Umělec, který bojuje proti církevním restitucím: Je naděje. Pane Ištvane, konejte

Režisér a dokumentarista Václav Dvořák, který je spolu s Lenkou Procházkovou aktivním odpůrcem církevních restitucí, se rozohnil nad chováním ČSSD. Podle něj to totiž tato strana s bojem proti restitucím nikdy nemyslela vážně. Měla totiž možnost zákon „odpálkovat“ ze sněmovny svými hlasy zpátky vládě, ovšem neučinila tak. Proto slovům socialistů o tom, že se obrátí na Evropský soudní dvůr ve Štrasburku, moc nevěří.

Je to jen pár dní, co místopředseda Poslanecké sněmovny a zároveň místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek přesvědčoval ParlamentníListy.cz o tom, jak jeho domovská strana „zatočí“ se zákonem o církevních restitucích. „V úvahu přichází i možnost obrátit se na soud kupříkladu ve Štrasburku,“ řekl totiž Zaorálek.

„Jde o to, že rozhodnutí, které se týká církevních restitucí, bylo odhlasováno s pomocí korupce, neboť se čekalo na rezignaci třech nyní obviněných poslanců a oddalovalo se kvůli tomu i hlasování o restitucích až do doby složení mandátu oněmi třemi, tedy Tluchořem, Šnajdrem a Fuksou,“ poznamenal tehdy také Zaorálek, aby bylo jasné, proč úvahy o Štrasburku.

„Ta otázka církevních restitucí tady tak stále visí jako něco, kde nejde jen o legitimitu, ale i o legálnost, neboť když je nějaký právní úkon učiněn v rozporu se zákonem, tak je neplatný. Pokud tedy to schválení restitucí ve sněmovně bylo učiněno v rozporu se zákonem a pokud na to bylo použito úplatků a prokáže se to, tak z toho bych dedukoval, že takový úkon je neplatný. Tady se tedy bude muset zvažovat, jaké jsou možnosti dalších postupů, což není tak jednoduchá právní věc,“ zmínil také místopředseda ČSSD.

Spoléhá ale právě kvůli těmto slovům dvojice aktivních odpůrců církevních restitucí, tedy spisovatelka Lenka Procházková a režisér Václav Dvořák, na to, že svůj boj s „oranžovou stranou“ nějak propojí? Alespoň Procházková totiž před pár dny zmínila pro ParlamentníListy.cz, že kromě dopisu papežovi Františkovi je právě Štrasburk jaksi  „ve hře“.

„Evropská komise, Evropský soudní dvůr, otázka, zda by to ve Štrasburku přijali, jak rychle a kdo to bude řešit,“ odvětila Procházková k dotazu, zda je šance, aby někdo – kromě papeže Františka – restituce v ČR ještě zvrátil.

Dvořák: Oni jsou rozpolcení… Co s nimi?

„Sociální demokracie je rozpolcená strana, vždyť vidíte, co vyvádějí kolem jmenování vlády a podobně. Tam jsou zájmové skupiny lidí, které jsou pro církevní restituce, pak jsou lidé, kteří jsou velmi vyhranění proti církevním restitucím, no a pak je takový střed, který tam vládne. Upřímně, nevím, co se od nich dá čekat,“ uvedl ovšem dnes k dotazu na propojení sil režisér Dvořák.

Míní, že ČSSD už jenom lamentuje nad tím, že s normou nelze nic dělat.

Jen se vymlouvají

„To jsou ale samozřejmě od nich jen výmluvy, neboť ve vedení sociální demokracie jsou i lidé, kteří patří k církvi – mimo těch baptistů, kteří to odmítli. Takže by byli proti těm svým ‚sektám‘. ČSSD za prvé zaspala a neudělala nic s tím zákonem dvacet let, ani když byla u moci. Za druhé socialisté prošvihli několik hlasování, kdy se tvářili, že jsou vypárováni, ale kouřili na chodbě, a přitom mohli ten zákon vrátit vládě. Nestalo se tak. Zákon tak šel do druhého čtení… To znamená, že všechny tyto věci má na svědomí i sociální demokracie. Jsem z toho smutný, ale prostě je to tak,“ postěžoval si dále Dvořák na levicovou stranu.

Podle něj ale nelze ČSSD upřít jednu věc: „Na druhou stranu nám sociální demokracie pomáhala organizovat semináře, ale to už bylo s křížkem po funuse, už bylo v podstatě pozdě.“

Štrasburk? Dali jsme to právníkům a radíme se

Co se týče samotné žaloby do Štrasburku, tak tam zatím s kolegyní Procházkovou „mapují“, co by se dalo podniknout. „My jsme tento podnět dali našim právníkům, aby se na to podívali po dohodě s nejlepšími ústavními právníky. Takže doufám, že z toho nějaký recept vyjde,“ vysvětlil.

Podle jeho náznaků ovšem s Lenkou Procházkovou připravují jistý protitlak proti smlouvám státu s církvemi, které podepsal za stát kvůli navracení majetku bývalý premiér Petr Nečas (ODS). „Máme něco rozpracováno a nevím, jaký bude výsledek. Ale jde o mravenčí práci po archivech, víc vám k tomu zatím říci nemohu,“ poznamenal k tomu tajuplně režisér.

„Ale od toho dopisu papeži Františkovi si slibujeme to, že se přihlásí ke svému odkazu svatého Františka z Assisi, kde pojmenoval církev jako chudou, která pomáhá jiným. Může také domluvit těm našim ‚asociálům‘, kteří vedou katolickou církev a ostatní církve, aby majetek, který není jejich a který jim členové jejich vlastní sekty takto pokoutně věnovali, aby ho prostě vrátili. Měl by sloužit všem a ne jenom prelátům,“ zdůraznil Dvořák.

Církve dostávaly „držhubné“, byla tam korupce

Ohledně smluv státu s církvemi má ovšem kupodivu stejný názor jako Zaorálek.

„Víte, jak ty smlouvy vznikaly, i když jsou v platnosti? Vznikaly na základě korupčního jednání, kde se dokonce podplácely jiné církve, aby dostaly ‚držhubné‘, aby neprotestovaly. Nakonec, jak víte, tak třeba baptisté se jako jediná církev u nás registrovaná zřekla majetku. Ale právě proto, že ty smlouvy vznikaly na základě korupčního jednání, tak je chceme zpochybnit. Posílali jsme také veškerý materiál – to znamená naše veškerá podání státním zástupcům za rok a půl a jejich reakce na to – do Olomouce panu vrchnímu státnímu zástupci Ištvanovi, a to proto, aby si doplnil vědomosti ohledně dalších činů vlády a poslanců, kteří postupovali podle mne nezákonně. Kromě smluv ale zpochybňujeme i dluhopisy, které byly kvůli těmto restitucím vydané. Má to být jakýsi apel a zároveň prosba o morální podporu,“ doplnil Dvořák.

Majetek církve nevlastnily – neměly k tomu ani doklady

Nakonec upřesnil jednu věc, kterou zvláště prý média nepřesně uvádějí: Církev totiž podle něj vlastní majetek, který jí má být „vrácen“, vlastně neměla.

„Abych to upřesnil, tak církev žádný majetek vlastní neměla od roku 1420. Husité ho zabavili a císař Zikmund nevrátil. A nevrátil ho pak nikdo, ani žádný vladař po Bílé hoře. Ten majetek byl tak státní, a to na rozdíl od doby Karla IV… Ve chvíli, kdy císař Josef II. přecházel v rámci organizace státu z knih zemských, kde byly zapsané majetky, na katastr, což bylo novum, tak chtěl od všech majitelů, aby doložili nabývací listiny. Církevní subjekty je ale nebyly schopné předložit. Takže císař dal nad tím majetkem státní kuratelu a ta trvala vlastně do letošního roku. Byl to systém, který se staral o to, aby církevním účelům tento majetek sice sloužil, ale zároveň, aby nebyl rozkraden či rozprodán,“ dodal Dvořák.

Kdo je Václav Dvořák? (zdroj: kosovoonline.cz)

Režisér – dokumentarista, absolvent pražské FAMU (1977). Pracoval externě v Krátkém filmu Praha, vedl filmový štáb vulkanologicko-botanické expedice Ecuador 1982. V roce 1989-1990 v Československé televizi jako člen stávkového výboru vedl vysílání Občanského fóra. Podnikatel a umělec na „volné noze“.

Mimo jiné i autor dokumentárního filmu „Uloupené Kosovo“ (scénář, kamera, režie) odvysílaného v ČT v červenci 2008. Zakládající člen občanského sdružení Nezávislá média. V současné době pokračuje v práci na dalších dokumentech z území bývalé Jugoslávie.

Nečtěte, pokud chcete dát miliardy církvím: Prý hrozí návrat do středověku

Poslanci budou co nevidět jednat o tzv. církevních restitucích. Nejde však o žádné restituce, ale krádež či darování majetku, který církvím nikdy nepatřil. Je o tom přesvědčen dokumentarista Václav Dvořák, jeden z iniciátorů protestů proti schválení navrhovaného zákona. Církev nás prý žene do 15. století.

V současném návrhu zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi Dvořák spatřuje celou řadu problémů. „Není vůbec jasné, o jaký majetek se jedná, což je úplně základní věc. Nepřihlíží se ani k pozemkovým reformám, které tady probíhaly a díky komunistickému režimu nebyly dokončeny. Takže když se mluví o nějakém návratu do původního stavu, měla by být řeč o záměru pozemkové reformy z roku 1947,“ uvádí.

„To by ale už Katolická církev neměla nárok na tak rozsáhlé pozemky, jak to uplatňují teď, skončili by asi u 5 125 hektarů, což byly většinou farní a kostelní zahrady a parky. Těch 180 tisíc hektarů lesů a půdy, co uplatňují, je naprostý nesmysl,“ odsuzuje nároky církví v rozhovoru.

Církev prý nároky na majetky neustále navyšuje. „Třeba jistý pan Bouček, lesník z Vysočiny vypočítal, že církev neustále zvyšuje nároky na počty hektarů pozemků, které jí nikdy nepatřily. To jsou základní věci, které jsou v samotné koncepci zákona špatně. Problém je také v tom, že se neustále mluví o restitucích. Tohle ale žádné restituce nejsou, ten zákon má charakter darovací,“ pokračuje dokumentarista.

Co by ukradeno, má být vráceno? Prý to je propaganda

Ten v tom vidí snahu církve získat co nejvíc státního majetku. „Vždycky tomu bylo tak, že nárok u restitucí musel vždy vznášet restituent, tedy dokázat, že mu to patřilo. U církví je to obráceně. Jde o velký pokus o zcizení státního majetku obřího rozsahu. Názvem restituce se pouze zamlžuje, že jde o dar,“ má jasno Dvořák.

„Kardinál Vlk dlouhá léta říkal, že co bylo ukradeno, musí být vráceno. To je jen další taková propagandistická floskule, která se nezakládá na faktech. Jde jen a pouze o získání majetku v hodnotě mnoha desítek miliard plus ještě finanční náhrada a to je v době finanční krize, kdy je spousta lidí pod hranicí bídy, nemravné,“ míní.

Podle něho tu nikdy nebyla žádná diskuse o tom, jak se tyto věci řešily jinde ve světě. „Zabavení církevního majetku není žádný bolševický vynález, ale to s sebou přinesly demokratické revoluce. Když se zbavovaly feudálů, zbavily se také nadvlády církví a na to bychom neměli zapomínat. Jsme republika, žádné mocnářství,“ konstatoval Václav Dvořák, který byl jedním ze tří signatářů otevřeného dopisu papeži Benediktu XVI. právě ve věci tzv. církevních restitucí.

Vládní polici jezdí do Vatikánu častěji, než komunisti do Moskvy

„Za povšimnutí také stojí, že politici současné koalice jezdí do Vatikánu častěji, než jezdili komunističtí papaláši za minulého režimu do Moskvy. Navíc je třeba si uvědomit, že Vatikán je cizí stát a my bychom tedy vydali majetek v rozsahu asi jednoho procenta našeho území cizí mocnosti. To je směšné samo o sobě,“ je přesvědčen režisér, mimo jiné autor dokumentu Uloupené Kosovo.

Majetek prý církvi nikdy nepatřil, ale byl jen pod její správou. Třeba za Rakouska-Uherska když chtěla fara něco prodat, musela se zeptat správního orgánu nebo správní soudu, bylo-li to ve větším měřítku. Hraniční hodnota byla tehdy sto zlatých, tedy cca 200 korun za první republiky a s vyšším majetkem církev volně disponovat nemohla, musela o to žádat. Z toho je podle Dvořákových slov vidět, že to nebyl majetek církevní, ale státní, který měla pouze církev svěřena pro určité úkoly.

Problém pak podle něho je, že i sociální demokraté jako opozice říkají, aby byl vydán majetek, avšak bez finanční náhrady. „Ale jakýpak majetek, když to není jejich. Spousta z toho je navíc české kulturní dědictví a stát by se o to musel starat i nadále a církev by si z těch ušetřených peněz pak platila třeba nějakou kampaň proti prezervativům v Africe a další absurdity,“ pokračuje v nekompromisní kritice tzv. církevních restitucí.

Církve se soudit nechtějí. Vědí, že by neuspěly

Jak však řešit onen judikát Ústavního soudu, který zákonodárcům nařizuje zákon schválit, jinak pak hrozí vleklé soudy? „My jsme s paní Procházkovou ve sněmovně pořádali seminář, kde se všichni odborníci, hlavně z pražské Právnické fakulty UK shodli, že se zaprvé nejedná o církevní majetek a za další, že kdyby se o to církev začala soudit, prohraje to stejně tak, jako ve sporu o katedrálu sv. Víta. A zde je evidentní, že kdyby církev chtěla, už se dávno soudí. Oni velmi dobře vědí, že to je velmi diskutabilní. Třeba kardinál Tomášek po tom prvním darování majetku řekl, že církev už nic víc nechce. Po jeho smrti začal kardinál Vlk vznášet velké nároky a za Tošovského vlády dostali výčtovým zákonem dva tisíce objektů. Dostali majetek, který jim nikdy před tím nepatřil, a teď chtějí mnohem víc,“ má jasno Dvořák.

„Takzvaný blokační paragraf, který zakazuje obcím disponovat s tím majetkem, který církvi údajně patřil, měl být dávno odstraněn, není to nic jiného než vydírání obcí a hra, aby vzniklo mínění nakloněné k tomu daru majetku církvím s vidinou, že pak bude možné s tím nakládat. Parlament už to měl dávno zrušit a nechat obce dýchat,“ soudí. Kvůli blokaci majetku totiž nesčetné množství objektů chátrá a nikdo s nimi nesmí plánovat. Blokace se týká ale i územního plánovaní.

Tímto zákonem se vracíme do 15. století

Příklady ze zahraničí jsou podle dokumentaristy Dvořáka jasné. „Ve Francii církev nemá žádný majetek a ty objekty má pouze v pronájmu za symbolické částky jednoho franku na kupříkladu devadesát devět let. Němci si peníze na své církve vybírají sami a stát pouze dotuje speciálně třeba věci, jako je oprava památek. Okolo sebe máme vzory, ale my to prostě musíme řešit tak, že se vracíme do 15. století. Tímto zákonem se fakticky vracíme před husitské války, kdy církev byla největším vlastníkem pozemků a nemovitostí,“ obává se.

Vláda však argumentuje, že současně se schválením majetkového narovnání přestane církve dále dotovat. Jak potom vyřešit tohle? „Podívejte, třeba katolíkům ubývají věřící a to velmi rychle. V roce 1951, v době nejtěžšího stalinského teroru, se ke katolické církvi hlásilo přes osm milionů lidí. Po čtyřiceti letech komunismu v roce 1991 se ke katolíkům hlásily čtyři miliony a při posledním sčítání loni už pouze milion a sto tisíc. Oni za dvacet let demokratické společnosti přišli skoro o stejný počet, jako za čtyřicet let komunismu, což mluví o tom, že církev dělá něco velmi špatně,“ domnívá se v rozhovoru.

Neprotestujeme proti věřícím, ale proti rozežraným hodnostářům

„Celé to současné financování církví je špatně. Ač rapidně ubývá věřících, je tu čím dál více duchovních. Třeba když na Slovensku nebo v Polsku mají nadvýrobu farářů, tak je pošlou sem. Domnívám se, že bychom to měli řešit jako v Německu. Věřící si budou platit svoji církev a stát bude přispívat na údržbu kulturních památek,“ říká Dvořák a podivuje se také nad tím, jak může o „ukradený“ majetek žádat třeba Apoštolská církev, která byla v ČR registrována až v roce 1989. A není prý jediná. „Co jim mohl kdo ukrást, když před tím neexistovaly?“ kroutí hlavou.

Václav Dvořák, který v odporu tzv. církevním restitucím úzce spolupracuje se spisovatelkou Lenkou Procházkovou na závěr zdůrazňuje, že protest není v žádném případě mířen proti věřícím.

„Paní Procházková sama je autorkou románu o Ježíši Kristu a myslím, že sama je věřící. To znamená, že my k těm lidem máme blízko, ale rozumíme, jak jsou ti věřící církví manipulováni. Není to nic proti náboženství, nic proti věřícím, ale je to pouze proti rozežrané církevní vrchnosti, která má představu, že když se vrátí do středověku, bude to pro nás a pro společnost to nejlepší,“ uzavřel tvrdou kritikou církevních představitelů Dvořák.

Církev neměla vlastnické právo. Nelze mluvit o restitucích, tvrdí analýza

Jako boj s větrnými mlýny mohla zpočátku vypadat iniciativa spisovatelky Lenky Procházkové, která ve věci navracení majetku církvím podala trestní oznámení jak na premiéra a členy vlády, tak na kardinála Dominika Duku. Nyní přinesl týdeník Ekonom analýzu advokáta Aleše Rozehnala, z níž vyplývá, že chystané vypořádání není restitucí.

Zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi nemusí mít ještě vyhráno, ač ho sněmovna jasnou koaliční většinou schválila už 7. února. Koncem ledna totiž vyrazila do boje proti tomuto zákonu spisovatelka a někdejší signatářka Charty 77 Lenka Procházková. A postupně se přidávají další.

Procházková podala ve věci církevních restitucí žalobu na premiéra Petra Nečase a členy jeho vlády i na kardinála Dominika Duku. „Na celé situaci je nejvíce zarážející skutečnost, že majetek, který se má nyní vracet, není přesně definován,“ komentovala svá trestní podání Procházková s odvoláním na to, že předseda ústavněprávního výboru sněmovny Marek Benda prohlásil, že soupis tohoto majetku bude předložen až po vykonání restitucí.

Benda vysvětlil, proč nelze zveřejnit výčet vydávaného majetku

Důvod, proč neexistuje žádný seznam vydávaného majetku, je podle poslance ODS nasnadě. „Nepíšeme výčtovou normu, která na začátku vyjmenovává, že vydáváme přesně to a to. Ale píšeme obecnou normu tak, jako jsme psali všechny restituční zákony, kde je kritérium, povinná osoba, oprávněná osoba, titul sebrání. Je to obecná norma, takže se přesně nedá říci, že tohle se vydá a tohle ne,“ vysvětlil pro ParlamentníListy.cz Benda. Majetek podle něj nemohl být přesně definován, protože ne každý, o který bude požádáno, musí být nutně vydán.

Mnohem větší problém ovšem může způsobit zpochybnění samotného aktu navracení majetku církvím a náboženským společnostem. „Majetkové vypořádání s církvemi, které má přinést nový zákon, není restitucí církevního majetku neboli uvedení v předchozí stav,“ uvádí v analýze pro týdeník Ekonom advokát Aleš Rozehnal, který působí i jako vedoucí katedry práva Bankovního institutu.

Církev neměla vlastnické právo, to se mu jen podobalo

Z Rozehnalova rozboru vyplývá, že právo, které měla církev k majetku, který užívala, nebylo vlastnickým právem, i když se vlastnickému právu podobalo. Oproti vlastnickému právu ovšem podléhalo řadě omezení. „Vydaný majetek na rozdíl od minulosti žádným omezením podléhat nebude. Navíc subjekt, který ho obdrží, bude odlišný od právnických osob, kterým byl vyvlastněn. O majetek v případě katolické církve přišla veřejnoprávní instituce, která se při proměnách legislativy proměnila v soukromého vlastníka,“ konstatuje Rozehnal.

Nicméně podotýká, že církev je možné odškodnit, nelze však mluvit o restitucích, tedy uvedení do předchozího stavu. „Já mluvím o právních aspektech a jejich vývoji během historie. To ostatní je už politika,“ vysvětlil advokát, jak je třeba nahlížet na jeho analýzu majetku, kterého církev užívala.

Když se nelze vrátit k veřejnoprávnímu charakteru, tak nic nevracet

„To jsme říkali od začátku, že nejde o restituce,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz Procházková. „Dostala jsem vyrozumění, že obě moje trestní oznámení byla postoupena Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 podle věcné a místní příslušnosti k dalšímu opatření.“

Příjemně budou znít odpůrcům církevních restitucí i slova profesora Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka, odborníka na ústavní právo a Benešovy dekrety. „Za první republiky nikdo nepochyboval o tom, že majetek katolické církve má veřejnoprávní charakter. Když návrat k tomuto stavu není možný, stát by katolické církvi vydávat majetek neměl,“ řekl týdeníku Ekonom.

Nemá jít o obnovu, ale nové uspořádání vztahů

Jako pokus zaútočit na připravované restituce vnímá analýzu Karel Štícha, hlavní ekonom pražského arcibiskupství. „Když nelze zpochybnit fakt, že katolická církev majetek opravdu vlastnila, tak se najednou mluví o jeho údajném veřejnoprávním charakteru a hledají se různé postranní cestičky,“ myslí si.

„Snad i pro církev bude platit, že co bylo ukradeno, musí být vráceno,“ doufá Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference.

Nervozitu, kterou do řad církve a náboženských společností mohla vnést analýza zpracovaná pro týdeník Ekonom, se snaží zaplašit ředitelka odboru církví ministerstva kultury Pavla Bendová. „Cílem zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi je nové uspořádání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, nikoli obnova jejich prvorepublikového či dokonce rakouského pojetí,“ uklidňuje.