Ekonom: Je čas posvítit si na bohaté. Kupujte ornou půdu a lesy

Proč jsou ekonomické problémy nejvíc vidět paradoxně ve vyspělých zemích? Ekonom Petr Kaššák z Chomutovska se nemilosrdně a skepticky vyjadřuje k aktuálním hláškám o údajně přicházejícím oživení, kterými nám mažou med kolem úst mimo jiné čelní představitelé bank. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz objasňuje, proč by bylo prospěšnější, kdyby vláda proti finanční krizi nedělala žádná opatření.

Zcela konkrétně bez zbytečného slovního balastu vyjmenovává, co by se mělo udělat, a to bez toho, aby lidé museli řešit poplatky v nemocnici nebo zavádění školného. S mírnou ironií, ale zároveň zcela selským rozumem, interpretuje reformy ministra financí Kalouska. Před pár dny přednášel v centru Europe Direct pro Ústecký a Karlovarský kraj, kde se zabýval tématem alternativního pohledu na soudobé ekonomické problémy.

Pro čtenáře, kteří nemohli být přítomni: V čem považujete svůj pohled za alternativní?

No tak podívejte se, dnes žijeme v době, kdy se vše odehrává v mantinelech neoliberalistické koncepce, která je pro rozvíjející se ekonomiku dobrá, ale ne už tak dobrá pro ekonomiku vyspělého tržního kapitalismu. Povšimněte si, že ekonomické problémy jsou nejpatrnější právě v zemích s vyspělou tržní ekonomikou. To není náhoda. Tyto země musí hledat alternativu, alternativní model, jak ekonomický, tak i politický a sociální.

Zkrátka společnost nemůže a očividně ani nechce fungovat v systému, který tu je nastolen. Alternativní se můj pohled stává tím, že otevřeně říkám, že je špatná koncepce: Povšimněte si, že rádoby nezávislí komentátoři – čelní představitelé bank – říkají, že už se vlastně nic neděje. Tři roky posloucháme něco o přicházejícím oživení a začátku růstu a já se ptám, kde je? A jen tak mimochodem dodávám informaci, že co se týče HDP, ještě nejsme ani na úrovni roku 2008.

Myslíte, že opravdová krize nás v České republice teprve čeká?

Nerad lidem říkám, že opravdová krize nás teprve čeká. Krize z roku 2008 byla jen malou předehrou. Krize může pominout jen v tom případě, že odstraníte její příčinu. Ani jednu z příčin se nepodařilo odstranit, a proto nemůže být řeč o konci krize.

Jaké jsou tedy podle vás příčiny krize?

V ekonomii není nic jednoduché. Budu stručný a vyjmenuji ty nejpodstatnější. Významný pokles výběru od korporací a vysokopříjmových skupin. Berme v potaz, že na začátku 20. století činil podíl vybraných daní od vysokopříjmových skupin spolu s korporacemi 75 procent, zatímco střední a nižší třída odváděla zbývajících 25 procent. Dnes na začátku 21. století je situace opačná a to je jeden z obrovských problémů. Středněpříjmové skupiny jsou zdaněny nad únosnou mez – proto i ten významný propad spotřeby českých domácností klidně srovnatelný s poklesem spotřeby v krizi zmítaném Řecku.

Pan Kalousek nám před volbami říkal, že si žijeme nad poměry, bohužel nám neřekl, kdo si žije nad poměry. Jestli zdravotní sestry, prodavačky, policisté, hasiči, učitelé, důchodci – asi myslel tyto skupiny, protože ony reprezentují ty, které jeho „reformy“ postihly nejvíce. Nad poměry si asi nežijí rentiéři, a proto snad onen návrh na zrušení daně z dividend. Možná si nežijí nad poměry lidé se statisícovými příjmy, a proto ta rovná daň z příjmu fyzických osob, možná i proto se víceméně jen jim vyplatí důchodová reforma. Možná i proto ta nechuť k zavedení daně z luxusu, i když chápu její kritiky a částečně jim dávám za pravdu. Zkrátka ať si každý udělá obrázek o tom, pro koho ony reformy byly napsány.

A druhá příčina?

Druhou příčinu vidím ve finančním sektoru, který se zcela vymkl kontrole. Uvědomme si, že finanční sektor je část sektoru služeb – měl by tedy sloužit reálné ekonomice. Namísto toho vysává a parazituje na ní. Všechny ty daňové ráje, daňové optimalizace, MMF, ratingové agentury a celá tato velice spletitá síť činí jen jedno – odsává finanční prostředky z reálné ekonomiky a spekuluje s nimi. Banka pro mezinárodní platby uvádí, že objem derivátů  – spekulativní cenné papíry – dosahuje desetinásobku celosvětového HDP. Za tohoto stavu se nemůžeme divit vzrůstající frekvenci bublin a krizí.

A jen pro dokreslení uvádím výrok Pascala Lamyho ze světové obchodní organizace, který uvádí, že pouhá dvě procenta uskutečněných plateb jsou platby za reálné zboží či služby. Další příčiny mohu uvést jen velice stručně: například příjmová asymetrie, tedy neúměrné bohatnutí úzké skupiny nejmajetnějších a naproti tomu chudnutí všech ostatních, rozpad brettonwoodského systému a oslabení korelace mezi HDP a nezaměstnaností.

Dělá naše vláda správné kroky nebo prostě vůbec něco pro to, aby se dopady na „obyčejný lid“ – tedy proti onomu chudnutí – zmírnily?

Máte-li termínem obyčejní lidé na mysli středně a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, pak se vší vážností říkám, že nedělala-li by vláda nic, udělala by pro tyto společenské skupiny víc! Stačí se podívat, jaký podíl ve spotřebním koši zaujímají náklady na potraviny. Ještě v roce 2007 byla výše DPH na potraviny 5 procent, dnes 15 procent. Nikdo matematicky kompetentní nemůže myslet vážně, že tato změna nepostihla právě středně a nízkopříjmové vrstvy, a to drasticky a v podstatě zbytečně. Pokud se někdo schovává za směrnice EU, připomínám, že EU má sníženou sazbu minimálně stanovenou na 5 procent a dokonce jsou vyjmenovány položky, u kterých se DPH vybírat nemusí vůbec.

Další rychle rostoucí položkou, u středně a nízkopříjmových skupin, jsou náklady na bydlení. Společně s rostoucí nezaměstnaností se stává čím dál pravděpodobnější, že dramaticky naroste počet lidí žijících na prahu chudoby. Kdo chce vědět více a nebaví ho číst hrubě zkreslené statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí, doporučuji práce sociologa Jana Kellera.

Z řady důvodů, které zmiňujete, se hovoří o příklonu k ČSSD v dalších volbách…

Bohužel myslet si, že budoucí vláda ČSSD bude lepší, by bylo zbytečně optimistické. Jejich řešení spočívá v obnovení zahraničních pobídek. To znamená jedno: Krátkodobě klesne nezaměstnanost a tím i náklady na sociální výdaje. Ovšem tyto firmy na daních neodvedou ani halíř, protože po skončení daňových prázdnin přesunou výrobu do Bulharska či podobných ekonomik. Navíc ČSSD nedává českým firmám a živnostníkům OSVČ užitečné rady, jak mají konkurovat firmám, které neplatí daně, když oni daně platit musí. Vláda by si už konečně měla uvědomit, že je nutné nebát se vybírat daně i od korporací. To je základ.

Když už jsme se dotkli konkrétních politických subjektů, co říkáte na příklon části společnosti ke komunistům?

Upřímně se toho bojím. A to nejen komunistů. Je férové říct, že se bojím nejen extrémní levice, ale i pravice. Je naprosto přirozené, že v době krizí jsou občané ochotní přiklonit se k extrémistickým řešením, ale to je pochopitelně cesta do pekel. Jestliže pan Vandas z Dělnické strany říká, že problém ČR je vyplácení dávek v nezaměstnanosti, rád bych mu připomněl, že výdaje na podporu v nezaměstnanosti se pohybují okolo 10 miliard. Ve srovnání s ostatními výdaji rozpočtu kolem 1300 miliard je snad každému jasné, jaké demagogie se takoví lidé dopouštějí.

Co byste tedy řekl těm, kteří dnes – v reakci na současnou nespokojenost – vykřikují, že za komunistů bylo lépe? Má či nemá v nějakých intencích smysl uvažovat o návratu k politicko-ekonomické situaci před dvaceti lety?

Stručně řečeno – nemá, a ono to vzhledem ke změněné geopolitické situaci ani není možné.

Existuje tedy vůbec řešení pro současný stav v sociální, politické a ekonomické společnosti?

Jistěže existuje. To jen někteří omezení vládní představitelé tvrdí, že není jiné cesty než cesty fiskální restrikce. Povšimněte si, že se s krizí lépe vypořádaly státy jako Norsko, Švédsko nebo třeba i Rakousko. A co mají tyto země společné? Sociální stát. Sociální stát, který je financován všemi, nikoli jen střední třídou. Mají úplně odlišný daňový mix. Pojďme zvýšit majetkové daně, které jsou spravedlivě progresivní. Ten, kdo má 1+1, platí relativně málo, ten kdo má vilu s pěti koupelnami, musí sáhnout do kapsy nesrovnatelně hlouběji. Výsledkem je společnost, kde chtějí žít jak chudí, tak i bohatí.

Co by se mělo tedy konkrétně udělat?

Některé kroky jsem již nastínil. Začít vybírat daně od firem a od příslušníků horních 5 procent. Vrátit se do západní civilizace tím, že zavedeme progresivní zdanění příjmů. Zvýšit majetkové daně, zvýšit daň darovací a dědickou – opět progresivně a naopak snížit nebo dokonce zrušit daň na potraviny, stávající 21 % DPH neměnit. Už tyto změny by naplnily státní kasu a nebylo by nutné řešit standardy a poplatky v nemocnicích, plomby u zubařů, vysoké správní poplatky u soudů a úřadů, nebylo by zapotřebí zvyšovat spotřební daň na pohonné hmoty, krátit valorizaci penzí, zavádět školné a podobně.

Druhým podstatným krokem je zabránění v odlivu kapitálu. Dobrým nástrojem k dosažení tohoto cíle je družstevní hospodaření, lokální měny a zvýšení počtu „samozaměstnaných“. Dobré by bylo, kdyby Česká republika byla schopna utvořit větší investiční celky, abychom nebyli nuceni poslouchat nadiktované ceny, ale to je z říše snů, když jsme se prozíravě zbavili 75 % páteře české ekonomiky, nemluvě o finančním sektoru, který je téměř ze sta procent vlastněn zahraničními společnostmi.

Také jste názoru, že nám zcela chybí hospodářská politika. Je to tak?

Ať vám kdo chce, co chce, tvrdí, my žádnou hospodářskou politiku nemáme. Je tu jen jakási představa, že všechno „urveme“ přes čistý export. Budeme exportovat do Německa a EU. Postavit politiku na tom, že budeme závislí na exportu do zemí, které se potýkají s krizí a kde klesá kupní síla, to je tedy opravdu geniální! Naproti tomu podvázat si vlastní spotřebu, když právě domácí spotřeba tvoří přes 50 procent HDP, to už ani nelze nazvat nekompetentností, jako spíš demencí. My jsme si zkrátka řekli, že se postavíme na jednu nohu, která navíc pokulhává, pak si bodneme do břicha dýku a očekáváme, že pokoříme světový rekord na 100 m. Třešničkou na dortu je fakt, že děkanem národohospodářské fakulty je pan Ševčík, který si myslí, že stát národohospodářskou politiku vlastně ani nepotřebuje a vše si trh vyřeší sám.

Sám asi ne, ale kdo tedy?

Nedělejme si hlavně iluzi, že to udělají politici sami od sebe. Musíme se zvednout a dát o sobě hlasitě vědět. Nikdo jiný než my to neudělá. Je to na mě, na vás, na nás všech.

Jsou tedy podle vás řešením ze společenské a ekonomické krize revoluce a odpor?

Nejsem zrovna revoluční typ, ale domnívám se, že vše k tomu neodvratně spěje. Doufejme, že se nevydáme extrémistickou cestou – to je vždy slepá ulička. Řešením je informovanost a k té právě nyní společně přispíváme. Musíme prolomit tu nesmyslnou informační bariéru, musíme se dostat na místa, z kterých je na nás vidět a hlavně slyšet.

Máme si pro jistotu vybrat peníze z bank jako na Kypru,  koupit nemovitost a zlatou cihličku, jak nám někdy média radí?

Oni mě za to nebudou mít rádi, ale přesto to řeknu. Ať vyndají hlavu z písku. Tím bychom mohli začít. Víte, snažím se šířit osvětu a docílit změny dříve, než bude pozdě. A víte jaká je reakce některých lidí? „Já vím, Petře, ale snad mi to ani neříkej, já to nechci vědět.“ To je něco tak nebezpečného – myslím tu hroznou apatii. Tato pasivita prostupuje celou společností a rozkládá ji. Demokracie potřebuje lidi aktivní. Myslím, že takoví letargičtí lidé si demokracii ani nezaslouží a bude-li jich většina, tak o ni dříve či později přijdeme my všichni. Chtěla-li byste investiční radu, tak investujte do orné půdy, trvalých travních porostů a lesů. Primární výroba bude důležitější, než je dnes. Co se peněžních prostředků týče, neměl bych u sebe větší hotovost, žádný ze spořicích účtů nepokryje ani inflaci, takže o nějakém zhodnocování úspor nemůže být ani řeč.

Co ještě nejvíce lidi zajímá, pokud mají možnost se vás osobně či na některé z vašich přednášek zeptat? Z čeho mají obavy?

Na nedávné přednášce v Mostě se zajímali především o důchodovou reformu a jak to bude s jejich penzemi. Dále je pochopitelně zajímala jakási predikce ekonomického vývoje. Diskuze se rozpoutala kolem střídání velmocí, které je vyvoláno i krizí v USA a jejich nadměrnými výdaji na zbrojení, a nad hrozbami, které takovéto střídání nutně indukuje.

Ing. Petr Kaššák pochází z Jirkova na Chomutovsku, je absolventem střední průmyslové školy v Kadani. Studoval management a marketing a následně obor Řízení podniku a podnikové finance na Vysoké škole finanční a správní. V současné době působí jako pedagog a věnuje se osvětové činnosti, zejména přednáškám na ekonomická témata.

Hanácký ministr práce: Kalouska a Drábka bych hnal na pole orat

Lidé jako pan Kalousek tu léta kradou a dnes nám říkají, ať šetříme. Drábkovy sKarty jsou nedořešené – i moje slepá babička si bude muset chodit do bankomatu pro peníze. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to řekl šestatřicetiletý ministr práce a sociálních věcí Hanácké republiky Tomáš Kozlíček s tím, že až Hanáci získají větší vliv, tak si na tyto politiky posvítí a poženou je na pole orat.

Co je vlastně cílem Hanácké republiky?

Obchůdky na Svatém Kopečku u Olomouce, které mají svoji bohatou historii, začaly pomalu upadat. V jednom z domů, kde jsou tyto krámky, se také narodil známý český malíř a autor olomouckého orloje Karel Svolínský. Chceme proto pomoci zdejším podnikatelům a vtipnou formou zviditelnit Hanou, protože jsme přesvědčeni, že má návštěvníkům, co nabídnout. Byla by škoda to tu nechat dále skomírat. Nesnažíme se ale kopírovat Kraví Horu nebo Valašské království, kde již něco podobného vzniklo. Mrzí mě, že spousta lidí odchází z regionu pryč, protože tu nevidí žádnou perspektivu, ale Haná je krásná.

Uvažujete třeba o odtržení od Česka a nezávislosti? Co by vás k takovému kroku přimělo?

Když se dívám, co se tady v té zemi děje, tak nevím. Haná byla dřív úrodnou zemědělskou oblastí a bohatým regionem. Dnes je tu vysoká nezaměstnanost, všude se jen pěstuje řepka. Je to děs. Chceme, aby se Haná postavila znovu na nohy, proto se snažíme hlavně oživit turistický ruch, ale o odtržení v tuto chvíli neuvažujeme.

Jste ministrem práce a sociálních věcí Hanácké republiky. Proč jste se jím stal právě vy? Jaké k tomu máte předpoklady?

Jsem v invalidním důchodu, takže do této problematiky vidím z pohledu člověka se zdravotními problémy. Jsem denně v kontaktu s lidmi, kteří jsou na tom podobně. A nemáme to jednoduché. Ještě se uvažovalo, že bych mohl být ministrem zdravotnictví, protože mám letité zkušenosti i s doktory, ale od toho se nakonec upustilo.

Jaký je váš názor na Jaromíra Drábka?

Nemám toho člověka moc rád. Mám pocit, že reformy tlačí silou, ale to je můj názor, nikoliv Hanácké republiky. Drábek hází všechny do jednoho pytle, a to není fér. Třeba  ta sociální karta. Ne každý z handicapovaných pobírá dávky od státu, ale stejně musí tuto kartu mít, když chce zaparkovat autem, protože zároveň slouží jako ZTP. Ale co je horší, že moje babička je slepá. A to si má chodit do bankomatu pro peníze? Co je to za nesmysl? Doteď jí peníze nosila pošťačka a teď bude muset slepá babička jezdit k bankomatu a ťukat tam ten PIN. Vůbec to není dořešené.

A celkově resort prostě pan Drábek podle mého nevede dobře. Asi ani nemá svědomí. Rozhoduje o něčem, co mu je jedno, anebo ho tlačí Kalousek. Když pan Kalousek teď nedávno prohlásil, že zlaté časy v Evropě jsou pryč, že jsme to prožrali a proflákali, tak se nestačím divit. Vždyť on je v politice 22 let, tak kdo to udělal? Nejhorší je, že tito lidé to tu těch 22 let rozkrádali a teď nám říkají, že máme šetřit. Ale až Hanácká republika získá nějaký vliv, tak si na tyto politiky posvítíme a pošleme je na pole orat.

Pokud byste byl na jeho místě, co byste tedy chtěl primárně změnit?

Pokud se musí šetřit, musí se také vědět kde. Určitě bych se nesnažil šetřit na postižených a těch lidech, kteří opravdu nemůžou získat práci. A takových je spousta. A nedělají to naschvál. Makali by, kdyby mohli. Je ale taky spousta těch, kteří dávky zneužívají. To je pravda, ale nelze nás házet do stejného pytle s těmi, kteří dělat nechtějí. Já vám řeknu takový příklad. Já mám vývod z ledviny. Dostával jsem příspěvek na péči 2000 korun. Chodily mi domů ošetřovatelky, které jsem si platil. Nikam jsem nemusel jezdit. Poté se příspěvek snížil na 800 korun, tak jsem jezdil sanitkou do nemocnice. Takže ušetří ministerstvo práce a sociálních věcí, ale zvýší se výdaje ve zdravotnictví.

Přítel Karla Kryla: Kalousek patří k tomu nejhoršímu

Český básník, nakladatel, literární kritik, mecenáš a politik Daniel Strož, který v roce 1968 emigroval do Západního Německa a přátelil se zde s básníkem a písničkářem Karlem Krylem, a po Listopadu 1989 byl europoslancem za KSČM, se vyjádřil k současné politické situaci v České republice.

Strož podepsal Holešovskou výzvu. Ministr financí Miroslav Kalousek o ní uvedl, že se jedná o hnutí, které ohrožuje demokracii. Toto vyjádření se ale Strožovi nelíbí.

Plná ústa demokracie

„Co říká pan Kalousek je naprostý nesmysl. Pan Kalousek by si měl Holešovskou výzvu pozorně přečíst. To není nic proti demokracii. Já jsem to podepsal, protože text výzvy je velmi jasný a srozumitelný na rozdíl od traktátů některých stran, které nečtou ani jejich vlastní členové. Je zde skupina lidí, která se nedere k moci, ale jednoduše říká, že takhle už to dál nejde a říká, aby se lidi sjednotili, aby to nějak změnili,“ řekl Strož.

Pravicoví politici ale namítají, že lidé je zvolili na čtyři roky a nelze zrušit ústavní proces. „Když vláda neplní, co slíbila, tak i když je to během jejího volebního mandátu, tak lidé mají právo vyjádřit svůj názor. Tady si někdo představuje demokracii tak, že je zvolený papaláš v momentě, kdy se dostane k moci, tak si bude dělat, co chce, bez ohledu na to, co před tím sliboval. A lidi musí držet pusu,“ zlobí se básník.

„Demokracie má kde kdo plná ústa, ale spousta lidí ani neví, co demokracie je. Pokud lidé nejsou v tomto systému kapitalistickém, či ho může každý nazývat, jak chce, s něčím spokojeni, mají právo prosadit svůj názor. Nástrojem na to mohou být odbory či různá uskupení a občanské iniciativy. Když budou sedět a čekat, co páni nahoře rozhodnou, nic se nezmění a ničeho se nedočkají,“ dodal Strož.

Soukromé vlastnictví ano, ne diktátu nadnárodních korporací

Podle něho odbory mají nyní práva poměrně veliká, ale jsou bezzubé. „Naše odbory jsou takové jalové. Nejsou dost průbojné. Jak dlouho to trvalo, než se odbory rozhoupaly a vyzvaly ke spolupráci Holešovskou výzvu. Ty odbory měly začít konat dřív, než vznikla nějaká Holešovská výzva. Jsou tu od toho,“ zkritizoval odbory Strož.

Ten sice kritizuje současný ekonomický systém, ale uznává princip soukromého vlastnictví a ani KSČM tento princip nepopírá a žádné znárodňování nehrozí a není řešením. Spíše si myslí, že by si měl stát posvítit na nadnárodní korporace, které jsou velmi mocné a ovlivňují politiku.

„Samozřejmě uznávám soukromé vlastnictví a mohu dokonce potvrdit, ačkoli jsem nestraník, že KSČM, za kterou jsem byl europoslancem, tak neprosazuje žádné znárodňování. To patří minulosti, to nepatří do současné doby. Ale není možné, aby nadnárodní koncerny, které ekonomiku ovládají, se dostávaly navrch nad politiku a ovládaly ji. To platí ale v celé Evropě. Politici jsou dnes jacísi vykonavatelé toho, co vyhovuje těm koncernům, a to je špatně. To je cesta ke korupci a podobně. Koncerny a kapitál korumpují politiku. Tomu se musí zabránit. Je také problém, že zde žádná skutečná demokracie nikdy nevznikla,“ myslí si bývalý europoslanec.

Spadla mi brada

Lidé si ale současnou vládu zvolili v demokratických volbách. Jak na to ale odpovídá Daniel Strož? „Lidé si vládu zvolili, ale prozřeli, že to, co si zvolili, je něco úplně jiného, než se jim slibovalo. Podívejte se na Věci veřejné, co naslibovaly. Nakonec se ukazuje, že to není klasická politická strana, ale organizovaná skupina, prosazující své zájmy, a boj proti korupci byla fasáda. Když člověk viděl ten proces, tak nechtěl věřit, že tohle, co tam vypovídalo, řídí tento stát. To člověku spadla brada,“ zlobí se literát.

„Jestliže lidé prohlédnou pravdu, tak je pochopitelné, že nebudou čekat na konec volebního období a řeknou si: ´vy jste nedodrželi slib a my vám jdeme ukázat, že to takhle nechceme.´ Ale pak můžeme vést filozofickou a teoretickou diskusi, co to pravá demokracie je a zda byla někde uskutečněná. Pak bychom došli třeba k tomu, že stejně jako nikde nebyl uskutečněn socialismus v pravém slova smyslu, tak ani nikde nebyla demokracie. Jsou systémy, které se demokracii více či méně blíží. Ideál demokracie v praxi neexistuje nikde,“ míní bývalý politik. Podle Strože korupci nahrává to, že systém je neprůhledný a nikdo není za nic odpovědný.

Kalousek bere lidem peníze a ekonomika trpí

Daniel Strož zhodnotil i ministra financí Miroslava Kalouska a jeho počínání. „Ten člověk fakticky patří bohužel k tomu nejhoršímu. To je člověk, který sedí u nějaké kalkulačky a když mu to nevychází, tak to řeší skrze jednoduché počty, že tady zvýšíme daně a tak dále, ale takhle to nefunguje. To je naprostý nesmysl. On poškozuje celý systém. Systém tržního hospodářství může fungovat jedině v případě, že funguje trh. To znamená nabídka a poptávka. Když lidé mají prostředky, které mohou utrácet, tak ten cyklus funguje, pokud to ale někdo přetne, tak to celé zamrzne,“ varuje Strož.

A kritizuje konkrétní Kalouskova opatření, hlavně zvyšování daní. „On zvedne daň na pohonné hmoty a my teď máme jedny z nejdražších pohonných hmot v Evropě. Díky tomu ztrácíme miliardy, protože pak u nás nikdo netankuje. Kdybychom měli nízkou spotřební daň či nízkou DPH, tak by to fungovalo opačně a lépe. Lidé by více utráceli, více by se vyrábělo a více peněz by šlo do státního rozpočtu. Takto se akorát zvýší daně, odírají se naši lidi, ekonomiku tu dusí a nakonec Kalousek nevybere nic. Zvyšování daní bere lidem peníze, které by mohli uplatnit v ekonomice. Potraviny jsou tu teď dražší než V Německu. Byl jsem minulý týden v Řeznu, tam stojí vajíčko v přepočtu 2,90, ale u nás pět až sedm korun. Nakonec to pak nikdo nebude kupovat. Obchodníci nebudou mít zisk, lidé zboží a stát nezíská peníze z daní,“ zlobí se na Kalouska Strož.

Nahrávky a politický boj

Daniel Strož se vyjádřil i k nahrávkám odposlechů Romana Janouška a Pavla Béma. Je mu podezřelé, že se objevily až po letech. Bez ohledu na jejich obsah si myslí, že jde o politický boj. „Jedná se o politický boj a takové věci se dostávají ven, když si je někdo nashromáždí, a využije je ve chvíli, kdy se mu to hodí. Je to něco skutečně hnusného. Na druhou stranu v tomto neprůhledném systému se nedá čekat nic jiného. Kdyby byla politika průhlednější, tak by k takovým odposlechům a aférám nemuselo vůbec docházet. Korupce se bude vyskytovat v každém systému, ale čím je to průhlednější, tím je těžší někoho korumpovat. Namísto transparentnosti pak nastupují různá vydírání a takové nahrávky a kompromitování,“ říká Strož.

Ten má sám zkušenost s tím, když ho jako exulanta odposlouchávaly bezpečnostní orgány ČSSR, když telefonoval disidentům. „Když exulanti telefonovali s kolegy z disentu přes hranici, tak jsme nejprve pozdravili ty, co nás odposlouchávali a připomenuli jim, aby si nezapomněli zapnout přístroje. Tenkrát tam člověk slyšel ještě různé pískání a rušení. Dnes lze odposlech zjistit již hůře,“ smál se Strož.

„Já ale vždycky říkám: ať mě odposlouchává, kdo chce, já si stojím za svým. Odposlechy se používají i v jiných zemích. Záleží, jestli se to využije, či zneužije. To je velký otazník,“ dodal Strož.

Havel a Klaus to podcenili. Nastal nepořádek

Strož si myslí, že po listopadu ´89 zde nastala do značné míry anarchie a chaos, zatímco v demokracii by podle něj měl být pořádek. Toto podle něho Václav Havel a Václav Klaus podcenili, protože sami neměli zkušenosti s fungováním demokratického systému.

„Demokracie má být pořádek, a ne nepořádek, ne ta anarchie, která tady z části po převratu vznikla. Tady teď vidíme jenom výsledky toho, co začalo před 22 lety. Kvalita politiků se navíc neustále snižuje. A dnes máme to, co máme. Každý vidí, že to takto není dál možné a že stojíme na křižovatce, kam dál. Kdybych měl vyjmenovat politiky, kteří dělají politiku jen pro své obohacení, tak to by byl dost dlouhý seznam. Chybí jakékoli ideje, neprosazují zájmy občanů, ale zájmy své,“ dodal Strož.