Pravicový kandidát promluvil: Lži Schwarzenberga, drzost ODS, podivný Keller a EU

Vít Jedlička je čtvrtý na kandidátce Strany svobodných občanů do Evropského parlamentu a je zakladatelem serveru Reformy.cz. Vysvětlil, co to je Trilaterální komise, které se zúčastňuje Karel Schwarzenberg, jak sám řekl při své řeči ve sněmovně. Kampaň ODS považuje za velkou drzost, protože strana podporovala omezování české suverenity. Zhodnotil i konkurenty z Úsvitu, ANO a ČSSD.

Karel Schwarzenberg na schůzi sněmovny 7. května řekl: „Rád bych prostřednictvím pana předsedajícího upozornil pana poslance Foldynu, že nasedl falešným informacím. Já jsem nikdy nepodporoval bombardování Srbska. Naopak, to si dobře pamatuju, těsně předtím, než to začalo, bylo zasedání Trilateral Commission ve Washingtonu a tehdy byli tři, bohužel pouze tři přítomní, kteří se postavili proti plánu zahájit bombardování Srbska. To byl, budete se divit, Henry Kissinger, byl to nynější ministr zahraničí Království švédského Carl Bildt a potom jsem byl já v té diskuzi.“ Co si o tom myslíte? A co to je ta Trilateral Commission?

Dlouhodobě upozorňuji na to, že soukromé organizace mimo jakoukoliv kontrolu jako Bilderberg skupina nebo Trilaterální komise, mají podstatně větší vliv na světovou politiku, než přiznávají. Vyrobil jsem na to téma v roce 2010 krátký dokument nazvaný: „Proč Karel Schwarzenberg lže“, který má dnes na YouTube víc jak 300 tisíc zhlédnutí a vysvětluje podstatu těchto spolků. V pořadu Hyde park tehdy Schwarzenberg zcela popřel, že by tyto organizace byly jakkoliv významné. Nyní si své tvrzení sám dost dramatickým způsobem vyvrátil.

Považuji za nepřijatelné, aby o naší budoucnosti rozhodovaly organizace jako Bilderberg group, které zakládali bývalí nacisté. Myslím, že není vůbec náhoda, že dalším dlouholetým členem Rockefellerovy Trilaterální komise je Pavel Telička. Tyto organizace personálně na tajných setkáních propojují špičky OSN, Evropské unie, Světové banky, americké centrální banky a největších korporací. Rozhoduje se na nich o klíčových věcech, jako bylo například bombardování Srbska, útok na Irák, nebo záchrana eura na úkor daňových poplatníků.

ODS je vaším konkurentem v boji o euroskeptické voliče. Proč by měli euroskeptici volit raději vás a v čem jste důvěryhodnější?

ODS si založila svoji kampaň na boji proti euru, přitom ještě v roce 2010 plánovala strana ústy svého ministra průmyslu a obchodu Kocourka přijmout euro na začátku roku 2015. To, že to nemyslí s odmítnutím eura úplně vážně, dokládá i billboard ODS „Ženy do Evropy hned, euro později“. Navíc ODS opakovaně ve vládě propásla možnost v EU vyjednat výjimku z eura pro Českou republiku. Nevadí jim ani vést kampaň proti Evropskému stabilizačnímu mechanismu, kvůli němuž budeme muset platit 350 miliard za krach eura, přestože jeho existenci většinově podpořili.

Kampaň ODS brojí proti unijní podpoře obnovitelných zdrojů jako biopaliva nebo solární panely, přitom sama obě dvě věci buď v Senátu, nebo Poslanecké sněmovně podpořila. Lídr Jan Zahradil se jako šerpa podílel na vyjednání Lisabonské smlouvy a podpořil, aby byla přijata v Poslanecké sněmovně, a postavil se proti jejím odpůrcům. Celou kampaň ODS považuji za jednu velkou drzost.

Skepticky k EU se staví i Úsvit. Co můžete nabídnout lepšího než tato strana?

Strana Úsvit mi přijde ještě více absurdní. Japonec Okamura vede tvrdou kampaň proti imigraci a Romům. Jako lídra své strany si zvolil Samkovou, která měla Roma za manžela. Co k tomu více dodat. Euroskepticky se Úsvit pouze tváří. Vždyť její exlídryně Samková byla předtím členem eurohujerské TOP 09!

Jak hodnotíte lídra ČSSD Jana Kellera?

Bývalý komunista Keller je asi nejbizarnější postavou letošní voleb. Svoji kampaň začal šířením poplašné zprávy, že se EU chystá zakázat farmářské trhy. Nakonec se ukázalo, že pan Keller pouze neumí anglicky. Přitom právě ČSSD a ANO jsou strany, jež míří do frakcí v Evropském parlamentu, které usilují o co nejrychlejší vytvoření superstátu EU. Když lidé chtějí v europarlamentu komunisty, tak by aspoň neměli volit ty, co mezitím překabátili. Stále více je aktuální vtip: „Já jdu volit komunisty. Jo? A z které strany?“

A co Pavel Telička z ANO?

Co říci k dalšímu kariérnímu komunistovi, který se posledních několik let živil jako profesionální lobbista a který společně s Karlem Schwarzenbergem zasedá v Rockefellerově Trilaterální komisi? Snad jedině, že mi Telička slíbil před minulými volbami rozhovor o Babišově biopalivech a pak z něj na poslední chvíli vycouval. Oba dva mají zásadní střet zájmů. Voliči to bohužel zatím nevyhodnotili jako hrozbu. Jejich strana plánuje i přes lehce euroskeptickou kampaň v Evropském parlamentu vstoupit do frakce ALDE, která plánuje z EU učinit jeden stát.

Jak odhadujete výsledek evropských voleb?

Poslední průzkumy ukazují, že bychom hranici pět procent mohli překonat. I díky tomu jsme se dostali do všech nejdůležitějších debat. Náš předseda Petr Mach je skvělý řečník a dokáže svoje oponenty v debatách dostat do úzkých. Současně se naučil naše myšlenky vysvětlovat jednoduše, tak aby je pochopil každý.

Co bude pro Svobodné úspěch?

Úspěch bude získání minimálně jednoho mandátu v těchto volbách. Posune nás to jak stranu hodně dopředu. Některé ankety nám ale přisuzují až 13 procent.

Jak jste se vy konkrétně podílel na kampani Svobodných?

Vytvořil jsem pro stranu sérii animovaných klipů, které ve zkratce vysvětlují, o co nám jde. V prvním nazvaném „EU má alternativu“ ukazujeme, že z Evropské unie je možné vystoupit a současně si zanechat svobodný obchod a pohyb s EU jako to má Norsko nebo Švýcarsko. Také naše vystoupení nikterak neovlivní naši bezpečnost. EU nemá žádnou armádu, kterou by nás chránila a navíc jsme členy NATO. V dalším klipu nazvaném „Jak to chodí s dotacemi“ vysvětluji, že dnes v politice výrazy jako pravice nebo levice ztratily význam, protože všechny strany se především snaží vyhovět velkým korporacím a přátelům v byznysu, jak to bylo například u solárních panelů. Ve třetím klipu „Euro? Rozhodně ne!“ ukazuji škodu, kterou by nám přinesl vstup do eurozóny.

Co říkáte takovým věcem, že Nigel Farage bývá zastánci EU označován za „agenta“ Ruska?

Mimo jiné díky Nigelovi Faragovi není dnes Západ zatažen do války v Sýrii. Britský parlament vojenskou intervenci smetl k nelibosti EU ze stolu. Nyní, když EU napomohla násilnému, polofašistickému puči na Ukrajině, stojíme před další vážnou hrozbou ozbrojeného střetu Západu s Ruskem. Je směšné, když lidé, kteří kritizují USA a EU kvůli podpoře fašistů na Ukrajině, jsou označováni za agenty Putina.

Předpověděl pád komunismu i krizi eura. Teď očekává politický chaos

Petr Robejšek je nezávislý analytik, poradce a kouč žijící v Hamburku. Specializuje se na analýzy a prognózy hospodářského a politického vývoje, poradenství pro podnikatele a politiky. Upozorňuje na to, že je potíž mnohých manažerů i politiků v tom umět rychle a správně zpracovat informace, zvážit rizika a šance odvozené od jednání ostatních a zvolit nejvhodnější postup pro dosažení cílů. Přesto se domnívá, že v následujícím období čeká zřejmě Evropu hospodářský i politický chaos.

Petr Robejšek o sobě říká, že je přesvědčen o tom, že lze rozpoznat podstatu komplikovaných hospodářských a politických procesů a vyvodit správné důsledky pro uskutečňování záměrů. Na základě toho podle Robejška v nejbližších letech Evropu nečeká úplně nejšťastnější období. Přesto varuje před konkrétními či katastrofickými závěry.

„Víte, cenu má předpověď konkrétní události a nikoliv obecná předpověď. A ta zní asi v duchu toho, že Evropu skutečně čekají léta ekonomického sestupu a politického chaosu. To si sice opravdu myslím. Ale určitě nejsem sám – na to dnes přijde kdekdo,“ říká Robejšek.

Nevšedních myšlenek na (nejen) ekonomický vývoj má však Petr Robejšek podstatně více. A rozhodně stojí za zmínku. Například říká, že v naší době máme k dispozici veškeré vědění, a možná právě proto nám prý mnohdy chybí prakticky použitelné poznatky.

„Roste počet nadbytečných informací, a ty v procesu poznání působí jako šum. Domníváme se totiž, že v tom množství jsme schopni najít ty „správné“. To je ale iluze, protože nikdy nebudeme vědět všechno, co bychom vědět mohli. Nutně tedy hledáme příliš dlouho, místo, abychom v určitém okamžiku přestali nasávat informace a začali přemýšlet, tj. aplikovat to, co jsme se dozvěděli, na náš problém. Tím spíše, že každý problém je jedinečný originál,“ vysvětlil Robejšek to, jak si své myšlenky ověřuje v praxi fungování firem i států.

Dobré by bylo potlačit zmatečné myšlení, módu i krásné vize

Podle Robejška je navíc v současné době obtížné se vzepřít zmatečnému „myšlení“ jako jsou módy, iluze a krásné vize, avšak jde o naprosto nezřeknutelnou podmínku poznání.

„Je třeba mít velmi silnou vůli toto zmatečné „myšlení“ potlačit, protože subjektivity se nezbavíme nikdy. No a pokud jde o etiku – každý si musí (předem) rozhodnout, jak moc je mu cíl důležitý a jaké etické „náklady“ je ochoten akceptovat. K tomu patří i zjištění, že se většinou hrají „nulové hry“. To znamená, že zisk jednoho je zkrátka ztráta jiného či jiných,“ pokračuje v přiblížení svých názorů Robejšek. Popisuje tak důvody současného stavu toho, co je důležité brát v úvahu při podnikání i ekonomickém plánování na různých úrovních.

„Jsem přesvědčen o tom, že v naprosté většině procesů a událostí však existují veličiny, které mají větší význam než ostatní. Na první pohled to není vidět, protože nám svět vsugerovává, jak hrozně důležitý je každý aspekt. Podstatou úspěšné akce je však schopnost najít alespoň některé klíčové veličiny a dokázat je ovlivnit, nebo alespoň rozeznat jejich sílu, vývojovou tendenci a použít to pro svůj cíl. Všechny důsledky našich akcí opravdu nelze odhadnout. Je sice třeba myslet strategicky, ale být si vědomi toho, že žádná strategie není dokonalá. K iluzím lidského snažení patří i domněnka kontrolovatelnosti a sociálního inženýrství,“ uvedl dále Petr Robejšek – světově uznávaný ekonom a poradce.

Každé rozhodnutí přináší i neplánované vedlejší důsledky

Podle něj je samozřejmé, že má pak každé rozhodnutí i neplánované vedlejší důsledky. Důležité proto je, aby lidé, ale i politici a manažeři zvolili takové kroky, jejichž vedlejší důsledky neznehodnotí původní cíl. „Když tak budeme postupovat, tak máme větší šanci, ale nikoliv jistotu, dosáhnout úspěchu,“ upozorňuje.

Jako poradce se Petr Robejšek setkává s ekonomy, manažery, ale i politiky na různých úrovních. A připouští, že málokdo z těch, kteří jsou odkázání na to působit svou řečí, se umí skutečně srozumitelně a přesvědčivě vyjadřovat. „Je to až zarážející, že vedoucí osobnosti v ekonomice a v politice chtějí ostatním něco sdělit a nedají si tu práci respektovat zkušenosti a myšlení těch, na které se obrací. Místo toho slyšíme většinou šroubovanou nesrozumitelnost nebo technokratický žargon,“ hodnotí některé klienty, kteří jsou nakonec pod tíhou okolností nuceni se na něj a jeho služby z těchto důvodů obrátit a zapracovat na změně k lepšímu.

Předpověděl pád systému, avšak na konkrétní soubor signálů budoucího vývoje nevěří

Ačkoli se Robejšek hájí, že neumí předpovídat, je hrdý na to, že odhadl před řadou let zánik komunismu. „Byl a zůstane to můj největší profesní a osobní triumf. Myšlenka, že padá systém, který mi zakazoval myslet, je pro mě opravdu zdaleka nejcennější,“ připouští.

To, že je mu přisuzována také předpověď krize evropské měnové unie, jež měl vyslovit údajně před devíti lety, částečně odmítá.

„Pokud jde o euro, tak nevím, čím jsem se tehdy řídil. Nevěřím totiž, že existuje standardní soubor signálů, které umožní předpovídat budoucí vývoj. Jen se podívejte, jak marně se ekonomové snaží předpovědět roční hospodářský růst. Tak to prostě nefunguje. Dá se tak spíš jen říci, že správné předpovědi umožňuje spíše množina vědění a analytických schopností a inspirace,“ říká.

Jako člověk žijící v Německu se tak mohl více než zasvěceně vyjádřit také k možnému nebezpečí, před kterým varuje nyní i česká vláda. A to spočívá v případném poklesu exportu do Německa, na kterém je Česko v tomto ohledu významně závislé.

„Prakticky všechny výrobky českého průmyslu jsou nějak zapojeny do produkčních a obchodních řetězců německé ekonomiky. Tajemstvím německého ekonomického zázraku – jinak se totiž Evropě vede mizerně – je kombinace dvou faktorů: Export do Číny a repatriace německého investivního kapitálu z eurozony. To jsou silné, ale dočasné opory; jenom se podívejte na čínské problémy s inflací a podobně. Finanční krize prostě pokračuje. To znamená, že v tu chvíli, kdy dojde k ochlazení německé ekonomiky, tak to postihne i celou českou exportní paletu. Rozdíl je jenom v pořadí. Mimochodem. Jak moc si asi mnozí analytici v posledních dvou letech přáli najít důkazy o tom, že je finanční krize z roku 2008 překonaná. A kde jsou jejich „přání otcem myšlenky“ dnes? Přesně toto zmatečné „myšlení“ jsem měl na počátku na mysli,“ zakončil své povídání ekonom a analytik Robejšek.