Prezident USA: „Budoucnost nepatří těm, kdo urážejí proroka islámu“

Věřme americkému prezidentovi B. Husseinovi Obamovi jeho slova o islámu – tak se dá shrnout sbírka Obamových výroků o islámu, které sestavila americká bloggerka Viktoria Jackson.

Prezident USA Barack Hussein Obama například prohlásil:

Budoucnost nepatří těm, kdo urážejí proroka islámu (Mohammeda).

Obama také například řekl, že jeho „role jako prezident Spojených států, je třeba bojovat proti negativním stereotypům islámu všude, kde se objeví.“

Myslím si, že všechna tato jeho prohlášení jen dokreslují fakt, že v posledních letech zesílí snaha části americké administrativy podporovat prosazování islámských zájmů v evropských zemích. Různé proislámské projekty na podporu muslimských komunit a boje proti kritice islámu skrze americké ambasády v Evropě ukazují, že nejvyšší patra americké vlády se připravují na to, až bude za pár desetiletí Evropa islámská a oni budou muset s muslimy umět vycházet. Lze se tomu divit, když naše dnešní evropská společnost páchá dobrovolně sebevraždu?

ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ je postavit se proti dohodě TTIP, pokud se nechcete stát žebráky

Už nyní, v důsledku toho, že dohoda ISDS byla včleněna do daleko menších obchodních dohod, se big byznys podílí na orgii arbitrážních sporů, jejichž cílem je zlikvidovat veškeré zákony, které by nějak mohly snížit očekávané zisky korporací. Tabáková firma Philip Morris žaluje vládu Uruguaye a Austrálie za to, že se pokusily přesvědčovat veřejnost, aby nekouřila. Ropné firmě Occidental bylo arbitrážním tribunálem uděleno odškodné ve výši 2,3 miliard dolarů, které jí musí zaplatit vláda Ekvádoru za to, že zastavila vrtné ropy firmy Occidental na Amazonce, poté, co bylo zjištěno, že firma Occidental porušila ekvádorské zákony. Švédská korporace Vattenfall žaluje německou vládu za to, že vyřadila z provozu jaderné reaktory. Jedna australská firma žaluje vládu v El Salvadoru o odškodné ve výši 300 milionů dolarů za to, že El Salvador odmítl poskytnout povolení k otevření dolu na zlato kvůli obavám, že to otráví tamější pitnou vodu.

Před rokem jsem byl v zoufalství, píše v deníku Guardian George Monbiot. Nad Atlantikem vyvstával černý mrak a hrozil zlikvidovat některé svobody, za něž naši předci obětovali svůj život. Schopnost parlamentů na obou stranách Atlantiku vydávat zákony jménem svých občanů byla ohrožena překvapující smlouvou, která měla poskytnout korporacím mimořádné pravomoci žalovat vlády. Neviděl jsem možnost, jak tomu zabránit.

Téměř nikdo tehdy neslyšel o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) kromě těch lidí, kteří tuto smlouvu tiše vyjednávali. Obával jsem se, že se o tom ani nikdo nedoví. Napasl jsem o tom z jednoho důvodu: abych mohl říci svým dětem, že jsem nezůstal v této věci v nečinnosti.

K mému obrovskému překvapení se ten článek virálním způsobem rozšířil do světa. V důsledku reakce veřejnosti a angažmá pozoruhodných aktivistů reagovala Evropská komise i britská vláda. Petici Stop TTIP už podepsalo více než 750 000 občanů, petici serveru 38 Degrees 910 000. Minulý měsíc se konalo 450 protestních akcí ve 24 členských zemích EU. Evropská komise byla nucena uspořádat veřejnou konzultaci o nejkontroverznějších aspektech dohody TTIP a 150 000 lidí se účastnilo. Nikdy neříkejte, že se lidé nedokážou angažovat ve složitých otázkách.

Zatím nebylo vyhráno nic. Korporace a vlády – v čele s vládou britskou – se mobilizují ve snaze porazit toto povstání. Avšak jejich postavení se každý další měsíc trochu zhoršuje. Když reagoval britský ministr Ken Clarke, který tehdy byl za vyjednávání smlouvy TIPP odpovědný, trval na tom, že „nic by nebylo pošetilejší“ než zveřejnit vyjednávací pozici Evropy, jak jsem navrhl. Jenže minulý měsíc byla Evropská komise donucena učinit právě toto. Začíná to vypadat, jako že boj proti dohodě TIPP by se mohl stát historickým vítězstvím lidu proti korporátní moci.

Ústředním problémem je to, co vyjednavači nazývají Dohoda o sporech mezi investory a státy (ISDS). Tato dohoda má umožnit korporacím, aby žalovaly vlády u arbitrážních tribunálů, jejichž členy by byli korporátní právníci. Jiní lidé by v těchto tribunálech zastoupeni nebyli. Verdikt těchto tribunálů by nebyl podrobován odvolacímu řízení u soudů.

Už nyní, v důsledku toho, že dohoda ISDS byla včleněna do daleko menších obchodních dohod, se big byznys podílí na orgii arbitrážních sporů, jejichž cílem je zlikvidovat veškeré zákony, které by nějak mohly snížit očekávané zisky korporací. Tabáková firma Philip Morris žaluje vládu Uruguaye a Austrálie za to, že se pokusily přesvědčovat veřejnost, aby nekouřila. Ropné firmě Occidental bylo arbitrážním tribunálem uděleno odškodné ve výši 2,3 miliard dolarů, které jí musí zaplatit vláda Ekvádoru za to, že zastavila vrtné ropy firmy Occidental na Amazonce, poté, co bylo zjištěno, že firma Occidental porušila ekvádorské zákony. Švédská korporace Vattenfall žaluje německou vládu za to, že vyřadila z provozu jaderné reaktory. Jedna australská firma žaluje vládu v El Salvadoru o odškodné ve výši 300 milionů dolarů za to, že El Salvador odmítl poskytnout povolení k otevření dolu na zlato kvůli obavám, že to otráví tamější pitnou vodu.

Stejný mechanismus, včleněný do smlouvy TTIP, by mohl zabránit britské vládě zastavit privatizaci železnic a státního zdravotnictví či zabránit tomu, aby princip veřejného zdraví a nepoškozené přírody chránila před korporátní chtivostí po penězích. Korporátní právníci, kteří zasedají v těchto arbitrážních komisích, jsou podřízeni jen korporacím, jejichž případy posuzují a které bývají jejich zaměstnavateli.

Jak jeden z těchto lidí poznamenal: „Když se v noci probudím a uvažuji o těchto arbitrážích, nedokážu pochopit, jak je možné, že suverénní státy s investičními arbitrážemi vůbec kdy souhlasily. Tři soukromí jednotlivci dostanou moc posoudit, bez jakéhokoliv omezení či odvolací procedury veškeré činy vlády, veškerá rozhodnutí soudů a všechny zákony a předpisy, které vydal parlament.“

Tak šokující je toto ustanovení, že dokonce i časopis The Economist, který normálně stojí na straně korporátní moci a obchodních dohod, nyní píše proti dohodě TTIP. The Economis napsal, že Dohoda o sporech mezi investory a státy (ISDS) je „způsob, jak nechat multinacionální korporace zbohatnout na úkor obyčejných lidí“.

Britský premiér David Cameron a korporátní britský tisk útočí proti novému prezidentu Evropské komise Jean-Claude Junckerovi právě proto, že Juncker přislíbil ve svém manifestu, že „neobětuje normy zajišťující bezpečnost práce, zdraví, sociální vymořenosti a ochranu dat na oltář svobodného obchodu. Ani nepřijmu omezení jurisdikce soudů v členských zemích EU speciálními režimy pro spory s investory.“ Junckerův zločin byl to, že přislíbil, že nepředá naši suverenitu korporátním právníkům, jak si přejí politikové jako David Cameron a mediální korporátní magnáti.

Juncker se nyní octl pod obrovským tlakem. Minulý měsíc mu napsalo 14 států, soukromě a bez konzultace se svými parlamenty, a požadovaly včlenění Dohody o sporech mezi investory a státy (ISDS) do smlouvy TTIP. A kdo stojí v čele této kampaně? Britská vláda.

Co je tak špatného na soudech? Pokud chtějí korporace žalovat vlády, už mají tu možnost, prostřednictvím soudů, jako kdokoliv jiný. Vůbec tomu není tak, že by, se svými obrovskými rozpočty, byly v této aréně nějak diskriminovány. Proč by mělo být korporacím dovoleno používat samostatný právní systém, k němuž my ostatní nemáme přístup? Co se stalo se zásadou rovnosti před zákonem?

Jestliže mají naše soudy právo odebírat občanům jejich svobodu, proč by neměly mít právo odebírat korporacím jejich očekávané budoucí zisky? Obhájci TTIP musí především odpovědět na tuto otázku.

Na rozdíl od předchozích smluv byla tato aktivisty vytažena na světlo světa a její ospravedlňování se na denním světle rozložilo. Před námi je ještě tvrdý boj a výsledek není jistý, avšak mám pocit, uzavírá George Monbiot, že vyhrajeme.

Přečteno na: http://www.blisty.cz/art/75373.html

Hysterická kampaň proti Zemanovi pochází z dílny amerického velvyslanectví, na konci má být Babiš prezidentem a dostavba Temelína.

Nikdy se s tím nesmířili. Nikdy nespolkli a nestrávili lidovou volbu, vůli lidu danou výsledkem prezidentské volby. Nikdy se nesmířili se silnou personou v roli prezidenta, který hájí výhradně průmyslové a ekonomické zájmy naší země nad zájmy jiných států. A udělají všechno proto, aby nám tuto volbu již příště nedali a udělají to tak, abychom je o to sami požádali, aby nám tuto volbu odebrali. Zeman překročil rubikon a jeho čas nyní už odměřují jiní. Je před námi odvolání prezidenta, změna ústavy a zrušení přímé volby. K čemu došlo, o tom si povíme v tomto článku.

[FOTO] Miloš Zeman jako první, přímo lidem volený, prezident

Miloš Zeman neměl být zvolen prezidentem, neboť to nebylo v plánu. Dokonalými kandidáty měli být pro-američtí koně, Karel Schwarzenberg a Jan Švejnar. Mezi nimi se měl odehrát syntaktický americký model boje, kdy bez ohledu na to, kdo by vyhrál, každý by razil stejnou a předem nalinkovanou politiku podle zadání a notiček z americké ambasády. Taková hra na volbu, jakou mají američtí mazlíčci rádi. Dodnes totiž tomu obyčejní Američané věří, že když máte na výběr ze dvou katů, že máte možnost lepší volby a nepřijít o hlavu. Málokdo prohlédne za oponu a připustí si myšlenku, že nejde o volbu lepší alternativy, ale o volbu té samé alternativy, avšak v jiném ustrojení. Zvolte si, do jakého košíku sáhnete, s kobrou nebo mambou? Máte možnost volby, tak do toho! Republikáni nebo demokrati? Socialisté nebo konzervativci? Levá nebo pravá hlava téže saně?

Iluze volby sebevraha, provaz nebo kyanid?

Ve skutečnosti možnost volby nemáme. Protože nikdy nedostaneme možnost hlasovat pro své dobro a prospěch. Kdo by se o to pokusil, dopadl by jako Angela Merkel. Ta ještě donedávna se sbližovala ekonomicky s Ruskem natolik těsně, až to vypadalo jako selanka. Poté ale přišlo varování zpoza moře a americký velvyslanec v Berlíně pohrozil nebohé Angele zveřejněním její minulosti, včetně telefonních odposlechů. Angela má ve své minulosti několik nepěkných epizod, od nerozvážné podpory Frakce Rudé Armády (RAF) až po účast ve výcvikovém kempu německé Stasi v polovině 80. let. Ve skříni Angele chrastí zdaleka více než jenom jeden kostlivec. A tak nezbývá Merkelové nic jiného, než skákat podle not americké operativní buňky CIA v Berlíně a rušit kontrakty a vztahy s Moskvou, i když to ohrožuje německé podniky a hlavně její kancléřské křeslo.

Pád vlády na objednávku Bílého domu

Jenže když přijde politik, který není manipulovatelný, který si jde tvrdě za svým, rukavičky jdou dolů a začnou se používat metody diskreditace. Není-li špína a bordel přímo na jedinci, hledá se oběť v jeho těsné blízkosti. Právě toto byl případ kauzy Nečas. Sestřelení premiéra přímo nebylo možné. Pan „Čistý“ nezískal tuto přezdívku náhodou. Byl extrémně opatrný. O Nečasovi se v kuloárech proslýchalo, že se bojí někdy i podat ruku některým podnikatelům na kongresech ODS, protože se bál, že ho někdo vyfotí a ve Photoshopu domaluje do ruky podnikatele obálku a Nečase potom nepřátelé uvnitř ODS obviní z přijetí úplatků. Jak je vidět, paranoia byla u Petra Nečase namístě. Pojďme si rychle osvěžit historii, co vedlo k pádu premiéra.

[FOTO] Petr Nečas a Vladimir Putin v Moskvě, Květen 2013

Petr Nečas byl koncem května 2013 na státní návštěvě v Moskvě, kde se kriticky nejprve vyjádřil k Pussy Riot [1]. S delegací podnikatelů pomohl uzavřít lukrativní průmyslové zakázky, ale to hlavní se odehrálo v Kremlu a posléze v Gorkách u Moskvy na setkání s Medvěděvem. Nečas utrousil poznámku, která rozhodla o tom, že americká ambasáda v Praze ve spolupráci s Janečkovo protikorupčním fondem zahájí operaci na sestřelení Nečase z pozice premiéra skrze jeho přítelkyni Nagyovou, která rozhodně „čistá“ nebyla. Nečas totiž v Moskvě pronesl, že ruský Atomstrojexport má nejlepší předpoklady pro vítězství v tendru na dostavbu Temelína, a to zejména kvůli mohutným offsetovým pobídkám na ruské investice v Česku.

Westinghouse v té době, podle našich informací, byl už mimo hru. Neměl vyhrát tendr, jeho nabídka ceny totiž byla skandálně vysoká a navíc vyžadovala, aby některé technologie v Temelíně instalovaly výhradně americké firmy, bez účasti českých firem, dokonce včetně kamer a CCTV okruhů, které by odesílaly data do USA, neboť technologie prý obsahuje jakési embargované elektronické obvody a kryptování a Američané je budou chtít mít pod svým online dohledem. Američané by tak možná měli k dispozici i dálkový „kill switch“ na dálkové odstavení (odpálení amerických čipů a obvodů reaktoru) Temelína přímo z USA. K čemu by to potřebovali? K vydírání naší země, že nám odstaví zašifrovaný kontrolní modul reaktoru, pokud budeme „zlobit“?

V České Republice se média snažila navodit dojem, že za kauzou Nagyová stojí pracovití policisté a kriminalisté, kteří Nagyovou zaměřili náhodně v souvislosti s vyšetřováním okolo lobbisty Rittiga. Absurdní na tomto tvrzení bylo, že dosazení státního dozorujícího zástupce z Ostravy bylo účelové, aby se o sledování v Praze nikdo nedozvěděl. Ve skutečnosti to bylo celé jinak. Nagyová byla mezi českými zpravodajci „asset“ a chráněná osoba, jejíž zatčení bylo možné provést kdykoliv anebo vůbec nikdy, podle povelů a zadání. Nebýt nešťastného výroku v Moskvě, Nečas by zůstal premiérem a kauza Nagyová by nevznikla. Podle informací, které máme k dispozici, byl totiž na jaře 2013 Westinghouse přesvědčený do poslední chvíle, že pravicová vláda Petra Nečase nehraje „levou“, že stále ještě hraje podle pravidel a že nedopustí ruské vítězství v tendru. Výroky Nečase v Moskvě o Atomstrojexportu ale odpálily pod premiérem bombu. Američané nemohli riskovat vítězství Rusů a mamutí ruské investice do české ekonomiky.

Prezident, který neměl být aneb velká čára přes rozpočet

A touto obklikou se dostáváme konečně k Zemanovi. Ten vyhrál prezidentské volby nečekaně, protože nikdo nepředpokládal, že lid zvolí do funkce důchodce odkudsi z Vysočiny. Vůle českého lidu je tudíž Američanům a jejich poskokům, havlistům a sluníčkářům, na obtíž. Demokracií a volbami se ohánějí jen do té doby, dokud výsledek voleb je podle jejich plánu. Pokud není, demokracii odmítnou respektovat, viz. americké odmítnutí výsledků voleb v Palestině (kde zvítězil Hamás před lety), odmítnutí demokratické volby na Krymu (v Kosovu volby naopak Američané uznali), odmítnutí voleb v Luhansku a Doněcku. Zeman byl jako prezident dosud trpěn, ale trpělivost přetekla.

Pokud se domníváte, že onou poslední kapkou byla sprostá slova, jste na omylu. Sprostá slova byla jen záminka. Zeman si znepřátelil americké lobbisty a tajné služby svými výroky na konferenci na ostrově Rhodos, kde se vyjádřil k tomu, aby sankce vůči Rusku byly zrušeny a zejména svojí návštěvou Číny. Výroky o Tibetu byly jenom folklórem, Zeman leží kulturní frontě v Česku v žaludku už hodně dlouho, ale dosud se do věcí neangažovali američtí zpravodajci. To se změnilo s příchodem nového velvyslance Andrewa Schapira do Prahy.

Pan velvyslanec se netají tím, že bude prohlubovat spolupráci s českými neziskovkami v boji proti bezbřehé „korupci“ [2] (neziskovky jako právě zmíněný Janečkův protikorupční fond) a že bude pomáhat v Praze prosazovat zájmy amerických firem. Proto nás zaujala zmínka o Westinghouse, který podle posledních zpráv stále usiluje o dostavbu Temelína. Ta byla ČEZem po volbách 2013 zrušena, prý kvůli negarantovaným výkupním cenám energií z Temelína, ale to byla výmluva. Ke zrušení došlo kvůli Američanům, kteří neměli šanci tendr v konkurenci s Atomstrojexportem vyhrát, a tak byl ČEZ dotlačen k zastavení tendru. Andrej Babiš navíc hned po volbách upozornil na možnou náhradu v podobě těžby břidlic. Jenže tahle bublina už začala splaskávat i v USA a v Evropě je proti frakování plynů z břidlic takový odpor, že se v EU ani nijak nerozšíří, takže Temelín se nakonec bude asi dostavovat [3], ale už bez Atomstrojexportu, díky ruské izolaci kvůli Ukrajině. Chápete? Teď už to Westinghouse prý vyhraje.

[FOTO] Andrej Babiš je prototypem politika NWO, tedy korporátní magnát s politickou neomezenou mocí

A kdo je nyní favoritem? Zmíněný Westinghouse, protože kvůli Ukrajině nemá Atomstrojexport moc šancí, z politického hlediska, ale Zeman toto odmítá a chce, aby ruské firmy nebyly v tendru diskriminovány. Tenhle schizofrenní stav je pro Američany nebezpečný. Efekt „Ukrajina“, který dočasně izoloval Rusko od EU, nebude trvat věčně. Evropské země brblají, že sankce na Rusko nic neřeší, naopak poškozují země EU a že je třeba je „přehodnotit“. V diplomatické mluvě to znamená: „Sankce je třeba zrušit!“. Putin to ví, proto se usmívá. Ví to i Zeman, proto hýří úsměvy, jezdí do Číny, setkává se s ruskými podnikateli a láká je, aby investovali v Česku. Vědí to ale i havlisté a mediální fronta v Česku, která z toho skřípe zubama. A proto je třeba Zemana odstranit.

Prezident na odpis, Westinghouse strikes back

V televizi se už zcela otevřeně mluví o odvolání prezidenta pro nepříčetnost [4], navrhuje se změna ústavy, omezení pravomocí přímo voleného prezidenta, což je de facto útok proti lidu a útok proti voličům, jako kdyby politici říkali, že nechtějí, aby prezident volený přímo hlasem lidu měl pravomoci, naopak, aby je měl co nejmenší. Odvolávání prezidenta je zákeřná hra. Má tendenci se dříve nebo později obrátit proti těm, kteří takové odvolání do ústavy prosadí. Kdo zaručí, že kromě Zemana třeba v budoucnu levicový parlament neodvolá pro-amerického pravicového prezidenta? To je ta zákeřnost, které jsou si někteří politici vědomi.

My se ale podíváme na zajímavou a de facto klíčovou souvislost. Jak už jsem uvedl v minulém článku [5], v redakci jsme zaznamenali, že kampaň proti Zemanovi řídí především Mafra a její periodika. To znamená Babiš. Ten se sice dušuje, že do vydávání novin a serverových zpráv nezasahuje, ale to mu snad věří jenom naivní blázni. Co stojí za útoky a kampaní proti Zemanovi? Není to nic jiného, než dokonalý kšeft. Andrej Babiš vymění křeslo prezidenta za souhlas s dostavbou Temelína pro Westinghouse! Je to natolik průhledné a průzračné, až se člověk diví, že jim to může projít. Korupce za bílého dne!

Američané chtějí dostavět Temelín a chtějí odsunout Zemana. Pravdoláskovci a mediální fronta chce také Zemana pryč. A Babiš chce na Hrad, chce kandidovat na prezidenta, ale potřebuje pomoc havlistů. Takže Babišova média namíří americké mediální rakety (ala Nečas) na Zemana, aby ho zdiskreditovaly, oslabily a tím umetly cestu Babišovi jako spasitelovi. Babiš ale ví, že potřebuje podporu z americké strany. Bez ní nemůže být akceptován na západě jako prezident, kde na něho koukají, ehm, jak to říct slušně, no prostě jako na oligarchu. Co dostanou Američané za pomoc a za podporu Babišovi od Babiše na oplátku? Dostavbu Temelína! Ruka ruku myje!

Budeme svědky Majdanu na Václaváku?

Štvavá kampaň proti Zemanovi řízená z Babišových médií, která nakoupil před volbami 2013, tak sleduje jediný cíl, totiž oslabit Zemana a jeho důvěryhodnost a připravit půdu pro jeho odvolání. Vypadá to, že nechtějí Zemanovi dopřát ani dokončení mandátu, že ho chtějí odstranit už teď. Je to ale nebezpečná hra, protože Zeman je přímo volený prezident. Pokus o sesazení prezidenta by mohl zažehnout v naší zemi barevnou revoluci na způsob Majdanu. Voliči Zemana by se s tímto rozhodně v klidu nevyrovnali. A s barevnými revolucemi, s tím mají Američané sakra dobré zkušenosti, viz. Arabské jaro, viz. Sýrie, viz. Majdan.

[FOTO] Andrew Schapiro a Miloš Zeman. Prezident možná netuší, s kým si podává ruku

Je snad toto cílem nového amerického velvyslance v Praze? Nepřepočítal se náhodou Babiš? Destabilizace Česka uvnitř EU by oslabila celou Evropu, oslabila by Euro a tím pádem posílila dolar. Ukrajina nevyšla, je snad Česko a jeho destabilizace záložním plánem ve věci záchrany dolaru? Vypadá to tak, bohužel. Vidíme, že americká rozvědka kontaktuje české kulturní kruhy, mobilizuje na internetu mladé proti Zemanovi, zasévá mezi občany pravo-levou nenávist, sundavání obrazů prezidenta ve školách, facebookové výzvy proti Zemanovi zakládané v USA z amerických IP adres. Tohle má všechno prvky barevné revoluce a všimněte si toho načasování. Za pár dní je tady výročí, čtvrt století od 17. listopadu 1989. Symbolika, náhoda nebo plán? Nevěřte na náhody, žádné neexistují.

Až vy mladí půjdete do průvodu, který právě teď v těchto hodinách chystá a plánuje americká ambasáda v Praze ve spolupráci s Literárním klubem (havlistická líheň neskutečných pošahanců) proti Zemanovi, zamyslete se, za čí zájmy těmi svými klíči cinkáte. Abyste neudělali stejnou chybu jako my starší v roce 1989, když jsme vyhnali čerta z východu, abychom si sem následně nakvartýrovali Satana zpoza Atlantiku. Nenechte Američany rozpoutat v Praze druhý násilný Majdan. Demokracie je ohraničená volební urnou a volebním obdobím. Ten, kdo toto ohraničení nerespektuje (tak, jako se stalo v Kyjevě na Majdanu), není demokrat ale fašista! Upozorněte na to své poslance a politiky, že kdokoliv by chtěl narušit demokratický princip přímo voleného mandátu prezidenta, bude to chápáno jako útok proti lidu se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Toto je varování nám všem! Buďte ve střehu, Američané jdou naší demokracii tvrdě po krku, právě teď v těchto hodinách. Bůh ochraňuj naší zemi!

Proč Halík obhajuje islám a ne pronásledované křesťany v islámských zemích?

Halík se porovnal s Masarykem a Benešem a rozvířil téma svého prezidentství

Začetl jsem se do něj a pak jsem už jen kroutil hlavou. Jaksi se mi nepodařilo přijít na smysl toho, že by měl pan Halík být prezidentem ČR. Konec konců sám to vyvrací: „Moc už mě nebaví posté vysvětlovat, proč říkám na výzvy ke kandidatuře dokola ‚skoro jistě ne‘, proč a kdy řeknu ‚určitě ne‘ a za jakých (mimořádných a mnou neočekávaných) okolností bych řekl ‚ano, zde stojím a nemohu jinak‘,“ píše Halík na stránkách LN. „Když někdo chce rozmnožovat slohová cvičení na téma mého prezidentství, ať si už, proboha, vymyslí jiné argumenty,“ vyzývá publicisty Halík. A má pravdu. Jde o jiné argumenty ! Nebudu rozebírat jestli má být pan Halík prezidentem a nebo ne. Jednak mi to nepřísluší a jednak je to úplně mimo mísu. Jak podotkl pan Halík, jde o jiné argumenty!

Jak napsal ve svém blogu  Mirek Tobiáš Hošman : „Nejsilnější protižidovské incidenty hlásí Francie, Německo, Itálie, Belgie a Nizozemí. Podle organizace Crif, která sdružuje francouzské židovské spolky došlo během jednoho týdne k osmi útokům na synagogy. Během jednoho takového protestu na předměstí Sarcelles byly použity Molotovovy koktejly. Dav poté vykradl a zničil supermarket a lékárnu, které oboje vlastnily Židé, za pokřiku hesel „smrt Židům“ či „podřežte Židům krky“. Další incident proběhl na náměstí Place de la Bastille, zde demonstranti také zaútočili na židovské obchody a jejich majitele. Jejich heslem bylo „Hitler měl pravdu“. Francouzský židovský umělec Ron Agam pak situaci komentoval slovy: „Jsme ve Francii v posledních dnech svědky počátku francouzské Křišťálové noci?“ Také nemůžete stále pochopit, proč ti tzv. uprchlíci z válečných konfliktů jsou převážně mladí muži (kde nechali manželky, děti, starce) a proč jsou islámského vyznání?( https://www.youtube.com/watch?v=ccFFJx-WAWI  )

A to není jen Evropa! Nemusím připomínat konflikt Palestina vs Izrael, Sýrii, Irák, vznik chalifátu, armádu ISIS, která mrzačí, zabíjí své vlastní lidi a křesťany pokud nekonvertují mají na „vybranou“, buď budou platit výpalné a nebo zemřou !!! Genocida Jezídů, kdy bylo povražděno přes 500 příslušníků této entity, ženy odvlečeny a „použity“ jak potěšení pro bojovníky ISIS a pokračuje to dál ! Muslimové nenávidí nevěřící, nenávidí jinověrce, nenávidí jinak smýšlející muslimy. Vraždí se mezi sebou ! Kdy bude konec? Nikdy !! Rozdělí se na jiné sekty a budou vraždit dál. To nejsou lidi ! Džihádisté páchají v Sýrii a Iráku zvěrstva hodná proroka Mohameda a jeho nejbližších kumpánů. To, co se děje, je genocida původního obyvatelstva, je to kulturní genocida všeho, co není islámské. Statisíce jsou na útěku bez naděje, že se budou mít kam vrátit. Ženy a děti jsou prodávány do otroctví.

A není to všechno, tisíce lidí bylo zabito, upáleno za živa, postříleno do týlu a nebo dávkami ze samopalů, byli jim uťaty ruce a nebo penis, byli ukřižováni na primitivní kříže, byli jim uřezány hlavy a napíchnuté na kůly ! ( http://cassad.net/tv/videos/616/  ) A tu jsme u těch „jiných“ argumentů !

Pan Halík držitel Templetonovi ceny, věhlasný religionista, filozof a profesor, kterého knížky se prodávají ve „velikých“ nákladech, ochránce utlačovaných, pronásledovaných a ponižovaných, kterému „tleskají“ po  celém světě je najednou ticho! Uchýlil se prý na 5 týdnů do Německa, do poustevny a tiše rozjímá ! A tak se ptám: „Kdeže je ten „ochránce“, co se tak věhlasně stavěl na ochranu „chudáčků“ Českých muslimů, když jim bylo „ubližováno“ Českou policii, protože vtrhla do mešity zrovna když se tam „mírumilovně“ modlili ???“  Kde je ten „ochránce“, aby pozvedl svůj „silný a známy“ hlas na ochranu proti zabíjení křesťanů a Jezídů v Sýrii a Iráku, na ochranu perzekvovaných lidí přes Islám v dalších 150 zemích světa ???

Jak je možné, že nevyzval ÚMO v Čechách,aby se zasadila o ZASTAVENÍ běsnění a vraždění ze strany islamistů v těchto krajinách, když jak sami tvrdí je to i pro ně nepřijatelné, jak to, že nepozvedl svůj hlas na ochranu těchto lidí ?? A nebo to nejsou lidé ? Není to vhodný „materiál“ na kterém by ukázal svojí sílu hlasu zastánce míru, spravedlnosti, mírumilovnosti a lásky ?? A nebo se bojí, že ho okamžitě nazvou jeho „ctěný“ kolegové a akademici islamofobem, xenofobem, nacistou a rasistou, tak jak to mají ve zvyku udělat, pokud se někdo odváží pozvednout svůj hlas právě proti islámu a na ochranu těchto lidí ??  Nebo se bojí, že najednou ztratí „obrovský“ zájem o svoji osobu a přestane být na výsluní ??

Právě naopak. Pak by dokázal, že mu skutečně jde záchranu Čech a Evropy o ochranu utlačovaných, ponižovaných lidí a zastavení krve prolití ve jménu „slitovného“ a „mírumilovného“ Alláha ! Jenže to pan profesor neudělá. Nemůže. Ješitnost, úcta akademické obce a nedej Bože i volba prezidenta mu to jaksi nedovolí. Je mi špatně z toho, že lidi tohoto typu se nedokážou vzchopit a postavit se na stranu pravdy a spravedlnosti. Radši budou psát a mluvit ty svoje filozofické plky a tvářit se nezúčastněně. Je to přece jen „bezpečnější“ a jednodušší !

Jeden islámský „velemudrc“ Muhammad Musa Al-Sharif v televizní relaci TV Al-Daleel (SA) řekl toto: „Lidská práva jsou bezcenná a nepřijatelná, pokud porušují islámské právo !“ K tomu už není co dodat jen slova Sira Winstona Churchila: „Islám je pro člověka to, co pro psa vzteklina!“

Autor: Vladimír Sedlák

Austrálie v šoku: už i muslimské děti propagují džihád proti Západu

Minulý týden vytočilo celou Austrálii video s muslimskými dětmi, které mávají prapory Islámského státu a zpívají, že nikdo není příliš malý či mladý, aby nemohl být bojovníkem islámistického kalifátu. Dále se na videu děti zasvěcují válce proti Západu a Obama je posílán do pekel. Chtějí rovněž hlavu syrského prezidenta Assada, jehož stát se Islámskému státu i přes pomoc USA stále nedaří dobýt. Za džihádistickým videm s australskou muslimskou mládeží údajně stojí islámistická skupina Hizb ut Thrir, která muslimy na Západě vyzývá ke svržení demokracie.
Video šokovalo nejen australskou veřejnost, ale samozřejmě i vládu. Ministr pro imigraci Morrison je označil za pobuřující a ministryně zahraničních věcí Bishopová hovoří o šoku.

zdroj:
https://au.news.yahoo.com/nsw/a/25380378/muslim-kids-radicalised-in-shocking-new-video/
http://wiadomosci.gazeta.pl/wiadomosci/1,114871,16894015,6_latek_spiewa__ze__nikt_nie_jest_za_mlody__by_byc.html
http://www.msn.com/en-au/news/australia/indoctrination-video-is-shocking-julie-bishop/ar-BBbWwCO
http://www.heraldsun.com.au/news/law-order/unmasked-aussie-jihadists-heading-into-islamic-state-terror-zones/story-fni0fee2-1227062790468?nk=271ac8c098726a94c643b71ec1df9092
http://www.georgianewsday.com/news/regional/298487-radicalised-six-year-old-calls-for-obama-to-go-to-hell-in-extremist-video.html
http://www.abc.net.au/news/2014-10-21/australian-is-fighter-threatens-tony-abbott-in-video/5830040
https://au.news.yahoo.com/nsw/a/25383009/aussies-have-a-right-to-be-outraged-bishop/
video:
http://www.smh.com.au/nsw/boy-6-calls-for-caliphate-in-sickening-footage-filmed-in-lakemba-20141030-11dzhe.html
http://www.dailymail.co.uk/news/article-2813312/You-never-young-Soldier-Khilafah-Radicalised-six-year-old-chants-support-Caliphate-calls-Obama-hell-shocking-extremist-video.html
http://www.theaustralian.com.au/in-depth/terror/sydney-muslim-youth-group-accused-of-indoctrinating-children/story-fnpdbcmu-1227106462527

Co může dělat normální občan v zemi, kterou čeká střetnutí s islámem a jehož vláda nebezpečí ignoruje, respektive spíše napomáhá útočníkům?

1) udržovat se v kondici. posilovat, během, cvičit obratnost.

2) naučit se nějakou sebeobranu. V poslední době je módní krav-maga, ale jsou i jiné styly

3) naučit se zacházet se střelnou zbraní a ideálně si ji i pořídit

4) udržovat stálé kontakty s lidmi, kteří to vidí stejně

5) pěstovat bojového ducha a nebát se. I to se dá naučit. Agresor musí mít jistotu, že neuhneme.

6) pěstovat uvědomění, že boj patří k životu a vést k tomu i svoje děti. Makety zbraní by měly být samozřejmou hračkou.Kluci musí být vedeni k rozvoji agresivity i k tomu, aby jí dokázali zvládat.

Většina z toho se dá stihnout (aspoň na základní úrovni) za 2 – 3 roky a nepotřebujeme k tomu úřady. Potřebný výcvik se dá nakoupit poměrně levně. To se týká sebeobrany a střelby, ale i dalších věcí. Vím třeba o armádním psychologovi, který vedl skvělé kurzy přežití a dnes je na volné noze. Samozřejmě, je to namáhavé a nepohodlné, chvílemi to může bolet, ale žádná lepší cesta není.

Zkrátka, potřebujeme se stát národem, jehož podstatná část je schopná klást odpor. Dobrým prvním krokem může být třeba australský fotbal (tréninky pro nové zájemce probíhají každou středu od 20 hodiny na rugbyovém hřišti Slavie v Edenu).

Jo, a sluníčkáři mohou nacvičovat, jaké je to klečet se svázanýma rukama a čekat na upižlání hlavy.

Převzato z facebook.com autora s jeho svolením www.facebook.com/sociologpetrhampl

Autor: Petr Hampl

Sociální systém ve většině Evropy je však více, než štědrý, imigrační zákony benevolentní a nezaměstnanost vysoká. A většina migrantů ze zemí třetího světa jsou muslimové.

Ve Francii slaví obrovský úspěch Marine Le Penová a její Národní Fronta. Eurovolby vyhráli, poprvé a s převahou. V Dánsku zvítězila nacionalistická pravicová Dánská lidová strana, v Belgii rovněž nacionalistická Nová vlámská aliance. Úspěchu se dočkali také nacionalisté v Irsku, nebo Finsku. Ačkoliv jsou v mnohém rozdílní, něco mají společného – jejich styčným bodem je odpor k imigraci a jejich velké vítězství bude předmětem zděšených analýz příštích několika měsíců.

Je však vůbec zděšení na místě? Nejedná se prostě jen o logické vyústění situace?

Jean Le Pen svoji „malou holčičku“ nadšeně svírá v náručí. Na úspěch, jehož dosáhla, on čekal celý život. Je však jeho krev skutečně schopnější? Nebo jen kandidovala v příhodnější době? V době, kdy mají Francouzi opravdu dost směřování své země? V době, kdy pohár začal přetékat? Nevadí jim, že Le Penová nepřináší konkrétní řešení. Chtějí naději, že se o to alespoň bude snažit. Můžeme s tím nesouhlasit, ale nelze to nechápat. Poptávka se konečně dočkala nabídky. Nebo nabídka poptávky?

Šok pro Brity přišel v roce 2009, kdy bývalý poradce několika labouristických ministrů Andrew Neathe promluvil o skutečné podstatě levicové podpory masové imigraci zejména ze zemí třetího světa. Pro myslící jedince to žádný velký šok nebyl, něco takového už dávno tušili. Šokovala spíše upřímnost, s níž Neathe vystoupil. Připustil sice, že část problému byla způsobena skutečně ideologickou zaslepeností multikulturní společností, jenže tato vlastně iracionální záležitost subjektivního přesvědčení se velmi dobře doplňovala s politickým prospěchářstvím. Neathe připustil, že si levice vlastně dovážela své voliče. Byl to jednoduchý vzorec: čím víc chudých a nevzdělaných, tím víc levicových voličů. Je totiž logické, že člověk s nízkým vzděláním, mnohdy špatnou znalostí jazyka a často i nechutí se přizpůsobovat novému prostředí, tedy s velmi nízkým uplatněním na trhu práce, bude voličem levice, která mu nabízí sociální jistoty. Pravice lpějící na osobní odpovědnosti takového voliče nikdy ve větší míře nezaujme.

Není tomu tak jen v Evropě, tento vzorec platí všude na světě; valná většina amerických hispánců ve Spojených státech volí levicové demokraty. Největší procento hispánských republikánů (stále velmi nízké) se potom nachází v Texasu. I to má však vysvětlení. Jedná se o několikátou generaci, jejíž předci přišli do Spojených států v době, kdy (zejména) v Mexiku byla vysoká nezaměstnanost a v USA zase přísné imigrační zákony, dostatek pracovních příležitostí a nijak zvlášť štědrý sociální systém. Tito lidé přišli legálně a za prací, normálně se zařadili do společnosti a rozšířili řady pracujících. Jako křesťané navíc neměli problém s křesťanskými základy a křesťanskou většinou v nové zemi. Své děti už potom vychovali ve stejném duchu.

Sociální systém ve většině Evropy je však více, než štědrý, imigrační zákony benevolentní a nezaměstnanost vysoká. A většina migrantů ze zemí třetího světa jsou muslimové.

Podobná situace je právě v diskutované Francii. Zatímco katolíci, kteří jsou v zemi stále největší náboženskou skupinou, volili v posledních prezidentských volbách víceméně vyváženě (cca 40% za Hollanda, 60% protikandidátovi), u muslimů, převážně přistěhovalců, počet voličů současného socialistického prezidenta přelezl 90%. Takový obrovský nepoměr nutí k zamyšlení. Dalo by se přitom očekávat, že konzervativní muslimové nemohou dát svůj hlas kandidátovi strany, která prosazuje například svatby homosexuálů. V očích francouzkých muslimů však jasně zvítězil sociální program. I to má poměrně logické vysvětlení. Konzervativci nemají šanci už proto, že hodnoty, které reprezentují, neevropským imigrantům z větší části nic moc neříkají.

Zatímco levice se přiklonila jednoznačně na druhou stranu, klasické pravicové strany, snad ze strachu, že obdrží oblíbenou nálepku „xenofobní“ a „populistické“ partaje, nebyly schopny nabídnout alternativu. Nedokázaly promptně zareagovat na společenskou objednávku a před problémy začaly zavírat oči. Za projev největší odvahy pravicově konzervativních lídrů v posledních letech se dá považoval vyjádření Davida Camerona a Angely Merkelové, že „multikulturalismus selhal.“ S tím se sice lze ztotožnit, ale ve chvíli, kdy Londýn, Paříž, nebo Malmö občas hoří, roste počet čtvrtí s charakteristikou no-go zone, přibývá útoků na kostely a synagogy, objevují se první oblasti, kde místní přistěhovalci jsou majoritní skupinou a prohlašují za platné právo šária, to už nikoho moc nezajímá.

Evropa začíná kráčet novou cestou. Cestou, kterou lze pozorovat se znepokojením. Ale nelze se jí divit. Hodně štěstí, Evropo.

Převzato z blogu autorky ucieamaliesulovska.blog.idnes.cz

 

Autor: Lucie Amálie Sulovská

Islámské šátky v české škole jsou počátkem konce naší svobody

Dlouho očekávané se stalo skutkem. Militantní islám začal testovat odolnost české společnosti. A tak jako všude jinde, okázalým zakrýváním hlav tam, kde to běžné předpisy nepovolují. Normální místní obyvatelé vyrazili na obranu vlastní civilizace, intelektuálové zase na obranu islámských šátků. A skoro nikoho nezajímá, co se vlastně stalo. Když se ale podíváme podrobněji (zde), vidíme, že šlo o dva zcela rozdílné případy.

Jedna z dívek podle všeho do zdravotnické školy vůbec nechtěla chodit. Spíše to působí, že se přihlásila jen, aby mohla podat diskriminační žalobu. Při přijímacím pohovoru lhala a odhlásila se hned první den školy. Klasický a osvědčený postup militantních muslimů všude v Evropě.

Druhý případ je ale zajímavější. Dívka začala chodit do střední zdravotnické školy, neobjevily se známky žádných problémů a žádných konfliktů, a po dvou měsících náhle z ničeho nic zjistila, že se bez islámského šátku cítí špatně a že jako muslimka nemůže pokračovat. Není těžké představit si, co se stalo. V lepším případě se jí dostalo poučení od imána, v horším případě se jí dostalo vyhrůžky podříznutím. V každém případě to znamená, že se o možnost získat za peníze českých daňových poplatníků kvalifikaci zdravotní sestry připravila.

Zde se dostáváme k jádru celého problému. Nejspíš je tomu opravdu tak, že existují umírnění muslimové, kteří si váží toho, že v České republice nejsou poměry jako v Pákistánu a kteří by chtěli žít tak, aby nenarušovali chod místní společnosti. Jenže takoví lidé jsou v očích radikálů zrádci a riskují, že podle toho dříve či později dopadnou – to nejlepší, v co mohou doufat, je rychlá a bezbolestná smrt. Jedině jednoznačné místní zákony a jejich tvrdé prosazování, jim může dát omluvu. Pak i radikál bude muset uznat, že dívka vychází ven bez šátku a vdaná žena s nezakrytou tváří jen proto, že se – ač nerada – podřizuje místním přísným podmínkám.

Stalo se už zvykem nadávat na radikalizaci muslimů v Evropě, ale v tom by nemělo zaniknout, že neděláme nic proto, abychom ochránili ty umírněné před militantními souvěrci.  Multikulturalisté se naopak snaží zvýhodnit spíše ty radikály. Pak se nemůžeme divit, že přistěhovalecké komunity se v řadě evropských zemí staly tak násilnickými, že ohrožují přežití většinové společnosti.

A dvě poznámky na závěr. Za prvé. Spor o islámské zakrývání hlav a obličejů není sporem o náboženský symbol. Tak, jako nikomu místnímu nevadí výstřednosti Hare Krišna, bylo by snadné tolerovat i zakryté vlasy nebo tváře. Jenže dnešní islámské šátky a závoje odpovídají spíše situaci z 30.let, kdy se Němci demonstrativně procházeli po Praze ve svých národních krojích. Na kšandách není nic závadného, ani na mysliveckých kloboučcích. Nepřijatelnými se stávají ve chvíli, kdy je oběma stranám jasné, že tím agresor vyjadřuje svoji dominanci na dobývaném území.

Není možné nikomu určovat, jak se obléká doma. A není možné ani žádné soukromé organizaci nařizovat, zda má nebo nemá obsluhovat zákazníky v určitém odění. Ale tam, kde platí daňoví poplatníci, bychom symboly agresorů trpět neměli.

Za druhé. Je neuvěřitelné, jak snadné je stát se v Čechách intelektuálem. Stačí vyplodit dvě věty na obranu islámské víry a zasypat je povinnými omšelými slovními obraty jako „česká xenofobie“, „burani“, „vidlácká islamofobie“ či „pivní rasismus“  a z člověka se stane myslitel. Není to krásné? To je vlastně jediná pozitivní stránka celého případu.

Doplněk:

V diskuzi na podobné téma na serveru FinMag (zde) upozornil Jan Daniel (mimochodem, jeden z nejzajímavějších a nejinteligentnějších diskutérů na českých serverech) na důležitý aspekt, který v dosavadní diskuzi zanikl. A sice rozlišení práv a privilegií. Práva mohou být poskytnuta všem svobodným občanům. Privilegia mohou dostat jen někteří, a jsou z principu nenároková. Ony dvě islámské dívky s nárokem na změnu školního řádu (se kterým předtím samy souhlasily) se dožadují privilegií, neuplatňují práva. Pokud někdo tvrdí, že jim má být takové privilegium poskytnuto, implicitně tím vyjadřuje, že „čeští burani“ jsou proti muslimům lidmi druhé kategorie. Člověku přijde líto, že zákon neumožňuje iniciovat referendum o zákazu dotací pro nejrůznější lidskoprávní skupiny.

Převzato z blogu na www.hampl.blog.ihned.cz

Další zneužívání “války proti teroru” USA – špiclování se používá k ochraně proti terorismu pouze z 0,5 procenta

Patriot Act (Vlastenecký zákon) pokračuje v rozvracení občanských svobod. §213 byl přidán do tohoto zákona navzdory protestům ochránců soukromí a dává orgánům činným v trestním řízení pravomoc provádět prohlídky bez ohlášení podezřelé osobě. Známý jako povolení k prohlídce “sneak and peek”(vpliž se omrkni to), orgány činné v trestním řízení trvají na tom, že § 213 je nutný k ochraně proti terorismu.

Ale z poslední zprávy vydané vládou, ve které jsou uvedeny údaje a počtu “sneak and peek” povolení k prohlídce vyplývá, že z celkového počtu 11 000 žádostí o “sneak and peek” prohlídky, pouze v 51 případech byly použity pro případy terorismu. Takže obavy z terorismu jsou opět používány na pošlapání našich občanských svobod.

– Převzato z vynikajícího článku od EFF: Government Authority Intended for Terrorism is Used for Other Purposes (Pravomoci státu zamýšlené proti terorismu jsou používány k jiným účelům).

Poslední zhruba týden nám přinesl několik příkladů, jak západní vlády vůbec nepoužívají své rozšířené pravomoci ke špiclování v boji proti terorismu, ale zneužívají je pro všechny možné jiné účely, které si lze představit. Od výběru daní a razií u výrobců dámského prádla až ke konfiskování padělaného zboží.

I když toto je přesvědčivý argument, jedná se nicméně nepodložené svědectví. Co musíme skutečně vidět abychom mohli dokázat, že „válka proti teroru“ je gigantický podvod jednoduše používaný k ořezávání občanských svobod, jsou tvrdá čísla. Ale díkyElectronic Frontier Foundation (EFF) taková čísla k dispozici máme.

Přečtěte si to nevolníci a zaplačte:

Patriot Act pokračuje v ořezávání občanských svobod. § 213 byl přidán do tohoto zákona navzdory protestům ochránců soukromí a dává orgánům činným v trestním řízení pravomoc provádět prohlídky bez ohlášení podezřelé osobě. Známý jako povolení k prohlídce “sneak and peek”(vpliž se a omrkni to), orgány činné v trestním řízení trvají na tom, že § 213 je nutný k ochraně proti terorismu. Ale z poslední zprávy vydané vládou, ve které se uvádí údaje a počtu “sneak and peek” povolení k prohlídce vyplývá, že z celkového počtu 11 000 žádostí o “sneak and peek” prohlídky, pouze v 51 případech byly použity pro causy terorismu. Takže obavy z terorismu jsou opět používány na pošlapání našich občanských svobod.

Bližší pohled na počet vystavených „sneak and peek“ povolení k prohlídce (Kongres nařídil, že údaje musí být hlášeny) ukazují, že tak tomu prostě není. Poslední zpráva o povoleních k prohlídce „sneak and peek“ byla zveřejněna v roce 2010; nicméně Správní soudní úřad USA konečně zveřejnil i zprávy z let  20112012, a 2013.

Co s těch zpráv vyplývá? Dvě věci: 1) došlo k enormnímu nárůstu používání povolených prohlídek typu sneak and peek“ a 2) ty se jen ve vzácných případech používají v případech podezření z terorismu.

Nejdříve čísla: Orgány činné v trestním řízení provedly od září 2001 do dubna 2003  47 „sneak-and-peek“ prohlídek. Zpráva za rok 2010 ukazuje, že bylo vyřízeno celkem 3970 žádostí. Během tří let počet vyskočil na 11 129. To představuje navýšení o více než 7 000 žádostí. Stalo se přesně to, co předpověděli ochránci soukromí v roce 2001 že se stane: povolení k prohlídce „sneak and peak“ se nepoužívají pouze ve výjimečných případech – což bylo jejich původním úmyslem – ale jako každodenní nástroj vyšetřování.

A pak používání: Z celkového počtu 3 970 žádostí mezi 1. říjnem 2009 a 30. zářím 2010, 3 034 bylo pro drogové účely a pouze 37 pro případy terorismu (cca 9%). Od té doby se čísla dále zhoršila. Ze zprávy za rok 2011 vyplývá, že z celkového počtu 6 775 žádostí 5 093 bylo použito v drogových případech, zatímco pouze 31 (tedy 0,5%) bylo použito v případech terorismu. Zpráva z roku 2012 ukazuje podobné schema: Pouze 0.6% či 58 žádostí mělo něco společného s terorismem. Zpráva z roku 2013 pak potvrzuje tato neuvěřitelně nízká čísla. Z 11 129 případů pouze 51, tedy 0,5%, bylo použito v boji proti terorismu. Velká většina případů, konkrétně 9 401, se týkala drogových případů.

Volejte, USA! USA!

Michael Krieger | Publikováno 28. října 2014 ve 14:23

Zdroj: http://libertyblitzkrieg.com/2014/10/28/more-war-on-terror-abuses-spying-powers-are-used-for-terrorism-only-0-5-of-the-time/

http://www.nwoo.org/

Slavný americký patriot píše „účtenku“ hroutících se Spojených států. Míříme k neschopnosti a úpadku

Když byly autorovi tohoto článku tři roky, Japonské císařství zničilo lodě Pacifické flotily Armády Spojených států, které kotvily v Pearl Harboru. Ještě než mé maličkosti bylo sedm, generál MacArthur seděl v kanceláři v Tokiu s výhledem na Císařský palác a diktoval na kolena sraženému Japonsku mírové podmínky.

Autor: Pat Buchanan

Duch vítězství

V roce 1956 prezident Eisenhower, na kterého velmi zapůsobil Hilterův „vynález“, zvaný Autobahn, nařídil postavit americký systém dálnic (Interstate Highways), který by svázal celé Státy do jediné dopravní sítě. Byla to jedna z největších státních zakázek v historii. Silnice stály a byly funkční do deseti let.

PJB

Patrick J. Buchanan

O pět let později, v roce 1961, John F. Kennedy prohlásil, že Spojené státy, které v kosmickém závodě porazil Sovětský svaz Nikity Chruščova, do konce desetiletí dostanou člověka na Měsíc a zpět. A v roce 1969 president Nixon na palubě letadlové lodi USS Hornet vítal zpátky doma astronauty Armstronga, Aldrina a Collinse z Apolla 11.

Co se stalo s Amerikou těch let? Kam se poděl ten národ, který dokázal vše, co si předsevzal? Co se to s námi stalo?

Sonáta pro neschopnou vládu

Letos v  říjnu jsme viděli, jak přeslavné Centrum pro prevenci a kontrolu nakažlivých chorob (Center for Disease Control, CDC) bezvýsledně „koumá“ nad primitivní otázkou, kterak ochránit Spojené státy před epidemií eboly, jež vypukla ve třech malých státečcích kdesi na pořeží Afriky.

V září přelezl útočník ozbrojený nožem plot Bílého domu, vzal to poklusem přes Severní trávník, prošel odemčeným předním vchodem prezidentovy rezidence, přepral policistku a proháněl se po Východním pokoji, než ho zpacifikoval agent tajné služby, kterému náhodou zrovna končila směna. Prezident odjel jen chvilku předtím.

O několik dní dříve pustila ochranka do výtahu s prezidentem Obamou jen tak beze všeho ozbrojeného příslušníka místní bezpečnostní služby, který měl, jak se později zjistilo, šílenou kriminální minulost.

Ilegálové a veteráni

V létě jsme se dozvěděli, že hranice s Mexikem přešlo přes šedesát tisíc dětí a mladých lidí ze Střední Ameriky. Pohraniční stráž prý neměla šanci.

„Outsourcovali“ jsme budoucnost: půjčujeme si od Číny na to, abychom v Číně nakupovali. Půjčujeme si od Japonska na to, abychom mohli bránit Japonsko – a Evropu, přesto, že od druhé světové války uplynulo už málem sedm desetiletí.

Na jaře zase národem otřásl skandál, když se zjistilo, že nemocné a trpící veterány amerických válek lékaři z Úřadu pro záležitosti veteránů schválně nechávali čekat měsíce na ošetření. Mnozí z ubožáků čekání nepřežili.

Jak se utopit v louži

O něco dříve odstartovala léta připravovaná Obamova reforma zdravotnictví(Obamacare), jen aby se z ní okamžitě stal celonárodní terč vtipů a synonymum pro nekompetentní vládnutí.

A za prezidenta Bushe udeřil hurikán Katrina. Třicet tisíc obyvatel New Orleansu muselo tehdy čekat řadu dní, než se vládě podařilo se k městu propracovat rybníkem špinavé vody, který za sebou divoké počasí zanechalo. Městským i státním úřadům se věci vymkly z rukou.

Britové přitom dokázali v roce 1940 během pěti dnů zachránit tři sta padesát tisíc vlastních vojáků, obležených u Dunkerque, a odvézt je ne přes jezero, ale rovnou přes moře, jen s pomocí civilních člunů a jachet, a ještě pod nosem Wehrmachtu a Luftwaffe.

PP koláž

Státem proniká malátnost

Není moc divu, že důvěra Američanů ve schopnosti jejich vůdců a vlád se hroutí. Většina občanů je toho názoru, že to se Spojenými státy jde z kopce, budoucnost nebude tak dobrá jako minulost. Naše země kráčí špatným směrem. Stát a jeho občané malátní. A pro jejich pocit bezmoci jsou dobré důvody.

Zdá se, že všechny naše poslední války – ať už v Afghánistánu, Iráku, nebo Libyi – nás zanechaly v horší pozici, než jsme byli před nimi. A pro boj v nejnovější válce Spojených států v Iráku a Sýrii nemáme ani důvěryhodnou strategii, ani dostatek vojáků na to, abychom Islámský stát přemohli.

A už teď se Američané správně ptají: Proč? Je tohle vlastně naše válka?

USA? Pobočka Číny

Od poloviny sedmdesátých let stagnují reálné příjmy amerických domácností. Máme nepřetržitě deficit obchodní bilance, který nyní přesahuje deset bilionů (v orig. ten trillions, pozn. překl.) dolarů. Za vlády prezidenta Obamy přerostl státní dluh Spojených států náš hrubý domácí produkt. Naše výrobní kapacity jsou naprosto vytunelované, nezářným příkladem je bankrotující Detroit.

„Outsourcovali“ jsme budoucnost: půjčujeme si od Číny na to, abychom v Číně nakupovali. Půjčujeme si od Japonska na to, abychom mohli bránit Japonsko – a Evropu, přesto, že od druhé světové války uplynulo už málem sedm desetiletí.

Poštovní přepravce FedEx dokáže bez problémů sledovat dráhu milionů poštovních zásilek, které každý den přepravuje. Naše vláda ale zato nedokáže vypátrat a repatriovat dvanáct milionů ilegálních přistěhovalců.

Třicet let po reaganovské amnestii, s níž přišel příslib zabezpečení naší hranice, připravuje Obama další prezidentskou amnestii, kterou legalizuje pobyt nespočetných milionů nelegálních přistěhovalců – sotva bude po volbách. O bezpečí na hranicích si můžeme nechat leda zdát.

Jsme lépe informovaní?

Pokud má vláda nějakou skutečně všeobecně uznávanou roli, pak jí jistě je stavba silnic, mostů, dálnic či letišť a provozování veřejného školství. Kupodivu ale vidíme, jak se americká dopravní infrastruktura pozvolna rozpadá, americké děti jsou v mezinárodním srovnání čím dál nevzdělanější a trhlina, která zeje mezi dětmi a mládeží různých ras, co do výsledků na akademickém poli, se nikdy nezacelila, ačkoli jsme za půl století do takzvaně rovnoprávného školství nastrkali biliony dolarů. Dokonce i viceprezident Joe Biden přezdívá newyorskému vzdušnému přístavu La Guardia, který by měl být naší národní vizitkou, „letiště Třetího světa“.

Mnoho soukromých firem ve Státech si vede skvěle. Ale americké veřejné instituce – snad kromě armády, která vede další a další války – jak se zdá, selhávají.

Kongres je zablokovaný. Prezidenta všichni mají za blábolícího nekompetentního troubu. Nejvyšší soud je nenapravitelně rozpolcen. Naše politické, rasové a kulturní střety, jejichž původ lze vystopovat až k revolučním náladám šedesátých let, se každodenně zvětšují. Mohutně k tomu přispívají televize, internet a sociální média.

Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí/chaos a zmatek zaplavily svět, píše ve své básni Druhý příchod básník William Butler Yeats.

Konzervativní politička a spisovatelka Clare Luceová to vyjádřila podstatně prozaičtěji. „Na světě jsou dva druhy lidí, říkala s oblibou. „Optimisté a pesimisté. Rozdíl mezi nimi je v tom, že pesimisté jsou ti lépe informovaní.“

Zdroj.