Sestra Mašínů: Klaus „Pružinský“ není slušný ani etický. Nebyl ani Havel

Volba prezidenta je zbytečná. Havel s Klausem, tedy Pružinským, Pražský hrad a postavení hlavy státu zcela zdiskreditovali. Pokračovat v tom není nezbytně nutné. Fischer, Zeman, Švejnar, Schwarzenberg, Bobošíková. „Ne, ne, ne! To je hrůza,“ kroutí hlavou sestra bratří Mašínů Zdena. I když si myslí, že prezidentská volba je šaškárna, nakonec jedno jméno přeci jen padne. Na Hradě by podle ní měla usednout předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová.

Na post českého prezidenta je Zdena Mašínová opravdu vysazená a dává to dost rázně najevo. Když jí ParlamentníListy.cz vyjmenovaly jednotlivé prezidentské kandidáty, tvářila se, jako kdyby žvýkala šťovík. Statistik Jan Fischer, prognostik Miloš Zeman, ekonom Jan Švejnar, kníže Karel Schwarzenberg a další. „Proboha ne,“ řekla vždycky. Ostatně volba prezidenta je pro ni šaškárnou.

Šaškárny se nezúčastním

Přímá nebo nepřímá volba prezidenta? To sestru vůdců odbojové skupiny bratří Mašínů Zdenu vůbec nevzrušuje. „I když bude přímá, stejně se jí nezúčastním. Podle mě je to šaškárna. Česko má obrovský problém, že zde chybí mravní autority a vzory. Možná kněz Tomáš Halík je takovou osobností, jinak nikdo,“ sdělila. Avšak po chvilce licitování dodala, že by jí na Hradě nevadila snad jen předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. „Té by se dalo důvěřovat. A není to o tom, že je ženská. Lidi podle pohlaví nerozděluji. Posuzuji je podle osobního života. Když se v něm chovají slušně, lze jim nejspíš věřit,“ dodala

Ostatně funkce českého prezidenta je podle ní za posledních pětasedmdesát let zcela zprofanovaná. „O éře totality ani nemluvím, ale ani po ní se toho až tak moc nezměnilo. Ani první republika nebyla tak ideální, jak si jí většina maluje. Ale byl to celkem zdárný, i když dost krátký, pokus o organizaci slušné společnosti. Vše totiž stojí a padá na jedincích,“ zdůraznila s tím, že ani zesnulý exprezident Václav Havel, ani současná hlava země Václav Klaus nebyli nikdy vzorem etiky a slušnosti. Jak sama přiznává, lidem dnes vůbec nevěří a je velmi negativní.

Žádný Klaus, ale Pružinský

Současnému prezidentovi Václavu Klausovi neřekne jinak, než Pružinský. „Vůbec nás neměli brát do Evropské unie, vždyť na to nemáme. Teď jim ji slibně rozkládáme a Pružinský na Hradě tomu dává korunu,“ zmínila starší dáma. K přezdívce Klause jen sdělila, že pochází z rodiny důstojníka a odbojáře, takže vždy věděla, jak si sehnat pravdivé a důležité informace anebo ty oficiální zbavit zcela nedůležitého balastu. ParlamentnímListům.cz předala článek, v němž Jan Šinágl píše o tom, že je prezident Václav Klaus zahalen mnoha tajemstvími.

V článku je zmiňováno, že rodina Václava Klause pochází z Haliče a změnila si ve vhodnou dobu jméno z Pružinskyj na Klaus. Jde prý o komunistickou rodinu a ze stejného zázemí pochází i jeho manželka Livie. „Klaus se opakovaně hlásil do KSČ, ale jeho žádost byla vždy zamítnuta. Byl vzorným pionýrem a jako jediný z třídy si pořídil hedvábný pionýrský šátek. Po prominentní VŠE v Praze nastoupil aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV, což bylo určeno nejvybranějším komunistickým nebo špionážním kádrům takzvané vědecko – technické rozvědky, řízené přímo ruskými tajnými službami KGB nebo GRU,“ zní některé pasáže. V dalších odstavcích se navíc píše, že Klaus byl v roce 1962 naverbován tajnou služnou a jako agent horlivě působil proti reformním silám a disidentům.

Havel získal Barrandov neoprávněně

Drsnými odsudky nešetří ani u zesnulého exprezidenta Václava Havla. Při tom zmiňuje knihu Bouře, která v Česku existuje jen v několika výtiscích a šíří se mezi lidmi v xeroxovaných kopiích. Napsal ji Čechoameričan Paul Polansky. Polansky mi přinesl kila xeroxových kopií dobových dokumentů. Přesto mi údaje o Havlových a Schwarzenbergovi, které zveřejnil ve svém textu, připadaly tak neuvěřitelné, že jsem pro jistotu vyslal svého právníka, aby je ještě jednou ověřil, pro klid svědomí. Výpisy z katastrů a místní kroniky nabízejí hodně prostoru pro spekulace. Třeba když právník našel v archivu v knize katastrů mezi dobovými stránkami psanými rukou vlepený čerstvý strojopis, který dokládal Havlovo vlastnictví Barrandova. Neměl jsem ale kapacitu, ani motivaci hrabat se v tom vážněji,“ řekl kdysi o knize vydavatel Fedor Gál. Na její zadní straně se však píše, že se román nachází na pomezí dokumentu a fikce.

Jako jedna z mála o knize napsala roku 2003 novinářka Tereza Spencerová. Ta z ní cituje drsné pasáže o tom, jak rodiče Karla Schwarzenberga využívali na lesní práce za protektorátu Čech a Moravy vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku. „Potíže s pracovní silou v té době nepostihly jen knížete Schwarzenberga, nýbrž i podniky rodiny Havlových. Sám Miloš Havel, jehož bratranec byl údajně jedním z dozorců v letském táboře, kde patřil k nejbrutálnějším, udal gestapu šest svých židovských podílníků na Barrandově, za což ho říšský protektor Reinhardt Heydrich odměnil tím, že mu připsal jejich podíly. Heydrich měl ostatně rodinu Havlových v oblibě. V Lucerně se ostatně Heydrich nechal vyfotografovat s malým Václavem Havlem, naším budoucím prezidentem,“ uvádí se mimo jiné v další citaci.

Osud drsné knihy

Ostatně osud drsné knihy je zahalen tajemstvím. Spencerová v článku píše, že krátce po vydání jejího českého překladu praskla v patře nad skladem nakladatelství voda a celý náklad zničila. Pojišťovna škodu zaplatila. Knihy, která vyšla v roce 1999, zůstalo pár výtisků a Paul Polansky tehdy odjel z České republiky do Kosova, kde se začal starat o romský uprchlický tábor. Nicméně Zdena Mašínová má jednu oxeroxovanou kopii a věří v ní popisovaným událostem. Přestože se v knize Bouře jedná o rodiče významných českých politiků, Mašínová tvrdí, že se jak Václav Havel, tak i Karel Schwarzenberg měli zachovat rovně a nezamlčovat rodinné kostlivce ve skříni. Navíc jim podle ní v restitucích neměl být vrácen žádný majetek, protože spadal pod Benešovy dekrety.  I proto oba státníky neuznává.

Tady to skončí hodně špatně. Sestra Mašínů o Česku

Happening. Tak nazývá Zdena Mašínová běh událostí, který se v Česku za posledních dvacet let odehrál. Exprezident Václav Havel se bratřil s estébákama, dnešní hlava státu Václav Klaus je škodnou této společnosti, takže by funkci prezidenta úplně zrušila. Na téhle desetimilionové parcele totiž úplně postačí kvalitní premiér. Ale kde takového vzít a nekrást? Sestra bratří Mašínů je skeptická a mladým lidem, ač nechce, věští do jisté míry beznaděj.

Bohužel, ten happening, co zde od roku 1989 probíhá, už začíná mít následky. Václav Havel je asi hodný člověk, ale s prezidentskou funkcí si ukousl hodně velké sousto, které nemohl sežvýkat. Vždyť Havel byl proti tomu, aby komunističtí zločinci šli za mříže. Disidenti jednali třeba s Čalfou, což bylo úplně zmýlené a například justice se vlastně nezměnila,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdena Mašínová.

Zločin a trest

Podle Mašínové si komunisté hned zpočátku perestrojky zmapovali, s kým bude výhodné jednat a s kým ne. „Velmi to zazlívám Havlovi, že se s nimi spustil. Jak je třeba možné, že Havlovi dostali v restitucích takový majetek. Havel pak ještě vzal dvě stě milionů od estébáka Václava Junka. Veřejnost na to zapomíná, ale já nemohu. Je to jednoduché. Tam, kde byl zločin, musí být trest a to se zde dodneška nestalo,“ rozvádí.

Justiční posloupnost – za zločin trest – není podle Mašínové v Česku dodržována. „Vždyť nedošlo ani k potrestání lidí, jako byl vrahounský prokurátor Karel Vaš. Ten zavraždil dobrého přítele mého táty generála Heliodora Píku a dnes si žije na slušné penzi a chová se, jakoby se nechumelilo. To je urážka všech obětí. Pořád historici něco odhalují, ale skutek utekl. Zbytky těchhle stárnoucích zločinců by měly sedět, až budou černý,“ vysvětluje. Nutno dodat, že Karel Vaš byl v případě Píky souzen, soud konstatoval jeho vinu, ale kvůli promlčení zůstal nepotrestán. Ostatní jeho těžké zločiny se k soudu ani nedostaly.

Komunistická ideologie sužuje srdce Evropy neustále a rozlézá se jako rakovina. „Před pár dny jsem dostala do rukou vyjádření z ministerstva vnitra. Jde o třináct stran, celý elaborát o tom, proč komunistická strana nemůže být zrušena ani pozastavena. Měla jsem z toho bezesnou noc. To je skandál. Jestliže máme v roce 2011 obsazeno nejdůležitější ministerstvo takovými neumětely, jsem ráda, že mi bude osmdesát let. Tady to totiž špatně dopadne,“ říká s tím, že na začátku devadesátých let slyšela dnešního poslance Miroslava Grebeníčka (KSČM). „To individuum Grebeníček vyřvávalo, že oni mají času dost. Už je to tady a já tomu individuu musím dát bohužel za pravdu,“ doplňuje Zdena Mašínová.

Zrušit prezidenty

Ostatně ani dalšího českého prezidenta v řadě Václava Klause nehodnotí přívětivě. „Klause lze zhodnotit velmi rychle. Škodná této společnosti. Je patologický případ a ještě k tomu škodí.“ Ani ke knížeti Karlu Schwarzenbergovi jako možnému kandidátovi na prezidenta není nakloněna: „Ne, ne, ne. Je pro mě zklamáním.“

Nakonec k tomu poznamená dost radikální názor: „Možná, že to bude znít jako vtip, ale na té naší desetimilionové parcele v Evropě bych po tom, co jsme zažili, prezidentskou funkci úplně zrušila. Ta je zde totiž zcela znemožněná, ale ani monarchii bych nechtěla. Nejvyšší hlavou státu by byl premiér, schopný člověk, který by odolával různým vlivům a měl organizační schopnosti.“ Ani ona však neví, kde hledat ideálního premiéra. Jen chce fungující demokracii a s nostalgií, i přes některé chyby, vzpomíná na dvacet let první republiky Tomáše Garrigua Masaryka.

Není vzorů pro mládež

Dnešní marasmus začíná podle ní od rozkladu rodiny, ale dle mladých lidí, s nimiž se setkala, to zase až tak beznadějně nevidí. Velkým problémem však je, že v Česku nejsou osobnosti, k nimž by mohla mládež vzhlížet. „Tady opravdu nejsou žádné vzory. To je malér. Nedivme se ale tomu, máme dvě totality za sebou, což je tragédie. Nerada jsem tak skeptická, ale jsem. Možná to je i věkem. Pokud si momentálně vzpomenu, tak třeba páter Tomáš Halík by mohl být vzorem. Prostě někdo, aby byl vzdělaný a měl charakter,“ podotýká.
Zdena Mašínová se narodila roku 1933, takže v době útěku bratří Mašínů do západního Berlína v roce 1953 byla mladou slečnou. „My jsme pouze o rok jeden od druhého. Kdybych byla tehdy fyzicky zdatnější, byla bych jim nápomocná,“ dodává. Jejich maminku, také Zdenu, kvůli tomu zatkli, a ač těžce nemocnou, trpěla rakovinou střev, odsoudili na pětadvacet let za velezradu a špionáž do žaláře. Umístili ji do tábora nucených prací v Pardubicích, kde se její nemoc tak zhoršila, že po šesti měsících v roce 1956 zemřela a byla pochována do hromadného hrobu. Tento zločin nosí Zdena Mašínová mladší stále v sobě a, jak sama říká, nikdy ho komunistům neodpustí.
Jelikož zůstala v tehdejším komunistickém Československu, byla kvůli bratrům také krátkou dobu ve vězení, a pak ji režim celoživotně šikanoval. „Nehledě na to jsem byla šťastná, protože jsem se cítila vnitřně svobodná. Za tohoto happeningu jsem se stala, po dost velkém martýriu, restituentem, takže si po hmotné stránce nestěžuju,“ komentuje s tím, že už se nechce dokolečka opakovat, a přemýšlí nad tím, že už rozhovory poskytovat nebude.