Profesor Krejčí má strach: Bída z lidí vlky činí. A vlky z lesů žene hlad

Současný stav české armády spíše odpovídá cestovní kanceláři pro dobrodruhy, která slouží velkým mocnostem v jejich nezodpovědných akcích a dnes již není schopna bránit zemi. V rozhovoru je o tom přesvědčen politolog a odborník na mezinárodní politiku, profesor Oskar Krejčí. Kritizuje také ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga.

Profesor Krejčí se zamýšlí nad tím, zda hrozí reálné riziko vypuknutí větších nepokojů v Evropě dle řeckého vzoru. Západ podle něho dlouhodobě žil – a stále žije – nad poměry. Ve snaze představit se jako úspěšnější uspořádání než byl byrokratický socialismus prý zahájil budování sociálního státu.

„Tato idea je bezesporu správná. Nejen z hlediska lidských práv, ale i jako cesta k vyšší ekonomické efektivnosti. Jenže obrovské neproduktivní výdaje například na zbrojení a války – vietnamská válka byla pro USA první válkou programově vedenou na dluh –, ale také nástup konzervativní politiky vedly svorně k dramatickému zadlužení. Obava z narušení sociálního smíru, pohánění spotřeby uměle vytvořenými potřebami, nesmyslné představy o možnosti zadlužovat jedince a stát formou zvyšování výdajů a omezováním daní – to vše je v pozadí obrovského zadlužení Západu,“ míní politolog.

Bída z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad…

„Takzvaně ‚líní Řekové‘ měli do nedávna největší vojenské výdaje v Evropské unii – v roce 2009 činily vojenské výdaje v Řecku 535 euro na obyvatele, zatímco unijní průměr byl 392 euro. Řekové byli největšími dovozci zbraní z Německa, třetími největšími z Francie – a půjčovali si na to od ochotných německých a francouzských bank. Podle Mezinárodního měnového fondu je dnes zadluženost Evropské unie 83 % HDP, USA 105 %, Japonska 238 % HDP. Nedovedu si představit, že se Západ obejde bez rozpočtových škrtů, které zbrzdí ekonomiku a zpomalí oddlužování. Právě tak si nedovedu představit, že tyto škrty budou spravedlivé, že nepostihnou především sociálně slabé a střední vrstvy. Což nutně povede k většímu napětí. A ‚bída z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad‘, praví klasik…,“ cituje v obavách Krejčí.

Ten je dle svých slov evropský federalista. „Myslím si totiž, že jednotná Evropa je cestou k odstranění válek v našem regionu a vytváření konkurenceschopnosti v globalizujícím se světě. Pohled na bruselskou byrokracii a kvalitu vlád většiny unijních zemí, které na summitech či ministerských radách za nás rozhodují – ten pohled mne leká. Nestačí mít instituce, je třeba mít i kvalitní kádry,“ říká pro ParlamentníListy.cz

Evropská unie má sice k dispozici jakousi unijní armádu, profesor Krejčí si však nemyslí, že by ji Brusel v případě rozpoutání větších nepokojů v EU byl ochoten použít. „Zatím to nepřichází v úvahu. Především domácí silové sektory v jednotlivých členských státech prozatím vykazují disciplínu. A užití unijních vojáků by bylo velkou diskreditací integrace,“ domnívá se.

Arabské jaro – hrozba pro Evropu?

Může vlna revolucí v arabských státech být přímým bezpečnostním rizikem? Podle Oskara Krejčího ani ne tak pro evropský kontinent, jako pro stát Izrael. „Nejbližším problémem vzešlým z tzv. arabského jara je snížení bezpečnosti Izraele, který je vnímán jako součást Západu a jako strategický spojenec USA. Případný izraelský útok na Írán by tento problém učinil aktuálním,“ mluví profesor o stále častěji předpovídaném íránsko – izraelském konfliktu.

Vzhledem k aktuální evropské situaci se ale podle něho budeme muset učit vnímat islám jako součást evropské kultury. „Nejde jen o historii, kdy maurská Al-Andalus stála u kolébky renesance. Jde i o fakt, že v tomto regionu muslimové žijí. V Rusku je jich 14,5 miliónů, ve Francii 4,7 milionů, v Německu 4 miliony. Je třeba se ptát, proč mezi nimi získávají pozice extremisté – není to z důvodu povahy islámu či většího výskytu patologických osobností. Důvody jsou politické a sociální, přičemž jejich počátky jsou až příliš často v extremistické zahraniční politice Západu a v naivním liberalismu při vytváření multikulturní společnosti,“ kritizuje Krejčí v rozhovoru pro server ParlamentníchListů.cz

O případné hrozbě války profesor Krejčí už v minulosti mluvil v souvislosti s takzvanou změnou světového hegemona, tedy jakéhosi střídání největších světových velmocí. Podle jeho slov se nyní rodí alternativní svět, s nímž se Západ vůbec nemusí dobře vyrovnávat.

„Poslední summit států BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika – pozn.red.), který skončil před dvěma dny v Dillí, už hledal cesty k obchodu bez dolaru a vytvoření vlastní investiční banky. Objevuje se alternativní cesta globalizace, nebo paralelní svět. Stále není jasné, jak se Západ s propadem svého významu vyrovná. Zatím zbrojí a zbrojí, mentoruje a hází bomby. Rozhodně nelze polevit v požadavcích diskutovat o hrozbě války – je to jediná zbraň, kterou mají humanisté tváří v tvář hlouposti a sobectví mocných,“ upozorňuje.

Mravokárce Schwarzenberg se bojí budoucnosti

Při diskusích o české zahraniční politice se stále častěji mluví o rozšíření sfér zájmu v exportní politice. Téma začal otevírat již před časem prezident Václav Klaus a za své ho přijal i ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Plán obchodně se zaměřit hlavně na mimoevropské rostoucí ekonomiky však zatím nijak výrazně nepodporuje ministr zahraničí Schwarzenberg. V tom profesor Krejčí u Schwarzenberga vidí jen obstrukce a hry na mravokárce.

„Maličké Česko i větší Evropská unie musejí hledat jakoukoliv příležitost na nových trzích, jinak nerozpohybují ekonomiku a neposílí měnu. Ideologické předsudky privilegovaných by jim v tom neměly bránit. Navíc je v dějinách odzkoušeno, že budování ekonomických a kulturních mostů pomáhá urychlení rozkladu toho, kdo nedokáže modernizovat své řízení a společnost. Možná, že toto je důvod, proč si ministr zahraničí Schwarzenberg vymýšlí obstrukce a hraje si na mravokárce. Prostě se bojí, že svět, který si pro sebe vytvořil, nemá budoucnost,“ je přesvědčen politolog.

Nepříliš utěšená situace pak dle jeho slov vládne i v české armádě, kde se nedávno sešel tým expertů, aby zahájil diskusi nad novou obrannou strategií našeho státu. „Jsou dva problémy, které znemožňují formovat racionální strategii. Především nás nikdo svoji armádou neohrožuje, chybí nám nepřítel. A vojenské uvažování se pohybuje ve stereotypech klasických bojů. Výsledkem je, že nejsme schopni zformulovat rozumnou strategii, která by obsahovala věcnou analýzu a z ní odvodila požadavky. Třeba na výzbroj. Jak chcete rozhodnout, kolik máte koupit obrněných transportérů, když nevíte, na jaké bitvy je potřebujete?“ ptá se Krejčí.

Morálka a vděčnost. To s mezinárodní politikou nesouvisí…

Výsledkem neschopnosti zformulovat strategii prý je i fakt, že máme armádu, jejímž cílem není chránit zemi, ale pomáhat spojencům. „Když mají mezi našimi spojenci nejdůležitější slovo lidé jako Bush, Blair či Sarkozy, posíláme vojáky či podporu nezodpovědným akcím. Dnes je naše armáda nepoužitelná pro klasické boje. Měla by být budována jako součást integrovaného záchranného systému, ne jako cestovní kancelář pro dobrodruhy,“ navrhuje.

„Vojenské riziko je dnes minimální. Kdyby se naplnily fantazie některých washingtonských a bruselských politiků, pak nám stejně proti raketám Severní Koreje či Íránu klasická armáda nepomůže. A spojenci nám pomohou jen tehdy, když to bude vyhovovat jejich zájmům. Morálka, vděčnost, sebeobětování – to jsou vlastnosti, se kterými se v mezinárodní politice nepočítá,“ shrnuje odborník na mezinárodní politiku.

Ten se také vrací k nedávnému třináctému výročí útoku vojsk NATO na někdejší srbskou část Jugoslávie. „Byla to vojenská agrese, kdy NATO nefungovalo jako obranná instituce, ale jako nástroj prosazovaní úzkoprsých zájmů. To ale nestačí. Někdo nese osobní odpovědnost za tisíce mrtvých jugoslávských civilistů a vojáků. Někdo konkrétní vytvořil onen podivný stát, Kosovo – druhý etnicky čistý albánský stát bez historie i životaschopné ekonomiky. Někdo porušil mezinárodní právo. A někdo tomu přízvukoval pomocí ideologického ospravedlňování,“ naráží na podporovatele bombardování, mezi něž v naší zemi patřil třeba exprezident Havel.

Podle Krejčího je tu ale ještě další problém. „Intervence v Afghánistánu, Iráku, Libyi a politika vůči Sýrii či Íránu ukazují, jak omezená je schopnost západních politiků učit se. Nadužívání vojenské síly, pohrdání mezinárodním právem a úpadek diplomacie – to je problém Západu, jehož bylo bombardování Jugoslávie jen startovacím bodem,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz profesor Oskar Krejčí.

Upalovali lidi, teď se sápou po majetku. Ošklivá nakládačka církvím

Po rozporech, které ji málem položily, prezentuje výsledky jednání o církevních restitucích vláda téměř idylicky. O tom, že navracení majetku církvím se však z idylky může velmi rychle změnit v noční můru, která skončí u evropských soudů a bude Česko stát netušené množství peněz, se ale už nemluví. I přesto, že jde o reálnou hrozbu. Důvod? Lenost polistopadových politiků.

Na středečním jednání vlády došlo i přes odpor Věcí veřejných, které se schválením dělaly drahoty, ke schválení církevních restitucí. Ač zástupci vlády i církve jásají, ne všichni mají na navracení majetku ve výši více než sedmdesáti, respektive devadesáti miliard korun stejný názor.

Fiktivní čísla. Průšvih

Politolog, spisovatel a vysokoškolský profesor Oskar Krejčí se domnívá, že celé vládní snažení je jeden velký omyl. „Ta čísla, s nimiž se kalkuluje, jsou zcela tajuplná a fiktivní. Na základě pochybných politických dohod byla uměle stanovena hodnota církevního majetku, ale zcela chybí jakékoliv národohospodářské propočty,“ řekl ParlamentnímListům.cz politolog, který se v minulosti angažoval i v politice. V 60. letech vstoupil do KSČ a později působil třeba jako poradce předsedů federálních vlád Ladislava Adamce nebo Mariana Čalfy.

Někdejší komunistický funkcionář si tak nyní bere na paškál nejen současný kabinet premiéra Petra Nečase (ODS), ale i polistopadové politiky obecně. „Kdyby chtěli, tak to za 20 let zvládli. Bylo třeba proúčtovat každý les, každé pole, to se ale nestalo. Možná by to stálo miliardu, ale ušetřilo by to milard dvacet,“ míní.

Žaloby skončí až u Evropského soudu

Kromě politické neschopnosti církevní restituce vyřešit racionální a ekonomicky správnou cestou tak upozorňuje i na možné negativní důsledky celého zpackaného projektu. „Hrozí velké nebezpečí žalob. Restituce, či spíše jejich provedení, jsou soudně napadnutelné. A to až do úrovně evropských soudů,“ vyhrožuje Krejčí.

Redakci v této souvislosti zajímalo, zda by občané, kteří by se  stížnostmi na restituce k evropským institucím skutečně dostali, uspěli. Podle politologa ano. Každému, kdo se věcí začne blíže zaobírat, prý musí být jasné, že kalkulace byla provedena bez hlubší analýzy. A tak je pravděpodobné, že chybně. Na první pohled je ale vše v pořádku. „Restituce jsou oprávněné v tom smyslu, že jsou legální, tedy v souladu se zákonem. Otázka ovšem je, zda je v pořádku ten zákon,“ uvedl Krejčí.

Revoluce je daleko. S restitucemi u Čechů nikdo nepochodí

Výtky až 70 procent lidí, kteří se podle aktuálních výzkumů staví proti navracení majetku církvím, chápe i historik Zdeněk Čech. „Veřejnost to samozřejmě přijme negativně. Revoluce je daleko, jsme ve 23. roce po Sametu. V této chvíle nemůže veřejnost restituce přijmout jinak, než podrážděne,“ řekl Čech ParlamentnímListům.cz. Většina lidí se pohybuje v rámci zjednodušených, lehko uchopitelných řešení, dodal publicista a spisovatel. Mezi ty ale církevní restituce rozhodně nepatří.

A to zejména kvůli historickým reáliím. Ač se má církvím vracet pouze majetek, který jim byl zabaven po převzetí moci komunisty, tedy po 25. únoru 1948, kritici návrhu hovoří o tom, že by mohlo dojít i k navracení majetku, který byl církvím zabrnán třeba již za vlády Josefa II., nebo za První republiky. „Tento majetek by se samozřejmě nikomu vracet neměl,“ komentoval historik s tím, že celý postoj církve lze ilustrovat metaforicky. „Církev, která upalovala čarodějnice, se opět sápe po svém majetku,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz historik.

Pokud by se však podle něho lidé, kteří budou o navracení majetku rozhodovat, drželi nařízení vracet pouze majetek zabavený po Vítězném únoru, jde o logický krok, který vyřeší nejen církevní poptávku, ale i regionální potíže. „Mělo by to pomoci i vyřešit majetkoprávní vztahy v kraji,“ dodal historik.

Mladí komunisté: Je to zlodějna

V uplynulém týdnu kritizovali církevní restituce ale také mladí zástupci levice. Třeba předseda Svazu mladých komunistů Prostějovsko Martin Peč. Ten pro redakci k navracení majetku církvím uvedl: „Jsme zásadně proti, neexistují žádné oprávněné nároky na majetek, který byl v minulosti dlouhodobě zvelebován státem a jeho občany. Církevní restituce jsou jednou z největších zlodějin namířeným proti lidem této země. Ateistům i věřícím. Uznáváme velmi pozitivní roli pokrokových křesťanských organizaci v boji za sociální spravedlnost v Latinské Americe, jsme ovšem tvrdě proti chamtivosti církevních organizací u nás a proti silným klerofašistickým tendencím na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a Chorvatsku, o náboženském fundamentalismu v Izraeli nemluvě. Nebudeme církvím vracet, co jim nikdy nepatřilo.“

Téma církevních restitucí bylo velkým politickým tématem už od počátku 90. let. Až exministru kultury Jiřímu Besserovi (STAN, TOP 09), respektive jeho následovnici Aleně Hanáková (TOP 09) se však podařilo jej dotáhnout do konce.

Profesor Krejčí znovu šokuje: Existují projekty fašistické Evropy

ParlamentníListy.cz uveřejnily rozhovor s politologem prof. Miloslavem Bednářem, který je přesvědčen o tom, že Evropa směřuje mílovými kroky k socialistické diktatuře. Miloslav Bednář, který je znám svými pravicovými postoji, je přesvědčen, že se nakonec eurozóna i EU rozpadnou a nemusí to trvat dlouho. Lidé prý vyjdou do ulic. V rámci plurality názorů se redakce dotázala na stanovisko známého politologa prof. Oskara Krejčího, zda rovněž sdílí tento názor.

„Kolega Bednář má nejspíš na mysli, že Evropa směřuje k jakémusi federálnímu uspořádání. Jenomže to je klasická teze, která se v poslední době v české žurnalistice a propagandě objevuje, je ale nesmyslná,“ tvrdí profesor Krejčí.

Je o tom přesvědčen proto, že federální uspořádání je prý institucionální charakteristika, která může být naplněna jakoukoliv doktrínou.

Zakladatelem Panevropského hnutí byl šlechtic a před ním Jiří z Poděbrad, žádní socialisté, směje se Krejčí

„Původní myšlenky na vytvoření evropské federace, pomineme-li například Jiřího z Poděbrad v rámci příprav aliance proti Turkům, vychází z představy, že se dá Evropa uspořádat podobně jako Spojené státy, což znamená dohodou politiků,“ připomíná Krejčí. To mělo zabezpečit mír, a ta první myšlenka byla podle něj skutečně mírová.

Krejčí ale zároveň připomíná, že tato myšlenka dostala obrovskou ránu, když ve Spojených státech vypukla občanská válka. Znovu se pak tato myšlenka objevila v meziválečném období. „Když se ale pozorně podíváte na její historii, tak zjistíte, že vůbec není socialistická. Ve 20. letech Panevropské hnutí zakládá šlechtic,“ dokládá politolog. „A když se podíváte na oživení federalismu, tak kde se otevřela stavidla federalismu? V žádném socialistickém státě, ale ve Velké Británii. Takže moderní poválečný federalismus má kořeny v Británii,“ směje se Krejčí.

Je to, jak říká „strašně zvláštní“, protože tehdy tu myšlenku federalismu hájil kdekdo. Právě proto, že to byla především mírová myšlenka. „No a když se podíváte na seznam federalistů, tak tam najdete celou škálu lidí až po Fridricha von Hayeka, radikálního liberála, který je dnes doslova guruem řady našich kritiků Evropské unie, a to právě z pozic – blíží se k nám strašidlo socialismu,“ prochází evropskou historií Oskar Krejčí.

Liberál Hayek chtěl politickou integraci a ekonomickou svobodu, dnešní liberálové chtějí opak

A proč prý o sjednocení Hayek tolik usiloval? Podle Krejčího právě proto, že šlo o obranu míru. „Opakuji, ta myšlenka od počátku byla především mírová. A ta jeho argumentace byla zcela opačná, než ve srovnání s dnešními radikálními liberály,“ upozorňuje profesor. Uvádí, že Hayek chtěl politickou integraci a ekonomickou svobodu. „No, a ti dnešní liberálové postupují naprosto opačně,“ dodává Krejčí.

Lidé, kteří tvrdí, že směřujeme mílovými kroky k socialistické Evropě, si podle Krejčího nevidí na špičku nosu. „Na to přece neexistuje důkaz,“ tvrdí. Na co prý ale existuje dílčí důkaz, je snaha o větší integraci. Je to však podle něj integrace, která může mít charakter liberální, socialistický, a prý „nedej Bože dokonce fašistický“. „Něco jiného je přece integrace, a něco docela jiného je ideová doktrína, která zaplní ty nově vzniklé struktury, a bude určovat jejich fungování,“ zlobí se profesor.

EU umírá na chaos formování vlastní instituce

A jestli skutečně na něco EU umírá, pak je to podle Oskara Krejčího chaos, který vznikl v instituci v průběhu jejího formování. Jednou je to prý deficit demokracie, jindy nadbytek byrokratismu, a jindy je to uplácení… „téměř bych řekl korupce části evropské politicko-intelektuální elity, která si užívá peněz EU, a tím se ta EU jakoby zklidňuje. A to není jen čistě Evropa, ty peníze tečou až za Ural,“ upozorňuje Krejčí. Jsou to prý neskutečné peníze, obrovské plýtvání, a jestli to má údajně nějaký účel, tak je to podle něj právě ta zklidňující korupce.

Podle Oskara Krejčího je to způsobené tím, že se EU formovala zespoda jako nesocialistický a nefederalistický projekt, protože jako federalistický projekt vznikla Rada Evropy. „A opět, otcem federalismu Rady Evropy není žádný socialista, ale Winston Churchill. Vždyť stačí si připomenout historii těch idejí a je zřejmé, že nemůže jít o žádný lineární pohyb někam k socialismu, federaci…,“ směje se už nahlas Oskar Krejčí. Podle něj existují projekty socialistické Evropy, projekty liberální Evropy, a dokonce projekty fašistické Evropy.

A co s výrokem v původním článku, že bolševici v Bruselu způsobí hladomor?

„Ale kdež, bolševici v Bruselu nejsou,“ nemyslí si profesor. „Měl by se tam jet někdy kolega podívat. Vždyť on asi vůbec neví o tom, co jsou to bolševici, říká konejšivě známý politolog. To je podle něj pouze snaha profesora Bednáře si emotivním pojmem zanadávat. „To nejsou bolševici. To jsou byrokrati,“ vysvětluje. Merkelová, Sarkozy – to jsou podle něj lidé, kteří jsou vyděšení tím, co se děje a snaží se to nějak uregulovat. „To přece není o žádném bolševismu,“ kroutí hlavou.

„Teď například běhá po internetu krásný vtip,“ připomíná Krejčí. „Je to srovnání, kolik má slov desatero a kolik směrnice Evropské unie o zelí. To je nesrovnatelné a jsou to otřesné příklady byrokratismu,“ dodává. Upozorňuje, že ten, kdo někdy četl usnesení Evropského parlamentu například k Julii Tymošenkové, nebo k situaci v Kazachstánu, toho obestírají mrákoty. „To jsou paternalistické deklarace, které jsou velkým problémem,“ komentuje. Není to však podle něj problém socialismu, ale problém nekompetentnosti, byrokracie, a k tomu nedostatku demokracie. Samozřejmě, jsou podle něj taková usnesení naprosto zbytečná, protože to nikdo a nikdy nebude číst, kromě několika málo evropských diplomatů. „Jsou to tak interní hrátky, které vnějšek nijak neovlivní,“ dodává Krejčí.

Za současné situace je podle profesora Krejčího třeba vyčkat. „Ti, kdo chtějí federální nebo integrovanou Evropu, musejí zatnout zuby a více makat, ti, co jsou proti, tak se musejí snažit dvojnásob škodit,“ zasmál se Krejčí.

Oskar Krejčí je navíc přesvědčen o mimořádné potřebnosti eura v současné ekonomice. „A to teď nemluvím o Evropě,“ upozorňuje. Je to podle něj jedna z mála fungujících alternativ vůči dolaru. Je přesvědčen, že spousta států, právě proto, aby od dolaru uhnula, investuje do eura přibližně 10 let.

Ty státy si podle Krejčího vytvořily rezervy, které při pádu eura budou ohroženy, protože těm státům zůstane dolar, který je naprosto nespolehlivou měnou. „To znamená, že jak Rusové, Číňané tak Japonci, a samozřejmě arabští šejchové, se budou snažit, aby to euro vydrželo,“ je přesvědčen Krejčí. „Vždyť by to byly mnohamiliardové ztráty, zatímco záchrana eura je levnější,“ varuje.

I záchrana však podle Krejčího vyžaduje plán. Proto, aby se něco zachránilo, je třeba něco udělat, zatímco ten pád, jak je bytostně přesvědčen, by mohl být samovolný.