Francouzi kritizují mezinárodní nadvládu dolaru

Krátce poté, co byla francouzská banka BNP Paribas potrestána vysokou pokutou za porušení amerických sankcí, kritizují francouzské elity hegemonické postavení dolaru v mezinárodních finančních transakcích. Server byznys.iHNed.cz píše, že z Francie navíc zní i hlasy volající po oslabení eura.

Dolar je v mezinárodních transakcích nadužívaný, obchodujme více v ostatních měnách. To je prý poselství z letošní sešlosti francouzského Cercle des Economistes v Aix-en-Provence, kde řada účastníků z ekonomických i politických elit vystoupila proti současné praxi téměř výhradního používání amerického dolaru.

Francouzi tím podle serveru byznys.ihned.cz reagovali na kauzu banky BNP Paribas. Ta nedávno dostala od americké vlády rekordní pokutu ve výši 9 miliard dolarů za to, že prováděla finanční transakce v dolarech zemím, kterým to americké úřady zakázaly.

Když prý francouzská vláda lobbovala za zájmy BNP Paribas, zdůrazňovala právě to, že banka neporušila žádné evropské normy. Rozvířila tak debatu, zda se bankovní dům nestal obětí přebujelého amerického právního systému.

Francouzský ministr financí Michel Sapin na konferenci prohlásil, že si v mezinárodních platbách přeje posílit roli eura i měn rozvíjejících se ekonomik na úkor dolaru. Sapin podle serveru byznys.ihned.cz dále prohlásil, že potřebu zlomit dolarovou hegemonii ve světových finančních transakcích projedná s ostatními evropskými ministry financí na pondělním zasedání Rady EU v Bruselu. Konkrétněji však prý plánované kroky nepředstavil.

Jeho šance současnou situaci zásadně změnit však ekonomové spíše zpochybňují. Na 87 procent všech přeshraničních obchodů je dnes prováděno v dolarech, uvádí server.

Oslabte euro vůči dolaru

Snaha o diverzifikaci měn při mezinárodních transakcích není jediným aktuálním francouzským verbálním útokem na dolar. Vysoký manažer Airbusu Fabrice Brégier prý vyzval Evropskou centrální banku, aby začala intervenovat proti, podle něj nevýhodně, vysokému kurzu eura vůči dolaru.

„Evropa zkrátka nemůže být jedinou hospodářskou zónou na světě, která nepřemýšlí o své měně jako o zbrani. Jako o klíčovém prostředku k posílení ekonomiky,“ řekl prý Brégier v rozhovoru pro Financial Times s tím, že by se mělo euro uměle oslabit o přibližně deset procent z hodnoty 1,35 dolaru na „snesitelnější“ 1,20 až 1,25.

Pravicový kandidát promluvil: Lži Schwarzenberga, drzost ODS, podivný Keller a EU

Vít Jedlička je čtvrtý na kandidátce Strany svobodných občanů do Evropského parlamentu a je zakladatelem serveru Reformy.cz. Vysvětlil, co to je Trilaterální komise, které se zúčastňuje Karel Schwarzenberg, jak sám řekl při své řeči ve sněmovně. Kampaň ODS považuje za velkou drzost, protože strana podporovala omezování české suverenity. Zhodnotil i konkurenty z Úsvitu, ANO a ČSSD.

Karel Schwarzenberg na schůzi sněmovny 7. května řekl: „Rád bych prostřednictvím pana předsedajícího upozornil pana poslance Foldynu, že nasedl falešným informacím. Já jsem nikdy nepodporoval bombardování Srbska. Naopak, to si dobře pamatuju, těsně předtím, než to začalo, bylo zasedání Trilateral Commission ve Washingtonu a tehdy byli tři, bohužel pouze tři přítomní, kteří se postavili proti plánu zahájit bombardování Srbska. To byl, budete se divit, Henry Kissinger, byl to nynější ministr zahraničí Království švédského Carl Bildt a potom jsem byl já v té diskuzi.“ Co si o tom myslíte? A co to je ta Trilateral Commission?

Dlouhodobě upozorňuji na to, že soukromé organizace mimo jakoukoliv kontrolu jako Bilderberg skupina nebo Trilaterální komise, mají podstatně větší vliv na světovou politiku, než přiznávají. Vyrobil jsem na to téma v roce 2010 krátký dokument nazvaný: „Proč Karel Schwarzenberg lže“, který má dnes na YouTube víc jak 300 tisíc zhlédnutí a vysvětluje podstatu těchto spolků. V pořadu Hyde park tehdy Schwarzenberg zcela popřel, že by tyto organizace byly jakkoliv významné. Nyní si své tvrzení sám dost dramatickým způsobem vyvrátil.

Považuji za nepřijatelné, aby o naší budoucnosti rozhodovaly organizace jako Bilderberg group, které zakládali bývalí nacisté. Myslím, že není vůbec náhoda, že dalším dlouholetým členem Rockefellerovy Trilaterální komise je Pavel Telička. Tyto organizace personálně na tajných setkáních propojují špičky OSN, Evropské unie, Světové banky, americké centrální banky a největších korporací. Rozhoduje se na nich o klíčových věcech, jako bylo například bombardování Srbska, útok na Irák, nebo záchrana eura na úkor daňových poplatníků.

ODS je vaším konkurentem v boji o euroskeptické voliče. Proč by měli euroskeptici volit raději vás a v čem jste důvěryhodnější?

ODS si založila svoji kampaň na boji proti euru, přitom ještě v roce 2010 plánovala strana ústy svého ministra průmyslu a obchodu Kocourka přijmout euro na začátku roku 2015. To, že to nemyslí s odmítnutím eura úplně vážně, dokládá i billboard ODS „Ženy do Evropy hned, euro později“. Navíc ODS opakovaně ve vládě propásla možnost v EU vyjednat výjimku z eura pro Českou republiku. Nevadí jim ani vést kampaň proti Evropskému stabilizačnímu mechanismu, kvůli němuž budeme muset platit 350 miliard za krach eura, přestože jeho existenci většinově podpořili.

Kampaň ODS brojí proti unijní podpoře obnovitelných zdrojů jako biopaliva nebo solární panely, přitom sama obě dvě věci buď v Senátu, nebo Poslanecké sněmovně podpořila. Lídr Jan Zahradil se jako šerpa podílel na vyjednání Lisabonské smlouvy a podpořil, aby byla přijata v Poslanecké sněmovně, a postavil se proti jejím odpůrcům. Celou kampaň ODS považuji za jednu velkou drzost.

Skepticky k EU se staví i Úsvit. Co můžete nabídnout lepšího než tato strana?

Strana Úsvit mi přijde ještě více absurdní. Japonec Okamura vede tvrdou kampaň proti imigraci a Romům. Jako lídra své strany si zvolil Samkovou, která měla Roma za manžela. Co k tomu více dodat. Euroskepticky se Úsvit pouze tváří. Vždyť její exlídryně Samková byla předtím členem eurohujerské TOP 09!

Jak hodnotíte lídra ČSSD Jana Kellera?

Bývalý komunista Keller je asi nejbizarnější postavou letošní voleb. Svoji kampaň začal šířením poplašné zprávy, že se EU chystá zakázat farmářské trhy. Nakonec se ukázalo, že pan Keller pouze neumí anglicky. Přitom právě ČSSD a ANO jsou strany, jež míří do frakcí v Evropském parlamentu, které usilují o co nejrychlejší vytvoření superstátu EU. Když lidé chtějí v europarlamentu komunisty, tak by aspoň neměli volit ty, co mezitím překabátili. Stále více je aktuální vtip: „Já jdu volit komunisty. Jo? A z které strany?“

A co Pavel Telička z ANO?

Co říci k dalšímu kariérnímu komunistovi, který se posledních několik let živil jako profesionální lobbista a který společně s Karlem Schwarzenbergem zasedá v Rockefellerově Trilaterální komisi? Snad jedině, že mi Telička slíbil před minulými volbami rozhovor o Babišově biopalivech a pak z něj na poslední chvíli vycouval. Oba dva mají zásadní střet zájmů. Voliči to bohužel zatím nevyhodnotili jako hrozbu. Jejich strana plánuje i přes lehce euroskeptickou kampaň v Evropském parlamentu vstoupit do frakce ALDE, která plánuje z EU učinit jeden stát.

Jak odhadujete výsledek evropských voleb?

Poslední průzkumy ukazují, že bychom hranici pět procent mohli překonat. I díky tomu jsme se dostali do všech nejdůležitějších debat. Náš předseda Petr Mach je skvělý řečník a dokáže svoje oponenty v debatách dostat do úzkých. Současně se naučil naše myšlenky vysvětlovat jednoduše, tak aby je pochopil každý.

Co bude pro Svobodné úspěch?

Úspěch bude získání minimálně jednoho mandátu v těchto volbách. Posune nás to jak stranu hodně dopředu. Některé ankety nám ale přisuzují až 13 procent.

Jak jste se vy konkrétně podílel na kampani Svobodných?

Vytvořil jsem pro stranu sérii animovaných klipů, které ve zkratce vysvětlují, o co nám jde. V prvním nazvaném „EU má alternativu“ ukazujeme, že z Evropské unie je možné vystoupit a současně si zanechat svobodný obchod a pohyb s EU jako to má Norsko nebo Švýcarsko. Také naše vystoupení nikterak neovlivní naši bezpečnost. EU nemá žádnou armádu, kterou by nás chránila a navíc jsme členy NATO. V dalším klipu nazvaném „Jak to chodí s dotacemi“ vysvětluji, že dnes v politice výrazy jako pravice nebo levice ztratily význam, protože všechny strany se především snaží vyhovět velkým korporacím a přátelům v byznysu, jak to bylo například u solárních panelů. Ve třetím klipu „Euro? Rozhodně ne!“ ukazuji škodu, kterou by nám přinesl vstup do eurozóny.

Co říkáte takovým věcem, že Nigel Farage bývá zastánci EU označován za „agenta“ Ruska?

Mimo jiné díky Nigelovi Faragovi není dnes Západ zatažen do války v Sýrii. Britský parlament vojenskou intervenci smetl k nelibosti EU ze stolu. Nyní, když EU napomohla násilnému, polofašistickému puči na Ukrajině, stojíme před další vážnou hrozbou ozbrojeného střetu Západu s Ruskem. Je směšné, když lidé, kteří kritizují USA a EU kvůli podpoře fašistů na Ukrajině, jsou označováni za agenty Putina.

Ekonom Kohout: Líp už bylo. Banky začnou krachovat, zaplatí to lidé

Líp už bylo. Podle elitního ekonoma Pavla Kohouta může hospodářská slabost trápit Evropu klidně i 20 let a Evropská unie s eurem nám může jeden z hřebíčků do rakve. Na téma evropské krize diskutoval v Uherském Hradišti ve čtvrtek večer s veřejností spoluzakladatel firmy Partners Pavel Kohout, který působil jako poradce ministrů financí Bohuslava Sobotky a Vlastimila Tlustého a byl i členem Národní ekonomické rady vlády.

Na diskusním večeru popsal Kohout ekonomickou situaci států a uvedl, že společná rozpočtová politika v rámci unie krizi nevyřeší. „Je možné, že v Evropě zažijeme něco na způsob Japonska, kde došlo k obrovskému poklesu cen nemovitostí a cen akcií. Banky se budou postupně v průběhu let různě pokládat, krachovat, případně slučovat. Pak budou zachraňovány z prostředků daňových poplatníků. Nebude to období pro akcionáře bank příjemné,“ uvedl Pavel Kohout.

„Aby to nevypadalo úplně depresivně, musím ale doplnit i to, že historie Japonska od roku 1990 má i některé světlé stránky. Sice šly některé akcie bank totálně ke dnu, ale akcie průmyslových společností, kterých má Japonsko naštěstí dost a jsou konkurenceschopné, se docela zhodnotily. Takže nešlo z hlediska investorů o úplně ztracené období. Nakonec situace vedla k orientaci investorů více na produktivní odvětví, než na spekulace s nemovitostmi. Investoři se začali zajímat více o strojírenství, elektroniku a Japonsko posílilo pozici,“ dodal.

A Česko? Ještě si prý můžeme půjčovat

Eurozóna je daleko více proúvěrovaná než Amerika a nejde jen o státní, ale i o soukromé dluhy, které bude velmi těžké splácet. V absolutním vyjádření je Evropa podle Kohouta zadlužena asi 3,14 krát více než USA, za předpokladu, že pracujeme s celkovou velikostí bankovních úvěrů, které byly celkově poskytnuty podnikům, domácnostem, jiným organizacím, zkrátka všem obchodním protistranám komerčních bank. „Pro další růst není prostor, protože už není kam se zadlužovat. Pokud by bylo 7 let slabých, bylo by to dobré, obávám se, že to může být i 20 let,“ předpověděl Kohout. „Česká ekonomika na tom ale není ještě tak zle. My se můžeme ještě několik let vesele zadlužovat a nemusí nás to tak trápit,“ dodal ironicky.

Svobodní jsou euroskeptici

Setkání s ekonomem Kohoutem uspořádala v uherskohradišťském hotelu Grand Strana svobodných občanů, která má ve svém programu především prosazení štíhlého státu s nízkými daněmi. Podle jejich stoupenců by například bez referenda nemělo docházet k žádném zvyšování daní. „My jsme často označováni za euroskeptickou stran a je nám to vyčítáno. Já chci říct, že nejsme euroskeptická strana, my jsme euskeptická strana. Líbí se nám otevřenost trhu, ale nelíbí se nám zbytek věcí, které unie přináší. Máme rádi malé daně, malé státní výdaje a malou centralizaci,“ uvedl lídr Svobodných ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk.

„Evropa je jeden z nejbohatších kontinentů, teď ale preferuje unie vyšší daně a centralizaci. Po cestě sem jsem viděl cedule, které vyvěsili starostové malých obcí a žádají o dotace. Ze starostů se stali žebráci, protože nemají kontrolu nad rozpočty svých obcí. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný. Evropská unie nás svazuje,“ dodal.

Přijdete o své úspory v bance jako na Kypru. I to hrozí, varují ekonomové

Ekonomové komentují, jak Evropská unie „vyřešila“ finanční krizi na Kypru, který je členem eurozóny. Je to podle nich další hřebíček do rakve důvěryhodnosti eurozóny. Čeští střadatelé mohou prý být zatím relativně klidní, ale nervozita, nejistota a nedůvěra se ale přelévá i mimo státy eurozóny. A především pojištění vkladů je iluze a banky nemají peníze v hotovosti. Není také jistota, že vláda v budoucnu neznárodní vklady i vám.

„Operace se zdařila, evropský pacient zemřel,“ komentuje zákrok EU Markéta Šichtařová. Vklady nad 100 tisíc eur byly v nejproblémovější kyperské bance z 80 procent zestátněny. Ke zbývajícím 20 procentům se jejich majitelé mají dostat až za pár let, pokud k tomu vůbec dojde. Kypřané si navíc nesmí denně vybrat víc než 300 eur a jsou omezeny převody peněz do zahraničí.

Podle Šichtařové toto vše dokládá, že evropská měnová unie zvaná eurozóna je fikce, neboť jedním z hlavních principů měnové unie je volný pohyb kapitálu a to pro Kypr neplatí. Podle ní Kypr již fakticky není v eurozóně.

Rozpad eurozóny

„Pokud si s německými eury můžete koupit francouzský sýr a nechat si ho poslat poštou, ale s kyperskými totéž udělat nemůžete, pak německé euro nerovná se kyperské euro. Německé euro je jaksi hodnotnější, protože si za něj můžete koupit víc. A nepochybuji, že kdyby dneska někdo přijel na Kypr s kufrem plným papírových dolarů, vystrašení Kypřané, kteří nejsou schopni vydolovat z bank svůj majetek, by byli ochotni platit za dolary o něco víc kyperských eur než Němci. Pokud je ale německé euro hodnotnější než kyperské euro, pak už to není jedna měna, pak jsou to měny dvě. Ale jestli tedy Kypr tímto má jinou měnu než zbytek eurozóny, totiž kyperské euro, pak se tímto technicky vzato od eurozóny odloučil a eurozóna má už jen 16 plnohodnotných členů. Tak dlouho se eurozóna bála svého rozpadu, až se k němu dopracovala,“ upozorňuje ekonomka.

Šichtařová shrnuje, jak to v eurozóně v realitě vlastně „funguje“: „Dostane-li se některá země do potíží, provede se operace. Výsledkem operace je zestátnění úspor v bankách, omezení výběru těch úspor, které zestátněny nejsou, finanční odstřižení od zahraničí, nemožnost nákupu zahraničního zboží, likvidace hlavních odvětví, na kterých ekonomika stojí, likvidace mezinárodní pověsti a díky tomu znemožnění financování se na finančních trzích a výroba hluboké recese. Operace se povedla, zbytek eurozóny je zachráněn, kyperská ekonomiky zemřela. A zbytek eurozóny si ještě užitečně nacvičil, jak operovat, až přijde bída na ekonomiky větší. Třeba na Slovinsko či Itálii. No neměl by snad Kypr levnější svůj bankrot neodkládat na později a zbankrotovat hned?“

Není jistota, že vlády neznárodní vklady v jiných zemích

Ekonom Institutu Václava Klause Marek Loužek míní, že situace v bankovním sektoru je v České republice stabilnější než v dalších zemích EU, nicméně kyperské „řešení“ je nebezpečný precedens a nervozita a nejistota se může šířit a šíří i k nám. Občané si tak nemohou být zcela jisti, zda nějaká vláda v budoucnu také nevyvlastní část jejich vkladů.

„To, co se stalo na Kypru, je určitě velký a nebezpečný precedent. V Evropě se doposud nic takového nestalo. A samozřejmě lidé jsou nyní znejistěni po celé Evropě, protože vidí, že to, co se stalo na Kypru, se může případně někdy stát i u nás. Jistotu, že se to u nás nestane, nemají. Přirozenou reakcí lidí je nervozita, vybírání vkladů. Je otázka, zda státní garance vkladů či pojištění něco opravdu reálně garantuje, protože v případě většího otřesu by ty reálné prostředky nebyly. Je to určitě velký problém,“ řekl ParlamentnímListům.cz Loužek.

„My máme bankovní sektor vcelku stabilní, neboť byl vyčištěn na konci devadesátých let. Ale uvidíme, jak se bude vyvíjet ekonomická, bankovní a finanční krize v eurozóně. Ta nervozita střadatelů je přirozená. Nás se to zatím akutně netýká, ale je vidět, že garance neexistuje. Znárodněním vkladů byl překročen Rubikon a není záruka, že vlády nepřistoupí ke znárodnění kdekoli jinde v EU. A třeba i u nás. Když jednou znárodní vklady, můžou si pak dovolit skoro všechno,“ dodal Loužek.

Nebezpečí zatím na periferii

Ekonom Lukáš Kovanda působící na Vysoké škole ekonomické míní, že v České republice není toto nebezpečí akutní, neboť český bankovní a finanční sektor je v poměrně dobré kondici.

„Obávám se ale, že zejména v periferních státech eurozóny, jako například Itálie, Španělsko, Portugalsko a možná i v některých dalších může v okamžiku dalších ekonomických problémů a prohloubení recese dojít vlivem situace na Kypru, že občané těchto zemí budou hromadně vybírat své vklady, protože budou mít obavy, že jim vláda zkonfiskuje jejich úspory, podobně jako se to stalo na Kypru. Může to vyvolat „runy“ na banky (hromadné vybírání peněz bank – pozn. red.) a nepříznivou psychologickou reakci občanů těchto zemí,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Kovanda.

„Myslím, že ten krok EU nebyl z tohoto důvodu vůbec šťastný. Ty psychologické neblahé následky mohou následně vyvolat řetězovou reakci v periferních státech eurozóny a neotřásly by v konečném důsledku pouze finančním systémem těchto zemí, ale celou reálnou ekonomikou, celou eurozónou a důvěrou v euro. Pro ty země, které euro zatím nemají, jako například my, je to určitě varování v tom smyslu, že přijetí eura znamená ztrátu kontroly nad vlastní měnou, což se může projevit z EU řízenými konfiskacemi či zdaňováním vkladů,“ dodal Kovanda.

Ten odpověděl i na dotaz, zda hypoteticky nemůže tato záležitost ohrozit i české střadatele, jejichž banky jsou dcerami matčiných bank z eurozóny a které se mohou ocitnout v potížích či případně zkrachovat: „Může nastat hypotetická situace, že pokud by se dostala do problémů Itálie a začaly by masové výběry z bank a byla by tím zasažena UniCredit Bank, která operuje i v ČR. To by se zprostředkovaně mohlo dotknout i občanů v České republice. Neobávám se, že by tohle byla nějaká bezprostřední hrozba. To riziko je hlavně v těch periferních zemích než v zemích, kde působí dcery matek z periferních zemí.“

Nechtěl bych teď mít peníze v žádné bance na jih od Alp a na západ od Šumavy

Analytik firmy Partners Pavel Kohout také varuje, že se nyní může lavinově šířit obava střadatelů, že přijdou o své vklady v bankách. Hlavně v zemích eurozóny, které mají výrazné ekonomické finanční potíže, což je prakticky celý jih eurozóny.

Obavy střadatelů se nešíří podle něj jenom do Řecka, Itálie a Španělska, ale i jinam, včetně Česka. „Paradoxně banky v Česku jsou mnohem bezpečnější než jejich mateřské společnosti z Francie, z Belgie, Itálie nebo i Nizozemska. Posledně jmenovaný stát musel letos znárodnit další banku. Tuto operaci prováděl mimochodem řečený Dijsselbloem. Upřímně, nechtěl bych teď mít peníze v žádné bance na jih od Alp a na západ od Šumavy. Západoevropské bankovnictví je v kritickém stavu. Ostatně, mít peníze v bance je hloupost, když lze výhodně investovat,“ uvedl Kohout v anketě HN.

Iluze o pojištění vkladů. Peníze nejsou kryté ani papírem

Ekonom Ladislav Tajovský upozorňuje na iluzi o existenci pojištění vkladů. „Kypr není ničím menším než ukázkovým modelem rizik, která právě z těchto pilířů současného bankovnictví vyplývají. A je nebezpečnou iluzí považovat třeba to české za imunní. Principiálně jsme v téže situaci,“ varoval Tajovský v komentáři pro HN.

Tajovský upozorňuje, že většina peněz je virtuálních, jsou na účtech a banky mají jen minimální rezervy v jednotkách procent v bankovkách. Peníze v bankách navíc podle něj reálně pojištěné nejsou. Prostředky určené k případné výplatě v českém Fondu pojištění vkladů totiž zdaleka nestačí ani na sanaci vkladů jedné z velkých domácích bank.

„Dlouhodobě se pohybují mezi 2 až 3 procenty celkových vkladů a přesně taková část z nich je skutečně pojištěná. Zbytek ne. Vrcholnou absurditou modelu pojištění vkladů zrozeného v poslední finanční krizi pak jsou dvě čísla: 100 procent vkladu do 100 tisíc eur. To znamená, že pojištěné je všechno do zhruba 2,5 milionu. A teď pozor: včetně úroků! Tohle nemá s realitou společného vůbec nic,“ říká Tajovský.

„Hra se zdaněním té či oné části vkladů v kyperských bankách tím či oním procentem není ničím jiným než nuceným přiznáním toho, že dotčené peníze nikde nejsou. A že ten, kdo jediný je může virtuálně poskytnout, za to bude něco chtít. Tak vypadá realita společné měnové politiky eurozóny. Je otázkou času a základního ekonomického povědomí, kdy si i střadatelé ve zdravých ekonomikách dají dohromady jedna a jedna: při současných nižších než minimálních úrokových sazbách neexistuje kromě pohodlí při placení kartou jediný důvod mít peníze jinde než doma ve stole. A už jen o krok dál je další logický krok: má smysl dnes jakkoliv spořit? Není lepší teď a tady utrácet? A čímže jsou to dnes kryté naše peníze? Poprvé v historii už vůbec ničím, jen důvěrou v jejich emitenta. Tedy ve stát. Na Kypru platí: v Brusel,“ uzavírá neoptimisticky Tajovský.

Pozor! EU vás okrade i o bankovní úspory. Ekonomové jsou zděšeni

Europoslanec ODS Ivo Strejček varuje před bankovní unií, kterou navrhuje Brusel. Podle něho je zde hrozba, že by zahraniční banky mohly prostřednictvím unie vysát peníze od českých střadatelů a ti by tak doplatili na zahraniční krachující banky.

Čeští ekonomové jsou podobného názoru. Před bankovní unií varují ekonomové Ladislav Tajovský, Petr Mach, Lukáš Kovanda či Marek Loužek.

Cílem bankovní unie je sjednotit chování bank. K tomu by měl sloužit nově vzniklý jednotný systém evropského bankovního dohledu i jednotný evropský systém pojištění vkladů se společnou regulací a záchranným fondem pro případ krachu bank.

Přelévání peněz ze zdravých zemí do nemocných

V současné době vykonává podle Strejčka kvalitní dohled nad našimi bankovními domy Česká národní banka. Banky v ČR jsou podle jejího názoru v dobrém stavu. „Bude-li  předán dohled ČNB na nadnárodní úroveň, dojde k tomu, že onen evropský dozor ve snaze dosáhnout nápravy neblahého stavu některých bank uvnitř prostoru svého působení bude přelévat finanční prostředky z částí „zdravých“ do oblastí „infikovaných“. Českému střadateli a podnikatelskému prostředí tak hrozí, že jejich aktiva ve zdravých bankách v ČR budou nakažena „virem špatných transakcí“ svých zahraničních matek,“ varuje Strejček.

Každý současný český střadatel má své vklady pojištěny až do výše 100 tisíc eur. Snaha vytvořit jednotný nadnárodní systém pojištění vkladů tedy pro české poplatníky a majitele účtů podle Strejčka neznamená vyšší garance, ale skutečnost, že budeme svými prostředky ručit za dluhy jinde v EU.

Hazard s penězi a osudem našich občanů

„Obávám se, že EU teče do bot a chce za každou cenu a jakýmikoli prostředky vysát peníze ze zemí, kde ještě nějaké jsou. Je nutné, aby se tomu česká vláda v čele s premiérem Petrem Nečasem jasně postavila. Tady nejde již o líbivé řeči o evropské solidaritě. To už je hazard s penězi a osudem našich občanů,“ řekl Strejček.

Ekonomové před bankovní unií také varují. „Podstatou té myšlenky bankovní unie je, že by vkladatelé z jedné země de facto dotovali krachující banky v druhé zemi prostřednictvím pojištění vkladů. Protože v ČR máme banky v zásadě zdravé, tak lze očekávat, že pokud by se ČR zapojila do bankovní unie EU, že by z prostředků českých střadatelů a vkladatelů byli dotováni lidé z krachujících států eurozóny nebo i v Německu a ve Francii, kde banky investovaly do italských, španělských či řeckých dluhopisů a vůbec nelze vyloučit, že jim tyto státy peníze nesplatí a to by ty banky mohlo položit. Důležité tedy je, aby se této šílenosti Česká republika neúčastnila. Ale u premiéra Nečase člověk nikdy neví,“ řekl redakci ekonom a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach.

Vyčerpáme vlastní rezervy

Mach posléze vysvětlil, jak by systém fungoval: „Bankovní unie není jenom o převedení kontroly nad českými bankami do Bruselu, ale je to hlavně o tom pojištění vkladů. Abychom si představili, jak to bude v reálu, tak každý vkladatel, když si dává do banky peníze na běžný účet nebo na termínovaný účet, tak ty peníze jsou pojištěny a banka musí kousíček z toho vkladu odvádět do fondu pojištění vkladů, což je účet ČNB, a pokud nějaká banka zkrachuje, tak vkladatel získá svůj vklad do limitu pojištění z fondu pojištění vkladů a potom ten fond pojištění vkladů se účastní konkurzního řízení a vymáhá svoje pohledávky místo původního vkladatele.“

„Pokud by vznikla bankovní unie, tak podobný fond pojištění vkladů mají v Belgii nebo ve Francii a dalších státech EU. A idea bankovní unie je, že by se všechny fondy pojištění spojily. A když by krachovala banka v Německu či ve Francii, šly by peníze na zaplacení vkladu vkladatelů i peníze z českého fondu pojištění vkladů. Pak kdyby za rok došlo problémům v ČR, tak náš fond pojištění vkladů by byl prázdný. Je to jen další systém přerozdělování peněz lidí přes hranice a to nemůže dopadnout jinak, než že to vyvolá obrovské spory,“ dodal Mach.

Ztratíme kontrolu nad pohybem financí z našich bank

Ekonom z VŠE Ladislav Tajovský si myslí, že důležitým problémem je i to, že by se Česká republika vzdala dohledu nad bankami a těžko by pak zabránila potenciálnímu výběru financí z českých dcer do zahraničních matek, tedy například z České spořitelny do Erste bank, z Komerční banky do Société Génerále či z ČSOB do KBC.

„Bankovní unie pro české střadatele může znamenat, že v budoucnu čeští střadatelé mohou přijít i o nepřímou kontrolu českých úřadů nad svými vklady. Česká měna bude dohlížena orgány, které jsou delegovány orgány mimo ČR a sídlí mimo ČR a nejsou pod kontrolou českého zákonodárství. Pokud vím, tak někteří významní členové bankovní rady ČNB se na bankovní unii dívají se zděšením. To, co sledujeme v jižních státech eurozóny, má určitě velký vliv na euro. Dnes stále ještě není možno, aby problémy některých států byly sanovány na úkor bank v ČR, byť přes převod peněz z dcer do matek to nějakým způsobem jde. Ale stále jsou tady české dohledové orgány včetně ČNB, které tomuto mohou zabránit či to výrazně omezit. Bankovní unie by otevřela cestu k tomu, že by tato hráz přestala existovat,“ varuje Tajovský.

Češi ze svého zaplatí španělským bankám

Podle ekonoma a ředitele Prague Twenty Lukáše Kovandy bankovní unie v podstatě znamená, že by zdravé české banky ručily za dluhy například španělských bank. Je to podle něj tak, že jde především o zespolečenštění problémových zadlužených bank, což může být velký problém. A spíše než o bankovní unii by šlo o dluhovou unii, kdy by se ti zadlužení vezli na účet těch zodpovědných.

„Bankovní sektor ve Španělsku je zadlužen v poměru 303 procent vůči HDP a dluh španělského státu je pouze 69 procent HDP. A teď by to bylo zespolečenštěno v rámci Evropy. Takže úspěšné bankovní soustavy úspěšných zemí, kam patří i Česká republika, by vlastně dotovaly, subvencovaly bankrotující bankovní soustavy typu té španělské nebo nedávno té irské,“ upozorňuje Kovanda.

Poškodí to celou ekonomiku

Bankovní unie by podle Kovandy vedla k destabilizaci českého bankovního sektoru, který dosud byl velmi rezistentní vůči finanční krizi a zatím tedy české finanční ústavy proplouvaly zčeřenými vodami krizovými velmi dobře.

„Tím, že tím bude poškozen český bankovní sektor, bude poškozena i celá ekonomika. Například se omezí úvěry pro české firmy. A to se projeví ve slabším ekonomickém růstu,“ míní Kovanda. Podle něho by bankovní unie znamenala též mnohem intenzivnější provázanost mezi matkami a dcerami a potenciální odliv likvidity z ČR.

Hazard vedoucí k podpoře dlužníků na úkor odpovědných

Podobný pohled na věc jako Ivo Strejček má i ekonom z Centra pro ekonomiku a politiku Marek Loužek. Podle něho bankovní unie může ohrozit stabilitu českého bankovního systému i vklady českých střadatelů.

„Bankovní unie je krok špatným směrem, ničemu dobrému nepomůže. Budeme pak ručit za něco, co se děje ve Španělsku nebo Řecku a to rozhodně není správně. I Česká národní banka si tato rizika uvědomuje a je proti,“ říká Loužek.

Podle europoslance Strejčka navrhovaný garanční fond podporuje morální hazard a prohlubuje neuvážené chování vlád a „jejich“ bank, které se nebudou bát jim půjčit, protože budou vědět, že je tu záchranný fond, který jim pomůže. To povede k prohlubování dluhové pasti.

Za ztrátu suverenity draze zaplatíme. Doslova

Strejček varuje i před důsledky státoprávními a konečnou ztrátou suverenity českého státu, neboť myšlenka bankovní unie stejně jako jednotné měny vyžaduje dokončení unie fiskální a to nelze bez vytvoření unie politické, v níž bude jeden „evropský“ ministr financí, jeden „evropský“ rozpočet, „evropské“ daně, centralizace jejich výběru a gigantického přerozdělování. Češi by se podle něho tak vzdali kontroly nad svými penězi, nad svým osudem i demokratické formy vlády.

Evropská unie se neustále snaží získat z České republiky peníze na financování krachujícího projektu. Naposledy musela ČR Mezinárodnímu měnovému fondu na záchranu zadlužené eurozóny poskytnout garanci 38 miliard korun z devizových rezerv České národní banky.

Parlament také nedávno schválil, že v okamžiku, kdy Česká republika vstoupí do eurozóny, bude muset jen pro začátek do záchranného fondu ESM poskytnout částku ve výši zhruba 350 miliard korun.

Ekonom Vít Jedlička: Kupujte zlato, potraviny a zbraně. Krize bude hustá

Ekonom a představitel libertariánského serveru Reformy.cz Vít Jedlička varuje před rizikem papírových peněz, které podle něho v době prohlubující se finanční a ekonomické krize mohou ztrácet na hodnotě. Proto doporučuje se zajistit komoditami, které mají hodnotu samy o sobě a nejsou závislé na politice státu či centrálních bank. Státní peníze totiž nejsou ničím kryté a jsou založeny pouze na důvěře.

Vít Jedlička očekává, že hospodářská krize bude čím dál více zneužívaná k politické integraci EU a náklady krize zaplatí daňoví poplatníci, ať již ve formě zvýšených daní, či inflace formou monetizace státního dluhu prostřednictvím tištění peněz.

 

Mocná centrální banka chrlící nekryté papírky

„Je očividný fakt, že krizi řídí bankéři. V Itálii i Řecku se dostali k moci lidé, kteří jsou spojeni s globální bankovní společností Goldman Sachs či neformální globalistickou organizací s názvem Trilaterální komise. Jsou to lidi, kteří mají za úkol finančně konsolidovat státy, tedy zvýšit výběr daní a snížit výdaje států, ale na ne úkor bank či korporátního socialismu. Zaplatí to zase daňoví poplatníci. Výrazně se sníží komfort lidí. Zvýší se věk odchodu do důchodu. Ale nebudou to banky, ani korporace přisáté na státu, které by měly ztráty způsobené krizí zaplatit,“ řekl ParlamentímListům.cz Vít Jedlička.

Podle Jedličky je záměrem vytvořit z Evropské centrální banky stejně mocnou instituci, jako je americký Fed (Federální rezervní systém), která bude monetizovat dluh, tedy tisknout peníze a tím vytvářet inflaci až hyperinflaci, čímž budou ožebračováni vlastníci papírových peněz.

„Myslím, že k tomu nakonec dojde, i přes odpor Německa, které si myslí, že se to dá zvládnout bez toho. Nakonec to stejně ale dospěje k té posílení ECB a monetizaci dluhu, pokud tedy nedojde k rozpuštění eurozóny a rozdělení na několik měnových zón či návrat marky. Podle mě ale spíše dojde k posílení ECB na úroveň Fedu. Dojde k inflaci. Na to se již dnes Němci systematicky připravují. Před týdnem jsem byl v Německu a na každém kroku jsou automaty, kde člověk může nakoupit investiční zlato místo peněz. Občané to začínají vnímat i byznys se k tomu začíná uchylovat,“ říká Jedlička.

 

Zlato jako pojistka proti inflaci

Ten si myslí, že zlato je dobrá pojistka proti inflaci. Současně to může přispět k tomu, že i další lidé začnou odcházet od peněz, které tiskne stát. Lidé pak mohou ztratit důvěru v celý systém bankovnictví založeného na virtuálních penězích. „Je to bublina, do které když se píchne, tak praskne. Pak může přijít hyperinflace. Protože když se natisknou další peníze, tak už jim nikdo nebude věřit a nebude důvěřovat v jejich hodnotu. Myslím si, že Německo je tak silný hráč, že to třeba ustojí a nepovede to k absolutnímu finančnímu kolapsu, i když scénář úplného kolapsu nelze zcela vyloučit,“ dodává Jedlička.

Podle Jedličky hrozí ztráta důvěry v tištěné peníze obecně, i co se týče České republiky a české koruny. „Nakonec ztráta důvěry v papírové peníze je v konečném důsledku správnou cestou, protože si lidé uvědomí, že nebylo dobře, že předali monopol na ničím nekryté peníze centrálním bankéřům a politikům. Není žádný důvod, aby člověk nemohl mít místo nekrytých papírků skutečné zlato. Dnes již na internetu existují služby, kdy člověk může platit ve zlatě. Byl by to návrat ke skutečným penězům, které mají reálnou hodnotu, na rozdíl od papírových peněz, o kterých stát tvrdí, že mají nějakou hodnotu. Je to cesta správným směrem. Může to být bolestivé, ale zároveň ozdravné,“ myslí si Jedlička.

Podle něho je rozumné se připravit na možnost runu na banky, kdy lidé začnou hromadně vybírat úspory a banky nebudou schopny vyplácet vklady střadatelům. „Není zas takový problém převést tištěné peníze do reálné hodnoty, jako jsou drahé kovy. Myslím, že zdaleka nejsme u konce růstu cen drahých kovů, jsme stále na začátku. Množství vytištěných peněz, které jsou kryté jen dobrým slovem centrální banky nebo vlády, je velký v poměru k malému množství drahých kovů, které by je mohly vyvážit. Jsme teprve na úplném začátku přeceňování drahých kovů vůči měnám. Cena zlata podle mě ještě není na svém vrcholu,“ předvídá Jedlička.

 

Zemědělská půda a potraviny

Investice do komodit ropy či uhlí může být též správnou cestou, ale této oblasti musí již investor lépe rozumět.

Podle Jedličky se vyplatí investovat do zemědělské půdy, mít zásoby trvanlivých potravin a zlato. „Svým přátelům doporučuji, aby investovali do půdy, připravili si zásoby potravin do sklepa, kamarád má třeba paletu rýže. Náklady jsou minimální a riziko existuje. Existovalo vždy. Před druhou světovou válkou nikdo netušil, co se stane. Stejně tak nyní existuje riziko, že přijde něco neočekávaného a finanční systém zkrachuje podstatně dříve a vztahy ve společnosti se zpřetrhají do té míry, že nebude možné nakoupit ani jídlo. Náklady na zajištění proti takovému riziku jsou relativně nízké, čili je rozumné tak učinit,“ míní Jedlička.

Pokud jde o pozemky, je lepší investice do zemědělské půdy, která je stále relativně levná i díky územním plánům měst a vyplatí se více než stavební pozemky.

 

Zkrachuje bezpečnost?

Podle něho je dobré investovat i do vlastní bezpečnosti, protože s prohlubováním krize nebude stát schopen plnit své funkce, společně s nezaměstnaností poroste napětí ve společnosti i kriminalita.

„Česko v tomhle nemá tradici jako třeba Švýcarsko, ale všem doporučuji, aby se o svou bezpečnost postarali. Jedině v případě, kdy člověk dokáže bránit svou bezpečnost, svůj život a svůj majetek, je doopravdy svobodný. Pokud pouze spoléhá na bezpečnostní složky státu, které mohou a nemusí fungovat a mohou úplně přestat fungovat v době krize, tak je rozumné zajistit svou vlastní obranu. Například v Řecku hrozí, že policisté nebudou dostávat plat. Tedy kromě investice do zlata, jídla a půdy, je to další investice, která v dnešní době nejistoty stojí za zvážení,“ uzavírá Jedlička.