Český miliardář: Současný systém trápí lidi. Vlivné skupiny stojí za vším

Podle úspěšného podnikatele Libora Malého by přiznaná vláda ve formě plutokracie mohla být přínosem. Vlivné skupiny by přestaly za sebe nasazovat poslušné politiky a samy na sebe by vzaly zodpovědnost za chod společnosti. Upozornil však i na rizika. Klíčový by byl v takovém případě morální kredit člověka. „Pokud jde ‚nízkému‘, i když mocnému člověku o moc, je to pro společnost nebezpečné,“ řekl ParlamentnímListům.cz.

Poté, co se na serveru ParlamentníListy.cz rozvinula díky profesorovi ekonomie Milanu Zelenému diskuse o tom, zda žijeme aktuálně v kapitalismu či spíše plutokracii, ozval se i další člověk, který nad touto otázkou přemýšlí. Libor Malý, úspěšný podnikatel a také buddhista, který pravidla buddhismu využívá i při své práci. A tu momentálně cílí v jednom svém projektu k tomu, aby lidé mohli být schopni fungovat bez peněz.

Plutokracie je systém vládnutí založení na penězích. V poslední době upozorňovali na to, že taková situace ve většině zemí světa nastává, například aktivisté z hnutí Occupy či Anonymous. Rizika si všímá ale i hlava katolické církve, papež František. Jak to je – žijeme tedy v demokracii a kapitalismu? Světoznámý ekonom Milan Zelený říká, že to, v čem se většina civilizace nyní nachází, už skutečně kapitalismem není. Stejně tak vyslovil i jisté problémy demokracie. V tom se s ním shoduje i Libor Malý.

Přestalo by dosazování poslušných politiků do funkcí

„Myslím si, že v dnešní době skutečně čistá demokracie neexistuje, neboť za vším a za každým stojí nějaké vlivné zájmové skupiny a bez nich člověk nemá šanci se prosadit. Plutokracie (vláda peněz, pozn. red.) může být z tohoto pohledu proto krok správným směrem,“ říká pro ParlamentníListy.cz možná pro někoho překvapivě podnikatel Libor Malý. Dodává ale i proč. „Protože vlivné skupiny přestanou za sebe nasazovat poslušné politiky, ale samy na sebe vezmou zodpovědnost za chod společnosti. Tím je systém transparentnější.“

Uvědomuje si však to, že jako mnohé, i toto má samozřejmě svá rizika. „Jak jsme třeba viděli u Berlusconiho v Itálii. Přitom ale právě tento případ ukazuje na to, co považuji za to klíčové – na morální kredit člověka. Pokud jde ‚nízkému‘, i když mocnému člověku o moc, je to pro společnost nebezpečné. A je jedno, zda systém v takovém případě vypadá jako demokracie či plutokracie. Pokud jde ‚ušlechtilému‘ člověku o službu společnosti, je to společnosti ku prospěchu, opět ať už jde o demokracii, či plutokracii,“ zamýšlí se dále buddhista a podnikatel v jedné osobě.

Demokracie nezaručuje, že se do čela země dostanou vždy morálně vyspělí

Podle něj mentální či morální vyzrálost je tedy to, co činí veřejné činitele užitečnými, nebo nebezpečnými pro společnost. Ne však pro společenský systém. „A demokracie očividně dnes nezaručuje, že se do čela země dostanou vždy ti morálně vyspělí, ba právě naopak. Stačí pohlédnout směrem k Pražskému hradu…“ uzavřel pro ParlamentníListy.cz Malý.

Krédo Libora Malého, které v životě uplatňuje, ho dovedlo hodně vysoko. Stál totiž u zrodu a v čele společnosti, která provozuje služby na elektronickém trhu práce. V prosinci 2011 pak prodal tuto firmu finské skupině Alma Media za bezmála miliardu korun. Mohl by tedy odpočívat a užívat si peněz. Přesto se věnuje dalšímu svému nápadu – rozvíjí myšlenku nového společenského systému, který by fungoval bez peněz. V den, kdy se očekával konec světa, tedy 21. prosince 2012, spustil projekt hearth.net, díky kterému si mohou lidé vzájemně nabízet své služby tak, že oficiální platidla zůstávají stranou.

V souvislosti s touto osobností je možné též připomenout, že klíčové myšlenky Libora Malého jsou: Vše je dobré; respektuji okolnosti a dělám to nejlepší; každý čin či rozhodnutí má své důsledky, kterým neuteču; aby bylo dlouhodobě co brát, musí se adekvátně dávat.

Malý přiznal v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz již před časem, že i jemu se zdá, že současný společenský systém má vážné trhliny, a tak je třeba přemýšlet o tom, co by ho mohlo nahradit. Neobejdeme se podle něj bez propojení světa.

Systém založený na tom, že každý hledí jen sám na sebe

„Je přirozenější následovat to spojování, než se odtrhovat. Dnes je spousta lidí úspěšných, protože jsou schopni v tom sbírání těch věcí – mají toho hodně, ale nejsou šťastní. Proč? Protože i oni jsou obklopeni lidmi, kteří číhají na okamžik, kdy budou moci pro sebe vzít něco od nich. Žijeme ve společnosti obklopeni lidmi, před kterými se musíme strachovat, kdy vám něco seberou. Tak je ten současný systém založený – každý hledí jen sám na sebe. U nás – naší myšlenky, je to vyřešené tak, že místo, abych já bral, tak dávám. Jak dlouho může trvat, než lidé skutečně pochopí princip nového systému? Několik generací to podle mého nebude, ale pokud si lidé neuvědomí, co je v poslední době všechno ve hře, můžeme se dostat do neuvěřitelného chaosu. Všichni si totiž myslí, že ten současný systém tu dlouho funguje, že je daný a že se nemůže rozpadnout,“ uvedl Libor Malý.

Zmínil tak otázku, která zajímá nejednu osobnost světového dění, vědy i politiky. Ekonom Milan Zelený například upozornil nedávno ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz na to, že při hledání odpovědí na tuto otázku je třeba mít na paměti fakt, že je ale velký rozdíl mezi hospodářským systémem (ať už jde o kapitalismus, či třeba socialismus) a formou vlády. Tou může být demokracie i diktatura.

Jak dodal, ohledně kapitalismu je vzdělávání a chápání lidí většinou stále minimální. A nejde jen o záležitost posledních let. Stěžoval si na to prý už Jan A. Baťa, ve 30. letech.

I proto uznávaný profesor ekonomie připomněl, že plutokracie znamená, že vládne skupinka miliardářů. A tak to osobně on nevidí. V tom se tedy do jisté míry rozchází s názorem Libora Malého.

Profesor Zelený: Stranická ideologizace a politizace kapitalismu staví mříž lidskému rozvoji

„Mohou sice politiky i hlasy v klidu nakupovat, ale do ‚vlády‘ se – až na bizarní výjimky – sami netlačí. Spíše vnímám vládu oligarchie několika stran – partokracie – které nesdružují bohaté, ale spíše bohatství hledající oportunisty a korupčníky. Bohatí jim jen financují kampaně a kupují hlasy. Budou-li voliči tyto trendy i nadále podporovat, dožijeme se spíše plutarchie než plutokracie. Z toho pak již demokratická cesta nevede; druhým Švýcarskem se už asi také nestaneme. To vše má s kapitalismem jen málo společného. Stranická ideologizace a politizace kapitalismu staví mříž lidskému rozvoji, mění jeho normální charakteristiky a dělá z něj materialistickou atrapu, jakou kapitalismus svobodného trhu nikdy nebyl,“ pokračuje ekonom s tím, že proto je kapitalismus navždy nedokončený, vyvíjející se experiment a pro postkomunisty i státní intervencionisty nadmíru pohyblivý cíl.

I papež František apeluje: Nesmíme uctívat ten idol – peníze

Podle všeho plutokracie v jisté podobě trápí i papeže Františka. Když byl před několika měsíci na návštěvě jednoho správního střediska italského ostrova sužovaného krizí, zaznamenala agentura Reuters jeho slova k místním davům nezaměstnaných. Nejvyšší představitel katolické církve v nich dal, mimo jiné, najevo to, že jeho slova k lidem bez práce a utrpení se neomezují jen na místní podmínky.

„Není to problém jen Itálie a Evropy… Je to důsledek celosvětové volby, ekonomického systému, který s sebou přináší tuto tragédii. Ekonomického systému, který má ve svém centru idol zvaný peníze,“ zdůraznil a dodal: „Nechceme tento globální ekonomický systém, který nám přináší tolik utrpení. V centru (ekonomického systému) musejí být muži a ženy, jak tomu chce Bůh, nikoli peníze.“

Je tohle ještě kapitalismus? Slavný profesor o celosvětové zlodějně, korupci a diktátu vyvolených

Je to ještě kapitalismus? Nad tím se zamýšlejí aktivisté z Occupy a Anonymous, když kritizují systém za to, že je systémem vlády peněz… Světoznámý ekonom Milan Zelený zase říká, že to, v čem se většina civilizace nachází, už skutečně kapitalismem není. A zamýšlí se nad tím, co je to „plutokracie“.

Zatímco si řada lidí klade otázku, zda kapitalismus opravdu končí, objevují se názory, že v kapitalismu, ba možná ne zcela ani v demokracii, vlastně naše společnost nežije. Společenský systém, v kterém se nachází většina civilizace, se prý jmenuje jinak – plutokracie či vláda peněz.

Pokud tomu tak je, zjednodušeně řečeno jde o systém, ve kterém vládnou peníze. ParlamentníListy.cz se proto zeptaly pro upřesnění toho, jak na podobné názory nahlížet, světově uznávaného profesora ekonomie Milana Zeleného.

Hned na počátku vysvětlil ekonom Milan Zelený to, že při hledání odpovědí na tuto otázku je třeba mít na paměti fakt, že je velký rozdíl mezi hospodářským systémem (ať už jde o kapitalismus, či třeba socialismus) a formou vlády – tou může být demokracie, ale i diktatura. „A tyto rozdílné instituce je lépe nesměšovat. Podobný rozdíl je mezi tím, co se hlásá de jure a co existuje de facto, tj. co se voličům říká a co se pak ve skutečnosti dělá,“ poznamenal na úvod Zelený.

Jak dodal, ohledně kapitalismu je vzdělávání a chápání lidí většinou stále minimální. A nejde jen o záležitost posledních let. Stěžoval si na to už Jan A. Baťa, ve 30. letech.

O soumraku kapitalismu se hovořilo již v 30. letech

Ten už tehdy uvedl, že banky jsou spíše upíry nežli pařeništěm podnikání. A lidé, kteří do toho nevidí, jako žurnalisté a podobně, tomu potom říkali (už tehdy!) „soumrak kapitalismu“.

„Tenhle ‚soumrak‘nebo dokonce ‚smrtelné křeče‘ kapitalismu není tedy pro evropské myšlení nic nového. Osobně dávám přednost výrazu svobodný trh než Marxovu kapitalismu; případně kapitalismus svobodného trhu. V tomto smyslu se žádný konec kapitalismu nekoná, protože kapitalismus není ideologie. Kapitalismus totiž není ideologickým protipólem socialismu. Kapitalismus nikdo nevynalezl, nemá žádného Marxe, nesnáší hesla, propagandu či gigantické fotografie kandidátů. Kapitalismus je systém svobodného trhu, přirozený a spontánní, který se vynořuje vždy a samovolně, když tlak a omezení státních a stranických ideologií povolí či opadnou. Už Comenius nás učil, že Omnia sponte fluant (Vše ať samo plyne),“ vysvětluje dál pro ParlamentníListy.cz ekonom Zelený.

Státní politické intervence ničí přirozené signály trhu

Podle něj je kapitalismus tedy rozvíjející a přizpůsobující se systém, nestěsnaný do pouček, dogmat a sloganů. Nevejde se a nikdy se nevešel do učebnic. „Jeho doménou je akce, práce, úsilí a snaha vyniknout – tedy nikoli státní makrosvět byrokratů, ale soukromý mikrosvět podnikatelů a podnikání. Kapitalismus nesnáší byrokracii, vzkvétá na důvěře, spolupráci a pragmatických cílech. Jediné, čeho si žádá, vyjádřeno průmyslníkem Baťou, aby mu bylo dovoleno pracovat. Státní politické intervence ničí přirozené signály trhu, udělují politické výhody a nevýhody, preferují a udržují monopoly, hýčkají si majetnou třídu, která financuje stranická dobrodružství. Nechrání tržní účastníky, ale naopak, vystavují je manipulacím, lžím, korupci a instituci ‚drobného tisku‘ ve smlouvách, nabídkách a pobídkách,“ pokračuje v popisu stavu, který je pro mnohé asi velmi povědomý, známý profesor ekonomie.

Dodává, že degradace trhu je v některých společnostech tak vysoká, že se již o kapitalismu svobodného trhu hovořit ani nedá.

„V tomto smyslu tedy dochází k deformaci a degradaci kapitalismu a jeho funkcí, které stát, tak jako za komunismu, nemůže, neumí a nechce nahradit. Stát, již od vynálezu makroekonomie ve 30. letech, zasahuje do hospodářského dění na všech úrovních, s výjimkou ochrany malých a středních podnikatelů a drobných spotřebitelů. Úlohou státu je regulovat trh ve smyslu ochrany spotřebitelů a slabších či bezbranných účastníků trhu, ne intervenovat v zájmu nejmajetnějších a nejsilnějších až do té míry, že celý stát a hospodářství jsou, tak jako za komunismu, řízeny jako jeden velký, gigantický podnik. V tomto smyslu lze opravdu hovořit i o zmíněné deformaci stranické demokracie – tedy ne kapitalismu – na plutokracii,“ konstatoval dál pro ParlamentníListy.cz Milan Zelený.

Plutokracie? Spíš partokracie sdružující bohatství hledající korupčníky

A vysvětlil, že plutokracie znamená, že vládne skupinka miliardářů. Osobně to tak on prý nevidí. „Mohou sice politiky i hlasy v klidu nakupovat, ale do ‚vlády‘ se – až na bizarní výjimky – sami netlačí. Spíše vnímám vládu oligarchie několika stran – partokracie – které nesdružují bohaté, ale spíše bohatství hledající oportunisty a korupčníky. Bohatí jim jen financují kampaně a kupují hlasy. Budou-li voliči tyto trendy i nadále podporovat, dožijeme se spíše plutarchie než plutokracie. Z toho pak již demokratická cesta nevede; druhým Švýcarskem se už asi také nestaneme. To vše má s kapitalismem jen málo společného. Stranická ideologizace a politizace kapitalismu staví mříž lidskému rozvoji, mění jeho normální charakteristiky a dělá z něj materialistickou atrapu, jakou kapitalismus svobodného trhu nikdy nebyl,“ pokračuje ekonom s tím, že proto je kapitalismus navždy nedokončený, vyvíjející se experiment a pro postkomunisty i státní intervencionisty nadmíru pohyblivý cíl.

„Neumí a nemohou se do něho strefit. Lze zde opět citovat Jana Baťu: Průmyslová práce má být řízena tak, aby poskytovala všem zaměstnancům příležitost k nabytí vlastního kapitálu. První a největší organizační povinností zaměstnavatele je, aby své zaměstnance učil a vedl k vydělávání kapitálu a k tomu, aby si jej udrželi,“ doplnil i s citátem svého oblíbence Milan Zelený.

A tak, jak vysvětlil dále, v některých dnešních režimech se zaměstnanci kapitalisty nestávají a kapitálu nenabývají. „Kvůli vlastním odborům pobírají pouze mzdu – zůstávají tak těmi biblickými námezdníky. Jejich vlastní myšlení a organizace je v námezdnickém poměru udržují a od kapitalismu odrazují. Školy a zaměstnavatelé je ke kapitalismu nevychovávají. Zbavujeme se tak lidského kapitálu, tj. nejlepšího prostředku k vytváření znalostí, zkušeností a přístupů, které český podnik nutně potřebuje. Kapitalismus svobodného trhu se totiž nedá nahradit; dá se jen deformovat a degradovat,“ upozorňuje profesor ekonomie.

Kapitalismus si sami deformujeme a pak bědujeme

Podle něj je jediná cesta, jak z toho ven: „Obnovení přímé a nestranické demokracie, vyloučení peněz z politiky a nastavení ochranných regulací při zamítnutí politických intervencí by vedlo k obnově a očistě kapitalismu tak, aby úrok byl zase úrokem, cena cenou, hodnota hodnotou a člověk svéprávným (a svobodným) člověkem.“

Závěrem svého vyjádření na toto téma Milan Zelený ještě připomíná to, že kapitalismus svobodného trhu, tj. neideologický a nestranický, je přírodním jevem a tím nejcennějším odkazem, který jsme od přírody do vínku dostali. Problémem podle něj je to, že ho sami ničíme, deformujeme a degradujeme – abychom pak bědovali nad jeho skomíráním a demisí.

Plutokracie v rozšířenější zkratce

Je to taková forma vlády, u níž je veškerá moc nebo většina moci soustředěna v rukou bohaté vrstvy lidí, respektive vyšší třídy. Většinou se jedná o formu oligarchie.

Plutokracie nebyla v dějinách nikdy zavedena otevřeně, přestože některé feudální či demokratické státy zaváděly opatření, která omezovala politickou moc chudých (resp. nižší třídy) nebo zvyšovala politickou moc bohatých (možnost si koupit politickou funkci, volební cenzus apod.). Fakticky byly plutokraciemi také starověké městské státy (Athény) a také městské státy ve středověké Itálii (Benátky, Janov, Florencie), které samy sebe označovaly jako republiky, ale ve kterých chudí (nižší třída) neměli politická práva.

V propagandě fašistické Itálie, nacistické Třetí říše a v jejich satelitech byly západní demokracie označovány jako „židovské plutokracie“ a samotný termín plutokracie přímo odkazoval na Židy.

V současnosti se tento termín běžně používá pro označení systému založeného na neomezeném hromadění majetku v rukou oligarchů bez ohledu na veřejné zájmy jako zdraví obyvatel nebo životní prostředí. (Zdroj: Wikipedie)

Zasvěcený muž vypovídá: Mocní mají velký plán. Už je nikdo nezastaví

Nový světový řád, o kterém se stále častěji vzhledem k vývoji světových události hovoří, nemusí představovat nic špatného. Může dokonce prý pracovat i ve prospěch lidstva, což je jeho úkolem. I tak se dá dívat na něco, co nikdo oficiálně nepotvrdil, ale o čem se píše a mluví v různých sférách celého světa. Jedno riziko totiž v něm zahlédnout lze: A to, že jde o snahu o jakýsi druh otroctví, který dělá z lidí nesoběstačné jedince neschopné žít přirozeně.

Stále častěji se objevují někdy už dokonce i v televizích, ale spíše na serveru YouTube, různé filmy a dokumenty o nebezpečí číhající z nastolení Nového světového řádu. Ať už si o tom jedinec myslí cokoli, pravdou je, že si k tomu v současné době lze přečíst i poměrně rozsáhlou řadu literatury. Jedna z knih, která v posledních dnech na toto téma vyšla, pochází z nakladatelství ANCH Books, jmenuje se Tajné společnosti – válka svobodných zednářů. A jak název napovídá, odhaluje roušku tajemství zednářů a dalších organizací při cestě k Novému světovému řádu.

Nejde však o fantazii, ale údajně o rozhovor autora se zednářem vysokého stupně zasvěcení. Ukazuje čtenářům myšlení, okultní praktiky a plány jednoho z největších tajných spolků dějin. Janu von Helsingovi se tak podařilo dostat do kontaktu s aktivním, vysoce postaveným svobodným zednářem. A ten zasvěceně informuje o působení celosvětového tajného společenství tak, že je u knihy avizováno: Není určena slabých náturám.

Jsme na systému závislí

Lidé si vůbec neuvědomují, jak moc už jsou na současném systému a zřejmě i tom, který přichází,  závislí. Přicházíme o svou přirozenou svobodu čili o možnost postarat se sami o sebe. Kdysi chodil člověk do lesa, znal různé byliny i rostliny a nehrozila mu smrt hladem. Dnes jsme závislí na nepřirozené stravě a plodinách z jiných zemí, takže už se nedovedeme živit plody rostoucími ve volné přírodě.

„Když s otevřenýma očima a s jasnou myslí pozorujete současnou situaci ve světě, zjistíte, že Nový světový řád už je vlastně zaveden. Většina lidí to však ještě nepoznala a i v budoucnu se bude řídit podle starých zvyků a vzorců chování. Nový světový řád se ukládá do postojů a přesvědčení lidí, až nakonec sami uvěří tomu, že je to jejich vlastní vnímání světa a že se sami rozhodli žít tak, jak žijí. V budoucnu tento přesvědčovací proces urychlí další události. Součástí systému nového světového řádu je téměř úplná kontrola lidí. I proto se společnost brzy změní. Všechno dosavadní bude zničeno, rozbito a korunou chaosu bude ten zmiňovaný Nový světový řád,“ říká v dialogu onen tajemný zednář.

A upozorňuje na to, že zmínky o světovém řádu zazněly jasně a zřetelně již před několika desetiletími. Velmi zajímavá byla v této souvislosti přednáška doktora Richarda Daye, bývalého ředitele Společnosti pro plánované rodičovství, sponzorované rodinou Rockefellerů (byl prý nositelem vysokých zednářských stupňů). Tato přednáška zazněla na setkání amerických pediatrů v roce 1969. Byl při ní popsán nový globální systém, jenž už je prý zaveden (!) a bude mít za následek postupnou proměnu lidstva. Richard Day při ní varoval posluchače před plánem světové elity zavést diktaturu a jednotné světové náboženství. Vyzval je ale také k tomu, aby si nedělali při přednášce žádné poznámky a vypnuli všechna nahrávací zařízení. Než začal, zmínil se, že dříve musel mlčet, ale v roce 1969 už o tajném plánu mluvit prý mohl, neboť vše už prý „je připraveno a nikdo to už nezastaví“.

Zajímavé je, že uvedl dlouhou řadu hesel, která popisovala to, co s sebou nastolení nového řádu přinese, i to, co mu bude předcházet. Jelikož je jich několik desítek, ParlamentníListy.cz vybraly jen některé.

  • Snížení počtu obyvatel Země
  • Povolenky k rození dětí
  • Nové pojetí sexu, sex bez reprodukce
  • Sexuální osvěta mládeže jako nástroj světové vlády
  • Podpora potratů jako nástroj ke snížení počtu obyvatel Země
  • Podpora homosexuality
  • Nové technologie reprodukce bez pohlavního spojení
  • Zánik rodiny
  • Ulehčení umírání a zavedení pilulky smrti
  • Omezení přístupu k bezplatné zdravotní péči a tím vyloučení starších lidí ze systému
  • Přísně kontrolovaný přístup k lékům
  • Úmyslně se zkomplikuje diagnostika nových nevyléčitelných nemocí
  • Potlačování léčby rakoviny
  • Vyvolávání srdečních infarktů
  • Sloučení náboženství a zánik starých náboženství
  • Školní docházka jako nástroj indoktrinace – úsilí zaměřené k slepému a odevzdanému přijetí určitého učení názorů či postojů, které nepřipouští diskusi ani kritiku
  • Odstranění některých knih z knihoven
  • Změny zákonů, jež vyvolají sociální a morální chaos
  • Podpora spotřeby alkoholu a užívání drog
  • Větší počet věznic
  • Nulová psychologická a fyzická jistota
  • Kriminalita jako nástroj ovládání společnosti
  • Sex a násilí jako součást zábavných programů
  • Ovládání a kontrola lidí
  • Terorismus za účelem větší kontroly

Jaký by byl život v Novém světovém řádu?

Pokud se zamyslíme nad výše uvedenými body, je jisté, že – pokud připustíme konspiraci – lidstvo vstupuje do totality takového kalibru, o jakém se mu dosud nesnilo. V Novém světovém řádu má existovat pouze jedna globální vláda s jednotnou měnou, náboženstvím, soudním dvorem i armádou. A podle plánovačů nového zřízení v něm má panovat věčný mír – alespoň takto shrnuje podstatu NWO autor knihy Tajné společnosti.

Nejde přitom o zcela novou myšlenku. Zakladatel Světového židovského kongresu Nahum Goldmann poznamenal již v roce 1915 následující slova:

Smysl a historické poslání naší doby lze shrnout do jedné věty: Jejím úkolem je stanovit nový řád a nově definovat úlohu lidstva. Současný společenský systém musí být nahrazen jiným. A tato přeměna spočívá ve dvou krocích: zničení starého řádu a nastolení nového. Nejdříve bude třeba odstranit jakékoli hranice, je třeba zrušit veškeré tradice a vytrhnout jednotlivce z jejich přirozeného prostředí. Stáří bude znakem nemoci.

Moci, které vykonávají tuto negativní úlohu naší doby, jsou kapitalismus v oblasti ekonomicko-sociální a demokracie na poli politicko-duchovním. Dílo dokoná teprve vojenský duch.“

Jací jsou podle tajemného muže zednáři, co ovládají svět?

Součastí rozhovoru autora Helsinga s oním zástupcem zednářů, který se údajně pohybuje v jejich nejvyšších sférách, je samozřejmě otázka na to, zda tedy osobně zednáře, kteří drží v rukou osud světa, zná. A také to, jací to jsou lidé. Má se jich lidstvo bát?

„Jsou to velmi příjemné osoby, mají skutečně obrovský vliv a dávají si záležet na tom, aby si vyslechly a zohlednily nejrůznější názory a postoje, protože činí rozhodnutí týkající se celé planety. Jsou to také pragmatičtí lidé, kteří světové dění, politiku i hospodářství vnímají z pozice tvůrčího boha. Rozhodují chladnokrevně,“ odpověděl tajemný muž.

K tomu, zda znají tito lidé program směrující k nastolení Nového světového řádu, pak dodal, že ten program se utváří sám od sebe.

„Jen je třeba vědět, jak se mění a jak jej lze přizpůsobit novým okolnostem. Podstatou je, že musíme být připraveni přijmout každou změnu, a to je ten program. Je to předurčení, jež vychází z univerzálního cyklu. Nejsou to bezcitní jedinci – to ne, ale jsou velmi pragmatičtí. Vše, co se dnes ve světě děje, bylo psáno už ve Starém a Novém zákoně. Ilumináti, zednáři nebo jiné další organizace jsou tedy jen asistenty při plnění velkého plánu,“ odpověděl dál zednář.

Karel Gott – první ze známých osobností, který o ovládnutí světa pohovořil nahlas

I když je stále mnoho lidí, kteří se konspiračním teoriím vysmívají, aniž by se zamýšleli nad fakty, o kterých se zmiňují (nebo alespoň hypotézami), i v Česku se objevují v poslední době stále častěji názory o tom, že v jistých oblastech je třeba je přijmout. Karel Gott již před několika lety v rozhovoru pro Lidové noviny byl jeden z prvních, který si troufl promluvit o rizicích nastolení Nového světového řádu i o rizicích toho, že může být svět ovládán z pozadí mocnou malou skupinou lidí. Možná za to může i skutečnost, že se zpěvák díky své popularitě už od 60. let stýkal s vlivnými lidmi na Východě i Západě a měl tak přístup k informacím, které pro veřejnost zůstávaly nedostupné.

„Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde v oblasti politiky o žádné omyly lidí. Naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší  – jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace,“ uvedl Karel Gott.

A upřesnil, že jde o osoby, které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku. „To ostatní už je jenom velké divadlo,“ řekl.

ParlamentníListy.cz přitom v posledních měsících přinesly hned několik rozhovorů i informací od dalších osobností v Česku, které se k těmto teoriím přidávají nebo alespoň přiklánějí. Možná tomu nahrává i fakt, že se otevřeně stále častěji začíná hovořit o tom, že kapitalismus končí a stále se marně hledá náhrada za toto společenské zřízení. Bude tato náhrada skutečně v Novém světovém řádu?

Co to je svobodné zednářství?

Pod pojmem svobodné zednářství se rozumí etický spolek svobodných lidí, kteří jsou přesvědčeni, že neustálou prací na sobě samém lze dosáhnout lidštějšího přístupu k jiným. Existuje pět základních ideálů, které svobodné zednářství uznává, chce je realizovat a prohlubovat: svoboda, rovnost, bratrství, tolerance a lidskost. Strukturou organizace jsou takzvaná lóže, kterých je nyní ve světě asi 35 tisíc s přibližně pěti miliony členů.

Řád zednářů je opředen mýty, což má zřejmě původ ve slibu mlčenlivosti, který musí striktně dodržovat vůči okolnímu světu.

Kdo je autor knihy Jan van Helsing?

Německý autor, vlastním jménem Jan Udo Holey. Odmalička přivykal samostatnému, na obecném a převládajícím mínění nezávislému myšlení a cítění, poněvadž jeho rodina byla spirituálně orientovaná.

V osmdesátých letech začal autor intenzivně cestovat a dodnes navštěvuje mnohé země světa. Na svých cestách pátrá po faktech osvětlujících pozadí záhadných přírodních jevů a společenskopolitických utajovaných skutečností. Nashromážděné poznatky, informace i fakta zveřejnil ve svých knihách, kterých dosud vydal deset. Jeho první publikace Tajné společnosti odkrývala některá fakta na pozadí takzvaných konspiračních teorií a byla přeložena do osmi jazyků. Tři roky poté, v roce 1995, vyšlo pokračování, které však natolik pobouřilo jisté kruhy v Německu a Švýcarsku, že muselo být pod tlakem soudního rozhodnutí okamžitě staženo.

Titul Válka svobodných zednářů, z kterého ParlamentníListy.cz citovaly výše uvedené stati, vydalo letos v dubnu slovenské nakladatelství ANCH BOOKS. Jde o třetí díl, navazující na Tajné společnosti.