Kněz dává za pravdu Troškovi: Restituce byly odporné vydírání. Pán Ježíš by jim měl nakopat prdel!

Katolický duchovní středních let, který poskytl pro ParlamentníListy.cz už několik rozhovorů, ale kvůli možnému postihu nechce říct své jméno, o sobě opět dal vědět. O názorových úvahách režiséra Zdeňka Trošky na církevní restituce a chystané nové vládní koalici říká: „Troška má bohužel pravdu a církevní restituce jsou největší a nejodpornější vydíráním politiků v zemi…“

Názory režiséra Zdeňka Trošky, s nímž vyšel v týdnu rozhovor právě na serveru ParlamentníListy.cz, považuje katolický kněz, který o sobě říká, že se nebojí myslet si pravdu, jen se obává ji otevřeně říct, pro názorové rozpory v církvi, jako velmi zajímavé.

„Pan Troška má `bohužel` pravdu téměř ve všem co říká o církvi, restitucích a celkovém obrazu společnosti. I když ho osobně neznám, rád bych ho poznal. Je to jistě vzdělaný a sečtělý člověk. Jak ho sleduji, dokáže se dívat kolem sebe, dokáže vnímat potřeby a problémy lidí. Byl by skvělý kněz a měl by být politik. Respektive takoví politici by měli u nás být,“ říká duchovní.

Církevní restituce byly buď ušity horkou jehlou, nebo byly takzvaně podle názoru faráře ušity „někomu na míru“.

Církev to může zničit

„Bohužel, pan Troška má pravdu, když říká, že o církevních restitucích měli nejprve rozhodovat občané. To je ten stát, to je národ – a uvědomme si prosím, že ani mnoho věřících nesouhlasí s tak rozsáhlým navracením majetku, který je navíc nejistý. Pokud se něco mělo vracet, tak jen opravdu to, co bylo prokazatelně ukradeno a předtím ale prokazatelně nabyto. Sami vidíme, že spory jsou třeba o majetek, který chtějí maltézští rytíři i další žadatelé. Je spousta majetku, která byla zabavena před 28. únorem 1948. Je spousta majetku, která nebyla tak prokazatelně nabyta, přesto o ni někteří žádají,“ namítá kněz.

K celkově krizové situaci v české společnosti církevní restituce jen přilévají pověstný olej do ohně. Restituce mohou být podle názoru kněze i řady dalších velkým problémem pro politiku do budoucna. Ale především pro církev.

„My už teď, jako katolická církev v ČR, ztrácíme podstatnou část věřících. Ne, že by snad přestali věřit v Boha a stali se z nich ateisti, ale jsou to lidé, kteří sice nechodí pravidelně do kostelů, přesto mají k církvi svůj vztah. Nyní vidí, že ani čelní představitelé včetně kardinála Duky neřeší neutěšenou situaci ve státě, to, že je stále méně peněz pro nemocné, důchodce, že přibývá bezdomovců, exekucí a tak dále, ale to, který objekt, polnost, les dostaneme, nebo ne. Vždyť nikdo v naší církvi není schopen garantovat, že se o všechen ten majetek, ať už původně vrácený či v náhradě, dokáže starat. Restituce nás jako společenství může poškodit a možná zničit. Může nastat opravdu velký odliv věřících, a to může být velkým celospolečenským problémem,“ myslí si duchovní.

Sami kněží jsou podle jeho názoru v mnohém proti masivnímu navracení majetku. Podle nich to udělá zlou krev mezi lidmi, ale i mezi jednotlivými církvemi. Hlavně pak bude prý zajímavé sledovat, kdo se o ten majetek bude starat.

„Je zvláštní, že na jednom nejmenovaném biskupství, v nejmenovaném kraji, pracuje nejmenovaný člověk, který vlastní snad hned několik realitních kanceláří. Že se třeba někde bývalí vysocí představitelé krajů přemístili právě do biskupských sídel, aby se postupně starali o církevní majetek,“ diví se duchovní.

Faráři si na kostely a fary budou muset peníze shánět sami

Problém je také v tom, že drtivá většina farářů nevěří tomu, že by církevní restituce či prostředky z nich opravdu výrazně pomohly tam, kde je to nejvíc třeba  – v malých městech, na vesnicích, tam kde je poslání církve velmi důležité.

„Ani si neumíte představit, s čím musí bojovat farář, který chce sehnat peníze na opravu kostela, kaple, fary. Pokud si někdo myslí, že může vzít peníze ze sbírek, nebo že přijde za biskupem a řekne, že chce peníze na opravu kostela, protože je to pro dobro věci a pro všechny ty ovečky, které chodí na bohoslužby, tak je hodně naivní. Těch, peněz, které při mších vybereme, je čím dál méně a většina z nich se odevzdává. Pokud chceme cokoli opravit, trvá to neskutečně dlouho a zápasíme stejně s byrokracií jako kdokoli jiný. Horší je to o to, že zápasíme se svou byrokracií a pak ještě s tou klasickou, úřední. Někdy je to demotivující,“ dodává ze svých zkušeností kněz.

Nejhorším zjištěním pro něj samotného bylo vyjádření jednoho velmi vysoce postaveného duchovního, který prý před časem pronesl: Byli bychom hloupí, kdybychom si nevzali, co se nabízí. Tahle šance se už nikdy nebude opakovat a my jsme ta církev, my jsme boží poslové… Či tak nějak podobně.

„Bylo mi z toho ne smutno, ale zle. Možná to ten člověk myslel v dobrém, ale řekl to neskutečně arogantně. Vždyť co je dneska lidí, kteří žijí z 30 korun na den, nemají na nájem, energie, jídlo, pomalu ošetření. Osobně každý měsíc vypomáhám dvěma rodinám, kterým posílám nějaké peníze, protože se ne svou vinou dostali do špatné situace. A namísto toho, co by měl stát nepotřebný majetek prodat, výtěžek zařadit do nějakého sociálního fondu, dá ho opravdu, jak říkal pan Troška, šmahem církvi, ta stejně nebude vědět, co s ním a bude se jej snažit zbavit, nebo bude chátrat. Kdo probůh bude hospodařit na těch polnostech, v těch lesích? Kardinál, arcibiskupové, biskupové, nebo my kněží, kteří spravujeme tři až pět farností, nebo řádové sestry? Opět to bude ležet ladem, nebo to zaberou spekulanti a stejně z toho žádný efekt nebude,“ dodává kněz.

Pán Ježíš by jim měl nakopat pr….

Sám si myslí, že už tak špatnou náladu ve společnosti a rozkoly v politice můžou ještě více zostřit právě církevní restituce.

„Politici jsou církevními restitucemi vydíráni jeden druhým a jsou vydíratelní. A to je špatně. Kdokoli je vydíratelný, je i zkorumpovatelný. A v žádném státě v Evropě, nebo na světě by někdo nepřipustil takový galimatyáš, takovou blamáž, aby mávnutím kouzelného proutku `daroval` jakékoli organizaci tak obrovský majetek a ještě ji dalších mnoho let platil. Znovu opakuji, kolik opravdu prokazatelně ukradeného majetku nebylo po roce 1989  navráceno. Dodnes se ti lidé soudí a marně. Jak mohou věřit ve spravedlnost, když oni na tom stráví desítky let soudních tahanic, nervů a církev si přijde, řekne si, co chce a stát jí to prostě dá. Tohle Bůh rozhodně nechce a jak řekl jeden můj starý kolega, který je od nátury trochu ráznější: `Teď by měl přijít Pán Ježíš a nakopat jim pr…`. Bohužel i on má pravdu, a to je na tom to nejsmutnější,“ uzavírá svůj pohled na situaci v církvi kněz středních let.

Drsná zpověď kněze: Napadá církevní restituce a základní církevní dogma

Katolický duchovní středních let, který poskytl už několik rozhovorů, ale chce zůstat v utajení, neboť se bojí „negativní odezvy“ od některých svých nadřízených, je jedním z mála, který se zároveň nebojí říct, co si myslí. Se zájmem sleduje politickou situaci v zemi i problematiku církevních restitucí nebo nového papeže Františka. ParlamentniListy.cz duchovního vyzpovídaly.

Jak vnímáte současnou situaci okolo církevních restitucí, kterými se zabývá Ústavní soud?

Říkám si, zda zrovna věci, jako je majetek církve-církví, mají dojít až k Ústavnímu soudu. Zda tu naše církev potřebuje takovou “reklamu“, jako je ÚS. Osobně nejsem příznivcem plošného navracení majetku pod heslem: co bylo ukradeno, musí být navráceno. Co bylo skutečně státem ukradeno? Ví to dnes opravdu někdo na sto procent? Neví! Vždyť soupis majetku přesný není a nikdy nebude. Jsem kněz, ale myslím si, že k tomu, aby církev mohla důstojně fungovat, nepotřebuje přemíru majetku, kterou stejně nebude umět spravovat. Důkazem toho je současný majetek, na který nejsou finance.

Z toho, co říkáte, by asi vaši nadřízení radost neměli, že?

To je možné. Bohužel, demokracie je věc jedna a církevní hierarchie věc druhá. „Někteří“ bohužel zapomínají, že věřící jsou „ovečky“, ale nikoli „ovce“. To je to, co mi opravdu vadí. Naši věřící dobře vědí, v jakém stavu je mnoho far, kostelů, kaplí, na něž se ani po více jak 20 letech po revoluci nedostalo. A proč? Ptají se – co budete dělat s majetkem, budovami, polnostmi, lesy…? A já odpovídám, že nevím. Navíc, pořád nikdo věřícím i „nevěřícím“ nevysvětlil, kde chceme vzít na vysoké daně z nemovitostí. Kdo se o to bude starat. Zda to budou opravdu odborníci nebo opět jen vykukové, s cílem zisku? Sám to nevím.

Co byste radil vy osobně?

Co já mohu radit. Jsem malý pán. Ale kdybych mohl, určitě bych požadoval jen to, co je nezbytně nutné k fungování a provozu církve. Případně za navrácený majetek opravdu efektivně opravovat památky – kostely, kaple, případně fary. My na jedné straně chceme majetek, na druhé nám padá na hlavu. Snad v žádném státě na světě se neprodává tolik církevního majetku jako v Česku. Upřímně to říkám jako farář. Naše fary, i ty, v nichž bydlíme, jsou často v žalostném stavu. Nechápu to!

Jaké postavení mají dnes kněží v katolické církvi v ČR?

Paradoxně velmi složité. Ano, poslušnost a oddanost je věc jedna. Ale i kněz je myslící bytost. Měl by to být opravdu chytrý, sečtělý a inteligentní člověk, který se dokáže vcítit do kůže věřících v mnoha ohledech. Vezměte si ale třeba ten paradox, že po deseti letech je na jinou faru přeložen farář. Sežene si ve farnosti šikovné zedníky nebo firmu. Ta opraví za peníze z darů, případně příspěvku od státu či EU nebo i církve, kostel, faru, kapli. On a jeho „ovečky“ vynaloží mnohaleté úsilí. A když je to vše hotové, je kněz přeložen třeba o padesát, sto kilometrů dál. Jeho práce je ta tam, on si musí zvykat na nové lidi, oni na nového duchovního. Nepovažuji to za správné. Tohle rozhodně není ani motivující, ani přínosné. Spíš naopak.

Jak vy sám vnímáte úlohu církve v budoucnu?

Pokud se nám nepodaří oslovit mladé lidi, rodiny a nenabídneme jim moderní pohled na svět, se všemi klady a zápory, a v mnohém si budeme stát za svým, za sto dvě stě let starými názory, tak ne příliš příznivě. Divili byste se, co mladých lidí mi říká, promiňte, já jsem věřící, ale nechodím do kostela, protože jsem normální zdravý chlap a při milování používám kondom a to vaše víra zakazuje. Co na to těm lidem mám říct? Aby pokaždé, když chtějí prožít něco opravdu intimního, plodili děti? Do dnešní doby? Nebo, aby, a tomu bohužel nezabráníme, když už dojde do extrému a sesmilní, podstupovali riziko? Ano, on či ona zhřeší, to jistě. Ale daleko více by zhřešili, kdyby vědomě někoho ohrozili, nedej bože nakazili. Víte, ten pohled je dvojsečný.

Jak vidíte nového papeže Františka?

To je snad za celou historii katolické církve první člověk, který říká, co si opravdu myslí a dělá to tak, jak to cítí. Ano, v mnohém s ním mnozí souhlasit nemusejí. Ale to není věcí papeže, ale církve jako celku. Právě kondomy, potraty v nutném, život ohrožujícím případě, otázka sexuálních menšin. Ale i na to jednou třeba dojde. Ovšem to, že papež jasně řekl, že nepotřebuje paláce, drahý nábytek, limuzíny, ochranky a já nevím co, je to, na čem opravdu má stát církev. Když to řeknu lidově – asi dost lidem ze svého okolí pije krev. A jsou z něj dost v šoku. Kamarád, který je ve Vatikánu, říkal, že je tam opravdu pozdvižení. Na to totiž mnozí hodnostáři nebyli zvyklí a připravení. Je to stejné jako třeba v politice. Pokud se opravdu najde citlivý a rozumný vrcholný politik a chce opravdu dělat něco pro zemi, lidi, tak buď si to dokáže prosadit, ale pak je neoblíbený a ohrožený, nebo ho to semele. Svatého otce to jistě nesemele. Jen jsem zvědav, jak to bude vypadat dál. Strašně moc mu držím palce. A je vidět, že Bůh opravdu vybral v tolik potřebné době takovéhoto člověka, svého nástupce na Zemi.

Jak vnímáte celibát?

Jako historické dogma a mýtus. Spíš bych jej nechal na zvážení každého jedince – duchovního. Nebo bych udělal to, co je u jáhnů. Před vysvěcením se můžeš oženit, žít se ženou, po vysvěcení nikoli. Ale toto dogma, které se tu praktikuje už staletí, opravdu nic zásadního v novodobých dějinách církvi nepřinese. I kněží jsou jen lidé. To je nutné si uvědomit.

Měl jste někdy chuť takzvaně odejít, nebýt knězem?

Mockrát. Věřte mi, že ano. A ani teď to není jiné. Jen mne drží to, že jsem cítil být do služby kněze povolán, že cítím vnuknutí, a že věřím, že situace bude lepší. A taky to, že jsou okolo mne stále zkušenější spolubratři, kteří nevidí svět jen černě nebo bíle, ale i barevně. Že věřím, že s jejich pomocí a pomocí jim podobných, i když jich není mnoho, dokážeme církev udržet a opravdu z ní vybudovat moderní, nesmírmě důležitou a neopomenutelnou instituci, která i nadále bude mít milionům lidí co říct, vzkázat, předat. To je moje největší přání a za to se modlím.

Církev neměla vlastnické právo. Nelze mluvit o restitucích, tvrdí analýza

Jako boj s větrnými mlýny mohla zpočátku vypadat iniciativa spisovatelky Lenky Procházkové, která ve věci navracení majetku církvím podala trestní oznámení jak na premiéra a členy vlády, tak na kardinála Dominika Duku. Nyní přinesl týdeník Ekonom analýzu advokáta Aleše Rozehnala, z níž vyplývá, že chystané vypořádání není restitucí.

Zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi nemusí mít ještě vyhráno, ač ho sněmovna jasnou koaliční většinou schválila už 7. února. Koncem ledna totiž vyrazila do boje proti tomuto zákonu spisovatelka a někdejší signatářka Charty 77 Lenka Procházková. A postupně se přidávají další.

Procházková podala ve věci církevních restitucí žalobu na premiéra Petra Nečase a členy jeho vlády i na kardinála Dominika Duku. „Na celé situaci je nejvíce zarážející skutečnost, že majetek, který se má nyní vracet, není přesně definován,“ komentovala svá trestní podání Procházková s odvoláním na to, že předseda ústavněprávního výboru sněmovny Marek Benda prohlásil, že soupis tohoto majetku bude předložen až po vykonání restitucí.

Benda vysvětlil, proč nelze zveřejnit výčet vydávaného majetku

Důvod, proč neexistuje žádný seznam vydávaného majetku, je podle poslance ODS nasnadě. „Nepíšeme výčtovou normu, která na začátku vyjmenovává, že vydáváme přesně to a to. Ale píšeme obecnou normu tak, jako jsme psali všechny restituční zákony, kde je kritérium, povinná osoba, oprávněná osoba, titul sebrání. Je to obecná norma, takže se přesně nedá říci, že tohle se vydá a tohle ne,“ vysvětlil pro ParlamentníListy.cz Benda. Majetek podle něj nemohl být přesně definován, protože ne každý, o který bude požádáno, musí být nutně vydán.

Mnohem větší problém ovšem může způsobit zpochybnění samotného aktu navracení majetku církvím a náboženským společnostem. „Majetkové vypořádání s církvemi, které má přinést nový zákon, není restitucí církevního majetku neboli uvedení v předchozí stav,“ uvádí v analýze pro týdeník Ekonom advokát Aleš Rozehnal, který působí i jako vedoucí katedry práva Bankovního institutu.

Církev neměla vlastnické právo, to se mu jen podobalo

Z Rozehnalova rozboru vyplývá, že právo, které měla církev k majetku, který užívala, nebylo vlastnickým právem, i když se vlastnickému právu podobalo. Oproti vlastnickému právu ovšem podléhalo řadě omezení. „Vydaný majetek na rozdíl od minulosti žádným omezením podléhat nebude. Navíc subjekt, který ho obdrží, bude odlišný od právnických osob, kterým byl vyvlastněn. O majetek v případě katolické církve přišla veřejnoprávní instituce, která se při proměnách legislativy proměnila v soukromého vlastníka,“ konstatuje Rozehnal.

Nicméně podotýká, že církev je možné odškodnit, nelze však mluvit o restitucích, tedy uvedení do předchozího stavu. „Já mluvím o právních aspektech a jejich vývoji během historie. To ostatní je už politika,“ vysvětlil advokát, jak je třeba nahlížet na jeho analýzu majetku, kterého církev užívala.

Když se nelze vrátit k veřejnoprávnímu charakteru, tak nic nevracet

„To jsme říkali od začátku, že nejde o restituce,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz Procházková. „Dostala jsem vyrozumění, že obě moje trestní oznámení byla postoupena Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 podle věcné a místní příslušnosti k dalšímu opatření.“

Příjemně budou znít odpůrcům církevních restitucí i slova profesora Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka, odborníka na ústavní právo a Benešovy dekrety. „Za první republiky nikdo nepochyboval o tom, že majetek katolické církve má veřejnoprávní charakter. Když návrat k tomuto stavu není možný, stát by katolické církvi vydávat majetek neměl,“ řekl týdeníku Ekonom.

Nemá jít o obnovu, ale nové uspořádání vztahů

Jako pokus zaútočit na připravované restituce vnímá analýzu Karel Štícha, hlavní ekonom pražského arcibiskupství. „Když nelze zpochybnit fakt, že katolická církev majetek opravdu vlastnila, tak se najednou mluví o jeho údajném veřejnoprávním charakteru a hledají se různé postranní cestičky,“ myslí si.

„Snad i pro církev bude platit, že co bylo ukradeno, musí být vráceno,“ doufá Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference.

Nervozitu, kterou do řad církve a náboženských společností mohla vnést analýza zpracovaná pro týdeník Ekonom, se snaží zaplašit ředitelka odboru církví ministerstva kultury Pavla Bendová. „Cílem zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi je nové uspořádání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, nikoli obnova jejich prvorepublikového či dokonce rakouského pojetí,“ uklidňuje.