Islámské šátky v české škole jsou počátkem konce naší svobody

Dlouho očekávané se stalo skutkem. Militantní islám začal testovat odolnost české společnosti. A tak jako všude jinde, okázalým zakrýváním hlav tam, kde to běžné předpisy nepovolují. Normální místní obyvatelé vyrazili na obranu vlastní civilizace, intelektuálové zase na obranu islámských šátků. A skoro nikoho nezajímá, co se vlastně stalo. Když se ale podíváme podrobněji (zde), vidíme, že šlo o dva zcela rozdílné případy.

Jedna z dívek podle všeho do zdravotnické školy vůbec nechtěla chodit. Spíše to působí, že se přihlásila jen, aby mohla podat diskriminační žalobu. Při přijímacím pohovoru lhala a odhlásila se hned první den školy. Klasický a osvědčený postup militantních muslimů všude v Evropě.

Druhý případ je ale zajímavější. Dívka začala chodit do střední zdravotnické školy, neobjevily se známky žádných problémů a žádných konfliktů, a po dvou měsících náhle z ničeho nic zjistila, že se bez islámského šátku cítí špatně a že jako muslimka nemůže pokračovat. Není těžké představit si, co se stalo. V lepším případě se jí dostalo poučení od imána, v horším případě se jí dostalo vyhrůžky podříznutím. V každém případě to znamená, že se o možnost získat za peníze českých daňových poplatníků kvalifikaci zdravotní sestry připravila.

Zde se dostáváme k jádru celého problému. Nejspíš je tomu opravdu tak, že existují umírnění muslimové, kteří si váží toho, že v České republice nejsou poměry jako v Pákistánu a kteří by chtěli žít tak, aby nenarušovali chod místní společnosti. Jenže takoví lidé jsou v očích radikálů zrádci a riskují, že podle toho dříve či později dopadnou – to nejlepší, v co mohou doufat, je rychlá a bezbolestná smrt. Jedině jednoznačné místní zákony a jejich tvrdé prosazování, jim může dát omluvu. Pak i radikál bude muset uznat, že dívka vychází ven bez šátku a vdaná žena s nezakrytou tváří jen proto, že se – ač nerada – podřizuje místním přísným podmínkám.

Stalo se už zvykem nadávat na radikalizaci muslimů v Evropě, ale v tom by nemělo zaniknout, že neděláme nic proto, abychom ochránili ty umírněné před militantními souvěrci.  Multikulturalisté se naopak snaží zvýhodnit spíše ty radikály. Pak se nemůžeme divit, že přistěhovalecké komunity se v řadě evropských zemí staly tak násilnickými, že ohrožují přežití většinové společnosti.

A dvě poznámky na závěr. Za prvé. Spor o islámské zakrývání hlav a obličejů není sporem o náboženský symbol. Tak, jako nikomu místnímu nevadí výstřednosti Hare Krišna, bylo by snadné tolerovat i zakryté vlasy nebo tváře. Jenže dnešní islámské šátky a závoje odpovídají spíše situaci z 30.let, kdy se Němci demonstrativně procházeli po Praze ve svých národních krojích. Na kšandách není nic závadného, ani na mysliveckých kloboučcích. Nepřijatelnými se stávají ve chvíli, kdy je oběma stranám jasné, že tím agresor vyjadřuje svoji dominanci na dobývaném území.

Není možné nikomu určovat, jak se obléká doma. A není možné ani žádné soukromé organizaci nařizovat, zda má nebo nemá obsluhovat zákazníky v určitém odění. Ale tam, kde platí daňoví poplatníci, bychom symboly agresorů trpět neměli.

Za druhé. Je neuvěřitelné, jak snadné je stát se v Čechách intelektuálem. Stačí vyplodit dvě věty na obranu islámské víry a zasypat je povinnými omšelými slovními obraty jako „česká xenofobie“, „burani“, „vidlácká islamofobie“ či „pivní rasismus“  a z člověka se stane myslitel. Není to krásné? To je vlastně jediná pozitivní stránka celého případu.

Doplněk:

V diskuzi na podobné téma na serveru FinMag (zde) upozornil Jan Daniel (mimochodem, jeden z nejzajímavějších a nejinteligentnějších diskutérů na českých serverech) na důležitý aspekt, který v dosavadní diskuzi zanikl. A sice rozlišení práv a privilegií. Práva mohou být poskytnuta všem svobodným občanům. Privilegia mohou dostat jen někteří, a jsou z principu nenároková. Ony dvě islámské dívky s nárokem na změnu školního řádu (se kterým předtím samy souhlasily) se dožadují privilegií, neuplatňují práva. Pokud někdo tvrdí, že jim má být takové privilegium poskytnuto, implicitně tím vyjadřuje, že „čeští burani“ jsou proti muslimům lidmi druhé kategorie. Člověku přijde líto, že zákon neumožňuje iniciovat referendum o zákazu dotací pro nejrůznější lidskoprávní skupiny.

Převzato z blogu na www.hampl.blog.ihned.cz

Islám je vnitřně rozrůzněný, sdílí mnoho hodnot s jinými kulturami, klade důraz na některé jiné hodnoty než Západ, není však méněcenný a zaslouží si úctu. Opravdu milé Nesehnutí?

Kritika politického islámu, ve zkratce islámizmu, je v Česku tabu. Podle některých vlivných diskutérů, kteří se religionistikou a politikou živí, je islámizmus jen umělá konstrukce. Podle nich u nás v Česku žádné nebezpečí nehrozí a ve skutečnosti je český islám pro naši pluralitní, multikulturní a demokratickou společnost velkým přínosem a obohacením. Tito lidé vycházejí z předpokladu, že všechna náboženství přinášejí stejně cenný obsah do rozvíjení demokratické pluralitní společnosti Západu a tak se podle nich kritika islámizmu považuje za nepřípustnou kritiku proti islámu jako celku.

Jakmile se někde objeví pochybnosti vycházející z varovných projevů muslimského antisemitismu, propagace zákonů Šárí’a v Česku, zahraničních zpráv o muslimských enklávách stojících mimo zákon, násilí na nemuslimech v zahraničí, …, ochotní obránci islámu převedou debatu z věcné roviny o ideologickém obsahu na emotivní rovinu rasistického a xenofobního útočení proti muslimským věřícím a k tomu se pro jistotu takto onálepkovaný útočník označí za nenávistného primitiva nebo vzteklého a hysterického extrémistu, který se svou “zkřivenou brunátnou držkou” (citováno podle [1]) snaží prosadit vlastní mylné představy a vyvolávat konflikty. Z takové argumentace má být každému rozumně myslícímu člověku zřejmé, že takto odporně smýšlející individuum lže a musí být umlčeno. Pokud do médií přes bariéru tolerance proniknou informace např. o znásilněních, vraždách nebo únosech či vypálených kostelech, tak “zcela jistě” nesouvisí s islámem.

Naopak jakákoliv skutečná nebo jen domnělá újma učiněná islámskému světu včetně takových maličkostí jako je nakreslení obrázku nebo vyřčení slova, uvádí muslimy na celém světě do zuřivosti a má za následek odplatu v podobě ničení, násilí a zabíjení. Muslimové si přeci nenechají nic líbit, a to ani vlastní historii. Stačí z kroniky citovat vyřčená slova dávno zemřelého východořímského císaře, jak to jednou učinil papež Benedikt XVI., a jsou na celém světě masové protesty na rouhání se islámu, Koránu a Mohamedovi. Jenže odporná antisemitská kázání, bláboly o západních ženách chovajících psí domácí mazlíčky na sex, lži o výskytu rakoviny, homosexuality a psychiatrických nemocí západních mužů, zprávy o parazitech v západních nečistých potravinách, karikatury Židů, a další primitivní hovadiny z muslimské dílny se v zájmu smiřování našeho světa s islámizmem tolerovat musí.

Tato zarážející neochota k věcné diskuzi u apologetů islámu a samotných muslimů, jejich úporná snaha lakovat muslimskou realitu narůžovo a zároveň nesmírná propagandistická zuřivost na adresu západní civilizace je velmi podobná projevům totalitních agitátorů například současných severokorejských komunistických politruků. Ostatně mnoho by se objasnilo po prostudování kulturně-politického zázemí a psychologického profilu takto smýšlejících českých islámských apologetů, konvertitů a konvertitek k islámu a jejich zahraničních muslimských učitelů. Je jenom náhoda, že islám slouží některým jedincům k legalizaci jejich antisemitských postojů?

V Česku se může o problémech židovství nebo křesťanství svobodně hovořit a přemýšlet, ale o problémech islámu a z něj rostoucího islámizmu se debatovat nesmí. Může to souviset s tím, že když se kriticky beseduje o židovství nebo křesťanství, tak za to v dnešní době řečníkovi nehrozí na rozdíl od “urážení” nebo “rouhání” se islámu žádný trest?

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s ESF – European Science Foundation vydává propagační multikulturní leták, ve kterém se píše:
„Islám je vnitřně rozrůzněný, sdílí mnoho hodnot s jinými kulturami, klade důraz na některé jiné hodnoty než Západ, není však méněcenný a zaslouží si úctu.“
(http://multikulti-challenge.cz/, Stejný text je také otištěn v osmistránkové brožuře NESEHNUTÍ – NEzávislého Sociálně Ekologického HNUTÍ)

Proč tolik servility? Jakou konkrétní formou by podle představ úředníků české vlády a “nezávislých iniciativ” měli občané České republiky vzdávat islámu úctu? Tolerance za podmínek dodržování zákonů České republiky nestačí? Co když někdo řekne, že islám také některé západní hodnoty vůbec neuznává a dává přednost jiným hodnotám, které jsou naopak s těmi našimi západními v rozporu? Bude potrestán za nedostatek úcty k islámu? A jak by měl být potrestán? Českým soudem za trestný čin hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle §355 nebo za podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §356 trestního zákoníku a nebo bude českými úřady předán do rukou islámské spravedlnosti, která klade důraz právě na ty jiné hodnoty, které si zaslouží úctu?

Islámizmus je poměrně dobře vymezen v knize “Islamic Declaration – A Programme for Islamization of Muslims and the Muslim Peoples.” [2] nedávno zemřelého prezidenta republiky Bosna a Hercegovina Aliji Izetbegoviće. V knize se kritizuje sekularizace Turecka, odmítá moderní západní společnost z důvodu nesouladu s obsahem Koránu a dokazuje se, že islám není jen náboženské hnutí, ale především politické hnutí zasahující celou společnost.

Mezi největší odpůrce islámizmu ve světě nepatří Evropané, ale na základě své otřesné každodenní zkušenosti sami Arabové a s nimi příslušníci původních národů v dnešních islámských zemích, dnes ve svých zemích občané druhé kategorie. Jsou to např. Koptové (Egypťané), Berbeři, Syřané, Chaldejci, Beduíni a další. Jakým rasizmem nebo xenofobií trpí koptský Egypťan nebo palestinský křesťan, národností Arab? Nebo jordánský Beduín, který je muslim, ale s islámisty nesouhlasí? Jsou Evropané žijící v Bosně, Bulharsku, Kosovu a Makedonii rasisty a xenofoby, když říkají, že je islám ohrožuje?

Po historických zkušenostech 20. století naše západní civilizace odmítá fašizmus a komunizmus. Pokud někdo dnes po právu odsuzuje fašizmus, tak je rasista a xenofob, protože tím dává najevo, že nemá rád Němce nebo Italy? Pokud někdo dnes opět po právu odsuzuje komunizmus, tak je rasista a xenofob, protože tím dává najevo, že nemá rád Rusy nebo Číňany? Co když je před svobodnou společností po fašistické a komunistické minulé totalitě nové nebezpečí v podobě islámizmu? [5] Ano, je správné si přát, aby náboženská, filosofická a politická rozmanitost zemi a její obyvatelstvo obohacovala. Ale jak naši civilizaci obohacuje islámizmus, který je hrozbou pro všechny včetně těch muslimů, kteří islámizmus odmítají?

Na kritiku islámizmu se v našem mediálním diskurzu také odpovídá vyzdvihováním vybraných kladných stránek islámu. Proč? Omlouváme dnes fašizmus a komunizmus poukazováním na některé dílčí možná kladné stránky jejich výchozích filozofií? Například za Protektorátu Čechy a Morava byla fašistickou správou provedena reforma sociální péče a sociálního pojištění, za vlády komunistů se podařilo snížit dětskou úmrtnost a prodloužit věk dožití a totalitní režimy mají velmi kladný vztah k masovému i vrcholovému sportu. Nic z uvedeného ale neomlouvá fakta, kvůli kterým je fašizmus a komunizmus neslučitelný se západní pluralitní demokratickou společností.
A do třetice, v našem mediálním diskurzu se problémy islámizmu, například šárí’atské zákony o nerovnosti mužů a žen, separaci pohlaví a nadřazenosti muslimů nad nemuslimy, také relativizují poukazováním na podobné verše z Bible, jako kdyby v naší dnešní židokřesťanské západní civilizaci doslovně platila 2000 let stará slova apoštola Pavla o podřízenosti žen a byla součástí západního práva. Možná proto, že v mnoha dnešních islámských zemích Korán a Šárí’a doslova platí a je součástí místního práva. Jenže to je právě ten rozdíl. Islám si podle islámizmu zakládá na tom, že sám sebe považuje za poslední zjevení, které je tak od počátku dokonalé a nemusí se vyvíjet. Tato neměnnost je považována za přednost. [3] Prakticky to znamená zaostalost a ztrátu kontaktu s moderním západním světem. Zaostalost, která se tragikomicky projevuje. Jeden příklad za všechny: Islám dal světu před staletími astroláb, aby si muslimští věřící mimo jiné uměli spočítat čas své modlitby. Ale dnes muslimští věřící ovlivnění islámizmem považují astroláb za dílo ďáblovo a ničí ho, protože je údajně při modlitbě ruší. [4]

Objevuje se také názor, že radikalizaci islámu do podoby islámizmu má na svědomí modernizace naší západní společnosti. Možná ano, protože novověk v Evropě začal objevením zámořských území v Americe a obeplutím Afriky poté, kdy muslimové v 15. století dobyli Konstantinopol, pronikli na Balkán a tím odřízli Evropu od tisíc let používané obchodní cesty do Indie a Číny. Jenže ani předtím to nebyla žádná idyla. Islám válčí s Evropou se střídanými úspěchy a neúspěchy neustále od svého vzniku v 7. století. Nemá smysl omezovat složité evropsko-islámské dějiny pouze na jedno století kolonializmu nebo jedno století křížových výprav.

Jistěže většina muslimů různých národů jsou milí a mírumilovní lidé, kteří chtějí žít v míru s ostatními stejně jako křesťané, židé, ateisté a všichni ostatní lidé. Jenomže ani občané Československa před rokem 1989 za vlády komunistů nijak horlivě nepřemýšleli o ideologii a stejně tak se v minulém století v 30. letech chovala většina Němců včetně těch, kteří volili Hitlerovu stranu NSDAP. Tito lidé také jen chtěli slušně žít. Pouze malá část z nich byla fanatickými vrahy toužícími po vyhlazení celých národů. Bohužel i ta malá část byla dostatečně aktivní, aby zavlekla celý svět do světové války.

Určitě nelze klást rovnítko mezi islám a islámizmus. Jenže islámizmus z islámu vychází a je jeho extrémní a bohužel dnes také významnou součástí. Islámisté sami sebe považují za vzorné muslimy. Slovní i ozbrojené spory Západu s islámizmem jsou v islámském světě vesměs interpretované jako útoky proti samotnému islámu. Západ rozlišuje Islám a islámizmus, ale v muslimských zemích se islám a islámizmus chápe více propojeně. Problém islámizmu je také v tom, že když se islámističtí radikálové něčeho dopustí, tak mnoho muslimů, především islámských elit a kleriků, k tomu mlčí. Jak by se zachovalo 1.600.000.000 muslimů v otevřeném válečném konfliktu se Západem? Přidali by na stranu svých radikálních souvěrců a nebo by vystoupili proti nim po boku “západního nepřítele islámu”? Jaká je zkušenost Západu z Afghánistánu? Jak početní by byli “muslimští legionáři” bojující na straně Západu proti svým souvěrcům? Za vlády komunistů byl svět také na pokraji světové války. A kdyby ta válka vypukla, museli by všichni lidé v komunisty ovládaných zemích včetně Československa jít bojovat za vítězství komunistů a bylo by velmi těžké přejít na druhou stranu nebo zůstat stranou.

Pokud je do budoucna žádoucí uchování naší pluralitní, demokratické a multikulturní svobodné západní společnosti, která neexistuje odjakživa, ale trvá ve srovnání s historií lidstva jen velmi krátce posledních zhruba 200 let, jaký je potom správný vztah Západu k soudobému islámu jako náboženství, ze kterého vychází islámizmus?

Západní svět založený na svobodě, demokraticii a pluralismu je otevřený všem lidem včetně muslimů, kteří respektují jeho pravidla. Všeobecná deklarace lidských práv mimo jiné praví: “Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.” Proto by Západ neměl být smířlivý vůči nedemokratickým ideologiím. Kdyby se islámizmus neopíral o svatého muže a svatou knihu na nebesích, přičemž by jeho obsah jinak zůstal stejný (šárí’atské zákony, vztah k nemuslimům, postavení žen, separace pohlaví, …), byla by to xenofobní, extrémně antisemitská, monokulturní a totalitní ideologie, která je neslučitelná s moderním západním světem postaveným na židokřesťanských tradicích, lidských právech a ideálech svobody a rovnosti. Nikdo by islámizmus nepovažoval za náboženství mající nárok na toleranci a úctu.

(poprava odpadlíka od islámu ke křesťanství uříznutím hlavy od 2:20, Arabské jaro v Tunisu)
http://www.youtube.com/watch?v=Z1Tqp_s_pbM&feature=youtu.be&t=2m20s

zdroje
[1] Antiislamismus už z principu není kritika islámu: http://kojot.name/2013/04/07/antiislamismus-uz-z-principu-neni-kritika-islamu/
[2] IZETBEGOVIČ Alija (1990): Islamic Declaration – A Programme for Islamization of Muslims and the Muslim Peoples.manifique.free.fr/allhere/ezat1.pdf
[3] Může se islám stát lepším náboženstvím? http://www512.davinciprague.cz/clanky/muze-se-islam-stat-lepsim-nabozenstvim/
[4] Ancient astronomical clock in the Lyons, France Cathedral vandalized: http://newenglishreview.org/blog_comment.cfm/blog_id/48314
[5] THATCHER M.: R radikální islám je nový bolševismus, http://blisty.cz/art/9882.html, originál anglicky:http://www.guardian.co.uk/world/2002/feb/12/afghanistan.politics
[6] Povstalci v Sýrii povolili znásilňování žen, které nejsou muslimky. http://vaticaninsider.lastampa.it/nel-mondo/dettaglio-articolo/articolo/siria-syria-siria-23834/
[7] Šejch znásilnil 5 letou dceru, ubil ji k smrti a vyvázl s pokutou. http://www.dailymail.co.uk/news/article-2273171/Fayhan-al-Ghamdi-raped-tortured-daughter-5-death-escapes-light-sentence.html
[8] Egyptian Cleric says Christian women train their dogs to play the husband, http://shoebat.com/2013/02/27/video-egyptian-cleric-says-christian-women-train-their-dogs-to-play-the-husband/
[9] Cleric did say Jews are descendants of apes and pigs, http://www.rnw.nl/english/article/cleric-did-say-%E2%80%9Cjews-are-descendants-apes-and-pigs%E2%80%9D
[10] Basmalláh o prorokovi Mohamedovi a Židech, http://www.youtube.com/watch?v=d3Lq7EgT8Rs

Autor: Hadziandreou

Stane se Rožnov pod Radhoštěm dalším opěrným bodem pro šíření islámu?

Stane se Rožnov pod Radhoštěm centrem islámu v Beskydech? Mezi obyvateli Valašska již několik dní koluje informace, že muslimové odkoupili pozemky a budovy v oblasti Rožnova pod Radhoštěm, kde mají záměr vybudovat lázeňské centrum. Lidé mají strach, aby se Rožnov nestal, podobně jako Teplice v Čechách, arabskou enklávou.

V e-mailu, který si nyní obyvatelé Valašska houfně přeposílají, se píše: „V Ostravě existuje společnost s názvem Společnost pro obnovu a rozvoj lázní Rožnov pod Radhoštěm s.r.o., IČ : 253 70 464, sídlem Výstavní ul.2224/8. Tuto společnost vlastnil do 14. 7. 2014 ostravský architekt ing. arch. Roman Kuba. Tato společnost vlastní v Rožnově pod Radhoštěm obrovské pozemky, a to v prostoru, jak sjíždíš z Pinduly, tak od poloviny svahu nalevo, podél cesty včetně veliké rozestavěné budovy, která byla prý původně rekreačním střediskem (Rudý říjen nebo tak nějak). Možná si ji vybavíš. Tak tento pan architekt prodal uvedenou společnost i s těmito rozsáhlými pozemky pánovi jménem Ahmad Fouad M Hachmieh ze Saúdskoarabského království.“ (Celý text mailu je zveřejněn zde.)

K tématu lázní v Rožnově se v minulosti věnoval i například Valašský deník zde.

Jak již víme a máme zkušenosti z fungování jiných míst, kde se lázně soustředily na arabsko-islámskou klientelu, tak se velice rychle do těchto míst stáhli muslimové, kteří našli zaměstnání v servisních službách pro arabsko-islámskou klientelu. S usazením muslimů v dané lokalitě došlo k vybudování mešity a islám se začal prosazovat i do škol. Také se pozvolna objevovalo typické chování pro islámský svět – agresivita muslimů, netolerance a korupce spojená se znechucením místních obyvatel.

Bude tedy v i Rožnově jednou stát mešita a lidé budou čelit projevům vyznavačů „náboženství míru“? To je otázka budoucnosti a skutečných záměrů Společnosti pro obnovu a rozvoj lázní Rožnov pod Radhoštěm …

Kauze se již věnují místni lidé i na regionalních webových stránkách. Například Čeladenský zpravodaj zde.

Jak muslimové skrývají svou agresivitu za obviňování druhých z perzekuce muslimů

Níže uvedený text je kapitolou z nově vyšlé knihy „Jak porozumět Mohamedovi a muslimům“, kterou vydal bývalý muslim Lukáš Lhoťan za podpory příznivců facebookové stránky Islám v České republice nechceme. Výňatek z knihy zveřejňujeme na základě dohody s vydavatelem knihy.

Mýtus pronásledování muslimů

Mohamedovy výzvy k přestupu na víru se v Mekce setkaly s lhostejností. Mekkánci tolerovali všechna náboženství, stejně jako většina dnešních nemuslimů. Nábožen­ská perzekuce byla v tamních zemích něco zcela neznámého, neboť polyteistická společenství jsou ze své podstaty tolerantní. Mekkánců se samozřejmě dotklo, když Mohamed urážel jejich bohy, ale neublížili mu. Zesměšňovali ho i jeho náboženství, podobně jako se islámu vysmívají lidé dnes.

Ibn Ishák vypráví:

Společníci Alláhova proroka se odešli modlit do údolí, skryti před lidmi. Jednou, zatímco se Sa’d a několik dalších Prorokových společníků modlilo, byli objeveni modloslužebníky, kteří je začali urážet, odsuzovali jejich činy a provokovali je k boji.

Pak Sa’d udeřil modloslužebníka velbloudí čelistí a zranil ho. To byla první krev prolitá v islámu. (Ibn Ishák, Život Alláhova proroka, str. 35)

Všimněte si, že modloslužebníci oplatili urážku svého náboženství pouze výsmě­chem. Za to byli napadeni a zraněni. Muslimům připadá v pořádku ostouzet myš­lenky, které jiní považují za svaté, ale jakmile je jim oplaceno stejnou mincí, uchylují se k násilí.

Ishák dále píše: „Když Prorok začal mezi svými lidmi šířit islám, jak mu Alláh na­řídil, nezačali mu odmlouvat, až do okamžiku, kdy začal urážet jejich modly. Když to však udělal, obvinili ho z toho, že touží po moci, popírali jeho zjevení a spojili se, aby ho potupili.“ (tamtéž)

To vyvrací veškerá tvrzení, že nepřátelství Mekkánců vůči muslimům se dá po­važovat za náboženské pronásledování. Je normální, že se lidé urazí, když někdo os­touzí jejich náboženství a předky. Dá se rovněž pochopit, pokud na kritiku reagují kritikou a na výsměch výsměchem. Obyvatelé Mekky na muslimy nedoráželi kvůli jejich víře v Alláha a nevíře v jiná božstva. Židé, křesťané a sabejci byli koneckonců také monoteisti a nevěřili v modly Kurajšovců, přesto mohli svou víru svobodně praktikovat a hlásat. Muslimové byli izolováni proto, že se chovali násilně a uráž­livě.

Mohamedovy urážky pobouřily kurajšovské stařešiny, kteří se vydali za Moha­medovým stárnoucím strýcem Abú Tálibem a naléhali na něj, aby svému nestoud­nému synovci zabránil ostouzet jejich víru: „Tvůj synovec urazil naše bohy a od­soudil naše náboženství. Považuje naše mladé muže za hlupáky a o našich otcích tvrdí, že chybovali. Musíš ho buďto uklidnit, nebo nám dovolit vykonat proti němu odvetu, protože naše náboženství je stejné jako tvoje a stojí proti jeho.“ (Ibn Ishák, Muhammad. Život Alláhova proroka, str. 35)

To se dá za řeč a postoj pronásledovatelů označit jen těžko. Je to prosba, ultimá­tum, aby Mohamed přestal urážet mekkánské bohy. Srovnejte toto jednání s tím, co udělali muslimové, když se jejich prorok objevil na několika karikaturách – vy­volali pouliční nepokoje a zabili stovky nevinných lidí. Kurajšovci přitom v zájmu společenské soudržnosti snášeli Mohamedovy posměšky po celých třináct let. Je­jich tolerance dodala Mohamedovi odvahu. Když jsou surovci tolerováni, stávají se agresivnějšími.

Stařešinové kmene přišli za Abú Tálibem podruhé a svou prosbu i ultimátum zopakovali. Abú Tálib si synovce zavolal a nabádal ho, aby byl vůči náboženství a citům jejich lidu ohleduplnější. „Ach, synovče,“ řekl Mohamedovi, „tvoji lidé řekli spoustu zlých věcí. Vezmi v úvahu můj život i svůj a nezatěžuj mě tím, co nemohu unést.“

Mohamed se lekl, že se ho strýc zříká. Ztropil scénu a prohlásil: „I kdyby chtěli dát slunce napravo ode mě a měsíc nalevo, nevzdám se svého úkolu (tj. hlásání is­lámu).“ Nato tento padesátiletý stařec vstal, otočil se k odchodu a rozplakal se jako malé dítě.

Jeho divadélko zafungovalo. Mohamed věděl, jak strýce nejlépe zmanipulovat. Dobrosrdečný Abú Tálib na něj zavolal a řekl mu: „Synovče! Jdi a říkej, co si budeš přát. Při Alláhovi! Nikdy tě nezklamu.“ Jak ještě uvidíme v další kapitole, Mohame­dova emocionální vyspělost nikdy nepřekročila vyspělost dítěte.

Přestože snahy Kurajšovců zabránit Mohamedovi a jeho stoupencům v urážení jejich víry selhaly, své ultimátum nesplnili. Mohamedovi se nic nestalo. Nebylo to proto, že by se Mekkánci báli Abú Táliba, křehkého, zchudlého starce. Chovali ho sice v úctě, ale neměl jim jak ublížit. Mohamedův klan by se samozřejmě rozzlobil, kdyby byl někdo z jeho příslušníků zavražděn. Jak by se ale jedna jediná rodina mohla postavit celému městu? Kurajšovci se ovládli ve jménu tolerance a soudrž­nosti. Později za to zaplatili vysokou cenu. Několik jich bylo zabito. Jejich město na­konec padlo a jejich náboženství a způsob života byly sprovozeny ze světa. Hrozilo jim, že budou stejně jako mnoho jiných arabských kmenů povražděni, a zachránilo je jen to, že byli příbuznými muslimů. Je chybnou strategií snažit se surovce utišit a tolerovat netoleranci. Kvůli toleranci padla za oběť islámu spousta zemí, které následně přišly o svou identitu a svobodu. Míru s muslimy se nedá dosáhnout tím, že budeme tolerovat jejich šikanování. Ten, kdo si to myslí, by si měl vzít poučení z historie.

Mohamedovi se nic nestalo dokonce ani po Abú Tálibově smrti. Setkával se sice s mnoha projevy nepřátelství, nikoli ale s pronásledováním. Kdyby Kurajšovci bý­vali rozhodnější, byli by mohli islám zničit. Jenže muslimové patřili do jejich rodin, a tak jim nechtěli ublížit. Naproti tomu muslimové zpřetrhali se svými nevěřícími příbuznými veškeré rodinné vazby a neváhali své nejbližší a nejdražší zabíjet.

Příkladem budiž Abú Hudhaifa, který v bitvě u Badru vyzval na souboj svého otce Utbu. Jeho sestra Hind (manželka Abú Sufjána) mu oplatila satirickou básní, v níž se bratrovi vysmívala pro jeho šilhavost a krutost, s níž vyzval k boji vlastního otce. (Muir, Life of Muhammad, díl 2, str. 110)

Když se Abdulláha ibn Amra ibnul-Áse zeptali, jak se nepřátelství Kurajšovců projevilo nejhůře, odpověděl:

Jednoho dne se u Káby sešli nejvýznačnější obyvatelé města a padla mezi nimi zmínka o Alláhově apoštolovi. Tvrdili, že nikdy nepoznali horší nesnáze, než jaké jim působil on: prohlašoval jejich způsob života za směšný, urážel jejich předky, hanobil jejich náboženství, vrazil mezi ně klín a proklínal jejich bohy. Takto o něm rozprávěli. Apoštol k nim vykročil, políbil posvátný kámen, obešel chrám a prošel kolem Kurajšovců. Když je míjel, viděl jsem na jeho tváři, že o něm říkají ošklivé věci. Když chrám obcházel podruhé, napadli jej znovu. Prorok se zastavil a pravil: „Slyšte, Kurajšovci! Přísahám při Tom, kdo drží můj život ve Svých rukou, že bu­dete pobiti!“ Jeho slova na ně dolehla tak silně, že zůstali mlčky stát. Pak promluvil vlídným hlasem ten, který o něm až do té doby mluvil nejneurvaleji: „Vzdal se, otče Kásimův, neboť při Bohu, ty nejsi vrah.“ Apoštol tedy odešel. Následujícího dne se znovu sešli u Káby, já mezi nimi, a mluvili o tom, co se včera mezi nimi a Prorokem přihodilo a jak ho nechali být, když řekl něco otevřeně nepřátelského. Zatímco takto hovořili, objevil se Alláhův apoštol. Obklíčili ho a zeptali se ho: „To ty mluvíš proti našim bohům a náboženství?“ Mohamed odpověděl: „Ano, to jsem já.“ Jeden muž ho popadl za šat. Abú Bakr se mezi ně s pláčem vložil a řekl: „Chceš zabít člověka jen za to, že prohlašuje Alláha za svého Pána?“ Tak ho nechali být. Nikdy jsem ne­viděl, že by mu Kurajšovci někdy udělali něco horšího. (Ibn Ishák, Sírat Rasúl Alláh, str. 131)

Jeden muž popadl Mohameda za šaty. Nic horšího mu Kurajšovci neudělali, přesto­že urážel jejich náboženství a přísahal jim smrt.

Mohamed se choval násilnicky a urážlivě, ale jakmile ho někdo chytil za oděv, začal se Abú Bakr dovolávat soucitu. Plakal a dělal ze sebe oběť, načež Kurajšov­cům podsunul něco, co nikdy neřekli, a zvolal: „Chceš zabít člověka jen za to, že prohlašuje Alláha za svého Pána?“ Kurajšovci se Mohameda nechystali zabít, ani se na něj nezlobili proto, že prohlásil za svého Pána Alláha. Zlobili se, protože urazil jejich náboženství.

Kurajšovci nakonec vyhlásili bojkot; rozhodli se Mohamedovi ani jeho násilnic­kým stoupencům do budoucna neprodávat žádné zboží a nic od nich také neku­povat. Tak to vydrželo přibližně dva roky. Opatření dolehlo na muslimy tvrdě, ale bojkot není to samé co zabíjení, a proto ho nemůžeme označovat za perzekuci. Na­proti tomu perzekucí lze nazvat to, co muslimové udělali Bahájům. Tisíce iránských Bahájů bylo během dvou století bez milosti umučeno a zmasakrováno, ačkoli nikdy neurazili islám, jeho zakladatele nebo posvátnou knihu.

Pronásledování je činnost zahrnující například odepření lidských práv, uvěznění, mučení nebo ztrátu života. Naproti tomu bojkot je nečinnost a nelze jej považovat za pronásledování. Je přirozeným právem člověka přerušit společenské a ekono­mické styky s někým, kdo uráží jeho náboženství.

Ibn Ishák píše: „Kurajšovci dali své nepřátelství poznat všem, kdo Proroka násle­dovali. Každý klan útočil na své muslimy, uvězňoval je, mučil hladem a žízní a ne­chával je v Mekce napospas žhnoucímu vedru, aby je od jejich víry odlákal.“ (tamtéž, str. 143)

Ishák své tvrzení ale dokládá jen málo příklady. Zmiňuje například černého otroka Bilála, který po přestupu na islám šel ve stopách svého proroka a začal urážet nábožen­ství Kurajšovců. Za to ho jeho pán Umajja uvázal na řetěz a nechal ležet na slunci s kamenem na hrudi. Abú Bakr nabídl Umajjovi jiného černého otroka, čímž Bilála osvobodil. Celkem takto Abú Bakr vykoupil sedm otroků.

Dají se podobné tresty považovat za náboženskou perzekuci? Zkusme se vcí­tit do situace. Mekkánští otrokáři od svých otroků očekávali, že budou je i jejich náboženství respektovat. Viděli ale, že se otroci přidali k sektě a jejich vírou opo­vrhují. Nedokázali se s muslimy rozumně dohodnout, protože islám není založen na rozumu, a otroky potrestali za jejich nestydatost. Je pochopitelné, že Kurajšovce rozzlobilo, když otroci začali urážet jejich víru. Jakmile se však někdo nabídl, že je od nich odkoupí, rádi je prodali a zbavili se jich. Nedokazuje to snad, že zotročení muslimové nebyli mučeni kvůli své víře, ale protože zapomněli na povinnosti vůči svým pánům a byli neuctiví? Nechal by u sebe zaměstnavatel zaměstnance, který otevřeně uráží jeho náboženství? Proč by měl pán tolerovat otroka, který napadá jeho víru?

Ibn Sa’d píše: „Každý klan útočil na své muslimy.“ Tito muslimové byli dětmi Mekkánců a obrátili se proti svým bohům a předkům. Jejich rodiče a příbuzní byli znepokojeni, protože jejich blízcí se přidali k sektě. A jelikož je nemožné se s mus­limy rozumně dohodnout, snažili se je k odchodu od islámu donutit.

Odpírat vlastnímu vzpurnému dítěti kapesné, jídlo, nebo je i bít, aby se polepšilo, není náboženské pronásledování. Rodiče udělají cokoli, aby přiměli své neposlušné děti přijít k rozumu. To se v zemích Blízkého východu považovalo a stále považuje za rodičovské právo a povinnost.

Ibn Ishák dále vypráví příběh o mekkánských mladících, kteří se rozhodli za­jmout několik muslimských potížistů a pokárat je. Mezi oněmi muslimy se nacházel i bratr Hišáma ibn Valída, silného muže. Když Mekkánci o svém plánu Hišámovi pověděli, řekl jim: „Pokárejte ho, ale nezabíjejte, protože přísahám při Bohu, že po­kud ho zabijete, pobiji vás do posledního muže.“ (Ibn Ishák, Sírat Rasúl Alláh, str. 145) Mladíci od svého nápadu raději upustili.

Mezi Kurajšovci a muslimy panovalo silné napětí, ale plnou zodpovědnost za ně nesl Mohamed a jeho stoupenci. Ano, Mekkánci se své děti a otroky snažili před Mohamedovou sektou zachránit za každou cenu, takže je mnohdy nepouštěli z domu a bili je (v případě otroků). Zabít je ovšem nechtěli. Příběh o pronásledo­vání muslimů je lež omílaná už 1400 let a považovaná za pravdu, přestože ji nedo­kládají žádná fakta.

  • Název: Jak porozumět Mohamedovi a muslimům

·        Nakladatel: Lhoťan Lukáš

·        ISBN: 978-80-904932-9-2, EAN: 9788090493292

·        Originál: Understanding Muhammad and Muslims

·        Popis: 1× kniha, brožovaná, 320 stran, 15,8 × 23,1 cm, česky

·        Rozměry: 15,8 × 23,1 cm

·        Rok vydání: 2014 (1. vydání)

K zakoupení v internetovém knihkupectví Kosmas zde.

Islámský stát dělá špinavou práci za Turecko. Mnozí lidé dnes vzhlížejí spíše k Rusku než USA s EU

Česká média konečně přiznávají, že Turecko záměrně brání snaze Kurdů pomoci obyvatelům syrského města Kobani se bránit proti teroru Islámského státu. Turci se prostě poučili ze svých chyb při vyvražďování Arménů před sto roky a dnes nechávají Islámský stát udělat špinavou práci za Turky.

Turecká armáda a policie se snaží bránit jak přechodům dobrovolníků, tak poskytnutí zásob, včetně humanitárních, pro Kurdy, kteří již několik týdnů vzdorují muslimům při jejich pokusu dobýt syrské město Kobani. Turecko se nejspíše obává toho, že Kurdové by se mohli stát tak silní, že by byli v budoucnu schopni ubránit se i případné turecké invazi. Turecké vládě ovšem také asi stále více vadí to, že Kurdové opouštějí islám a konvertují ke křesťasntví. Kdyby vznikl kurdský stát, tak by to byl i jediný křesťanský stát v oblasti a to je pro pravověrné muslimy, kteří tuto oblast dobyli před staletími a před desítkami let etnicky vyčistili od křesťanských Arménů, velmi silná urážka a výzva.

Turecko již dlouhá desetiletí usiluje o likvidaci jakéhokoliv kurdského hnutí usilujícího o samostatnost. Turecká armáda a tajné služby usilují dlouhodobě o eliminaci jakéhokoliv národního obrození Kurdů. Islámský stát tak vlastně odvádí za Turecko špinavou práci, když vyvražďuje Kurdy. Paradoxně šach mat v této partii dostaly USA, které byly doposud spojencem jak Turecka, tak i Kurdů. Je víc než reálné, že Kurdové zklamaní z neschopnosti USA poskytnout jim účinnou pomoc se mohou obrátit prostřednictvím Iráku či Íránu na Rusko s žádostí o pomoc.

USA a EU by tak opět prohrály další důležitou situaci, kdy podobně na neschopnost USA a EU okamžitě reagoval na potřeby Iráku a Egypta, se Irák a Egypt začaly přeorientovávat na Rusko. Turecko střílí po prchajících kurdských dětech slzný plyn a zahání je zpět do náruče islámských vrahů, ale média dále vytvářejí dojem, že Turecko a USA chtějí Kurdům pomoci. Podrobně v angličtině zde.

Jeden můj arabský kamarád mi nedávno řekl vtipnou, ale pravdivou hlášku o tom, proč blízkovýchodní vládci a mnozí lidé dnes vzhlížejí spíše k Rusku než USA s EU. Vždyť se podívejte, jak dopadli ti, co vyšli EU a USA vstříc a začali se s nimi kamarádit. Kaddáfího brutálně zavraždili (jeho vraždě měl přihlížet agent francouzské tajné služby, aby bylo jisté, že je po smrti a nepromluví), bývalý egyptský prezident Mubarak byl svržen islamisty podporovanými USA a před potupným koncem ho zachránil jen armádní převrat podporovaný Ruskem.

A co přátelé Ruska? Přes dlouhodobou snahu EU a USA a různé sankce a pokusy o převraty, jsou syrský prezident Asad i íránská vláda stále u moci. Už chápete, proč brzy na stranu Ruska přeběhnou i Kurdové?

Rouhačské prohlášení prezidenta USA Obamy, že hlavní hrozbou pro světovou stabilitu a bezpečnost je virus Ebola, Rusko a až na třetím místě teroristé Islámského státu

Kanada zažila tento týden ohlasy války s radikálním islámem, kterou tato země rozhodla svádět spolu s USA.

V pondělí srazil v městečku Saint-Jean-sur-Richelieu místní islamista autem dva vojáky. Jeden zemřel. A ve středu zastřelil terorista strážce u válečného památníku v klidné metropoli Ottawě a pak vpadl do parlamentní budovy, ale byl zastřelen. Nic podobného se ještě nestalo za celé kanadské dějiny.
Jak první, tak i druhý islamista je kanadský občan. 32letý Michael Zehaf-Bibeau, který střílel v Ottawě, a 25letý Martin Couture-Rouleau se narodili, studovali a pracovali v Kanadě. Přijali islám v roce 2013 a od té doby se pokoušeli vycestovat do Iráku nebo Sýrie, aby podpořili bratry z Islámského státu. Znali se a oba navštěvovali radikální islamistické internetové servery. Oba byli evidováni kanadskou rozvědkou a oběma bylo odmítnuto vydání pasů za účelem vycestování na Blízký Východ. Podle policejních údajů, takových lidí mají v Kanadě asi 90. Dalších 400 kanadských muslimů válčí v oddílech IS v Iráku a Sýrii.

Všechny okolnosti ottawské tragédie bude ještě třeba zjistit, a policie spolu s bezpečnostními službami bude muset odpovědět na spoustu nepříjemných otázek: jak dokázal, například, terorista nejdřív zastřelit hlídku u památníku a pak usednout do auta, dojet s ním do parlamentu, vpadnout do střežené budovy a zahájit tam palbu?

Kanadský premiér Stephen Harper slíbil, že to všechno zjistí:
– V nejbližších dnech zjistíme, jestli měl terorista spolupachatele. Avšak události tohoto týdne jsou smutnou připomínkou toho, že Kanada není imunní vůči teroristickým útokům, které jsme předtím viděli pouze v zahraničí. Tyto útoky proti našim bezpečnostním službám a řídícím institucím hodnotíme jako útoky na naši zemi.
Četné listy již položily oprávněné otázky: nepřispívá snad kanadská politická tolerance k pronikání extremistických myšlenek? A je lepší bojovat s terorismem samostatně, pouze v anglosaském světě, anebo přizvat jako spojence další země?

„Odmítnutí univerzálních principů boje s terorismem, vynález jakýchsi vlastních metod boje mimo RB OSN vede, bohužel, k bídným následkům, na což Rusko nejednou upozornilo,“ prohlásil v Moskvě doslova pár hodin před tragédií v Ottawě ministr zahraničí Sergej Lavrov:
– V Sýrii, například, pozorujeme dnes situaci, kdy Západ, který touží po svržení prezidenta Bašára Asada, přimhuřuje téměř 4 roky oči nad posílením pozic extremistů v této zemi. A tím přispívá k rychlému šíření hrozby ze strany teroristů, včetně skupiny známé jako Islámský stát. Již dobyl značná území v Iráku a Sýrii a řídí je podle práva šaria.

V současném otevřeném světě se terorismus nedá definitivně porazit, je přesvědčen profesor Moskevské státní Lomonosovovy univerzity Alexej Fenenko. Zmírnit tuto hrozbu lze pouze společným úsilí. A první, co by bylo třeba udělat, je připravit světový terorismus o jeho finanční podporu, která přichází přes západní banky, připomněl Fenenko:
– Současný terorismus je nadnárodní jev. Akumuluje finanční síly v bankovním sektoru. Je to ropný kapitál zemí Perského zálivu. Terorismus výborně působí na území západních států, a, jak vidíme na příkladu Kanady, také na území Britského Společenství.

Mnozí ruští experti připomínají, že na pozadí posledních tragických událostí v Kanadě vypadají absurdně a rouhačsky prohlášení prezidenta USA Baraka Obamy o tom, že hlavní hrozbou pro světovou stabilitu a bezpečnost je virus Ebola, Rusko a až na třetím místě teroristé Islámského státu.

http://czech.ruvr.ru/2014_10_23/Ottawa-ve-valecnem-stavu-5707/

Český expert popsal „špinavou“ roli USA v Sýrii a jinde: Vraždí se nevinní

Podle odborníka na mezinárodní vztahy Daniela Solise nejde v angažování Spojených států v Sýrii o jejich snahu o mír a zničení chemických zbraní, ale o ropu, snahu oslabit Írán a Čínu a hájit zájmy Izraele.

Jde prý o architekturu Nového světového řádu, kdy by svět ovládaly finanční elity, které dnes ovládají USA. Kvůli svým zájmům rozpoutávají války a ničí statisíce a miliony lidských životů a spojují se i s teroristy.

Otázku chemických zbraní podle Solise USA zneužívají pro své intervenování v Sýrii a pro její případné napadení. Podobně jako v Iráku, kde se zbraně hromadného ničení v době intervence proti Saddámu Hussajnovi nenašly, má falešné obvinění Sýrie z použití chemických zbraní opět ospravedlnit americkou agresi.

A Clean Break: Eretz Israel

Existuje dlouhodobý plán USA, jak posílit vládu Spojených států a Izraele nad oblastí Blízkého východu. Důvod je zřejmý: Jsou zde obrovská naleziště ropy a zemního plynu. Američanům vadí, že mezi Íránem a Čínou se staví plynovody a ropovody, které mají pokrýt čínskou poptávku. Čína v Barmě a Pákistánu kvůli tomu buduje i přístavy.

„Je v zájmu určitých kruhů, které lze nazývat sionistické, již od dvacátých let dvacátého století, vybudovat Velký Izrael, který se měl rozkládal od Nilu až po Eufrat. Čili by kromě dnešního Izraele zabíral část dnešního Egypta, Jordánsko, Libanon, Sýrii, část Saúdské Arábie a asi polovinu Iráku. Tyto staré myšlenky neztratily v určitých kruzích na své relevanci. Když byl poprvé zvolen premiérem Izraele Benjamin Netanjahu v roce 1996, který je jím již potřetí, vznikl dokument s názvem A Clean Break, který hovoří o tom, jaký způsobem je nutné zabezpečit rozvoj tohoto Velkého Izraele,“ řekl ParlamentnímListům.cz Solis.

Za dokumentem A Clean Break stojí neokonzervativec Richard Perle z administrativy George Bushe ml., který se rovněž podílel na Projektu pro nové americké století, který má zajistit vůdčí úlohu USA ve světě. USA podle Solise chtějí překreslovat hranice států Blízkého východu.

Izrael se potřebuje zbavit spojenců Íránu, aby ho mohl napadnout

„Podle dostupných údajů bylo v Sýrii nalezeno obrovské naleziště ropy, zásoby snad ještě větší, než jsou dnes v Saúdské Arábii. Takže jak tento fakt, že Sýrie má velké zásoby ropy, tak i to, že Írán soupeří se Saúdskou Arábií, spojencem USA, ve vývozu ropy, a s Katarem ve vývozu zemního plynu, vedou k angažmá USA v Sýrii. Sýrie je navíc spojencem Íránu. Katar i Saúdská Arábie financují islámské teroristické bojůvky v Sýrii společně s dalšími západními zeměmi včetně USA. V Egyptě se také začaly množit výzvy k útoku na Sýrii spíše gerilovými prostředky, a to v dobách, kdy Mursí z Muslimského bratrstva byl ještě u moci. Asi týden před tím, než byl Mursí svržen, probíhala konference Muslimského bratrstva, které se zúčastnili různí exponenti Ál-Kajdy a kde znělo, že by Egypťani měli bojovat v Sýrii,“ vysvětluje Solis.

Podle Solise chtějí USA a Izrael eliminovat Írán, Sýrii a Hizballáh v Libanonu: „Dlouhodobý úder Izraele na Írán nemůže proběhnout do té doby, dokud bude Sýrie bojeschopná a jako spojenec Íránu by provedla odvetu proti Izraeli společně s Hizballáhem v Libanonu. Takže se snaží salámovou metodou odstranit jednotlivé soupeře. V Clean Break se píše, že první krok je odstranění Saddáma Hussajna a podmanění Iráku, druhý krok je neutralizace Sýrie za pomoci Jordánska a třetí krok je vytvořit například Kurdistán a úplně překreslit hranice. Všechno jde podle toho plánu.“

Útok na Írán má oslabit a destabilizovat Činu jako soupeře USA

„Zničení Íránu je prioritou pro zbrzdění ekonomického růstu Číny, která je největším věřitelem USA. Pokud by Čína spadla do recese, tak by bylo mnohem jednodušší tam provést nějakou barevnou revoluci a dosadit tam režim povolný USA a Novému světovému řádu. Pokud bude Čína v recesi a chaosu, těžko může aspirovat na supervelmocenské postavení, které možná Čínu čeká. V USA totiž hrozí hospodářský kolaps a zavedení totalitní diktatury, ke které se ostatně blíží. Někteří analytici to vidí tak, že Spojené státy melou z posledního a toto je projev poslední agónie impéria,“ říká Solis.

Podle Solise došlo prý v Sýrii již zhruba k patnácti chemickým útokům. Ty mají být casus belli, důvodem k válce, pro Spojené státy. „Prezident Obama totiž před rokem, dvěma prohlásil, že červenou linií pro zásah USA v Sýrii je použití chemických zbraní. Čili, když si USA připravily záminku pro zásah v Sýrii, tak již nezbývalo než použít chemické zbraně. A kdo je použil? Cui bono? Bašár Asad by musel být šílenec, kdyby dal Spojeným státům takovou lacinou záminku.“

Chemické zbraně jako záminka. Jako v Iráku

„Ruská federace pečlivě monitoruje situaci v Sýrii. Ministr zahraničí Lavrov sdělil, že Rusko má k dispozici satelitní snímky, které dokazují, kdo naposledy použil ty chemické zbraně. Prezident Putin řekl, že kdyby se prokázalo, že oficiální vláda použila chemické zbraně, tak podpoří útok na Sýrii. Toto mohl Putin jako spojenec Sýrie říct jedině v okamžiku, kdy má jistotu, že syrská vláda chemické zbraně nepoužila,“ říká Solis.

Podle něho ale řada fotografií, které byly použity jako důkazy, že k chemickému útoku došlo, jsou nevěrohodné: „Na fotkách je vidět, že slunce stojí lidem nad hlavou, zatímco k útoku mělo dojít ráno. Čili je zjevné, že docházelo k mediální manipulaci. Dokonce některé rodiny z Latakie, kde došlo k obrovskému vyvražďování alavitů a kde bylo islamisty, které podporují USA, podřezáno až tisíc lidí, svědčily, že zmizelo mnoho dětí a některé děti na těch obrázcích z toho plynového útoku ty rodiny poznaly. To znamená, že ty mrtvé děti nepocházely z oblasti, kde mělo k chemickému útoku dojít, ale byly tam přivezeny od alavitů. Toto všechno se ví.“

Putin se odmítl upsat ďáblu

Solis hovoří i o roli Ruska. „Šedá eminence nadnárodního korporátního fašismu, kníže Bandár bin Sultan, šéf tajné služby saúdské absolutistické monarchie, byl 31. července přijat prezidentem Ruské federace, Vladimírem Putinem, aby si, s plnou podporou Spojených států amerických, koupil ruskou náklonnost ve více než dvouletém útoku na syrskou suverenitu, kterého finálním motivem pro Saúdy může být jen ovládnutí ropných nalezišť v oblasti a vyšachování svého největšího konkurenta, Íránu, ze hry. Putin ho ale odkázal do patřičných mezí. Odmítl vyvražďování syrského vlivu ve jménu nadnárodních ropných korporací a velmocí,“ říká Solis.

Spojené státy americké v celém příběhu podle něho hrají velmi špinavou roli: „Celé to bylo ale připravováno mnohem dříve, než se Barack Obama stal prezidentem USA. Ale v popisu práce amerických prezidentů je páchat delikty proti mezinárodnímu právu.“

USA podporují islámské teroristy

Solis připomíná, že USA sice používají rétoriku boje proti terorismu, ale samy v Sýrii financují a zbraněmi zásobují islámské teroristy a odnože Ál-Kajdy: „Rétorika Spojených států je, že podporují takzvané dobré rebely, ale v Sýrii žádní dobří rebelové nejsou, protože teroristické organizace hlásící se k Ál- Kajdě infiltrovaly Svobodnou syrskou armádu a veškeré sekulární elementy z ní vraždami, atentáty a únosy odstranily. Armáda rebelů je nyní pod totální kontrolou islámských teroristů.“

Američané cvičí v Jordánsku a Turecku teroristické jednotky rebelů, aby svrhli vládu Bašára Asada. Teroristé podporovaní Američany jsou podle Solise známí svou brutalitou, kdy civilistům, křesťanům či zastáncům sekulárního režimu podřezávali hlavy. „Státní pošťáky házeli spojenci USA z devátého patra budov a jásali nad tím. Stříleli popeláře, které považovali za sluhy veřejné správy. Odhady mrtvých jsou statisíce.“

Jestli je Asad diktátor, je jím i Obama

Solis připomíná, že do Asadovy vlády vstoupili i opoziční politici z voleb 2012 a že vláda Bašára Asada má mandát z demokratických voleb: „Bašár Asad je vykreslován jako diktátor, přitom má mandát z demokratických voleb. Pokud je on vykreslován jako diktátor, můžeme jako diktátora označit i Baracka Obamu.“

Nemůže ale Izraeli uškodit, že Sýrii ovládnou islamisté, kteří jsou proti Státu Izrael a proti sionismu? „Jde o složitou zpravodajskou hru. Ale pro Izrael a USA není problém se s těmi islamisty, poté, co za ně vykonají špinavou práci, vypořádat a eliminovat je v rámci boje proti terorismu. Takže Spojené státy zjistí oficiálně – teď dělají, že to nevědí – že Syrská svobodná armáda je ovládána islamisty, a zasáhnou pak i proti nim. Islamisti jsou pro ně užiteční idioti. Víme, že v Afghánistánu byl Taliban také spojenec USA, ale když nepovolil stavbu plynovodu z Turkmenistánu do Pákistánu, tak pod záminkou nevydání Usámy bin Ládina, kterého Taliban vydat nakonec chtěl, přesto došlo k útoku na Afghánistán.“

USA zničí Sýrii stejně jako Libyi

Podle Solise má Sýrie účinné chemické zbraně, které jsou velmi ničivé. A toho se Izraelci obávají kvůli svému případnému útoku na Írán a syrské odvetě. Saúdská Arábie je sice protiizraelská a odmítá sionistický režim, ale vyhovuje jí, že Izrael chce napadnout Írán, který je druhým největším dodavatelem ropy Číně.

Solis říká, že Sýrie se blíží k tomu, jak to po intervenci USA dopadlo v Libyi: Ke kmenové válce, vraždění, rozpadu země a hospodářskému rozvratu, kdy zahynulo přes dvě stě tisíc lidí během „osvobozování“ Američany.