Konspirace velkého prognostika: Jen několik rodin chce ovládnout celý svět

Zdá se být naprosto jasné, že nás s eurem někdo vědomě oklamal. Ale s jakým cílem? Pasti s úvěry a dluhy účinkovaly přece docela dobře i v případě jednotlivých měn. Rozluštit (nejen) tuto záhadu se pokouší americký autor bestsellerů s konspiračními náměty Michael Morris.

Ten ve svých knihách konstatuje jeden základní fakt: Že západní svět patří jen několika rodinám, a ty nyní už chtějí i celý jeho zbytek. Ovšem nutno poznamenat, že nezůstává jen u pouhého konstatování, ale například v knize s názvem „Co nesmíte vědět! detailně rozebírá fakta a události, které ho k jeho přesvědčení či podezření vedou.Angličané sice byli při zavádění eura jednou z hybných sil, sami ale nebyli tak hloupí (či slabí), aby se své anglické libry vzdali. Zavedení eura a začátek zkázy Evropy umožnila smrt Alfreda Herrhausena, manažera s rozumem a svědomím. Nepostavil se totiž jen proti euru, ale usiloval odvážně též o prominutí dluhů zemím třetího světa. Jak Morris připomíná, podobné myšlenky měl i prezident Treuhadanstalt (úřadu spravujícího majetek v SRN) Detlev Rohwedder. Oba muži byli zavražděni, pachatelé nikdy nebyli dopadeni. Cesta, o které mluvili a prosazovali ji, tak byla uzavřena.

Jediná měna pro celý svět?

Podle amerického spisovatele existují nyní jasné odkazy k tomu, že bankovní kartel usiluje o zavedení jediné měny pro celý svět. Všímá si toho, že od roku 2008 o tom hovoří také řada politiků, Mezinárodní měnový fond IWF a EZB. „Pokud je tohle tím plánem, potom zavedení eura pomohlo udělat velký krok dopředu,“ domnívá se Morris.

K euru pak poznamenává i to, že všechny země eurozóny čekají velmi těžké časy (kniha v ČR vyšla v roce 2012, ve světě o rok dříve, pozn. red.).  „V roce 2011 se ceny v eurozóně mohou zvednout na dvojnásobek. Víme, že v Řecku již v druhé polovině roku 2010 spotřebitelské ceny přímo explodovaly a Řecko se velmi rychle přiblížilo k hyperinflaci. Pokud Řecko, Irsko, Španělsko a Portugalsko nevystoupí z eurozóny, čeká stejný osud i další členy eurozóny. Co to znamená, možná tušíte, ale věřte mi, prosím, že bych si to nikdy nepřál,“ konstatuje Michael Morris. Přiznává ale, že neví, jak dopadům zabránit.

Tiskem dalších peněz a poskytováním dalších a dalších půjček určitě ne. Před hrozícím krachem společné měny se nabízí pouze jediná úniková cesta – prominutí státních dluhů. „Avšak na tomto poli nebudou bankéři jistojistě chtít spolupracovat, protože sami učinili vše pro to, abychom se dostali tam, kde právě jsme. Děsí mě, že jsme dosud všichni vážnost situace podceňovali. Co v lednu 2011 začalo v arabském světě, je bezpochyby začátkem něčeho nevypočitatelného – přinejmenším z mého pohledu,“ obává se autor knihy Co nesmíte vědět.

Lidé se postaví na odpor, hlavně ti mladí, předvídá americký prognostik

V daných souvislostech pak upozorňuje na slova newyorského trendového prognostika Geralda Celenta.

„V roce 2011 hra skončí. Již není žádná možnost ani důvod to protahovat. Ve Španělsku je míra nezaměstnanosti mezi osmnácti až šestadvacetiletými lidmi kolem padesáti procent, evropský průměr činí něco kolem 35 procent. I univerzitní diplomy jsou k ničemu. Kromě toho se krátí sociální dávky, národ je vyvlastněn. Lidé se pomalu probouzí, začínají chápat, co se děje. Mládež se dává dohromady. Musíme zdolat hory dluhů a vrchol zůstává v nedohlednu. I proto v Evropě budeme svědky stále častějších studentských bouří a nepokojů. Ani v USA se neděje nic jiného, jen tam vše probíhá pomaleji. Ale semknou se nakonec lidi na celém světě, protože hlavně ti mladí jsou propojeni po síti. A postaví se na odpor,“ pronesl prognostik vizi nejbližší budoucnosti. Nutno dodat, nastiňující, že nebude právě poklidná…

Základním mottem, které se prolíná celou knihou, je přitom to, co bylo uvedeno výše. Že pouhých několik rodin chce ovládnout celý svět. A nejde prý o rodiny, které by se objevily nově, až v posledních letech.

„Již několik staletí všechny západní státy, vlády a ekonomiky a jejich měny ovládá několik málo evropských rodin. Přibližně před sto lety převzaly tytéž rodiny vládu také nad Spojenými státy. Tyto superbohaté klany se bez pochyb snaží ovládnout Zemi a ve jménu Nového světového řádu plánují zřízení světovlády a zavedení jednotné světové měny. Státy přitom chtějí připravit o nezávislost a jejich měny zrušit,“ popisuje Morris.

Mýtus, spiklenecká teorie nebo fakt?

Podle něj má novou světovou vládu sestavit elita, která věří tomu, že jako jediná je k tomu oprávněná a způsobilá a geneticky nadřazená. „Pokud uspěje její taktika, získá totalitní moc nad celosvětovou populací. Malá privilegovaná horní vrstva by ovládala zástupy otroků. Sotva koho překvapí zjištění, že onu tajemnou horní vrstvu tvoří nejdůležitější zástupci vysoké evropské šlechty spolu s americkou finanční elitou. Převážná většina lidí nemá ani tušení, že tato vláda vůbec existuje. Jiní o ní možná slyšeli, ale považují ji za mýtus či pouhou spikleneckou teorii, v které si nechtějí připustit, že by politici byli pouhými loutkami, které na provázcích vodí zpozadí ti, kteří mají peníze,“ říká autor knihy, která zaujala na celém světě.

Mimo jiné v ní pak uvádí citát, který pronesl Mayer Amschel Rothschild (1744 až 1812):

„Dejte mi kontrolu nad měnou jednoho národa – potom mi bude zcela lhostejné, kdo píše zákony.“

Dojde prý i k redukci obyvatel Země?

I to je prý možná důvod, proč více než dvě stě let kolabuje v pravidelných intervalech světové hospodářství. „Přesně naprogramovaný je i nadcházející burzovní krach – ten tu bude zanedlouho. Kolaps přeorganizuje peníze, a tím moc zdola nahoru. Znovu a znovu se necháme nachytat na stejný a starý trik jen proto, že pouze několik lidí chápe, jak funguje globální finanční systém. Zdánlivě je komplikovaný, ale v tom je záměr. Ve skutečnosti je totiž velmi jednoduchý,“ odhaluje Michael Morris s tím, že plány lze již vnímat naprosto veřejně, z otevřených zdrojů. Jen je málokdo chce chápat v celistvosti…Mimo jiné v nich má být uvedeno to, že bude muset dojít prý k nutné redukci obyvatel planety.

Shrnuto, podtrženo: Autor odhaluje v knize, kterou vydalo nakladatelství Anch Books, propletení aktuálních firem nejmocnějších bankéřských rodin světa, koncept Mezinárodního měnového fondu o výživě obyvatelstva a alternativní řešení v hospodářské a sociální oblasti.

Uznávaný ekonom: Útok na peníze lidí může být obrovský. Kypr je začátek

Situace na Kypru i varování aktivistické skupiny Anonymous o tom, že jsou peníze lidí v bankách ohroženy kybernetickými útoky – to vše jsou jevy, které bankovnímu sektoru u nás i ve světě na důvěře nepřidávají. Naopak. Objevily se dokonce z několika míst informace o tom, aby lidé začali vybírat své vklady, pokud nechtějí o peníze přijít. Toto téma proto ParlamentníListy.cz předložily světově uznávanému ekonomovi působícímu ve Spojených státech, Milanu Zelenému.

Před několika dny i server EUTimes.com přinesl zprávu o tom, že údajně po světě koluje oběžník ruského ministerstva zahraničí a radí nejen občanům, ale i společnostem, aby zrušili své investice a vklady u západních bankovních a finančních institucí. Kreml se totiž prý obává, že jak Evropská unie, tak Spojené státy připravují prý největší krádež soukromého bohatství v moderní historii.

V souvislosti s tím se zákonitě vyrojila celá řada otázek. Není totiž bez zajímavosti, že na možné pády bank i finanční „chaos“ mnozí nezávislí ekonomové upozorňovali již v minulých letech. Všichni se však shodují v jednom – pokud lidé tyto výzvy uposlechnou a vzali by hromadně bankomaty a bankovní přepážky útokem kvůli výběrům, neustála by takový atak zřejmě leckterá, v tuto chvíli zatím i „zdravá“ banka. Považují tedy podobné zprávy za velmi nebezpečné, s možnými fatálními následky.

Přestali nebo přestanou lidé bankám věřit?

Zkušenosti z Kypru, které veřejnost mohla několik dnů vidět ve sdělovacích prostředcích, tak možná otřásla důvěrou řady lidí v banky a celý bankovní sektor. Je to jen nepodložená spekulace nebo fakt?

„Samozřejmě, že se důvěra v banky, pokud ještě nějaká existuje, naruší a narušila. Hlavně se však naruší důvěra v politiky Evropské unie, kteří vytvářejí tlak na solidární konfiskaci úspor. Jestli se to odrazí také v Česku, to opravdu nevím. Češi jim ale již léta skáčou téměř na všechno. Že se důvěra k bankám naruší například v USA je zcela jisté. Kypr tam je již nyní v popředí řady veřejných debat. Hovoří se v nich o tom, že bruselští byrokrati volají po nezávislém zdroji příjmů, nechtějí již jen vybírat od členských států – touží dostat se totiž přímo ke korytu,“ reagoval pro ParlamentníListy.cz Milan Zelený, který působí jako profesor na jedné z prestižních amerických univerzit.

Útoky na peníze lidí nebudou ojedinělým jevem…

Jak dodal, pokud se nemýlí, skoro žádné české banky vlastně již nyní nejsou – jde jen dceřinné společnosti bank zahraničních. A v tom vidí podstatný háček. „Takže, v případě nátlaku na zahraniční banky budou české banky bez odpovídající ochrany. Konfiskace úspor bude v budoucnosti stále populárnějším zdrojem příjmů pro politické vrstvy bránící svá privilegia, moc a pohádkové platy za nic. Útok na peníze jiných lidí bude celosvětový, Kypr je zatím jen pouhá metafora,“ vyslovil neveselou prognózu ekonom.

Všechna fakta nahrávají tomu, že se objevují na scéně nyní víc než kdy jindy obchodníci se zlatem a nabádají k investování právě do drahých kovů a kamenů. Je to opravdu bezpečnější řešení ukládání peněz?

Politická moc drží u krku banky i střadatele, míní profesor Zelený

„Nesdílím tento názor. Drahé kovy jsou předmětem spekulací a výkyvy jejich hodnot lze těžko předvídat. Existují také problémy s konvertibilitou na použitelnou měnu – ta může být prudce omezena státními zásahy. Pokud nechcete držet cihly doma, což nedoporučuji, musíte je stejně uložit v bankách. Přitom zdanění zlatých vkladů je možné. Pokud by se zlato stalo oficiálním platidlem, pak bude mít význam je kupovat, ale k tomu je daleko. Krytí bankovek zlatem má stabilizační dopad, ale pak je jedno, zda držíte bankovky nebo zlato. Tak jako tak, politická moc dnes drží pevně u krku nejen banky, ale hlavně střádající občany,“ uzavřel svůj pohled na věc profesor ekonomie Milan Zelený.

Jako bonus pak přidal pro čtenáře slovníček ekonomických pojmů s vysvětlením toho, jak najít cestu k určité transformaci.

Slovníček transformace

  • Transformace: dlouhodobá a nezvratná přeměna hospodářství společnosti. Např. přechod z agrární na průmyslovou, z průmyslové na služby, atp. Nemá nic společného s krizí. Dnes hlavně akcelerující přechod od globalizace k relokalizaci, se všemi doprovodnými jevy.
  • Víte, co je strategie 3P? 1. Pochopit transformaci, 2. Přizpůsobit se novým podmínkám, 3. Využít nabízených Příležitostí.
  • A copak že to je ta relokalizace? Proces deglobalizace, tj. návrat do původního kontextu lokálních podmínek za účelem snížení nákladů a rizik spojených s logistikou globálních dodavatelských řetězců; nástup řetězců poptávkových (zákaznických). Vzniká vlna nové lokalizace produktů zemědělství, průmyslu i služeb v místních a regionálních ekonomikách. I proto transformace globalizace → tzv. relokalizace dnes probíhá ve většině vyspělých zemí.
  • Co je glokalizace? Globální lokalizace znamená přizpůsobování globálních produktů, výrobků a služeb specifickým místním kulturám a preferencím za účelem pronikání do vzdálených lokalit globálních trhů. Jde tedy o první krok k relokalizaci. Má i své nesporné regionální výhody: v globálním světě se uplatňují výhody lokálních podmínek. Jako příklad se dá uvést  dnešní Silicon Valley v Kalifornii, průmyslové distrikty sev. Itálie, anebo kdysi Baťův Zlín a jejich průmyslové město.
  • Pro transformaci je též nutná restaurace místní komunity. To znamená, že hospodářskou relokalizaci nutně doprovází komplexní obnova autonomie místní nebo regionální samosprávy a soběstačnosti, jakož i obroda autentické (decentralizované, nestranické) demokracie.
  • Hovoří se často také o podnikatelské univerzitě, co to znamená? Je třeba nových podnikatelů – jen ti totiž vytvářejí nové pracovní příležitosti a nikoli stát. Podnikat se učíme skutečným podnikáním, ne jen čtením knih o podnikání: proto univerzita, kde se podniká. Byla to původně myšlenka Jana A. Bati.
  • Dobré je podle Milana Zeleného vědět i to, co je to reintegrace. Znamená to, že namísto tradiční dělby práce a extrémní specializace akceleruje reintegrace: tj. méně součástek v produktech, méně operací v procesech a širší pracovní zodpovědnost jednotlivých spolupracovníků.
  • Uměli byste vysvětlit, co je to desintermediace? Jde o vylučování zbytečných mezičlánků, nastavení přímé návaznosti mezi zákazníkem a výrobcem, mezi spotřebitelem a poskytovatelem.
  • Když se řekne self-service, je to něco jako samoobsluha, i když s významem mnohem širším. V podstatě „outsourcing“ funkcí a činností přímo na zákazníka a spotřebitele. Viz všechny automatické přijímače vratných lahví.
  • A když se řekne masová kustomizace, věřte, že jde o výrobky a služby šité na míru. Tedy plně individualizované a kustomizované, ale v ceně srovnatelné s masovou (hromadnou?) výrobou v tradičních prodejnách. Obsahuje tedy přežití tradičních hypermarketů za pomoci nárůstu internetových nákupů; či lokalizovaného doručování přímo do domu.

Předpověděl pád komunismu i krizi eura. Teď očekává politický chaos

Petr Robejšek je nezávislý analytik, poradce a kouč žijící v Hamburku. Specializuje se na analýzy a prognózy hospodářského a politického vývoje, poradenství pro podnikatele a politiky. Upozorňuje na to, že je potíž mnohých manažerů i politiků v tom umět rychle a správně zpracovat informace, zvážit rizika a šance odvozené od jednání ostatních a zvolit nejvhodnější postup pro dosažení cílů. Přesto se domnívá, že v následujícím období čeká zřejmě Evropu hospodářský i politický chaos.

Petr Robejšek o sobě říká, že je přesvědčen o tom, že lze rozpoznat podstatu komplikovaných hospodářských a politických procesů a vyvodit správné důsledky pro uskutečňování záměrů. Na základě toho podle Robejška v nejbližších letech Evropu nečeká úplně nejšťastnější období. Přesto varuje před konkrétními či katastrofickými závěry.

„Víte, cenu má předpověď konkrétní události a nikoliv obecná předpověď. A ta zní asi v duchu toho, že Evropu skutečně čekají léta ekonomického sestupu a politického chaosu. To si sice opravdu myslím. Ale určitě nejsem sám – na to dnes přijde kdekdo,“ říká Robejšek.

Nevšedních myšlenek na (nejen) ekonomický vývoj má však Petr Robejšek podstatně více. A rozhodně stojí za zmínku. Například říká, že v naší době máme k dispozici veškeré vědění, a možná právě proto nám prý mnohdy chybí prakticky použitelné poznatky.

„Roste počet nadbytečných informací, a ty v procesu poznání působí jako šum. Domníváme se totiž, že v tom množství jsme schopni najít ty „správné“. To je ale iluze, protože nikdy nebudeme vědět všechno, co bychom vědět mohli. Nutně tedy hledáme příliš dlouho, místo, abychom v určitém okamžiku přestali nasávat informace a začali přemýšlet, tj. aplikovat to, co jsme se dozvěděli, na náš problém. Tím spíše, že každý problém je jedinečný originál,“ vysvětlil Robejšek to, jak si své myšlenky ověřuje v praxi fungování firem i států.

Dobré by bylo potlačit zmatečné myšlení, módu i krásné vize

Podle Robejška je navíc v současné době obtížné se vzepřít zmatečnému „myšlení“ jako jsou módy, iluze a krásné vize, avšak jde o naprosto nezřeknutelnou podmínku poznání.

„Je třeba mít velmi silnou vůli toto zmatečné „myšlení“ potlačit, protože subjektivity se nezbavíme nikdy. No a pokud jde o etiku – každý si musí (předem) rozhodnout, jak moc je mu cíl důležitý a jaké etické „náklady“ je ochoten akceptovat. K tomu patří i zjištění, že se většinou hrají „nulové hry“. To znamená, že zisk jednoho je zkrátka ztráta jiného či jiných,“ pokračuje v přiblížení svých názorů Robejšek. Popisuje tak důvody současného stavu toho, co je důležité brát v úvahu při podnikání i ekonomickém plánování na různých úrovních.

„Jsem přesvědčen o tom, že v naprosté většině procesů a událostí však existují veličiny, které mají větší význam než ostatní. Na první pohled to není vidět, protože nám svět vsugerovává, jak hrozně důležitý je každý aspekt. Podstatou úspěšné akce je však schopnost najít alespoň některé klíčové veličiny a dokázat je ovlivnit, nebo alespoň rozeznat jejich sílu, vývojovou tendenci a použít to pro svůj cíl. Všechny důsledky našich akcí opravdu nelze odhadnout. Je sice třeba myslet strategicky, ale být si vědomi toho, že žádná strategie není dokonalá. K iluzím lidského snažení patří i domněnka kontrolovatelnosti a sociálního inženýrství,“ uvedl dále Petr Robejšek – světově uznávaný ekonom a poradce.

Každé rozhodnutí přináší i neplánované vedlejší důsledky

Podle něj je samozřejmé, že má pak každé rozhodnutí i neplánované vedlejší důsledky. Důležité proto je, aby lidé, ale i politici a manažeři zvolili takové kroky, jejichž vedlejší důsledky neznehodnotí původní cíl. „Když tak budeme postupovat, tak máme větší šanci, ale nikoliv jistotu, dosáhnout úspěchu,“ upozorňuje.

Jako poradce se Petr Robejšek setkává s ekonomy, manažery, ale i politiky na různých úrovních. A připouští, že málokdo z těch, kteří jsou odkázání na to působit svou řečí, se umí skutečně srozumitelně a přesvědčivě vyjadřovat. „Je to až zarážející, že vedoucí osobnosti v ekonomice a v politice chtějí ostatním něco sdělit a nedají si tu práci respektovat zkušenosti a myšlení těch, na které se obrací. Místo toho slyšíme většinou šroubovanou nesrozumitelnost nebo technokratický žargon,“ hodnotí některé klienty, kteří jsou nakonec pod tíhou okolností nuceni se na něj a jeho služby z těchto důvodů obrátit a zapracovat na změně k lepšímu.

Předpověděl pád systému, avšak na konkrétní soubor signálů budoucího vývoje nevěří

Ačkoli se Robejšek hájí, že neumí předpovídat, je hrdý na to, že odhadl před řadou let zánik komunismu. „Byl a zůstane to můj největší profesní a osobní triumf. Myšlenka, že padá systém, který mi zakazoval myslet, je pro mě opravdu zdaleka nejcennější,“ připouští.

To, že je mu přisuzována také předpověď krize evropské měnové unie, jež měl vyslovit údajně před devíti lety, částečně odmítá.

„Pokud jde o euro, tak nevím, čím jsem se tehdy řídil. Nevěřím totiž, že existuje standardní soubor signálů, které umožní předpovídat budoucí vývoj. Jen se podívejte, jak marně se ekonomové snaží předpovědět roční hospodářský růst. Tak to prostě nefunguje. Dá se tak spíš jen říci, že správné předpovědi umožňuje spíše množina vědění a analytických schopností a inspirace,“ říká.

Jako člověk žijící v Německu se tak mohl více než zasvěceně vyjádřit také k možnému nebezpečí, před kterým varuje nyní i česká vláda. A to spočívá v případném poklesu exportu do Německa, na kterém je Česko v tomto ohledu významně závislé.

„Prakticky všechny výrobky českého průmyslu jsou nějak zapojeny do produkčních a obchodních řetězců německé ekonomiky. Tajemstvím německého ekonomického zázraku – jinak se totiž Evropě vede mizerně – je kombinace dvou faktorů: Export do Číny a repatriace německého investivního kapitálu z eurozony. To jsou silné, ale dočasné opory; jenom se podívejte na čínské problémy s inflací a podobně. Finanční krize prostě pokračuje. To znamená, že v tu chvíli, kdy dojde k ochlazení německé ekonomiky, tak to postihne i celou českou exportní paletu. Rozdíl je jenom v pořadí. Mimochodem. Jak moc si asi mnozí analytici v posledních dvou letech přáli najít důkazy o tom, že je finanční krize z roku 2008 překonaná. A kde jsou jejich „přání otcem myšlenky“ dnes? Přesně toto zmatečné „myšlení“ jsem měl na počátku na mysli,“ zakončil své povídání ekonom a analytik Robejšek.