Tajemství Koránu aneb Země není kulatá, ale plochá

Podle posvátné knihy muslimů Koránu je Země plochá a ne kulatá. Čeští muslimové vydali několik knih, v kterých se snaží přesvědčit Čechy a Češky, aby konvertovali k islámu skrze tvrzení, že Korán obsahuje tzv. „vědecké zázraky“. Tj. že již verše Koránu hovoří o vědeckých faktech odhalených až v moderní době.

Ovšem nic není více zavádějící a falešné, než toto tvrzení českých muslimů. Podívejme se například na problém ploché Země. Muslimové se snaží vyvolat dojem, že Korán hovoří o Zemi jako o kouli. Šermují přitom verši z Koránu, jenže v Koránu se doopravdy v arabštině hovoří o Zemi jako o rovné desce.

„A zemi jsme rozprostřeli jako koberec …“ (Korán 15:19)

„Ten, jenž pro Vás zemi jako koberec rozprostřel“ (Korán 20:53)

V muslimy uznávaném výkladu Koránu Tafsir al-Džalalayn se tvrdí, že Země není kulatá, ale plochá. Stejně tak Ibn Abbas, uznávaný vykladač Koránu z počátku islámu a společník zakladatele islámu Mohammeda, tvrdí, že Země je nesena na zádech zvířete.

Obdobně i například šejk Abdul Aziz Ibn Baaz, bývalá nejvyšší náboženská autorita v Saúdské Arábii, věřil, že Země je plochá. Šprýmaři si proto z prince Abdul Aziz Ibn Baaze dělají legraci, protože ve své knize „Důkaz, že Země stojí na místě“ (první vydání, str. 23) z roku 1974 tvrdí, že Země je plochá.

Podrobněji v anglicky psaném článku na blogu www.irrationalislam.wordpress.com zde.

http://irrationalislam.wordpress.com/2013/12/30/quran-the-earth-is-flat/

http://irrationalislam.wordpress.com/2011/06/21/tafseer-earth-on-a-whales-back-or-something/

Ukázka islámského pojetí kosmologie, plochá Země na zádech zvířete. Istanbul z roku 1553.

No nejsou náhodou zoufale zaostalí? Objevili už oheň?

V roce 2030 bude Švédsko díky muslimskému přistěhovalectví zaostalé

Webový portál Jews News informuje, že podle analýzy OSN se Švédsko v roce 2030 může zařadit mezi tzv. země třetího světa. Dle všech faktů stojí za propadem Švédska masové přistěhovalectví muslimů ze zemí Afriky a Asie.

Ještě v roce 2010 se Švédsko nacházelo na 15. místě v hodnocení OSN Human Development Index. Podle prognóz odborníků, ale již příští rok spadne Švédsko v hodnocení na 25. místo a v roce 2030 bude na místě 45. Černým humorem řečeno, je nejvtipnější fakt, že i krachující Řecko na tom bude dle OSN v roce 2030 mnohem lépe než Švédsko.

Švédsko patří mezi nejaktivnější země v přijímání islámských přistěhovalců v masovém měřítku. Mnozí muslimové přicházejí ze zemí poznamenaných válečnými konflikty, mají velmi nízké vzdělání a jsou silně nábožensky založeni.

Zpráva OSN k stažení zde.

Prezident USA: „Budoucnost nepatří těm, kdo urážejí proroka islámu“

Věřme americkému prezidentovi B. Husseinovi Obamovi jeho slova o islámu – tak se dá shrnout sbírka Obamových výroků o islámu, které sestavila americká bloggerka Viktoria Jackson.

Prezident USA Barack Hussein Obama například prohlásil:

Budoucnost nepatří těm, kdo urážejí proroka islámu (Mohammeda).

Obama také například řekl, že jeho „role jako prezident Spojených států, je třeba bojovat proti negativním stereotypům islámu všude, kde se objeví.“

Myslím si, že všechna tato jeho prohlášení jen dokreslují fakt, že v posledních letech zesílí snaha části americké administrativy podporovat prosazování islámských zájmů v evropských zemích. Různé proislámské projekty na podporu muslimských komunit a boje proti kritice islámu skrze americké ambasády v Evropě ukazují, že nejvyšší patra americké vlády se připravují na to, až bude za pár desetiletí Evropa islámská a oni budou muset s muslimy umět vycházet. Lze se tomu divit, když naše dnešní evropská společnost páchá dobrovolně sebevraždu?

Stane se Rožnov pod Radhoštěm dalším opěrným bodem pro šíření islámu?

Stane se Rožnov pod Radhoštěm centrem islámu v Beskydech? Mezi obyvateli Valašska již několik dní koluje informace, že muslimové odkoupili pozemky a budovy v oblasti Rožnova pod Radhoštěm, kde mají záměr vybudovat lázeňské centrum. Lidé mají strach, aby se Rožnov nestal, podobně jako Teplice v Čechách, arabskou enklávou.

V e-mailu, který si nyní obyvatelé Valašska houfně přeposílají, se píše: „V Ostravě existuje společnost s názvem Společnost pro obnovu a rozvoj lázní Rožnov pod Radhoštěm s.r.o., IČ : 253 70 464, sídlem Výstavní ul.2224/8. Tuto společnost vlastnil do 14. 7. 2014 ostravský architekt ing. arch. Roman Kuba. Tato společnost vlastní v Rožnově pod Radhoštěm obrovské pozemky, a to v prostoru, jak sjíždíš z Pinduly, tak od poloviny svahu nalevo, podél cesty včetně veliké rozestavěné budovy, která byla prý původně rekreačním střediskem (Rudý říjen nebo tak nějak). Možná si ji vybavíš. Tak tento pan architekt prodal uvedenou společnost i s těmito rozsáhlými pozemky pánovi jménem Ahmad Fouad M Hachmieh ze Saúdskoarabského království.“ (Celý text mailu je zveřejněn zde.)

K tématu lázní v Rožnově se v minulosti věnoval i například Valašský deník zde.

Jak již víme a máme zkušenosti z fungování jiných míst, kde se lázně soustředily na arabsko-islámskou klientelu, tak se velice rychle do těchto míst stáhli muslimové, kteří našli zaměstnání v servisních službách pro arabsko-islámskou klientelu. S usazením muslimů v dané lokalitě došlo k vybudování mešity a islám se začal prosazovat i do škol. Také se pozvolna objevovalo typické chování pro islámský svět – agresivita muslimů, netolerance a korupce spojená se znechucením místních obyvatel.

Bude tedy v i Rožnově jednou stát mešita a lidé budou čelit projevům vyznavačů „náboženství míru“? To je otázka budoucnosti a skutečných záměrů Společnosti pro obnovu a rozvoj lázní Rožnov pod Radhoštěm …

Kauze se již věnují místni lidé i na regionalních webových stránkách. Například Čeladenský zpravodaj zde.

Jak muslimové skrývají svou agresivitu za obviňování druhých z perzekuce muslimů

Níže uvedený text je kapitolou z nově vyšlé knihy „Jak porozumět Mohamedovi a muslimům“, kterou vydal bývalý muslim Lukáš Lhoťan za podpory příznivců facebookové stránky Islám v České republice nechceme. Výňatek z knihy zveřejňujeme na základě dohody s vydavatelem knihy.

Mýtus pronásledování muslimů

Mohamedovy výzvy k přestupu na víru se v Mekce setkaly s lhostejností. Mekkánci tolerovali všechna náboženství, stejně jako většina dnešních nemuslimů. Nábožen­ská perzekuce byla v tamních zemích něco zcela neznámého, neboť polyteistická společenství jsou ze své podstaty tolerantní. Mekkánců se samozřejmě dotklo, když Mohamed urážel jejich bohy, ale neublížili mu. Zesměšňovali ho i jeho náboženství, podobně jako se islámu vysmívají lidé dnes.

Ibn Ishák vypráví:

Společníci Alláhova proroka se odešli modlit do údolí, skryti před lidmi. Jednou, zatímco se Sa’d a několik dalších Prorokových společníků modlilo, byli objeveni modloslužebníky, kteří je začali urážet, odsuzovali jejich činy a provokovali je k boji.

Pak Sa’d udeřil modloslužebníka velbloudí čelistí a zranil ho. To byla první krev prolitá v islámu. (Ibn Ishák, Život Alláhova proroka, str. 35)

Všimněte si, že modloslužebníci oplatili urážku svého náboženství pouze výsmě­chem. Za to byli napadeni a zraněni. Muslimům připadá v pořádku ostouzet myš­lenky, které jiní považují za svaté, ale jakmile je jim oplaceno stejnou mincí, uchylují se k násilí.

Ishák dále píše: „Když Prorok začal mezi svými lidmi šířit islám, jak mu Alláh na­řídil, nezačali mu odmlouvat, až do okamžiku, kdy začal urážet jejich modly. Když to však udělal, obvinili ho z toho, že touží po moci, popírali jeho zjevení a spojili se, aby ho potupili.“ (tamtéž)

To vyvrací veškerá tvrzení, že nepřátelství Mekkánců vůči muslimům se dá po­važovat za náboženské pronásledování. Je normální, že se lidé urazí, když někdo os­touzí jejich náboženství a předky. Dá se rovněž pochopit, pokud na kritiku reagují kritikou a na výsměch výsměchem. Obyvatelé Mekky na muslimy nedoráželi kvůli jejich víře v Alláha a nevíře v jiná božstva. Židé, křesťané a sabejci byli koneckonců také monoteisti a nevěřili v modly Kurajšovců, přesto mohli svou víru svobodně praktikovat a hlásat. Muslimové byli izolováni proto, že se chovali násilně a uráž­livě.

Mohamedovy urážky pobouřily kurajšovské stařešiny, kteří se vydali za Moha­medovým stárnoucím strýcem Abú Tálibem a naléhali na něj, aby svému nestoud­nému synovci zabránil ostouzet jejich víru: „Tvůj synovec urazil naše bohy a od­soudil naše náboženství. Považuje naše mladé muže za hlupáky a o našich otcích tvrdí, že chybovali. Musíš ho buďto uklidnit, nebo nám dovolit vykonat proti němu odvetu, protože naše náboženství je stejné jako tvoje a stojí proti jeho.“ (Ibn Ishák, Muhammad. Život Alláhova proroka, str. 35)

To se dá za řeč a postoj pronásledovatelů označit jen těžko. Je to prosba, ultimá­tum, aby Mohamed přestal urážet mekkánské bohy. Srovnejte toto jednání s tím, co udělali muslimové, když se jejich prorok objevil na několika karikaturách – vy­volali pouliční nepokoje a zabili stovky nevinných lidí. Kurajšovci přitom v zájmu společenské soudržnosti snášeli Mohamedovy posměšky po celých třináct let. Je­jich tolerance dodala Mohamedovi odvahu. Když jsou surovci tolerováni, stávají se agresivnějšími.

Stařešinové kmene přišli za Abú Tálibem podruhé a svou prosbu i ultimátum zopakovali. Abú Tálib si synovce zavolal a nabádal ho, aby byl vůči náboženství a citům jejich lidu ohleduplnější. „Ach, synovče,“ řekl Mohamedovi, „tvoji lidé řekli spoustu zlých věcí. Vezmi v úvahu můj život i svůj a nezatěžuj mě tím, co nemohu unést.“

Mohamed se lekl, že se ho strýc zříká. Ztropil scénu a prohlásil: „I kdyby chtěli dát slunce napravo ode mě a měsíc nalevo, nevzdám se svého úkolu (tj. hlásání is­lámu).“ Nato tento padesátiletý stařec vstal, otočil se k odchodu a rozplakal se jako malé dítě.

Jeho divadélko zafungovalo. Mohamed věděl, jak strýce nejlépe zmanipulovat. Dobrosrdečný Abú Tálib na něj zavolal a řekl mu: „Synovče! Jdi a říkej, co si budeš přát. Při Alláhovi! Nikdy tě nezklamu.“ Jak ještě uvidíme v další kapitole, Mohame­dova emocionální vyspělost nikdy nepřekročila vyspělost dítěte.

Přestože snahy Kurajšovců zabránit Mohamedovi a jeho stoupencům v urážení jejich víry selhaly, své ultimátum nesplnili. Mohamedovi se nic nestalo. Nebylo to proto, že by se Mekkánci báli Abú Táliba, křehkého, zchudlého starce. Chovali ho sice v úctě, ale neměl jim jak ublížit. Mohamedův klan by se samozřejmě rozzlobil, kdyby byl někdo z jeho příslušníků zavražděn. Jak by se ale jedna jediná rodina mohla postavit celému městu? Kurajšovci se ovládli ve jménu tolerance a soudrž­nosti. Později za to zaplatili vysokou cenu. Několik jich bylo zabito. Jejich město na­konec padlo a jejich náboženství a způsob života byly sprovozeny ze světa. Hrozilo jim, že budou stejně jako mnoho jiných arabských kmenů povražděni, a zachránilo je jen to, že byli příbuznými muslimů. Je chybnou strategií snažit se surovce utišit a tolerovat netoleranci. Kvůli toleranci padla za oběť islámu spousta zemí, které následně přišly o svou identitu a svobodu. Míru s muslimy se nedá dosáhnout tím, že budeme tolerovat jejich šikanování. Ten, kdo si to myslí, by si měl vzít poučení z historie.

Mohamedovi se nic nestalo dokonce ani po Abú Tálibově smrti. Setkával se sice s mnoha projevy nepřátelství, nikoli ale s pronásledováním. Kdyby Kurajšovci bý­vali rozhodnější, byli by mohli islám zničit. Jenže muslimové patřili do jejich rodin, a tak jim nechtěli ublížit. Naproti tomu muslimové zpřetrhali se svými nevěřícími příbuznými veškeré rodinné vazby a neváhali své nejbližší a nejdražší zabíjet.

Příkladem budiž Abú Hudhaifa, který v bitvě u Badru vyzval na souboj svého otce Utbu. Jeho sestra Hind (manželka Abú Sufjána) mu oplatila satirickou básní, v níž se bratrovi vysmívala pro jeho šilhavost a krutost, s níž vyzval k boji vlastního otce. (Muir, Life of Muhammad, díl 2, str. 110)

Když se Abdulláha ibn Amra ibnul-Áse zeptali, jak se nepřátelství Kurajšovců projevilo nejhůře, odpověděl:

Jednoho dne se u Káby sešli nejvýznačnější obyvatelé města a padla mezi nimi zmínka o Alláhově apoštolovi. Tvrdili, že nikdy nepoznali horší nesnáze, než jaké jim působil on: prohlašoval jejich způsob života za směšný, urážel jejich předky, hanobil jejich náboženství, vrazil mezi ně klín a proklínal jejich bohy. Takto o něm rozprávěli. Apoštol k nim vykročil, políbil posvátný kámen, obešel chrám a prošel kolem Kurajšovců. Když je míjel, viděl jsem na jeho tváři, že o něm říkají ošklivé věci. Když chrám obcházel podruhé, napadli jej znovu. Prorok se zastavil a pravil: „Slyšte, Kurajšovci! Přísahám při Tom, kdo drží můj život ve Svých rukou, že bu­dete pobiti!“ Jeho slova na ně dolehla tak silně, že zůstali mlčky stát. Pak promluvil vlídným hlasem ten, který o něm až do té doby mluvil nejneurvaleji: „Vzdal se, otče Kásimův, neboť při Bohu, ty nejsi vrah.“ Apoštol tedy odešel. Následujícího dne se znovu sešli u Káby, já mezi nimi, a mluvili o tom, co se včera mezi nimi a Prorokem přihodilo a jak ho nechali být, když řekl něco otevřeně nepřátelského. Zatímco takto hovořili, objevil se Alláhův apoštol. Obklíčili ho a zeptali se ho: „To ty mluvíš proti našim bohům a náboženství?“ Mohamed odpověděl: „Ano, to jsem já.“ Jeden muž ho popadl za šat. Abú Bakr se mezi ně s pláčem vložil a řekl: „Chceš zabít člověka jen za to, že prohlašuje Alláha za svého Pána?“ Tak ho nechali být. Nikdy jsem ne­viděl, že by mu Kurajšovci někdy udělali něco horšího. (Ibn Ishák, Sírat Rasúl Alláh, str. 131)

Jeden muž popadl Mohameda za šaty. Nic horšího mu Kurajšovci neudělali, přesto­že urážel jejich náboženství a přísahal jim smrt.

Mohamed se choval násilnicky a urážlivě, ale jakmile ho někdo chytil za oděv, začal se Abú Bakr dovolávat soucitu. Plakal a dělal ze sebe oběť, načež Kurajšov­cům podsunul něco, co nikdy neřekli, a zvolal: „Chceš zabít člověka jen za to, že prohlašuje Alláha za svého Pána?“ Kurajšovci se Mohameda nechystali zabít, ani se na něj nezlobili proto, že prohlásil za svého Pána Alláha. Zlobili se, protože urazil jejich náboženství.

Kurajšovci nakonec vyhlásili bojkot; rozhodli se Mohamedovi ani jeho násilnic­kým stoupencům do budoucna neprodávat žádné zboží a nic od nich také neku­povat. Tak to vydrželo přibližně dva roky. Opatření dolehlo na muslimy tvrdě, ale bojkot není to samé co zabíjení, a proto ho nemůžeme označovat za perzekuci. Na­proti tomu perzekucí lze nazvat to, co muslimové udělali Bahájům. Tisíce iránských Bahájů bylo během dvou století bez milosti umučeno a zmasakrováno, ačkoli nikdy neurazili islám, jeho zakladatele nebo posvátnou knihu.

Pronásledování je činnost zahrnující například odepření lidských práv, uvěznění, mučení nebo ztrátu života. Naproti tomu bojkot je nečinnost a nelze jej považovat za pronásledování. Je přirozeným právem člověka přerušit společenské a ekono­mické styky s někým, kdo uráží jeho náboženství.

Ibn Ishák píše: „Kurajšovci dali své nepřátelství poznat všem, kdo Proroka násle­dovali. Každý klan útočil na své muslimy, uvězňoval je, mučil hladem a žízní a ne­chával je v Mekce napospas žhnoucímu vedru, aby je od jejich víry odlákal.“ (tamtéž, str. 143)

Ishák své tvrzení ale dokládá jen málo příklady. Zmiňuje například černého otroka Bilála, který po přestupu na islám šel ve stopách svého proroka a začal urážet nábožen­ství Kurajšovců. Za to ho jeho pán Umajja uvázal na řetěz a nechal ležet na slunci s kamenem na hrudi. Abú Bakr nabídl Umajjovi jiného černého otroka, čímž Bilála osvobodil. Celkem takto Abú Bakr vykoupil sedm otroků.

Dají se podobné tresty považovat za náboženskou perzekuci? Zkusme se vcí­tit do situace. Mekkánští otrokáři od svých otroků očekávali, že budou je i jejich náboženství respektovat. Viděli ale, že se otroci přidali k sektě a jejich vírou opo­vrhují. Nedokázali se s muslimy rozumně dohodnout, protože islám není založen na rozumu, a otroky potrestali za jejich nestydatost. Je pochopitelné, že Kurajšovce rozzlobilo, když otroci začali urážet jejich víru. Jakmile se však někdo nabídl, že je od nich odkoupí, rádi je prodali a zbavili se jich. Nedokazuje to snad, že zotročení muslimové nebyli mučeni kvůli své víře, ale protože zapomněli na povinnosti vůči svým pánům a byli neuctiví? Nechal by u sebe zaměstnavatel zaměstnance, který otevřeně uráží jeho náboženství? Proč by měl pán tolerovat otroka, který napadá jeho víru?

Ibn Sa’d píše: „Každý klan útočil na své muslimy.“ Tito muslimové byli dětmi Mekkánců a obrátili se proti svým bohům a předkům. Jejich rodiče a příbuzní byli znepokojeni, protože jejich blízcí se přidali k sektě. A jelikož je nemožné se s mus­limy rozumně dohodnout, snažili se je k odchodu od islámu donutit.

Odpírat vlastnímu vzpurnému dítěti kapesné, jídlo, nebo je i bít, aby se polepšilo, není náboženské pronásledování. Rodiče udělají cokoli, aby přiměli své neposlušné děti přijít k rozumu. To se v zemích Blízkého východu považovalo a stále považuje za rodičovské právo a povinnost.

Ibn Ishák dále vypráví příběh o mekkánských mladících, kteří se rozhodli za­jmout několik muslimských potížistů a pokárat je. Mezi oněmi muslimy se nacházel i bratr Hišáma ibn Valída, silného muže. Když Mekkánci o svém plánu Hišámovi pověděli, řekl jim: „Pokárejte ho, ale nezabíjejte, protože přísahám při Bohu, že po­kud ho zabijete, pobiji vás do posledního muže.“ (Ibn Ishák, Sírat Rasúl Alláh, str. 145) Mladíci od svého nápadu raději upustili.

Mezi Kurajšovci a muslimy panovalo silné napětí, ale plnou zodpovědnost za ně nesl Mohamed a jeho stoupenci. Ano, Mekkánci se své děti a otroky snažili před Mohamedovou sektou zachránit za každou cenu, takže je mnohdy nepouštěli z domu a bili je (v případě otroků). Zabít je ovšem nechtěli. Příběh o pronásledo­vání muslimů je lež omílaná už 1400 let a považovaná za pravdu, přestože ji nedo­kládají žádná fakta.

  • Název: Jak porozumět Mohamedovi a muslimům

·        Nakladatel: Lhoťan Lukáš

·        ISBN: 978-80-904932-9-2, EAN: 9788090493292

·        Originál: Understanding Muhammad and Muslims

·        Popis: 1× kniha, brožovaná, 320 stran, 15,8 × 23,1 cm, česky

·        Rozměry: 15,8 × 23,1 cm

·        Rok vydání: 2014 (1. vydání)

K zakoupení v internetovém knihkupectví Kosmas zde.

Islámský stát dělá špinavou práci za Turecko. Mnozí lidé dnes vzhlížejí spíše k Rusku než USA s EU

Česká média konečně přiznávají, že Turecko záměrně brání snaze Kurdů pomoci obyvatelům syrského města Kobani se bránit proti teroru Islámského státu. Turci se prostě poučili ze svých chyb při vyvražďování Arménů před sto roky a dnes nechávají Islámský stát udělat špinavou práci za Turky.

Turecká armáda a policie se snaží bránit jak přechodům dobrovolníků, tak poskytnutí zásob, včetně humanitárních, pro Kurdy, kteří již několik týdnů vzdorují muslimům při jejich pokusu dobýt syrské město Kobani. Turecko se nejspíše obává toho, že Kurdové by se mohli stát tak silní, že by byli v budoucnu schopni ubránit se i případné turecké invazi. Turecké vládě ovšem také asi stále více vadí to, že Kurdové opouštějí islám a konvertují ke křesťasntví. Kdyby vznikl kurdský stát, tak by to byl i jediný křesťanský stát v oblasti a to je pro pravověrné muslimy, kteří tuto oblast dobyli před staletími a před desítkami let etnicky vyčistili od křesťanských Arménů, velmi silná urážka a výzva.

Turecko již dlouhá desetiletí usiluje o likvidaci jakéhokoliv kurdského hnutí usilujícího o samostatnost. Turecká armáda a tajné služby usilují dlouhodobě o eliminaci jakéhokoliv národního obrození Kurdů. Islámský stát tak vlastně odvádí za Turecko špinavou práci, když vyvražďuje Kurdy. Paradoxně šach mat v této partii dostaly USA, které byly doposud spojencem jak Turecka, tak i Kurdů. Je víc než reálné, že Kurdové zklamaní z neschopnosti USA poskytnout jim účinnou pomoc se mohou obrátit prostřednictvím Iráku či Íránu na Rusko s žádostí o pomoc.

USA a EU by tak opět prohrály další důležitou situaci, kdy podobně na neschopnost USA a EU okamžitě reagoval na potřeby Iráku a Egypta, se Irák a Egypt začaly přeorientovávat na Rusko. Turecko střílí po prchajících kurdských dětech slzný plyn a zahání je zpět do náruče islámských vrahů, ale média dále vytvářejí dojem, že Turecko a USA chtějí Kurdům pomoci. Podrobně v angličtině zde.

Jeden můj arabský kamarád mi nedávno řekl vtipnou, ale pravdivou hlášku o tom, proč blízkovýchodní vládci a mnozí lidé dnes vzhlížejí spíše k Rusku než USA s EU. Vždyť se podívejte, jak dopadli ti, co vyšli EU a USA vstříc a začali se s nimi kamarádit. Kaddáfího brutálně zavraždili (jeho vraždě měl přihlížet agent francouzské tajné služby, aby bylo jisté, že je po smrti a nepromluví), bývalý egyptský prezident Mubarak byl svržen islamisty podporovanými USA a před potupným koncem ho zachránil jen armádní převrat podporovaný Ruskem.

A co přátelé Ruska? Přes dlouhodobou snahu EU a USA a různé sankce a pokusy o převraty, jsou syrský prezident Asad i íránská vláda stále u moci. Už chápete, proč brzy na stranu Ruska přeběhnou i Kurdové?

Vítejte v Arábii, sakra vždyť to je Neapol!

>Jaké má důsledky masové přistěhovalectví na jihu Itálie? V mnoha městech si již člověk připadá jak někde v Saúdské Arábii či Africe, než v evropské zemi. Několik staletí poté, co s těžkým nasazením křesťanů byli muslimští nájezdníci odraženi při pokusu dobýt Itálii a Řím (poškodili přitom i baziliku svatého Petra) tak dnes se jim to daří bez násilí, i skrze politiku Evropské unie a díky masovému přistěhovalectví.

Židovská internetová stránka jewsnews.co.il zveřejnila fotografie z italského města Neapol, kde se muslimové veřejně modlili na islámských shromážděních k svátku Íd al-adhá. Fotografie zveřejnil Eliyokim Cohen a ukazují veřejnou manifestaci islámu.

Já jako autor knih Islám a islamismus v České republice a Ježíš Kristus & islám, dlouhodobě upozorňuji na problém islamizace Evropy a špatnou strategii, jak této islamizaci čelit u některých antiislámských organizací a politiků – jenže kolik našich spoluobčanů tento dlouhodobý problém zajímá? Koho zajímá, že tento problém má hlubší kořeny, než jen masové přistěhovalectví a politiku Evropské unie?

Dobře to řekl v rozhovoru pro Lidovky.cz Tomáš Petráček, vedoucí Katedry kulturních a náboženských studií Univerzity v Hradci Králové:

„Do čeho se ale mají menšiny integrovat? Do českého relativismu, neschopnosti v něco věřit, stát si za vlastními hodnotami? To je přece nemůže povzbudit k asimilaci, taková kultura v nich nebudí respekt. Lidé jsou ochotni akceptovat kulturu, která se jim jeví jako silnější, hodnotnější, perspektivnější. Ale absence jednotícího momentu v moderní české identitě, něco, proč jsou lidé ochotni žít a umírat, pro co se obětovat, tento nedostatek hodnot české společnosti je markantní. Proč by měli opouštět nějakou identitu, která je silná a nosná, ve prospěch postmoderní relativistické rozbředlosti?“

Podobný názor má i jeden můj známý diskutující, který byť ateista, vidí problém také v hodnotách:

To je ten problém, že tě od mala nutí věřit ve falešné hodnoty. Jedno je, jestli je to komusimus a jiny ismus – vždy špatně. Ta nejnesmyslnější je bůh. Místo toho, aby ti někdo vysvětlil, že ke konání dobra a jak být dobrým člověkem potřebuješ věřit hlavně sám v sebe. Na tom byli postavení řečtí bohové a podle toho vypadala společnost té doby.

http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/

Znojmo na hranici střetu s islamizaci

V pátek, 26. září jsem zavítal do Znojma v rámci Kulturně-vzdělávacího podzimu s KDU-ČSL. Ve Štukovém sále Znojemské Besedy jsem představil svou poslední knihu Ježíš Kristus a Islám, a také debatoval se Znojemáky o problému islamizace České republiky a islámu.

Znojemská organizace KDU-ČSL mne oslovila již před několika měsíci a po oboustranném seznámení jsme se domluvili na této debatě. Jeden z místních představitelů KDU-ČSL, Marek Venuta, mi osobně řekl, že jejich místní organizace se snaží hledat řešení jak pro aktuální otázky a problémy Znojma, tak i dívat se do budoucna na možné problémy. A právě jako jeden z problémů vidí otázku islamizace, proto mne pozvali na veřejnou debatu.

Byť se to tak nezdá, leží Znojmo velmi blízko postupující hranici vlivu a osídlení muslimů. Paradoxně nejbližší mešitu nemají v Brně, ale nějakých 30 kilometrů na rakouské straně. Samotné Rakousko je vystaveno velmi silnému vlivu islamizace a počet muslimů v zemi narůstá raketovým tempem. Jen pro ukázku – v roce 1981 bylo v Rakousku zhruba 70 tisíc muslimů a dnes jich je již kolem 600 000, to je za 33 roků 8 krát nárůst (zdroj časopis Týden 15 září 2014).

To, co nedokázali Osmané násilím, dnes dávají islámu dobrovolně sami Rakušané díky své multikulturní politice a zradě kořenů Evropy. Mělo vlastně smysl, aby tisíce Čechů, Moravanů, Poláku a Němců umíraly při obraně toho, co dnes sama naše společnost dáva postupujícímu a vítězícímu islámu? Neměli se předci raději na to vykašlat, a stát se muslimy, aby jejich dnešní potomci byli spokojení, že jejich předkové byli tolerantní a multikulturní?

Znojemsko má i památku na armádu Poláků a Litevců, která táhla na pomoc Vídni proti útočícím muslimům. Křesťanské armády měly část cesty projít i přes Znojemsko. Hovoří se hlavně o místě s rozhlednou Králův stolec.

Pokud by tento nárůst pokračoval, tak za dalších 33 roků bude mít Rakousko už většinu populace muslimskou. Tedy to, co nedokázali muslimové násilím při dobývaní střední Evropy Osmanskou říší, dosahují toho teď porodností a přistěhovalectvím. V případě Znojma je ještě důležitým faktem, že v něm sídlí továrna a firmy, jejichž majitel byl v době mého působení v islámské komunitě jedním z velkých sponzorů islamizace Moravy, podrobně to popisuji ve své knize Islám a islamismus v České republice.

Islám a špion, kterému nevěřili

Můj předchozí blog a komentář na sociální síti Facebook vyvolal vlnu zájmu a silnou diskuzi. Mnozí čtenáři mi napsali s dotazem o vysvětlení co se děje. Jak jsem jim řekl, neděje se nic neobvyklého. Prostě problém islámu je sice problémem pro mnoho lidí a organizací, ale v dalších věcech se již mezi sebou rozcházejí a to mnohdy dost zásadně.

Tedy k předchozímu blogu a mým komentářům na sociální síti Facebook bych jen rád dodal, že děkuji každému člověkovi a organizaci, která mne podpořila v úsilí čelit problému islamizace Čech a Moravy. Ale ke stylu práce a (ne)koncepčnosti těchto organizací mám zásadní výhrady, které mne vedly k mému postoji.

Podle mého názoru některé protiislámské organizace a lidé co je vedou, se dopouštějí zásadních omylů. Nepodobné omylům běžným v situaci střetu s ideologií/strukturou, která je tak radikálně odlišná od jejich zažitých představ.

Kdysi jsem si říkal, že k poražení islamizace je potřeba se poučit z minulosti. Vezměte si například Sovětský svaz. Sověti měli mnohem lepší a efektivnější zpravodajskou službu než demokratické země, přesto Studenou válku prohráli. Jak to?

Jednoduše, protože jim jejich dobře fungující zpravodajský aparát byl k ničemu. Politbyro se totiž neřídilo zprávami a analýzami KGB, ale KGB musela tyto texty připravovat podle představ politbyra. Tedy pokud daný agent nechtěl riskovat, že skončí na stanici někde u severního polárního kruhu.

Obdobně i Československu byla k ničemu tak dobře budovaná zpravodajská síť generála Moravce, protože ji politici ignorovali. Dokonce se generálu Moravcovi vysmívali! A jak to dopadlo? Naši spojenci nás zradili a nacisti obsadili, a získali dost zbraní pro urychlení rozpoutání světové války.

Podobně to může skončit i dnes v konfliktu s islamizací. My, co víme, jak by se tomu mohlo a mělo čelit, jsme mimo možnost tomu čelit, protože nás nikdo neposlouchá a jsme očerňováni jako nespolehliví. Možná se jednou objeví nějaká organizace uvědomující si kde je problém, ale to my tu již asi nebudeme.

Souboj s islamizací se vyhrát dá, ale zatím se jen prohrává. Byť občasný úspěch odpůrců islamizace ošálí mnohé, tak je to islamizace, kdo v celku vyhrává. Je to stejně jako se střetem Němců s Rusy. Němci vyhrávali bitvy, ale Rusové vyhráli válku.

A jak na to? To je něco, co zatím nemám v plánu psát veřejně, abych zbytečně neposkytl návod obhájcům islamizace …

http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/

Česká vláda nahradí závislost na Rusku za závislost na islámu

Současní politici z vládní koalice plánují učinit českou společnost ještě více závislou na islámských totalitních režimech. Jejich cílem je tak přestat být „závislí“ na obchodu s Ruskem. Proto se rozhodují pro závislost na mnohem horších a brutálnějších islámských režimech.

„Česko by podle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka mělo vsadit i na tyto trhy,“ konstatuje Česká televize. Ano, Česko by mělo podpořit islámské režimy. Jaké to ovšem jsou režimy? Realita ukazuje, že jsou mnohem horší než Rusko, mají spíše blíže k Severní Koreji a Rusko je proti nim spíše zemí práva a svobody, než naopak. Česká vláda prosazuje prohloubení spolupráce se zemí, která popravuje desítky až stovky lidí ročně, kteří byli mnohdy mučeni a jsou vražděni mnohdy na základě falešných obvinění a bez řádneho soudu (podrobnosti zde).

Například Saúdská Arábie. Tato země je mnohem horší diktaturou než Írán a rozhodně horší než Rusko. Je to země, kde Vás může čekat smrt za šíření křesťanství, vědí to naši křesťanští politici? Saúdská Arábie je zemí, kde Vás také mohou zabít za to, že máte sex s někým jiným než s manželem, smrtí se tam trestá i homosexualita. Podrobnosti v článku zde.

Naši občané jsou slepí, když volí politické strany, které podporují ještě silnější závislost České republiky na islámu. Ano – na islámu, protože Saúdská Arábie od počátku využívá obchodní vztahy a peníze z ropy k šíření nejradikálnějšího výkladu islámu. V České republice stojí lidé ze Saúdské Arábie za podporou islámských extremistů v českých mešitách, píši o tom podrobněji například ve své knize Islám a islamismus v České republice.

Jenže politikům podporujícím prohlubování naší ekonomické závislosti na islámu je to asi jedno, hlavně že bude kšeft. Inu, nahraďte závislost na Rusku závislostí na islámu, však za „ovoce“ své politiky již neponesete odpovědnost, tu ponesou jiní, kteří budou čelit v budoucnu katastrofě. Jenže, tak, jak jste milí politici byli slepí v případě nacismu, jste dnes slepí v případě islámu.

http://lukaslhotan.blog.idnes.cz