Kněz dává za pravdu Troškovi: Restituce byly odporné vydírání. Pán Ježíš by jim měl nakopat prdel!

Katolický duchovní středních let, který poskytl pro ParlamentníListy.cz už několik rozhovorů, ale kvůli možnému postihu nechce říct své jméno, o sobě opět dal vědět. O názorových úvahách režiséra Zdeňka Trošky na církevní restituce a chystané nové vládní koalici říká: „Troška má bohužel pravdu a církevní restituce jsou největší a nejodpornější vydíráním politiků v zemi…“

Názory režiséra Zdeňka Trošky, s nímž vyšel v týdnu rozhovor právě na serveru ParlamentníListy.cz, považuje katolický kněz, který o sobě říká, že se nebojí myslet si pravdu, jen se obává ji otevřeně říct, pro názorové rozpory v církvi, jako velmi zajímavé.

„Pan Troška má `bohužel` pravdu téměř ve všem co říká o církvi, restitucích a celkovém obrazu společnosti. I když ho osobně neznám, rád bych ho poznal. Je to jistě vzdělaný a sečtělý člověk. Jak ho sleduji, dokáže se dívat kolem sebe, dokáže vnímat potřeby a problémy lidí. Byl by skvělý kněz a měl by být politik. Respektive takoví politici by měli u nás být,“ říká duchovní.

Církevní restituce byly buď ušity horkou jehlou, nebo byly takzvaně podle názoru faráře ušity „někomu na míru“.

Církev to může zničit

„Bohužel, pan Troška má pravdu, když říká, že o církevních restitucích měli nejprve rozhodovat občané. To je ten stát, to je národ – a uvědomme si prosím, že ani mnoho věřících nesouhlasí s tak rozsáhlým navracením majetku, který je navíc nejistý. Pokud se něco mělo vracet, tak jen opravdu to, co bylo prokazatelně ukradeno a předtím ale prokazatelně nabyto. Sami vidíme, že spory jsou třeba o majetek, který chtějí maltézští rytíři i další žadatelé. Je spousta majetku, která byla zabavena před 28. únorem 1948. Je spousta majetku, která nebyla tak prokazatelně nabyta, přesto o ni někteří žádají,“ namítá kněz.

K celkově krizové situaci v české společnosti církevní restituce jen přilévají pověstný olej do ohně. Restituce mohou být podle názoru kněze i řady dalších velkým problémem pro politiku do budoucna. Ale především pro církev.

„My už teď, jako katolická církev v ČR, ztrácíme podstatnou část věřících. Ne, že by snad přestali věřit v Boha a stali se z nich ateisti, ale jsou to lidé, kteří sice nechodí pravidelně do kostelů, přesto mají k církvi svůj vztah. Nyní vidí, že ani čelní představitelé včetně kardinála Duky neřeší neutěšenou situaci ve státě, to, že je stále méně peněz pro nemocné, důchodce, že přibývá bezdomovců, exekucí a tak dále, ale to, který objekt, polnost, les dostaneme, nebo ne. Vždyť nikdo v naší církvi není schopen garantovat, že se o všechen ten majetek, ať už původně vrácený či v náhradě, dokáže starat. Restituce nás jako společenství může poškodit a možná zničit. Může nastat opravdu velký odliv věřících, a to může být velkým celospolečenským problémem,“ myslí si duchovní.

Sami kněží jsou podle jeho názoru v mnohém proti masivnímu navracení majetku. Podle nich to udělá zlou krev mezi lidmi, ale i mezi jednotlivými církvemi. Hlavně pak bude prý zajímavé sledovat, kdo se o ten majetek bude starat.

„Je zvláštní, že na jednom nejmenovaném biskupství, v nejmenovaném kraji, pracuje nejmenovaný člověk, který vlastní snad hned několik realitních kanceláří. Že se třeba někde bývalí vysocí představitelé krajů přemístili právě do biskupských sídel, aby se postupně starali o církevní majetek,“ diví se duchovní.

Faráři si na kostely a fary budou muset peníze shánět sami

Problém je také v tom, že drtivá většina farářů nevěří tomu, že by církevní restituce či prostředky z nich opravdu výrazně pomohly tam, kde je to nejvíc třeba  – v malých městech, na vesnicích, tam kde je poslání církve velmi důležité.

„Ani si neumíte představit, s čím musí bojovat farář, který chce sehnat peníze na opravu kostela, kaple, fary. Pokud si někdo myslí, že může vzít peníze ze sbírek, nebo že přijde za biskupem a řekne, že chce peníze na opravu kostela, protože je to pro dobro věci a pro všechny ty ovečky, které chodí na bohoslužby, tak je hodně naivní. Těch, peněz, které při mších vybereme, je čím dál méně a většina z nich se odevzdává. Pokud chceme cokoli opravit, trvá to neskutečně dlouho a zápasíme stejně s byrokracií jako kdokoli jiný. Horší je to o to, že zápasíme se svou byrokracií a pak ještě s tou klasickou, úřední. Někdy je to demotivující,“ dodává ze svých zkušeností kněz.

Nejhorším zjištěním pro něj samotného bylo vyjádření jednoho velmi vysoce postaveného duchovního, který prý před časem pronesl: Byli bychom hloupí, kdybychom si nevzali, co se nabízí. Tahle šance se už nikdy nebude opakovat a my jsme ta církev, my jsme boží poslové… Či tak nějak podobně.

„Bylo mi z toho ne smutno, ale zle. Možná to ten člověk myslel v dobrém, ale řekl to neskutečně arogantně. Vždyť co je dneska lidí, kteří žijí z 30 korun na den, nemají na nájem, energie, jídlo, pomalu ošetření. Osobně každý měsíc vypomáhám dvěma rodinám, kterým posílám nějaké peníze, protože se ne svou vinou dostali do špatné situace. A namísto toho, co by měl stát nepotřebný majetek prodat, výtěžek zařadit do nějakého sociálního fondu, dá ho opravdu, jak říkal pan Troška, šmahem církvi, ta stejně nebude vědět, co s ním a bude se jej snažit zbavit, nebo bude chátrat. Kdo probůh bude hospodařit na těch polnostech, v těch lesích? Kardinál, arcibiskupové, biskupové, nebo my kněží, kteří spravujeme tři až pět farností, nebo řádové sestry? Opět to bude ležet ladem, nebo to zaberou spekulanti a stejně z toho žádný efekt nebude,“ dodává kněz.

Pán Ježíš by jim měl nakopat pr….

Sám si myslí, že už tak špatnou náladu ve společnosti a rozkoly v politice můžou ještě více zostřit právě církevní restituce.

„Politici jsou církevními restitucemi vydíráni jeden druhým a jsou vydíratelní. A to je špatně. Kdokoli je vydíratelný, je i zkorumpovatelný. A v žádném státě v Evropě, nebo na světě by někdo nepřipustil takový galimatyáš, takovou blamáž, aby mávnutím kouzelného proutku `daroval` jakékoli organizaci tak obrovský majetek a ještě ji dalších mnoho let platil. Znovu opakuji, kolik opravdu prokazatelně ukradeného majetku nebylo po roce 1989  navráceno. Dodnes se ti lidé soudí a marně. Jak mohou věřit ve spravedlnost, když oni na tom stráví desítky let soudních tahanic, nervů a církev si přijde, řekne si, co chce a stát jí to prostě dá. Tohle Bůh rozhodně nechce a jak řekl jeden můj starý kolega, který je od nátury trochu ráznější: `Teď by měl přijít Pán Ježíš a nakopat jim pr…`. Bohužel i on má pravdu, a to je na tom to nejsmutnější,“ uzavírá svůj pohled na situaci v církvi kněz středních let.

Umělec, který bojuje proti církevním restitucím: Je naděje. Pane Ištvane, konejte

Režisér a dokumentarista Václav Dvořák, který je spolu s Lenkou Procházkovou aktivním odpůrcem církevních restitucí, se rozohnil nad chováním ČSSD. Podle něj to totiž tato strana s bojem proti restitucím nikdy nemyslela vážně. Měla totiž možnost zákon „odpálkovat“ ze sněmovny svými hlasy zpátky vládě, ovšem neučinila tak. Proto slovům socialistů o tom, že se obrátí na Evropský soudní dvůr ve Štrasburku, moc nevěří.

Je to jen pár dní, co místopředseda Poslanecké sněmovny a zároveň místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek přesvědčoval ParlamentníListy.cz o tom, jak jeho domovská strana „zatočí“ se zákonem o církevních restitucích. „V úvahu přichází i možnost obrátit se na soud kupříkladu ve Štrasburku,“ řekl totiž Zaorálek.

„Jde o to, že rozhodnutí, které se týká církevních restitucí, bylo odhlasováno s pomocí korupce, neboť se čekalo na rezignaci třech nyní obviněných poslanců a oddalovalo se kvůli tomu i hlasování o restitucích až do doby složení mandátu oněmi třemi, tedy Tluchořem, Šnajdrem a Fuksou,“ poznamenal tehdy také Zaorálek, aby bylo jasné, proč úvahy o Štrasburku.

„Ta otázka církevních restitucí tady tak stále visí jako něco, kde nejde jen o legitimitu, ale i o legálnost, neboť když je nějaký právní úkon učiněn v rozporu se zákonem, tak je neplatný. Pokud tedy to schválení restitucí ve sněmovně bylo učiněno v rozporu se zákonem a pokud na to bylo použito úplatků a prokáže se to, tak z toho bych dedukoval, že takový úkon je neplatný. Tady se tedy bude muset zvažovat, jaké jsou možnosti dalších postupů, což není tak jednoduchá právní věc,“ zmínil také místopředseda ČSSD.

Spoléhá ale právě kvůli těmto slovům dvojice aktivních odpůrců církevních restitucí, tedy spisovatelka Lenka Procházková a režisér Václav Dvořák, na to, že svůj boj s „oranžovou stranou“ nějak propojí? Alespoň Procházková totiž před pár dny zmínila pro ParlamentníListy.cz, že kromě dopisu papežovi Františkovi je právě Štrasburk jaksi  „ve hře“.

„Evropská komise, Evropský soudní dvůr, otázka, zda by to ve Štrasburku přijali, jak rychle a kdo to bude řešit,“ odvětila Procházková k dotazu, zda je šance, aby někdo – kromě papeže Františka – restituce v ČR ještě zvrátil.

Dvořák: Oni jsou rozpolcení… Co s nimi?

„Sociální demokracie je rozpolcená strana, vždyť vidíte, co vyvádějí kolem jmenování vlády a podobně. Tam jsou zájmové skupiny lidí, které jsou pro církevní restituce, pak jsou lidé, kteří jsou velmi vyhranění proti církevním restitucím, no a pak je takový střed, který tam vládne. Upřímně, nevím, co se od nich dá čekat,“ uvedl ovšem dnes k dotazu na propojení sil režisér Dvořák.

Míní, že ČSSD už jenom lamentuje nad tím, že s normou nelze nic dělat.

Jen se vymlouvají

„To jsou ale samozřejmě od nich jen výmluvy, neboť ve vedení sociální demokracie jsou i lidé, kteří patří k církvi – mimo těch baptistů, kteří to odmítli. Takže by byli proti těm svým ‚sektám‘. ČSSD za prvé zaspala a neudělala nic s tím zákonem dvacet let, ani když byla u moci. Za druhé socialisté prošvihli několik hlasování, kdy se tvářili, že jsou vypárováni, ale kouřili na chodbě, a přitom mohli ten zákon vrátit vládě. Nestalo se tak. Zákon tak šel do druhého čtení… To znamená, že všechny tyto věci má na svědomí i sociální demokracie. Jsem z toho smutný, ale prostě je to tak,“ postěžoval si dále Dvořák na levicovou stranu.

Podle něj ale nelze ČSSD upřít jednu věc: „Na druhou stranu nám sociální demokracie pomáhala organizovat semináře, ale to už bylo s křížkem po funuse, už bylo v podstatě pozdě.“

Štrasburk? Dali jsme to právníkům a radíme se

Co se týče samotné žaloby do Štrasburku, tak tam zatím s kolegyní Procházkovou „mapují“, co by se dalo podniknout. „My jsme tento podnět dali našim právníkům, aby se na to podívali po dohodě s nejlepšími ústavními právníky. Takže doufám, že z toho nějaký recept vyjde,“ vysvětlil.

Podle jeho náznaků ovšem s Lenkou Procházkovou připravují jistý protitlak proti smlouvám státu s církvemi, které podepsal za stát kvůli navracení majetku bývalý premiér Petr Nečas (ODS). „Máme něco rozpracováno a nevím, jaký bude výsledek. Ale jde o mravenčí práci po archivech, víc vám k tomu zatím říci nemohu,“ poznamenal k tomu tajuplně režisér.

„Ale od toho dopisu papeži Františkovi si slibujeme to, že se přihlásí ke svému odkazu svatého Františka z Assisi, kde pojmenoval církev jako chudou, která pomáhá jiným. Může také domluvit těm našim ‚asociálům‘, kteří vedou katolickou církev a ostatní církve, aby majetek, který není jejich a který jim členové jejich vlastní sekty takto pokoutně věnovali, aby ho prostě vrátili. Měl by sloužit všem a ne jenom prelátům,“ zdůraznil Dvořák.

Církve dostávaly „držhubné“, byla tam korupce

Ohledně smluv státu s církvemi má ovšem kupodivu stejný názor jako Zaorálek.

„Víte, jak ty smlouvy vznikaly, i když jsou v platnosti? Vznikaly na základě korupčního jednání, kde se dokonce podplácely jiné církve, aby dostaly ‚držhubné‘, aby neprotestovaly. Nakonec, jak víte, tak třeba baptisté se jako jediná církev u nás registrovaná zřekla majetku. Ale právě proto, že ty smlouvy vznikaly na základě korupčního jednání, tak je chceme zpochybnit. Posílali jsme také veškerý materiál – to znamená naše veškerá podání státním zástupcům za rok a půl a jejich reakce na to – do Olomouce panu vrchnímu státnímu zástupci Ištvanovi, a to proto, aby si doplnil vědomosti ohledně dalších činů vlády a poslanců, kteří postupovali podle mne nezákonně. Kromě smluv ale zpochybňujeme i dluhopisy, které byly kvůli těmto restitucím vydané. Má to být jakýsi apel a zároveň prosba o morální podporu,“ doplnil Dvořák.

Majetek církve nevlastnily – neměly k tomu ani doklady

Nakonec upřesnil jednu věc, kterou zvláště prý média nepřesně uvádějí: Církev totiž podle něj vlastní majetek, který jí má být „vrácen“, vlastně neměla.

„Abych to upřesnil, tak církev žádný majetek vlastní neměla od roku 1420. Husité ho zabavili a císař Zikmund nevrátil. A nevrátil ho pak nikdo, ani žádný vladař po Bílé hoře. Ten majetek byl tak státní, a to na rozdíl od doby Karla IV… Ve chvíli, kdy císař Josef II. přecházel v rámci organizace státu z knih zemských, kde byly zapsané majetky, na katastr, což bylo novum, tak chtěl od všech majitelů, aby doložili nabývací listiny. Církevní subjekty je ale nebyly schopné předložit. Takže císař dal nad tím majetkem státní kuratelu a ta trvala vlastně do letošního roku. Byl to systém, který se staral o to, aby církevním účelům tento majetek sice sloužil, ale zároveň, aby nebyl rozkraden či rozprodán,“ dodal Dvořák.

Kdo je Václav Dvořák? (zdroj: kosovoonline.cz)

Režisér – dokumentarista, absolvent pražské FAMU (1977). Pracoval externě v Krátkém filmu Praha, vedl filmový štáb vulkanologicko-botanické expedice Ecuador 1982. V roce 1989-1990 v Československé televizi jako člen stávkového výboru vedl vysílání Občanského fóra. Podnikatel a umělec na „volné noze“.

Mimo jiné i autor dokumentárního filmu „Uloupené Kosovo“ (scénář, kamera, režie) odvysílaného v ČT v červenci 2008. Zakládající člen občanského sdružení Nezávislá média. V současné době pokračuje v práci na dalších dokumentech z území bývalé Jugoslávie.