávněné v tom smyslu, že jsou legální, tedy v souladu se zákonem. Otázka ovšem je, zda je v pořádku ten zákon,“ uvedl Krejčí.

Revoluce je daleko. S restitucemi u Čechů nikdo nepochodí

Výtky až 70 procent lidí, kteří se podle aktuálních výzkumů staví proti navracení majetku církvím, chápe i historik Zdeněk Čech. „Veřejnost to samozřejmě přijme negativně. Revoluce je daleko, jsme ve 23. roce po Sametu. V této chvíle nemůže veřejnost restituce přijmout jinak, než podrážděne,“ řekl Čech ParlamentnímListům.cz. Většina lidí se pohybuje v rámci zjednodušených, lehko uchopitelných řešení, dodal publicista a spisovatel. Mezi ty ale církevní restituce rozhodně nepatří.

A to zejména kvůli historickým reáliím. Ač se má církvím vracet pouze majetek, který jim byl zabaven po převzetí moci komunisty, tedy po 25. únoru 1948, kritici návrhu hovoří o tom, že by mohlo dojít i k navracení majetku, který byl církvím zabrnán třeba již za vlády Josefa II., nebo za První republiky. „Tento majetek by se samozřejmě nikomu vracet neměl,“ komentoval historik s tím, že celý postoj církve lze ilustrovat metaforicky. „Církev, která upalovala čarodějnice, se opět sápe po svém majetku,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz historik.

Pokud by se však podle něho lidé, kteří budou o navracení majetku rozhodovat, drželi nařízení vracet pouze majetek zabavený po Vítězném únoru, jde o logický krok, který vyřeší nejen církevní poptávku, ale i regionální potíže. „Mělo by to pomoci i vyřešit majetkoprávní vztahy v kraji,“ dodal historik.

Mladí komunisté: Je to zlodějna

V uplynulém týdnu kritizovali církevní restituce ale také mladí zástupci levice. Třeba předseda Svazu mladých komunistů Prostějovsko Martin Peč. Ten pro redakci k navracení majetku církvím uvedl: „Jsme zásadně proti, neexistují žádné oprávněné nároky na majetek, který byl v minulosti dlouhodobě zvelebován státem a jeho občany. Církevní restituce jsou jednou z největších zlodějin namířeným proti lidem této země. Ateistům i věřícím. Uznáváme velmi pozitivní roli pokrokových křesťanských organizaci v boji za sociální spravedlnost v Latinské Americe, jsme ovšem tvrdě proti chamtivosti církevních organizací u nás a proti silným klerofašistickým tendencím na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a Chorvatsku, o náboženském fundamentalismu v Izraeli nemluvě. Nebudeme církvím vracet, co jim nikdy nepatřilo.“

Téma církevních restitucí bylo velkým politickým tématem už od počátku 90. let. Až exministru kultury Jiřímu Besserovi (STAN, TOP 09), respektive jeho následovnici Aleně Hanáková (TOP 09) se však podařilo jej dotáhnout do konce.