Akademik z pohraničí to vidí černě: Je to beznadějné, civilizace spěje k zániku

Ředitel mostecké pobočky Vysoké školy finanční a správní Josef Švec si myslí, že spějeme k zániku stejně jako antická civilizace. Regionální odborník, který je zároveň jednatelem odborné sekce Vzdělávání při Okresní hospodářské komoře v Mostě, je nadmíru pesimistický. Je přesvědčen, že už dávno je pod rozlišovací schopnosti nejvyšších politiků dívat se na cokoli očima běžných lidí. V žaludku mu leží například krátkozrakost fotovoltaiky.

Technická vyspělost a schopnost vyrobit a spotřebovat hromadu věcí nemusí být známkou skutečné vyspělosti. „Po nás potopa. Připravujeme dětem děsivou budoucnost. Hlavně z hlediska osobního. V oblasti morálky rozhodně vyspělí nejsme. A to je nejdůležitější aspekt,“ říká Josef Švec.

Vyspělý antický svět také zanikl

Poukazuje na řadu podobných prvků s antickým světem, který nakonec, byť na vysoké úrovni znalostí, schopnosti a vynálezů, nakonec zanikl. „Existují na to již srovnávací studie. A já nejsem optimista. Pokud se nezmění filozofie těch, co řídí svět…  pokud nebudou brát v úvahu udržitelný rozvoj, ať ekonomický, ekologický, tak se z toho nevymotáme,“ varuje. Politik je, podle něj, něco jako ředitel státu. A stejně jako každý podnik musí mít vizi na dlouhou dobu, chce-li být úspěšným, nelze, aby politici mysleli jen v rámci svého volebního období. „Nevidím světýlko na konci tunelu,“ je skutečně velmi pesimistický.

Solární panely nás také potápí

Chyba je, podle něj, zejména v tom, že se přemýšlí jen na několik málo roků, ne na desítky let, s dlouhodobým výhledem. „Prostě to nevyřešíme, že dáme dotaci na solární panely, které jsou opak neskutečně drahé, a potápí nás to jinde,“ ukazuje jeden z příkladů, kdy, podle něj, s nekontrolovaným nárůstem výroby energie z obnovitelných zdrojů někdo zase vymyslet habaďůru, která z dlouhodobého hlediska je spíš průšvih.

Škola, které šéfuje, se, kromě jiného, na bakalářské i magisterské úrovni zabývá tématy společenské odpovědnosti firem. „Chceme trochu napomoci vnímání, že nelze jen vyrábět, ale i pomáhat kolem sebe. Dát úlitbu není odpovědnost!“ podotýká.

Řešení? To už nejde

Řešení všeho je však složité. „Já si myslím, že to už nejde,“ říká. Bylo by potřeba ovlivnit politiky, a to se jeví jako dosti složitý úkol! „Svět je politicky tak odtržen. Politici se utápí hrátkami mezi sebou. Impulzy zezdola můžou jen těžko vnímat!“ cítí zoufalství vysokoškolský odborník.

Jeden z jeho kolegů Vilém Kunz, který působí jako odborný asistent na Katedře marketingové komunikace Vysoké školy finanční a správní, napsal vloni knihu Společenská odpovědnost firem. Teoretická východiska jsou v publikaci doplněna i o výsledky řady výzkumů realizovaných k problematice v České republice i ve světě.

Podezření faráře: Proč má vláda ve skutečnosti zájem o převod majetku…

Severočeský katolický farář Josef Hurt se svými ovečkami už řadu let komunikuje přes skype, ICQ i sociální sítě a nově také bloguje o restitucích. Kdo ho zná, není překvapen jeho podporou etablování církve i přes facebook, kdy by možná dal zelenou i rozhřešení hříchů přes internet. Překvapivé u něj nejsou ani jeho rétorické ataky na „kmotry“ v podnikatelsko-politických kuloárech, kteří v Ústeckém kraji stojí za klientelismem a korupčními kauzami. A co říká k restitucím sakrálního majetku? Jindy a jinak!

Kněz ústeckého vikariátu nevidí restituční kauzu jako jednoznačně černobílou. „Osobně patřím k těm, co mají rozpaky. Spravedlnost ano, ale teď a takto?“ zní jeho názor. Na dotazy svých bližních, jaký je jeho postoj k současnému vyrovnání státu s církvemi, odpovídá, že je pro nápravu křivdy, zároveň je ale pro celocírkevní dialog o její podobě a načasování. „Aby to nebyl pouze výsledek neprůhledného politického ujednání,“ dodává pro ParlamentníListy.cz podporovatel spravedlivého zúčtování.

Své názory, charakteristické syrovou nebojácnou přímostí, okořeněné osobitými reflexemi současné politiky, začal během léta publikovat i na vlastním blogu. V poslední své glose zde například zdůrazňuje svůj nesouhlas kritiky církve jako instituce, která by nezvládla obhospodařovávat rozsáhlý majetek. „Velké množství klášterů a farností má schopnost hospodaření s majetkem v genech, ale dvě totality dosti zásadně likvidovaly schopnost starat se o svěřený majetek, který často zabezpečoval péči o kostel a aktivity ve školství, charitě a podobně,“ míní.

Posledních dvacet let podle jeho názoru ukázalo řadu dobrých příkladů hospodaření církevních škol, charitních zařízení nebo zachráněných kostelů a klášterů. „To, že to není bez občasných pochybení, je asi logické,“ dodává shovívavě ke svým náboženským soukmenovcům.

Politici, buďte populisty!

Při svém sledování politického kolbiště předpokládá, že restituční zákon sněmovnou hladce neprojde. „Předpokládám, že poslanci a senátoři budou jednat populisticky a že přijetí tohoto zákona nakonec odmítnou. Církev bude dál žít i bez tohoto velkého symbolického gesta nápravy křivd, které má také samo o sobě svoje rizika,“ je přesvědčen a neodpustí si spekulativní dovětek: „Nabízí se otázka, proč vláda, kterou drží řada kmotrů a zbohatlíků, má zájem o tento historický transfer majetku.“

Josef Hurt je mimo jiné názorovým podporovatelem Leo Steinera, též křesťanského vyznání, který letos vystoupil veřejně s odvážnou kritikou údajných korupčních praktik při rozdělování dotací z operačního programu Severozápad.

ČSSD je myšlenkově chudá

Ústecký kněz nezůstává u povrchního popisu aktuálního stavu kolem kauzy církevních restitucí. Problematiku sleduje dlouhodobě, a tak mu v paměti uvízly aktivity některých politických představitelů z doby několik let zpátky. Poukazuje například na současnou kampaň ČSSD, kterou označuje za zoufalý hon na voliče, kteří jsou vůči církvím a jejich majetku kritičtí až nepřejícní. „Před čtyřmi roky ČSSD uměla vést vcelku klidnou diskuzi o církevním majetku. To ale nebyla myšlenkově chudá jako v dnešní době,“ vyjádřil se pro ParlamentníListy.cz skepticky s tím, že jako důkaz pro své hodnocení předložil pozvánku z června roku 2008, kde poslanci parlamentu vedli diskuzní podvečer na téma způsobu financování církví pod záštitou ministra vnitra a stínového ministra kultury. K diskuznímu stolu tehdy přizvali i právníka, zástupce Svazu měst a obcí ČR, bankovního ekonoma a další odborníky.

Dnešní ovlivňování formou agresivních plakátů má ovšem podle regionálního církevního představitele spíše podtext manipulativnosti, která může škodit právě těm, kteří si od nich slibovali růst volebních preferencí ČSSD a pozapomnění na skandály krajských politiků této strany. „Účelovost kampaně proti restitucím také může ubrat důvěru mezi voliči z řad církví, kteří mohou své levicové postoje vyjádřit podporou jiných levicových subjektů nebo nových nezávislých, respektive nestranických projektů v krajských volbách,“ prognostikuje.

Na druhou stranu zmiňuje také postřeh, v němž právě šéf ČSSD na televizní obrazovce připomněl jisté ambivalence, které – bohužel – k současné církvi patří: že církev během reforem mlčela, ovšem když se hovoří o materiálním vypořádání s ní, je náhle velmi činná. Zmiňuje v té souvislosti mimo jiné na množství reakcí tiskového střediska České biskupské konference na negativní články o restitucích v médiích, které jsou toho dokladem. Poukazuje tím i na fakt že církev tím ukazuje, že není tak zcela zkostnatělá, vždyť když chce, je schopna využít nástroje public relations a moderního marketingu. Koneckonců mnohé farnosti pro svůj fundraising a propagaci už dnes umějí a chtějí využívat i sociální sítě. Jako příklad uvádí americké farnosti a sbory, které k nim prokazují velmi intenzivní přístup. „V ČR také přibývá aktivity církevních obcí na internetu, ale poněkud konzervativnějším způsobem,“ podotýká pro server ParlamentíListy.cz. Podle informací, které převzal z dostupných zdrojů, se církevní instituce v USA neuzavírají před informačními technologiemi. Cituje reklamní agenturu Buzzplant, podle které třetina oslovených farností aktualizuje profil na facebooku denně.

Josef Hurt je mimo jiné lektorem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde rovněž od roku 2010 působí jako kaplan pro pastoraci vysokoškoláků, inteligence a pro kulturně výchovnou činnost.

Češi v příhraničí při nakupování zapomínají na vlastenectví, říká žena z Německa

Pro cigarety a alkoholické nápoje do Čech. Pro zbytek všeho spotřebního zboží a potravin zve své kamarády za hranice. Tak je totiž možné co nejvíce ušetřit na nákupech. Se svými fígly se s podělila Nina Blacká, obyvatelka německého Bernkastel-Cues. Jak jméno napovídá, původem je Češka – pochází ze severočeského Mostu.

Do svého rodiště tak jezdí nyní utrácet jen za nikotinovou neřest a alkohol. Její přátelé z Čech podle ní do země jejího nového bydliště jezdí ale pro mnohem širší sortiment. Prozradila, proč by českým přátelům doporučila přijet nakupovat do Německa, kde se to, i přes výdaje na cestu, stále vyplatí.

Není tajemstvím, že Češi, nejen z příhraničí, okupují německé obchody. „Vím, že lidé například z Chomutova jezdí do Annabergu, Marienbergu – to je bývalé komunistické Německo. Navštěvují ale i Chemnitz, a to je od Mostu přibližně 99 kilometrů,“ potvrzuje Nina Blacká trend českéých nákupních výprav ke svým sousedům.

Plesnivé ovoce? To je častějším jevem v českých supermarketech

Po více než čtyřech letech trvalého bydlení za hranicemi, již Nina Blacká ví, že v Německu je skutečně levněji.

„Kromě tvrdého alkoholu a cigaret, to je tady v Čechách hodně drahé. A asi i takový ten psychický pocit mám – dáš 100 eur a tolik toho nakoupíš, co v ČR za sto korun. Tedy pokud to nepřepočítáváš na české peníze. Jednoznačně bych řekla, že sem Češi jezdí kvůli kvalitě a cenám. Slevové akce jsou v Německu doslova bombastické – ne jak v České republice, kde i když kupuješ ve slevě, máš pořád pocit, kolik jsi ten den utratila,“ popisuje Blacká své pocity z nakupování ve dvou různých státech. „No schválně si rozměňte aspoň sto eur, sedněte do auta a jeďte na testovací nákup do Chemnitzu, sami uvidíte,“ vybízí. A je si prý jistá, že ji čeští zákazníci dají za pravdu.

Srovnání české a německé nákupní horečky a jejího zázemí, je podle Niny Blacké obecně dost jednoduché.

„Kvalita je tady určitě na prvním místě, nejde to vážně srovnat s ČR. Žádné plesnivé ovoce a zelenina, jako třeba když jsem v českém supermarketu byla naposledy. To byla opravdu hrůza a děs, ještě za ty ceny!“, oceňuje německou pečlivost. A ještě něco – i přístup zaměstnanců.

České prodavačky zákazník většinou „obtěžuje“. I když za ty platy, se asi není čemu divit

„Německé prodavačky jsou k zákazníkovi milé, vstřícné. V Čechách? Tváří se jako by je člověk obtěžoval. No ale zas za ty jejich platy se není čemu divit,“ podotýká.

Také liknavost českých obchodníků při akceptování reklamací není podle jejích slov něčím, s čím se v Německu zákazník musí trápit.

„Když něco koupíte a chcete reklamovat, máte paragon, tak bez problémů je samozřejmostí ihned vrácení peněz nebo výměna zboží. V ČR se dohaduješ sto let, než dostaneš své,“ upozorňuje na fakt, kvůli kterému mají v naší republice smysl spotřebitelská sdružení na obranu zákazníka.

„Myslím si, že je to celkově o kvalitě, ceně, přístupu personálu a žádných obav z nevyřízených reklamací,“ shrnuje, proč Češi z příhraničí občas při utrácení peněz „zapomenou“ na vlastenectví, a dodává: „Jezdí sem nakupovat jak moje sestra, tak i švagrová, obě ze severních Čech.“

Speciální jízdenka pro Ústecký kraj

Na letní výprodej se vyplatí zajet i vlakem. České dráhy a partnerští dopravci v Německu, nabízejí totiž celou řadu výhodných přeshraničních slev, se kterými lze podniknout cestu například do Drážďan, Řezna, i dalších míst.

Příklad jízdenek SporoTiket pro Německo (2. třída, cena za zpáteční cestu, cena v Kč se může měnit podle kurzu Kč x Euro): Praha – Berlín, Brno – Drážďany – 1 498 Kč (58 Euro); Praha – Drážďany (jednodenní zpáteční nabídka) – 568 Kč (22 Euro); Brno – Berlín – 2 014 Kč (78 Euro); Praha / Plzeň – Mnichov / Norimberk – od 982 Kč (od 38 Euro); Cheb – Norimberk – od 568 Kč (od 22 Euro).